Václav Klaus je kromě svých ekonomických experimentů z počátku devadesátých let znám i kritikou amerických vojenských akcí - například v Iráku. Někteří úředníci americké administrativy se podle Peheho "netají svými pochybnostmi o Klausově skutečné podpoře pro strategické cíle USA, například pro umístění radarové základny v Česku". Pehe spekuluje dál - prý na základě rozhovorů s lobbisty Hillary Clintonové a Barracka Obamy. Česko-americký lobbista tak nepřímo vyjádřil znechucení jisté části amerických lobbistů, že Paroubek s Bursíkem (Horáčkem) prohráli a na Pražském hradě nebude sedět další člověk s nadstandardními kontakty do hlubin americké liberální zahraniční politiky, ale Klaus, člověk nesvázaný s politikou nevládního, ale o to mocnějšího souručenství Council on Foreign Relations a The Trilateral Commission, člověk netvořící svou politiku "in a changing Atlantic world" "in developing democracies".

Dal tak za pravdu těm, kteří ač nerozhodnuti, volili politickou čitelnost odpůrce globálních vlivových thinktanků, organizujících "sametové" převraty v rámci strategie "transitional democracy" před nečitelností člověka, který se odmítl vzdát amerického občanství ve chvíli, kdy usiloval o post českého prezidenta. To, že Paroubek přivítal Švejnara s otevřenou náručí a jeho dvojí loajalita mu nečinila problém, se dá vyložit dvěma způsoby.

Buď skryté proudy amerických peněz v české politice prostřednictvím rozsáhlých sítí "nadací", "neziskových" organizací a "výzkumných" institucí nevnímá a neanalyzuje, anebo už je pod jejich vlivem také. Nebylo by divu, protože sociální demokracii její poslední kampaň tvořili "američtí poradci" - právě ti, kteří jinde organizují protistátní převraty.

Klaus kdysi Sorosovu Středoevropskou univerzitu z Prahy vyhodil. V zákulisí se o ní mluvilo jako o jedné ze vzdělávacích organizací CIA. Další podobnou instituci, která vznikla v roce 2000, už se mu nepodařilo vyhodit, a tak Praha hostí CEELI Institut - pracoviště American Bar Association pro výchovu východoevropských soudců a právníků. Lobboval osobně Havel a spolu s ním celá proamerická revoluční věrchuška. Spravedlnost a právo made in USA. A Pehe byl několik let členem dozorčí rady této instituce.

Diskuzní klub Osma, blízký europoslanci Zeleniecovi, jehož je Pehe také členem, se schází v sále CERGE - institutu, založeném právě Švejnarem. Najdete zde Alexandra Vondru (prezident České euro-atlantické rady a spoluzakladatelem think-tanku PASS - Program of Atlantic Security Studies, vyučoval euro-americké vztahy na Peheho New York University v Praze) či Tomáše Klvaňu (absovent John F. Kennedy School of Government Harvard University, člen České euroatlantické rady, vyučuje na Peheho New York University v Praze), ale i fyzika Jiřího Grygara či architekta Zdeňka Lukeše (vyučuje na Peheho New York University v Praze), lobbistu a europoslance Josefa Zielence či Tomáše Ježka (nyní docent na katedře institucionální ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE). Anebo Alenu Müllerovou z České televize.

Pehe svým článkem odůvodnil ty hlasy české politické levice, které překřtili Švejnara, kandidáta na prezidenta na rezidenta. Co vlastně svým článkem Pehe řekl? Že liberální americký thinktank globální (nad)vlády v Česku prohrál. O jeden hlas. A má strach o svůj vliv na českou politiku. Existuje vůbec ještě česká zahraniční politika? A existuje ještě vůbec česká politika? A existuje vůbec ještě politika jako věc veřejná, jako vektor mínění veřejnosti - českých občanů?

Právo, 13.2.2008, Jiří Pehe: Klausovo znovuzvolení zhorší vztahy s USA ZDE