Česká republika se podle vyjednané smlouvy totiž bude moci podílet na přípravě prováděcích plánů na použití systému protiraketové ochrany v Evropě pro případ nepřátelského útoku. Velení a řízení operací protiraketové obrany sice bude náležet USA, ale český velitel bude mít na radarové základně kancelář. Není prý důležité, kdo mačká knoflík, ale jak je ten systém naprogramován. Američané se ve smlouvě přímo zavazují chránit Česko před možným útokem balistickými raketami, což je podle české diplomacie výjimečná dvoustranná bezpečnostní záruka.

Otázkou je, co českou diplomacii přimělo k přesvědčení, že Česko může něco ovlivnit ve svůj prospěch. Informace ministerstva zahraničí postrádá odborné stanovisko ministerstva obrany, které by bezesporu bylo velmi zajímavé. Po přečtení strohých informací je jedno naprosto jasné – odborníci, kteří si vytvořili takový názor na věc, zcela jistě žijí na míle vzdáleni realitě, nemohou a nebo spíš nechtějí vnímat problematiku komplexně a hlavně na základě fyzikálních zákonů, s respektováním možností a způsobů použití balistických raket a obranného systému, spolu se zákonitostmi vedení moderních ozbrojených konfliktů. Za těchto okolností pak přirozeně museli dospět k absurdním závěrům, nad kterými zůstává, jak se v české zemi obvykle říká, rozum stát. Pojďme se na to podívat ryze technicky.

Radar oázou bezpečí, nebo terčem pro rakety?

Vláda českou veřejnost neustále přesvědčuje o tom, že XBR radar, který by měl stát v Brdech, prý bude oázou klidu a bezpečí, bude dokonale zabezpečen a žádné nebezpečí ohrožení prý nepřichází v úvahu. Jako by hlavní radar pro navedení antiraket neznamenal žádné riziko! Bohužel, opak je pravdou. Vzpomeňme jen, jak před lety probíhaly konflikty v Iráku či v bývalé Jugoslávii. Pojem vzdušný elektronický úder je v různých zemích sice nazýván různě, ale vždy znamená to samé – v první řadě zničit všechny radary, bez nichž nebude schopen odpálit jedinou raketu, která by se bez dat z radaru rázem staly nepoužitelným kusem železa. Bez nich se antiraketa do cíle prostě netrefí – bude „hluchá a slepá“. Je víc než jasné, že klíčový radar protiraketové obrany v Brdech by fungoval jako „vábnička“ a v případě konfliktu by zcela jistě neunikl účinným zbraním. V případě útoku na Evropu (ale i Ameriku) by brdský radar musel být zničen jako první. Až teprve jeho zničení by umožnilo případný účinný úder na naše evropské spojence.

Závěr první: pokud dojde k útoku na Evropu, cílem prvního úderu bude radar v Brdech.

Evropa: nedostatek místa a málo času na protiopatření

Prostor Evropy je pro použití protiraketového systému takového kalibru příliš malý. Při vyhodnocování reálného raketového útoku je nutné počítat s tím, že doba letu rakety z Íránu do České republiky by se pohybovala okolo 10–12 minut, přitom značnou část své trajektorie by vzhledem k zakřivení Země překonala ve skrytu před brdským radarem (schována za horizontem). V počáteční fázi letu rakety lze pomocí družic určit místo dopadu jen velmi přibližně, nelze jednoznačně rozpoznat, zda směřuje např. na Velkou Británii, Slovensko, Německo nebo Česko, to je možné až ve střední fázi. Po vstupu bojové hlavice do horních vrstev atmosféry by již bylo na střelbu příliš pozdě – v atmosféře není možné uskutečnit navedení prostředku ničení EKV, to lze jen v kosmu. Střelba je tedy možná pouze ve velmi krátkém časovém rozmezí řádově několika minut. Nějaký čas zabere i výpočet parametrů trajektorie rakety a prvků navedení do předpokládaného bodu střetu. Za předpokladu, že by vše fungovalo, jak má, by raketa útočící např. na Prahu mohla být v lepším případě zničena jen první antiraketou „za pět minut dvanáct“, v horším případě (při vhodných parametrech trajektorie) systém nestačí zareagovat vůbec. Na případné odpálení druhé rakety by již pravděpodobně nebyl čas.

Závěr druhý: čas potřebný ke zpracování a provedení účinných protiopatření je velmi krátký, prostor Evropy pro nutný manévr příliš malý.

Zásadní problém: která je pravá?

Přední raketoví experti jsou stoprocentně přesvědčeni o tom, že i ty nejprimitivnější cizí rakety ponesou nejen pravé bojové hlavice, ale i různá přídavná zařízení, která mají jediný cíl – oklamat jak XBR radar, tak počítačem řízené infračervené senzory, které jsou součástí prostředku ničení EKV. V reálném raketovém úderu lze předpokládat, že přilétající rakety budou využívat velmi důmyslné víceúčelové klamné cíle odlišného profilu a rozměrů, které budou pro systém velmi tvrdým oříškem. Tato schopnost je stále považována za nejzávažnější technický problém a nejslabší místo systému. Jedině XBR radar s dálkovou rozlišovací schopností 15 cm je údajně schopný tyto hlavice od sebe rozlišit. K tomu si však musí všechny objekty „ohmatat“ svým signálem, což ale opět vyžaduje určitý čas. Navíc všechny hlavice mohou využívat technologie stealth (neviditelné), které mohou tento proces výrazně ztížit. Radar je pak schopen rozpoznat je z menších vzdáleností, což znamená další ztrátu drahocenného času a prostoru pro manévr.

Závěr třetí: použitím klamných hlavic může být systém zahlcen a potenciál antiraket vyčerpán střelbou na nepravé cíle.

Které antirakety?

Generál Ron Kadish, bývalý velitel americké Agentury protiraketové obrany (MDA), nedávno prohlásil: „Radar na území ČR by měl význam i bez polské základny s antiraketami“. Poláci však nyní mají náročné požadavky a může se stát, že antirakety v Polsku nikdy nebudou. Zatím je velkou neznámou, které jiné antirakety by pro obranu České republiky mohly být použity. Ze základen ve Spojených státech? Těžko, ty jsou příliš daleko k tomu, aby účinně zasáhly: v případě útoku na Evropu by nám nebyly nic platné, protože by do Evropy za těch pár minut prostě nedoletěly. Ani v poslední době zmiňované antirakety ve Velké Británii by situaci výrazně nezměnily. Kadish říká, že lze použít rakety na lodích. Americké vojenské námořnictvo sice má k dispozici antirakety SM-3 s radarovým systémem Aegis, ale jejich dálkový dosah je 500 km, výškový 160 km. Možnosti námořní části systému by v případě raketového útoku na Evropu byly velmi omezené a hovořit o nějaké přímé součinnosti mezi antiraketami SM-3 a radarem v Brdech je nesmyslné.

Závěr čtvrtý: radar bez antiraket nemá smysl. Antirakety z území USA, Velké Británie, případně z lodí nemohou zabezpečit obranu České republiky.

Žalostná spolehlivost systému

Všechny poznatky dokazují, že technologie i těch nejjednodušších klamných hlavic jsou tak dokonalé, že daleko předčí i komplexy špičkových pokročilých technologií k jejich detekci a rozpoznávání. To znamená, že je velmi nesnadné, až téměř nemožné, rozlišit skutečné bojové hlavice od klamných. O účinnosti systému se vedou dlouhé diskuse. Zatímco se oficiálně uvádí, že se pohybuje okolo 90 %, odpůrci tvrdí, že tento údaj je stejně jako podmínky testů zfalšovaný. Specialisté tvrdí, že při reálném raketovém úderu by úspěšnost zničení nepřátelských bojových hlavic dosahovala stěží 10 %. Jak si tedy vysvětlit vyjádření ministerstva zahraničí o tom, že raketa na českou metropoli by mohla být pro větší jistotu zneškodněna dvěma antiraketami, zatímco jiné jednou antiraketou? Tvrdí, že v případě vystřelení 11 nepřátelských raket, což je o jednu více, než má být antiraket v Polsku, by se jedna musela nechat dopadnout na cíl. I v tomto případě by to podle ministerstva nebyla ta, která by letěla na ČR. Jak naivní a prosté.

Závěr pátý: Systém protiraketové obrany v současné podobě je velmi složitý, nespolehlivý a málo účinný.

Co dodat k teorii přednostní obrany České republiky? S největší pravděpodobností se jedná o další v řadě zoufalých pokusů uchlácholit českou veřejnost nějakým tím „superargumentem“ a zvrátit její mínění pro podporu výstavby XBR radaru v Brdech. Ten či onen radar nám však nepomůže, jen zbytečně vyvolává dnes neexistující rizika, napětí v české společnosti a poškozuje nás v Evropě. Tudy asi cesta nevede.

Autor je vojensko-technický analytik, pracoval v minulosti pro ministerstvo obrany

Zdroje: ČTK, www.ceskenoviny.cz, www.ct24.cz, zpravy.respekt.cz, www.radio.cz, www.tiscali.cz, www.halonoviny.cz, zpravodajství ČT1 a další české sdělovací prostředky

Vyjde v příštím čísle měsíčníku ATM 6/2008, který se v prodeji objeví 2. června