Izraelský premiér Olmert nedávno v Londýně ujistil příslušníky místní diaspory, že Moskva Teheránu jaderné palivo nedodá.

 Kdo ví, možná z obchodu mezi bývalými protivníky ve studené válce nakonec sejde, protože Washington koneckonců počítá v dolarech zbrojařských firem, zatímco Moskva v petrorublech. Ale ani v tomto případě bychom  v ČR neměli přehlédnout, co se vlastně stalo -- a co to vypovídá o zahraničněpolitické linii vlády.

 Americká vstřícnost k Rusku komunikovaná bez ohledu na příšerné pošramocení pověsti Topolánkovy vlády ilustruje účinnost strategie "čím hlouběji, tím lépe", kterou vláda vydává za způsob, jak zajistit privilegované vztahy s USA. Naráz se ukázalo, že souhlas s výstavbou základny nejspíš negarantuje vůbec nic, natož národní bezpečnost České republiky. Zčistajasna je Praha v pozici pasivního přihližitele jednáním dvou mocností, z nichž ani jedna neprokazuje zrovna přehnanou úctu k jejím zájmům. A bodejť by taky prokazovala.

 Jako odpověď na kritiku demokratického deficitu v rozhodování o základně vláda opakovaně podnikala cimrmanovský krok stranou a lísání k Bushovi zdůvodňovala na pozici politického decisionismu. Je prý svrchovaným právem politiků přijímat strategická rozhodnutí, která by občané neměli než s jásotem schvalovat. Potíž ovšem spočívá v tom, o jakém rozhodnutí tu vlastně hovoříme.

 Decisionismus tvrdí, že politickou existenci vede pouze takový stát, který samostatně určí, kdo je jeho politickým nepřítelem (hostis). Topolánkova vláda "suverénně" rozhoduje pouze o tom, že se do budoucna takovéto samostatnosti vzdá -- a nechá na Američanech, aby výměnou za "ochranu" poskytovanou základnou v Brdech sami určili, že naším nepřítelem je protentokrát Írán. Hobbesova formulace týkající se "the mutual relation between Protection and Obedience"  však napovídá, kam takové "suverénní" rozhodnutí vede -- totiž k rezignaci na samostatnou politickou existenci českého státu a k jeho přeměně v americký protektorát. S protektorátem se ovšem zachází tak, jak právě předvedl Gates -- pokud protektor upřednostní jiné zájmy, navždy oddaný vazal dopadne neslavně... Jeho postavení prostředníka zájmu protektora jednoduše zanikne.

 Američané právě dali najevo, že potřebují Rusy; Rusové říkají už delší dobu, že základnu v Brdech nechtějí; Německo chce smlouvu CFE; Poláci požadují místo Kačera Donalda a ten se rozmýšlí, co by ještě tak mohl z Američanů vyrazit.

 Chlap s guľama v křesle českého premiéra zkrátka prožil týden vztyčených prostředníků, které se směrem k němu zvedají z blízkého i dalekého zahraničí. Osud byl, pravda, krutý -- Topolánek se přece pokoušel stát prodat tak levně, jak jen možno, a přesto se nezavděčil. V gestu, které sám má tolik v oblibě, ovšem osiřelé prostředníky tentokrát neznamenají nic lascivního. Jednoduše symbolizují skutečnost, že premiér v Evropě zůstal jako ten kůl v plotě.