13. 6. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 6. 2008

Proč jsou studenti bez motivace

Jedno staré dobré přísloví říká, že ryba smrdí od hlavy. Chceme-li se tedy dobrat příčiny demotivace a s tím související mnohostranné impotence naší mládeže, musíme jít k oné hlavě, a tou určitě není učitel. Učitel je toliko dělníkem vzdělávacího systému, jeho výkonnou složkou. Tím je potom dána míra jeho odpovědnosti a také výše jeho odměny. Právě v tom je postoj společnosti k učitelstvu často velmi nefér, neboť platově řadí učitele na úroveň asistentek ředitelů, dnes velmi rozšířených, středně velkých a často i malých firem, zatímco jejich odpovědnost a také možnosti stav věcí změnit, klasifikují jako téměř neomezené, píše Jan Grossman.

Ona zapáchající hlava, která následné zahnívaní celého toho velkého vzdělávacího systému způsobuje, má více částí. Na prvním místě bych jmenoval diktaturu. Nikoli ale proletariátu, od té jsme se již úspěšně osvobodili, nýbrž kapitálu. Diktatura proletariátu byla v mnoha ohledech jistě špatná, ale co se školství týče, je diktatura kapitálu, která ji historicky vystřídala, obávám se, ještě horší.

Diktatura proletariátu byla tvrdá, diktatura kapitálu je tvrdá neméně, ale především je naprosto bezohledná. Jejím cílem není vzdělaná, harmonicky rozvinutá, nezávisle myslící osobnost, jejím cílem je toliko zisk. Skutečně vzdělaný, špatně manipulovatelný a třeba ještě zdravý člověk je pro u nás aplikovaný, divoký kapitalismus hrozbou, nikoli cílem a je to zcela logické. Problém vznikl tehdy, kdy se zájmy kapitálu povýšily nade všechno ostatní, kdy kapitál začal diktovat úplně všechno. To je jeden z důvodů, proč naše mládež dnes vypadá jak vypadá, ona je produktem.

Komu zmíněný odstavec nestačí a nevidí příslušné asociace, mohu přidat pár konkrétních příkladů. Diktát kapitálu zcela přestavěl společenská měřítka, promítl se do mezilidských vztahů a z nich vyplývajícího společenského klimatu. Slovo morálka a další z něj vyplývající slova ztratila obsah, společnosti jsou pro smích a také častým terčem útoků.

Ne o mnoho lépe si vede slovo vzdělání. Též ztratilo obsah i význam a jako takové dnes již jen překáží.

Jiná slova na významu naopak nabyla, například slovo mít, slovo kariéra, moc a jiná. V tomto vidím jednu z příčin demotivace naší mládeže. Starší generace je na tom lépe, ta zažila i jiný hodnotový systém, byla v něm vychována a nedá se tudíž převychovat tak snadno a tak beze zbytku. Dnešní mládež ale nic jiného nepoznala a historie, která o jiném nese záznam ji nezajímá. Díky dnešní, kapitálové výchově nechápe, proč by měla.

Před pár lety jsem krátce spolupracoval s jedním kolegou v důchodovém věku, který na naší škole vyučoval praktická cvičení jednoho technického předmětu. Jeho jedinným vzděláním byla maturita, kterou si dodělával tuším dálkově, jinak byl vyučen v oboru elektro.

Vzpomínám si jak doslova žasnul nad již zmíněnou všestranou impotencí a odbornou neschopností našich žáků. Tvrdil, že to, za co se dnes dává maturita by někdy, v padesátých letech, zdaleka nestačilo ani na výuční list. A je otázka, zda by dnešní inženýrský diplom stačil tehdy alespoň na maturitu. Tím se dostávám ke druhému místu. Další příčinou toho, že systém nefunguje a mládež je demotivovaná je to, že po vzdělaných lidech prostě není celospolečenská poptávka. Proto si mohou školy dovolit produkovat to, co produkují, proto dnešní mládeži její velmi slabé, často až nulové studijní výsledky, prochází a oni bez problémů skládají příslušné zkoušky a dostávají příslušné certifikáty. Až na vyjímky nikomu nic nevadí, všichni dělají že tak je to v pořádku. Pokud si někdo myslí, že je přece na učiteli, aby to změnil, aby zpřísnil požadavky, posunul laťky a tak dosáhl větší kvality, je naivní. Takto svět přece nefunguje. Je to jako když voják odmítne splnit rozkaz. Je nepodstatné, že je rozkaz špatný, případně přímo zločinný. Voják který odmítne je na místě zastřelen a na jeho místo nastoupí okamžitě jiný, který rozkaz splní. Účinné je to jedinně tehdy, když se vzbouří celá armáda, to se však stává natolik zřídka, že takový případ je možné označit za vyjímku potvrzující pravidlo.

V našem školství to chodí úplně stejně a nejen tam. Pokud učitel vybočí z řady je ze školy vyloučen a nahrazen jiným, loajálním, nepožadujícím. Jeden takový případ se mi nedávno doslova exemplárně odehrál přímo před očima, není to tedy žádná doměnka, další podobný případ jsem sledoval zhruba před rokem.

Dnes mě to už nepřekvapuje, takové systémy fungují vždycky stejně, ať diktuje proletariát nebo kapitál. Zodpovědný tedy není ten, kdo je svým působením nucen myšlenku systému naplňovat, zodpovědný je ten, kdo systém a jeho myšlenku vytváří. To ale není učitel. Ten nemá mnoho na výběr, snad jen být a naplňovat a nebo nebýt. Svůj díl odpovědnosti ze sebe také nesmyje, je ale nepoměrně menší, než díl tvůrce, nebo tvůrců. Útok na učitele, jako na příčinu stávajícího úpadku je tedy pomýlený.

Nabízí se otázka, proč dnes není ona celospolečenská poptávka. Odpověď zní, protože svět a naše ekonomika je dnes úplně jinde než přikladně v roce 1950. Tehdy bylo třeba všechno nově vytvořit, anebo přebudovat a vytvořit to jako převážně soběstačné. Byť je toto období dnes hodně kritizováno a zatracováno, z hlediska rozvoje tvůrčích schopností národa na tom bylo mnohem lépe než slavná dnešní doba. A promítlo se to i do školství právě jako dnešek, kdy došlo k demontáži naší původní, zastaralé, uzavřené ekonomiky na tzv. moderní ekonomiku globálního typu která, přes všechna krásně znějící hesla a přívlastky, skutečně tvůrčí, všestraně vzdělané a nezávisle uvažující lidi, příliš nepotřebuje.

To se nutně promítá do celospolečenského klimatu a mládež to cítí. I proto se nechce vzdělávat. Navíc je jí umě, díky všeovládající diktatuře kapitálu, podsouvána zcela jiná životní filizofie, že neomezený, bezpracný konzum, plný laciné zábavy je cílem. A ona to přijímá. Jak jinak. Kdyby to někdo kdysi podsunul nám, asi bychom jednali stejně. Tato atmosféra se ale nevytváří na školách, ta je naopak přenášena do škol zvenčí. Školy, tak jak dnes vypadají, jsou jen celospolečenským obrazem. Kdo z toho viní školy, zaměňuje tedy příčinu a následek.

Že výše zmíněné platí jde navíc doložit velmi jednoduchou úvahou. Že se kvalita vzdělávacího procesu po zavedení kapitalistického systému významě zhoršila, je všeobecně známé a o příčinách se vedou neutuchající polemiky. Ekonomice to ale zjevně nevadí, protože vesele funguje dál. Kdyby nedostatečné vzdělání dnešních absolventů skutečně vadilo, muselo by se nutně rychle přejít od slov k činům, to se ale neděje. Celá situace tedy dokazuje že nevzdělanost nevadí, nebo je dokonce žádoucí, jen si to společnost prostě nechce přiznat a skrze média dává školství vysokou důležitost. Tedy toliko verbálně. To, jakou prioritu hraje školství při sestavování národního rozpočtu spolu se stavem školství jako takového, ale vypovídá o něčem úplně jiném.

Další část hlavy, o které bych se rád zmínil, je jistá falešnost celého vzdělávacího systému a také jeho zkostnatělost. Nedávno mi jedna pracovnice naší školy, když jsem se jí ptal jak to bude s pedagogickým minimem důvěrně sdělila, že ho jistě nezruší, protože by řada lidí přišla o práci.

Nejde tedy primárně o moje vzdělání, ale o práci mých školitelů. Tento princip je v celém systému zakotven mnohem hlouběji. Politické rozhodnutí "maturitu každému" je toho důkazem. A mládež to ví, že tu maturitu stejně dostane, protože systém je tak nastaven a učitel který se snaží na tom něco změnit, nemá šanci. Navíc je do maturitních tříd nabírán prakticky každý, známky dostává za nic právě jako maturitu. Co takový systém může udělat s motivací? A kdo za to může, učitel? Taková a jim podobná rozhodnutí ukazují na to, že tu jde o něco zcela jiného než o kvalitní vzdělání, jde mimo jiné o to, lidi zaměstnat. Nevadí že v podstatě často nesmyslně. Nabízí se potom otázka, proč? Pravděpodobně proto, že ekonomika je při dnešním stavu technologií ke svému fungování nepotřebuje a je schopna je i tak bez problémů uživit. Právě jako jí nevadí nevzdělaní, hloupí absolventi. Otevřeně se to nepřizná, ale systém, zdá se,je tak nastaven.

Potom je tu ještě jedna věc, ještě jedna část oné páchnoucí hlavy. Naše bývalá socialistická ekonomika byla již důkladně demontovaná ale školství, zdá se, má mnohem větší setrvačnost. To funguje ne sice úplně socialisticky, škola si musí své posluchače zajistit sama, podle toho se jí potom dostane prostředků, ale tím podobnost s kapitalismem, obávám se, končí. Kvalita "výrobku" na jejím výstupu je problematicky měřitelná a tudíž na ní příliš, nebo dokonce vůbec, nezáleží. A zákazníkům, tedy ekonomice, to zjevně nevadí, jinak by "výrobky" nutně vracela škole zpátky jako vadné a celý systém by se rychle zhroutil.

Navíc školy, se svými učebními osnovami, se ocitly, do značné míry, jakoby ve vzduchoprázdnu, poněvadž často jen z malé části skutečně reflektují požadavky trhu. Všichni to při tom ví, včetně žáků kteří se potom odmítají učit, ale nic se s tím nedělá, protože mnohým učitelům se nechce učit novým věcem a navíc ani neví, co do osnov vlastně dát. Celý systém finálně graduje do stavu, kdy vlastně jakýkoli požadavek učitele je toliko formální, obtěžující, zbytečný a nenáviděný a je pojímán s odporem a pouze jen jako překážka na cestě k onomu papíru, maturitnímu vysvědčení, kvůli kterému žáci celé to nepříjemné, nudné a jinak podle jejich názoru zbytečné martýrium podstupují. Ideální prototyp kantora v takovém systému je potom takový, který moc nebo vůbec neučí, nic nechce, občas žáky pobaví, všechno jim dovolí a co možná nejdřív je pustí domů. Že nic nenaučí a celý velmi drahý systém "mele na prázdno "nikomu jaksi nevadí". Typicky socialistický model.

Stanovisko a demotivace žáků je při tom pochopitelná. Z hlediska dnešních společenských měřítek většinu věcí, které se ve škole dozví v následujícím reálném životě stejně neuplatní. V tom nemají tak zcela nepravdu. Pojmy jako povznesení ducha, všeobecný rozhled a nadhled, schopnost samostatně přemýšlet apod. jim mnoho neříkají, v reálném životě dnes velmi rozšířeného konzumního plebejismu se s nimi nikde nesetkávají, nejsou schopni je ocenit, pochopit a odmítají se je učit a na sobě pracovat. Jedinným měřítkem je nakolik půjde daná znalost nebo dovednost zpeněžit. Při takovém pohledu skutečně klasické školství ztrácí smysl a mělo by být přestavěno resp. degenerovat na pouhé vzdělávací kurzy.

Po téměř dvaceti letech budování kapitalismu jsme se dopracovali do stavu, kdy se doslova roztrhl pytel z různými typy škol a kurzů vydávajích nejrůznější certifikáty a doklady o vzdělání a na druhé straně jsme svědky roztoucích projevů místy až zarážející nevzdělanosti, nekompetence a taky nekulturnosti a všeobecného úpadku dnešní mladé generace a to napříč všemi sociálními i profesními vrstvami společnosti. Je to na první pohled paradoxní, nepochopitelné, při hlubším pohledu však logické a jasně to dokazuje, že vzdělávací systém je od základu špatně postaven, je falešný, neodráží novou ekonomickou realitu, která vzdělané lidi převážně nepotřebuje a nebo jen v malém počtu úzce zaměřených specialistů, kteří svoji kvalifikaci stejně musí získat jinde a jejich přítomnost existenci takového mohutného vzdělávacího systému nezdůvodňuje a ani neopravňuje.

Lékem by bylo celý systém výrazně zeštíhlet, ukončit onu falešnou hru na vzdělání připomínající pohádku o císařových nových šatech, adaptovat ho na nenáročné požadavky nové, do značné míry banánové ekonomiky se všemi nepříjemnými důsledky, které by takový krok nesl. Jiné řešení, obávám se, není. A nebo transformovat ekonomiku, což je ale sotva reálné. Tento lék ale aplikován nebude poněvadž požadavkem dneška je lidi zaměstnávat, třeba i uměle a tak se můžeme těšit na další uměle vnášené komplikace v podobě neustávajících administratívních změn a stále nových předpisů a požadovaných certifikátů a na další ročníky ještě méně motivovaných a méně vzdělatelných studentů.

Zase jen administratívní kroky typu zavedení státních maturit na tom sotva co změní.

                 
Obsah vydání       13. 6. 2008
15. 6. 2008 "Je to za hranicí vkusu, ale ne za hranicí mediální" Jan  Čulík
15. 6. 2008 Ztráta základní slušnosti Sandra  Wain
13. 6. 2008 Irácko-americké rozhovory se dostaly do slepé uličky
13. 6. 2008 Irsko odmítlo Lisabonskou smlouvu
13. 6. 2008 Bobošíková: "Smrt Lisabonské smlouvy je novou nadějí pro Evropskou unii" Jana  Bobošíková
13. 6. 2008 Pátek třináctého: Irské referendum odmítlo Lisabonskou smlouvu Jan  Zeman
13. 6. 2008 Irsko: Britské listy byly rychlejší než všechna politicky korektní francouzská média Karel  Košťál
14. 6. 2008 Demokracie? Zdeněk  Wognar
14. 6. 2008 Irské "NE" znamená, že občané EU chtějí změnu politiků Jiří  Maštálka
14. 6. 2008 Výrok dne (včerejšího)
16. 6. 2008 Nebude-li pršet, nezmoknem Ladislav  Žák
14. 6. 2008 Radar vs. Lisabonská smlouva Jan  Beer
14. 6. 2008 Lisabonská zmluva odmietnuta
14. 6. 2008 Nečasova Tagesmutter aneb mateřství nesmí znamenat konec kariéry, sděluje nám ministr Anna  Čurdová
14. 6. 2008 Mobilní operátori ovládnu rádiové spektrum
13. 6. 2008 Britský stínový ministr vnitra demonstrativně odstoupil Jan  Čulík
13. 6. 2008 David Davies: Vzdávám se svého poslaneckého mandátu, abych podpořil ohrožené demokratické svobody
13. 6. 2008 Independent: David Davies, nepravděpodobný hrdina liberální Británie šokoval politický establishment
13. 6. 2008 Americký Nejvyšší soud zpochybnil budoucnost Guantánama
13. 6. 2008 Protestní shromáždění proti neblahým změnám ve zdravotnictví
13. 6. 2008 Proč jsou studenti bez motivace
13. 6. 2008 Kytice Jacques  Prévert
13. 6. 2008 Jak by měli jednat jinak totálně bezmocní voliči, neboli Parlamentní politická demokracie je omezená Uwe  Ladwig
13. 6. 2008 Vojenský plot nezastaví obyvatele Peacelandu, ale zabije zvěř
13. 6. 2008 Není libo už (pomalu?) přemýšlet o příští válce? Miloš  Dokulil
13. 6. 2008 Rabování -- předzvěst konce společnosti? Jan  Beer
9. 6. 2008 Výzkumný projekt o roce 1989 - hledáme padesátníky a šedesátníky
13. 6. 2008 Ruština byla shledána jazykem pobuřujícím a nahrazena angličtinou
13. 6. 2008 To Catch a Predator Jan  Molič
12. 6. 2008 Zoufalství nad "českou malostí": Radar nebude?
12. 6. 2008 Tak máme zase dráty František  Řezáč
13. 6. 2008 O poplatcích trochu jinak Stanislav A. Hošek
13. 6. 2008 Co Čech to muzikant a pedagog Pavel  Táborský
13. 6. 2008 Zlozvyk připravovat se na minulé války
13. 6. 2008 Vzepřeme se středověkému tmářství Anna  Čurdová
12. 6. 2008 Anatomická pomůcka ke studiu chirurgie českého zdravotnictví
12. 6. 2008 Výměra církevních pozemků: Neuvěřitelné, možná zázrak... Ladislav  Žák
12. 6. 2008 CDI: Test protiraketového systému s použitím elektronických protiopatření byl "pro jistotu" zrušen Karel  Dolejší
12. 6. 2008 Konec leteckého modelářství i aeroklubů: A bude "po ptákách"... Štěpán  Kotrba
12. 6. 2008 Rada Evropy vyzývá k zákazu tělesných trestů Maud  de Boer-Buquicchio
12. 6. 2008 R. Pynsent, F. X. Šalda, K. Čapek, a "ti druzí" Miloš  Dokulil
12. 6. 2008 Co takhle stojí válka, ale i nabouraný "mír"? Miloš  Dokulil
12. 6. 2008 Paní Parkanová, pane Topolánku, jste necitelní darebáci! Jan  Neoral
12. 6. 2008 Endgame s českými titulky na Google video a iDnes
12. 6. 2008 Nežádoucí příspěvek ke školství Wenzel  Lischka
12. 6. 2008 Přísné a náročné učitele se dnes ředitelé škol snaží vyhodit
11. 6. 2008 Jsou mezinárodní soudní tribunály vždycky politické?
11. 6. 2008 Ježíšova a Lutherova prasata Jan  Stern
12. 6. 2008 Základní školství je v rozkladu
10. 6. 2008 Učitelé jsou špatní, protože jsou chudí II
11. 6. 2008 Dietrich Bonhoeffer a jeho cesta k svobodě David  Pěcha
13. 6. 2008 Ignorování tragédie Lidic vypovídá o dnešku Josef  Vít
10. 6. 2008 Otevřenost Boris  Cvek
6. 6. 2008 Hospodaření OSBL za květen 2008

Školství RSS 2.0      Historie >
13. 6. 2008 Proč jsou studenti bez motivace   
13. 6. 2008 Ruština byla shledána jazykem pobuřujícím a nahrazena angličtinou   
12. 6. 2008 Základní školství je v rozkladu   
12. 6. 2008 Nežádoucí příspěvek ke školství Wenzel  Lischka
10. 6. 2008 Dobří učitelé již byli ze škol vypráskani - už dávno, kroky předchozích vlád Pavel  Drs
10. 6. 2008 Otevřenost Boris  Cvek
10. 6. 2008 Vláda zlikviduje až 270 špatných škol   
10. 6. 2008 Učitelé jsou špatní, protože jsou chudí II   
10. 6. 2008 Dobří učitelé byli vypráskáni už dávno   
10. 6. 2008 Učitele s menším nárokem na výšku platu Bohumír  Tichánek
10. 6. 2008 Úroveň absolventů vysokých škol Václav  Špíka
10. 6. 2008 Ne všichni učitelé angličtiny jsou hrozní   
10. 6. 2008 Neomezený počet géniů a konstantní počet hus Štěpán  Kotrba
10. 6. 2008 Neznalost Jan  Čulík
10. 6. 2008 O Čulíkově biči a společenské kauzalitě