Pan Bejlovec je vskutku optimista, ale zapomněl v jaké společnosti žije. Tahle společnost není budována pro obyčejné lidi, ale pro ziskuchtivé podnikatele. Ti musí mít nejlepší podmínky pro tvorbu zisku -- samozřejmě na úkor právě těch chudáků, co na ně pracují. Tito politici nám připravují novou formu otroctví. Ale s malou změnou. Novodobí otrokáři už nemusí své otroky živit, jako ti ve starém Římě. Podle toho připravují zákony o nové pracovní době, povinné v celé EU.

Přesto nápad pana Bejlovce není špatný. Ale není to nic nového. Něco podobného připravovali američtí ekonomové již před padesáti lety !!. Schválně jsem si znovu našel ten časopis LIFE z roku 1969, který jsem si tehdy kupoval. Tehdy američtí ekonomové připravovali pouze třídenní pracovní týden. Pracovalo by se pouze tři dny v týdnu, deset hodin denně. Čtyři dny by byly volné. Tito ekonomové si od toho slibovali mnoho výhod. V první řadě vylidnění velkoměst. Lidé by se odstěhovali ven z měst. Do práce by na tyto dny dojížděli na pracoviště, přespávali by v horních patrech mrakodrapů nebo v penzionech na to zřízených. Na víkend by odjeli domů za rodinou. Pro zaměstnavatele by to také bylo výhodné. Měli by jednu továrnu (kancelář) od pondělí do středy a druhou od čtvrtka do soboty s novým osazenstvem.

Samozřejmě lidé, kteří by potřebovali více peněz, by mohli pracovat i více dní. V druhém zaměstnání by mohli pracovat na kratší pracovní úvazek. Hlavní předností tohoto systému by bylo, že by to v podstatě odstranilo nezaměstnanost. Kdo by nepracoval v první polovině týdne, mohl by pracovat v druhé. Prostě je tady mnoho variant. I pro podnikatele by to bylo výhodné. Ve svém volnu by lidé měli mnoho aktivit -- sport, výlety, umění a další. A na to by potřebovali prostředky. Vzniklo by nové průmyslové odvětví pro naplnění volného času lidí. Prosperovali by obchodníci, majitelé penzionů a restaurací a další. Zkrátka mělo by to jen výhody.

Přesto politici, které jsme si demokraticky zvolili, se rozhodli, že jednodušší bude, když lidé budou dělat dvanáct hodin denně a pět dní v týdnu. Budou tak jen dělat a spát. Nebudou mít roupy a vymýšlet hlouposti jako je osmihodinová pracovní doba, nebo slušný plat za vykonanou práci. Na chudý lid musí být přísnost a dost.