Aby školství bylo s to provést podstatnou reformu či dokonce resubstanciaci, potřebuje přilákat a udržet dostatek lidí, kteří umějí několik vzácných věcí:

A) Umějí si představovat výuku, která bude hodně odlišná od toho, jak vyučovali dosud. Ne proto, aby jenom byla odlišná, ale proto, aby u dětí zabírala -- aby výuka něčemu naučila děti, které mají tisíckrát snadnější přístup k informacím, než mívali jejich učitelé. Potřebujeme vzdělávat děti, na které se tlačí stokrát více zhoubných vlivů (často včetně jejich rodičů). A potřebuje se ve škole učit každé dítě, protože jinak budou ti absolventi škol, kteří se učit uměli i bez učitele, muset jednou vyživovat stádo nezaměstnatelných, a nezbude jim na naše důchody.

Malý příklad: nevěřili byste, jaký společenský a osobní problém bývá ve školách, kde se někdo pokusil zavést prajednoduchý moderní princip učení: na každou otázku nebo úlohu bude vždy odpovídat každý žák, ne jen dva tři vyvolaní vyvolení. Každý žák sám za sebe si napíše do sešitu svou odpověď, to slovo, větu, myšlenku, a nikdo ji nepokřikuje na učitele. Ani učitel jim do toho chvíli nemluví, neopakuje a neupřesňuje otázku (měl ji totiž promyšlenou a dobře zformulovanou předem), nenapovídá a drží na uzdě svou tuhu po "správné" odpovědi. (Nevykřikovat ovšem obvykle učitel musí žáky i sebe sama po nějaký čas učit, stejně jako dělat si rychlé zápisky.) Na takový zápis odpovědi obvykle stačí půl minuty až minuta (samozřejmě velká zadání k řešení složitých úloh se zpracovávají jinak). Pak si žáci ve dvojicích (se sousedem po straně nebo vpředu vzadu) tu svou odpověď ukážou a sdělí, případně vysvětlí. A to bývá problém: celá třída najednou mluví, ruch je nebývale vysoký -- že vůbec někdo ve třídě mluví! A pak, u méně jednoznačných otázek, se dvojice navzájem domlouvají, a konečně pro zápis na tabuli chodí společnou odpověď za čtveřici zapsat vyslanec. To je hned dupotu a nějakého rachtání židlemi. To vše sousední učitelé slyší a hned vědí, že ve třídě není pořádek, hned si stěžují, poukazují na chybu ve výuce, ředitel vyšetřuje a napomíná, aby pro klid ve sboru... To byste s tím učením taky sekli, ne? Jako mnozí dnešní inteligentní učitelé.

Ale pro ty učitele (včetně vysokoškolských), kteří by taky rádi naučili všecky své žáky, tu řešení je: Zkuste to, jak popsáno výše, taky, ale se žáky či studenty nováčky, ne s těmi, které jste už sami nacvičili se při učení chovat uhýbavě a pasivně. Nedejte se odradit ani prvními měsíci neúspěchů a mizivých výsledků -- i když to neradi slyšíme, většinou ten dlouhý čas potřebujeme na to, abychom se my učitelé takovému vedení hodin sami dobře naučili. Aplikovat to mechanicky, tedy neinteligentně, nenese ovoce...

b) Náš inovátor se k takovémuto postupu a ke spoustě dalších i složitějších, buď dobral sám, protože si toho povšiml u žáků (on je sleduje), nebo se tomu naučil v některém kursu, viděl to v zahraničí, anebo si o tom přečetl v profesním tisku. Ti učitelé, kteří dokážou přetvářet vzdělávání tak, aby se i dnešní děti mohly učit, dokážou číst odborné -- profesní -- texty a přenést si z článků pro sebe nápady a poučení do vlastních hodin výuky. A takových právě máme u nás příliš malé procento. Naopak velké procento tvoří ti stěžovatelé, kteří prostě "vůbec nemají čas" se ve své profesi vzdělávat, a taky ovšem nemohou chápat, proč by děti měly mluvit všechny najednou, když předtím po sto padesát let mluvil jen jeden vyvolaný žák, zatímco ostatní si pod lavicí prohlíželi magazín o motorech, nebo pospávali a výjimečně i naslouchali. Nemohou to pochopit, protože jsou zvyklí, že jen dva tři premianti látku vůbec chápou! Nepostačující množství učitelů je mocno si přečíst nějaký odborný text v cizím jazyce, například na internetu (v češtině je takových textů málo, museli by se o ně sami zajímat, aby je našli). Když se dnes diskutuje o tom, že učitelem by se neměli stávat pouzí bakaláři, měli bychom připomínat, že člověk s vysokoškolským diplomem se prostě naučil číst články o svém oboru a vyhledává je i tehdy, když to nemá v práci "povinně". Kdyby takových bylo dost, najde náš osamělý inovátor brzy kolegu, který ho podpoří i utěší, a dokonce takové sdružování učících se tvořivých učitelů by se mohlo stát normálním - normou, jako je to v civilizovaných zemích...

c) Ti tvořiví a inteligentní jednotlivci nemají strach pustit se do něčeho, co dosud sami nevyzkoušeli. Nepovažují svět za hotový, a nevidí sebe jako naplňovače předpisů, ale jako tvůrce budoucnosti, včetně hledání cest a omylů. Nemusí a nemůže jich být sto procent, ale potřebovali bychom jich ve školách aspoň třetinu. Kolik takových jste sami zažili za svá školní léta -- jaké procento? Určitě rozpoznáte tvořivost od pouhé zábavnosti? Dnešní změna kurikula je změnou podstaty, nejen formy -- to by byl neúspěch. Jak tvůrci rámcových programů (aspoň ti chápaví mezi nimi), tak tvořiví učitelé brzy zjistili, nelze účinně vyučovat mrtvý a bezesmyslný obsah vyučovacích předmětů. Biologie se bude muset stát badatelstvím a vývojářstvím, a už přestat být popisovačstvím a škatulkařením. Dějepis se bude muset stát i navzdory lobby dějepisářů oborem bádání a analytického uvažování, namísto přeříkávání úplně všech jmen, událostí a jejich výkladů. Čeština se bude muset stát předmětem průpravy ke kultivovanému vyjádření myšlenek a k jejich pochopení, namísto určování pádů a rodů nebo psaní slohovek na zadané téma. Atd. u každého předmětu. Mnozí učitelé, kteří by tohle uměli nebo umějí, jsou však na své škole sami, ti ostatní chtějí odbýt tvorbu školního vzdělávacího programu tak, že do něj přepíšou své staré osnovy. Netvůrčími, úzkoprsými naplňovači předpisů jsou pak ti informovaní a tvořiví potlačeni, stáhnou se, aby nebyli terčem výtek, nebo jsou rovnou vyštváni, anebo sami znechuceni odejdou ze školství.

Nechci, jak je snad patrné, urážet učitele. Chci říct, že těch učitelů tvořivých, myslivých, výkonných si máme cenit! Chci říct, že školy potřebují od občanů pomoc, a jednou z cest je pro školy vašich dětí získat inteligentní mladé učitele. Druhou cestou je podpořit ve školách ty, kteří jsou přemýšliví a tvůrčí. Až na třetím místě vidím možnost, že by se podařilo zavést ve školách platový řád takový, v němž by schopní měli vyšší plat než neschopní. Na to by se Češi (aspoň experti a politici) museli umět shodnout v tom, co je vlastně dobrý učitel, a pak se ubránit odborářským představám, že všichni mají mít stejný plat. Nemusíme hlásat, že neschopní mají být vyhozeni. Když mladí lidé s tvořivým nadáním a rozumovými dary stejně chodí studovat práva a obchodní management, není kdo by vytlačoval dosavadní masu učitelů z místa. Na takovou revoluci naděje není, nebojte se. Bude to jako vždy trvat padesát až tři sta let, pokud dostaneme tolik času.

Ale nenastane vůbec žádné zlepšení, pokud se o to nebudeme po celá léta a staletí starat. Kdo? Těch pár lidí, kteří stojí o gramotnou a civilizovanou populaci. Možná už máme velké podnikatele, kteří jsou závislí na určitém rozumovém výkonu populace: aby si kupovala nějaké jejich rozumné, ne čiře konzumní produkty, aby do svého podniku získali ne lenivé a nechápavé, ale bystré, samostatné a vynalézavé střední a nižší střední kádry. Aby jim i jejich nejníže vzdělaní zaměstnanci dělali méně škody na pracovišti. A aby se daně tolik nespotřebovávaly na podporu v nezaměstnanosti. A aby budoucí voliči nezvolili z hlouposti zase nějaké rudochy. Znáte takové podnikatele? Upozorněte je na tu možnost...

Takoví mocní lidé by mohli možná už dnes pochopit, že je třeba pomoct těm tvořivým učitelům ve školách: nejen lobováním v Parlamentě, aby moudře posuzoval návrhy školských předpisů, ale také peněžní podporou například pro vývojové programy, že kterých vzejde něco šikovného i pro méně vynalézavě učitele, aby se přiučili. Evropské fondy dneska málokdo k zlepšení své školy využije, když je čeští úředníci zasekali tak stupidním množstvím byrokratických předpisů. Ale rozumný soukromý dárce si může stanovit rozumné podmínky čerpání svého daru. V některých krajích se to děje, ale prozatím se učíme myslet hlavně na znevýhodněné skupiny dětí. Až budeme chtít vzdělat i ty, kteří ty chudáky ze své hlouposti a ze zvyku znevýhodňují, začne naše cesta k civilizovanosti.

Za nejsmutnější považuji, jak málo ve věci péče o vzdělanost národa dělá česká akademická obec. Cením si vědeckých akcí, které dělají učenci pro gymnazisty! Pohrdám bědováním a hořekováním nad nevzdělaností mládeže, když naříkají ti, kdo nejspíše se mohli zasloužit o znovuvybudování národní kultury. Znáte takové pisatele? Mluvte o předsudcích, o nedemokratických přístupech, o rozporech, kterých se ve svém myšlení dopouštějí. Většina akademiků -- aspoň ta, která je slyšet - evidentně straní selektujícímu školství: za samozřejmé a žádoucí se považuje právo škol vyzobat z populace jedince podobně nadané, podobně myslící jako my akademici. Vychovat nadanou elitu je ovšem nutné, ale bez paralelní důsledné péče o vrstvy neelitní zase přijde k moci bezskrupulózní, zanedbaná lůza a elitu nám pověsí. Anebo si zvolí stupidní a sobecké poslance, kteří peníze na školství nedají. Když si z malého množství nadaných uchazečů na vysokých školách spokojeně vypěstujeme doktorandy a rozvineme svou vědu, budeme mít vždy málo inteligentů se smyslem pro službu druhým a se smyslem pro vzdělanost národa. Těch profesorů, kteří umějí dobře vychovávat postgraduanta, máme dostatek. Ale je málo těch, kteří velké úsilí věnují tomu, aby studijní programy na VŠ vytvářely výborného učitele -- takového, který si umí poradit se třídou a oborem, a přitom umí se žáky jít za velkými kulturními a poznávacími cíli, nejen "udržet kázeň a probrat látku". Přitom však rozvrat ve škole, v kultuře i v národě budou tropit právě ti žáci, k nimž jsme si dovolili poslat učitele, kteří nedokázali efektivně vyučovat, od základní školy až po maturitu. K vysokoškolskému diplomu, aspoň v učitelství, by měla být požadována i schopnost vidět dál než na špičku nosu. Ale tomu musíme umět naučit sebe samy a pak i budoucí učitele, dokud jsou na fakultách. Jinak se v populaci nikdy nedosáhne takové úrovně obecné rozumnosti, aby za nějakých čtyřicet let vyplodila i dostatek dobrých učitelů a peněz na jejich platy, a pořád tak dokola.