Lidé stavěli svatostánky pro sebe, pro nikoho jiného. To, že v nich potom působil kněz, přece neznamenalo, že se staly majetkem příslušného kněze.

Samozřejmě byly pozemky k těmto stavbám poskytovány panovníkem, ale opět jen k vykonávání liturgie. Panovník rovněž poskytoval výsledky práce osob nebo celých vesnic k tomu, aby takový služebník církve nezemřel hlady. Je pravdou, že se to dělo ve formě darů. Tehdy se předpokládalo, že to je vše na věčnost, o vývoji lidské společnosti se vůbec neuvažovalo, proto se nepoužila forma zápůjčky nebo pronájmu.

Na druhou stranu už z historie známe skutečnosti, že tyto majetky byly církvi odebírány. Byla to jednak císařovna Marie Terezie, která si pro svůj císařský dvůr přivlastnila majetek zrušeného jezuitského řádu. Podobně si počínal i její syn, císař Josef II, který zrušil řadu klášterů, aby je mohl využít jiným způsobem, Samozřejmě bez náhrady.

Panovník dal, panovník vzal.

Změnila se doba, nyní jsme v kapitalismu a nastává nová situace.

Na majetek je možno si vypůjčit v bance. Co kdyby třeba nastal případ, že se církevní pracovníci ocitnou v hmotné nouzi. Nabízí se tedy možnost vypůjčit si v bance. Žádná banka by neodmítla poskytnout půjčku třeba na chrám sv. Víta. Že to možná církev nesplatí, to zatím není podstatné. Kdyby šlo do tuhého, dluh zaplatí stát, aby se náhodou celý chrám neodstěhoval za oceán, kdyby ho nějaká movitá osoba koupila. Pro obyčejného člověka je už jenom taková myšlenka nesmyslná a neproveditelná. Ale z událostí okolo nás už víme, že se dělají i jiné, dříve nemyslitelné věci.

Aby se podobným, třeba teoretickým možnostem zabránilo, je třeba církve majetku zbavit a to bez náhrady.

Nedostane se jim žádné úhony. I nadále mohou církevní stavby využívat. Dokonce na tom budou formálně lépe, neboť nebudou platit nájem za majetek, který by mezitím prodaly. Zůstane jim akorát povinnost hradit drobné opravy, Velké opravy vždy platí vlastník objektu.

Naopak bude zajištěno lepší využití takových staveb, aby se z nich nakonec nestaly ruiny, kdyby se nesehnaly peníze na opravy

K čemu by církvi ty vyinkasované peníze byly? Nejspíš k tomu aby mohla podnikat v mimocírkevní sféře. Dokonce by mohlo dojít i k půjčkám státu a tím i k přísunu dalších peněz. Ale účelem žádné církve není to, aby sama vydělávala. Ta vznikla k tomu, aby mohla sloužit lidem, aby se starala o duchovní život občanů. K tomu sice potřebuje určitý finanční přísun, ale to je mezi církví a státem oboustranně řešitelné.

Celé to jednání o náhradách mi připomíná chování vychytralého trhovce, který vykřikuje: Lidičky, učiním zázrak, přispějte mi tady na tu dečku a já vám vyčaruji peníze, buď rupii či dolar. Lákal i další zájemce podívat se na tento zázrak, ovšem za přispění malého obnosu. Když se konečně spočítal součet mincí, vskutku se podařilo dosáhnout hodnoty rupie či dolaru.

Podle logiky vyjednavačů církve se státem, bychom měli takovému trhovci za to, že z nás vyždímal rupii či dolar, ještě další rupii či dolar zaplatit.