28. 3. 2007
Marx nebyl prorok ani historicistaV Britských listech vznikla debata o Marxově myšlenkovém odkazu. Rád bych se zde pokusil vyvrátit argumenty, které pan Binka směřuje vůči Marxovi, a dokázat, že se zakládají na mylné interpretaci Marxova díla. Pan Binka se dle mého názoru nechává příliš strhnout Popperovou interpretací Marxe. |
De facto veškeré Binkovy argumenty jsou převzaty právě z Popperova díla. Popperovo, potažmo Binkovo odmítnutí Marxe spočívá na tvrzení, že Marx byl historicista, přičemž historicismus definuje Popper jako "takovou pozici v sociálních vědách, podle níž je jejich hlavním cílem historická předpověď a podle níž tohoto cíle lze dosáhnout odhalením 'rytmů' či vzorců, zákonů či trendů, skrytých pod povrchem historického vývoje." (Popper, K. R.: Bída historicismu. Praha 2000, s. 12.) Marxe pak Binka obviňuje z takovéhoto předpovídaní budoucnosti a z morálního futurismu. Binka doslova uvádí, že Marx věřil "v objektivní nutnost společenského vývoje a možnost tento vývoj předpovědět". Domnívám se, že takováto interpretace Marxe je mylná. Marxova koncepce dějin není historicistická a nenajdeme v ní ani žádný dějinný automatismus. Neplatí ani to, že by nutně muselo dojít k socialistické revoluci, ani to, že bude nutně vytvořena komunistická společnost. Neplatí ani konsekvence, které vyplývají z přijetí historicistické pozice, že politika, teoretická činnost a vůbec úloha idejí je v dějinném procesu něco podřadného. Pokusím se to nyní dokázat. Historicistický názor se zakládá na přesvědčení, že dějiny nutně směřují ke svému cíli a že lidé jsou jen určitými loutkami, které vykonávají záměry dějin, jsou jen produktem dějin. Tento historicistický názor, že dějiny nutně směřují k nějakému svému účelu, Marx už v raném díle Německá ideologie nezastával. "Dějiny nejsou nic jiného než sled jednotlivých generací, z nichž každá využívá materiálů, kapitálů, produkčních sil, které jí odkázali všechny předchozí generace, pokračuje tedy na jedné straně v tradiční činnosti za úplně změněných okolností a na druhé straně modifikuje úplně změněnou činností staré okolnosti, což se ovšem dá spekulativně překroutit tak, že z pozdějších dějin se udělá účel, k němuž směřovaly dřívější dějiny a tak potom dostávají dějiny své zvláštní účely a stávají se »osobou vedle jiných osob«". (Německá ideologie) Nejzřetelněji se však ukazuje Marxův distanc od koncepcí, které později byly označeny za historicistické, následující citát: "Dějiny nedělají nic, nemají žádné nesmírné bohatství, neprobojovávají žádné boje! To všechno dělá, má a probojovává člověk, skutečný, živý člověk. Není to tak, že by dějiny používaly člověka jako prostředku k dosažení svých cílů -- jako by byly nějakou zvláštní osobou -- ne, dějiny nejsou ničím jiným než činností člověka." (Marx, K.: Spisy 2. Praha 1957, s. III.) Mluví-li Marx o tom, že vytvoření komunismu je nutné, má na mysli nutné pro pracující třídu, chce-li se osvobodit od hladu a námezdní donucovací práce, nemyslí si, že by komunismus vytvořily dějiny samy svým vlastním samopohybem či že by to byla dějinná nutnost. O tom, že Marx nepovažoval vznik komunismu za nutný, ale toliko za možný (protože kapitalismus mu vytvoří objektivní podmínky pro možnost jeho uskutečnění) svědčí i úvaha v Grundrissech, kde Marx uvažuje, co by se stalo s kapitalismem, kdyby nebyl překonán socialismem. Dochází k závěru, že by se počet kapitalistů natolik snížil, že by přestali již tvořit společenskou třídu, ale změnili by se ve finanční oligarchii. Věřil-li by Marx v nutnost příchodu socialismu, zřejmě by neuvažoval o možnosti jeho neuskutečnění. Historicistická představa předpokládá, že všechny společnosti na různých stupních vývoje podléhají určitému jednotícímu vývojovému zákonu, který je všem společnostem společný. Právě tuto tezi (nebo předpoklad) však Marx odmítá. "...namítne snad někdo...obecné zákony ekonomického života jsou tytéž, ať už je aplikujeme na přítomný nebo minulý život? Právě to Marx neuznává. Podle něho takové obecné zákony neexistují. Podle jeho mínění má naopak každé velké dějinné období své vlastní zákony. ...Pozorný rozbor vnitřní struktury a vlastností skutečného stavu jevů tohoto (ekonomického) života nejednou přesvědčil ...o nesprávnosti názoru starých ekonomů na povahu ekonomického zákona, že prý je tento zákon stejnorodý se zákony fyziky a chemie. To, co se děje v ekonomickém životě, závisí na stupni produktivity ekonomických sil. Při rozdílech v produktivitě budou i rozdílné její důsledky a s nimi i zákony, které je řídí." (Marx, K.: Kapitál I, SNPL 1953, s. 28-29) Dějiny u Marxe nejsou, tak jako u historicistů, nějak předem zákonitě zacíleny. Vznik komunismu není nutný, nýbrž dle Marxe toliko možný; a ostatně vznik komunismu není cílem dějin. "Komunismus není pro nás stav, který by měl být nastolen, ani ideál, podle něhož se má řídit skutečnost. Komunismem nazýváme skutečné hnutí, které překoná nynější stav." (Německá ideologie) V socialismu spatřoval Marx předpoklad lidské svobody a tvořivosti, ne o sobě jsoucí cíl lidského života. Obvinění Marxe z historicismu je dle mého soudu rovněž nesprávné z následujícího důvodu. V historicistických koncepcích skutečně jednají dějiny a člověk je jen určitou loutkou vykonávající záměry dějin. Tento názor Marx evidentně nezastával. V historicistické koncepci, jak správně tvrdí Popper, je rovněž úloha politiky vlastně degradována. Politika v historicistických modelech je vlastně jen marnou snahou změnit nutné, železné zákony dějin, a je tedy (politika) zbytečná. To, že Marx nepovažoval politiku za zbytečnou, vyplývá myslím zcela jasně z jeho vlastního života a není třeba ztrácet slov s dokazováním. Zajímavé je ovšem se zmínit o tom, jaký je vztah idejí (a jiných složek nadstavby) k základně. Vztah základny a nadstavby je podle Marxe vzájemný, chcete-li dialektický, a Marx tak stojí v opozici vůči ekonomickému determinismu. Není to u Marxe tak, jak si to představuje pan Binka, že by základna byla determinantou všech ostatních prvků společnosti, proto také nelze na základě pochopení ekonomické stránky života predikovat budoucí vývoj, protože ten je dle Marxe spoluutvářen i jinými faktory než čistě ekonomickými. Ekonomika jen vymezuje to, co je v dané chvíli možné, ale to, co se nakonec historicky prosadí, závisí i na vědomí lidí, jejich praktickém jednáním apod. Úloha společenského vědomí a idejí je v určitých historických momentech klíčová. Proto Marx klade důraz na politickou a teoretickou činnost, na to, aby se proletariát, který je třídou o sobě, stal také třídou pro sebe. Dokladů o vzájemném působení mezi základnou a nadstavbou je možno nalézt celou řadu. Například Engels píše: "Politický, právní, filosofický, náboženský, literární, umělecký a jiný vývoj se zakládá na ekonomickém vývoji." (To je zřetelně pravda, kdyby lidé materiálně neprodukovali, velice brzo by zemřeli hladem a nebyl by ani právní, ani filosofický, ani jiný vývoj. Proto se vývoj všech těchto oblastí nutně zakládá na ekonomice, která je jejich nezbytnou podmínkou -- pozn. P.K.)
"Ale ony všechny působí na sebe navzájem a také na ekonomickou základnu. Není tomu tak, že ekonomická situace je jedinou aktivní příčinou a všechno ostatní jen pasivním následkem." (Marx, K- Engels, B.: O umění a literatuře. Praha 1951, s. 20.) "Podle materialistického pojetí dějin je v poslední instanci určujícím momentem v dějinách produkce a reprodukce skutečného života. Ani Marx, ani já jsme nikdy více netvrdili. Překrucuje-li to nyní někdo v tom smyslu, že prý ekonomický moment je jedině určujícím momentem, přeměňuje onu větu v ...absurdní frázi." (Tamtéž.) To, že Marx neredukoval vývoj pouze na ekonomický vývoj, vyplývá například i z toho, že původní akumulaci kapitálu vysvětluje i z politických a z právních a jiných ideologických příčin a klade na ně poměrně velký důraz (viz Kapitál I. XIV. kapitola). Je to patrné i z toho, že Marx i Engels věnovali velkou pozornost problematice reformace a protestantismu. Viz například Německou selskou válku. Marx chápe ekonomickou základnu jako podmínku ideologické nadstavby a ne jako její determinantu. V Německé ideologii se praví: "K životu je však především třeba jídla a pití, přístřeší, oděvů a ještě některých jiných věcí. Prvním historickým činem je tedy výroba prostředků k ukojení těchto potřeb, produkce přímo materiálního života, a je to takový historický čin, taková základní podmínka (zvýraznil P.K.), která ještě dnes právě tak jako před dvěma tisíci lety musí být každý den, každou hodinu splněna, mají-li se lidé třeba jen udržet naživu." (Marx, K. -- Engels, B.: Německá ideologie, Praha 1952, s. 26.) Marxův pohled na společnost se rodil z polemiky s filosofickým idealismem, a proto také Marx tak důrazně kladl kategorii bytí do protikladu ke kategorii vědomí. To koneckonců pregnantně charakterizuje Engels: "Marx i já jsme částečně sami zavinili, byť i proti své vůli, že mladší lidé přikládají občas ekonomické stránce větší význam, než jí přísluší. Musili jsme vůči svým protivníkům zdůrazňovat hlavní zásadu, kterou popírali, a tu nebyl vždy čas, místo a příležitost, abychom náležitě vyzdvihli ostatní momenty, zúčastněné ve vzájemném působení." (Marx, K- Engels, B.: O umění a literatuře. Praha 1951, s. 20.) Marx v žádném případě nepopírá význam obsahu vědomí pro lidské jednání. Nepopírá ani význam politických, právních, náboženských a jiných institucí pro charakter ekonomiky v dané zemi. V tom případě by nekritizoval zaostalost německých poměrů jako příčinu pomalého vývoje ekonomiky směrem ke kapitalismu. Marx mnohokrát konstatuje, že vztah mezi idejemi (a dalšími složkami nadstavby) a materiálním jednáním je vzájemný. Ideje sice odrážejí stav společnosti, ale zároveň aktivně slouží při její přeměně. Ostatně celá Marxova politická a teoretická činnost by bez předpokladu o revolucionizujícím dopadu myšlenek postrádala smysl. A sám Marx koneckonců prohlašuje: "...avšak i teorie se stává materiální silou, jakmile se zmocní mas." (Marx, K. Spisy, sv. 1. Praha 1956, s. 408.) Myslím, že z výše uvedeného vyplývá jasně, že Marx nezastával ekonomický determinismus, a že je tudíž i liché ho obviňovat z historicismu, který determinismus předpokládá. Rovněž i obviňování Marxe z jakéhosi, jak říká Popper a jak to po něm opakuje Binka, "prorokování", že dějiny (či vývoj ekonomie) vytvoří nutně a samy komunismus, je nepodložené. Marx jen říká, že kapitalistický produkční způsob vytváří objektivní podmínky pro změnu. A mimochodem není ani pravdou, že by jediným prostředkem této změny měla být násilná revoluce. I Marx (nejen Engels) mluví v roce 1874 o možnosti postupného přechodu k socialismu v některých zemích.
"Nikdy jsme netvrdili, že k dosažení tohoto cíle [nastolení socialismu --- pozn . P.K.] vedou všude stejné prostředky. Víme, že je třeba brát v úvahu instituce, mravy a tradice různých zemí; a nepopíráme, že existují země, jako Amerika, Anglie, a kdybych znal lépe vaše instituce, připojil bych možná i Holandsko, v nichž dělníci mohou dosáhnout svého cíle pokojnými prostředky. Ale ve všech zemích tomu tak není." (Marx, K.: Spisy 18, Praha 1966, s. 192) Rád bych na tomto místě napsal také něco o dialektické metodě, jejíž "deskripce" panem Binkou byla poměrně úsměvná, nicméně není to možné vzhledem k rozsahu této stati. Se závěry pana Binky, které se týkají Marxe, téměř výhradně nesouhlasím, myslím si však, že je dobře, že debatu ohledně Marxova myšlenkového odkazu otevřel. Marxismus má-li zůstat marxismem, musí neustále kriticky promýšlet svá východiska i metody, bude marxismem je potud, pokud bude ochoten dávat přednost správnějšímu odrazu skutečnosti. |
Komunistická idea a její reflexe v politice i teorii | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
29. 3. 2007 | Když Potůček naslouchal antikomunistům mezi bývalými komunisty | Štěpán Kotrba | |
28. 3. 2007 | Marx nebyl prorok ani historicista | Petr Kužel | |
26. 3. 2007 | Marx prorok rozhodně nebyl | Milan Valach | |
21. 3. 2007 | Dvojí tvář prorokova -- filosof Marx si vulgarizaci nezaslouží | Luděk Toman | |
19. 3. 2007 | Marx a zákony | Milan Valach | |
16. 3. 2007 | Prorok Karel Marx | Luděk Toman | |
5. 3. 2007 | Dialektika není nevědecká, musí se jí ale rozumět | Michael Kroh | |
5. 3. 2007 | Marxisté všech zemí, nemýlíte se? | Uwe Ladwig | |
2. 3. 2007 | Nekonečná bída antikapitalismu | Luboš Zálom | |
2. 3. 2007 | Argumenty Josefa Víta jsou omezené | Jiří Holý | |
2. 3. 2007 | Trojí bída komunismu III. aneb nacionalismus některých obhájců Marxe | Bohuslav Binka | |
2. 3. 2007 | Mýlil se Marx? | Milan Valach | |
1. 3. 2007 | Trojí bída komunismu II. | Bohuslav Binka | |
1. 3. 2007 | Trojí bída hlubinného ekologa | Michael Kroh | |
1. 3. 2007 | Trojí bída antikomunismu | Josef Vít |
Karl Marx | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
28. 3. 2007 | Marx nebyl prorok ani historicista | Petr Kužel | |
26. 3. 2007 | Marx prorok rozhodně nebyl | Milan Valach | |
21. 3. 2007 | Dvojí tvář prorokova -- filosof Marx si vulgarizaci nezaslouží | Luděk Toman | |
19. 3. 2007 | Marx a zákony | Milan Valach | |
16. 3. 2007 | Prorok Karel Marx | Luděk Toman | |
5. 3. 2007 | Dialektika není nevědecká, musí se jí ale rozumět | Michael Kroh | |
5. 3. 2007 | Marxisté všech zemí, nemýlíte se? | Uwe Ladwig | |
2. 3. 2007 | Nekonečná bída antikapitalismu | Luboš Zálom | |
2. 3. 2007 | Argumenty Josefa Víta jsou omezené | Jiří Holý | |
2. 3. 2007 | Trojí bída komunismu III. aneb nacionalismus některých obhájců Marxe | Bohuslav Binka | |
2. 3. 2007 | Mýlil se Marx? | Milan Valach | |
1. 3. 2007 | Trojí bída komunismu II. | Bohuslav Binka | |
1. 3. 2007 | Trojí bída hlubinného ekologa | Michael Kroh | |
1. 3. 2007 | Trojí bída antikomunismu | Josef Vít | |
28. 2. 2007 | Trojí bída komunismu | Bohuslav Binka |