1. Marie počala z Ducha svatého, porodila svého syna Jehošuu jako panna, nikdy nepoznala muže, žádné mužské sperma ji neoplodnilo, nýbrž oplodnil ji Duch svatý. Její syn Jehošua tedy neměl pozemského otce, nýbrž jeho otcem byl neviditelný Bůh, který asi prostřednictvím Ducha svatého oplodnil pannu Marii.

2. Jehošua byl tedy po otci Bohem a po matce člověkem, řekli bychom my obyčejní lidé. Ne tak církev, ta to musela udělat trošku složitější. Jehošua byl plně Bohem, jakoby vůbec neměl za matku člověka-lidskou ženu. Ale zároveň byl i plně člověkem, jakoby za otce neměl Boha. Byl tedy Bohem a zároveň i nebyl Bohem, byl člověkem a zároveň i nebyl člověkem. Tomu se říká paradox víry.

3. Jehošua jako člověk prováděl zázraky jako Bůh, například křísil tři dny mrtvé a už zapáchající nebožtíky, měnil vodu ve víno a jednou pět tisíc lidí a podruhé zase sedm tisíc lidí nasytil pěti chleby a jednou rybičkou a činil další podobné zázraky.

4. Byl zbičován málem k smrti a pak ukřižován, protože si to přál jeho Otec Bůh. Přání jeho Otce Boha (tedy to zbičování a ukřižování svého syna!) vyšlo teologům kupodivu docela logicky: Lidstvo je hříšné, lidé se navzájem nenávidí a navzájem si dělají schválnosti, někdy se dokonce i vraždí a provádějí všelijaké další neplechy a měli by být tudíž za tyto nepravosti potrestáni. Ale Bůh přece již několikrát lidstvo potrestal; třeba vyhnal Adama a Evu z Ráje, spustil oheň a síru na Sodomu a Gomoru a dokonce jednou málem vyhubil celé lidstvo Potopou, a tehdy slíbil, že už lidstvo tak trestat nebude. Ale trest přece lidstvo zasluhuje - co teď? No, jednoduché řešení: všechen ten trest za lidstvo zástupně vezme na sebe můj syn Jehošua, řekl si Bůh, a učinil tak. Jehošua tedy vzal všechny hříchy světa na sebe. Beránek boží snímá hříchy světa! Od té doby je lidstvo zbaveno viny, je nevinné, i kdyby provádělo cokoliv, jakékoliv sviňárny! Jehošua je ten Zbavitel hříchů. Ale zde zůstává další paradox: Když jsme tedy nevinní, ať už provádíme cokoliv, proč nadále existuje Peklo a proč jenom někteří budou obdařeni milostí a dostanou se do Nebe, zatímco jiným (taky bez viny) tato milost dopřána nebude? Copak je v nebi málo místa? Paradox zůstává paradoxem. Jehošua sice vzal naše hříchy na sebe, čímž jsme se stali bez viny, ale zároveň vinu máme, protože většina z nás stejně půjde do Pekla, jen nemnozí, ti předurčení, budou vyvoleni a půjdou do nebe. Mám takový dojem, že v tomto případě byla ona oběť naprosto zbytečná a marná, stejně nic neřešila a ani nevyřešila. Co Bůh činí, dobře činí a my smrtelníci tomu tak jak tak nemůžeme rozumět! No a je to vyřešeno ke spojenosti všech, že?

5. Poslední, pátý bod, je to přeslavné mysterium Jehošuovy smrti. Je to snad to nejdůležitější v evropském myšlení, neboť každý myslitel (myslím evropský myslitel!) se musel s touto absurditou, s tímto vyloženým nesmyslem, nějak vyrovnat, musel k té absolutně dokonalé ptákovině a stupiditě zaujmout stanovisko. Dokonce se to vyžaduje i v současnosti! (viz Jaspers, Heidegger, Patočka, Petříčci, Derrida apod.). Absurdnost a rozum? Ano, v Evropě to tak fungovalo! A funguje! Takže jak zní ono "mysterium" Jehošuovy smrti? Jehošua třetí den po smrti obživl, vstal z mrtvých. Když byl ty tři dny mrtvý, to ještě stačil zaskočit do Pekla, kde na něho čekal Adam a vlastně i všichni lidé do té doby zemřelí! Tisíce jich vyvedl z Pekla (a proč ne všechny?). No jo, ale kam je potom umístil? Na zemi určitě nezůstali (o tom by snad zůstala nějaká zpráva), tak je odvedl asi do nebe, že?

Jehošua zemřel na kříži a třetího dne vstal z mrtvých. Z evangelií se dovídáme, že Jehošua zemřel na kříži v pátek kolem třetí hodiny odpolední, když mu setník probodl kopím bok. Sobota tehdy začínala v pátek jakmile se setmělo. Josef z Arimatie Jehošuu ještě do setmění stačil pochovat, to jest položit do výklenku jeskyně zabaleného do nějakého prostěradla a otvor do jeskyně zatarasit nějakým velkým kamenem, aby zamezil přístupu divoké zvěři. Musel to stihnout, neboť po setmění už měl povinnost slavit šabat. V sobotu se nic zvláštního nedělo, neboť všichni museli slavit šabat. V neděli přišly ženy z jeho party, aby dokončily pohřební obřady - měly v úmyslu natřít mrtvé tělo vonnými mastmi. Jenže kámen byl odvalený a ve výklenku zůstalo jenom to prostěradlo od krve.

Tři dny tedy byl mrtev. Ale Písmo praví, že právě v těchto třech dnech sestoupil do podsvětí a vysvobodil z tama Adama a tisíce dalších zemřelých vyvedl z podsvětí. Peklo ještě v té době nebylo vymyšleno, ani očistec! Takže jak je to? Byl mrtvý? Nebo nebyl mrtvý? Vždyť ještě nebyl vzkříšen. Až třetího dne přece vstal z mrtvých, říká se v modlitbě. Jakou formu existence měl po ty tři dny? Teologové nepodali žádné přijatelné vysvětlení, alespoň já o tom nic nečetl. Byla to božská forma existence? Nebo nějaká nám zatím neznámá forma podsvětní existence? Zemřel jako člověk, na tři dny po smrti se stal podsvětním bohem, pak zase na čtyřicet dnů vzkříšeným člověkem a po čtyřiceti dnech se vznesl do nebe jako bůh. Zajímavé Proměny, lepší než Kafkova Proměna. Po návratu z podsvětí pobýval na zemi ještě celých čtyřicet dnů. A že to byl skutečně on, a ne nějaký fantom, dokazuje nevěřící Tomáš, který žádal, zda si může na jeho rány sáhnout. Jehošua dovolil Tomášovi sáhnout na rány na rukou, na nohou a v boku. Tomáš uvěřil a potvrdil, že je to skutečně z mrtvých vstalý ukřižovaný Jehošua. Čtyřicátý den se všemi svými kamarády naposledy rozloučil a vznesl se do nebe.

Tohle se katolická církev nestydí hlásat ještě i dnes.

Nejenže se nestydí, ale dokonce k těmto nesmyslům přidává další nesmysly, a těch, za ta dvě tisíciletí, přibyla spousta.

Zatím stačí jenom jeden o Marii, o matce Jehošuy. Ta prý byla počata bez dědičného hříchu (tzv. Neposkvrněné Početí Panny Marie!), prohlásilo shromáždění kardinálů v čele s papežem v roce 1854, a byla vzata tělesně do nebe, to zase prohlásili titíž dne 1. XI. 1950!!!

Prý tyto do nebe volající nesmysly udělaly Evropu takovou, jaká je. Když to prohlašují proslulí profesoři, tak to asi musí být pravda. Co si ale o nás asi tak pomyslí muslimové, Indové, Číňané, Indiáni a dokonce i Židé? Vždyť se tomu musí hurónsky smát! Ale i obyčejný člověk - Evropan, se musí stydět a málem propadat hanbou za takové žvásty věhlasných profesorů a ještě věhlasnějších doktorů. Muslimové si určitě při řeči o Evropě významně poklepou po čele a pronesou: Ti Evropané jsou holt docela dost nemocní na hlavičku, oni berou takové praštěnosti vážně. Všimněme si, že u muslimů, v bráhmanismu a v budhismu a už vůbec ne v čínském myšlení (které je navýsost atheistické!) a dokonce ani v aztéckém či inckém náboženství takové vyložené ptákoviny nenajdeme.

Závěrem vtipnou větu Egona Bondyho: Bůh (vzkříšený Jehošua) odešel do nebe, kde se posadil vedle sebe, a nad sebou ještě poletoval jako holubička (jako Duch svatý). Schizofrenie na třetí! No, to je možné také po hodně silné dávce LSD nebo heroinu.

Sedět sám vedle sebe a ještě sám nad sebou kroužit, být "roztrojený" - zvláštní případ schizofrenie, lékařskou vědou zatím nezaznamenaný.