Fundis trvali na rotaci funkcí nejen ve straně, ale i u případných budoucích ministrů. Po tragické smrti Petry Kellyové (1992), zakladatelky strany, začal z ní vyprchávat protiválečný a protisystémový étos a nastoupila generace Joschky Fischera, tlačící Zelené stále více doprava k establishmentu, zpočátku k SPD.

Zapomínalo se postupně na časy, kdy se Joschka proháněl po ulicích s policajty při demonstracích proti Pershingům, a plnila se slova Goethova o mladých revolucionářích, kteří se s věkem stávají dvorními rady...

Fundis vedení Juttou Dittfurthovou ony tuhé boje, odehrávající se na sjezdech strany, postupně prohrávali a Zelení se stávali "salonfaehig" pro vládní koalici kancléře Schroedera.

Někde tam se pohyboval český exulant Milan Horáček, poslanec EP za dnešní Zelené (Buedndniss 90/ Die Gruenen) který může uplatnit bohaté zkušenosti z vnitrostranických bojů nyní jako předsedova šedá eminence...

Bursík musí hrát vabank. Jedině sjezd před volbami mu dává ještě šanci udržet se v čele této početně malé - a snadno manipulovatelné - strany, pomocí prostředků osvědčených při svém přestupu k Zeleným.

Že to může rozkol ve SZ dovršit, nebude pro něj a jeho partu v té chvíli důležité.

Vybrat si mezi fundamentalisty ve vlastní straně a možnostmi, které nabízí věrnost přátelům z ODS? To není žádná otázka (Das ist keine Frage...).

Čeští "fundis" by si měli uvědomit, s jakými profíky se pouštějí do křížku, nechtějí-li dopadnout jako jejich němečtí vzorové. I proto je asi paní Kuchtová pro to, nechat Bursíka až dokonce (do voleb) uvařit ve vlastní šťávě.

Po prohraných volbách už mu totiž nebudou kuloáry ani ODS nic platné...