Občanský zákoník - čtyři způsoby, jak přijít o bydlení bez náhrady

§ 711, odst 1

• písm. c) porušování dobrých mravů v domě - týká se i spolubydlících, sankce však dopadá vždy na nájemce, ten nemá žádné zákonné prostředky jak donutit spolubydlící upustit od nežádoucího chování
• písm. d) neplnění povinností nájemce, zejm. dlužné nájemné; je-li příčinou dluhu okolnost nezávislá na vůli nájemce (nezaměstnanost, nemoc - dlouhodobá pracovní neschopnost, nepříznivá ekonomická či sociální situace), je postižen za to, co nemůže změnit, legislativa a státní správa neposkytují dostatečné a spolehlivé nástroje pro řešení situace; nárokový příspěvek na bydlení je nedostačující svojí výší (jde o směšnou částku) a není dostatečně navázán na posouzení situace nájemce, příspěvek vyplácený obcí ke krytí rozdílu naproti tomu není nárokový, jeho přiznání závisí na osobním názoru úředníka a je tak značně nejisté.
• písm. b) skončení prací pro pronajímatele ze strany nájemce bez vážných důvodů; v některých případech může být posouzení závažnosti důvodů sporné (např. v pracovním vztahu vznikají konflikty, jako prevence vyhrocení těchto konfliktů je nájemci/zaměstnanci lékařem či sociálním pracovníkem doporučena změna zaměstnání)
• písm. h) bezdůvodné nevyužívání bytu - v některých případech je nájemce nucen držet si nevyužívaný byt jako pojistku pro případ bytové nouze (např. v důsledku absence právní úpravy soužití osob stejného pohlaví, kdy jeden z partnerů se přestěhuje k druhému, avšak nezíská tím žádná práva k bytu druhého partnera, takže v nepříznivé životní situaci (např. rozchod, úmrtí jednoho z partnerů) by zůstal ve stavu osoby bez přístřeší; obecně i v jiných podobných případech, kdy majitel bytu odmítá uzavřít smlouvu o společném nájmu bytu; též vznik společného nájmu družstevního bytu je omezen na manžele - diskriminační opatření)

§ 712, odst. 4 - Bytové náhrady

Poskytnutí přístřeší : cit. : "Přístřeším se rozumí provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby." - v rozporu s tímto ustanovením je v praxi přístřeší poskytováno obvykle jen na dobu určitou, typicky na 6 měsíců.

Podstatou neřešitelnosti uvedených životních situací je absence účinných nástrojů sociální politiky státu. Zejména se jedná o neexistenci nárokového a individuálně stanoveného příspěvku na krytí nákladů spojených s bydlením v takové výši, aby byl skutečně dostatečný pro zajištění schopnosti hradit uvedené náklady. Dále je to nedostatek tzv. sociálních bytů v majetku obce či státu. Navíc státní správa nezná definici sociálního bydlení. Sociální bydlení musí splňovat podmínku schopnosti občana v nouzi tuto službu využít, ať už se jedná o cenovou dostupnost, či jiná specifika vyplývající z dané životní situace občana (např. bezbariérovost, poloha, pečovatelská služba apod.). Nedostatek těchto bytů vede někdy i k deformovaným kritériím pro jejich přidělování žadatelům.

Dalšími příčinami, startujícími život bez přístřeší jsou i ostatní životní situace, např. nezaměstnanost, nepříznivé rodinné události apod. Mnoho občanů např. hledá svou záchranu v době nezaměstnanosti v cestě do velkých měst. Přitom opouští své bydlení v malé obci, o které tak mohou snadněji přijít (např. z důvodu tzv. "bezdůvodného" nevyužívání bytu, nekomunikace s místními úřady). Ve velkém městě pak nenalézají ani práci, ani alespoň minimální ubytování. Podnikové i jiné ubytovny byly ve velké míře zprivatizovány nebo zrušeny, pokud existují, jsou obvykle cenově nedostupné, zvláště pro člověka bez zaměstnání. Tyto osoby často zůstávají v "cizím" městě zcela bez příjmů. V důsledku své situace pak ani nejsou schopny se vrátit do své obce.

Možnosti politických řešení

Kromě přímé pomoci osobám bez přístřeší - např. v rámci charitativní či dobrovolnické činnosti, je možné usilovat o zlepšení stavu politickou cestou, usilovat o řešení na úrovni odpovědnosti státu na naplnění mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána, v praxi však jen na papíře. Jsem přesvědčen, že je pro nás výzvou, téměř povinností, činit obojí -- jít oběma cestami k řešení problému.

Z popření práva na bydlení vyplývá ve skutečnosti také popření práva na život. Přitom obě tato práva, zcela jistě pak právo na život, jsou zakotvena v řadě mezinárodních smluv vztahujících se k základním lidským právům, k jejichž plnění se ČR (formálně) zavázala. Na základě toho se domnívám, že prosazování těchto práv a jejich naplňování ve státní správě na úrovni státu má smysl. Vzhledem k povaze těchto práv je podle mého názoru možné při vhodném politickém působení a spolupráci organizací splnění mnohých požadavků skutečně dosáhnout. Je zcela na místě požadavky na řešení těchto problémů, příp. i s návrhy těchto řešení, adresovat poslancům Parlamentu. Návrhy je vhodné připravovat ve spolupráci s organizacemi, kterých se uvedená problematika nějakým způsobem dotýká - např. SON, orgány politických stran pro sociální politiku, ministerstva, charitativní organizace, street papers, lidskoprávní organizace, sociální a právní poradny, střediska sociální pomoci, ale např. i mládežnické politické organizace (KSM, REVO, SAB, SocSol). Argumenty pro prosazení požadavků je možné podepřít spoluprací a vyjádřením mezinárodních lidskoprávních a podobných organizací s odkazem na mezinárodní dokumenty (OSN, Helsinský výbor apod.) a mezinárodních organizací zabývajících se sociální politikou či bydlením (např. IUT). Z odborného hlediska by bylo dobré zapojit do činnosti (alespoň "mediálně") osoby činné v příbuzných nebo souvisejících oborech - např. sociální pracovníky (zejména z neziskových organizací), právníky, lékaře (somat. i psych.), pracovníky pomáhajících profesí. Z hlediska základních lidských práv a jejich postavení v ČR je možno iniciovat podávání ústavních stížností souvisejících s uvedenými problémy. Vzhledem k dřívějším nálezům Ústavního soudu je velmi pravděpodobné, že by nález byl ve prospěch stížnosti. Ostatně Ústavní soud v souvislosti se zrušením vyhlášky 176/1993 Sb. o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve svém nálezu č. 231/2000 Sb odmítl argument stěžovatelů popírající právo na bydlení.

Pro podporu tohoto politického působení je vhodné činnost doplnit o osvětu (sdělovací prostředky, osobní agitace, letáky, nástěnky) a usilovat o zapojení co nejširší veřejnosti (mítinky, propagace organizací). V případě déle trvajícího neúspěchu (nezájmu ze strany politiků a státu) je možné stupňovat nátlakové akce (manifestace, demonstrace, občanská neposlušnost).

Základním předpokladem úspěchu je být v trvalém kontaktu s politiky a jinými odpovědnými osobami, tyto osoby úkolovat požadavky na řešení problémů a vyžadovat skládání účtů od těchto osob. Nespokojujme se s tzv. zastupitelskou demokracií, zvláště pokud jde o takto závažné problémy.

Jan Kelbich je členem KSM, Sdružení nájemníků ČR, komise sociální politiky KSČM