13. 6. 2008
Proč jsou studenti bez motivaceJedno staré dobré přísloví říká, že ryba smrdí od hlavy. Chceme-li se tedy dobrat příčiny demotivace a s tím související mnohostranné impotence naší mládeže, musíme jít k oné hlavě, a tou určitě není učitel. Učitel je toliko dělníkem vzdělávacího systému, jeho výkonnou složkou. Tím je potom dána míra jeho odpovědnosti a také výše jeho odměny. Právě v tom je postoj společnosti k učitelstvu často velmi nefér, neboť platově řadí učitele na úroveň asistentek ředitelů, dnes velmi rozšířených, středně velkých a často i malých firem, zatímco jejich odpovědnost a také možnosti stav věcí změnit, klasifikují jako téměř neomezené, píše Jan Grossman. |
Ona zapáchající hlava, která následné zahnívaní celého toho velkého vzdělávacího systému způsobuje, má více částí. Na prvním místě bych jmenoval diktaturu. Nikoli ale proletariátu, od té jsme se již úspěšně osvobodili, nýbrž kapitálu. Diktatura proletariátu byla v mnoha ohledech jistě špatná, ale co se školství týče, je diktatura kapitálu, která ji historicky vystřídala, obávám se, ještě horší. Diktatura proletariátu byla tvrdá, diktatura kapitálu je tvrdá neméně, ale především je naprosto bezohledná. Jejím cílem není vzdělaná, harmonicky rozvinutá, nezávisle myslící osobnost, jejím cílem je toliko zisk. Skutečně vzdělaný, špatně manipulovatelný a třeba ještě zdravý člověk je pro u nás aplikovaný, divoký kapitalismus hrozbou, nikoli cílem a je to zcela logické. Problém vznikl tehdy, kdy se zájmy kapitálu povýšily nade všechno ostatní, kdy kapitál začal diktovat úplně všechno. To je jeden z důvodů, proč naše mládež dnes vypadá jak vypadá, ona je produktem. Komu zmíněný odstavec nestačí a nevidí příslušné asociace, mohu přidat pár konkrétních příkladů. Diktát kapitálu zcela přestavěl společenská měřítka, promítl se do mezilidských vztahů a z nich vyplývajícího společenského klimatu. Slovo morálka a další z něj vyplývající slova ztratila obsah, společnosti jsou pro smích a také častým terčem útoků. Ne o mnoho lépe si vede slovo vzdělání. Též ztratilo obsah i význam a jako takové dnes již jen překáží. Jiná slova na významu naopak nabyla, například slovo mít, slovo kariéra, moc a jiná. V tomto vidím jednu z příčin demotivace naší mládeže. Starší generace je na tom lépe, ta zažila i jiný hodnotový systém, byla v něm vychována a nedá se tudíž převychovat tak snadno a tak beze zbytku. Dnešní mládež ale nic jiného nepoznala a historie, která o jiném nese záznam ji nezajímá. Díky dnešní, kapitálové výchově nechápe, proč by měla. Před pár lety jsem krátce spolupracoval s jedním kolegou v důchodovém věku, který na naší škole vyučoval praktická cvičení jednoho technického předmětu. Jeho jedinným vzděláním byla maturita, kterou si dodělával tuším dálkově, jinak byl vyučen v oboru elektro. Vzpomínám si jak doslova žasnul nad již zmíněnou všestranou impotencí a odbornou neschopností našich žáků. Tvrdil, že to, za co se dnes dává maturita by někdy, v padesátých letech, zdaleka nestačilo ani na výuční list. A je otázka, zda by dnešní inženýrský diplom stačil tehdy alespoň na maturitu. Tím se dostávám ke druhému místu. Další příčinou toho, že systém nefunguje a mládež je demotivovaná je to, že po vzdělaných lidech prostě není celospolečenská poptávka. Proto si mohou školy dovolit produkovat to, co produkují, proto dnešní mládeži její velmi slabé, často až nulové studijní výsledky, prochází a oni bez problémů skládají příslušné zkoušky a dostávají příslušné certifikáty. Až na vyjímky nikomu nic nevadí, všichni dělají že tak je to v pořádku. Pokud si někdo myslí, že je přece na učiteli, aby to změnil, aby zpřísnil požadavky, posunul laťky a tak dosáhl větší kvality, je naivní. Takto svět přece nefunguje. Je to jako když voják odmítne splnit rozkaz. Je nepodstatné, že je rozkaz špatný, případně přímo zločinný. Voják který odmítne je na místě zastřelen a na jeho místo nastoupí okamžitě jiný, který rozkaz splní. Účinné je to jedinně tehdy, když se vzbouří celá armáda, to se však stává natolik zřídka, že takový případ je možné označit za vyjímku potvrzující pravidlo. V našem školství to chodí úplně stejně a nejen tam. Pokud učitel vybočí z řady je ze školy vyloučen a nahrazen jiným, loajálním, nepožadujícím. Jeden takový případ se mi nedávno doslova exemplárně odehrál přímo před očima, není to tedy žádná doměnka, další podobný případ jsem sledoval zhruba před rokem. Dnes mě to už nepřekvapuje, takové systémy fungují vždycky stejně, ať diktuje proletariát nebo kapitál. Zodpovědný tedy není ten, kdo je svým působením nucen myšlenku systému naplňovat, zodpovědný je ten, kdo systém a jeho myšlenku vytváří. To ale není učitel. Ten nemá mnoho na výběr, snad jen být a naplňovat a nebo nebýt. Svůj díl odpovědnosti ze sebe také nesmyje, je ale nepoměrně menší, než díl tvůrce, nebo tvůrců. Útok na učitele, jako na příčinu stávajícího úpadku je tedy pomýlený. Nabízí se otázka, proč dnes není ona celospolečenská poptávka. Odpověď zní, protože svět a naše ekonomika je dnes úplně jinde než přikladně v roce 1950. Tehdy bylo třeba všechno nově vytvořit, anebo přebudovat a vytvořit to jako převážně soběstačné. Byť je toto období dnes hodně kritizováno a zatracováno, z hlediska rozvoje tvůrčích schopností národa na tom bylo mnohem lépe než slavná dnešní doba. A promítlo se to i do školství právě jako dnešek, kdy došlo k demontáži naší původní, zastaralé, uzavřené ekonomiky na tzv. moderní ekonomiku globálního typu která, přes všechna krásně znějící hesla a přívlastky, skutečně tvůrčí, všestraně vzdělané a nezávisle uvažující lidi, příliš nepotřebuje. To se nutně promítá do celospolečenského klimatu a mládež to cítí. I proto se nechce vzdělávat. Navíc je jí umě, díky všeovládající diktatuře kapitálu, podsouvána zcela jiná životní filizofie, že neomezený, bezpracný konzum, plný laciné zábavy je cílem. A ona to přijímá. Jak jinak. Kdyby to někdo kdysi podsunul nám, asi bychom jednali stejně. Tato atmosféra se ale nevytváří na školách, ta je naopak přenášena do škol zvenčí. Školy, tak jak dnes vypadají, jsou jen celospolečenským obrazem. Kdo z toho viní školy, zaměňuje tedy příčinu a následek. Že výše zmíněné platí jde navíc doložit velmi jednoduchou úvahou. Že se kvalita vzdělávacího procesu po zavedení kapitalistického systému významě zhoršila, je všeobecně známé a o příčinách se vedou neutuchající polemiky. Ekonomice to ale zjevně nevadí, protože vesele funguje dál. Kdyby nedostatečné vzdělání dnešních absolventů skutečně vadilo, muselo by se nutně rychle přejít od slov k činům, to se ale neděje. Celá situace tedy dokazuje že nevzdělanost nevadí, nebo je dokonce žádoucí, jen si to společnost prostě nechce přiznat a skrze média dává školství vysokou důležitost. Tedy toliko verbálně. To, jakou prioritu hraje školství při sestavování národního rozpočtu spolu se stavem školství jako takového, ale vypovídá o něčem úplně jiném. Další část hlavy, o které bych se rád zmínil, je jistá falešnost celého vzdělávacího systému a také jeho zkostnatělost. Nedávno mi jedna pracovnice naší školy, když jsem se jí ptal jak to bude s pedagogickým minimem důvěrně sdělila, že ho jistě nezruší, protože by řada lidí přišla o práci. Nejde tedy primárně o moje vzdělání, ale o práci mých školitelů. Tento princip je v celém systému zakotven mnohem hlouběji. Politické rozhodnutí "maturitu každému" je toho důkazem. A mládež to ví, že tu maturitu stejně dostane, protože systém je tak nastaven a učitel který se snaží na tom něco změnit, nemá šanci. Navíc je do maturitních tříd nabírán prakticky každý, známky dostává za nic právě jako maturitu. Co takový systém může udělat s motivací? A kdo za to může, učitel? Taková a jim podobná rozhodnutí ukazují na to, že tu jde o něco zcela jiného než o kvalitní vzdělání, jde mimo jiné o to, lidi zaměstnat. Nevadí že v podstatě často nesmyslně. Nabízí se potom otázka, proč? Pravděpodobně proto, že ekonomika je při dnešním stavu technologií ke svému fungování nepotřebuje a je schopna je i tak bez problémů uživit. Právě jako jí nevadí nevzdělaní, hloupí absolventi. Otevřeně se to nepřizná, ale systém, zdá se,je tak nastaven. Potom je tu ještě jedna věc, ještě jedna část oné páchnoucí hlavy. Naše bývalá socialistická ekonomika byla již důkladně demontovaná ale školství, zdá se, má mnohem větší setrvačnost. To funguje ne sice úplně socialisticky, škola si musí své posluchače zajistit sama, podle toho se jí potom dostane prostředků, ale tím podobnost s kapitalismem, obávám se, končí. Kvalita "výrobku" na jejím výstupu je problematicky měřitelná a tudíž na ní příliš, nebo dokonce vůbec, nezáleží. A zákazníkům, tedy ekonomice, to zjevně nevadí, jinak by "výrobky" nutně vracela škole zpátky jako vadné a celý systém by se rychle zhroutil. Navíc školy, se svými učebními osnovami, se ocitly, do značné míry, jakoby ve vzduchoprázdnu, poněvadž často jen z malé části skutečně reflektují požadavky trhu. Všichni to při tom ví, včetně žáků kteří se potom odmítají učit, ale nic se s tím nedělá, protože mnohým učitelům se nechce učit novým věcem a navíc ani neví, co do osnov vlastně dát. Celý systém finálně graduje do stavu, kdy vlastně jakýkoli požadavek učitele je toliko formální, obtěžující, zbytečný a nenáviděný a je pojímán s odporem a pouze jen jako překážka na cestě k onomu papíru, maturitnímu vysvědčení, kvůli kterému žáci celé to nepříjemné, nudné a jinak podle jejich názoru zbytečné martýrium podstupují. Ideální prototyp kantora v takovém systému je potom takový, který moc nebo vůbec neučí, nic nechce, občas žáky pobaví, všechno jim dovolí a co možná nejdřív je pustí domů. Že nic nenaučí a celý velmi drahý systém "mele na prázdno "nikomu jaksi nevadí". Typicky socialistický model. Stanovisko a demotivace žáků je při tom pochopitelná. Z hlediska dnešních společenských měřítek většinu věcí, které se ve škole dozví v následujícím reálném životě stejně neuplatní. V tom nemají tak zcela nepravdu. Pojmy jako povznesení ducha, všeobecný rozhled a nadhled, schopnost samostatně přemýšlet apod. jim mnoho neříkají, v reálném životě dnes velmi rozšířeného konzumního plebejismu se s nimi nikde nesetkávají, nejsou schopni je ocenit, pochopit a odmítají se je učit a na sobě pracovat. Jedinným měřítkem je nakolik půjde daná znalost nebo dovednost zpeněžit. Při takovém pohledu skutečně klasické školství ztrácí smysl a mělo by být přestavěno resp. degenerovat na pouhé vzdělávací kurzy. Po téměř dvaceti letech budování kapitalismu jsme se dopracovali do stavu, kdy se doslova roztrhl pytel z různými typy škol a kurzů vydávajích nejrůznější certifikáty a doklady o vzdělání a na druhé straně jsme svědky roztoucích projevů místy až zarážející nevzdělanosti, nekompetence a taky nekulturnosti a všeobecného úpadku dnešní mladé generace a to napříč všemi sociálními i profesními vrstvami společnosti. Je to na první pohled paradoxní, nepochopitelné, při hlubším pohledu však logické a jasně to dokazuje, že vzdělávací systém je od základu špatně postaven, je falešný, neodráží novou ekonomickou realitu, která vzdělané lidi převážně nepotřebuje a nebo jen v malém počtu úzce zaměřených specialistů, kteří svoji kvalifikaci stejně musí získat jinde a jejich přítomnost existenci takového mohutného vzdělávacího systému nezdůvodňuje a ani neopravňuje. Lékem by bylo celý systém výrazně zeštíhlet, ukončit onu falešnou hru na vzdělání připomínající pohádku o císařových nových šatech, adaptovat ho na nenáročné požadavky nové, do značné míry banánové ekonomiky se všemi nepříjemnými důsledky, které by takový krok nesl. Jiné řešení, obávám se, není. A nebo transformovat ekonomiku, což je ale sotva reálné. Tento lék ale aplikován nebude poněvadž požadavkem dneška je lidi zaměstnávat, třeba i uměle a tak se můžeme těšit na další uměle vnášené komplikace v podobě neustávajících administratívních změn a stále nových předpisů a požadovaných certifikátů a na další ročníky ještě méně motivovaných a méně vzdělatelných studentů. Zase jen administratívní kroky typu zavedení státních maturit na tom sotva co změní. |
Školství | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
13. 6. 2008 | Proč jsou studenti bez motivace | ||
13. 6. 2008 | Ruština byla shledána jazykem pobuřujícím a nahrazena angličtinou | ||
12. 6. 2008 | Základní školství je v rozkladu | ||
12. 6. 2008 | Nežádoucí příspěvek ke školství | Wenzel Lischka | |
10. 6. 2008 | Dobří učitelé již byli ze škol vypráskani - už dávno, kroky předchozích vlád | Pavel Drs | |
10. 6. 2008 | Otevřenost | Boris Cvek | |
10. 6. 2008 | Vláda zlikviduje až 270 špatných škol | ||
10. 6. 2008 | Učitelé jsou špatní, protože jsou chudí II | ||
10. 6. 2008 | Dobří učitelé byli vypráskáni už dávno | ||
10. 6. 2008 | Učitele s menším nárokem na výšku platu | Bohumír Tichánek | |
10. 6. 2008 | Úroveň absolventů vysokých škol | Václav Špíka | |
10. 6. 2008 | Ne všichni učitelé angličtiny jsou hrozní | ||
10. 6. 2008 | Neomezený počet géniů a konstantní počet hus | Štěpán Kotrba | |
10. 6. 2008 | Neznalost | Jan Čulík | |
10. 6. 2008 | O Čulíkově biči a společenské kauzalitě |