27. 5. 2008
Bankovní poplatky a zděšení v USA z našich nemocnicVšechno souvisí se vším. Jan Čulík a Patrik Nacher ve svých článcích z 23.5.2008 ZDE ZDE upozorňují na další možnost těžkého poškozování našich občanů nestoudnými praktikami bank v naší republice. Druhou část názvu tohoto svého článku jsem převzal z titulní strany dnešního (26.5.) vydání Mladé fronty Dnes, kde tento deník referuje o reakcích na nechvalně známý výsledek testu, provedeného redaktory MF Dnes ve dvanácti nemocnicích, z nichž dvě mají dokonce mezinárodní akreditaci. Takové věci jsou dle mého názoru možné pouze díky naprosté pasivitě většiny našich občanů. Drtivá většina českého obyvatelstva je dnes totiž kupodivu zcela paralyzována strachem, uzavřena do sebe, nikomu nevěří a na rozdíl od éry komunismu se neodvažuje ani přemýšlet. |
Smyslem existence bank v kapitalismu je samozřejmě dosahování co největšího zisku a když se tedy Češi nechají okrádat, jsou okrádáni. A banky nejsou samy, nedávno byl v MF Dnes uveřejněn článek, že většina věcí je u nás dražší než v Německu. Už delší dobu je známo, že rekreační zájezdy na známá přímořská letoviska jsou u německých cestovních kanceláří až o 40 % levnější než u našich. A ceny jsou konečné, bez všelijakých dodatečných příplatků. Naši pseudopravicoví pseudoekonomové to pokládají za nevyhnutelné proto, že u nás je spousta malých cestovních kanceláří, které mají nutně vyšší relativní režii. To samozřejmě není pravda, velké cestovní kanceláře jako je Čedok nebo Fischer by mohly klidně prodávat zájezdy za německé ceny a tím neefektivní cestovní kanceláře zlikvidovat. Ale proč by to dělaly, když mohou u nás snadno držet vysoké ceny a většina zákazníků nijak neprotestuje. Existují sice instituce, které o kladné změny usilují, např. Sdružení obrany spotřebitelů, nebo velmi obsažný portál www.bankovnipoplatky.com (odkazuje i na kritické články o zdravotnictví), ale to jsou vzhledem k počtu našeho obyvatelstva relativně jen jednotlivci a tak si z nich kritizované instituce nemusí dělat příliš těžkou hlavu.
Daleko důležitější než peníze jsou ale životy a zdraví lidí. Ve svém příspěvku "Připravovaná reforma zdravotnictví neskončí dobře", uveřejněném v BL 14.12.2007, jsem se zabýval také otázkou akreditací a velmi mírně zdůvodnil své přesvědčení, že se mohou snadno zvrhnout ve zcela formální a v podstatě podvodnou záležitost. Nyní provedli redaktoři MF Dnes jednoduchý nemedicínský test a výsledek je katastrofální. V jedenácti z dvanácti testovaných nemocnic měli redaktoři, neuměle převlečení za lékaře, volný přístup k dokumentaci pacientů, lékům, na JIP a dokonce by si bývali mohli odnést z nemocnice i novorozence. Dle vyjádření odpovědných pracovníků Joint Commission International (instituce udělující mezinárodní akreditace), k tak závažnému porušení stanovených pravidel zatím nikde ve světě nedošlo. Typické je, že následný přístup zodpovědných pracovníků ve skutečnosti zcela vylučuje efektivní nápravu. Za všechno prý mohou náhodně přítomné zdravotní sestry, pověstný "expert" na kvalitu zdravotní péče dokonce dle MF Dnes tvrdí, že "nemocnice musí najmout vlastní provokatéry". K tomu bych vyslovil svou domněnku, že někdo by mohl litovat, že činnost provokatérů by byla v dnešní době bohužel dost omezená. To třeba před šedesáti pěti lety by bylo určitě možno prosadit, že provokatér by mohl pochybivší sestru na místě zastřelit. To by pak zdravotnictví báječně fungovalo a občané by se nemohli dočkat, až budou nemocní. Selhání téměř všech testovaných nemocnic je selháním systému a také naprostým selháním akreditací. Redaktoři MF Dnes mohli bohužel testovat jen nemedicínskou oblast. Jsem přesvědčen, že při testování medicínské oblasti by v mnoha případech byly výsledky obdobné. Ve svém výše zmíněném článku jsem např. napsal, že v našich nemocnicích je u diabetiků velmi častá glykemie před jídlem ve výši 8 až 12 mmol/l. Pro neinformované uvádím, že podle posledních poznatků by měla být glykemie na lačno diabetika co nejbližší hodnotám zdravého člověka, t.zn. do 6, výjimečně do 7 mmol/l. Už při 8 mmol/l se např. pooperační jizvy mnohem hůře hojí, při vyšších hodnotách jsou důsledky velmi neblahé. Případné pochybovače mohu ubezpečit, že jsem velmi dobře věděl o čem píši a že jsem své závěry rozhodně neučinil z nějakých dvou nebo tří náhodných zjištění. Hlavním problémem našeho zdravotnictví je skutečnost, že už dlouhé roky kvalita zdravotní péče nikoho z příslušných orgánů nezajímá. A z politického hlediska ani zajímat nemusí, protože většina našich občanů se nikdy neodváží hájit svá práva. Osobně jsem dospěl k názoru, že jedinou cestou, jak dosáhnout alespoň objektivní kontroly kvality zdravotní péče u nás je, pokusit se o zapojení některého orgánu Evropské unie nebo jiné zahraniční instituce. Sám v tomto směru bohužel nemám potřebné znalosti ani zkušenosti, ale pokud by se o to chtěl někdo pokusit, jsem mu plně k dispozici. |