V našem sboru jsme již dvakrát uspořádali, vždy 25. prosince, vánoční bohoslužbu s občerstvením a dárky, na kterou jsme pozvali i občany bez přístřeší. Předloni jich přišlo asi 25, loni o pět víc. Pro dva z bezdomovců se nám podařilo na minulou zimu s pomocí finančních prostředků od křesťanských přátel z Německa zajistit alespoň na tři měsíce ubytovnu. Na jaře letošního roku jsme spolu s manželem a tady s Jirkou založili občanské sdružení Dům Agapé, jehož posláním je nejrůznějším způsobem pomáhat bezdomovcům v tom, aby se dostali z ulice zpět do normálního života.

Vymezení pojmu "bezdomovec"

Lidé, pro něž se u nás vžilo označení "bezdomovci", v České republice de jure, tedy po právní stránce, neexistují. A v mezinárodním právu se pojmem bezdomovec (homeless) označuje cizinec, žijící na našem území bez povolení úřadů a bez státní příslušnosti. Pro našeho člověka, postrádajícího domov, má odborná mluva termín "občan bez přístřeší", což ovšem není právní vymezení. Z důvodu srozumitelnosti se však budu i nadále při této besedě přidržovat pojmu bezdomovec ve smyslu občanů bez domova, tak jak se to u nás vžilo.

Formy bezdomovectví

V zásadě lze bezdomoveckou populaci rozdělit do tří skupin:

• Zjevní bezdomovci - osoby žijící na ulicích, na nádražích, ti, kteří vyhledávají ubytování v zimních noclehárnách, azylových domech, v noclehárnách zřizovaných městy nebo charitativními organizacemi. Ti však reprezentují pouze část obyvatel bez domova.
• Skrytí bezdomovci - lidé bez přístřeší, kteří se z nějakého důvodu neobracejí na veřejné či charitativní služby, aby nalezli nocleh. Počet těchto osob může být značný hlavně v regionech, kde nabídka služeb je nedostačující. Tito lidé bydlí ve squatech, přespávají ve sklepích, domech určených k demolici, ve starých automobilech, kontejnerech, výměnících, ve stanech, v zemljankách, v kanálech, v lesích, v nejlepším případě přespávají tak různě po známých...
• Potenciální bezdomovci - osoby, jejichž potřeby jsou úřadům buď neznámé, nebo známé jen částečně. Není vždy jednoduché určit přesně rozdíl mezi podmínkami života bezdomovců, kteří se obracejí na provozovatele ubytoven a těch osob, které žijí v nejistých podmínkách nájemních bytů, často zdravotně závadných, v domech určených k asanaci či k demolici, v bytech provizorních, zchátralých a často přelidněných, v bytech sociálních, v holobytech, v podnájmech. Do této skupiny řadíme i ty, kteří čekají na propuštění z různých ústavů, vězení, na opuštění dětského domova, a dále ty, kteří zvlášť nyní tvoří velkou skupinu migrační a exilní.

Příčiny bezdomovectví

Příčiny bezdomovectví jsou různé. Je to například: ztráta zaměstnání či bydlení, nízká úroveň životního minima, nedostatek cenově dostupného bydlení, zadluženost, rozvod či rozpad rodiny, rozchod partnerů žijících spolu "na hromádce", otřesné rodinné podmínky

(týrané či sexuálně zneužívané ženy nebo děti, ženy či děti alkoholiků...), psychické a citové zhroucení, odchod z dětských domovů, kde mladí lidé nemohou po vyučení a dosažení plnoletosti dále zůstat, propuštění z vězení, smrt někoho blízkého, osamělost, nesamostatnost, stáří, dlouhé čekací doby na umístění v domově důchodců, mentální retardace, fyzická či psychická choroba, alkoholismus, drogy, hráčství či jiná závislost, uprchlictví, migrace...

Podle výzkumů je nejčastější příčinou bezdomovectví ztráta zaměstnání (23 %), následuje rozvod (20 %), odchod z rodiny (11 %), výkon trestu (5 %), špatné hospodaření (3 %), výstup z ústavního zařízení (2 %). Jiné příčiny tvoří 29 % a pouze u 7 % bezdomovců jde o dobrovolné rozhodnutí (ovšem mluvíme-li o dobrovolném rozhodnutí, je třeba vzít v úvahu psychický stav a další okolnosti života těch, kteří se k tomuto stylu života takzvaně dobrovolně rozhodli).

25 % českých bezdomovců jsou invalidní důchodci, cca 25 % bezdomovců má zkušenost s dětským domovem, 15 % s psychiatrickou léčebnou a 35 % s vězením. Ženy u nás tvoří 10 - 15 % bezdomovců (v USA a EU je to celých 25%).

Problémy bezdomovců

Jak už samotné označení "bezdomovec" vypovídá, největším problémem těchto lidí je to, že nemají domov. To znamená, že buď nemají vůbec kam složit hlavu, nebo přespávají v různých provizoriích. Také to ovšem znamená, že nemají rodinné zázemí, nemají nikoho, kdo by je podepřel, kdo by jim pomohl... Mnozí z nich trpí velkou osamělostí.

S tím, že bezdomovci nemají kde bydlet, souvisí to, že jsou těžko zaměstnatelní. A to hned z několika různých příčin:

Ztráta dokladů. Bezdomovci jsou často obětí drobné kriminality. Obnova dokladů je velmi zdlouhavá a málokterý bezdomovec si je schopen je obstarat bez vnější pomoci. Častým jevem u bezdomovců je totiž jakási "byrofobie", chorobná obava z jednání před úřady a institucemi, často generovaná odbýváním, arogancí a pohrdáním některých úředníků.

Zaměstnavatele zajímá, kde bydlíte. A když uvedete "nádraží" či "Armáda spásy", není příliš velká naděje, že vás zaměstnají.

Dalším zásadním problémem je, že když se člověk v noci pořádně nevyspí, protože nemá kde, jak dlouho vydrží pracovat, i kdyby ho nakrásně někde zaměstnali?

Když je člověk dlouho nezaměstnaný, a navíc žije na ulici, po čase ztrácí schopnost pracovat. To je objektivní skutečnost, potvrzená psychology, zabývajícími se fenoménem bezdomovectví.

Dalším závažným problémem bezdomovců je jejich zdravotní stav. Kolem 65% bezdomovců trpí nějakou chorobou či postižením. Navíc většina z nich trpí také nedostatkem kvalitní stravy a zhruba 30 % nedostatečnou hygienou. A protože mnozí z nich nejsou zdravotně pojištěni - opět z výše uvedených důvodů, nemají dle české legislativy nárok na zdravotní péči (kromě případů bezprostředně ohrožujících život). Tím vším je dána jejich relativně krátká životní dráha... Každoročně tak zemřou v ulicích desítky bezdomovců...

A v neposlední řadě je tu problém negativního vztahu nás, "slušných občanů", k těmto lidem. Co si o nich myslíme, jak se na ně díváme, jak na ně reagujeme... To jim také "nepřidá"...

Pomoc bezdomovcům

Česká republika nemá ani jedinou instituci, ani jedno oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí či jiného ministerstva, které by se problémem bezdomovectví zabývalo. Žádný komplexní plán, jak se s tímto problémem vypořádat. MPSV sice přispívá svými dotacemi na azylové domy a jiné ubytovny pro bezdomovce (převážně provozované křesťanskými organizacemi), ale tyto dotace zdaleka nezabezpečují jejich provoz (jedná se o částku zhruba 3x menší, než je částka požadovaná).

Města se problémem bezdomovců také příliš nezabývají. Pouze třetina měst provozuje levnou ubytovnu pro bezdomovce a podobné případy, a to ještě většinou s velmi nízkou kapacitou (pod 25 lůžek). Ani v Praze, centru bezdomovců, není situace příliš slavná. Magistrát sice přispívá svými dotacemi na azylové domy, ale opět, zhruba 3x méně, nežli jsou požadované dotace.

Azylové domy a ubytovny pro bezdomovce v České republice provozují převážně charitativní organizace (Armáda spásy, Naděje, Emauzy, Slezská diakonie a podobně). Nicméně tato pomoc se nedostává zdaleka všem bezdomovcům. Počet lůžek v azylových domech v ČR je zhruba kolem 3 tisíc...

Bezdomovcům pomáhá také pouliční časopis Nový prostor (původně Patron), který od konce roku 1999 vydává občanské sdruženi Nový prostor. Nový prostor stojí 30 Kč a polovina peněz z každého čísla zůstává prodejci. Ovšem s tou pomocí je to poněkud problematické. K tomu, jakož i k problematičnosti pomoci charitativních organizací, vám později blíž řekne Jirka.

Počet bezdomovců

Podle Českého Helsinského výboru žije v ČR přibližně 100 tisíc a odhaduje se, že každým rokem přibývá 10% nových bezdomovců (viz. Zpráva o lidském rozvoji v ČR 1998- Český Helsinský výbor). A v budoucnosti tento problém může být ještě palčivější vzhledem deregulacím a dalšímu očekávanému nárůstu nezaměstnanosti.

Podle údajů ze sčítání lidí, domů a bytů v roce 2001 žilo v České republice 10 230 060 lidí. Z toho ovšem v bytech žilo 10 101 302 lidí. A co těch zbylých 128 758 lidí? Z nich 71 181 žilo v různých zařízeních (dětských domovech, nápravných zařízeních, ústavech sociální péče, domovech důchodců). Mnozí z takto žijících jsou potenciálními bezdomovci (až vyjdou z dětských domovů a z nápravných zařízení, kam půjdou?). Dalších 41 604 lidí žilo mimo byt a zařízení, ale v nějakém domě (v nějaké chatě, na pracovišti, v ubytovně a jinak různě provizorně). I to jsou potenciální (a mnozí z nich zjevní) bezdomovci. Skutečně zjevných bezdomovců (osob žijících mimo dům) bylo sečteno 15 973. Ovšem to stále ještě není všechno. Z lidí žijících v bytech jich žilo 154 757 v bytech III. kategorie a 95 926 v bytech IV. kategorie. I to jsou potenciální bezdomovci (může se stát, že jim dům spadne na hlavu či stane se z jiného důvodu již zcela neobyvatelným...). Podle údajů ze sčítání lidí, domů a bytů máme tedy v České republice více než 300 tisíc zjevných, skrytých či potenciálních bezdomovců...

Přitom při tomtéž sčítání se ukázalo, že v České republice je 540 327 volných bytů! V tom je 122 433 obydlených přechodně, 169 043 se používá pro rekreační bydlení, 65 155 tisíc je nezpůsobilých pro bydlení a ostatních je 183 696 (zda jsou nevyužity zcela či k čemu se využívají -- např. k pronajímání cizincům - o tom se můžeme jen dohadovat...).

S bezdomovectvím souvisí i další problém, a tím je nezaměstnanost. Ke 30. 9. 2005 evidovaly úřady práce 503 396 nezaměstnaných osob. Přitom volných pracovních míst bylo k témuž datu pouhých 55 798 (tj. na jedno pracovní místo připadá zhruba 9 zájemců).

Díky nezaměstnanosti a neustálému a neúměrnému růstu cen stále roste počet lidí trpících chudobou. Lidí, kteří žili pod hranicí chudoby, bylo v roce 2002 podle Českého statistického úřadu zhruba 392 tisíc. Za chudou je označována osoba, která žije pod hranicí životního minima (podle metodiky EU byl však počet lidí žijících pod hranicí chudoby téměř dvojnásobný - 724 tisíc). Životní minimum od 1. 1. 2005 činí 4 300 Kč. Toto životní minimum se skládá ze dvou částí. První částí je částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka činí pro dospělou samostatně žijící osobu 2 360 Kč. Druhou částí

je částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Ta činí pro dospělou samostatně žijící osobu 1 940 Kč. Tuto druhou částku však například nedostane bezdomovec, neboť nemá žádnou domácnost (to není vtip!).

Naproti tomu roste i počet bohatých Čechů. V loňském roce bylo v ČR 11 tisíc lidí s majetkem vyšším než milión dolarů, tedy asi 27 miliónů korun. (www.novinky.cz ze dne 16.6.04).

Již tato poměrně vysoká čísla naznačuji, že tento problém má společenské příčiny a že se nejedná převážně o osobní selhání jednotlivců. S tímto stavem se nelze trpně smiřovat a všichni, jimž jde o spravedlnost a o lásku, by měli aktivně bojovat o nápravu v této oblasti.

To bylo tedy stručné uvedení do problematiky bezdomovectví v ČR. A nyní- co se dá s problémem bezdomovectví dělat? Co může pro vyřešení tohoto problému udělat jednotlivec, rodina, společenství, církev, politická strana, vláda, parlament? Není cíl: plně se s tímto problémem vypořádat, tj. plně ho odstranit, nereálný? Domnívám se, že není.

Návrh konkrétních kroků:

• Inspirace pro exekutivu i legislativu - Otevřít otázku bezdomovectví a jejího řešení v parlamentu a ve vládě ČR.
• Inspirace pro obce - V zastupitelstvech obcí, měst a krajů aktivně prosazovat vyčlenění dotací na výstavbu a provoz sociálních bytů, azylových domů, vývařoven a lékařských středisek pro bezdomovce a na zřizování sociálních kurátorů specializovaných na pomoc bezdomovcům- pomoc pří vyřizování OP a podobně (aktivní vyhledávání bezdomovců na ulicích s nabídkou pomoci).
• Inspirace pro politické strany - zapracovat problém bezdomovectví do svých programových dokumentů, včetně volebního programu
• Inspirace pro církve - otevřít nejen svá srdce, nýbrž i své církevní prostory těm, kdo to opravdu potřebují...
• Inspirace pro rodiny a jednotlivce - nemáte ve vašem bytě nějaký volný pokoj? Jsou lidé bez střechy nad hlavou...

Eduarda Heczková je vikářkou pražského sboru Luterské evangelické církve augsburského vyznání, předsedkyní Hnutí za spravedlivou společnost a lásku k bližním a hospodářkou občanského sdružení Dům Agapé