Problémem je i fakt, že výroky v čase analýza nesumarizuje podle jednotlivých mluvčích, ale dohromady (str. 11). Ani neurčuje polarizaci PRO-PROTI. Hitler nebo žid, je to jedno. Nedá se tak posoudit, zda vyváženosti bylo za sledované období dosahováno průběžně, nebo zda poslední měsíce (po obratu v prezentaci OVM i zpravodajství) "dohnaly" počáteční výraznou asymetrii v prezentaci jednotlivých skupin.

Powerpointová prezentace neobsahuje přesná čísla u řady grafů a "zamčené" grafy neobsahují tabulky s původními zdrojovými údaji. Škoda. Matematika uvnitř grafického zobrazení je tak černou skřínkou, ve které se může skýtat ještě mnohé tajemství.

plné znění analýzy vyváženosti tématu výstavby radarové základny v Brdech ve zpravodajství ČT v období 1.1. 2007 -- 31.3. 2008, - Media Tenor PPT

Sám pro sebe jsem (aniž jsem prozatím kontroloval v mediální databázi Newton IT počet příspěvků o radaru za rozhodné období či frekvenci citací mluvčích) vzal jako klíčové pro další posouzení množství příspěvků jednotlivých mluvčích (str. 17, 18; str. 21-23; str. 25, str. 28-30) a roztřídil si je podle jejich názoru : příznivci: vláda, MO, AČR, hygienik, politici ODS, KDU-ČSL, Bursík, Jacques, experti AMO a MZv, Bush, Obering, Graber a další představitelé USA; odpůrci: Ne základnám, ČSSD, KSČM, starostové, Pro referendum, oponentní experti a politologové, část Zelených, Coyle, Greenpeace, Putin, Balujevskij a další představitelé Ruska. Neutrální mi v tomto konkrétním případě nepřipadá nikdo mimo několika redaktorů věcně vysvětlujících technické fungování protiraketového systému a agentur pro výzkum veřejného mínění, vysvětlujících postoje veřejnosti. Polarizace v názorech dle výzkumů CVVM i dalších je prakticky úplná. Radar rozděluje českou společnost. Tři čtvrtiny proti, pětina pro.

Podle str. 28 analýzy je ovšem počet příspěvků "odpůrců" 410, zatímco počet výroků "zastánců" 440. Potud ono přesvědčení o vyváženosti. Strana 25 analýzy ovšem ukazuje, že počet výroků novinářů je 1495 - a zde zřetelně převažují "neutrální" postoje. Také máte ten pocit, jako kodéři Media Tenoru,. že redaktoři ČT byli v tomto sporu "neutrální"? Václav Moravec si dokonce vysloužil poměrně masivní kritiku, než pochopil, že tentokrát musí připustit do svého pořadu i "extrémisty" z iniciativy Ne základnám.

Takto pojato, ukazuje se, že

• ČT ignorovala nezávislé experty (str. 17, 18; str. 21-23; str. 25, 28-30)
• marginalizovala diskuzi relevantních osob oproti čteným zprávám a obrazovým reportážím (str. 10)
• ignorovala občanskou veřejnost (počet nestraníků, osob nespadajících do okruhu profesionálních mluvčích a politiků)
• pokud uznáme za relevantní čísla, dodaná Media Tenorem, zpravodajství bylo vzhledem k politické různorodosti společnosti, odvozené od parlamentních voleb, celkem vyvážené. Nadhodnocen byl zejména počet politiků ČSSD (zejména v posledních měsících) a SZ, marginalizovány byly oproti jiným politikům paradoxně nikoliv jako jindy poslanci KSČM, ale tentokráte představitelé ODS. Klvaňa není v tomto výzkumu totiž brán jako součást ODS a novináři zastoupili a zastínili v prezentaci radaru politiky (str. 25, str. 28). ČSSD 197 výroků (správně 163), ODS 149 (správně 186), KSČM 51 (správně 59), SZ 36 (správně 14), KDU-ČSL 28 (správně 30). Kritériem vyváženosti je mocenská rovnováha ve společnosti - rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně Poslanecké sněmovně Parlamentu po posledních volbách. Od této skutečnosti se bez ohledu na kecy o odstínění institucí od politiky odvíjí legitimita všech institucí, Národní muzeum nebo Českou televizi nevyjímaje. Politika není jen bipolárním soubojem "dobrých" a "zlých", Topolánka a Paroubka ,či modrých a oranžových. (str. 25)

Počet výroků Jana Tamáše, Jana Májíčka, Ivony Novomestské a Jana Neorala a dalších zástupců občanské společnosti vůči výpovědím politiků neukazují ve sledovaném období velký zájem zpravodajství ČT o to, co si myslí "obyčejní" lidé. Přitom dvě třetiny nich jsou proti radaru. Tento fakt prokazatelně redaktoři pominuli. Stejně jako pominuli fakt, že počet nevoličů či voličů jiných stran tvoří velmi významnou množinu občanů - koncesionářů. Českou televizi ani nezajímá, co si myslí experti a politologové, neboť frekvence výpovědí v kategorii "VŠ/akad" je mizivá oproti ostatním (str. 25). Nejzávažnější výpovědi nezávislých expertů (profesor Hlobil, Stanislav Kaucký, profesor Oskar Krejčí) nezazněly vůbec. Záznam rozhovoru prof. Hlobila s redaktory ČT se záhadně ztratil. Pro koho ho redaktoři natočili? ČT to nebyla.

Vtipem "analýzy" je, že graf na str. 25 obsahuje dvakrát položku zahraničí, pokaždé s jinými údaji. Nejspíš existuje dvojí zahraničí - Východ a Západ. Druhým vtipem analýzy je, že subjekty neřadí hierarchicky. Takže "množina" Topolánek není podmnožinou množiny "ODS" a ta není podmnožinou množiny "vláda". Vláda je zvlášť, ODS je zvlášť a chudák Topolánek je také zvlášť... (str. 20)

Výpovědní hodnota takto pojaté prezentace je mizivá. Nicméně - ukazuje se zde zcela zásadně jedno jediné: kterak neprofesionální byla prezentace údajů Media Tenoru v reportáži Luboše Rosího. Ale to je problém, který si musí ředitel Fridrich se svými podřízenými vyříkat sám.

Na závěr jedno doporučení Radě České televize: Jelikož v prezentacích Media Tenoru není zohledněna délka příspěvků jednotlivých mluvčích, doporučuji vyžádat si podrobné podklady a zdrojová data Media Tenoru k nezávislému zpracování analýzy akademickou institucí - např. pracovištěm mediálních studií FSV UK nebo VIP VŠ a jako druhý krok vypracování konkurenční analýzy společností Newton IT - například dle metodiky frekvenční analýzy, kterou jsem vypracoval pro hodnocení vyvážensoti ČRo 6 v roce 2003.

29.8.2003 , Štěpán Kotrba: Vyváženost ČRo 6 aneb frekvenční analýza jednoho pořadu ZDE

Plastičtější obrázek by prospěl nejen Radě ČT, ale i samotnému managementu redakce zpravodajství a publicistiky ČT. Kvalitní práci institucí veřejné služby si jako koncesionáři přejeme všichni. I ti, kteří s radarem souhlasí, i ti, kteří proti němu protestují. Česká televize musí zůstat neutrální. Protože je médium, nikoliv mluvčí názoru.

Nedomnívám se, že by údaje , které od Media Tenoru dostala Česká televize, byly nějak zásadně manipulovány. Jedinými dvěma zásadními problémy analýzy je jednak klasifikace příspěvků (záporný, neutrální, kladný), subjektivně posuzovaná kodéry a vycházející z neznámé metodiky a absence počtu minut (nebo počtu písmen přepsaného textu), věnovanému jednotlivým mluvčím v příspěvcích. Výsledky mají tudíž dlaeko menší výpovědní hodnotu a jsou i obtížně interpretovatelné. V sebereflexi a vnitřní analytice obsahu vysílání média veřejné služby je i nyní co zlepšovat. Dosavadní výsledky ale nejsou nijak alarmující. To, že se veřejnost dozvěděla výsledky takovéto analýzy je ukázka otevřenosti, u bývalého mluvčího ČT nikdy nezažitá.