Že nemůžeme věřit všemu, co vidíme černé na bílém, to je jasné v době, kdy se i fotografie a film dají lehce zmanipulovat. Stejně ale stále ještě pro nás platí v každodenním životě ono anglické přísloví "seeing is believing" (česky asi "neuvěřím, dokud to neuvidím"). Bohužel se ale jedná v obou případech o omyl, a to nejen z toho důvodu, že asi víc "vidíme" (sehen), než "vnímáme" (wahrnehmen), ale taky proto, že si často myslíme, že jsme vnímali něco, co neexistovalo, nebo vlastně existovalo jen v naší fantazii.

Je jasné, že očima "vidíme" více, než co "vnímáme" mozkem, a to by se mohlo dokonce ještě rozdělit na to, čeho jsme si právě vědomi, od toho, co čeká v našem předvědomí na povolání do vědomí. Vůbec je nám k dispozici asi jen to, co je závažné z našeho osobního hlediska, a proto je to uloženo jako reprezentace obsahu v mozku, ve vědomí nebo v předvědomí. Že se ani to první, ani to druhé nedá v mozku lokalizovat, to je v souvislosti s touhle poznámkou nepodstatné. Zajímavé ale je, že i fiktivní obsahy jsou ukládány stejným způsobem, tím jsou ale pro nás neodlišitelné od faktů, která jsou všeobecně pokládána za reálná.

Že máme klamné představy, s tím musíme žít, že lidská individuální, subjektivní pravda má v každodenním životě člověka mnohem větší význam než poznaná a za objektivní uznaná vědecká pravda, to je asi všem lidem jasné a jen někteří filozofové bádají asi nad tím, jak by se to mohlo změnit.

To by nás ale nemělo přimět, abychom se přestali ptát, které individuální pravdy bychom měli změnit a jak bychom měli zlepšit své poznávací dovednosti a schopnosti. Věřím, že ať se stane cokoliv, většina Němců si stále bude myslet, že DM bývala stabilnější, než je dnes euro. Nebo myslíte, že by se dali přesvědčit o opaku?