Agentura AP ale v této souvislosti připomněla pochybnosti analytiků ohledně podobných technologických úspěchů, které Írán ohlásil už v minulosti. Už loni v únoru oznámil totiž Írán vypuštění své první rakety "do vesmíru", ta ale vystoupala jen k okraji kosmu a nedosáhla úrovně oběžné dráhy. Za hranici začátku vesmírného prostoru je označována výška sto kilometrů nad Zemí. Nejníže létající radiové satelity krouží na oběžné dráze ve výšce 160 až 500 kilometrů.

Fakt, že lokaci íránského kosmického střediska Írán ani agentury neuvedly a Írán neučinil jeho otevření veřejnou záležitostí, znepokojuje poměrně oprávněně vojenské analytiky. Podle dohadů může jít o dvě lokace: kosmodrom Kum (34°37'/34°39' N, 50°54' E) nebo kosmodrom Emamshahr (36°25' N, 55°01' E). Odtud totiž byly provedeny 15. 6. 2000, 5. 5. 2002 , 11. 4. 2004, 20. 9. 2004 a 22. 5. 2006 předešlé testy raket Šaháb 3 s apogeem 150 km. Orbitální nosič je vždy zařízením tzv. dvojího užití. Poslední stupeň může nést vědecký, komerční nebo také vojenský obsah. A nemusí se jednat pouze o telekomunikační či špionážní družici. Může se jednat i o bojovou hlavici s vlastním naváděním a pohonem. Index , který ukazuje schopnost nosiče dosáhnout orbity s nákladem, říká, že raketa na bázi Šahábu 3 může vynést na orbitu náklad o váze 60 - 80 kg. Raketu Iris Írán představil pouze jako zmenšný model roku 1998 spolu s modelem hlavice na íránském zbrojním veletrhu. Od té doby o tomto nosiči neexistují žádné informace .

Většina nosičů kosmických zařízení původně byly mezikontinentální vojenské rakety, původně vyvinuté pro nesení atomových hlavic. První vlastní íránský nosič znamená, že islámské země nezadržitelně spějí do technologické úrovně, kdy se s nimi bude muset počítat jako s globálními hráči i v politice. Nicméně zcela určitě nezůstane íránský kosmodrom utajen navždy. Start určitě zaregistrovaly systémy včasného varování, zjištění polohy nebude problémem a satelitní snímky špionážních družic třídy IMINT (Imagery Intelligence) pořídí snímky s vysokým rozlišením. Z tohoto titulu je chování íránské administrativy nesmyslné a pouze podporující americké paranoidní představy o ohrožení Evropy i USA "darebáckými" státy.

Démonizace Ahmadinežáda vytváří více škod než užitku. Írán chce být a bude regionální mocností. To proto, že jedinou zemí, která mohla režim ajatolláhů zastavit či přibrzdit, byl Saddámův sekulární socialistický Irák. Ten Američané zničily a Írán pouze využil nedostatku americké strategie. USA dnes nemají na tootevřít další válečnou frontu v Íránu. Turecko si nepřeje být do války zataženo a je otázka, zda by náhodou neodmítlo poskytnout USA logistickou i přímou vojenskou podporu. Co také dělat ve chvíli, kdy Evropa chce s Íránem obchodovat a Rusko mu dodává palivo pro jaderný reaktor ? V NATO díky tomuto ekonomicky pochopitelnému postoji Evropy, z části závislé na perské a arabské ropě, nedojde k dohodě. V RB OSN díky spolupráci Íránu s Ruskem také ne. Veškerá legitimita případného amerického útoku je tudíž vepsí. Jedinou zemí, která by mohla nerespektovat nic a nikoho, je Izrael. Nicméně - pro jeho armádu je Írán nestravitelným soustem a útok na Írán sebevraždou. USA si před lety připravily lživými argumenty, následnou hysterií a vyčerpávající asymterickou válkou v Iráku past - proto, aby do ní dnes spadly.