Správně a přesně jsou popsáni tito pánové. Přesto bych měl k tomu malou připomínku. Tito lidé by se neměli přirovnávat ke komunistům ani ke svazákům. Oni přece nejsou levičáci. Oni jsou napravo. A protože všichni z historie víme, že pravice je předvoj fašismu, (byly to spojené pravicové strany v Německu ve třicátých letech, které povolaly Hitlera ve volbách k moci), měli bychom hledat srovnání jinde. Určitě bychom našli lepší a přesnější přirovnání těchto pánů v historii.

Pan Cvek mě zařazuje mezi lidi, kteří "vlastně celý svůj aktivní život strávili v šedivé totalitě, dřeli na komunisty, již tento stát, patřící mezi válkami k nejbohatším na světě, vedli k bankrotu -- a jejich "jistotou" byl bůček, střecha nad hlavou a ponižující důchod s křížovkami a čekáním na smrt. Chtěl bych ho ujistit, že se plete. Můj život neplynul v šedivé totalitě. Byl plnohodnotný a podmínky mně umožňovaly ho prožít (až na menší omezení) v celé rozmanitosti. Bylo to hlavně proto, že jsem měl "jistotu bůčku" a " střechu nad hlavou". Což bylo více, než mají lidé dnes. A ten důchod je (zatím) uspokojující. Křížovky neluštím a na smrt nečekám. O tom snad svědčí i tato diskuze. A v této diskuzi se nepovyšuji nad mladými, jak mi předhazuje. Naopak, věřím, že mladí jsou budoucností.

Pan Cvek nám nevím proč sděluje, že "Masarykovo Československo bylo zřejmě jedním z nejlepších a nejdemokratičtějších států, které kdy existovaly." Osobně proti první republice nic nemám, je to vývojová etapa našeho státu. Přesto si myslím, že vysvědčení jí dali lidé, kteří v ní žili. Dali jí ho v prvních svobodných volbách po válce, když dali 50% hlasů komunistům. Že je potom komunisté také zklamali, je jiná věc.

Pan Provazník mě obviňuje z šíření "blbé nálady". To není nic nového. Z šíření blbé nálady už obviňoval Klaus prezidenta Havla. K tomu mohu jen říci, že mezi spokojenými občany nemá nikdo šanci šířit blbou náladu. Stejně tak nemám důvod být frustrovaný. Reakce čtenářů na mé články mi nedává důvod -- naopak. Frustrovaní by měli být mí kritici, protože ti mnoho zastánců nemají. O nich vypovídá i názor pana Provazníka, který odsuzuje pana Miroslava Junka za jeho citát z Haló novin: "Zahleděni do sebe, nevidíme potřeby potřebných." Odsuzovat citáty podle toho, od koho pocházejí a nikoli podle jejich obsahu, je diskriminace srovnatelná s tou zatracovanou komunistickou. Citát je buď pravdivý nebo ne. Buď se mi líbí, nebo ne. Jestli je pravdivý a nelíbí se mi -- to je jen moje věc, se kterou se každý musí vypořádat sám. A v tom přeji pánům kritikům mnoho úspěchů.