Pokud do nějakého systému přivádíme více energie, než kolik z něj odtéká, bude v určitých hranicích růst energie v systému obsažená. Pokud tou energií bude energie tepelná a systémem hrnec s vodou, bude za určitou dobu voda v hrnci vřít. Pokud zvýšíme množství energie přiváděné například za vteřinu, bude voda vřít třeba za 20 minut, pokud množství energie snížíme, bude vřít až za hodinu. Je zákonité, že při zachování podmínky převahy energie přiváděné nad ztracenou (vyzařovanou) voda bude nakonec nevyhnutně vřít.

Podle Marxe, v duchu uvedené ilustrace, energie přiváděná do systému je celkově, v dlouhodobé perspektivě, vždy vyšší než energie vyzářená. Voda tedy nakonec vždy vřít bude, jeden typ společenského systému se skokově, revolučně změní v jiný. Pokud budeme o tento cíl vědomě usilovat, je to totéž, jako kdybychom zvýšili přítok energie do systému, k revoluci stejně zákonitě dojde, ale bude to dříve. A to je podstata a smysl celé aktivity : zkrátit utrpení, které starý systém působí lidem tím, že urychlíme příchod společenského systému spravedlivějšího, humánního.

Přírodní zákony, ani společenské zákonitosti nepůsobí sami o sobě, ale vždy v závislosti na energii, kterou jednotlivé prvky systému, v němž se tyto zákony uplatňují, na sebe vzájemně působí.

Pokud by byli lidé naprosto pasivní, žádné zákonitosti vývoje lidské společnosti by nepůsobily. A naopak. Čím budeme aktivnější, tím dříve s nám, většině majetkem a mocí neprivilegovaných občanů, podaří prosadit naše zájmy.