Výsledek je možné sledovat dnes a denně v programové skladbě pořadů hlavního programu ČT. Duchaprosté televizní průjmy plné fastfoodového emocionálního vzrušení, které obalují masového diváka bezpečným tukovým polštářkem, takovým nárazníkem proti pokusům skutečně sáhnout někam hloub. Akceptovatelné parametry dodá přilepená veřejnoprávní funkce, k čemuž stačí trocha představivosti a sdělení "tento pořad je vzdělávací", i když je to úplně nesmyslné spojení. Veřejnoprávní zábava jako očkování proti skutečným emocím, které hrozí zanechat v člověku stopu, se vzdělávacím nátěrem ovšem...

A tak se (pi)tvoří ode zdi komerce ke zdi imaginární veřejnoprávnosti, aniž by se někdo hlouběji zamýšlel nad tím, proč se tak děje. Usnadněme České televizi tento neřešitelný rébus. Zrušme program ČT1.

"Hvězda mého srdce. Zvolte nejoblíbenějšího herce a herečku české filmové historie!" Pravděpodobně příspěvek k "k lepšímu poznání, pochopení a šíření národního a evropského kulturního dění a dědictví".* Další delikátní počinek směšující starý dobrý normalizační sentiment s pěstováním kultu "veřejnoprávních" celebrit. Eurovision Song Contest 2008.

Další exemplář tvůrčím způsobem pojaté disharmonie jakešovsky (husákovsky) socialistického a posteuforicky kapitalistického způsobu konzumní normalizace. Je to takové přátelské setkání pionýrů ze spřátelených zemí, ovšem v pokročile "custom friendly" provedení. Atmosférou zavděčí se Česká televize starým, formou mladým masám. Má tak zaděláno na další splněný úkol v podobě "odrážení rozmanitosti filosofických koncepcí a náboženských vyznání ve společnosti s cílem napomáhat vzájemnému porozumění."*

Jinak terč vcelku milých recesistických útoků zobrazujících naprostou vyprázdněnost tohoto velkolepého kýče: do soutěže se přihlásili krkající krocan z Irska, španělský zástupce zase sehrává roli úplného imbecila. Vedle těchto humorných postav vystupuje plejáda metrosexuálních a producentsky vedených družstev dívek a chlapců kombinujících pohybová dechová cvičení v rytmickém zvukovém útvaru a za pění pokrokových písní. Celá tato surrealistická podívaná, velkolepý námět pro umělecké tvůrce nové modernity, je Českou televizí pojata jako "účast v celosvětově oblíbené hudební soutěži", což pouze podtrhuje ten hluboký, radikálně odhalující pocit nadreálna:)

A teď tu máme masově oblíbená talk show, semináře o hranicích společenského diskurzu vedené zkušenými vedoucími projektu televizní společnosti (a společnost je stále ve své většině televizní, ne internetová), tedy baviči. Ti dokáží hravě sešmodrchat tu nejnepodstatnější věc na světě s událostí či člověkem, jejichž význam je skutečný, leč bavičova touha vše banalizovat z nich dělá vcelku rovnocenné soukmenovce s věcmi v neživotném či antropomorfním provedení. Takový Jan Kraus, to je prosím jeden z nejvlivnějších opinion makerů české společnosti (vzhlížejí k němu dokonce i odborníci na média).

Sotva sejde ze své každopáteční pop-artové televizní mše, na níž sdělí národu rozklady mnoha závažných událostí, už běží totéž učinit do rádia. Je to člověk ne renesanční, ale přímo univerzální. Všeobjímajíce svět Jan Kraus odsouhlasí tunel na Letné, posoudí pedofilní skandál v Rakousku a uspíší přechod na euro.

A tak ten Honza Kraus, řečeno čtvrtníčkovsky, docela dobře dělá konkurenta Honzovi Nedvědovi, akorát že jeden se angažuje na poli pravdy a druhý na poli lásky:) A to je k popukání, což dělá z České televize instituci, která vlastně "vytváří a strukturuje programová schémata a programy, které mohou zaujmout širokou veřejnost, a přitom zůstávají vnímavými vůči potřebám menšinových skupin."* Široká veřejnost je opečovávána břitkou pohotovostí baviče, zatímco intelektuální menšina se baví nad tím, jak ten křeček v dynamu šlape urputně pořád a pořád dokola. To je další velké plus pro ČT.

A to není vše. Máme zde ohlodané skelety zábavních pořadů, odhozené komerčními televizemi, které byly Českou televizí coby příštipkářem komerčního sektoru uchváceny jako cenná relikvie k vystavení do zásadních vysílacích časů dominantního programu. Skutečné ikony pravé a nefalšované televizní zábavy, vše v pravém slova smyslu, v desítky minut trvající křeči předvádějí pravou, nefalšovanou a skutečnou zábavu s předstíraným smíchem publika. Jak jinak než takhle by přece mohla být vytvářena "pluralitní, invenční a rozmanitá programová nabídka, která splňuje vysoká etická a kvalitativní měřítka, a nepodřizuje snahu o kvalitní výstup tlakům trhu."* Co je psáno, to je dáno.

Když projíždím program ČT1, nenarazím skoro na nic, co by mělo vedle pocitu, že zde někdo propotil část vymezených finančních prostředků, alespoň hypotetickou přidanou hodnotu. Pokud z toho vypreparuji zpravodajství a sport, které už mají svoje vlastní kanály, a pokud pominu specifické skupiny pořadů, které by, v jiné kvalitě, měly nadále zůstat součástí televizního vysílání, nezbývá mi dokonce vůbec nic. Zbývá pouze jedna prázdná skořápka televizní zábavy, která prošla několikanásobným exploatujícím tvůrčím konkursem a jako naprosto nepoužitelná byla rozebrána a zapomenuta.

Zrušme tedy, přátelé spoluobčané, program ČT1, jakmile dojde k úplnému digitálnímu pokrytí. Předělejme ho třeba na program zaměřený na starší lidi a další specifické sociální skupiny, které televizi potřebují jako svého hlavního komunikátora se světem. Se zachovanou tvorbou pro děti, která se vymaní z kopírování komerčních trendů tak, aby rodič mohl dítě nechat dívat se na televizi s klidným svědomím, že ho nepřihlásil na nějakou marketingovou akci s názvem propagující podnikatele a značky dětského spotřebního segmentu. Takový program by byl skutečně jednoznačnou a jasně definovatelnou veřejnou službou, a když už nic dalšího, mohl by velmi pozitivně ovlivňovat život starších generací, které vypadly z informačního kolotoče a nejsou schopny se adaptovat na nové způsoby komunikace. Takový program, by mohl skutečně efektivně posilovat resistenci starších generací, které jsou na pomalé informační koleji, vůči pokusům o zneužívání tohoto handicapu.

Je prostě dobré najít jednoznačnou a jasně uchopitelnou ideu, jaká veřejnoprávní média mít. Živit existenčně nejasného mamlase jen tak, to je myslím zcela zbytečný luxus.

* Citace pocházejí z preambule Kodexu České televize. Pokud někdo nedokáže rozpoznat, kam Česká televize směřuje, uvádíme zde její zásadní cíle:

Kompletní Kodex České televize je k zhlédnutí ZDE.