Představte si, že jste diktátor. Již léta vládnete, a jde vám to dobře. Nikdo Vás neohrožuje, co se týká vládnutí a máte co chcete. A vy chcete hlavně neomezenou moc a obdiv.

Jak jste to dokázal ?

Za prvé: Vytvořil jste nepřítele - kapitalistu. Je nebezpečný, chce Vám rozvrátit stát. Nebo aspoň si to prostí lidé ve vaší zemi myslí. Nakukal jste jim, že nebezpečí je obrovské, ale vy je z těch temnot vyvedete. S Vámi se totiž nemusí bát. Jste hoden obdivu, protože zatímco oni si užívají nádherný život v Severní Koreji, Vy se obětujete, aby jste je zachránil. Jak šlechetné.

Dáváte pozor, aby na to nezapomněli, je třeba jim to připomínat, neboť lidé jsou tvorové nevděční. Propaganda nutná.

K tomu se váže samozřejmě zbrojení a demonstrace válečné síly.

Za druhé: Všem jste sebral majetek. Udělal jste samozřejmě proto, abyste jím mohl disponovat, později si řekneme proč. Tak. Nikdo nic nemá, ale Vy řeknete, že jim vlastně patří všechno. Což v praxi znamená, že se o všechno budou starat, ale nebude jim to patřit. Pokud budeme přesní, řekněme, že každému patří 1/2 800 000 každé věci, ale pokud bude někde pracovat, bude se starat o věc celou, například o traktor. No, to si musí dávat pozor, aby jim ho nezničil, protože by mohl dostat sakra na čumák od toho zbytku (v praxi řečeno, bude souzen a odsouzen).

Za třetí: Zavřete pusu navždy tomu, kdo byť jen pípne, ba co víc , i tomu, o kterém se vaši špiclové domnívají, že ho jen napadlo pípnout. Důsledně prováděná politika tohoto ražení spěje k tomu, že nepípne skoro nikdo.

Za čtvrté: Způsobíte informační embargo na všechno, co se vymyká Vašemu plánu. Nepustíte dovnitř ani ven pokud možno žádnou informaci, kromě těch, co Vám vyhovují.

Tak a máte svou vládu a všechno šlape.

Za čas ale zjistíte, že zas tak všechno nešlape. Abyste si udržel aspoň trochu vážnosti, potřebujete zbrojit. Jistě znáte jedno ze základních dilemat ekonomických modelů: vyrábět děla, nebo máslo a v jakém poměru ?Zbrojíte, vyrábíte děla, nemáte na máslo a kapitálové statky. Země je uboze chudá, nejde proud. Jo, Adam Smith měl už v roce 1776 pravdu, že takhle to nepůjde. čím dál tím hůře se daří lidem lejt do hlav, že je to nutné, že to tak musí být.

Co uděláte ? Napadne Vás plán !

Začnete vypouštět do světa polehoučku informace, že vyrábíte atomovku. Sháníte materiál, děláte, jak se říká, vlny. Rozjedete jaderný pseudoprogram. Na chvíli pustíte inspektory do země, aby potvrdili, že fakt něco chystáte. Poté uděláte několik neškodných pokusů. Dáte si pozor. Vy jako diktátor dobře víte, že kdybyste si cokoliv dovolil vůči vyspělým zemích (rozuměj atomový útok), tak vás a vaši zemi během několika hodin vymažou z mapy. A to byste měl jaksi po ptákách. Nesmíme zapomenout, že se máte velmi, velmi rád, a líbí se Vám v klídku si vládnout. Hezky všechny vyděsíte, a v přesně daném okamžiku (novináři Vám pomůžou vystrašit prohnilé kapitalisty), prohlásíte, a to je ten vtip, že teda jako jste se umoudřil a hodláte spolupracovat, ale něco za něco.

No a kapitalisti Vám šílení bez sebe radostí nabídnou - co ? No nabídnou suroviny, přece. A to docela hodně. Takže máte na nějaký čas docela vytržen ten nejbolestivější trn z paty.

A co my kapitalisti ? Můžeme si mnout ruce: lidi si myslí, že jsme odvrátili hrozbu. Procenta preferencí půjdou nahoru.

No a na závěr si položíme několik otázek, jako takový společenský kvíz.

Opět jste diktátor:

• Jak to uděláte, aby vaši občané nepoznali, že vlastně žebráte o pomoc ?
• Jak to uděláte, až se krize opět prohloubí, a nebo ještě lépe, jak to uděláte, abyste kapitalisty mohl ždímat co nejdéle ?
• Jak to uděláte, abyste se měl tak dobře, jako třeba Evropa, ale přitom se vyhnul něčemu tak trapnému, jako jsou volby a demokracie ?

No tak vidíte, ten Kim-Čong-il je vlastně docela dobrej, že tohle řeší, ne ?

Pokud by Vám Vaše odpovědi na náš malý společenský kvíz připadaly průlomové, prosím, neváhejte je panu Kim-Čong-ilovi poslat. Tonoucí se někdy stébla chytá.