Ti z nás, kteří tyto neblahé efekty ničím neomezeného jedince vnímají, a jsou z nich třeba i otrávení, zase namítají s pokrčením ramen, že se s tím vlastně nedá nic dělat.

Risknu kamenování a totální zavržení a představím vám člověka "z jiného světa", který smýšlí asi úplně odlišně než většina z nás a místo krčení ramen něco dělá. Zkuste se aspoň na minutu zamyslet nad tím, jestli idea, vize, myšlenka přesahující nás samotné, nemá taky něco do sebe.

Je to Švýcar. Jmenuje se Franz Weber, je mu osmdesát let a patří k předním ekologům v Evropě. Na pařížské Sorbonně vystudoval filosofii, literaturu a dějiny. Živil se jako esejista a novinář. Nedal se zastrašit útoky médií a politiků a svými 150 ekologickými kampaněmi dokázal, že když jednotlivec má dostatek houževnatosti, inteligence a odvahy, může pohnout své spoluobčany k tomu, aby spolupůsobili pro obecné dobro.

Do ekologických aktivit ho v roce 1965 "nakopla" zpráva, že jedna stavební firma má v plánu proměnit alpskou vesničku Surlej o třiceti duších v město s 25 000 obyvateli. Jak sám říká, popadl ho takový "vztek a bolest", že do věci vložil svůj plat novináře, založil okamžitě občanské sdružení "Pro Surlej" a zapojil do věci, co se jen dalo, aby zachránil nejkrásnější místo v "nejkrásnějším horském údolí na světě" před "stavbařskými holomky". Dnes je jezerní oblast mezi Malojou a Sv. Mořicem chráněné území.

zdroj ZDE

Na otázku, co u něho bylo hybným momentem, odpovídá: "Rozčílí mě vždycky ta nezměrná nespravedlnost vůči přírodě, vůči světu zvířat, vůči slabým. Mám se vším neskutečný soucit, zřejmě mi to vložili už do kolébky. Domnívám se, že je šílenství, když se kvůli zisku pár gangsterů ničí kulturní hodnoty nebo krajina. Proto žijeme v permanentní válce – chybí respekt před dílem Přírody."

Potom následuje akce za akcí: V roce 1973 se podařilo díky občanské iniciativě zabránit výstavbě viaduktů na plánované dálnici u Sempachersee a krajinu ochránit dvěma tunely. V roce 1977 zachránil vinice v Lavaux před zástavbou a znetvořením krajiny, přestože ho očerňovala kantonální vláda a vinaři iniciativu tohoto "basilejského novináře", který se plete do jejich věcí, přehlasovali. Po zkušenostech s realitními žraloky v následujících letech se titíž vinaři v hlasování v roce 2005 zasadili za to, co dříve odsuzovali. Za větší ochranu krajiny a omezení stavebních možností.

zdroj ZDE

Netrvá to dlouho a ozývá se s prosbou o pomoc i zahraničí. V roce 1971 bylo nutné zachránit proslulou francouzskou vesnici Les Baux-de-Provence před zničením v důsledku chystané těžby bauxitu. Franz Weber rozvířil bubny tisku a televize (reportáž s ním uveřejnil i "Newsweek"), do věci se vložil tehdejší francouzský prezident Pompidou a zachránil tak krajinu před devastací. Rok na to bylo zase v ohrožení renesanční městečko Asolo, ležící 60 km od Benátek. Usnesením městských radních se měla kolem dokola města zbudovat obrovská parkoviště, každé pro 1000 automobilů a plánovala se výstavba hotelového komplexu pro 1100 lůžek. Podle klasického receptu se měli nalákat obdivovatelé tím, že se ve městě zničí to, co je na něm obdivu hodné.

V roce 1983 Weber zachraňuje před devastací dunajské lužní lesy u rakouského Hainburgu kvůli plánované výstavbě elektrárny. Na pozvání profesorů vídeňské university přispěchal v doprovodu 30 novinářů z celého světa, aby bojoval za vzácné rostlinné a živočišné druhy. Ministr životního prostředí dolnorakouské vlády prohlásil, že krajina kolem Hainburgu je vhodná pro získávání energie a na to konto je vydáno stavební povolení. Franz Weber opět organizuje novináře a apeluje na evropské veřejné mínění, obrací se na generálního tajemníka Rady Evropy Franze Karaska s prosbou, aby zařadil téma Hainburgu na jednání Evropského parlamentu. I přes pevné rozhodnutí ministra, stavební firmy i odborů stavební projekt realizovat, Weber svolává masovou demonstraci přímo do Hainburgu, kde se schází na 12 000 protestantů. Jako živá barikáda vytrvají v mrazu tisíce lidí v zaťatém odporu proti buldozerům a donutí "nepřítele" k ústupu. Dnes je v Hainburgu zřízena přírodní rezervace a rakouský národní park.

zdroj ZDE

V současné době Franz Weber organizuje iniciativu na změnu ústavy, v níž má být zakotven paragraf o zákazu přeletů vojenských stíhaček v době míru nad alpským turistickým územím.

Na jeho webových stránkách si můžete vychutnat kouzlo klidu alpské krajiny, nad níž neduní motory F-18 a na vedlejším obrázku máte tutéž krajinu s příkrasou tryskáče.

zdroj ZDE

Franz Weber nehodlá ani ve svých osmdesáti letech, jichž se dožil v loňském roce, odejít do důchodu. "Já tady budu ještě deset let," říká.

Kéž by. Protože platí slova Jaroslava Duška: "Teprve když děláme něco pro ty druhé, tak je to ono".