I kdyby to měl být Fidel Castro, Vladimir Putin nebo Karel Koecher. Prostor dávají Britské listy totiž i Miroslavu Šutovi, Borisi Cvekovi a Fabianu Golgovi, přestože volají po odsouzení nikoliv na základě paragrafů platného zákona a konkrétní prokázané viny, ale pouze na základě názorů a dožadují se cenzury. Pokud přinese pro české čtenáře zajímavé informace (o čemž se dá s úspěchem pochybovat) přinesly by Britské listy i článek Milouše Jakeše nebo generála Pinocheta (to aby si někdo nemyslel, že publikujeme výhradně levicové autory, což v případě Cveka ani Šuty není tak jako tak). Jenže on nic pořádného Pinochet nikdy nenapsal a levicové myšlenky mají v českých mainstreamových médiích příchuť hadího jedu... Britské listy utváříte i vy - svými podněty, články a upozorněními. I na vás záleží, co budete číst. Jestli přefiltrovaná a znormalizovaná stanoviska, plná formalizované pokornosti, politické korektnosti a ritualizované služebnosti, nebo něco jiného. Je jediná oblast, kterou důsledně ignorujeme. Je jí oslava rasismu, xenofobie a rozněcování nenávisti k "těm druhým" - k těm, kteří si nemyslí to, co většina. Třebaže by to byla většina "těch slušných". A snad i proto "ty slušné" tak dráždíme, neboť jim s anarchistickou přímočarostí boříme pečlivě budovaný, hermeticky uzavřený zámek ze zrcadel. Zámek, kde je je černé zlo a bílé dobro. A rudý ďábel.

Jediná otázka pro všechny, kteří díky tomu klasifikují Britské listy jako nehodnověrné a nedůvěryhodné, je prostá: Proč je tedy čtou? Odpověď je neméně prostá: protože se zde dozvědí něco, co jinde nenajdou. Pokud by tomu tak nebylo, nemělo by 11 000 čtenářů důvod, aby si každý pracovní den Britské listy otevřelo. A my bychom neměli důvod je dělat.

Jo, a když píšete, tak se nepodepisujte. A když už se podepíšete, pak se nad svými slovy zamyslete.