30. 6. 2008
Muž bez názorů
Naději na úspěch má jen mínění, které vzdoruje skutky proti oponentům v té věci. Tak, jak se úspěšně rozvíjí a šíří cikánský způsob života v Česku.
Nejsem bytostný demograt. Paťhám se s nákupní taškou po ulici od obchodu k obchodu a hledám, co mají ve výprodeji. Housky padesát gramů za devadesát halířů. Svoboda levně nakupovat je pro mě velká svoboda, možná ta největší, kterou mi státní moc dává, a jsem za ni rád. Potřeba názorů na mě útočí ze všech stran -- co s Cikány? Co s nedostatkem nafty a vody? Je lidovec Čunek korupčník? Co s potraty? Co s odpadky? Co s církevní restitucí? Co se Severním Irskem, s Palestinou, s Kosovem, co s barmskou juntou? Co s US vojenským radarem v Česku? Co s multimiliardáři? Co s pravicovostí českých médií? Co se Sudeťáky? Co se zelenkavou muchomůrkou prožranou červy v Praze? |
Vidíš, jak pouhá slova nutně hodnotí, vyjadřují mínění? Protože se mě cikánská otázka nijak netýká, mohl bych lehce zaujmout postoj profesionálních milovníků Cikánů -- zdá se, že nikdo jiný stejně Cikány rád nemá. Ale já jsem šťastný, že nemusím mít v té věci žádný názor. Cikánská otázka je krajně nepoddajná, úporná, vzdoruje řešení -- a kdokoliv se jí musí v praxi zabývat, nějak se o ni ušpiní. Říkám si -- proč bych musel mít názor na věci, které nemohu nijak ovlivnit? Do hospody na pivo nechodím -- proto nemusím mít názory na věci, o kterých nerozhoduji, ale jen klábosím. Je to úleva. Nechám názory koňovi, ten má větší hlavu. A jde to proti duchu skoro všech lidských besed -- miliardy lidí bez ustání rozprávějí o názorech na věci, které nemohou nijak změnit. Má smysl říkat "názor, mínění" něčemu, o čem nemohu nijak prakticky rozhodnout? Co jen převaluji v soukromých představách -- Bojovníci pravice Ondřej Neff, Jan Šinágl, Boris Cvek, Ladislav Smoljak, Martin Zvěřina a Komárek -- barevní ptáci hýřící názory na kdeco. Pravicová domovnice Petruška Šustrová. Pohnou jejich tlachy někým o píď? V hloupé detektivce jsem si přečetl: "Názor je jako díra do prdele. Taky ho mají všichni." To, co teď dělám, je sebezničující. Vyjadřuji svůj názor, plán, o kterém nevěřím, že by někoho ovlivnil. Tak proč to dělám? Nevěřím, že by hluk a ruch marných besed po mé radě utichl. A přesto se do té rotyky ozývám -- Přesto říkám -- naději na úspěch má jen mínění, které vzdoruje skutky proti oponentům v té věci. Tak, jak se úspěšně rozvíjí a šíří cikánský způsob života v Česku. Kdyby mi někdo věřil, poradil bych psavcům "Řekněte, co víte, a názory si vstrčte za klobouk jako péra!" Stejně vám nevěřím. Já vím, že odpustit si pusté "názory" vede ke spokojenosti. Člověk musí najít pravého protivníka, s nímž má smysl uvést se do vztahu. "Kdo nedává góly, ten nemůže vyhrát," hlásí moudrý fotbalista. Ve slavném listopadu 1989 jsem nechodil po ulicích cinkat klíči. S kým bych se tím uváděl do vztahu sporu? De facto s nikým -- Předtím jsem nechodil na demonstrace -- s kým bych se tím uváděl do vztahu? S přitroublými knechty s obuchy, kteří by mě zlili vodou a možná i zlískali -- proč bych to dělal? A s kým se uvádějí teď do vztahu rozjaření otylí "pracující", kteří pískají na píšťalky, řehtají na řehtačky, mlátí palicemi do barevných barelů a povykují na dvoře -- s nikým? Aspoň čacká česká vláda to tak traktuje -- a uspěje s tím. Jako uspěl pravičák de Gaulle v létě roku 1968 po jarních kraválech třemi větami: "Neodstoupím. Premiéra neodvolám. Rozpouštím Národní shromáždění." Je nutné vybrat si skutečného protivníka -- a pamatovat také na §198a Trestního zákona, Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Chci se uvést do vztahu s nějakým zbabělým scvrklým soudcovským páprdou, který už padesát let dobře ví, po které straně je krajíc mazaný? "Put your trust in God; but mind to keep your powder dry" -- Oliver Cromwell. "Nic neřeš, nepřepínej, po ničem nepátrej! Ty buď rád, že seš!" -- Petr Zelenka. Konzul Napoleon pravil, že úspěch má proto, že se nebál postavit v Paříži kanóny proti lidem a střílet do nich. Zatímco ostatní konzulové besedovali -- |