24. 6. 2008
Svět slíbil pomoc Afghánistánu. Komu kdo pomáhá?Mezinárodní společenství ve čtvrtek 12. června v Paříži slíbilo poskytnout 21,4 miliardy dolarů na obnovu a rozvoj Afghánistánu. Účastníci jednodenní konference také vyzvali Kábul, aby lépe potíral korupci a upevnil podle nich dosud křehké základy právního státu. Afghánský prezident Hamíd Karzáí seznámil delegace ze 68 zemí a 17 mezinárodních organizací s ambiciózním programem rozvoje země v příštích pěti letech. Ten se zaměřuje na infrastrukturu, bezpečnost, školství a zemědělství. Konference se také zúčastnil francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
21,4 miliardy dolarů je součástí stovek miliard dolarů, které Spojené státy a Mezinárodní společenství do této islámské země investovaly od ukončení invaze. |
Vraťme se ale do roku 1997. Do doby, kdy byl George W. Bush guvernérem státu Texas. Právě v tomto roce přiletěla do Houstonu afghánská delegace tálibánských vůdců. Setkali se zde s vedením Unocalu, aby spolu jednali o stavbě plynovodu přes Afghánistán, kterým by se odváděl plyn z Kaspického moře. Tedy přes Turkmenistán, Afghánistán a Pákistán. Kontrakt na těžbu plynu v Kaspickém moři získala tentýž den, kdy Unocal podepsal dohodu o stavbě plynovodu společnost Halliburton, v jejímž čele stál Dick Chaney, budoucí viceprezident USA. Z hlediska vlády USA to byl takřka zázračný plynovod, protože mohl sloužit mnoha účelům. Ze stavby mohl profitovat Kenneth Lay, největší sponzor Bushovy prezidentské kampaně a lidé z Enronu. Později, pět měsíců před 11. zářím přivítal Bushův úřad Zvláštní delegaci Tálibánců, která přijela do USA, aby vylepšila pověst Tálibánské vlády. Bush již v tuto chvíli musel vědět, že hostí představitele režimu, který poskytuje útočiště Usámu bin Ládinovi, který zaútočil na USS Cole 12. října 2000 a na americké ambasády v Africe. Po ukončení invaze do Afghánistánu byl Spojenými státy určen nový afghánský prezident. Byl jím Hamíd Karzáí. Bývalý poradce Unocalu. Velvyslancem USA v Afghánistánu byl jmenován Zalmaj Khalilzad, rovněž bývalý poradce Unocalu. Afghánistán pod novým vedením podepsal se zmíněnými zeměmi dohodu o stavbě plynovodu. A nepřizpůsobivý Tálibán? Většina jich utekla. Stejně jako Usáma bin Ládin a většina členů tzv. al-Kajdy. A co na to prezident Bush?: "Teror je větší než jedna osoba. A on je osoba, která ztratila na významu. Takže já nevím, kde je. Abych Vám řekl pravdu, moc se jím nezabývám." Nebo další jeho citace: "Jsem válečný prezident. Rozhoduji tady v Oválné pracovně o věcech zahraniční politiky a přitom myslím na válku." Podivné, nemyslíte? Celý Afghánistán se rozpadl na množství malých ozbrojených poddanství, každé z nich má svou vlastní agendu a odlišný přístup k financím. To vážně ochromuje autoritu ústřední vlády. Většina ministrů nemá řádné, relevantní zkušenosti a zdá se, že byli vybráni pro své funkce na základě protekce, své vojenské moci a politických kompromisů. To, že většina ministrů v afghánské vládě je naprosto nezkušená, zřejmě povede k obdobnému množství podvádění a špatnému řízení ekonomiky, jakou zažila středovýchodní Evropa za posledních sedmnáct let. Afghánistán je také největším pěstitelem máku na světě, rovněž tedy s tím spojeným opiem. Čtenářům asi nebude známo, že Talibán byl režimem, který snižoval produkci opia, jehož produkce se po "osvobození" Afghánistánu zvýšila o několik stovek procent. A právě toto afghánské opium zahlcuje Evropský trh prostřednictvím albánské narkomafie, mezi jejichž hlavy po určitou dobu patřil Hasim Thaci, současný Kosovský premiér a přítel Evropské unie, se kterým se nestydí podat ruku ani taková "šajba" mezi diplomaty, jakým je český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. V této souvislosti si dovolím uvést svoji otázku směřovanou generálu Tommymu Franksovi, jenž velel US armádě při invazi do Iráku, který byl hostem pražské konference Dny USA a EU v roce 2005: Pane generále, jedním z důvodů okupace Afghánistánu, krom zničení Talibánského režimu pod vedením bývalého agenta CIA bin Ládina byl fakt, že je největším producentem opia na světě. Jak je možné, že podle statistických údajů z roku 2004, tedy dávno po svržení původního režimu, se produkce zdvojnásobila? "Ano, je to určitý smysl pro nedokonalost demokratického režimu. Každý národ si svobodně volí svoji cestu a my s tím nic neuděláme. Snad, a já o tom nepochybuji, se Afghánské vedení rozhodne pěstování máku zakázat. Teroristé jsou pěstiteli máku a my společně s Afghánci budeme proti vnitřnímu terorismu bojovat. Podívejte se, není to fantastický svět, ve kterém žijeme? Iráčané (ano, řekl Iráčané, pozn. MK) mohou svobodně volit svoji budoucnost a jistě nepůjdou zpět." Od těchto vět uplynuly tři roky a za tu dobu se produkce opia opět zněkolikanásobila. Kdo z tohoto stavu profituje v době, kdy je země prakticky rozpadlá a jedinou institucí, která v tomto státě vládne, je Bezvládí, nemusíme dlouho přemýšlet. Zatímco se oficiální konta občanských, státních i mezinárodních organizací vyprazdňují díky miliardám dolarů investovaným do obnovy země, a dovolím si upozornit, že na těchto financích se již v globalizovaném světě spolupodílíme všichni, ti samí státníci a armádní důstojníci, případně organizace na ně napojené (Unocal, Halliburton atd.) profitují několikanásobek právě z tohoto stavu. Stavu naprostého chaosu. Chaosu politického i bezpečnostního. Před týdnem se svět zavázal vydat 21 400 000 000 dolarů na projekty, které mají obnovit Afghánistán. Většina z těchto peněz se cestou k projektům na obnovu země ztratí. Vybudování jedné studny, která napájí celou africkou vesnici stojí 1 000 dolarů. Počet studní za tuto částku vybudovaných jistě nemusím uvádět. Čtenářům, které tento článek zaujal, doporučuji zhlédnout film "Obchodník se smrtí" v hlavní roli s Nicolasem Cagem. Sám N. Cage vnímá roli v tomto filmu jako jednu z nejzajímavějších ve své dosavadní kariéře. Film vychází ze skutečných událostí. |