31. 10. 2007
Rusko--Západ: hledání východiskaJU │ Konstantin Kosačev, předseda zahraničního výboru ruské Státní dumy se v Izvestijích zamýšlí nad možnostmi dalšího rozvoje vztahů a nad vzájemným pochopením mezi Západem a Ruskem. Uvádí, že je dnes cítit napjatost ve vztazích Ruska se Západem, které se tak dostávají do slepé uličky. Je třeba střízlivě posoudit to, kde jsou akce obou zúčastněných stran diktovány reálnou nutností a kde jsou motivovány jakýmisi nekalými úmysly. Západ Rusku například vytýká používání „energetické zbraně“. Ale Rusko přece neporušilo ani jednu smlouvu, ani nezavřelo plynovody či ropovody. Jestliže v rozhovorech říkáme, jaké jsou světové ceny energie našim partnerům, kteří si zvykli žít s dotovanými cenami, to přece není „energetická zbraň“. Ať dotace poskytují ti, v jejichž zájmech někteří považují za svoje poslání „zastavit“ Rusko (které se na rozdíl od NATO nikam nežene), píše Konstantin Kosačev ve svém komentáři. |
Je tu ještě jedna věc – demokracie v Rusku. My jsme daleko toho, tvrdit, že naše demokracie je čistá a dokonalá, ale i zde je dobré si nalít čistého vína. Pod pohybem národů k demokracii se – soudě podle ukrajinského a gruzínského příkladu – chápe především to, že k moci nastupují prozápadní síly (a není vůbec důležité, jak se přitom zachází s opozicí apod.). Co z toho vyplývá pro Rusko. Když se NATO přibližuje k našim hranicím a USA rozmisťují PRO v Evropě s nedvojsmyslným zaměřením na Rusko – myslí si někdo, že to snad stimuluje liberalizaci politické situace v Rusku? A mlčení při estonském přemisťování hrobů našich vojáků a ignorování masového ponižování ruské menšiny v Pobaltí, že to snad také působí prozápadní nálady v naší společnosti? Opak je pravdou, žádné ekonomické krize v devadesátých letech tak nezničily ratingy našich pravicových liberálů tak, jako nynější vztahy Západu k Rusku. Každý lídr země, když posuzuje situaci své země si musí pokládat i velmi nepříjemné otázky a všechny hrozby musí posuzovat velmi objektivně a nikoli jen podle prohlášení politiků. Řekněme si, co je pravděpodobnější – to, že Irán v nejbližší době někoho napadne, nebo to, že Írán bude napaden? Nebo hypoteticky – kde dříve napadne Rusko – země, která bude smetena odvetným úderem jejího raketojaderného potenciálu, nebo ta, která se všemi silami snaží zaštítit před odvetným jaderným úderem a může se pak spolehnout na svoji beztrestnost? A která už použila jadernou pumu v podmínkách beztrestnosti? Prostě situace není ani zdaleka tak jednoznačná a průzračná, jak se nás snaží přesvědčit naši západní partneři. Irán špatně spolupracuje se světovým společenstvím – ale jak se dá přihlížet k hlasům tohoto společenství, které bez souhlasu OSN souhlasilo s napadením Iráku? Můžeme se bavit i tom, že představitel Iránu zpochybňuje holocaust, ale nás se také dotýká, zpochybňuje-li někdo naši rozhodující úlohu při porážce hitlerovského Německa a naše oběti v této válce. Když se evropští politici zastávají provokativních karikatur – jakou asi tak čekají reakci islámského světa? Jsou-li tak důležitá různá vyjádření politiků na vývoj společenského mínění – pak o čem musí přemýšlet Rusové, když srovnávají titulky západních novin s iránským tiskem, kde tolik otevřené sprostoty a nespravedlnosti vůči naší zemi a jejímu představiteli nenajdou? Skutečnost, že Kreml dnes vynuceně reaguje na objektivní hrozby naší bezpečnosti dané rozmisťování globální PRO či demonstrativní neochotu ratifikovat modifikovanou smlouvu o snížení konvenčních zbraní, není diktováno nějakým zvláštním vztahem k USA či Západu. Ani nejde o to ukazovat svaly rozvíjejícího se Ruska. Na konkrétní kroky ve vojenské oblasti však musíme dá odpověď. To těžko chápou lidé na Západě, kteří se považují za ty dobré chlapce - good guys – od kterých přece nemůže vycházet nic špatného. Zaznívá od nich – přece jsme vám řekli, že to není proti vám. Ale Rusko není členem NATO - pro nás je to podivná vojensko politická organizace, která v bezprostřední blízkosti našich hranic rozmisťuje výzbroj ohrožující naši bezpečnost. Organizace, která již porušila sliby – nikoli ve prospěch Ruska. Říkají nám – proč se bojíte přiblížení demokracie k vaši hranicím? Nás nevzrušuje blížící se demokracie, ale kardinálně se měnící rovnováha bezpečnosti. A přitom Rusko se snaží být konstruktivní a předkládá řadu alternativ. Zdá se, že Washington se svojí mentalitou jediné supervelmoci však není ochoten opustit svá rozhodnutí, pokud by bylo zřejmě, že to udělal pod jakýmsi vlivem někoho jiného. Mohla by zde pomoci Evropa - ale jen ta, která nechce být papežtější než Washington a volá po PRO, především jako zbrani proti Rusku, tedy ta Evropa, kterou kdysi pragmatismus přivedl k politice uvolnění - détente. To by byl skutečný pokrok v jednání. Kosačev své pojednání uzavírá konstatováním,že tento „chladný“konflikt je výhodný na obou stranách pro ty, kteří křičí „Rusové přicházejí“ i pro ty, kteří volají „Rusko je v obklíčení“. Jedni od druhých se moc neliší. Константин Косачев, председатель комитета по международным делам Госдумы РФ: Россия-Запад: ищем выход ZDE |
Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
31. 10. 2007 | Rusko--Západ: hledání východiska | ||
26. 10. 2007 | Týden vztyčených prostředníků | Karel Dolejší | |
21. 9. 2007 | Rusko vysílá vážné varování západní Evropě | ||
14. 9. 2007 | Velká hra existence lidské společnosti je neměnná | ||
10. 8. 2007 | Tvrdá pravda a evidentní skutečnosti | Fidel Castro Ruz | |
3. 8. 2007 | Západ se třese strachem nad příznaky nové studené války | ||
2. 8. 2007 | Základna USA a výpověď smlouvy o důvěře Ruskem | Miroslav Polreich | |
31. 7. 2007 | Má americká protiraketová obrana zlikvidovat po preventivním jaderném útoku USA poslední ruské a čínské střely? | ||
19. 7. 2007 | Rusko odmítá účast na mimořádném zasedání Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě | ||
18. 7. 2007 | 150 DNÍ LHŮTY: Zbraně nejsou na hraní | Oskar Krejčí | |
17. 7. 2007 | Evropa a konvenční ozbrojené síly I.: Od Helsinek po Vídeň | Zdeněk Brousil |