V tomto příběhu "hodných proti zlým" jsou jisté nesrovnalosti. Nelze jednoznačně tvrdit, že byl Tibet samostatným státem, který pak najednou okupovala komunistická Čína. Vztahy mezi Čínou a Tibetem mají dlouhou a komplikovanou historii, ve které hrála Čína většinou roli protektorátního suveréna. Též antikomunistický Kuomintang trval na čínské suverenitě nad Tibetem. Před r. 1949 nebyl Tibet žádnou Šangri-la, ale velmi krutou feudální společností chudoby (s průměrnou délkou života stěží přes 30 let), zkorumpovanou a rozvrácenou občanskými válkami (poslední válka mezi řeholními frakcemi vypukla v r. 1948, kdy čínská rudá armáda již klepala na dveře). Vládnoucí elity se natolik bály sociálních nepokojů a dezintegrace, že raději zamezily průmyslovému rozvoji (proto musel být např. kov dovážen z Indie).

Od počátku 50. let se v podněcování protičínských nálad v Tibetu angažovala CIA, takže strach Číny z vnějších pokusů o destabilizaci Tibetu nebyl neoprávněný. Ani Kulturní revoluce, která vydrancovala v 60. letech minulého století tibetské kláštery, nebyla pouze přivezena Číňany; do Tibetu se dostalo sotva sto Rudých gardistů. V davech výtržníků, které vypalovaly kláštery, byli většinou výhradně Tibeťané samotní. Jak televizní obrazy dokládají, co se děje dnes v Tibetu má daleko k mírovým spirituálním protestům mnichů (jako minulý rok v Barmě), dochází zde k vraždění nevinných čínských imigrantů a vypalování jejich obchodů.

Je skutečností, že Čína investuje značné prostředky do tibetského ekonomického rozvoje, do jeho infrastruktury, vzdělání a zdravotní péče. Jednoduše řečeno: navzdory nepopiratelnému čínskému útisku, neměl průměrný Tibeťan nikdy tak vysoký životní standard jako má dnes. Venkovské oblasti západní Číny jsou chudobou postiženy daleko více -- je zde problém dětské otrocké práce v továrnách na cihly, hrůzné jsou též podmínky ve vězeních atd.

V uplynulých letech změnila Čína svou strategii v Tibetu: odpolitizovaná víra je nyní tolerována, často dokonce podporována. Čína nyní spoléhá více na etnickou a ekonomickou kolonizaci než na vojenský nátlak. Ze Lhasy se stává čínská verze divokého západu, kde se karaoke bary střídají s buddhistickými zábavními parky pro západní turisty. Čínské vojáky nebo policisty terorizující skrytě buddhistické mnichy nahradil účinnější model amerického stylu socio-ekonomické přeměny, ve kterém budou Tibeťané během dekády či dvou redukováni po vzoru domorodých Indiánů v USA do zcela marginální role. Vypadá to, že toho nakonec čínští komunisté dosáhnou -- co je tajná policie, internační tábory a ničení starodávných památek oproti síle bezuzdného kapitalismu?

Jedním z hlavních důvodů, proč se tak hodně lidí na Západě angažuje v protestech proti Číně, je důvod ideologický: tibetský budhismus, obratně propagovaný dalajlámou, je jedním z hlavních inspiračních zdrojů pro dnes tak populární hedonistické hnutí New Age. Tibet se stal mystickým místem, kam projektujeme své sny. Když lidé litují ztráty autentického tibetského života, není to ani tak ze zájmu o Tibeťany samotné. Co se chce od Tibeťanů je, aby byli autenticky spirituální pro nás, abychom tak my mohli nadále hrát bláznivou hru konzumu. "Si vous êtes pris dans le rêve de l'autre" napsal Gilles Deleuze "vous êtes foutu". Protestující proti Číně mají pravdu, když přepisují heslo pekingských olympijských her "Jeden svět, jeden sen" na "Jeden svět, mnoho snů". Ale měli by si uvědomit, že uvězňují Tibeťany ve svém vlastním snu.

Často je v souvislosti s Čínou kladena otázka: "Povede zde prudký rozvoj kapitalismu též k rozvoji demokracie jako "přirozené" kapitalistické formy politické organizace?" Otázka se často ještě rozšiřuje na: "Jak rychlý by měl čínský rozvoj být, aby s sebou přinesl žádané politické změny (a systém by musel aplikovat politickou demokracii)?" Ale může být tento předpoklad tak samozřejmý? V jednom televizním vystoupení před pár lety spojil Ralf Dahrendorf klesající důvěru v demokracii u občanů postkomunistické východní Evropy s faktem, že po každé revoluční změně vede cesta k nové prosperitě přes "slzavé údolí". Poté, co socialismus zkrachoval, jeho limitovaný, ale reálný systém prosperity a zabezpečení musel být odstraněn, přičemž tyto první kroky byly nezbytně bolestivé. To samé se nyní děje v západní Evropě, kde přechod od státu blahobytu k nové globální ekonomice přináší odříkání, snižující se bezpečnost a garance sociálního postavení. Dahrendorf připomíná, že tento přechod trvá déle než průměrná doba volebního období, takže v západních demokraciích je velké pokušení odsunout tyto nepopulární změny z důvodu krátkodobého volebního zisku. Fareed Zakaria poukazuje na to, že demokracie může být dosaženo pouze v ekonomicky rozvinutých zemích. Pokud jsou rozvíjející se země "předčasně demokratizovány", výsledkem je populismus, který končí ekonomickou katastrofou a politickým despotismem. Není divu, že dnešní hospodářsky nejúspěšnější země třetího světa jako je Tchaj-wan, Jižní Korea nebo Chile přijaly plnou demokracii až po období autoritativních vlád.

Sledujeme-li tuto úvahu, pak Číňané využívají "nezávislou" autoritativní státní moc ke kontrole sociálních nákladů při zavádění kapitalismu. Výstřední kombinace kapitalismu a komunistické moci tak dokazuje, že nejde o absurdní paradox, ale požehnání. Čína se rozvíjí tak rychle nikoli navzdory autoritativnímu komunismu, ale díky němu.

Před daleko hlubším paradoxem však nyní stojíme sami. Co když slibovaná druhá fáze, kdy demokracie následuje autoritativní "slzavé údolí" nikdy nepřijde? Není toto možná nejvíce zneklidňující kolem Číny dneška -- podezření, že její autoritativní kapitalismus není pouze připomínkou minulosti, kdy v průběhu 16.-18. stol. probíhal v Evropě proces akumulace kapitálu, ale náznakem naší vlastní budoucnosti? Co když se spojení asijské knuty a evropského obchodu potvrdí jako ekonomicky efektivnější než liberální kapitalismus? A co až demokracie, jak ji známe, nebude nadále motorem ekonomického rozvoje, ale jeho brzdou?

Z London Review of Books ze dne 19. dubna 2008 přeložil Zdeněk Jehlička. (Vychází s výslovným souhlasem autora.)

Anglický originál článku je ZDE