Nejsem bytostný demograt. Paťhám se s nákupní taškou po ulici od obchodu k obchodu a hledám, co mají ve výprodeji. Housky padesát gramů za devadesát halířů. Svoboda levně nakupovat je pro mě velká svoboda, možná ta největší, kterou mi státní moc dává, a jsem za ni rád.

Potřeba názorů na mě útočí ze všech stran -- co s Cikány? Co s nedostatkem nafty a vody? Je lidovec Čunek korupčník? Co s potraty? Co s odpadky? Co s církevní restitucí? Co se Severním Irskem, s Palestinou, s Kosovem, co s barmskou juntou? Co s US vojenským radarem v Česku? Co s multimiliardáři? Co s pravicovostí českých médií? Co se Sudeťáky? Co se zelenkavou muchomůrkou prožranou červy v Praze?

Americká armáda svědčí o chybách, o špatném plánování a samolibosti mezi svými nejvyššími veliteli v nekašírované oficiální historii prudkého pádu do násilí po irácké válce.

V knize o 696 stranách obviňují američtí armádní historikové vojenské a politické představitele, že se r. 2003 příliš soustředili na svržení Saddáma Husajna a nepřipravili širší přechod země vůči stabilní společnosti. Zejména činy bývalého ministra obrany Donalda Rumsfelda a hlavního amerického velitele během invaze do Iráku, Tommyho Frankse jsou terčem kritiky v této studii, jejíž zveřejnění bylo odloženo o půl roku, aby mohli vysocí armádní činitelé recenzovat předběžné verze.

Na Zelný trh, tedy místo, odkud mají neonacisté vyrazit "dát pocítit deviantům, že si je tu nepřejí", dorážím před druhou. Vzápětí po mně na liduprázdné náměstí vbíhá z postranní uličky stovka zakuklenců, roztahuje transparent s nápisem NO WAY FOR GAY a ukradeným logem Antifašistické akce (sic!) a dohaduje se, "kudy na ně vlítne".

Doplní nás ještě kordon policistů, který nás obklíčí z obou stran, odlet se tedy na chvíli odkládá a je zahájen hodinu a půl v poklidu probíhající piknik bez občerstvení na městské dlažbě, jehož monotónnost oživují akorát telefonáty, jež do obklíčeného tábora hlásí, že pochod už vyráží, pak že je zrušen a za chvíli, že už zase vyráží. Policie v průběhu dění dodá těžkooděncům za záda ještě řadu dodávek a jízdní oddíl na koních a pak v půl čtvrté celé rozehrané divadlo náhle končí.

Michal "Wolf" Vlk: Neonacistická verze Queer parade v Brně FOTOGALERIE

Víra v politický systém v Německu zaznamenala dramatickou změnu, protože každý třetí spolkový občan pochybuje, že demokracie je schopna vyřešit problémy a každý druhý dokonce odmítá dostavit se k volební urně. K tomuto závěru dospěl mnichovský institut Polis/Sinus poté, co se obrátil se svou anketou na 2500 občanů. Důvěru ztrácejí kvůli rostoucí chudobě a ekonomickému úpadku. (S tímto palčivým problémem se zabývaly Britské listy 26. 5. 08 v článku "Každý čtvrtý Němec je ohrožen chudobou" a 2. 6. 08 ve "Zprávě o chudobě německých dětí a mladistvých".)

Nejen na stránkách Britských listů se pravidelně objevují články informující o fenoménu tzv. ropné krize. Ta je sice více či méně stále před námi, nicméně její projekci do současnosti můžeme již jasně rozpoznávat. Jestli (nejen) Evropou obchází nějaké strašidlo, pak je to strašidlo imobility.

Na internetovém blogu "Babylon and Beyond" amerického listu Los Angeles Times se objevila těžko uvěřitelná informace Raeda Rafeie z Bejrútu o způsobu uvažování některých amerických neokonzervativců. Píše o tomto článku: Článek v anglickém originále je "The Last Resort: Consequences of Preventive Military Action against Iran", jehož autoři jsou Patrick Clawson and Michael Eisenstadt, z The Washington Institute for Near East Policy.

Je to pěkná ukázka, ve vleku jakých myšlenek a plánů se nacházejí Saša "Radar" Vondra a jiní "chlapi z guľama", kteří dělají všechno pro to, abychom se stali terčem potenciální odvety za plánované americké preventivní útoky, píše Jindřich Kalous, který připravil tuto informaci.

Proč by se měla bombardovat íránská jaderná zařízení, když preventivní útok na jejich ropnou infrastrukturu by byl mnohem efektivnější? Světová ekonomika by sice mohla zkolabovat, ale to je přiměřená cena za bezpečnost. Takový scénář není něčí noční můrou ani námětem nějakého katastrofického filmu, ale vážně míněným doporučením neokonzervativního washingtonského Institutu pro blízkovýchodní studia (Institute for Near East Studies). Výzkumníci Patrick Clawson a Michael Eisenstadt obhajují vojenskou strategii, která by Teherán definitivně donutila vzdát se obohacování uranu pro mírové i vojenské účely.

Botanická zahrada Praha zažívá v současnosti velkou existenční krizi. Hrozí ji sloučení se ZOO, které MHMP nenápadně připravuje. Dalším velký problém je redukce sbírek. Nejistota a předpokládaná reorganizace po provedeném personálním auditu se totiž týká především odborných pracovníků - kurátorů sbírek a zahradníků. Stav zaměstnanců a struktura podniku navržená auditem nezajistí ani základní údržbu expozic, natož budoucí rozvoj zahrady.

Překvapilo mě množství příznivců Václava Havla mezi přispěvateli Britských listů a zejména podivné argumenty, které snášejí na jeho podporu.

Rozhněvané davy Číňanů zaútočily na vládní budovy v jihozápadní Číně na protest proti úmrtí mladé dívky.

Tisíce lidí podpálily policejní stanice a automobily v okresu Wengan v provincii Guizhou.

Navzdory většinové etnicky albánské vládě v Kosovu i navzdory OSN založili kosovští Srbové v etnicky rozděleném městě Mitrovica vlastní sněmovnu. V květnu během všeobecných a komunálních voleb v Srbsku bylo v Kosovu zvoleno pětačtyřicet poslanců. OSN i kosovská vláda označuje tyto volby za protizákonné.

Kosovo uznalo 43 států, včetně USA a většiny členských zemí EU, ale Bělehrad a Moskva poukazují na to, že je to porušením mezinárodního práva. Podle společnosti BBC je srbská sněmovna v Kosovu výzvou autoritě kosovské albánské vlády, přestože nebude mít žádné pravomoci. Posílí srbské instituce v Kosovu.

Asi 90 procent ze dvou milionů obyvatel Kosova jsou Albánci, severu provincie dominuje 50 000 Srbů. Mezi oběma etniky panuje silná nenávist.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Evropská komise plánuje do r. 2011 snížit ceny hovorů mobilními telefony tím, že přiměje mobilní operátory, aby snížili poplatky, které si navzájem účtují za používání svých sítí.

Operátoři vybírají za přepnutí svých zákazníků na konkurenční mobilní síť v průměru devětkrát vyšší poplatky než za přepnutí na pevnou linku. Evropská komise poukazuje na to, že částečně v důsledku těchto poplatků jsou mobilní hovory dražší než hovory na pevných linkách. Po zavedení tohoto předpisu mají být hovory mobilními telefony až o 70 procent levnější.

Loni snížila Komisařka EU pro telekomy Viviane Redingová roamingové poplatky pro hovory v rámci EU a mobilní operátoři musí do 1. července snížit poplatky za esemesky posílané v rámci EU.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V tlačovom centre švédskeho ministerstva zahraničných vecí sa 9. júna 2008 uskutočnila tlačová konferencia k vydaniu 39. ročenky Štokholmského medzinárodného inštitútu výskumu mieru – SIPRI Yearbook 2008: Armaments, Disarmament and International Security vydanej v Oxforde. Otvoril ju riaditeľ SIPRI Bates Gill, ktorý stojí na čele inštitútu od roku 2007. Je v poradí šiestym riaditeľom SIPRI, ale prvým v tejto funkcii, kto pochádza z USA. Považuje sa aj za experta na čínsku problematiku. Ako sa už za posledné desaťročie stalo zvykom, mnohé údaje v ročenke, ktorá sa považuje za jednu z najreprezentatívnejších publikácií v tejto oblasti, sú smutné a alarmujúce.

Před šedesáti lety vznikl pozdější symbol vzorné měnové stability. Ludwig Erhard tehdy zavedl v Německu novou měnu jménem jmenem "Deutsche Mark". Dodnes si většina Němců myslí, že německá marka byla nesmírně stabilní a že by tomu tak bylo i nyní. Tak se stala německá marka pro nové a nemilované euro nedosažitelným příkladem hospodářské síly. Hodně Němců proto mluví o euru, jako že je "teuer" (drahé). Je jen zvláštní, že Spiegel Online poukázal v upomínkovém článku ke vzniku DM na to, že německá marka přicházela ročně v průměru o skoro celá 3 procenta své hodnoty, zatímco euro ztrácí jen 2,1%...

Dnešní sociální demokracie si samozřejmě dobře uvědomuje, že financování sociálního státu (nejen) v rámci kapitalismu je odvozeno od existence dostatečného množství zdrojů, které takovéto financování umožní. Ekonomický růst ale nemusí být vždy s myšlenkou sociálního státu přímo slučitelný. A v souvislosti s tímto se i u dnešní sociální demokracie často objevuje myšlenka tzv. reformy sociálního státu v té podobě, ve které je znám, zejména ve jménu jeho udržení. To je ale jednoznačně myšlenka, která posouvá sociální demokracii opět, jako už potolikáté, dále doprava na politickém spektru. Je to z toho důvodu, že sociální stát by měl být podle sociálních demokratů reformován ve prospěch více efektivní a výkonné ekonomiky a nikoli ve prospěch vyššího přerozdělování. To je ale víceméně v souladu s celoevropským trendem posunu sociální demokracie i v otázce sociálního státu. Např. ve stati Strany evropských socialistů (PES) nazvané La nouvelle Europe sociale se uvádí, že je potřeba přehodnotit stávající podobu evropského sociálního modelu aby více vyhovovala "dnešním potřebám". Doslova je uvedeno, že "Evropa se nyní potýká s novými problémy vycházejícími z globalizace, nových technologií, demografického vývoje, rozšiřování Unie a klimatických změn." Následně je také podotknuto, že Evropa má "...zpoždění pokud jde o znalosti, inovace a vzdělání." A nakonec se lze dočíst, že "...jsme zatím nenašli efektivní odpovědi na tyto nové výzvy."

Jednoho dne mi nedalo a vyrazil jsem na výlet kousek od mého současného domova, do jedné z oblastí nejvíce postižených černobylskou havárií, regionu Narodiči. Přes veškerá varování známých i příbuzných jsem zůstal zcela zdráv i přes konzumaci domácích potravin. Jednodenní prohlídka oblasti a mnoho návštěv lidí, kteří v této oblasti zůstali a dál tam žijí, ve mne zanechala velmi silné emoční zážitky. Po návratu domů jsem jako vždy večer pročítal internetové zpravodajství z domoviny, České republiky, a dostal se k některým názorům našich občanů, týkajících se špatné situace v našem zdravotnictví, poplatků u lékařů a vůbec stížností lidí, jak je u nás o české občany špatně postaráno a vše je na nic. Jisté je, že na našem zdravotnictví i systému sociálním je potřebné hodně zlepšovat, píše Jan Růžička z Ukrajiny.

Zubní plomby, vyráběné ze rtuťového amalgámu, zosobňují zdravotní riziko, přiznal nyní nejvýznamnější světový zdravotnický regulační orgán.

Po dlouhých letech tvrzení, že jsou plomby ze rtuťového amalgámu bezpečné, vydal nyní americký vládní regulační orgán Food and Drug Administration (FDA) proti nim zdravotní varování. Je to významné vítězství pro aktivisty, kteří tvrdí, že rtuťové plomby způsobují celou řadu onemocnění, včetně nemocí srdce a Alzheimerovy choroby.

Britský knihkupecký řetězec Blackwells oznámil, že ve svých padesáti obchodech po Británii instaluje "Espresso Book Machine" - automat, který umožní zákazníkům nechat si vytisknout skoro jakoukoliv knihu, která už není na skladě, a to za sedm minut. Automat nabízí čtenářům možnost vybrat si přibližně z jednoho milionu titulů. Knihy automat tiskne v kvalitě, jaké jsou v knihovně, knihy mají i obálku.

Nejvyšší soud USA vydal dlouho očekávané rozhodnutí ve vpravdě historickém případu Washington D.C. vs. Heller.

Soud těsným poměrem 5:4 rozhodl, že letitý washingtonský zákaz držení zbraní za účelem osobní ochrany je neústavní, a potvrdil tak s konečnou platností dřívější rozhodnutí odvolacího soudu.

Proč ne? Protože to nejde. Evropská unie nám připravuje jiný pracovní pořádek. Neoliberální politici ve snaze připravit ideální podmínky pro zaměstnavatele nám připravují (snaží se uzákonit) pět dní v týdnu, dvanáct hodin denně. Podle jednoho článku na BL ve Velké Británii už dnes 5 milionů lidí bylo nuceno podepsat takové smlouvy. Kdyby tito lidé nepodepsali, ztratili by práci.

Často si stěžujeme, že skoro celá česká média patří cizincům. Ale za takové případy jsem rád, neboť jsem zjistil, že Metro se rozhodlo zaplatit dosud nevyplacené honoráře, o nichž jsem psal na Britských listech. Šlo o bývalé externisty, kteří psali články pro tyto noviny v době, kdy jsem jim šéfoval a byli ignorováni poté, co jsem z listu odešel. Malá česká pomsta od nového vedení, které proti mně má osobní anipatie.

Jízdné v místní dopravě se může jevit jako přiměřené i nepřiměřené, podle toho, kdo a v jakých osobně podmínkách to posuzuje. Jinak kalkuluje dopravní podnik, a jinak se to zase nejednou vnímá v nikoli bipolární rodině, třeba se třemi již školou povinnými dětmi, které musí třeba navíc dojíždět příměstskou dopravou pětkrát týdně 10 měsíců v roce. Také nelze vyloučit, že cestující hromadnou městskou dopravou bez zlé vůle opomene z nejednoho důvodu hned se tlačit s jízdenkou k jejímu označení, aby nejel na černo. (Nechci uvažovat o pochybných "sportovcích" malopodnikatelského typu, kteří "ze sportu" jezdili a jezdí bez platné jízdenky, protože zatím si vykalkulovali, že třeba při dopadení revizorem maximálně dvakrát do roka mají pořád vůči svému dopravnímu podniku aktivní "skóre".)

Ďábelská garda je extrémně kontroverzní knižní trilogie o válce v jihovýchodní Asii. Jde o příběhy německých válečných veteránů SS, kteří po druhé světové válce vstoupili do francouzské Cizinecké legii, aby v jejích řadách bojovali proti komunistům v Indočíně. Po porážce Francie a vzniku dvou Vietnamů se část z nich vrátila a vytvořila žoldnéřskou jednotku, jež bojovala za podpory Američanů pro jihovietnamskou vládu. Na obálkách je jako autor uveden George Robert Elford, který podle svého tvrzení jen přepsal nahrávky rozhovorů s bývalým velitelem oné německé jednotky. Velitel vystupuje pod jménem Hans Josef Wagemüller, ale sám Elford v úvodu knihy upozorňuje, že většina jmen byla záměrně změněna.

Péčí historika Viléma Prečana vydáváme v digitalizované formě další dokumenty, týkající se Pražského jara 1968. Čtěte a poznejte jednu z nejdůležitějších kapitol moderní české historie.

Kritičnost tohoto pokusu o porozumění historickým souvislostem "osmašedesátého" bude shledána nejspíše právě jednostranností: aniž bych se předem ospravedlňoval, chci tu říci, že tato kritičnost je také reakcí na dosud zcela nedostatečnou vůli bezpředsudečně se vyrovnat s událostmi před desíti lety, s přežívajícími iluzemi a legendami. Dnes vskutku převládají -- kromě laciného cynismu -- povrchní soudy a nereflektovaná, pomalu už sentimentální "vzpomínka"; snad to někomu pomáhá odreagovávat si mizérii současnosti. Ale i naše současnost bude jednou minulostí a budou se jednou budoucí kritikové opět pokoušet porozumět historickým souvislostem našeho příštího nezdaru? Útěšný, nekritický vztah k minulosti je přece vždycky setbou budoucích selhání.

I. Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968. Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež KNIHOVNA

Pan Neoral se diví, proč se současná vláda snaží za každou cenu prosadit schválení smlouvy o radaru, a to co nejdříve, když ČSSD pohrozila jejím vypovězením po příchodu k moci? Je však tato hrozba skutečně tak vážná, jak se snad na první pohled zdá?

Od vzniku České republiky letos uplynulo 15 let. Máme rok 2008 – rok s „osudovou osmičkou“ na konci letopočtu, kdy se podle tradice předchozího století odehrávají přelomové události (1918 – vznik Československa, 1938 – Mnichovská krize, 1948 – změna režimu na byrokratický socialismus, 1968 – Pražské jaro a sovětská okupace). Výjimkou z tohoto pravidla byly události listopadu 1989, kdy došlo ke změně režimu od Národní fronty zpět k pluralitní demokracii, a přelom let 1992 a 1993, kdy se Československo rozpadlo a vznikla Česká republika. V roce patnáctého výročí vzniku státu a rok před dvacátým výročím obnovení demokracie se česká politika opět dostala do vážné krize. Na první pohled to vypadá jako série skandálů. Čunek a „justiční mafie“; přeběhlíci kvůli vzniku vlády; odpadlík proto, aby mohl být zvolen prezident; další zběh – možná kvůli americkému radaru. S odstupem lze postřehnout, že česká politika připomíná sérii skandálů a koaličních krizí. Při podrobnějším průzkumu parlamentní praxe však lze zjistit, že všechny tyto jevy jsou různými projevy latentní krize ústavního systému.

ŠOK│ Chce-li historik Vilém Prečan doložit, co je kýč v politice a proč není Václav Havel interpretován pouze jako ikona humanisticky orientovaného myslitele, musí srovnat banality Havlova myšlení, veřejně přednesené na nejvyšších místech, s články opravdových intelektuálů, kteří se tak nepotřebují sami nazývat a kteří - na rozdíl od bývalého prezidenta - mají co říci k minulosti i budoucnosti. Například profesora Václava Bělohradského. Václav Havel se vlísává do přízně těch, které vítá, hostí či oslavuje. Kritizuje lacině, banálně. Jím použité symboliky mohou fungovat pouze jsa konfrontovány s mnohem silnějšími emocemi a traumaty. Vytrženy z kontextu událostí doby, ve které byly vyřčeny, vynikne banalita Havlových projevů a jejich šablonovitá vykonstruovanost. Síla sdíleného prožitku při neschopnosti nalézat vlastní slova je prastarý trik všech vykladačů jediné pravdy , včetně pohřebních řečníků. Ostrost myšlenek musí být u intelektuálů vždy větší, než síla zvolených slov...

"Lidská paměť je velice děravá a zlé věci vypouští."

Polemika s Jiřím Svobodou nad textem Štěpána Kotrby "Proč byly postoje Václava Havla kýčem" a výborem autentických citátů, toto tvrzení dokazující - pod titulkem "Jak Václav Havel hovořil o socialismu s lidskou tváří i po "plyšáku"". Ty byly reakcí na polemiku Viléma Prečana "Argumentujme věcně" k článku Zdeňka Vyšohlída "Jaro normálního politického myšlení"

Adorace a loajalita vůči Václavu Havlovi i obdiv ostatním "hrdinům sametu" je jednou z vlastností, kterými se bývalý předseda KSČM odlišoval od jiných předsedů KSČM. Před ním i po něm. Nikdo ho moc nechápal, a nějakou chvíli tuto jeho libůstku i tolerovali. A ona loajalita k Havlovi a Špalíčku je možná i důvod, proč se s ním zakrátko mateřská strana rozešla. A on pak s ní. Jeho politické angažmá na levici byl fatální omyl. Režisér Svoboda byl nadán v politice vzácnou neschopností odhalovat motivy myšlení i jednání druhých a vzácnou nevědomostí i v otázkách sametově revoluční a těsně porevoluční historie. Nechci mu ji připomínat, i když bych mohl. To heslo "Dejte šaškům rolničky!", zmíněné v titulku, je autentickým heslem roku 1989. Zdá se vám, že je pro dnešní dobu i tuto diskuzi příliš rozverné?

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.