I v osobním životě jsme na všech stranách opřádáni "nepravdivými" příběhy. Některé jsou neutrální, jiné dokonce zábavné; ještě jiné, původně přemosťující propasti, zanikají spolu s nimi. Tak třeba podnikatelky v oboru krátkodobého pronájmu tělesných otvorů se dnes těší otevřenému zájmu médií a suverénně ho využívají k marketingovým operacím. Už dávno nemusejí fabulací osobní odyssey připojit svůj příběh k předepsanému romantickému pojetí lásky; legendy začínající fatálním zklamáním z osudového vztahu, po němž se nadějně rozvité poupě teprve změnilo v žahající kopřivu, by jim už byly k ničemu. Srdceryvnou story padlé dívky špatného svědomí lze kupodivu občas ještě vyslechnout přímo ve středostavovských kruzích; jenže k čemu vlastně, když už ani konvence toho nežádají? Mazání medu kolem konkrétního ucha? Nebo snad -- pravda? Jenže co k čertu s takovou genealogickou pravdou, která na věci nic nemění...

Nemůžeme-li se spoléhat ani na výpovědi nejosobnější, co potom s těmi mediálními? Ale právě nyní myslím došlo k jednomu takovému nekritickému přijetí "bombastické zprávy". 3. prosince americké zpravodajské služby -- respektive jejich ústřední orgán Directorate of National Intelligence -- zveřejnily odtajněnou část letošní analýzy informací o íránském jaderném programu . Zpráva National Intelligence Estimate (NIE) tvrdí, že Írán údajně zastavil práce na vojenském jaderném programu už v roce 2003. Jen co závěr vešel v širší známost, zazněl jásot protivníků George W. Bushe: "Zpravodajci konečně ukázali, že plány na válku s Íránem jsou neobhajitelné!" Tím si však odpůrci Bushe i války hned po prvním kole přisadili do hry, kterou mohou docela dobře nakonec prohrát.

Začněme z gruntu: Není především vůbec žádný důvod přistupovat na argument, že jaderný Írán by byl nepřijatelný více, než jakákoliv jiná mocnost s jadernými zbraněmi. Racionálně uvažující Izraelci, jako slavný vojenský historik Martin van Creveld nebo ministryně zahraničí Tzipi Livni, nepovažují jaderný Írán za existenční hrozbu pro svou zemi. Jaderný Írán by totiž jaderný Izrael neohrozil o nic více než jadernou Indii, Pákistán nebo Čínu. Bavme se tedy o problematické potřebě některých zemí pořizovat si zbraně hromadného ničení, nikoliv o "jaderném teheránském Hitlerovi" jménem Ahmadínežád. V kontextu takové debaty by byl výsledek posledního NIE v podstatě podružný.

Druhý bod představuje otázka: Proč najednou věřit americkým zpravodajcům, jejichž analýzy byly až dosud propagandisticky spinovány, přinejmenším počínaje rokem 2000? Debaty o potřebnosti protiraketové obrany nebo údajných iráckých zbraních hromadného ničení se opíraly o zpravodajské podklady s jasnou politickou tendencí; mezitím sice Demokraté ve volbách do Kongresu převálcovali republikánské neokonzervativce, ale žádné zásadní institucionální změny ve zpravodajství neproběhly; co kdyby tedy NIE byl prostě tentokrát jen opačně politicky tendenční než v roce 2005, kdy z něj Bush vytáhl strašidlo akutní íránské hrozby?

Třetí bod k diskusi jsou zadní vrátka v posledním NIE: Zpráva uvádí, že pokud by Írán obnovil vojenský jaderný program, mohl by mít bombu mezi lety 2010 až 2015. Zprávu o údajném obnovení údajně přerušeného programu by přirozeně přinesly americké služby, nikoliv agentura IRNA formou tiskového prohlášení. To ale znamená: Vše se může bez našeho přičinění ještě jednou otočit vzhůru nohama, obrazně řečeno během 24 hodin -- a opět nebudeme mít žádnou záruku, že to souvisí s děním v Íránu, nikoliv s tahanicemi v domácnosti strýčka Sama.

Hlavním zdrojem informací o údajném přerušení íránského vývoje jaderných zbraní je prý odposlech telefonické komunikace mezi vojenskými činiteli. Éric Denécé a Alain Rodier z francouzské rozvědky CF2R předpokládají, že odposlechy jsou zkombinovány s údaji získanými od generála Alího Rezá Ašgharího, který byl počátkem roku buď unesen, nebo dezertoval. Zároveň však oba autoři ve svém článku pro Le Figaro nabízejí celkem šest různých čtení čerstvého NIE:

• Teherán program vývoje jaderných zbraní v roce 2003 opravdu zastavil. To by ale znamenalo, že předchozí NIE z roku 2005 založený na datech z roku 2004 byl úplně chybný. Co se vlastně mezi roky 2005 a 2007 v amerických zpravodajských službách tak zásadně změnilo, abychom mohli vyloučit opětovnou chybu?
• Chyba v analýze. Původní odhad z roku 2005 je správný.
• Íránci provedli úspěšnou kontrašpionážní operaci. Moc dobře totiž vědí, že jsou nepřetržitě odposloucháváni.
• Jde o americký zpravodajský podvod s cílem vycouvat z neřešitelné situace. Teherán sice bombu vyvíjí dál, ale někdo v USA rozhodl, že je to menší zlo než rozpoutáním regionální války destabilizovat celý Blízký a Střední Východ.
• Jde o dezinformaci s cílem ukolébat Teherán před útokem.
• Jde o domácí politický trik s cílem odstavit Bushe od možnosti rozpoutat válku, jejíž důsledky by nesl až příští prezident.

Západní vlády kdysi platily kremlinology -- v podstatě věštce, kteří z kávové sedliny různých usnesení sovětských orgánů odhadovali, co se vlastně děje. Zdá se, že takřka dvacet let po pádu komunismu bychom měli uvažovat o "whitehouseolozích", kteří by dělali to samé s textovým materiálem z Washingtonu. Jakoby zaniklý sovětský nepřítel řadu svých typických vlastností postupně předával dnešním USA, jejichž politické klima začíná být opravdu prazvláštní.

Každopádně dokument, který dva Francouzi přečetli šesti různými způsoby, je třeba nejméně dvanáctkrát obrátit naruby, než z něj vyvodíme jediný silný závěr. Jisté není dokonce ani to, že rozsáhlé přípravy k náletům na Írán budou skutečně zastaveny.