Vztahy mezi Ruskem a Británií jsou nyní za mnoho let rekordně nejhorší, vzhledem k tomu, že Rusko odmítlo vydat osobu, nejpodezřívanější z vraždy Alexandra Litviněnka, a Británie odmítá do Ruska vydat oponenty Kremu, jako jsou Boris Berezovskij a čečenský předák Achmed Zakajev. Neschválilo snad loni Rusko zákon, podle něhož smějí ruské bezpečnostní služby zabíjet nepřátele Ruska v zahraničí? A nevydírá Moskva snad své bývalé satelity tím, že hrozí, že je odřízne od energetických zdrojů? Před čtrnácti dny Kreml suspendoval smlouvu o konvenčních vojenských jednotkách v Evropě (CFE), která omezuje počet tanků a letadel.

Stoupenci Moskvy přiznávají, že vláda Vladimíra Putina dokáže občas jednat nediplomaticky hrubě, ale zároveň si stěžují, že znepokojení Ruska jsou často ignorována. Například smlouva CFE je zoufale zastaralá, několik jejích signatářů přešlo z Varšavského paktu do NATO, ale jen Rusko ratifikovalo její aktualizovanou verzi. Většina verbálního hněvu z Kremlu, argumentují, odráží nespokojenost se západní arogancí. Rusko už má dost toho, že se s ním zachází jako se státem, který hospodářsky a politicky selhal, a nebojí se to říct.

Vzhledem k tomu, že mnozí považují prezidenta George Bushe za stejně tupý nástroj v zahraniční politice, vládnou obavy, že Američané budou reagovat na ruský akt v Arktidě. Nikdo si ale vážně nemyslí, že na severní pólu vznikne válka. Realističtějši je obávat se ekologických důsledků dalšího ruského úsilí najít ještě více energetických zdrojů a umístil doprostřed tenčící se ledové kry ropné platformy

Mnozí argumentují, že Putin jedná na základě slabosti, nikoliv síly, ale křehký ekosystém planety to ohrožuje stejně.

Podrobnosti v angličtině ZDE