Případ Karel Koecher

12. 7. 2007 / Jan Čulík

Od té doby jsem se s Karlem Koecherem setkal několikrát, na Salonech kritického myšlení, kam organizátoři Alex Koenigsmark a Viktorie Hradská zvou levičáky i pravičáky, a dr. Koecher nikdy svou výpověď nezměnil.

Možná, že skoro po deseti letech bych měl přece jen svědčit o tom, co mi tehdy Karel Koecher řekl a jak na mě působil. Rozeberte si to jakkoliv.

Paradoxní už na první pohled bylo, že tento nejúspěšnější špion bývalého komunistického bloku působí dojmem erudovaného a distinguovaného amerického univerzitního profesora. Spojené státy, v nichž žil po mnoho let, má daleko zažitější než současné prostředí České republiky.Řekl bych, že se i v amerických reáliích orientuje daleko lépe než v českých. Email má u amerického providera.

Špion je svobodný člověk

Jak Karel Koecher sedí ve své předměstské vile nedaleko Prahy, je téměř posedlý historií špionáže a roli výzvědných agentů při vývoji událostí. Má rozsáhlou knihovnu publikací většinou věnovaných této problematice. Svou argumentaci prokládá citacemi z jednotlivých vědeckých analýz -- konec konců to činí i v článku, který dnes publikujeme na jiném místě. I tak působi dojmem profesora.

"Jste-li jmenován do zahraničí do postu velvyslance, není to svobodná funkce," vysvětluje Koecher. Jste státním zaměstnancem, jste podřízen svým politikům v Praze či v Moskvě nebo ve Washingtonu, a i když nabudete mimořádného prozření ohledně toho, jak je kultura i politika vaší země vnímána v zemi, v níž působíte, jako velvyslanec se to své vládě -- zejména pokud je totalitní -- neodvážíte říct. Odvolali by vás, kdybyste vládu kritizoval a dokazoval, že se chová jako banda pitomců. Vyhodili by vás z práce."

Výzvědný agent je podle Koechera v naprosto jiné situaci. "Podařilo-li se vám po letech úsilí proniknout do samého ústředí konkurenční mocnosti, jste ve zcela výlučném postavení. Vaše řídící orgány nebudou chtít o vás přijít. V takovém postavení jsem si ve svých zprávách z ústředí CIA vůbec nebral servítky a zcela jasně jsem ve svých ekonomicko-politických analýzách toho, co si Amerika myslí o sovětském bloku, prosazoval nutnost reforem a demokratizace," tvrdí Koecher.

Životní příběh

A jaký tedy byl Koecherův životní příběh? Od mládí se chtěl stát špionem (vysvětloval mi to mimo jiné tuším svými rodinnými poměry, které jsem po letech už zapomněl). V polovině šedesátých let byla československá zahraniční rozvědka reformistická. Chtěla vědět, jaké mají Spojené státy úmysly se střední Evropou. Chtěla mít v CIA vlastního informátora a nemuset se spoléhat na ruské mocipány - tou dobou docházelo k podstatnější emancipaci československých tajných služeb, prosazovaly československé zájmy.

Mladý Koecher byl tedy vyslán do Spojených států. Vystupoval jako emigrant. Dostal se do Ameriky a začal tam studovat. Byl žákem Zbigniewa Brzezinského a spolužákem Madeleine Albrightové. Vliv vysoce kvalitního univerzitního prostředí je zjevný, když se s Koecherem dáte do rozhovoru, dodnes. Chová se a vystupuje jak univerzitní vědec.

Ve Spojených státech je Koecherovo jméno dobře známé. Vyšla o něm celá řada různých bestsellerů. Mimo jiné se v nich tvrdí, že byl (nebo je...) Koecher posedlý promiskuitním sexem a že měl pověst výstředníka a donchuána v newyorských nočních klubech. Koecher to popírá a tvrdí, že je to propaganda od CIA. Argumentuje: "Prosím vás, vám trvá skoro deset let, než se dostanete do samého ústředí CIA, odkud připravujete erudované akademické analýzy. To byste všecho ohrozil tím, že se budete chovat výstředně v newyorských nočních klubech? Byl byste blbec." - Nevím.

Dlouhá léta trvalo, než se Koecherovi nakonec podařilo proniknout do centra CIA. Jenže když zaznamenal tento úspěch, osud ho podrazil. Stalo se něco směšného a typicky českého. V době, kdy totiž Koecher konečně pronikl do ústředí CIA, byla v Československu v běhu husákovská normalizace. Reformní činitelé výzvědných služeb byli zbaveni moci a na jejich místo přišli Husákovi primitivové, konjunkturalisté. Koecher celý nadšený, že má nyní přístup k nejtajnějším a nejerudovanějším analýzám americké zpravodajské služby, začal pro své řídící orgány v nyní husákovsky znormalizovaném Československu vypracovávat vědecké ekonomicko-politické analýzy. Avšak noví primitivové, nyní ve vedení československých tajných služeb, o takové věci neměli zájem. Požadovali od Karla Koechera, aby jim posílal z Ameriky informace, kdo má s kým jaký nemanželský poměr. Při jednom Koecherově tajném pobytě v Československu za husákovské normalizace ho příslušníci tajných služeb věznili několik dní v jednom pražském konspiračním bytě a nutili ho, aby vystoupil v Československé televizi s tvrzením, že je Václav Havel agent CIA. Koecher to odmítl.

Když se tedy nedalo jednat s českými normalizačními primitivy, Koecher začal své analýzy posílat přes hlavu svých československých šéfů rovnou do Ruska. Tam jeho reformistická a prodemokratická argumentace zaujala reformní křídlo. Naopak však strašně vadila konzervativnímu křídlu ve vedení ruských tajných služeb. To se rozhodlo učinit Koecherovu posílání reformních analýz do Moskvy přítrž. KGB Koechera americké CIA prozradila. Podle Koecherova tvrzení ho vedení CIA odtajnil ruský generál Kalugin.

Stalo se to prý tak, že Koecher šel jednoho dne v New Yorku po ulici, když ho obklopila skupina amerických agentů a zatkla ho. Koecher byl předveden k svému šéfovi v CIA. Následoval prý dlouhý rozhovor s ním.

Koecher Američanovi vysvětlil, že už dlouho se snaží posílat do Prahy, a nyní do Moskvy politické a hospodářské analýzy, které argumentují pro demokratizaci a liberalizaci režimu. Přiznal se, že to, co píše, nemá podle jeho úsudku absolutně žádný dopad, že je to házení hrachu na zeď a že se těsně před svým zatčením v deziluzi rozhodl, že tato činnost nemá význam, že oznámí svým šéfům, že z CIA odejde, odstěhuje se z Ameriky do Vídně a věnuje se tam jinému zaměstnání.

Americký šéf Koecherovi řekl, že to je dobré rozhodnutí. "Odstěhujte se do Vídně, avšak pokračujte v tom, co jste dělal dosud," sdělil mu. "Od nynějška to ale budete dělat s naším plným vědomím." Tak zněla dohoda a Koechera propustili. Chystal se odcestovat tedy do Vídně.

Než všechno zařídil, amerického šéfa, s nímž si odjezd do Vídně a práci double agenta zařídil, smrtelně zranili na lovu. Koecher byl znovu zatčen a strávil v americkém vězení více než rok, za velmi drastických podmínek -- málem ho tam usmrtili spoluvězni.

V nouzi nejvyšší požádal svého právníka, ať se obrátí na reformisty v Moskvě a ti mu zachrání život. A tak se také stalo. Na přímé rozhodnutí Michaila Gorbačova byl Koecher posledním špionem z období studené války, který byl koncem osmdesátých let vyměněn za tehdejšího vězněného sovětského disidenta Anatolije Ščaranského. K výměně -- ostře sledované sdělovacími prostředky -- došlo, jak v nějakém špionážním filmu -- na jednom mostě mezi západním a východním Berlínem. Viděli jsme to tehdy v televizi.

Jenže Koecher byl v malém českém normalizačním rybníce příliš velkou rybou. Když se po propuštění navrátil do Československa, československé úřady byly konsternovány. Žil sice na svobodě, ale ve vakuu.

A to vakuum pokračuje dodneška. Rád by učil na vysoké škole historii moderní špionáže -- a že by byl dobrým profesorem, nikdo v ČR se ho ovšem neodváží pozvat přednášet.

Na Britské listy se tehdy v roce 1999 obrátil proto, že ho uráželo -- a myslím, že právem -- že kdykoliv se objevilo jeho jméno v médiích, vyvolalo to proti němu hysterickou, emocionální, fašistickou kampaň -- připomínající praxi někdejších českých vlajkařů. To, čemu Koecher věnoval svůj život, je možná kontroverzní -- ne každý z nás by se chtěl stát špionem. Inteligentní a neúplatná analýza toho ovšem chybí - jako konečně chybí v českém prostředí inteligentní a neúplatná analýza snad každého tématu.

Řekl jsem tehdy po dlouhém rozhovoru panu Koecherovi, že nemohu jeho svědectví publikovat, pokud nebudou k dispozici ony liberálně-demokratické analýzy, které údajně posílal za komunismu do Moskvy. On však snad ani publikaci své životní historie nechtěl -- prostě jen vypráví svůj příběh: a ať si o něm můžeme myslet cokoliv, má právo na to, aby byl slyšen.

Vytisknout