Rychle rostoucí čínský dluh hrozí globální recesí

23. 8. 2017

Čínská ekonomika už neroste tak závratnou rychlostí jako dříve, napsala Olga Solověvová. Dnes to už přiznávají i v samotné Číně. Celý svět s obavou sleduje zpomalování ekonomického růstu a vzestup dluhu v očekávání nové globální finanční krize. Číňané prostřednictvím agentury Nová Ćína dál vydávají uklidňující prohlášení a věří, že země, která přešla na nový model růstu, zůstane hlavním motorem světové ekonomiky.

S ohledem na roli Číny ve světové ekonomice je pochopitelná nervozita, kterou vyvolal pokles průmyslové výroby, investic, prodejů a úvěrování v červenci letošního roku. Vždyť ČLR zajišťuje třetinu růstu globální ekonomiky a libovolné kolísání se projeví v celém světě.

V Číně samotné zpomalení "světové lokomotivy" vysvětlují "přechodem od vysokorychlostního růstu k středně vysokým tempům spolu s optimalizací struktury a transformací modelu růstu od neudržitelného, orientovaného na export a investice, k tomu, který čerpá sílu ze spotřeby, sféry služeb a inovací".

Podle čínských zdrojů domácí poptávka v prvním pololetí vzrostla o 10,4 %, čímž zajistila 63,4 % růstu ekonomiky. Sektor služeb, který představuje 54,1 % čínské ekonomiky, si také udržel vysoký růst. Přitom si v Číně všímají problémů, ale vysvětlují je tím, krátkodobý růst je obětován dlouhodobému rozvoji. Zejména se pyšní inovacemi, v nichž země postoupila na 17. příčku ve světě a předběhla Belgii.

Všechny zmíněné zprávy se ale objevily asi týden po zveřejnění zprávy Mezinárodního měnového fondu. Ta varuje před rizikem představovaným nárůstem čínského dluhu. Čínský růst v posledním období příliš závisel na úvěru a proto Číně hrozí finanční krize - a spolu s ní celému světu.

I když MMF předpovídá v Číně zvýšený ekonomický růst, potáhne sebou také nárůst dluhového břemene, které již nyní představuje 230 % HDP. K roku 2022 by měl dluh dosáhnout až 300 % HDP, prognózuje fond. A to znamená rostoucí riziko finanční krize.

Analytici fondu své závěry opírají o analýzu 43 hlavních úvěrových boomů. Prakticky každý případ, při němž dluh převýšil 100 % HDP, vedlo ke zpomalení růstu nebo finanční krizi.

Podobně již na jaře Financial Times varovaly, že celkový čínský dluh včetně státního, korporátního a dluhu domácností v březnu 2016 dosáhl 27,2 bilionů dolarů, čili 225 % HDP. Střední hodnota u vyspělých ekonomik činí 279 %.

Znepokojení vyvolává rychlost nárůstu dluhu. Ještě v roce 2008 činil 147 % HDP. Podle finančníka George Sorose situace připomíná stav v USA v letech 2007-2008.

Experti se shodují, že rozsah státního dluhu v Číně dávno přesáhl kritickou úroveň, třebaže je stále relativně nízký a denominovaný ve vlastní měně. Většina čínského dluhu ve výši asi 200 % HDP se týká dluhu korporací vůči státním bankám. Nicméně pokud ekonomika roste pomaleji než dluh, začíná být situace nebezpečná.

Čína zůstane motorem světové ekonomiky, ale tento motor je značně nestabilní a v libovolný okamžik může explodovat, přičemž zasáhne celou světovou ekonomiku, je přesvědčen analytik společnosti IFC Markets Dmitrij Lukašov.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

Ekonomický nacionalismus Steva Bannona je naprostý nesmysl

23. 8. 2017

Odchod bývalého kampaňového manažera a hlavního stratéga Steva Bannona z Bílého domu určitě neznamená konec demagogické rasové politiky, v níž se Trump angažuje desítky let, napsal Matthew Yglesias. Zdá se však, že přinese definitivní konec "nacionalistické" ekonomické politiky, která by se nějak výrazně lišila od standardního republikanismu.

Bannon na odchodu oslovil redaktora levicového časopisu Roberta Kuttnera a snažil se najít společnou půdu ve věci obchodní politiky - a vysvětloval, že pro něj je ekonomická válka s Čínou "vším".

Kuttnerův názor na to, proč by to nefungovalo, vyrůstá ze skepse ohledně "možné konvergence pohledů na obchod s Čínou" s ohledem na zásadní rozpor ohledně bělošského nacionalismu.

Julius Krein, který se snažil situovat do pozice protrumpovského intelektuála, minulý týden v New York Times odsoudil "nikdy nekončící chaos" v administrativě a "nevynucené chyby". Podle něj je jediným Trumpovým talentem vytváření "groteskních" mediálních událostí.

Ideologie ekonomického nacionalismu hlásaná Trumpem trpí vážnými chybami nezávisle na rasismu, nedostatečných politických znalostech a osobní nedisciplinovanosti. Myšlenka, že USA jsou uvězněny v ekonomické soutěži s nulovým součtem, nebo že by průměrný Američan mohl zbohatnout na účet cizinců, je jednoduše chybná.

V nejlepším případě jde o analytickou chybu zaměňující relativní a absolutní životní úroveň. V nejhorším případě jde o pokus odvést pozornost dělnictva a střední třídy od otázky domácího rozdělování ekonomických zdrojů sváděním odpovědnosti na cizince.

Nikdo netvrdí, že americká obchodní a imigrační politika byla během poslední generace bez chyby. Ale Dean Baker z Centra pro ekonomický a politický výzkum poukazuje na to, že "globalizace, která znamená větší integraci ekonomik po celém světě, mohla být provedena nekonečně mnoha způsoby". Zejména, říká Baker, mohla být provedena tak, aby méně prospívala výše postaveným v USA a více dělníkům a střední třídě.

Globalizace v zásadě představuje mimořádnou příležitost takřka pro každého. Ale Spojené státy se až dosud soustředily na získání levnějšího zboží pro domácí spotřebitele. Avšak využití globalizace například k tomu, aby došlo ke zlevnění a zvýšení dostupnosti zdravotnických služeb, by znamenalo velké vítězství pro většinu obyvatel. A to by podle Bakera bylo možné mj., pokud by došlo k odstranění bariér pro uznávání profesní kvalifikace lékařů. Vytvoření možností pro přístup cizinců na americký trh v oblasti zdravotnických služeb by prospělo jak většině Američanů, tak cizincům. Všechna politická rozhodnutí zahrnují vítěze a poražené, ale téměř nikdy nelze rozlišovat podle modelu "jedna země proti druhé", jak tvrdí bannonismus.

Ekonomický nacionalismus je v zásadě odváděním pozornosti. Buď věříte v pokus změnit ekonomická pravidla tak, aby méně prospívala horním 2 % populace, nebo nevěříte. A k tomu má Bannon sotva co říci.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Trumpův Afghánistán, aneb Bannon šilhá vlevo

23. 8. 2017 / Karel Dolejší

Susan Glasserová upozorňuje ZDE, že Američanům v Afghánistánu už dávno došly nápady. Ministr obrany Mattis přiznává, že USA válku nevyhrávají, zatímco experti pochybují, že by vůbec kdy vyhrát mohli. V takové situaci Donald Trump oznámil navýšení kontingentu o 4 000 vojáků.

Bez masivní spolupráce sousedního Pákistánu je afghánská válka, řečeno sportovní terminologií, v klinči. Na špatně přístupných kmenových územích při hranici si hnutí Talibán zřídilo bezpečné základny, z nichž plánuje, vede a zásobuje operace proti vládě v Kábulu. I v případě, že protitalibanská koalice dočasně vytlačí ozbrojence z většiny afghánského území, neznamená to konec bojů, natož pak války. Islamistické milice se stáhnou do Pákistánu, přeskupí, naverbují nové rekruty a začnou znova infiltrovat přes porézní hranici dlouhou stovky kilometrů. A příhraniční prostor zahrnující extremní horský terén je velice těžké uhlídat.

Zatím posledním významnějším nápadem byla "afghanizace" konfliktu: Kábulská vláda zřídila ozbrojené síly, nad nimiž nyní dohlíží výcviková mise NATO (významná část důstojníků však studuje v Indii). Tyto ozbrojené síly čítají téměř 200 000 vojáků vyzbrojených zhruba stovkou lehkých/zastaralých bojových a dopravních letounů, zhruba 200 dělostřeleckých systémů, 600 tanků, 1 000 + obrněných bojových vozidel různých typů a 8 000 + pancéřovaných automobilů Humvee. Navzdory snaze nakupovat starší a levnější vybavení dosahuje roční rozpočet afghánských ozbrojených sil téměř 12 miliard dolarů. Hrubý domácí produkt přitom činí přibližně 64 miliard dolarů (2016) a celkové vládní výdaje se v posledních letech pohybují kolem 12 % HDP (přibližně 7,7 miliardy dolarů). Je tedy zřejmé, že masivní afghánské ozbrojené síly jsou financovány jedině díky rozsáhlé zahraniční pomoci. V této pomoci se stále více angažuje Indie, která mj. slíbila nakoupit v Rusku většinu poptávané výzbroje.

Situace se s poklesem angažmá mění ve smyslu americké úlevy, zároveň se však zahraničněpoliticky dostala do slepé uličky. Pákistán nikdy nejevil velkou snahu pomoci s porážkou Talibánců v sousední zemi - a na vlastním území proti nim účinněji zasahoval, jen když situace hrozila destabilizovat samotnou vládu v Islámabádu. Čím větší vliv získává v Afghánistánu Indie, tím méně snahy lze očekávat od Pákistánců, kteří ji považují za arcinepřítele. A tak se těm, kdo by rádi viděli vojenské vyřešení války, cíl velmi vzdálil. A sílící indický vliv na vládu v Kábulu dokonce zřejmě znamená nižší pravděpodobnost, že bude nalezeno kompromisní řešení.

Spojené státy již rozhodně nejsou u kormidla událostí. Mají v Afghánistánu zhruba 7 000 vojáků a Trump (po zprávách, že kábulská vláda nabídla Američanům podíly v těžebním průmyslu) rozhodl o jejich posílení o další 4 000 vojáků. Takový krok může snad stabilizovat afghánské ozbrojené síly, ale válku dozajista nevyhraje. Pověsti o chystané privatizaci americké účasti zřejmě zůstanou pověstmi.

Z hlediska průběhu samotného konfliktu se nic významnějšího nestane. Spor o další postup v Afghánistánu nicméně posloužil jako katalyzátor při odstranění Steva Bannona z Trumpovy administrativy. Bannon vystupoval za ukončení amerického angažmá v konfliktu a po svém odchodu zřetelně usiluje o masivní propagandistické využití tohoto sporu. S ním sympatizující "alternativní" média jako Breitbart či InfoWars již začala strašit Američany návratem bushovského intervencionismu, který údajně zahrnuje nové války na korejském poloostrově nebo ve Venezuele (což lze opřít o Trumpovo blábolení na Twitteru). Na tom, že Pentagon rozhodně o žádné další války nestojí, přitom záleží dost málo, protože běžný Američan nemá žádnou představu o tom, co generálové (kteří oponovali většině intervencí, počínaje rokem 2003...) skutečně chtějí.

Zajímavým aspektem nového Bannonova propagandistického tažení je snaha mobilizovat do něj levičácká média, s nimiž se chce spojit proti slaměnému panákovi bushovského intervencionismu. Kalkuluje přitom s bezmeznou nenávistí levičáků vůči Pentagonu, která má překonat i zcela čerstvý spor ohledně rasistických bojůvek, jenž ultrapravici těžce politicky izoloval.

Je krajně nepravděpodobné, že se v USA podaří takovou propagandistickou alianci opravdu vytvořit. Převládlo vědomí, že je především třeba vytvořit širokou nenásilnou alianci proti krajní pravici, a i jinak dosti politicky natvrdlé ikony konečně chápou, že násilné levičácké bojůvky fakticky posilují rasisty ZDE.

Jak se pokusy o faktické antisystémové aliance politických extrémů budou vyvíjet za hranicemi USA, je ovšem docela jiná otázka.

Rozhovor Britských listů 123:

Je Evropa na hraně propasti?

18. 8. 2017



Vedl děsivý chaos, do něhož se dostala Velká Británie v důsledku svého hlasování pro brexit, k výraznému posílení jádra Evropské unie? A přijde Česká republika svým vzdorným postojem vůči Bruselu o miliardy, jimiž ji Evropská unie zahlcuje? O tom hovoří v tomto rozhovoru Britských listů Bohumil Kartous s Janem Čulíkem. Rozhovor se vysílá na Regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 18. srpna 2017.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE


Vážení čtenáři, máme-li ve vydání Britských listů pokračovat, potřebujeme trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Možná si nemyslíte, že je v českém prostředí Britských listů zapotřebí. (Nenávist, s kterou se setkávají v reakcích některých občanů, však spíš napovídá, že ano.) 

Pokud takový názor zastáváte, pak samozřejmě finančně nepřispívejte.  

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Byly zachyceny dvě severokorejské lodní dodávky zbraní Asadovi, uvádí zpráva pro OSN

23. 8. 2017



Za posledního půl roku byly zachyceny dvě severokorejské lodní dodávky zbraní syrskému prezidentu Asadovi. Vyplývá to ze zprávy poskytnuté začátkem srpna Radě bezpečnosti OSN.

Mezinárodní pozorovatelé konstatovali, že dodávky jsou pokusem podpořit zakázaný zbrojní program jak v Severní Koreji, tak v Sýrii. Zpráva neuvedla, co dodávky obsahovaly. Ve zprávě se však uvádí: "Panel Rady bezpečnosti OSN vyšetřuje údajnou zakázanou spolupráci mezi Sýrií a KLDR v oblasti chemických balistických střel a konvenčních zbraní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Třetina známých francouzských radikálů "trpí psychickými problémy"

23. 8. 2017

Takřka třetina lidí na francouzském seznamu potenciálních teroristů zřejmě trpí psychickými poruchami, prohlásil ministr vnitra Gerard Collomb poté, co duševně nemocný muž zaútočil v Marseille s pomocí ukradené dodávky.

Muž při incidentu smetl dvě autobusové zastávky, jednu osobu zabil a další vážně zranil. Vyšetřovatelé nicméně upozornili, že neexistuje důkaz o spojení s teroristy. Pětatřicetiletý pachatel měl v autě knihu o filozofii a další věnovanou islámu, ale podle vyšetřovatelů trpěl psychickými problémy.

Tento útok se řadí k dalším několika za poslední měsíc, při nichž muži trpící duševní chorobou zřejmě napodobují džihádistické útoky.

Collomb nyní oznámil, že ze zhruba 17 400 lidí označených zpravodajskými službami za radikály jich třetina zřejmě trpí psychickou poruchou.

Ministr oznámil, že požádá psychiatrická pracoviště o pomoc při identifikaci potenciálních hrozeb.

"Lékařské tajemství je samozřejmě svaté, ale současně musíme najít způsob, jak zabránit určitému počtu jedinců trpících vážnými poruchami v provedení útoku," prohlásil ministr.

Experti na terorismus dlouho varují, že masivní mediální pokrytí džihádistického násilí může vyvolat napodobování mentálně nestabilními jedinci se sklonem k násilí.

S odvoláním na řidiče z Marseille, který byl usvědčen z několika násilných deliktů a loupeže, Collomb tvrdí: "Není to terorismus... ale je to imitace."

Ministr nevysvětlil, jak úřady vyhodnocují psychické zdraví osob na seznamu potenciálních teroristů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Proč je Barcelona "salafistickým městem"

23. 8. 2017

Barcelona, která je světově proslulou turistickou destinací, představuje současně i přitažlivý cíl džihádistů na cestě spojující evropské státy jako Francie a Belgie s marockými zločineckými sítěmi, napsal Marc Daou.

Od bombového útoku na vlak v Madridu v roce 2004, což byl nejkrvavější islamistický útok na evropské půdě, bylo Španělsko ušetřeno tohoto typu džihádistického násilí, který zasahoval Francii, Belgii, Německo a Británii.

To trvalo až do čtvrtka 17. srpna, kdy dodávka vjela do davu na rušném barcelonském bulváru Las Ramblas a zabila 13 lidí. K útoku se přihlásil "islámský stát" a o několik hodin později došlo k zabití ženy při druhém útoku v pobřežním městě Cambrils.

Španělské úřady se připravovaly na možnost takového útoku. Pohotovost byla zvýšena na stupeň čtyři pětistupňové škály již v roce 2015 a zpravodajské služby varovaly před útoky, zejména skupiny "islámský stát", na turistická centra.

Většina expertů vyjádřila rozčarování, ale nikoliv překvapení. Podle nich dochází v některých částech Španělska k šíření salafismu, a to zejména v autonomním regionu Katalánsko.

"Dalo se to čekat; Barcelona je městem, kde dlouho nalézala přístřeší forma radikalizace, která chvíli prosazovala Muslimské bratrstvo, Tabligh (hnutí prosazující doslovný výklad islámu) a pak salafisty," říká Pierre Conesa, bývalý vysoký představitel francouzského ministerstva obrany a autor několika knih o politickém islámu. Podle něj v Barceloně došlo již před delší dobou k vytvoření radikalizační infrastruktury podobné té v Londýně, bruselské čtvrti Molenbeek nebo pařížskému předměstí Trappes.

"Ve Španělsku existují centra islamistických aktivistů, z nichž některá byla v posledních letech ve velkém počtu zrušena španělskými zpravodajskými službami," tvrdí Roger Marion, bývalý šéf protiteroristického oddělení francouzské policie. Podle něj Francouzi nalezli spojení mezi islamisty ve Francii a Španělsku již přede dvěma dekádami.

V posledních letech španělské bezpečnostní služby zatkly desítky lidí podezřelých ze spojení s islamisty, zejména v oblasti Barcelony. Mezi lety 2012 a říjnem 2016 šlo o 186 osob, včetně 63 v Katalánsku a 50 v provincii Barcelona, uvedlo španělské ministerstvo vnitra.

Několik desítek osob bylo zatčeno od počátku letošního roku. V dubnu katalánská policie provedla velkou protiteroristickou operaci zahrnující řadu zatčení a domovních prohlídek na předměstích Barcelony. Někteří ze zadržených měli patrně spojení s útočníky v Bruselu v březnu 2016.

Španělský "salafistický koridor" vede z katalánského vnitrozemí na francouzskou hranici a dostalo se mu mezinárodní pozornosti již po 11. září 2001, když američtí vyšetřovatelé zjistili, že jeden z hlavních únosců, Muhammad Atta, se setkal s pákistánským zprostředkovatelem ve španělském městě Salou.

Katalánsko jako centrum džihádistů ostře kontrastuje s obrazem přední světové turistické destinace. V roce 2015 však vlivný španělský thinktank Elcano Royal Institute publikoval alarmující zprávu nazvanou "Teroristé, sítě a organizace: Fazety džihádistického hnutí ve Španělsku", která podrobně dokumentuje "mimořádnou transformaci" džihádismu, zejména v Katalánsku, po roce 2011.

Autoři zprávy, Fernando Reinares a Carola Garcia-Calvová, tvrdí že "metropolitní oblast Barcelony zůstává hlavním ohniskem džihádistického terorismu ve Španělsku". Takřka 32 % zatčených mezi červnem 2013 a listopadem 2015 ve Španělsku "kvůli aktivitám spojeným s džihádistickým terorismem" v době zadržení sídlilo v Barceloně.

Katalánský politolog Jordi Morenas rozděluje salafisty usazené v regionu již na přelomu 80. a 90. let do tří kategorií. První přišla s první vlnou přistěhovalců a nebyla zvlášť oddána islámu, než došlo k radikalizaci a tito lidé se dostali do čela salafistických mešit, islamistických institucí nebo firem zaměstnávajících nové přistěhovalce.

Druhá kategorie zahrnuje lidi zaměstnávané institucemi, které řídí salafisté. Třetí je složena z příznivců navštěvujících mešity a konference, kteří nejsou aktivně zapojeni do hnutí.

Zranitelnost džihádismem zvyšují chudé španělské enklávy Melilla a Ceuta v Severní Africe. Velká většina zatčených mezi lety 2013 a 2016 pochází právě odsud. Jiní směřují z Maroka do Španělska a odsud se snaží dostat do Francie nebo Belgie.

Experti se dosud snaží zjistit, proč se "islámský stát" rozhodl udeřit právě ve Španělsku. (Může jít o stejný fenomén jako v Bruselu: Policie začala zatýkáním ohrožovat teroristickou infrastrukturu a v důsledku přestalo být Španělsko teroristy vnímáno jako bezpečná základna, kterou má smysl chránit před útoky - KD.) Pracuje se s vysvětleními, která zahrnují zapojení do operací NATO v Iráku, které je ovšem okrajové ve srovnání s jinými zeměmi.

Další upozorňují na symbolický význam historického území Andalusie, kterou džihádisté ve své propagandě zahrnují do příštího "chalífátu".

Podrobnosti ve francouzštině: ZDE

Extrémismus sílí. Musíme oslovit mladou generaci

23. 8. 2017

Hodnoty liberální otevřené společnosti prohrávají s úzkými xenofobními nacionalismy a radikálním islámem, napsal antropolog Scott Atran. Nejde o "střet civilizací", ale o kolaps komunit, protože násilný etnonacionalistický extrémismus a nadnárodní džihádistický terorismus nepředstavují vzkříšení tradičních kultur, ale náleží k procesu jejich rozkladu.

Jde o temnou stránku globalizace. Západní národní stát a relativně volný trh, které dominovaly globálnímu politickému a ekonomickému řádu, z velké části nahradily letité formy vládnutí a sociálního života. Lidé po celé planetě byli proměněni v konkurenční hráče usilující o naplnění prostřednictvím hromadění materiálních statků a jejich symbolů. Ale nucená účast a hazard na trhu často selhávají, zejména u těch kdo měli málo času se přizpůsobit. Když k tomu dojde, vzniká sklon k výbuchu údajně vykupitelského násilí.

Snaha o odstranění nejistoty spojená s tím, čemu sociální psycholog Arie Kruglanski říká "hledání významnosti", jsou osobní sentimenty nejčastěji se vynořující v mých rozhovorech s násilnými džihádisty a militantními příznivci populistických etnonacionalistických hnutí. V Maďarsku jsme objevili silnou podporu pro vládní výzvu k obnově "národní soudržnosti" ztracené s pádem fašistického režimu Miklóse Horthyho v závěru 2. světové války. V Iráku jsme zjistili, že takřka všichni mladí lidé, kteří upadli pod vládu IS v Mosulu, zpočátku přivítali stabilitu a jistotu, navzdory brutalitě, tváří v tvář chaosu, který následoval po americké invazi.

Ve světě liberální demokracie a lidských práv je násilí, zejména extrémní formy masového krveprolévání, obecně považováno za patologické nebo za projev špatných stránek lidské povahy. Avšak po větší část lidské historie a ve většině kultur je násilí proti jiným skupinám označováno pachateli za výraz morální ctnosti. Bez nároku na ctnost je samozřejmě obtížné, pokud ne přímo nepochopitelné, zabíjet velké počty nevinných, kteří nikomu přímo neublížili.

Od 2. světové války revolucionáři a povstalci ochotní obětovat se pro svou věc a skupinu vítězí s výrazně menší palebnou silou a počty nad státními armádami a policií. Mimochodem, podle průzkumu World Values Survey, většina Evropanů není přesvědčena, že demokracie je pro ně "absolutně důležitá"; a ve Francii a Španělsku nacházíme málo dokladů ochoty obětovat pro demokracii cokoliv - v protikladu k ochotě bojovat a zemřít mezi příznivci militantního džihádu.

Nezbytným středobodem zájmu musí být mládež, která tvoří hlavní část potenciální základny příznivců dnešních radikálů a nejzranitelnější populaci zítřka. Dobrovolníci al-Kájdy, IS a mnoha extrémních nacionalistických uskupení jsou často mladí lidé v přechodové etapě života - přistěhovalci, studenti, nezaměstnaní a hledající životní partnery. Opustili domovy a rodiče, hledají přátele a souputníky, aby získali pocit smyslu a významnosti.

Potřebujeme strategii, jak přesměrovat radikalizovanou mládež tím, že oslovíme její vášně, místo abychom je ignorovali a obávali se jich. Samozřejmě že tolerance je omezena a nebezpečí plynoucí appeasementu je netolerovatelné. Stále existuje společná půda ve světě, kde všichni až na ty kdo zašli už opravdu daleko mohou žít s větší dávkou než s minimem svobody a štěstí, pokud dostanou šanci. Za tuto šanci někteří z našich předků bojovali v revolucích, občanských válkách a světových válkách.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Jak americké univerzity diskreditují liberalismus

23. 8. 2017

Všichni liberálové zapojení do vyššího vzdělávání se musejí pozorně podívat do zrcadla a ptát se sami sebe, jak přispěli k vítězství Donalda Trumpa, napsal profesor Columbia University Mark Lilla.

Musíme přijmout svůj díl odpovědnosti. Každý kdo se podílí na politice Republikánské strany vám řekne, že šílení našich kampusů přeháněné Fox News mobilizuje jejich voličskou základnu jako máloco jiného. Ale naše zodpovědnost sahá dál než jen ke krmení pravicových médií tolerováním pokusů kontrolovat svobodu slova, omezovat debatu, stigmatizovat nebo obtěžovat konzervativce či podporovat kulturu stížností, která lidem mimo náš privilegovaný okruh připadá komicky triviální. Pokřivili jsme poselství liberalismu do té míry, že se změnilo k nepoznání.

Politika identity na levici se nejprve týkala velkých skupin - Afroameričanů, žen, gayů - usilujících o nápravu velkých historických křivd mobilizací a pak prací v politických institucích, aby zajistily svá práva. Ale v 80. letech to bylo nahrazeno pseudopolitikou sebestřednosti a stále užší a výlučnější sebedefinice, která je nyní kultivována v našich vzdělávacích institucích.

Hlavním důsledkem je, že se mladí lidé zabývají sami sebou, místo abychom je obrátili k širšímu světu, který sdílejí s ostatními. Proto jsou nepřipraveni přemýšlet o společném blahu v pojmech neidentity - a o tom, co musí být v praxi vykonáno, aby toto blaho bylo zajištěno - zejména však na těžký a neatraktivní úkol přesvědčovat lidi, kteří se od nich velmi liší, aby se přidali ke společnému úsilí. Každý pokrok v oblasti liberálního vědomí identity znamenal ústup v oblasti účinného liberálního politického vědomí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Rusko vyvíjí novou variantu střel Iskander

23. 8. 2017

Státní podnik Rostec oznámil, že pro ruské ozbrojené síly vyvine zlepšenou variantu mobilního raketového systému krátkého dosahu Iskander, informuje Dylan Malyasov.

Podle společnosti Rostec dojde k dalšímu vylepšení systému během příštích deseti let. Po roce 2020 bude představen vylepšený systém Iskander-M.

Nová varianta bude mít zvýšený dosah a použije nové vysoce mobilní přepravní a odpalovací vozidlo.

Systém bude vybaven dvěma jednostupňovými raketami na tuhé pohonné hmoty 9M723K1. Každá z nich je řízena po celou dobu letu a vybavena neoddělitelnou bojovou hlavicí. Každá může také zasáhnout vlastní cíl a přesměrování bude otázkou sekund.

Oficiálně udávaný dolet střely činí 415 km, hovoří se ale až o 500 km. Letová výška dosahuje 6-50 km, střela je v kategorii stealth. Ovládání probíhá ve všech fázích letu a střela tak nesleduje balistickou dráhu, což ztěžuje obranu s použitím protiraketových systémů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

ČR nebude měnit systém péče o ohrožené děti tak, aby odpovídal humánní praxi běžné všude jinde v Evropě

22. 8. 2017



 

Návrh MPSV legislativně sjednotit a modernizovat systém péče o ohrožené děti byl na  jednání vlády právě zamítnut. Zůstáváme tak s naším dominantně ústavním modelem péče nadále za většinou demokratických zemí celé Evropy. Dál tak budou další generace dětí marně čekat na včasnou pomoc (sociální bydlení, sociální terapeutické, krizové a respitní služby) namísto státem dotovaných drahých a nefunkčních služeb ústavních. Obrovské zklamání..., píše Klára Laurenčíková.

Proti bylo Ministerstvo financí, které chce zřejmě dál dotovat ústavní budovy a obslužný personál, namísto skutečné a včasné pomoci potřebným (na preventivní služby pro ohrožené děti a rodiny jde ze stárního rozpočtu cca mezi 2-4tis/měsíc na dítě - zatímco na pobyt v ústavu mezi 40-60tis/měs na dítě!).

Zřejmě ze stranické loajality ke kolegovi pro návrh nehlasoval ani ministr spravedlnosti v jehož působnosti je s tématem úzce spojená agenda opatrovnických soudů. Sami soudci přitom po reformě volají již léta!

Ministerstvo zdravotnictví se nestydělo ve 21. století na vládě rozporovat závěry mnoha desítek vědeckých výzkumů o tom, že dětství prožité v ústavu má negativní následky na celý další budoucí život takových dětí! A návrh kategoricky odmítlo!

Jsme tak bohužel svědky opakovaného vítězství malosti, touhy po majetku a moci na úkor zájmu o skutečné lidské osudy. Argumenty pro změnu máme dávno na stole, co nám ještě chybí je více odvahy a méně populismu na české politické scéně!

Jedeme dál - jednou se to povede, jen je škoda, že dětství za zdmi ústavů, už nikdo nikomu nevrátí...

Papež František: Dejte přednost důstojnosti migrantů před bezpečností vašich států

22. 8. 2017



Papež František zveřejnil akční plán pro vlády jak řešit uprchlickou krizi, kterou Vatikán považuje za jeden z největších globálních problémů 21. století


Papež František vydal plán o dvaceti bodech, který definuje, jak mají vlády pomáhat migrantům a uprchlíkům. Jeho cílem je vytvořit základ pro vytvoření dvou globálních dohod o uprchlících a o migraci, které má přijmout Valné shromáždění OSN v září 2018.

Tuto cestovní mapu vydalo v pondělí vatikánské oddělení pro migranty a uprchlíky, které papež František založil loni a které funuje pod jeho vedením. Jednotlivé akční body osobně schválil sám papež.

Ve vyjádření před publikací tohoto dokumentu uvedl František: "Opakovaně jsem vyjadřoval své mimořádné znepokojení nad děsivou situací mnoha migrantů a uprchlíků, kteří prchají před válkou, pronásledováním, přírodními katastrofami a chudobou." Tato situace je "znamením doby".

Dokument  Jak reagovat na uprchlíky a migranty: Dvacet akčních bodů zdůrazňuje, že svět čelí "největšímu pohybu vyhnaných lidí v nedávné minulosti".

V dokumentu se praví: "Zatímco byly obrovské počty lidí donuceny opustit své domovy v důsledku pronásledování, násilí, přírodních katastrof a metly chudoby, migrace by nicméně měla být uznána, nikoliv jako nový jev, ale jako přirozená lidská reakce na krizi a jako důkaz vrozené touhy každé lidské bytosti po štěstí a lepším životě. Tato realita, se svými důležitými kulturními a duchovními rozměry, má v současnosti významný dopad na postoje a reakce lidí na celém světě."

Dokument dělí 20 akčních bodů do čtyř skupin: přivítat, ochraňovat, podporovat a integrovat. Konečným cílem dokumentu je "vybudovat inkluzivní a udržitelný společný domov pro všechny".

Autoři dokumentu zdůrazňují, že rozlišovat mezi migranty a uprchlíky, jak to činí OSN v jiných dohodách, je problematické.

"Z empirických důkazů vyplývá, že migrace je stále smíšenější. To znemožňuje jasně rozlišovat mezi migranty a uprchlíky. Často jsou jejich potřeby velmi podobné, ano, totožné," praví se v dokumentu.

Mezi akčními body je vytvoření legálních cest pro bezpečnou a dobrovolnou migraci a přesídlování a zákaz svévolných a kolektivních deportací uprchlíků a migrantů. Dokument požaduje širší užívání humanitárních a studentských víz a víz pro sjednocování rodin.

Dokument zdůrazňuje, že větší podporu by měly dostat země, které nesou hlavní břemeno migrace: více než polovina lidí vyhnaných ze svých domovů je v Africe a na Blízkém východě, v Evropě je jich jen 17 procent, konstatuje OSN.

Ve svém prohlášení zdůraznil papež František, že osobní bezpečnost a důstojnost migrantů a uprchlíků musí dostat přednost před bezpečností států a "v zájmu základní důstojnosti každé lidské bytosti musíme usilovat o to nalézt alternativní řešení a nevěznit ty, kdo vstoupí do určité země bez jejího souhlasu."

František dal najevo, že migrace by měla být před Valným shromážděním OSN v roce 2018 hlavním tématem Vatikánu. Učinil otázku migrace a uprchlíků ústředním tématem svého papežství a během několika týdnů po svém zvolení navštívil středozemský ostrov Lampedusa, kde přistály tisíce migrantů. Ubytoval také ve Vatikánu několik syrských rodin.


Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Prosíme, přispějte finančně na provoz Britských listů

3. 3. 2017

Milí čtenáři,

na provoz Britských listů potřebujeme měsíčně přibližně 60 000 Kč. Velmi oceňujeme, že čtenáři podstatnou měrou přispěli na provoz našeho serveru v listopadu a v prosinci 2016. Bohužel však tuto finanční podporu potřebujeme trvale,  výdaje udržujeme na minimu, avšak  bez rozpočtu se server provozovat nedá. Prosíme, tedy, uvažte o pravidelném finančním příspěvku ve prospěch BL. Stačilo by, kdyby 300 lidí příspívalo měsíční částkou 200 Kč.

Jako občanské sdružení poskytujeme všem přispěvatelům potvrzení, na jehož základě si finanční dar můžete odečíst od základu daně. 

Přispět můžete i bankovním převodem na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat i z mobilního telefonu, informace o tom jsou níže.


Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Jako poslední článek každého vydání Britských listů zveřejňujeme pravidelnou měsíční zprávu o jejich hospodaření.

Přispějte finančně na provoz Britských listů svým mobilním telefonem

Chcete-li poslat jednorázové dobrovolné předplatné na provoz Britských listů, odešlete svým mobilem na telefonní číslo 90210 textovou zprávu, která odpovídá výši vašeho příspěvku. Zabere vám to zhruba 20 vteřin:

 

text SMS

částka

QR kód (co to je? tohle)

BLISTY

25 Kč

BLISTY 25

25 Kč

BLISTY 40

40 Kč

BLISTY 60

60 Kč

BLISTY 99

99 Kč

BLISTY 249

249 Kč

 

 

Přijde vám textová zpráva, potvrzující vaši platbu. Cena objednací textové zprávy je podle tarifu vašeho mobilního operátora. Cena příchozí zprávy se rovná odeslanému finančnímu příspěvku.

Službu jsme zprovoznili, protože je to pro vás snadné a rychlé. V minulosti nebylo možno tuto službu používat, protože byla zatížena nesmyslně vysokými provozními poplatky. Situace se však změnila a díky firmě Airtoy jsou k dispozici v dohodě s mobilními operátory pro speciální služby, jako je jednorázové dobrovolné předplatné na BL, velmi rozumné ceny.

Pro přispěvatele je platba prostřednictvím mobilu finančně výhodnější než platba bankovním převodem, protože cena dárcem odeslané sms je obvykle menší než poplatek za odchozí platbu v bance.

QR kódy jsou vlastně obdoba čárových kódů (patří mezi ně např. EAN kódy), které určitě znáte z obalů zboží v obchodech. V našem případě slouží k usnadnění zadání SMS, kterou nám pošlete finanční příspěvek. Když kliknete na QR kód, zobrazí se Vám samostatně jako větší obrázek. Pak jej stačí přečíst čtečkou QR kódů ve Vašem mobilním telefonu a čtečka Vám sama předvyplni text SMS i číslo a stačí jen odeslat - nemusíte nic psát a vyplňovat. Zde jsou odkazy na některé čtečky QR kódů: NOKIA, iPhone, Android, Symbian.

Děkujeme.

Službu technicky zajišťuje Airtoy a.s., Infolinka 602 777 555, www.platmobilem.cz

Kdy se bude o americkém intervencionalismu hovořit v téže míře jako o ruských imperiálních ambicích?

22. 8. 2017 / Daniel Veselý

Včerejší Události, komentáře hodnotily destruktivní odkaz srpnové invaze Varšavského paktu, od níž letos uplynulo 49 let. Podle očekávání se diskuse stočila na ruské imperiální ambice, jejich výrazně negativní povahu a neradostný výhled do budoucna v tomto ohledu. Pokud ale hodnotíme mocenské touhy či přímo zvůli významných států a velmocí, je vždy nutno vzít do úvahy historický a geopolitický kontext, jinak bude mít Kreml úsilí o přepisování historie o poznání snazší.   

  

Vzhledem k naší historické zkušenosti a geografické poloze se dá celkem pochopit, proč se veřejnoprávní sdělovací prostředky do mikroskopických detailů zaobírají imperiálními dobrodružstvími Sovětského svazu a posléze Ruské federace - ačkoli některé události bývají líčeny zkresleně. Mediální mainstream neustále zdůrazňuje, že Česká republika je součástí západního civilizačního okruhu. Můžeme debatovat o tom, zda tomu tak ve skutečnosti je, či nikoliv. Pokud ale tuto tezi akceptujeme, musíme také přijmout zodpovědnost, jež z ní vyplývá. To znamená, že je nutno poctivě informovat o negativech souvisejících s intervencionalismem západního společenství v čele se Spojenými státy.

Třebaže i západní sdělovací prostředky mají v tomto ohledu nezanedbatelný deficit, produkce tuzemských médií středního proudu jako by navěky zamrzla ve studenoválečnických předsudcích. Přitom v západních akademických kruzích probíhá živá debata o skutečné povaze studené války, dochází k revizi některých konfliktů té doby, aniž by analytické hodnocení kontaminovala černobílá studenoválečnická optika.         

Politický geograf Martin Riegl v Událostech, komentářích uvedl, že Sovětský svaz a posléze Ruská federace počínaje rokem 1939 napadly asi deset svých sousedů. Informuje snad veřejnoprávní televize kupříkladu o tom, že Spojené státy mezi lety 1898 až 1994 provedly v Latinské Americe celkem 41 intervencí (17 přímých a 24 nepřímých), tedy intervenovaly každých 28 měsíců, aby svrhly nepohodlnou vládu? Hovoří se snad o destrukci způsobené invazí americké armády do Dominikánské republiky v roce 1965, která co do počtu obětí může směle konkurovat vpádu Sovětského svazu do Maďarska v roce 1956?  Připomíná Česká televize tisíce obětí invaze do Panamy v prosinci 1989, kde americké letouny hlava nehlava bombardovaly chudinskou čtvrť El Chorrilo? Nikoliv. A tento informační deficit s sebou nese neopomenutelná rizika. 

Zatímco SSSR a později Rusko intervenovaly téměř výlučně v blízkém zahraničí, USA se neomezovaly pouze na svůj „zadní dvorek“ v Latinské Americe, ale prováděly invaze po celém světě. Mnozí namítají, že se Spojené státy pouze snažily neutralizovat vývoz zhoubné komunistické ideologie, nicméně některé ze studenoválečnických mýtů již byly vyvráceny renomovanými historiky, kupříkladu absence sovětské hrozby v řecké občanské válce nebo v angolském konfliktu. Jestliže hovoříme o nutnosti potlačovat totalitní ideologii v různých koutech planety, lze tak činit prostřednictvím ničivých invazí, zabíjením milionů lidských bytostí a podporou brutálních diktátorů? Příkladů je samozřejmě více a je pouze na nás, zda budeme schopni konfrontovat naše ideologické předsudky s nemilosrdnými fakty. 

Česká televize by tedy o těchto skutečnostech měla informovat se stejnou vervou, s jakou referuje o zločinech Sovětského svazu a imperiálních ambicích současného Ruska. Sledujeme totiž, jak hlad po vyvážených informacích vytváří obrovské vakuum, z čehož těží konspirátorské a manipulativní weby a koneckonců i samotný Kreml, jehož úsilí o přepisování dějin nachází nejednoho příznivce.      

   

Varování pro jiné země: Jak managerialismus zničil britské univerzity a co proti tomu dělat

22. 8. 2017



Britský univerzitní sektor roste už dlouhá desetiletí, avšak nyní se ten růst zastavil. Počet uchazečů o univerzitní studium letos poklesl o 4 procenta. I když v Británii získává univerzitní vzdělání (v Anglii tříleté!) téměř 50 procent populace, jen asi 20 procent pracovních míst vyžaduje univerzitní diplom. Z jedné americké studie vyplynulo, že 46 procent studentů neprojevilo během svého univerzitního studia žádné zlepšení svých kognitivních schopností. V některých univerzitních oborech, jako je obor úřadování pro podnikatele, se kognitivní schopnosti studentů v prvních několika letech zhoršily. A poté, co studenti absolvují vysokou školu, mnoho z nich nenachází zaměstnání. Přitom mají obrovské břemeno zadluženosti za univerzitní školné a náklady na studium. Téměř čtvrtina absolventů univerzit se vrací žít v bytě u rodičů nebo u příbuzných, píše André Spicer, autor nové knihy s názvem Business Bullshit (Podnikatelské nesmysly), která vyjde v září.

Kromě toho, britské univerzity mají velké finanční problémy. Univerzitní důchodové zabezpečení je v minusu - chybí 17,5 miliard liber (525 miliard Kč). Vysocí manažeři britských univerzit začali horečně stavět nové univerzitní budovy, sportovní centra a posluchárny. Drtivou většinou to financují půjčkami na trhu obligací.

Britské univerzity už deset let rostou, ale většinou jde o rozšiřování byrokratického aparátu, nikoliv o najímání většího počtu akademiků. Jedna americká studie zjistila, že v letech 1975-2008 vzrostl počet akademického personálu o 10 procent, zatímco počet byrokratů a úředníků vzrostl o 221 procent. V Británii mají nyní dvě třetiny univerzit více úředníků než akademických pracovníků. Jeden expert na britské vysoké školství předpověděl, že brzo vznikne univerzita, která bude mít jen byrokraty a žádné akademiky.

Obrovské rozšíření byrokracie vedlo k obrovskému rozšíření prázdné byrokratické činnosti. K ní patří nákladné změny univerzitních log a univerzitní grafiky, plnění závěrů auditů a reagování na výsledky hierarchických průzkumů "kvality", zápolení se špatně zkonstruovanými systémy výpočetní techniky, realizace "strategických iniciativ" a vyrovnávání se s neúspěšnými pokusy o "vizionářský management". Mezitím jsou všichni členové akademické obce pod tlakem, aby produkovali "výzkum na světové úrovni", aby vynikajícím způsobem vyučovali a měli obrovský dopad na širší společnost. Není divu, že si mnozí britští akademici stěžují, že se "topí v hovnech".

Prázdná byrokratická činnost sice uspokojuje politiky a podnikatele, protože vytváří dojem, že univerzity jsou ochotny udržovat krok s nejnovějšími módními výstřelky. Avšak prázdná byrokratická činnost mnoho stojí. Je nákladná, je deprimující, a často odvádí univerzity od to, co by ve skutečnosti měly dělat. Namísto aby vzdělávaly studenty, dělaly výzkum a přispívaly širší společnosti, univerzity "vyvíjejí svou politickou strategii", zaškrtávají kolonky a snaží se dostat výš v žebříčcích hodnocení "kvality" universit".

Britské univerzity v současnosti nutně potřebují omezit přebujelou byrokracii. Důležité je zlikvidovat snahy vlády ovládat univerzitní sektor do posledního detailu. Kdyby bylo zrušeno polovojenské hodnocení publikací akademiků, v jehož důsledku vznikají hory pitomých článků, které nikdo nečte, univerzitní sektor by ušetřil 250 milionů liber.

Dalším krokem by mělo být zrušení prázdné byrokratické činnosti na univerzitách. Prvním skromným krokem by měla být likvidace nesmyslných pracovních byrokratických míst. To jsou zaměstnání, jejichž držitelé dobře vědí, že  by neměla existovat. Plíživé formy univerzitního eskapismu by se také měly zlikvidovat. Univerzity by měly přestat "připravovat" projekty "strategického rozvoje", vzdát se projektů pro ješitné manažery, jako je zakládání univerzitních poboček v exotických zemích a zrušit luxusní centra pro rekreaci vedoucích pracovníků univerzit. Akademici musejí dostat prostor a právo zpochybňovat a vetovat nové administrativní iniciativy. Kdykoliv někdo navrhne novou byrokratickou iniciativu, akademici musejí mít právo zeptat se: "Existují důkazy, že toto funguje? Jaká je logika, na jejímž základě vznikl tento projekt? Má tento projekt smysl pro akademiky a pro studenty?" Pokud budou zodpovídány tyto tři jednoduché otázky, dojde k podstatné likvidaci prázdných byrokratických aktivit.

Univerzity také musejí přestat odměňovat vytváření prázdné byrokracie. To lze učinit tak, že nevěnujete prázdným řečem pozornost. Jakmile totiž vypnete pozornost v okamžiku, kdy někdo začne používat podnikatelský žargón, donutí to lidi, kteří chtějí prezentovat nové myšlenky, aby je řádně promysleli. Univerzity také musejí zařídit, aby bylo nákladné pro zaměstnance zvyšovat lidem břemeno organizační práce. Například, před zavedením nové procedury by měla  být nejprve zrušena jedna stará.


Zapojte se, je vás třeba

Zprovozňujeme diskuse na Britských listech

18. 4. 2017 / Bohumil Kartous

Vážení čtenáři Britských listů, rozhodli jsme se zpřístupnit těm, kdo pravidelně přispívají na provoz jednoho z mála nezávislých médií v ČR diskuse pod články. Rozhodli jsme se tak učinit proto, aby lidé, kteří mají velký podíl na více než dvacetileté existenci Britských listů, měli možnost vyjádřit se přímo k jejich obsahu a přispět svým úhlem pohledu. Od omezení na platící čtenáře si slibujeme též minimalizaci nenávistných, bigotních a scestných komentářů, které vytvářejí z internetových diskusí skládku mentálního odpadu. Sledovat diskuse a hodnotit příspěvky v nich bude mít nicméně možnost každý návštěvník.

Není to ale zabezpečení, které by výskyt digitální pitomosti či zneužití pro propagandistické účely dokázalo eliminovat úplně. Budeme proto diskuse redigovat a příspěvky, které budou obsahovat nepřijatelný materiál (e.g. rasistické výzvy, urážky ad hominem, výzvy násilného charakteru, replikaci prokazatelně konspiračních bludů), budou bez pardonu odstraňovány.

Přístup k diskusím je jednoduchý. Pokud budete mít zájem o diskuse, zaregistrujte se v systému a proveďte vybranou platbu (dle doby trvání přístupu k diskusím). Platby probíhají prostřednictvím systému GoPay. Poté budete mít přístup k diskusím na dobu, kterou jste si předplatili. V případě technických problémů se prosím obracejte na programátora Britských listů Michala Panocha: michal@panoch.net.

Prosíme pravidelné přispěvatele Britským listům, aby možnosti využili a aby přenesli své platby do nového systému, jenž jim umožní přístup k diskusím. Zároveň vyzýváme ostatní čtenáře, aby tuto možnost zvážili. Víme, že Britské listy čte řada velmi zajímavých lidí a velmi oceníme, pokud se podaří na webu Britských listů vytvořit silnou komunitu lidí, kterým vyhovuje kritický přístup a unavuje je digitální spad. Zajímavé příspěvky v diskusích budeme redakčně zpracovávat a vydávat jako samostatné texty. 

Vážení čtenáři, věříme, že se naše rozhodnutí ukáže jako správné a že diskuse přispějí jak k pluralitě relevantních názorů, tak k dlouhodobé udržitelnosti Britských listů. 

Nenápadný půvab zvýšení minimální mzdy

22. 8. 2017 / Jiří Hlavenka

Zvýšení minimální mzdy je   nenápadně elegantním opatřením, které vedlejším efektem redukuje šedou ekonomiku.

Zvýšení minimální mzdy na 12000 Kč považuji za správné a realizované ve vhodnou dobu, s důvody uváděnými pro toto zvýšení souhlasím a netřeba je dále komentovat.

Je tam ještě jeden nenápadný půvab, který není moc zmiňován. 

Statistiky MPSV říkají, že za minimální mzdu pracuje 132 000 lidí, nejvíce v oblasti pohostinství. Jenomže to je částečná pravda. V těchto oblastech je právě typické, že zaměstnanec má formálně minimální mzdu (kvůli odvodům) a zaměstnavatel mu zbytek do dohodnuté mzdy dorovnává tzv. na ruku. Zajímavé je, že se toto příliš nezměnilo ani se zavedením EET: zjevně tedy i drakonická, humpolácká a drahá metoda zavádění evidence tržeb neplní svou funkci, tedy redukci šedé ekonomiky v této drobné sféře.

Forma "minimální mzda + zbytek na ruku" je využívaná nejčastěji, protože je nejméně riziková. Sto procent odměny "na ruku" totiž přináší přílišný risk pro zaměstnavatele i zaměstnance. Restaurace plná lidí, která nemá formálně jediného zaměstnance, "my tady jen teď pomáháme kamarádovi", to už kontrole na nos nenavěsíte. A pokuty jsou citelné.

Zvýšení minimální mzdy je tak nenápadně elegantním opatřením, které vedlejším efektem redukuje šedou ekonomiku. I nadále se bude v hospodách fungovat metodou "minimál a zbytek na ruku", ale ten minimál bude větší a doplatek na ruku menší. V důsledku tak může mít u menších provozoven větší dopad na výběr daní a na potřebné narovnání podmínek zaměstnanců napříč obory větší vliv než EET.

Policie usmrtila atentátníka z Barcelony

22. 8. 2017

Younes Abouyaaqoub, 22, identifikovaný jako řidič dodávky, která ve čtvrtek v Barceloně usmrtila 15 lidí a více než 130 zranila, byl policisty usmrcen v městě Subirats

Na barcelonském náměstí Las Ramblas se konala demonstrace asi jednoho tisíce muslimů pod heslem "Muslimové proti terorismu"


Policie uvedla, že těsně před tím, než byl zastřelen, vykřikl Younes Abouyaaqoub "Allahu Akbar (Bůh je největší)". Místní lidé zavolali policii, když zjistili, že je v místě. Policie si nebyla jistá, jestli nemá na těle pás s výbušninami, tak použila k ohledání pásu robota. UKázalo se, že pás "s výbušninami" byl falešný.

"Hledali jsme 12 lidí a ti jsou nyní buď všichni mrtví, anebo ve vazbě," uvedl šéf policie Josep Lluís Trapero. Pět členů teroristické buňky včetna Abouyaaqouba bratra Houssaina bylo v pátek zastřeleno v pobřežním měst Cambrils.

Na barcelonském náměstí Las Ramblas se konala demonstrace asi jednoho tisíce muslimů pod heslem "Muslimové proti terorismu"

Vyšetřování se soustřeďuje na Abdelbakiho Es Sattyho, čtyřicátníka, který působil v městě Ripoll, kde žili teroristé, po dobu posledních dvou let. Je nyní známo, že Es Satty zahynul při výbuchu v domě v městě Alcanar, kde teroristická buňka připravovala bomby.

Podrobnosti v angličtině ZDE


Američané sledovali úplné zatmění Slunce

22. 8. 2017

To, co vidíte kolem černého disku, je sluneční korona, kterou normálně ze Země nevidíme:


Další záběry jsou zde:


Po strništi bos - další zbytečný film

21. 8. 2017 / Jan Čulík



Netuším, proč jsou čeští filmaři natolik posedlí nostalgií. Jako by neexistovaly problémy dneška, zdá se, že skoro každý současný český režisér natáčí filmy z druhé světové války. Nový film Jana a Zdeňka Svěráka, Po strništi bos, je zjevně další jakousi nostalgickou poctou či úlitbou syna Jana otci Zdeňkovi, ale pro širší veřejnost - mimo tanečky v rodině Svěrákových - ten film nemá větší význam.

Celou historií spolupráce Jana a Zdeňka Svěráka je zjevné, že Zdeněk Svěrák svému synovi ty filmy kazil - naplnil je vždycky nesnesitelnou sentimentalitou. Jediný film, na němž se Zdeněk Svěrák neúčastnil, je film Jana Svěráka Jízda, ze začátku devadesátých let - a to je vlastně jediný dobrý film mladého Svěráka, který mu otec nedokázal zkazit, protože se na něm nepodílel.

Problémem filmu Po strništi bos je kromě běžných a známých problémů, které vykazují scénáře Svěráka staršího, jedno docela zásadní omezení, které na sebe scénárista záměrně sám uvalil. Nostalgický film je vyprávěn z hlediska hlavního hrdiny, asi osmi nebo devítiletého? chlapce Edy. Jeho vnímání skutečnosti jako dítěte tedy nutně musí být omezené.

Film se odehrává za Protektorátu (jako by neexistovaly problémy dneška!), ale protože se na události díváme optikou relativně malého dítěte, němečtí vojáci jsou sice nebezpeční, ale jsou v podstatě vzdálení. Hlavním tématem filmu jsou chlapecké hry  a hlavně pobyt na venkově, který se Zdeňku Svěrákovi zřejmě vštípil do paměti z jeho vlastního dětství. Zdeněk Svěrák se narodil roku 1936, takže v době, kdy se film odehrává, by mu také bylo právě osm nebo devět let.

Edova rodina je nucena se vystěhovat z Prahy do rodinného domu k dalším příbuzným kdesi na českém venkově. Když Edův otec odmítne v elektrárně, v níž pracuje, zdravit vztyčenou pravicí, přijde rodina o podnikový byt.

Život na venkově je idylický, ale také o hodně primitivnější než ve městě. Kromě kamarádství s vrstevníky zaznamenává Eda hlavně rodinné vztahy. Rodině dominuje zuřivý dědeček (Jan Tříska), který v ní pěstuje nenávist až za hrob k svému synovi za to, že údajně kdysi fyzicky zaútočil na svou matku. Příběh byl sice jinak, a na vině byl především ten dědeček, protože prokarbanil skoro celý rodinný majetek, nicméně dědeček vzdorovitě udržuje nenávist rodiny vůči synovi až do konce.

Jinak ve filmu vlastně není skoro žádné jiné epické drama a žádný příběh. Jsme na atraktivně natočeném starodávném venkově a děti si hrají.

Český národ má Svěráky rád a jistě půjde i na tento jejich nový film ve velkých počtech. Nejsem si jist, že to má nějaký smysl.

Film neurazí, mírně pobaví, ale nevzruší. 
Antonín Liehm (84) ve Skotsku v dubnu 2008

Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968

21. 8. 2017

◄ Editor svazku "Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež" (1988) Antonín Liehm (84) ve Skotsku v dubnu 2008.

"Na co se tu stojí?" - "Na svobodu, paní."
Pavel Kohout
Jak se posílalo Poselství ZDE

Všeobecné znalosti toho, co se v Československu dělo v šedesátých letech a zejména v období tzv. Pražského jara 1968, jsou značně omezené. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny publikují o tomto období naprosté nesmysly, Jan Hřebejk a Filip Renč točí o něm filmy, které jsou o Československu na jakési jiné planetě. Málokdo se začte do toho, o co v té době v Československu skutečně šlo. Přitom je to zajímavé a dodnes aktuální.

V době posledního velkého kulatého výročí Pražského jara, v roce 1988, sestavil novinář, kritik a autor A.J. Liehm reprezentativní antologii nejzávažnějších více než 130 textů, publikovaných během jara 1968 v rámci tehdejší celospolečenské diskuse. Dal ji ironický podtitul "Čítanka pro děti a mládež". Této Čítanky je dnes zapotřebí možná ještě o mnoho více, než tomu bylo před dvaceti lety. Člověk by měl znát své kořeny.

Ve spolupráci s A.J. Liehmem a za pomoci historika Viléma Prečana jsme tuto antologii významných textů zprostředkovali i mladším generacím a předkládáme ji tímto pro studijní účely kompletní v digitální formě. ČTĚTE! │Jan Čulík

Publikace má tento úvod:

Milé děti, jinoši a dívky

před dvaceti lety bylo v Čechách i na Slovensku jaro. Mnozí z vás nebyli ještě na světě, jiní se sotva batolili, ostatní teprve rozum brali. Dnes se ptáte, jak to vlastně bylo, co bylo a proč. Tak jsme pro vás sestavili čítanku, abyste si mohli přečíst aspoň něco z toho, co se tenkrát myslelo, psalo a dokonce říkalo nahlas, ba i v rozhlase, v televizi a do telefonu. Najdete tu tříšť textů, která není, ani nechtěla být úplná, ani nemá být historickou dokumentací či úplným přehledem. Prostě průřez, čítanka, jak se ji podařilo dát dohromady v nesnadných podmínkách. Ať je vám k užitku i radosti, k poučení i pobavení. A možná, že po ni sáhnou se vzpomínkou na vlastní školní léta i tatínek s maminkou.

Kdyby se vám zdálo, že to či ono připomíná něco z vaší vlastní zkušenosti, vězte, že jde o podobnost čistě náhodnou.

S přáním pěkného jara 1988.

Redakce.

P.S. Texty jsme řadili chronologicky, abyste nezapomněli, že historie probíhá v čase. Proto také vlastní čítanku uvádějí texty projevů na Sjezdu československých spisovatelů v červnu 1967, které mohly být uveřejněny teprve na jaře 1968. Poslední texty jsou z 15. 8. 1968. O pár dnů později, 21. srpna, začalo nové dějinné období, jehož čítanku už budete muset pro svoje děti a vnuky sestavit vy.

Jaro 1968

Čítanka pro děti a mládež

Editor: A.J.Liehm. Vydala redakce časopisu 150 000 slov spolu s nakladatelstvím Index, e.V., Postfach 41 05 11, D-5000, Koeln 41 jako jeho 144. publikaci v rámci Knihovny 150 000 slov v únoru 1988.

Kompletní kniha ke stažení ZDE

Jednotlivé články:

Ladislav Novomeský, Nastal čas ZDEMIRROR
Ivan Klíma, Důvěra v necenzurovaný rozum ZDEMIRROR
A.J.Liehm, Diktát moci a trhu ZDEMIRROR
Ludvík Vaculík, Soudružky a soudruzi ZDEMIRROR
Rita Budínová, ...o spotřebě ZDEMIRROR
Gustáv Husák, Staršie výročie a nové nádeje ZDEMIRROR
Václav Slavík, Čas živé účasti ZDEMIRROR
Gustáv Husák, Poznámky k Februáru ZDEMIRROR
Jan Procházka, ...a co si o tom myslíte vy? ZDEMIRROR
Edo Friš, Dějinná príležitosť ZDEMIRROR
Zora Jesenská, Nelamte si jazyk ZDEMIRROR
Josef Smrkovský, Jak nyní dál ZDEMIRROR
Václav Kraus, Kdo jsou přátelé lidu ZDEMIRROR
Václav Klaus, Odbory: Obhájci dílčích, nebo celospolečenských zájmů? ZDEMIRROR
Karel Kosík, Rozum a svědomí ZDEMIRROR
Zora Jesenská, Nelámte si jazyk! ZDEMIRROR
Ludvík Vaculík, Toleranční patent ZDEMIRROR
rozhovor s A.J. Liehmem, Klidná revoluce v Československu ZDEMIRROR
Jan Procházka, ...a co si o tom myslíte vy? ZDEMIRROR
Názor redakce: K situaci mezi vysokoškolskou mládeží ZDEMIRROR
Rudolf Olšinský, Kdo nám kradne mozgy? ZDEMIRROR
Jan Procházka, Kdo se to hlásí o slovo? ZDEMIRROR
Alexander Kliment, Aktivita nepojmenovaných ZDEMIRROR
Jan Skácel, Starosti se státníkem ZDEMIRROR
Vilém Prečan, Je čas mluvit o Slovensku ZDEMIRROR
Jiří Lederer, Připsáno politickým stranám ZDEMIRROR
František Tomášek, Náboženství a socialismus ZDEMIRROR
Milan Uhde, Vzpomínka na nadporučíka N ZDEMIRROR
Milan Rúfus, Útrapy z národa ZDEMIRROR
Alois Mikeštík, Adolf Mueller, Ivan Synek, Mezinárodní souvislosti našeho vývoje ZDEMIRROR
Zdeněk Mlynář, Co dál s naší demokracií? ZDEMIRROR
Jiří Šotola, Pět vět ZDEMIRROR
Dušan Hamšík, Procesy, které dělaly dějiny ZDEMIRROR
Peter Karvaš, Tri návštevy ZDEMIRROR
Pavol Števček, Podmienky a pripomienky ZDEMIRROR
Alexandr Kramer, Jaká demokracie? ZDEMIRROR
Karel Kaplan, Jak dál v demokratizaci? ZDEMIRROR
Jan Procházka, ...a co si o tom myslíte vy? ZDEMIRROR
Mojmír Klánský, Rozklad jedné totalitní jednoty ZDEMIRROR
Václav Havel, Na téma opozice ZDEMIRROR
Miroslav Jodl, Svoboda a odpovědnost ZDEMIRROR
Ludvík Vaculík, A co dělníci? ZDEMIRROR
Jiří Brdečka, Čas oponou netrhá ZDEMIRROR
Zora Jesenská, Práva občana ZDEMIRROR
Ivan Sviták, Hlavou proti zdi ZDEMIRROR
Čestmír Kožušník, Hospodářství a politika ZDEMIRROR
Miroslava Rektorisová, Na vědecké frontě klid? ZDEMIRROR
Miroslav Holub, Otakar Poupa, O tichu vědy ZDEMIRROR
Gabriel Laub, Obrana cenzorů ZDEMIRROR
Alexandr Kliment, Koho se to týká ZDEMIRROR
Pavol Števček, Po prvé, po druhé ZDEMIRROR
Jiří Hanák, Jak to myslel soudruh Chňoupek? ZDEMIRROR
Jindřich Fibich, Nebezpečí fiktivní a skutečná ZDEMIRROR
J.T.Pick, O kráse ZDEMIRROR
Vladimír Maňák, Sloboda projevu a akčný program ZDEMIRROR
Jaroslav Putík, Tučné duše ZDEMIRROR
Ivan Klíma, Jeden projekt a jedna strana ZDEMIRROR
Zora Jesenská, V čom záujme? ZDEMIRROR
Kornel Foeldvári, Sitnianski rytieri ZDEMIRROR
Karel Kosík, Naše nynější krize ZDEMIRROR
Ivan Sviták, Vaše nynější krize ZDEMIRROR
Jan Procházka, Co si o tom myslíte vy? ZDEMIRROR
Jiří Kolář, Rada slouhům ZDEMIRROR
Robert Kalivoda, Demokratizace a kritické myšlení ZDEMIRROR
Miroslav Holub, O zabíjení slov ZDEMIRROR
Emanuel Mandler, Se stranou proti straně? ZDEMIRROR
Jiří Sláma, O budoucnosti socialistické demokracie v Československu spolurozhoduje ekonomika ZDEMIRROR
Dalimil, Obavy a rozvaha ZDEMIRROR
Zdeněk Pochop, Proletáři, spojte se ZDEMIRROR
Pavel Kohout, Občane - a co teď? ZDEMIRROR
Milan Balabán, Zápas se strašidly ZDEMIRROR
Rudolf Slánský, Jak si představuji samosprávu v našem závodě ZDEMIRROR
Stanislav Budín, O velké iniciativě ZDEMIRROR
Jan Patočka, Falešná teorie národa a Slovensko ZDEMIRROR
A.J.Liehm, Vážení soudruzi ZDEMIRROR
Václav Mueller, Co je to socialismus? ZDEMIRROR
Arnošt Lustig, Kdo maluje čerta na zeď? ZDEMIRROR
Čestmír Císař, Úloha tisku v naší společnosti ZDEMIRROR
Miroslav Jodl, Pokus o ohlédnutí ZDEMIRROR
A.J.Liehm, Tak vážně: Co konkrétně? ZDEMIRROR
Jan Procházka, ...a co si o tom myslíte vy? ZDEMIRROR
Jindřich Fibich, Komunisté a nekomunisté, spojte se ZDEMIRROR
Vnitropolitický komentář: K mimořádnému sjezdu Svazu československých novinářů ZDEMIRROR
Vítězslav Gardavský, Socialismus a náboženství ZDEMIRROR
Jan Šimsa, Aktuální z katechismu ZDEMIRROR
Petr Pithart, Politické strany a svoboda slova ZDEMIRROR
František Šamalík, Rovina integrace ZDEMIRROR
O novém státoprávním uspořádání s dr. Gustávem Husákem ZDEMIRROR
Ludvík Vaculík, Dva tisíce slov ZDEMIRROR
Jiří Šotola, Narodil se nám beránek ZDEMIRROR
Ludvík Vaculík, Obrodný proces v Semilech ZDEMIRROR
Jan Patočka, O principu vědeckého svědomí ZDEMIRROR
A.J.Liehm, O koho se opřít ZDEMIRROR
Pavel Kohout, Jak budu oběšen ZDEMIRROR
Igor Tomeš, Právo na práci ZDEMIRROR
Jiří Hanák, Proslýchá se, proslýchá ZDEMIRROR
Alexandr Kliment, Normální život ZDEMIRROR
Prohlášení kruhu nezávislých spisovatelů ZDEMIRROR
Ivan Klíma, Předsjezdové obavy ZDEMIRROR
Jan Procházka, ...a co si o tom myslíte vy? ZDEMIRROR
Bohumil Hrabal, Domácí úkol z pilnosti ZDEMIRROR
Milan Šimečka, Pravda o našej obrode ZDEMIRROR
A.J.Liehm, Válka nervů ZDEMIRROR
Michal Reiman, "Demokratický socialismus": možnosti a omezení ZDEMIRROR
Ludvík Vaculík, Omluva o 992 slovech ZDEMIRROR
Vojtěch Koranda, Jak to bude dál v československé armádě? ZDEMIRROR
Milan Jungmann, Ztracené iluze ZDEMIRROR
Bohuslav Březovský, Z konfesí literáta ZDEMIRROR
Dalimil, Schein und sein ZDEMIRROR
Jiří Mucha, Dialog ZDEMIRROR
Václav Slavík, Kde se vládne ZDEMIRROR
Ivan Bystřina, Takzvaná dělnická politika ZDEMIRROR
Ladislav Mňačko, Kto nám zvolil Novotného ZDEMIRROR
Poselství občanů předsednictvu Ústředního výboru Komunistické strany Československa ZDEMIRROR
J.R.Pick, O psaní do novin ZDEMIRROR
Ludvík Vaculík, Naši kontrarevolucionáři ZDEMIRROR
Petr Pithart, Musí jít o právo na samosprávu ZDEMIRROR
Vladimír Kadlec, Ekonomicky zajistit socialismus ZDEMIRROR
Josef Hanzlík, Za hymnou ZDEMIRROR
Pavel Kohout, Jak se posílalo Poselství ZDEMIRROR
Milan Kundera, Malý a velký ZDEMIRROR
Jindřich Fibich, Jaké stanovy, taková demokratizace ZDEMIRROR
Stanislav Šimanovský, Semilské řádky ZDEMIRROR
Jaroslav Putík, Co váží slovo ZDEMIRROR
František Šamalík, Agentománie ZDEMIRROR
Josef Škvorecký, Laická sémantika ZDEMIRROR
Pavel Steiner, Vznik a trvání jednoho mýtu ZDEMIRROR
Z druhé semilské strany ZDEMIRROR
Dalimil, Přátelství a politika ZDEMIRROR
Ján Mlynárik, Kdo má tedy pravdu? ZDEMIRROR
Josef Vohryzek, O "diváctví" ZDEMIRROR
Vladislav Chlumský, Kdo může být podnikatelem? ZDEMIRROR
Josef Válka, Od Varšavy k Bratislavě ZDEMIRROR

Další knihy k poučení nejen pro děti a mládež

Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež
Editor: A.J.Liehm. redakce časopisu 150 000 slov a nakladatelství Index, 1988
kompletní kniha ke stažení


ZDE
 
   
Karel Bartošek: Občanská společnost v Československu a revolta roku 1968
Acta contemporanea ÚSD AV ČR, s. 12 - 20
ZDE
 
 
Václav Havel: Dálkový výslech, Rozmluvy, s. 113 - 132 ZDE  
Jan Měchýř: Na okraj legendy roku 1968, in: Soudobé dějiny 1/93, ÚSD AV ČR 1993, s. 11 - 23 ZDE  
Emanuel Mandler: Poločas Pražského jara 1968
Soudobé dějiny 4-5/94, s. 603-622
ZDE
 
 
   
Sedm pražských dnů, 21. - 27. srpen 1968
HÚ ČSAV, Dokumentace, září 1968, 494 s.
Vilém Prečan, Dokumentární zpráva o Černé knize s odkazem, V kradeném čase, s. 249-271
kompletní kniha ke stažení



ZDE
 
Úvodní slovo, s. 1 - 4 ZDE  
Prolog - 20.srpna, s. 1 - 3 ZDE  
Středa 21. srpna, s. 6 - 73 ZDE  
Čtvrtek 22.srpna, s. 74 - 171 ZDE  
Pátek 23. srpna, s. 172 - 221 ZDE  
Sobota 24.srpna, s. 222 - 270 ZDE  
Neděle 25. srpna, s. 271 - 315 ZDE  
Pondělí 26.srpna, s. 316 - 356 ZDE  
Úterý 27. srpna, s. 357 - 410 ZDE  
Epilog, s. 411 - 470 ZDE  
Přílohy, s. 471 - 494 ZDE  
Vilém Prečan, Dokumentární zpráva o Černé knize s odkazem, V kradeném čase, s. 249-271 ZDE  


 
Proměny Pražského jara - Sborník studií a dokumentů
o nekapitulantských postojích v československé společnosti 1968-69, kap. I. a II.
připravili a uspořádali Jindřich Pecka a Vilém Prečan
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Doplněk 1993, vybráno s. 310, celkem s. 441
kompletní kniha ke stažení




ZDE
 
Úvod, s. 9-12 ZDE  
Vilém Prečan: Lid, veřejnost, občanská společnost jako aktér Pražského jara 1968, s. 13 - 36 ZDE  
I. STUDIE
Jindřich Pecka: Proměny Pražského jara ve světle prameů spontánní povahy, s. 37 - 66

ZDE
 
Jiří Vančura: Muž, který stál v cestě - k úloze MUDr. Františka Kriegla v srpnu 1968, s. 67 - 90 ZDE  
Květa Jechová: K historii koordinačního výboru tvůrčích svazů 1968 - 1969, s. 91 - 122 ZDE  
Frantiek Cigánek: Postavení a role Parlamentu v srpnových dnech 1968, s. 123 - 164 ZDE  
Jan Pauer: Sovětská vojenská intervence a restaurace byrokraticko-centralistického
systému v Československu 1968 - 1971, s. 165 - 186
ZDE

 
Jan Pauer: Exkurs k úloze Ludvíka Svobody v srpnových událostech 1968, s. 187 - 204 ZDE  
II. DOKUMENTY
Odbory a heslo generální stávky v rezolucích z přelomu let 1968/1969, s. 207 - 244

ZDE
 
Studentské hnutí proti ústupkům a poraženectví, s. 245 - 280 ZDE  
Osudy a smysl petice Deset bodů ze srpna 1969, s. 281 - 310 ZDE  
   
Protokol z jednání delegací SSSR a ČSSR 23. - 26. srpna v Moskvě
in: Jitka Vondrová, Jaromír Navrátil: Mezinárodní souvislosti československé krize 1967 - 1970
Červenec - srpen 1968, ÚSD AV ČR -- Doplněk 1997, s. 271 - 274
ZDE


 
Miroslav Synek: Naděje a zklamání - Pražské jaro 1968
Acta Creationis, Čs. Středisko nezávislé literatury, Scheinfeld-Schwarzenberg 1988, s. 157
Jiří Vančura: Naděje a zklamání - Pražské jaro 1968, II. vydání MF, Praha 1989, Předmluva s. 8
ZDE


 
   
Petr Pithart: Osmašedesátý.
Vydalo nakladatelství ROZMLUVY, 18 Church Hill, Purley, Surrey CR2 3QN, England, v dubnu 1987 jako svou 43. publikaci.
Původně vyšlo v roce 1980 v nakladatelství Index, Köln, pod pseudonymem J. Sládeček.
kompletní kniha ke stažení



ZDE
 
Obsah, tiráž ZDE  
Věnování ZDE  
Úvodem ZDE  
I. Myšlenky a tanky ZDE  
II. Češi a "soudruzi ze Slovenska" ZDE  
III. Doma a za humny ZDE  
IV. Komunisté a "ti druzí" ZDE  
Epilog ZDE  

Vilém Prečan, "O co šlo v roce 1968: Další dokumenty"ZDE

Srpen a "moudrost davu"

21. 8. 2017 / Karel Dolejší

Když jsem jako dítě o prázdninách u tety v podkroví vytahoval ze starého sporáku tiskoviny roku 1968, zaujaly mě především dvě věci, jež umím pojmenovat teprve dnes. Šlo o jakési permanentně těkající rozčilení a politický mesianismus podbudovaný nacionalismem.

Rozčilenost byla v textech takřka všudypřítomná a v podstatě neartikulovatelná, kdežto mesianismus se projevoval zřetelně v idolech, které si tehdejší Čechoslováci horečně stavěli. Švýcarsko východu, první propojení socialismu s demokracií, příklad pro celý svět - všechno chiméry dnes o to smutnější, že s jistotou víme, jak dopadly.

Zatímco skupina vojenských expertů napůl zastřeně uvažovala o převzetí kontroly nad vlastní armádou ZDE a později i nad plánem obrany ZDE, "lid" podporovaný v bezstarostnosti politickým vedením blouznil o tom, jak prý všem ukážeme. Vystřízlivění z opilosti vlastní imaginární důležitostí zemi v noci na 21. srpna přineslo půl milionu vojáků, 800 letadel a 6 300 tanků.

Ovšemže tehdejší sny se od dnešních výrazně lišily. Předsrpnové Československo bylo sebevědomé, po dvaceti letech života za dráty se toužilo otevřít světu a začlenit se do něj. Pomyslný ideový vektor směřoval zevnitř ven, základní tón byl optimistický.

Dnešní Česká republika je zemí poznamenanou postkomunistickým komplexem chudého příbuzného, značná část obyvatel by dráty na hranicích opět uvítala, neboť - jak to vidí - by prý zemi oddělily od okolního světa předurčeného ke zkáze multikulturalismem. Ideový vektor míří zvenku dovnitř, ke svérázu národního švejkování; základní tón je pesimistický.

Nicméně rozdíly by pozorovatele neměly mást. Podobně jako v roce 1968 většina veřejnosti odmítala vnímat reálné parametry možných změn - v zásadě přicházela v úvahu buď kádárizace, nebo úplná "jugoslávská" roztržka nesoucí v sobě hrozbu vojenské invaze - také dnes si řada lidí nechce uvědomit, co je nebo není možné politicky dosáhnout. A krajní možnosti jsou nyní také dvě: Udržet se v centru evropského integračního projektu, dát zemi politickou reprezentaci ochotnou riskovat spor s oposmluvními kompradorskými oligarchy a začít postupně posouvat strukturu české ekonomiky směrem k jádrovým státům unie - nebo z jádra vypadnout a zmítat se ještě nějaký čas coby ekonomická polokolonie na rozhraní německého, ruského a čínského vlivu, dokud dlouhodobá frustrace z chybějícího rozvoje a intenzivní podvratná činnost Kremlu nepřivodí definitivní politické přepadnutí na východ.

Zatímco před srpnem si Čechoslováci malovali růžové sny za hranicí reality poháněni mesianismem, dnes převládá paranoidní defenzívní nacionalismus. Jenže zaměňovat paranoiu se střízlivostí by byla chyba.

Veřejnost dnes není ve věci celkové zahraničněpolitické strategie v průměru o nic moudřejší než před půlstoletím. Také dnes si mnozí nechtějí uvědomit míru ekonomické závislosti na odběratelích českého zboží, iluzornost údajné ruské nebo čínské alternativy a případné politické důsledky rozhodnutí vydat se opět východním směrem.

Co se určitě dramaticky změnilo je rozsah aspirací. V roce 1968 se Češi domnívali, že jim chybí jen malinký kousek k tomu, aby byli světoví. Dnes pěstují retrokult a mlčky se jím přiznávají k pocitu, že prohnilá 80. léta byla prý vrcholem, že na víc prostě nemají. Ostalgie už zašla tak daleko, až velké části veřejnost přestala být proti mysli možnost, že se premiérem stane osmdesátkový vekslák s podporou nereformovaných komunistů a okamurových rasistů. Lépe se totiž vysněnému ideálu přiblížit neumějí.

Před půlstoletím se "lid" dokázal zbavit ideologického jedu stalinismu jen mesianistickým delíriem. Dnes řadí zpětný chod od aspirací na přičlenění k vyspělému Západu a hodlá se vrátit do míst, jež za sebou zanechal při cinkání klíči na náměstích.

Nejen že tento staronový cíl dávno neexistuje a nezhmotní se ani sebezarputilejším pěním odrhovaček Michala Davida; v té podobě, v jaké si jej nepamětníci a selektivní pamětníci vybavují, dokonce nikdy neexistoval.

A moudrost davu oslavovaná Robejšky není o nic pošetilejší než kdysi, třebaže se místo k údajné světodějnosti upnula k provinciální normalizační idylce.

Demonstrace v Bostonu proti nacismu i Trumpovi

21. 8. 2017 / Milan Kohout

Český performer Milan Kohout se v Bostonu v sobotu účastnil demonstrace proti ultrapravici a nacismu. Napsal nám k tomu:


Amerika se stále více polarizuje, protože roste vztek na obou stranách a jen málokdo vidí, že je tato polarizace způsobená bezohledným kapitalismem.

Celospolečenské bohatství se za posledních několik desetiletí přemístilo do rukou uzounké vrstvy lidí, kolem nichž se schromáždily masy ve velkých pobřežních městech, vrhajících se na drobty hozené ze stolů ukrutných boháčů, zatímco je většina lidí ze středu Ameriky téměř bez práce a živoří na malých příjmech. Proto naprosto logicky volili Trumpa oproti Clintonové, která byla kandidátkou městských, ještě nad hladinou se držících lidí.


A kde kapitalismus nezajístí dostatek práce, tak se rodí fašismus, vášnivě kritizovaný městskými polootroky zbohatlíků.

V sobotu byla v Bostonu obrovská demonstrace proti hrstce místních i přespolních fašistů, kteří se zaštítili principem svobody slova, tak ceněné celou americkou společností.

Obrovský padesátisícový dav lidí fašistům nenechal dokončit jejich shromáždění, takže museli utéct do policejních antonů, které je vyvezly z vášnivého davu. K nejpočetnějším účastníům demonstrace patřili místní socialisté, kteří získali do svých řad díky prezidentskému socialistickému kandidátu Bernie Sandersovi spoustu mladých lidí všech barev.

Což je velmi dobře.

Je zajímavé, že spousta rozvášněných bojovníků proti fašismu a nacismu, kteří v poslední době propagují heslo, že nenávistný projev by neměl být zaručen svobodou projevu, sami používali nenávistné výkřiky směrované na fašisty, které by jim ale omezený princip svobody slova nedovolil a mohli by se pak dostat do konfliktu se zákonem.

Proto jsem sám vášnivých obhájcem absolutní svobody slova a takzvaný “hate speech” by měl být každopádně zaručen prvním dodatkem k americké ústavě.

 Z Bostonu očitý účastník demonstrace.









Bannon bude v Breitbartu dál "bojovat za Trumpa proti Bílému domu"

20. 8. 2017



Donald Trump v sobotu na Twitteru pochválil Steva Bannona, svého hlavního stratéga, který byl donucen opustit Bílý dům. 

Bannon, šéf tzv. "hnutí alternativní (extremní) pravice", hrál čelnou roli při vytváření nacionalistické strategie, která byla jádrem Trumpovy prezidentské předvolební kampaně. Trumpovo kontroverzní tvrzení, že při nacistickém násilí v Charlottesville nesly vinu "obě strany", se považuje za důsledem Bannonova vlivu. 

Bannon se nyní vrátil do Breitbart News jako výkonný ředitel této organizace, což je post, který zastával, než se stal v srpnu 2016 členem Trumpovy předvolební kampaně. 

V rozhovoru pro konzervativní Weekly Standard Bannon uvedl: "Jsem znovu svoboden. Teď má znovu ruce na svých zbraních. Někdo řekl: 'Je to Bannon barbar.' Zcela určitě rozdrtím opozici. Není o tom pochyb. Vytvořil jsem v Breitbartu zatraceně úplnou mašinérii. Nyní se vracím, vím, co vím a ten stroj spustíme na plné obrátky."

Tyto výroky jsou intepretovány jako výhrůžky takzvaným "globalistům" v Trumpově vládě, jako Trumpův předseda Národní ekonomické rady Gary Cohn a poradce pro národní bezpečnost HR McMaster, kteří se za scénou s Bannonem střetli ohledně obchodu, imigrace a zahraniční politiky. S Bannonem se také střetli členové Trumpovy rodiny Jared Kushner a Ivanka a požadovali jeho odchod z Bílého domu.

V jiném rozhovoru Bannon dodal: "Odcházím z Bílého domu a jdu do války za Trumpa proti jeho odpůrcům na Kapitolu, v médiích a v podnikatelské Americe," řekl.

Podrobnosti v angličtině ZDE



Trump zaútočil na protinacistické demonstranty v Bostonu

20. 8. 2017



"Jsou to protipolicejní agitátoři"

Donald Trump charakterizoval antifašistické a protirasistické demonstranty v Bostonu jako "protipolicejní agitátory", i když posléze se vyjádřil i na podporu práva demonstrovat:

V pozdějším tweetu uvedl: "Chci zatleskat mnoha demonstrantům v Bostonu, kteří hovoří proti bigotnosti a nenávisti. Naše země se brzo sjednotí!"

V Bostonu se v sobotu uskutečnila demonstrace asi 40 000 levicových aktivistů, kteří protestovali proti nacismu a rasismu ultrapravicových skupin a zcela zastínila malou ultrapravicovou demonstraci, která se tam v tu dobu také konala. 

Podrobnosti v angličtině ZDE


PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za červenec 2017

2. 8. 2017

V červenci 2017 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 71 730,25.  Příjem z reklamy byl 34 187, 40 Kč.  Výdaje na provoz Britských listů byly 117 559,50 Kč. 

Zůstatek byl koncem července 2017 161 245,20 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

 

Hospodaření OSBL za červenec 2017


Zůstatek k dispozici Britským listům k 30.6. 2017 :..............172 887.05 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 71 730,25   Kč   

Reklama ...................................................................  34 187,40 Kč

 

Výdaje:
zpracování účetnictví OSBL za rok 2016.........................34 500 Kč
bankovní poplatky...........................................................737.00 Kč
připojení k internetu: .....................................................1691.50 Kč
honorář (KD) ...............................................................19 500.00 Kč
honorář (DV) ...............................................................11 000.00 Kč
honorář (BK) ...............................................................10 500.00 Kč
správa a modernizace serveru (MP) ................................10 000.00 Kč 

pronájem filmové techniky.................................................2281 Kč

natáčení a produkce Rozhovorů Britských listů (AK) ................17 600 Kč

Filmový festival Karlovy Vary ....................................................9750 Kč

Zůstatek k 31.7. 2017: 161 245,20

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2016

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015  2016