Skutečně lze věřit poslancům a vedení ČSSD, že se po velmi pravděpodobném příchodu k moci postaví vládě USA, a to po všech zkušenostech, kterou s touto stranou již máme? Pan Egon Lánský přiznal, že ministři vlády Miloše Zemana porušili Ústavu ČR, když pod Zemanovým nátlakem a hrozbou ztráty funkce (!) hlasovali pro povolení přeletu amerických bombardovacích letadel útočících na Jugoslávii nad naším územím. Funkce pro tyto pány byla více než Ústava. Neměli bychom zapomenout ani na ministra Tvrdíka mávajícího lahvičkou údajného antraxu v parlamentu, ani na konzultace sociální demokracie ohledně výstavby amerického radaru, které probíhaly ještě za její minulé vlády. Ještě před pár dny, před zradou poslance Wolfa, se její představitelé podobným jednoznačným vyjádřením pečlivě vyhýbali.

Poučením pro nás by měl ovšem být i osud Strany zelených, která začínala s důrazem na decentralizaci moci, slibem o podpoře referend a skončila jako kariéristická strana, jejímž jediným cílem jsou funkce. Všechna čest ovšem jejím rebelům, jejichž rebelství je ovšem tváří tvář morální závažnosti selhání jejich strany více než krotké.

Pokud budeme vkládat naděje do politických stran, vždy spláčeme nad výdělkem.

Pokud chceme skutečnou změnu, musí být jejím nositelem samotní občané. Podstata této změny musí spočívat v ústavní revoluci. Občané musí moc v její rozhodující části odebrat politikům a převzít ji sami. Psal jsem o tom již v článku "Násilím proti radaru".

Návrhy, které na jiném místě tohoto vydání přednáší pan Kunštek, jsou ovšem jen kosmetickými úpravami toho, co je nevyhovující ve své samotné podstatě. Především se soustřeďuje na problém vztahu mezi zástupci poltických stran v parlamentu, nikoliv na klíčový problém odpovědnosti poslanců svým voličům.

Skutečným řešením celého problému, nejen otázky radaru, ale i asociálních reforem, které zavádí tato vláda bez legitimního demokratického mandátu, vláda jejíž moc je založená na zradě a podvodu, je právo občanů rozhodnout tyto otázky ze své vlastní vůle přímo cestou referenda. Až se nám společně podaří vybojovat toto právo, nebudeme muset vkládat veškeré naděje do rukou zkorumpovaných a kariéristických politiků té či oné strany. Pak již budeme muset věřit jen sami sobě.

Zde ovšem nesmíme zůstat přízemními realisty. Pokud jsme schopni uvažovat jen v hranicích politických handlů, kdo s kým a proti komu, pak nám nezbývá než se smířit se vší tou ubohostí, kterou nám dnes politikové předvádějí.

Rád bych širší diskusi předložil konkrétní návrh na podobu oné ústavní revoluce, o níž zde píší. A skutečně, nic menšího než revoluce to není. Vzhledem k většímu rozsahu textu, který byl vypracován již před nějakým časem menší skupinou lidí a vydán pod názvem Přímá demokracie pro Českou republiku, si dovoluji tento text předložit k diskusi ve formě odkazu na jeho elektronickou podobu.

Tento návrh je volně šiřitelný. Jen bychom byli rádi, kdyby byl vždy uváděn jeho zdroj.

Doba pro zásadní změnu tohoto systému již nazrává. Měli bychom být na ni připraveni.