8. 4. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 4. 2008

Literatura nemusí být čtena

K bezesporu zajímavému, byť nezakrývaně provokativnímu článku Štefana Švece jsem se i přes jisté nutkání nechtěl vyjadřovat. Už proto, že jsem si už z jeho papírové verze odnesl vesměs smíšené pocity a jakousi bezradnost, jak jej pro sebe zhodnotit. Až nyní, když uveřejnila svůj příspěvek paní Tomšů, mám pocit, že by přece jen bylo zapotřebí něco přidat -- v první řadě se ovšem jedná o polemiku s ní, protože její text je na rozdíl od Švecova (na nějž se ovšem dle mého názoru nepříliš oprávněně odvolává) prostoupen stereotypy a postrádá přijatelné východisko, které Švec v závěr nenápadně sice, leč přesto nabízí. Předesílám, že sám nejsem žádným autorem literatury, která by stála za řeč, nebo kterou bych chtěl šířit mezi lid, natožpak autorem zneuznaným. Rovněž svými námitkami nechci tvrdit, že se u nás nyní píše samá světoborná literatura.

Za společný jmenovatel problematičnosti obou přístupů osobně považuji nedostatečně reflektovanou společenskou roli literatury a její účely, případně cíle. Jedná se samozřejmě o otázky, které jsou takřka neřešitelné, především pokud jde o účely a cíle, ani v principu, natožpak v poznámce na Britských listech. Zasahují však přitom bytostně do definice pojmu "krize české literatury" i do kázání o tom, jak se "intelektuálové odcizují čtenářstvu". Nejsem sice řádně sociologicky vzdělán, přesto mám však myslím ne zcela neoprávněný dojem, že postavení slovesného umění, zvláště u nás, se přece jen poměrně zásadně změnilo a hodnocení současného stavu za nezměněného očekávání se musí částečně míjet účinkem.

Bylo by zodpovědné tento činitel aspoň zmínit, když už jej nevpracovat do koncepce. Jsem přesvědčen, že přes všechny možné výtky nelze svádět všechno na autory, víme-li, jak se postavení spisovatele i společenské prostředí dramaticky změnilo. Je objektivním faktem, že literatura v životě lidí dávno nehraje takovou roli jako posledních 250 let, kdy v našem typu moderní národní geneze byla vlastně základním pilířem, a spisovatel taky přestal být národním bardem. O tom, kolik nových uměleckých médií vzniklo a jak se proměnily potřeby společnosti a způsoby trávení volného času, toho bylo napsáno už dost a nebudu to opakovat. Troufám si odhadnout, že tzv. "vysoká literatura" zahraniční se u nás nečte o mnoho víc než česká, a tudíž že ne nutně musí jít o krizi jen naší literatury.

Mluvím-li o "vysoké literatuře", narážím také na nedostatečnou pozornost pro rozdíly mezi literárními žánry a stylovými vrstvami u paní Tomšů. Jak já to chápu, poukazuje na skutečnost, že českou exkluzivní "intelektuálskou" literaturu čte málokdo. Jako kdyby to byl nějaký objev, že tento druh knih nikdy nebyl, aspoň v obecném měřítku, masově oblíben, i když připustíme, že byla období, kdy snaha širšího publika přiblížit se jí a vstřebat ji byla motivována společenskou prestiží -- kterážto jsou ovšem pryč. Přitom však autorka zapomíná na značnou popularitu děl například M. Viewegha, B. Nesvadbové a spol., pokud jde o slovesně o něco ambicióznější proudy, a potom nespočetné a dobře prodejné původní literatury celebritní, bavičské a zábavné (oproti zábavně-naučnému čtení minulosti). Může to znamenat, že tyto knihy nepovažuje za tu pravou literaturu, ale pak se ocitá na stejné straně jako oni její asociální intelektuálové. Nepovažuji proto postřeh Š. Švece, že se u nás čtou převážně jen překlady a příručky pro budoucí úspěšné, za přesný, i když o ledasčem vypovídá. Zdá se mi, že stále je tu dost "lidí, co píšou pro lidi", a jejichž produkce se proto také kupuje, zatímco oni intelektuálové paní Tomšů, ať už je to kdokoli, vcelku pochopitelně zpravidla "pro lidi" nepíší. Mně osobně to přijde zákonité a pochopitelné. Toto rozvrstvení literatury existovalo vždy a všude a nevím, proč se nad tím pohoršovat.

Pokud jde o to, za jakým účelem se píše nebo má psát literatura, chtěl bych se ohradit vůči panu Švecovi i paní Tomšů. Nelze samozřejmě popírat, že značná část autorů touží po tom být co nejvíc čtena. Je možno připustit, že úvahy o společensko-hospodářských výhledech literatury můžou být někdy ke prospěchu věci. Osobně si však myslím, že nekonečná rozmanitost a neuchopitelnost literatury pramení mimo jiné z toho, že vychází z tak různých podnětů a vzniká z nejpodivnějších pohnutek v nitru spisovatele. Opravdu netuším, proč by motivací, resp. ideálním cílem mělo být udat co nejvíc českých autorů v zahraničí (zde se přidávám k jedovatým slovům o "exportních autorech") nebo prodat a oslovit co nejširší publikum. Jednoduše řečeno, proč by mělo jít o prodejnost, vliv a proslulost.

S tím ovšem souvisí většina výtek paní Tomšů. Jednoduše svým stylizovaným spisovatelům vyčítá absenci jakéhokoli marketingu, přitom zapomíná na to, že a) to v zásadě není otázka autora, nýbrž vydavatele b) nekomerční literatura, o níž je nejspíše řeč, se už podle názvu skutečně nepíše proto, aby se někomu vnucovala, tím méně je podmínkou, aby dobrý spisovatel byl zároveň herec, podomní obchodník, recitátor, galán atp. c) s kvalitou textu, o níž by mělo jít především, vystupování autora naprosto nesouvisí a napíše-li někdo dobrý text, má ho umět prodat nakladatel, když už si ho vybral k otištění; v případě, že dobrý text s přijatelnou reklamou nezaujme, je možná chyba někde jinde d) autorská čtení rozhodně nejsou hlavní a ani běžnou cestou, kterou se dostává text spisovatele k publiku.

Ne nutně je třeba považovat slovesné umění za široce společenskou činnost, lze ji pojímat s klidným svědomím i jako krajně osobní, kdesi hluboko v lidském duševnu zakořeněný akt ryze osobního sebeprojevení. Literatura je pro mě věcí velmi intimní, a například poezii vnímám -- jednostranně, přiznávám, nicméně v souladu s mnoha dobovými přístupy kultur celého světa -- především jako osobní výpověď, slova, která nešla potlačit, která se drala ven. Lze je přitom formulovat různě zručně podle nadání a s různými výsledky. Pak nastupuje třídění, ovšem. Nicméně nepředpokládám, že by opravdu dobré básně mohly vznikat s myšlenkou teď chci oslovit hodně běžných lidí a možná se proslavit až v Americe. A už vůbec neladí s mým chápáním literatury požadavek, aby se za všech okolností autor "snažil kvůli čtenáři" Je ovšem otázka, co je tím myšleno.

Paní Tomšů tomu může říkat autoterapie nebo grafomanství, stěží však něco nadělá s tím, že takováto někdy až krajní autonomie odnepaměti k umění obecně, a tedy i k umění slovesnému patří. Není přitom výjimkou, že se proslulým či oblíbeným stalo dílo původně psané do šuplíku v rámci takové "autoterapie" -- typicky ovšem dlouho po autorově smrti. Přirozeně existuje nepřeberná řada dalších motivací, například společensky anagažovaného umění je potřeba jak soli, ale tím spíše nerozumím tomu, proč by se mělo pohlížet svrchu na ty, kteří (třeba ostentativně) nestojí o zájem všelidového čtenářstva, a ani netuším, proč by se autoterapie nemohla slučovat s "novým, originálním a zajímavým sdělením".

Na závěr bych podotkl, že příspěvek paní Tomšů je zarámován stereotypy, předsudky a nedůvěrou vůči "intelektuálům". Jistě, na rozdíl od jiných si myslím, že na stereotypy a předsudky má každý právo. Jen pochybuji, že to napomůže vysvětlení současného stavu české literatury. A naprosto už pochybuji o tom, že nejlepší cestou, jak zlepšit stav české literatury, je vnucovat autorům své pojetí, jak co nejlépe udat svá díla, když problém spočívá někde docela jinde.

                 
Obsah vydání       8. 4. 2008
8. 4. 2008 Jak zabránila americká základna na Kubě Castrovu autoritářskému režimu? Petr  Nachtmann
8. 4. 2008 ČT je podle kodexu povinna dementovat chybná vyjádření třetích osob
8. 4. 2008 Condoleeza Rice si myslí, že jejím českým protějškem je kalifornský guvernér?
8. 4. 2008 Ruské antény u estonských hranic, aneb problém
8. 4. 2008 Nebezpečný Žáčkův Ústav a podváděný Topolánek Miroslav  Polreich
8. 4. 2008 Victoria neznamená vždy vítězství: Smlouva o radaru je smlouvou mezi dvěma menšinami
7. 4. 2008 O čem se bavili Putin s Bushem? O radaru? Ne. O podmořském tunelu mezi USA a Ruskem Štěpán  Kotrba
8. 4. 2008 Byly vraždy páchané hitlerovci taky jen "tragické"?
8. 4. 2008 Čína se podbízí nadnárodním společnostem Lukáš  Zádrapa
8. 4. 2008 Zakládací listina Univerzity Karlovy v Praze ze dne 7. dubna 1348
8. 4. 2008 Počůraný olympijský oheň Bohumil  Kartous
8. 4. 2008 Solidní občan Pavel  Rott
8. 4. 2008 Že by už to neplatilo, poté, co byli zvoleni?
7. 4. 2008 Jací jsou čtenáři Britských listů?
8. 4. 2008 Jací jsou čtenáři Britských listů? Pohodlní a lakomí Soňa  Hromátková
8. 4. 2008 Tractatus Logico-philosophicus 7 Ludwig  Wittgenstein
7. 4. 2008 Citát dne (včerejšího), aneb o nás bez nás se vždy někdo dohodne
8. 4. 2008 Konečně ten pravý důvod pro americkou okupaci
8. 4. 2008 Slušní pacienti, slušní lékaři a jiný ministr Vladislav  Černík
7. 4. 2008 Americká základna v Čechách : Merci, Monsieur Sarkozy Karel  Košťál
8. 4. 2008 Citát dne (včerejšího) aneb kdy patřila do české společnosti Bílá liga?
8. 4. 2008 Zápisky od sporáku aneb z deníku ženy v domácnosti Ester  Edr
8. 4. 2008 Kosovo v geopolitických hrách o energie, aneb ropovod do Evropy, nebo do USA?
8. 4. 2008 Ruský kapitál vstupuje do Evropy
7. 4. 2008 Mierový inštitút: USA nemajú bližšie k splneniu cieľov v Iraku
8. 4. 2008 Tibet: Otázky, které by nám neměly být lhostejné Michal  Rusek
8. 4. 2008 Věda a realita, neboli Pravda a omyl Uwe  Ladwig
8. 4. 2008 Blahopřání ke dni Romů Milan  Kohout
8. 4. 2008 O tom, co je v literatuře hodnotné, nerozhodují ti, kteří ji čtou, ale ti, kteří ji píší Jiří  Drašnar
8. 4. 2008 Literatura nemusí být čtena Lukáš  Zádrapa
7. 4. 2008 Tolik jubileí kolem nás a člověk si toho ani "neužije" Miloš  Dokulil
7. 4. 2008 Parlament nás neobejde, obejdeme parlament
7. 4. 2008 Dobrovolná izolace české literatury Hana  Tomšů
7. 4. 2008 O pocitu ponížení a nezamýšleném účinku Václav  Žák
4. 4. 2008 Ondřej Neff a Miloš Čermák přehrávají znovu a znovu staré stereotypy Jan  Čulík
5. 4. 2008 Julínkova půjčka od nemocných důchodců a snesitelný život na pokraji smrti Štěpán  Kotrba
7. 4. 2008 "Reforma" zdravotnictví Petr  Wagner
7. 4. 2008 Jince nejsou Brdy František  Řezáč
7. 4. 2008 Americký radar v balení pro české zelené Oskar  Krejčí
6. 4. 2008 Skutečně žádné hrdinství Bohumil  Kartous
7. 4. 2008 Olympijské hry v Číně jsou vrcholem mezinárodního pokrytectví Jan  Paul
7. 4. 2008 Falešný profesor Kučera Petr  Nachtmann
7. 4. 2008 Agentura s modrou koulí na noze Pavel  Pečínka
7. 4. 2008 Otazník nad základnou v Polsku -- Jince opět na řadě? Karel  Dolejší
6. 4. 2008 Spiegel: Bukurešťský summit hluboké neshody v NATO odložil, ale nevyřešil
6. 4. 2008 Je Jařab Zelených? Jacques tvrdí, že ano. Jařab tvrdí, že ano. Štěpán  Kotrba
21. 3. 2008 Hospodaření OSBL za únor 2008

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
8. 4. 2008 O tom, co je v literatuře hodnotné, nerozhodují ti, kteří ji čtou, ale ti, kteří ji píší Jiří  Drašnar
8. 4. 2008 Literatura nemusí být čtena Lukáš  Zádrapa
7. 4. 2008 Dobrovolná izolace české literatury Hana  Tomšů
31. 3. 2008 Krize české literatury Štefan  Švec
27. 3. 2008 Otokar Fischer -- nejen překladatel Fausta a Zarathustry Nikola  Richtrová
28. 1. 2008 Odcházení od Václava Havla: Stará hra, která nevědomky nastoluje důležitý problém současnosti Jan  Čulík
25. 1. 2008 Čtenář je partnerem autora Irena  Zítková
17. 1. 2008 Založen Přípravný výbor Společnosti přátel Památníku národního písemnictví   
11. 1. 2008 Zemřeli dva spisovatelé, kteří milovali Jesenicko Libor  Martinek
4. 1. 2008 Jan Čulík, Knihy za ohradou   
14. 12. 2007 Znovu: Bude zrušen Památník národního písemnictví?   
17. 11. 2007 Člověk zahrada širá: Milan Kundera jako mladý stalinista Jan  Čulík
16. 11. 2007 Lašsko-evropský básník Óndra Łysohorsky Libor  Martinek
7. 11. 2007 Ludvík Vaculík: Hodiny klavíru. Památník národního písemnictví, 7. 11. 2007, 18 hod.   
6. 11. 2007 Básník a darebák podruhé Petr  Král