15. 2. 2008
Kdo se bojí Václava Klause ?Rozhodně nepatřím k těm, kdo by zavíral oči před negativními jevy polistopadového vývoje a zejména jeho dopadu na Romy. Vysoká nezaměstnanost, rasová diskriminace, útoky fašistických skupin atd. - to jsou jevy které ve větší nebo menší míře pocítil na vlastní kůži každý z nás. Odpověď na otázku kdo je vinen, že se vývoj ubírá pro nás Romy tak nepříznivým směrem není jednoduchá. Pro některé je nejsnazší říci jsou to polistopadové vlády. V poslední době hledat konkrétního viníka za špatnou situaci ne jenom Romů v této zemi naléza svůj cíl nejčastěji v osobě prezidenta Václava Klause. V poslední době se setkávám ne jenom v romském hnutí přímo s démonizaci jeho osoby. Zpravidla ji provází nostalgické vzpomínání na poklidné časy minulého totalitního režimu a agitka miniaturních impotentních romských organizací z regionů České republiky. |
Ti kdo mně znají blíže vědí, že jsem nikdy nebyl servilním přisluhovačem režimu ani toho minulého, ani toho dnešního. Nikdy jsem se nevyhýbal střetům s mocí, často velmi ostrým a mé kritické postoje jsou snad dostatečně zřejmé i poslední době pokud vystupují jako veřejná osoba - předseda sdružení Dženo. Přesto odmítám démonizaci Václava Klause jak ze strany Čechů tak ze strany Romů. Václav Klaus při dělení Česko-Slovenska byl jediným politikem, který veřejně odsoudil plán vystěhování Romů tehdejší české byrokracie. Václav Klaus byl druhým politikem po Václavu Havlovi, který v uplynulých devíti letech mnohokrát prokázal úctu Romům v této zemi. Václav Klaus v principiálních věcech Romy nezklamal. To skutečně stačilo 19 let od listopadu 1989 abychom zapomněli na to, že jsme byli jen pouhé „obyvatelstvo cikánského původu“, které je nutno zbavit všeho, co by je činilo svébytným a hrdým národem? Zapomněli jsme na šikanování státních úředníků a experimenty se sterilizací romských žen? Zapomněli jsme, že jsme byli i pro Ty „osvícenější“ jen „etnografickou periferií“, kterou je potřeba pro její vlastní blaho co nejrychleji adaptovat a asimilovat? Snaha zlikvidovat Romy jako národ, rasová diskriminace – to vše tady bylo před listopadem 89 – sice ve skryté, ale o to zákeřnější podobě. Volba prezidenta České republiky v podání některých řečníků – zákonodárců nám představila mýtus amerického filmu „hrdinu, který bojuje a vítězí nad zlem“ Spravedlivý, superman slovanský. Bajaja. Bajaja se stal již dávno iluzi, americký Bajaja vzbuzuje v obyčejných lidech beznaděj – bezmocní nemají jinou možnost než čekat na bájného hrdinu, který se zpravidla v živote nevyskytuje. Václav Klaus není démon. V současnosti jeho snaha vyvolat racionální diskusi na téma integrace a unifikace Evropy reprezentuje legitimní názorový proud. S Evropskou unií na věčné časy a nikdy jinak je současný vyžadovaný postoj. Máte kladný vztah k Sojuzu evropskich respublik a k NATO? To je také jedna z otázek při zpracování komplexních hodnocení zaměstnanců v řadě institucí. Většina Romů velice dobře rozumí pojmu integrace a unifikace. Po II. světové válce jsme byli unifikování a důsledky této unifikace řešíme dodnes. To, že se Václav Klaus staví proti vzniku Sojuzu evropských respublik, z něho dělá nevyslyšeného proroka, kterého ocení až historie. Dokonce ani bývalý Sovětský svaz nemněl potřebu ideologicky popírat rozdíl mezi integrací a unifikací. A jaká to byla internacionalizace. Opravdu občané České republiky chtějí do nového bezzubého císařství, kde plnění nevydaných rozkazů přestává být mylným postojem a stává se diagnózou? Sjednocování Evropy jako projev globalizace se nám může líbit či nelíbit, ale jedno by nám mnělo být jasné - překonat ho může jen opravdová svobodná diskuse svobodných lidí. To zatím žádný politický subjekt nebo osobnost nenabízí. Václav Klaus se nám osobně může jevit jako nesympatický, příliš sebevědomý, arogantní atd. Dokázal už ale, že je v dalekovětší míře skutečným demokratem a člověkem vstřícným a schopným vnímat a adekvátně reagovat na nové podněty, než většina jiných našich politiků, kteří si populisticky nasazují masku přívětivosti a laskavosti. S Václavem Klausem v mnohém nesouhlasím, ale nebojím se ho. O to víc se bojím jiných politiků, kteří pod přívětivou maskou a líbivými sliby neskrývají nic jiného než bezzásadový oportunismus, touhu po moci a ochotu drát se na vrchol jakýmikoliv prostředky. Nedostatek vlastního pevného názoru, nedostatek jakýchkoliv zásad vede k tomu, že takový člověk je nakonec ochoten ke všemu. To v čem dnes žijeme je demokracie. Je nedokonalá, ale její selhání nebo násilné odstranění jak víme z historie nevyústilo nikdy v nic jiného než fašismus nebo jinou podobnou formu totalitního režimu. A v takovém, zvláště jako Romové, nemáme už vůbec žádnou šanci. Autor je předsedou romského sdružení Dženo. |