Američané nepřinesli ani jednu zakázku. Výsledek vstupu Boeingu do Aera znamenal, že se pro tuto továrnu ze strategických důvodů uzavřely převážně východní a africké trhy, kam Aero dodalo v minulosti tisíce letadel. Od L 29 Delfín (3 665 ks - ještě v roce 1998 létalo v České republice: 24 L 29), dodaných do Československa, Bulharska, Polska, NDR, Maďarska, Rumunska, Egypta, Guineje, Indonésie, Íráku, Nigérie, SSSR, Sýrie a Ugandy), přes L 39 a L 59 či L 139 (celkem 2921 ks), dodávané nejen do Ruska, ale i Egypta a Tuniska , Slovenska, NDR, Maďarska, Afghánistánu, Alžírska, Bulharska, Bangladéše, Jemenu, na Kubu, do Egypta, Etiopie, Filipín, Íráku, Lybie, Nigérie, Rumunska, Sýrie, Thajska, Tuniska, Vietnamu), až po L 159 Alca. Opravy a repase existujících letounů převzaly po nastalém nezájmu Aera firmy v Rusku a na Ukrajině.

To byla ztráta více než jedné miliardy za třetinu akcií firmy. To byla ztráta trhů a důvěry tradičních odběratelů. To byla cizí vojenská strategie. To byla "strategická" politická hra a cena, kterou ve výsledku zaplatili čeští daňoví poplatníci oddlužením této firmy.

Podle názoru ministerstva obrany se AERO Vodochody dostalo do kritické situace nejen jako fungující firma, ale i jako projekt L-159. Ministerstvo obrany si neumělo v té době představit, že by projekt bitevníků L-159 v situaci, kdy bude vlastnit 72, resp. 84 letounů, zkrachoval, protože by to vytvořilo naprosto neřešitelnou situaci v českých vzdušných silách a v Armádě ČR.

Ukončení účasti společnosti Boeing Česká s.r.o. v Aeru ilustruje odkupní cena akcií ve vlastnictví tohoto amerického průmyslového gigantu, za které celý podíl Boeingu koupily dvě státní společnosti: 2 Kč. Říjen 2004 znamenal ztrátu české trpělivosti. Jen pohledávka ČKA měla ke dni 31. prosince 2004 hodnotu 5 547 517 342,50 Kč. A to nemluvím o státní záruce. Celkem nechal Boeing za svou "strategickou účastí" sekeru ve výši devět miliard.

Náměstek ministra průmyslu a obchodu Václav Srba to tehdy komentoval slovy diplomata: "V Aeru byl realizován podnikatelský neúspěch, abych tak řekl. Dvě koruny je prostě vyjádření toho, že se akcie předávají za symbolickou částku a s ohledem na to, že se akcie předávají dvěma majitelům, tak nebylo možno zkonstruovat cenu pouze jedné koruny, tak jsme přidali druhou..." To nebyl podnikatelský neúspěch. To byla sofistikovaná americká vojenská strategie, zaměřená na likvidaci nebezpečného "stepního" bitevníku, které byla klopotně a příliš pozdě (ale přece) učiněna přítrž. Dnes je už ale projekt českého podzvukového bitevníku nejspíše mrtev. Z důvodů technologických, patnáctieltého zaostání vývoje i nové strategie vedení lokálních asymetrických válek, kde lehké podzvukové bitevníky neodolají protileteckým řízeným střelám, odpalovaným z ramene kdejakého povstalce.

Usnesením č. 985/2005 pak rozhodla vláda o tom, že nejvhodnějším postupem při řešení současné situace ve společnosti Aero je prodej veškerých aktiv státu. Což se nyní děje.