V zákulisí severokorejského jaderného programu

18. 10. 2006 / Daniel Veselý

Zprávy a odborné studie, jež vypracovali vojenští specialisté z Pentagonu ještě před americkou agresí v Iráku, začínají nabývat na reálné děsivé obludnosti. Tito odborníci varovali prezidenta Bushe, že irácká invaze nepoměrně zvýší počet osob ochotných položit život v zběsilém džihádu a že se z Iráku stane hlavní stan těchto ke všemu odhodlaných teroristů. Jak víme, v Iráku nemine den bez teroristických útoků, které mají na svědomí průměrně stovku lidských životů denně.Odborníci dále varovali, že se v některých zemích, především v zemích ocejchovaných jako "osa zla", zvýší náklady na zbrojení včetně materiálu na vyrobení jaderných zbraní. Rusko a Čína zareagovaly tak, jak se dalo očekávat, i když u těchto zemí se dá těžko předpovědět, jak by se v případě hypotetické války zachovaly.

Problém íránského jaderného programu je zveličovaný západními politickými a mediálními strukturami, přestože západní vojenští specialisté odhadují, že Írán by mohl vyrobit nečistou jadernou zbraň v rozmezí jedné dekády. Tento fakt opět poukazuje na pokrytectví západních velmocí, neboť jejich pravým záměrem je tuto zemi, která "trůní" na strategické ropné trase, na úkor Ruska a Číny opanovat. A to přímo nebo prostřednictvím loutkové vlády. Ropná trasa začíná v bývalých sovětských středoasijských zemích, přesněji diktatur, a končí na Balkánském poloostrově. Válka v Kosovu byla pro Západ strategicky důležitá i kvůli pragmatickým a výdělečným pohnutkám, nikoliv kvůli lidským právům. (Chossudovsky M.: Válka a globalizace. Intu.2003)

Severní Korea, pravděpodobně jedno z nejhorších míst na zemi, je jedním obrovským hladovějícím gulagem, nelítostnou tyranií, maligním vředem na těle Korejského poloostrova. Policejní akce, jak byla líčena západním tiskem korejská válka, skončila v roce 1953 rozdělením poloostrova demarkační linií. Tehdy se v atmosféře dýmající studené války hovořilo hlavně o zvěrstvech páchaných rudými ďábly z Číny a severní části poloostrova. Méně se však probíraly zločiny "demokratických" sil, páchané především americkým vojenským molochem.

I korejská válka má své "My Lai". Ve vesnici No Gun Ri bylo americkými vojáky povražděno 400 nevinných civilistů a podle přeživších svědků nešlo o ojedinělý incident. Následující vyšetřování provedené Pentagonem zveřejnila agentura Associated Press (AP), která potvrdila svědectví těchto uprchlíků. Plošné bombardování napalmem rozsáhlých území v Severní Koreji zabilo podle některých odhadů až přes dva milióny lidí. Americké listy jako USA Today, Life a New York Times uveřejnily zprávy, že americké letouny úmyslně bombardovaly úrodu rolníků a zničily mnoho vesnic; tyto válečné zločiny odporují Ženevským konvencím a v konečném důsledku vedly k humanitární katastrofě. ZDE

Přes padesát let je Severní Korea vystavena zastrašování zvláště ze strany Spojených států, a to verbálním útokům na diplomatické půdě, hrozbám jaderného útoku a sankcím; do roku 1991 byly v Jižní Koreji umístěny jaderné hlavice namířené na sever. ZDE

Před korejskou válkou, během ní i poté existovala v Jižní Koreji tuhá diktatura, kdy otěže moci vězely v rukou militaristické oligarchie, která všemi prostředky nemilosrdně potlačovala jakýkoliv odpor. Přes velkorysou podporu Spojených států byla tato diktatura smetena populárním hnutím na konci osmdesátých let minulého století.

Když minulý týden ohlásila KLDR, že provedla úspěšně jaderný test, mezinárodní společenství, včetně Rady bezpečnosti OSN, vzácně a jednomyslně tento akt odsoudilo.

Vzápětí se však vynořilo mnoho pochybností, zda KLDR vyvinula opravdovou jadernou bombu, nebo jde o planý poplach, neboť hmatatelný důkaz o úspěšném podzemním výbuchu vlastně neexistuje, jak spekuluje americký list Chicago Tribune. ZDE

Lví podíl na neúspěchu diplomatických jednání o severokorejském jaderném programu nese Bushova administrativa. Prezident Bush byl posledních šest let torpédován usmiřovacími tendencemi a kroky mezi Pchjongjangem a Soulem, které ale vytrvale ignoroval. Když v roce 2002 zařadil Severní Koreu do "osy zla", diplomatická jednání naprosto ztroskotala. KLDR v reakci na tuto stigmatizaci odstoupila od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) kvůli bezpečnostním důvodům, jak ve svém prohlášení deklarovala. ZDE

KLDR podle svých politických představitelů vidí v zahraniční politice USA iminentní hrozbu jak pro svou zemi, tak pro jiné. Celkem logicky argumentuje, že americká politika vytvořila v Iráku katastrofu nedozírných rozměrů, poukazuje také na tlak, který je vyvíjen na Írán, a odsuzuje unilaterální politiku agrese, jejímž cílem je snaha o světovládu. ZDE

Při řešení tak ožehavého tématu, jakým je vyvíjení zbraní hromadného ničení, je třeba naprosté upřímnosti a otevřenosti. Největším výrobcem a dodavatelem jaderného arzenálu jsou Spojené státy. Je třeba dovést země vlastnící zbraně hromadného ničení ke kořenům jejich problémů, k důvodům, proč bylo nutné tyto zbraně vyrobit. Opravdovou pohromou iráckého Waterloo je vedle astronomických lidských ztrát, které v důsledku agrese vyšplhaly možná až na neuvěřitelné číslo 655 000, zvýšení výdajů na zbrojení v zemích, které se oprávněně bojí zhoubné zahraniční politiky USA, jejíž přední političtí obhájci dělají všechno možné pro to, aby mohli získat víc peněz daňových poplatníků pro svou militaristickou politiku.

 

Severní Korea
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.12. 2016