Obrovská solidarita mezi muslimy i nemuslimy zavládla v Manchesteru po teroristickém atentátu

23. 5. 2017

Aktualizace 14.00: 

Tzv. "islámský stát" si přisvojil odpovědnost za manchesterský útok. Útočník byl podle policie Brit, anebo žil v Británii.
 
Manchesterská policie informovala, že v souvislosti s včerejším incidentem v Manchesterské aréně byl zatčen v jižním Manchesteru třiadvacetiletý muž.

- Komentátorka listu Daily Mail Kate Hopkins byla udána policii za to, že požadovala v okamžicích po atentátu v Manchesteru  "konečné řešení". Hopkinsová posléze tento svůj výrok na twitteru vymazala

- Předáci náboženských a komunitních organizací po celé Británii, stejně jako politikové, útoky odsoudili. Harun Khan, generální tajemník Muslimské rady Británie, se vyjádřil: "Toto je děsivé, je to zločin. Nechť pachatelé čelí plné síle spravedlnosti v tomto životě i v životě příštím." 

- Donald Trump odsoudil "zlé losery", kteří spáchali tento útok: "Tato zlovolná ideologie musí být zničena - míním úplně zničena - a nevinné životy musejí být ochráněny." 

Taxikáři celou noc vozili lidi zadarmo: 

Taxíkář: "Snažím se všude pomáhat, jak můžu. Vezl jsem lidi, kteří potřebovali najít členy své rodiny, odvezl jsem je do nemocnice, neměli žádné peníze, uvízli tady. V Manchesteru není žádná veřejná doprava, všechny ulice jsou uzavřeny, je opravdu obtížné tudy jezdit. Musíme, víte, vyjít na veřejnost a ukázat, víte, že ať tohle udělal kdokoliv, že na tom nezáleží, protože Manchester, my jsme všichni spolu, a držíme se spolu, kdykoliv na tom záleží. Někteří byli celí zakrvácení, někteří měli jizvy, víte, vypadalo to jako ve válečné zóně. Je to děsné, že jsme to zažili v Manchesteru. Je to jedna z těch situací, o níž si nemyslíte, že by k ní mohlo kdy dojít ve vašem domovském městě."

 Taxi drivers, hotel workers and the emergency services have worked through the night to help those caught up in the Manchester attack pic.twitter.com/9FhngeMReO

Politikové vyjadřují solidaritu. Např. skotský ministr dopravy, muslim Humza Yousaf:

"Naprosto zdrcující zprávy z Manchesteru. Nádherné město plné nádherných lidí. Tohle překonají - solidaritu s nimi se všemi"


V pondělních večerních hodinách došlo v koncertní hale v Manchester Arena v Manchesteru, kde se konal koncert americké zpěvačky Ariany Grande, k výbuchu. Policie oznámila, že došlo k obětem, a apelovala na veřejnost, aby se do oblasti nepřibližovali. 

Do rána bylo zjištěno, že zahynulo 22 osob a 59 bylo zraněno. Mezi obětmi jsou děti.  Policie atentát považuje za teroristický útok, "pokud nezíská jiné informace". Bomba vybuchla ve foyeru koncertní haly ve 23.33 středoevropského času.

Manchesterská policie uvedla, že útočník byl sám a odpálil amatérsky zkonstruovanou bombu.

Britská média neprojevují hysterii z atentátu, spíš lítost a solidaritu. O motivaci útoku není dosud nic známo.


Šéf manchesterské policie Ian Hopkins v úterý ráno uvedl:

"Považujeme toto za teroristický incident a jsme přesvědčeni, že ho spáchal jeden muž. Prioritou je určit, zda jednal sám, anebo jako součást sítě. 

Útočník, mohu potvrdit, v aréně zemřel. Jsme přesvědčeni, že útočník měl u sebe improvizovaný výbušný stroj, který detonoval, a způsobil tak tento masakr. 

Žádáme veřejnost, aby nespekulovala o jeho podrobnostech a aby ani nesdílela jména. Toto je složité a rozsáhlé vyšetřování, které teprve probíhá. Naší prioritou je spolupracovat s celostátní protiteroristickou policejní sítí a britskými výzvědnými službami ve snaze získat další podrobnosti o člověku, který provedl tento útok."

Manchesterští muslimští lékaři pracovali po celou noc, manchesterští muslimští taxikáři vozili lidi domů zadarmo. Vy Manchester neznáte:


Celý Manchester projevil účastníkům koncertu obrovskou solidaritu. Lidé nabízeli ubytování zadarmo, taxíkáři je zdarma vozili domů:

"Když někdo potřebuje odvézt z Manchesterské arény či ubytovat. pošlete tweet" #roomformanchester. Přepošlete na twitteru, ať se do dostane do popředí a ať to lidem pomůže:"

 Obyvatelé Manchesteru otevírají své domovy lidem, kteří tu uvízli, podniky nabízejí svezení zadarmo. Tohle je Manchester, který miluju:


Taxíky v centru Manchesteru nabízejí svezení ZADARMO každému, kdo se dnes nemůže dostat domů. Přepošlete na twitteru a rozšiřte tuto informaci: 

Kdo jsou noví džihádisté?

23. 5. 2017

V souvislosti s atentátem v Manchesteru vydáváme znovu analýzu o motivech atentátníků, kterou jsme původně vydali letos v dubnu.

Ze životopisů "domácích" evropských teroristů vyplývá, že to jsou násilní nihilisté, kteří přijali islám, nikoliv náboženští fundamentalisté, kteří páchají násilí.

Musíme pochopit, že terorismus nevzniká radikalizací islámu, ale islamizací radikalismu.


Jak terorismus, tak džihádismus existují už mnoho let a globalizovaný teror bez ohledu na národní hranice nejméně od anarchistického hnutí z konce 19. století. Bezprecedentní ale je, že teroristé dnes úmyslně usilují o vlastní smrt, píše Olivier Roy.

Za posledních dvacet let se téměř všichni teroristé ve Francii buď sami vyhodili do povětří, anebo se nechali zabít policií. Smrt je dnes ústřední součástí teroristova plánu.

Systematická volba smrti je nová věc. Pachatelé teroristických útoků ve Francii v sedmdesátých a v osmdesátých letech pečlivě plánovali svůj únik. Muslimská tradice sice uznává smrt mučedníka, který zemře v boji, nikoliv však sebevraha, protože sebevrah se protiví Boží vůli.


Vazba na sebevraždu je spojena s tím, že současný džihádismus na Západě, v Maghrebu i v Turecku je mládežnické hnutí, které je zkonstruováno nezávisle na rodičovském náboženství a kultuře, ale je také zakořeněno v širší kultuře mladých lidí. Tento rys současného džihádismu má klíčový význam.

Kdykoliv vznikne tato generační nenávist, přijímá také formu kulturního ikonoklasmu. Ničeni jsou nejen lidé, ale i sochy, modlitebny a knihy. Je ničena paměť. To mají bojovníci Islámského státu společné s Mao Ce Tungovými Rudými gardami i s Rudým kmérem.

Tento sebeničící rozměr nemá nic společného s politikou Blízkého východu. Je dokonce kontraproduktivní i jako strategie. Sebevražedné atentáty nejsou efektivní ani z vojenského hlediska. Teroristické útoky nepřivádějí západní společnosti na kolena. Jen vyvolávají protireakci. A tento druh terorismu dnes zabíjí daleko více muslimů než lidí na Západě.

Systematické spojení se smrtí je jedním z klíčů k porozumění dnešní radikalizaci. To, co svádí a fascinuje, je myšlenka čisté revolty. Násilí není cílem. Je to samo o sobě účelem.

Islámský stát nevynalezl terorismus. Jen nabízí mladým lidem narativní rámec, v němž mohou dosáhnout svých cílů. Pro Isis je výhodné, pokud je dobrovolník mentálně nemocný, či zranitelný, nebo je to rebel bez příčiny. Nevadí, že takovíto lidé nemají s Islámským státem mnoho společného, ale pokud jsou ochotni deklarovat vůči němu svou loajalitu, stávají se součástí jeho globálního narativu.

Proto je nutné chápat současné islamistické násilí spolu s jinými formami násilí a radikalismu, které jsou velmi podobné - jde o ta hnutí, která prosazují generační revoltu, sebezničení, radikální konflikt se společností, estetiku násilí, kulty soudného dne.

Často se zapomíná, že sebevražedný terorismus a organizace jako al Kajda a Isis jsou v historii muslimského světa nové a není možné je  vysvětlit prostě vzestupem fundamentalismu. Musíme pochopit, že terorismus nevzniká radikalizací islámu, ale islamizací radikalismu.

Musíme se ale ptát, proč a jak nalezla vzbouřenecká mládež v islámu paradigma své totální revolty. Násilná radikalizace není důsledkem náboženské radikalizace. Náboženský fundamentalismus existuje a zosobňuje podstatné společenské problémy, protože odmítá hodnoty založené na individuální volbě a osobní svobodě. Avšak nutně nevede k politickému násilí.

Ti, kdo páchají atentáty, nejsou oběti. Nejsou nejchudší, nejponíženější ani nejméně integrovaní občané. Skutečnost, že 25 procent džihádistů jsou konvertité, dokazuje, že vazba mezi radikály a jejich "lidem" je také umělá.

Revolucionáři téměř nikdy nepocházejí z trpících tříd.

Až do poloviny devadesátých let pocházela většina džihádistů z Blízkého východu a bojovala před pádem komunistického režimu v Afghánistánu.

Od roku 1995 však páchají atentáty "domácí teroristé".

Neexistuje standardní teoriristický profil, ale objevují se opakující se charakteristiky. Profily evropských teroristů se za dvacet let skoro nezměnily. Jsou to lidé z druhé přistěhovalecké generace, jsou relativně dobře integrovaní, mají historii drobné zločinnosti, dojde k jejich radikalizaci ve vězení a zemřou při konfliktu s policií.

Jsou to také téměř vždy původně ateisti, kteří konvertovali k islámu, lidé, kteří žili silně sekularistickým životem, chodili do klubů, pili alkohol, páchali drobné trestné činy. Náhle se intenzivně dají na náboženství, buď individuálně, anebo v malé skupině. Členství této skupiny je téměř vždy stejné: bratři, přátelé z dětství, známí z vězení, někdy z výcvikového tábora. Je také pozoruhodné, kolik těchto skupin tvoří sourozenci. Zdůrazňuje to generační rozměr radikalizace.

Radikálové jsou často sirotci, anebo pocházejí z nefunkčních rodin. Nerebelují nutně proti svým rodičům, ale proti tomu, co představují: ponížení, ústupky učiněné společnosti. Rebelují také proti tomu, co u svých rodičů považují za jejich náboženskou ignoranci.

Většina nových radikálů se velmi silně účastní na kultuře mladých lidí: chodí do nočních klubů, namlouvají si dívky, kouří a pijí. Téměř 50 procent džihádistů ve Francii má historii drobné zločinnosti - většinou prodeje drog, ale také násilí a méně často ozbrojená přepadení. Oblékají se jako dnešní mládež - do značkového oblečení, nosí baseballové čepice, kapucy, pouliční oblečení mladých lidí.

Mají rádi rapovou hudbu a chodí do klubů. Velmi rádi hrají počítačové hry a líbí se jim násilné americké filmy.

Jejich násilné tendence někdy mají jiné vyústění než džihád a terorismus - viz války gangů v Marseille. Také je možno tyto tendence kanalizovat - například vstupem do armády nebo sportem. Jazyk radikálů je vždycky jazykem země jejich pobytu.

Ve vězení se dostávají do kontaktu se zradikalizovanými příslušníky své generace a jsou daleko mimo jakékoliv institucionalizované náboženství. Vězení prohlubuje mnoho faktorů, které vyvolávají v současnosti radikalizaci: konflikt generací, revoltu proti systému, šíření zjednodušeného salafismu, utvoření těsné buňky, hledání důstojnosti ve vztahu k normě, vnímání zločinnosti jako legitimního politického protestu.

Jiným charakteristickým rysem je vzdálenost radikálů od jejich bezprostředního kruhu známých a příbuzných. Nežijí v silně náboženském prostředí. Jejich vztah k místní mešitě je obojaký: buď tam chodí zřídka, anebo byli z mešity vyloučeni pro pohrdavý přístup k místnímu imámovi. Nikdo z nich se nikdy nepodílel na činnosti žádné muslimské organizace. Výjimkou byla Británie, která měla síť extremistických mešit.

Náboženský extremismus vzniká mimo komunitní struktury, opožděně, náhle a velmi krátce před tím, než se terorista rozhodne k akci.

Shrňme to: Typickým radikálem je mladý imigrant druhé generace nebo konvertita, který často páchal drobnou zločinnost, nemá prakticky žádné náboženské vzdělání ani znalosti, avšak projde rychlým procesem radikalizace v rámci skupinky přátel či na internetu, nikoliv v mešitě. Přijetí náboženství je exhibováno, ale neodpovídá pravidelné účasti na náboženských obřadech. Rétorika je násilná. S nepřítelem není možné dospět k žádnému kompromisu. Nepřítelem je i vlastní rodina, která je obviňována, že dodržuje islám nesprávně, anebo odmítá k islámu konvertovat.

Je zjevné, že rozhodnutí radikála identifikovat se s džihádem a tvrdit, že patří k radikální islamistické organizaci, je významné. Naším úkolem je porozumět procesu islamizace radikalismu.

Neexistuj žádný typický sociální či ekonomický profil zradikalizovaných jedinců. Není pravda, že terorismus je důsledkem neúspěšné integrace. Kromě toho, radikálové nepocházejí z fundamentalistických komunit.

Velmi často se džihádismus považuje za rozšíření salafismu. Je to ale složitější. Mladí radikálové skutečně upřímně věří, že přijdou do nebe a jejich referenční rámec je hluboce islamistický. Jenže jaká forma islámu to je?

Džihadisté nepropadají násilí studiem posvátných textů. Stávají se radikály, protože se jimi rozhodli být, protože je pro ně radikalismus atraktivní. Téměř absolutní neznalost náboženství mezi džihádisty je naprosto ohromující. Z více než 4000 zahraničních rekrutů naverbovaných Islámským státem přiznalo více než 70 procent, že mají jen velmi základní znalost islámu, přestože většina džihádistů má velmi dobré vzdělání.

Proč páchají radikálové své útoky?

Prvotní motivací jsou zvěrstva páchaná Západem proti "muslimskému lidu", druhá je role hrdiny mstitele, třetí je touha po smrti a přijetí v nebi.

Muslimská komunita, kterou teroristé údajně mstí, není nikdy specifikována. Je to nehistorická a neprostorová realita. Žádný džihádista se nikdy neúčastnil žádného propalestinského hnutí ani nebyl členem žádné organizace bojující proti islamofobii, ani členem žádné islámské nevládní organizace. Tito zradikalizovaní mladíci čtou na internetu texty v angličtině a ve francouzštině, ale ne v arabštině.

Je podivné, že obránci Islámského státu nikdy nehovoří o zákonu šaria ani o islamistické společnoseti, kterou má vybudovat Isis. Žít v islamistické společnosti džihádisty nezajímá: jezdí na Blízký východ nikoliv, aby tam žili, ale aby tam zemřeli. Tito mladí radikálové nejsou utopisté, jsou to nihilisté.

Co je radikálnější na nových radikálech, než jak tomu bylo u starších generací revolucionářů, islamistů a salafistů, je jejich nenávist vůči existujícím společnostem, ať západním, nebo muslimským. Tato nenávist je zosobněna tím, že usilují při masovém vraždění o vlastní smrt.

Sebevražedný masový vrah je bohužel velmi častou současnou osobností. Typickým příkladem je americký střelec ve škole, který se vydá do školy silně ozbrojen, usmrtí tam co nejvíce lidí může a pak zabije sám sebe, anebo se nechá usmrtit policií. Už předtím zveřejnil fotografie, videa a prohlášení na internetu. V nich zaujal pózu hrdiny a je nadšen tím, že nyní všichni budou vědět, kdo je. V USA došlo v letech 1999-2016 k padesáti takovýmto útokům.

Hranice mezi sebevražedným masovým vrahem tohoto druhu a extremistou za chalífát jsou velmi mlhavé. Vrah z Nice, například, byl nejprve charakterizován jako duševně chorý a pak jako extremista pro Isis. Obojí charakteristika se nevylučuje.

Tyto kategorie vrahů jsou specifické, avšak mají mnoho společného. Masové vraždy páchají nihilističtí  a sebevražední mladíci v deziluzi. Organizace jako al Kajda a Isis jim k tomu poskytují scénář.

Islámský stát dokáže zneužívat našeho strachu. Hlavním strachem je strach z islámu. Strategickým dopadem útoků je jejich psychologický dopad. Nemají dopad na vojenské schopnosti Západu: naopak, teroristické útoky je posilují a vedou k ukončení škrtů ve vojenských rozpočtech. Mají jen okrajový hospodářský dopad a ohrožují naše demokratické instituce jen potud, pokud je sami zpochybníme nekonečnou debatou o rozporu mezi bezpečností a zákonností.

Bojíme se, že naše vlastní společnosti se rozloží a dojde k občanské válce mezi muslimy a "ostatními".

Ptáme se, co islám chce a co islám je, aniž bychom si kdy uvědomili, že tento svět islámu neexistuje. Ke konfliktům dochází především mezi muslimy samotnými. Klíč k těmto konfliktům je v první řadě politický: národní otázky jsou klíčem k Blízkému východu a sociální otázky klíčem k integraci.

Samozřejmě Isis, stejně jako al Kajda, vytvořila grandiózní imaginární systém, kdy si představuje, že dobude a porazí Západ. Je to obrovská fantazie, jako všechni tisícileté ideologie.

Avšak na rozdíl od hlavních sekularistických ideologií 20. století má džihádismus velmi úzkou sociální a politickou základnu. Nemobilizuje masy a užívá jen lidí na okraji společnosti.

Existuje pokušení představovat si islám jako radikální ideologii, která v muslimském světě mobilizuje miliony lidí tak, jak nacismus byl schopen zmobilizovat velkou část německého obyvatelstva.

Avšak realitou je, že předstírání Isis, že chce vytvořit globální chalífát, je nesmysl - a proto verbuje mladé násilníky, kteří propadají falešným představám o svém hrdinství.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Rozhovor Britských listů 110:

Komunální politika není ideologická

19. 5. 2017



Bohumil Kartous hovoří v tomto Rozhovoru Britských listů s Janem Čižinským, starostou Prahy 7 a představitelem hnutí Praha 7 sobě, které se dostalo k moci prostřednictvím lidového referenda proti předražené radnici a v důsledku systematické interakce s místními voliči. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 19. května 2017.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Pondělí, katastrofální den pro britské konzervativce skončil mediální popravou Theresy Mayové

23. 5. 2017 / Jan Čulík

V pondělí se britská konzervativní premiérka Theresa Mayová rozhodla učinit obrat o 180 stupňů ve své politické strategii týkající se sociální péče pro přestárlé osoby trpící demencí. Minulý týden publikovala - bez předchozí konzultace s kýmkoliv - ve konzervativním programu pro nadcházející britské předčasné volby, které se budou konat 8. června, návrh, že - nákladnou - pečovatelskou službu pro přestárlé občany trpící demencí si občané budou muset hradit sami, dokud jim z jejich majetku nezůstane jen 100 000 liber. Vzhledem k tomu, že většina britských domů a bytů má hodnotu větší než 100 000 liber, znamenalo to, že nejméně 90 procent takto postižených občanů bude muset svou nemovitost prodat a financovat z ní tak svou sociální péči. Není divu, že návrh této strategie vyvolal v Británii zejména od starších občanů vlnu zuřivosti.

Ta přiměla premiérku Mayovou, aby v pondělí na tiskové konferenci ve Walesu svou strategii modifikovala. Oznámila, že částka, kterou budou přestárlí občané postižení demencí muset hradit, nebude neomezená, ale bude omezena nějakým blíže neurčeným limitem. Tím si rozezlila novináře a veřejnost ještě více protože, celá záležitost byla ještě více znejistěna a zmatena.

Mayová si neposloužila, když na tiskové konferenci opakovala jako robot, že "K žádné změně nedošlo! K žádné změně nedošlo!" přestože o méně než 24 hodin předem její předchozí - údajně neměnnou - strategii potvrdili hned dva ministři její vlády (včetně potrhlíka Borise Johnsona).

Katastrofální den pro Mayovou skončil v 19 hodin, kdy Mayovou půl hodiny interviewoval na televizní stanici BBC 1 v hlavním vysílacím čase nestor britských televizních inkvizitorů, někdejší šéfredaktor týdeníku Sunday Times Andrew Neil. Zde je ten - naprosto pozoruhodný, děsivý rozhovor.

Otázkou je, jaký bude mít toto kataklysmatické pondělí dopad na názory britských voličů. Mnozí poukazují na to, že pokud Mayová nezvládne ani televizní rozhovor, těžko bude efektivně vyjednávat v Bruselu o brexitu. Jiní poukazují na to, že její mantra "strong and stable" (silná a stabilní vláda, tedy její) byla od tohoto víkendu poněkud zrušena.

Mayová se normálně skrývá před veřejností, nenechává se interviewovat a v žádném případě se neúčastní debat s politiky. Teď už všichni vědí proč:

Neil jako vynikající moderátor pronesl v rozhovoru vlastně jen pár vět. Všechny z nich šly tvrdě na tělo. Mayová neodpověděla na VŮBEC ŽÁDNOU OTÁZKU a po celou půlhodinu blekotala znovu a znovu, opakovaně, tytéž nesmysly.

Deník Guardian vybral z té půl hodiny naprostých blábolů pět Neilových otázek s blábolivými odpověďmi Mayové:



Andrew Neil: Vstoupila jste do této předvolební kampaně s obrovským dvojciferným náskokem v průzkumech veřejného mínění. Nyní v některých průzkumech poklesl na méně než deset procent. Co se zhatilo?

Theresa Mayová: No, víte, Andrewi, je jen jediné hlasování, o které jde v každé volební kampani, jak jistě víte na základě své dlouholeté zkušenosti, a to je to hlasování, které bude 8. června.

Andrew Neil: Váš předvolební manifest odmítl limit na platby občanů za pečovatelskou sociální péči. Uvádí se tam důvody, proč jste ten limit zrušili. Teď jste řekla, že limit zavedete. Musíte jednat poctivě, řekl bych, a sdělit britským občanům, proč jste se teď rozhodla jinak.

Theresa Mayová: To, co já dělám - zaprvé, Andrewi, jednám s britským lidem  ohledně velkých problémů, jimž čelíme, absolutně poctivě. To, co jsem udělala dnes, je, že jsem viděla to strašení lidí, upřímně řečeno, jehož jsme byli svědky přes víkend. Viděla jsem, že se Jeremy Corbyn snaží plíživě se dostat  do premiérského úřadu v Downing Street tím, že zneužívá strachu starších a zranitelných lidí, a tak jsem objasnila, co včleníme do konzultativního dokumentu, o němž se zmiňuji v předvolebním programu.

Andrew Neil: Mnoho lidí říká, že váš předvolební program je docela mlhavý, pokud jde o to, jak hodláte hradit své přísliby výdajů. Z čeho hodláte uhradit těch nových 8 miliard liber pro státní zdravotnictví? 

Theresa Mayová: Když jezdím po Británii a hovořím s lidmi ohledně toho, co budeme dělat ve vládě, to, co lidé chtějí vědět, je, zda budeme opravdu mít silnou ekonomiku, která nám umožní platit státní zdravotnictví a platit za veřejné služby, které lidé chtějí.

Andrew Neil: Chtěl bych se zmínit o lidech, kteří sotva vycházejí se svými příjmy. Nejsou to nejchudší občané, ale nejsou ani bohatí. Život pro ně je tak trochu boj. Vy říkáte, že jste na jejich straně, ale inflace nyní roste rychleji než průměrné platy, takže klesá životní úroveň a vy jste zmrazila sociální dávky pro téměř sedm milionů lidí. Jakým konkrétním způsobem jste na jejich straně?

Theresa Mayová: No, když se podíváte na problémy kolem lidí, kteří, jak říkáte, chci říct, hovořila jsem o těch, kteří sotva vycházejí se svými příjmy, pro něž je někdy život tak trochu boj, když jsem loni přišla do Downing Street a je celá řada způsobů, jak chci tyto lidi podporovat. Co se týče životní úrovně, chci vybudovat silnou ekonomiku s lépe placenými pracovními příležitostmi. Chci jim vždycky pomáhat s věcmi, jako jsou účty za energie a proto uvalíme limit na zvyšování cen energií. 

Andrew Neil: Konzervativci slíbili, že umoří rozpočtový deficit do roku 2015. Teď to nebude dříve než v roce 2025. Vy jste přislíbila snížit imigraci na desetitisíce lidí. Dosahuje stále 273 000 lidí. V těchto dvou otázkách jste nesplnili své sliby: proč bychom měli důvěřovat konzervativcům v čemkoliv jiném?

Theresa Mayová: No, jak říkám, tyto volby budou o důvěře. Ano, my máme - my jsme pořád strana, která chce zajistit, že umoříme deficit. Už jsme z něho umořili tři čtvrtiny. Takže tu práci děláme a budeme ji dělat i dál. Ostrý kontrast s Labouristickou stranou, která chce podstatnou měrou zvýšit státní zadluženost a má šéfa, který říká, že mu zadluženost a deficit nevadí.

Zdroj v angličtině ZDE

 


Reakce na sociálních sítích byly sžíravé: 

Pokud jste neviděli rozhovor s Theresou Mayovou, tady je ještě jednou:



Podívejte se na rozhovor Andrewa Neila s Theresou Mayovou. Je to železniční katastrofa. Je úplně jasné, proč nechce debatovat s jinými politiky:



Ten rozhovor s Theresou Mayovou je naprosto surrealistický, když si přečtete jeho transkript. Ona není schopna odpovědět na jedinou otázku:
 



Právě jsem viděl Andrewa Neila interviewovat Theresu Mayovou. Za tento výkon bychom ho měli poslat do Bruselu vyjednávat brexit. Ona je  nemožná:

 



Žádnou paniku! Theresa Mayová slibuje, že sežene 8 miliard liber do zdravotnictví, hmm... někde:

 



Rozhovor s naší Nejvyšší vůdkyní, nyní pro lepší porozumění jejím zlatým slovům s titulky:

 


 

Theresa Mayová odhaluje rozpočtovou technologii svého volebního programu v dnešním rozhovoru:

 


Donald Trump na Blízkém východě aneb Mír se odkládá na neurčito

23. 5. 2017 / Daniel Veselý

Americký prezident Donald Trump spolu s ministrem zahraničí Rexem Tillersonem zamířil na Blízký východ, aby ujistil své klíčové spojence v Rijádu a Tel Avivu o své neochvějné podpoře a aby lál Íránu a jeho šíitským spojencům. O víkendu Spojené státy a Saúdská Arábie uzavřely vojenský kontrakt v hodnotě 110 miliard dolarů (očekává se, že do této monarchie v průběhu následujících 10 let doputují zbraně za astronomických 350 miliard dolarů), a to navzdory pokračující agresi Rijádu a spol. v Jemenu, který je na pokraji hladomoru. Trump posléze navštívil Izrael, kde právě probíhá protestní hladovka palestinských vězňů, zatímco na Izraelem okupovaném Západním břehu vypukly masové protesty. Ani příliš nepřekvapí, že si americký prezident na horké blízkovýchodní půdě počíná jako pověstný slon v porcelánu, jenž se navíc zasazuje o prohloubení tamních konfliktů nejen po sektářské linii.

Donald Trump přednesl v Rijádu, kam se sjeli předáci desítek arabských monarchií, bizarní projev namířený proti Íránu, Hizballáhu, jemenským Húsijům a iráckým šíitským milicím, a to v okamžiku, kdy si Íránci v relativně férových prezidentských volbách zvolili nejumírněnějšího kandidáta a zároveň stávajícího prezidenta Hasana Rúháního, jemuž odevzdali hlasy především mladí, ženy a liberálové. I když íránský politický systém nelze ani s notnou dávkou fantazie označit za demokratický, kupříkladu v Saúdské Arábii mohou lidé volit pouze zastupitele do místních rad, jež de facto nemají žádnou moc. Saúdská Arábie je absolutistickou monarchií a vedle rozsáhlého porušování lidských práv tu dochází k takovým absurditám, kdy například panel saúdských vědců dospěje k závěru, že ženy nejsou lidé, ale pouze savci, a mohou se tak těšit stejným právům jako velbloudi, dromedáři a kozy. Tato a jiné groteskní, byť v jádru děsivé skutečnosti patrně přiměly Ivanku Trumpovou, aby pochválila pokrok v ženských právech, k němuž údajně v monarchii došlo. Nenechme se mýlit - za vším stojí peníze, vliv a moc, a ani Ivanka Trumpová nepřišla zkrátka. O lidská práva tu samozřejmě nejde ani omylem, ostatně to Trumpova administrativa ani nepředstírá.

A jestliže v Íránu utrpěl porážku ultrakonzervativní kandidát a favorit zkorumpovaných Revolučních gard Ebrahim Raisi, jenž má ruce namočené v krvi tisíců politických vězňů popravených v roce 1988, je to samozřejmě dobrá zpráva. Trumpovo obvinění Teheránu z vedení rozsáhlé státně teroristické kampaně proto padá na spálený úhor reality, neboť prezident Rúhání uzavřel se Spojenými státy přelomovou dohodu o íránském jaderném programu, je nakloněný korektním vztahům s Bílým domem a působí jako spolehlivá hráz proti tamním hardlinerům. Silně kontroverzní a problematická je však úloha Íránu v Sýrii, kde Teherán bojuje po boku brutálního prezidenta Asada. Na druhou stranu krutý wahhábistický režim, jemuž Donald Trump skládal jednu poklonu za druhou, inspiroval teroristický kult Daeše, dlouhá léta destabilizoval Sýrii podporou tamní odnože Al-Káidy, postavil se za pučisty v Egyptě, zadusil demokratické protesty v Bahrajnu - o decimaci Jemenu nemluvě.

Americký prezident ve spolupráci s plejádou sunnitských diktátorů a autokratů podle reportéra Roberta Fiska v Rijádu položil základy „arabského NATO“ ve zjevné snaze neutralizovat vliv šíitského Íránu, a to nejlépe vojenskou silou. K této koalici samozřejmě patří také Izrael, jemuž je Írán stále solí v očích. Někteří pozorovatelé dokonce varují před vířením válečných bubnů, jako tomu bylo v předvečer anglo-americké intervence do Iráku.

Trumpova a Tillersonova návštěva Izraele probíhá v době, kdy v izraelských věznicích stovky palestinských vězňů drží protestní hladovku a na Západním břehu demonstrují tisíce lidí poté, co ilegální osadník usmrtil mladého Palestince. Demonstranti, kteří čelí izraelským ozbrojeným složkám, vězňům vyjádřili podporu a na znamení solidarity vyhlásili generální stávku. Americký prezident míní navázat tam, kde jeho předchůdce před třemi lety ztroskotal: Chce obnovit blízkovýchodní mírový proces, který je však v komatózním spánku. Nutno poznamenat, že si Trump v Jeruzalémě stejně jako v Rijádu počíná neohrabaně, neboť se jako první americký prezident odhodlal ke kontroverznímu kroku a navštívil Zeď nářků.

Přestože si Trump, jemuž chápání složité blízkovýchodní reality komplikuje akutní nedostatek vědomostí a přebujelé ego, vytkl grandiózní cíl, již nyní je zjevné, že nemá po ruce konkrétní plán, jak blízkovýchodní pat vyřešit. Avšak Trumpova zmínka o nezlomném poutu mezi Spojenými státy a Izraelem na Ben Gurionově letišti hned po jeho příletu mnohé naznačuje. Zvláště poté, co izraelský premiér Netanjahu americkému prezidentovi blízkovýchodní spor vylíčil jako zápas civilizace a barbarských sil. Trump v Jeruzalémě slíbil, že Spojené státy nedopustí, aby Írán vyvinul jadernou zbraň a že přehodnotí dohodu o íránském jaderném programu.

Návštěva amerického prezidenta a šéfa diplomacie na Blízkém východě opět potvrzuje jednu zásadní věc. Spojené státy se lvím dílem podílejí na rozdmýchávání tamních animozit a konfliktů, neboť se entuziasticky staví na stranu dvou států, jež dlouhé dekády tento klíčový region destabilizují největší měrou. I když se šíitský Írán a jeho spojenci bezesporu dopouštějí mnohých zločinů, je naprosto pošetilé dělat všechno proto, aby ultrakonzervativní síly v Teheránu získaly ideologickou munici a koneckonců i moc, navíc ve chvíli, kdy Írán podává Spojeným státům vstřícnou ruku.

Vnitřní potíže ČSSD a čekání na preference po tzv. vládní krizi

22. 5. 2017 / Boris Cvek

Podle České televize místopředseda a volební manažer ČSSD Jan Birke vyjádřil naději, že sociální demokraté nakonec společně naleznou nejlepší řešení předvolební vnitrostranické třenice na jihu Čech, neboť „máme stejný cíl, a to vyhrát volby“. Zdá se však, že ten stejný cíl je jiný a vzájemně rozdělující: každý, kdo jen trochu může, se chce dostat do Sněmovny.

Je pravda, že Jiří Zimola, čerstvě bývalý hejtman Jihočeského kraje, se sám v důsledku své „kauzy“ nechal napsat až na poslední místo kandidátky. Měl to být test u voličů, zda jej podpoří a vytáhnou preferenčními hlasy nahoru. A vzhledem k jeho výbornému výsledku v krajských volbách, který tak kontrastoval s osudem ČSSD v jiných krajích (vzpomeňme na pana Haška), je to zřejmě i pravděpodobné. Vedení strany ovšem zasáhlo a Zimolu prostě z kandidátky odstranilo.


Dokážu to pochopit. Kdyby ČSSD ještě měla nějaké voliče, kterým by mohl skandál pana Zimoly vadit, mohli by vnímat právě jeho postavení na konci kandidátky jako jasný důkaz o síle místních vazeb. Těmto místním vazbám mnozí říkají s oblibou „demokracie“. Vzhledem k tomu, jak mizivě malou členskou základnu české politické strany mají (asi tak desetkrát menší než rakouské), je poměrně snadné je ovládnout na místní úrovni pomocí různých klientelistických sítí.

Na druhou stranu to celé vypadá jako pokus vedení ČSSD zbavit se nepohodlného kritika, ne-li jako pomsta. Tím spíše, že ve vedení strany, ba na druhém nejdůležitějším postu, zůstává člověk, který – s výjimkou podpory prezidenta Zemana – představuje snad ještě výraznější zemanismus než Zimola. V každém případě rozkol a hrozba vyvolání rozhodčího řízení mezi jihočeskou organizací a vedením strany nemůže sociální demokracii před volbami pomoci.

Sobotkovo stmelování strany – způsobené podle mne zejména neúspěchem Haška a Škromacha – je ovšem ve srovnání se stavem z podzimu 2013 úžasné. Nemluvím jen o tzv. „lánském puči“, ale také o žalobě bývalého ostravského primátora za ČSSD Kajnara na svou stranu kvůli kandidátce do sněmovních voleb 2013. V Ostravě problémy zůstávají dodnes, ostravská městská konference má dokonce projít přeregistrací, aby se ujasnilo, jaký má vlastně počet členů. A jsme opět u místních vazeb a tzv. demokracie.

Mám-li pravdu a je-li prohra Haška a Škromacha s jejich hnědým pojetím levice jakýmsi náznakem, o čem budou sněmovní volby 2017, pak ten, kdo tyto volby sociální demokracii prohraje na prvním místě, bude její první místopředseda, který se nechává fotit se puškou na hrudi a který tvrdí, že ČR nepřijme více než 12 uprchlíků. O fatální chybě s policejní reorganizací nemluvě.

A pokud jde o vládní krizi, je poměrně zřejmé, že se čeká na to, jak dopadnou průzkumy stranických preferencí. Sám jsem na ně velmi zvědav. Zdá se jisté – aspoň zatím – že ČSSD a ANO nejsou v tak zásadním sporu, aby spolu nemohly vládnout. Po všem tom, co bylo řečeno ze strany premiéra o Andreji Babišovi, to působí překvapivě. Vládní krize vlastně začala tím, že premiér ohlásil, že nepodá návrh na odvolání Babiše, neboť by se podle něj takto Babiš stal „mučedníkem“, a proto podá demisi celé vlády, neboť podezření, padající na Andreje Babiše, znemožňují fungování vlády.

Pak jsme se dozvěděli, že se údajně premiér zalekl toho, že Zeman by Babiše odmítl odvolat, a to byl hlavní důvod demise vlády. Potom se premiér zalekl toho, že by prezident mohl chtít chápat demisi vlády jako demisi pouze premiéra, a tedy přistoupil – po zveřejněných kompro nahrávkách na Babiše (vzpomene si na ně dnes někdo?) – na pokus o odvolání Babiše, který prezident blokoval. Nakonec to tedy vypadá tak, že Babiš bude odvolán, ANO zůstane ve vládě a na postu ministra financí bude kandidát ANO Pilný. Dokud ČSSD zároveň vládne s ANO a zároveň kritizuje Babiše za jeho gigantické střety zájmů a různá závažná podezření, zůstává ve schizofrenní situaci.

V každém případě Babiš dosud není odvolán a kandidát jeho hnutí není ministrem. Další zvraty jsou možné. Stejně jako je velmi nepravděpodobné, že by ČSSD a ANO dokázaly do voleb dovládnout bez zásadních předvolebních střetů.

Zimola ani Rykala do voleb nepůjdou. Špičky ČSSD je z kandidátek škrtly

https://www.novinky.cz/domaci/438349-zimola-ani-rykala-do-voleb-nepujdou-spicky-cssd-je-z-kandidatek-skrtly.html

Jihočeská ČSSD nesouhlasí s vyškrtnutím Zimoly. Chce rozhodčí řízení

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2126757-jihoceska-cssd-nesouhlasi-s-vyskrtnutim-zimoly-chce-rozhodci-rizeni

 

Monitor Jana Paula: Má Panský Dvůr v Dolních Počernicích zapotřebí vyžadovat od hostů 65 Kč za litr vody?

22. 5. 2017 / Jan Paul

 

 Pokud nemusím, tak do snobského komplexu Panský Dvůr v Dolních Počernicích nechodím, pouze výjimečně, a jen na přání některé z mých návštěv, kterým se líbí počernický park s přilehlým rybníkem a posezením u kávy. Panský Dvůr s restaurací Léta páně, pizzerií Al Mulino, Počernickým pivovarem s restaurací, a penzionem s lázněmi u Hastrmana je totiž situován právě v tzv. exklusivní lokalitě, klidové zóně, a exklusivní jsou i ceny. Však oni si to návštěvníci z přilehlých sídlišť rádi zaplatí.


 Na venkovní zahrádce v pizzerii Al Mulino, s výhledem na hráz rybníka posetou starými stromy, jsme si objednali espresso. Vodu? Ano prosím, vodu. Servírka za chvilku přináší dva drobné šálky kávy, a litrový džbánek vody, v níž plave trochu máty a malý kousek limetky. No príma, to je milá pozornost podniku, že by přece jen byli rádi, aby se hosté vraceli? Bylo to fajn, už ale musíme jít. Jenže po otevření krabičky s účtenkou nevěřím svým očím, to, co mám zastrčené na dosah ruky v batohu stojí rovných 65 Kč !

 První myšlenky…nic podobného jsme si neobjednali, předpokládali jsme, že ke kávě dostaneme automaticky sklenici vody gratis, jak je to obvyklé například v Paříži, a nebo v Ženevě, jenomže tady jsme na okraji Prahy v podniku, který se tváří lidumile, ale chová se velkopansky. Je to šmudlárna, vybavují se mi hodnotící slova mého kamaráda, žijícího dlouhá léta v zahraničí, nejezdí sem rád, má pocit, že ho tu chtějí jen okrádat, a já se teď bohužel nemohu zbavit stejného pocitu.

 Nezaplatím, co jsem neobjednal! Zcela určitě bych uspěl, jenomže nechci hosta, dámu z blízké ciziny, vystavovat trapným dohadům a handrkování, a tak mi stačí asertivní komentář, jako odpověď servírce když se mě ptá, jestli je vše v pořádku. V hlavě mi to šrotuje, jak snadno a rychle se dá vydělávat, mám se opravdu cítit jako blbec, ne, prostě jsem to zkusil, a teď už opravdu naposled, i kdybych vydělával měsíčně 300 tisíc, tak mě tu neuvidí! Jeden naštvaný host je horší, jak deset spokojených.

 Panský Dvůr Dolní Počernice provozuje firma Gastro Group Počernice s.r.o., podnikatelský záměr jim nepochybně vyšel, jenomže co je dneska, nemusí být zítra, a tak by si měli vážit každého hosta, a ne se snažit za každou cenu na něm vydělat. Vždyť v rubrice Reference si na netu sami pod nadpisem „naše přednosti“ krom jiného napsali : Svým zákazníkům nabízíme solidní jednání a především dlouholeté zkušenosti v oboru, které díky našim zákazníkům neustále zdokonalujeme. Třeba dostojí poslední větě, a zdokonalí i své ceny.

 Na webu sice ještě píší, že plně využívají veškerých informací a zkušeností z konkurenčního prostředí a znají potřeby cílové skupiny, tzn. potencionální klientely, ale já si tím nejsem vůbec jistý, pokud bych se měl mezi klienty počítat. A konkurenční prostředí? Když srovnám některé ceny například s restaurací Lucerna, umístěné v nesrovnatelně exklusivnější lokalitě Prahy, tak ceny zmiňované pizzerie Al Mulino jsou opravdu bezkonkurenční, a to nejen proto, že za litr vody z kohoutku si účtují 65 Kč, a za 0,5 litru této vody pak rovných 39,-Kč !

 Například v restauraci Al Mulino zaplatí host za kávu espresso 56,- Kč, zatímco v restauraci Lucerna v centru Prahy dá za tutéž kávu o 11,- Kč méně, tedy 45,- Kč. Na webu Prahy 14 Dolní Počernice se píše, že gastronomický komplex Dolnopočernického pivovaru je tvořen ze souboru zrekonstruovaných historických budov lemujících severní část parku, ale byli to právě radní Dolnopočernického úřadu, kteří tyto budovy nevyužili pro kulturní účely obce, ale pronajali je firmě  Gastro Group Počernice s.r.o. Ano, byznys je byznys, ale pochybuji, že každý návštěvník je ochoten platit za vodu tak nehoráznou sumu, já tedy určitě ne.

Jak se komunikuje s ministrem Zaorálkem? Neodpovídá

22. 5. 2017

Moji milí přátelé a přítelky! píše spisovatelka Iva Pekárková na Facebooku:

Po víc než dvou letech, co se marně snažím pomoct vyřešit prekérní situaci, ve které se nachází moje kamarádka Zdenka Zeni Karim a její manžel Tabish Saj Karim, jsem si začala dopisovat s panem Zaorálkem, ministrem zahraničních věcí.

Po třech doporučených dopisech, které jsem mu poslala na ministerstvo (a v kopii na nejspolehlivější email, který jsem na něj našla, tj. zaoralek@psp.cz), je naše konverzace stále jednostranná, pan Zaorálek nereaguje.

Napadlo nás, že bychom ho mohli zkusit zahltit dopisy na toto téma: pokud mu jich v jednom týdnu přijde padesát nebo sto, snad přece nemůže zachovat mlčení (???).

Zároveň Zdenčin právník podává na ministerstvo stížnost na nečinnost (po čtyřech měsících Tabish dosud nedostal důvody, proč jeho odvolání proti zamítnutí žádosti bylo zamítnuto, přestože by je měl obdržet do 30 dnů). Všechny, kdo Zdence a Tabishovi chtějí pomoct, prosím, aby tenhle post sdíleli, aby okopírovali dopis vespod a poslali ho panu Zaorálkovi mailem, anebo, což by samozřejmě bylo ideální, obětovali trochu času i peněz, dopis vytiskli, podepsali, šli s ním na poštu a poslali ho doporučeně. Jediné, co vám za to můžeme slíbit, je skvělý pocit, že jste se nešťastnému páru pokusili pomoct.

Dopis, který sem lepím, stručně a domnívám se, že srozumitelně shrnuje, o co jde. Doufám, že mi jako mí přátelé důvěřujete a věříte, že si situaci vykládám správně. "Studuju" ji už třetím rokem. Nalepený text dopisu je samozřejmě jen orientační, pokud ho při zachování faktů toužíte zformulovat jinak, bude to jistě ještě lepší, než kdyby panu Zaorálkovi chodily jen jeho kopie. Ještě jednou moc a moc díky!!!


Pan Lubomír Zaorálek
Ministerstvo zahraničních věcí
Loretánské náměstí 5
Praha 1 - Hradčany

Vážený pane Zaorálku,


obracím se na vás s upozorněním na nespravedlnost, které se dopouští vaše ministerstvo, a s prosbou o nápravu.

Zdenka Karim, česká občanka, a její manžel Syed Tabish Karim, pákistánský občan, se už čtyři roky marně snaží získat pro Tabishe tříměsíční vízum k návštěvě České republiky, tři z toho jako manželé. Český konzulát v Islámábádu Tabishovy žádosti o vízum opakovaně zamítá, přestože jako manžel české občanky má na vízum právní nárok. Důvody k zamítnutí, které konzulát znovu a znovu uvádí, jsou už řadu let staré a všechny dávno vyvrácené. V lednu 2017 k nim přidal svévolné a ničím nepodložené prohlášení, že zcela platný Nikah Nama (pákistánský oddací list), který si od manželů vyžádal, je „neplatný.“ Nepomohly ani intervence ombudsmanky.

Manželé Zdenka a Tabish Karim se za osm let známosti měli šanci vidět jen dvakrát, pokaždé asi na měsíc, na Srí Lance. Zdenka je nechodící žena na vozíčku, a proto je pro ni cestování obtížné a představuje zdravotní riziko. Ze stejného důvodu je pro ni téměř nemožné vystěhovat se za manželem do ciziny.

Kromě dvou měsíců strávených společně se manželé „stýkají“ pouze po skypu, po internetu a telefonicky, zato mnohokrát denně. Už jen fakt, že je takové podmínky nepřinutily k rozchodu, by měl být dokladem o síle a hloubce jejich vztahu. Česká spisovatelka Iva Pekárková, od které tyhle informace mám, říká, že jejich vztahu zprvu také moc nevěřila, ale na rozdíl od konzulů či úředníků si dala práci s tím, aby manžele skutečně dobře poznala, a je teď, po dvou letech, přesvědčená, že jeden ve druhém našli opravdovou životní lásku a oporu.

Pane ministře, naprosto nechápu, jak je možné, že Zdenka s Tabishem přes veškeré snahy nedostali šanci být spolu. Jistě, vím, že existuje řada českých žen, které jejich partneři z Pákistánu oklamali a využili jich k tomu, aby se dostali na Západ. Vím i o rizicích, která s sebou může nést vpuštění pákistánských občanů do Evropy. Situace je složitá. To by ale v demokratické společnosti nemělo hrát sebemenší úlohu při rozhodování, jestli udělit vízum Tabishovi Karim! Způsob jednání českého konzulátu v Islámábádu s Tabishem i Zdenkou v sobě nese výrazné rysy totalitního systému: proti rozhodnutí jediného úředníka neexistuje účinné odvolání a veškeré povolané instituce zcela ignorují slova i potřeby obyčejných lidí.

Zdá se, že konzulát v Islámábádu (a pravděpodobně i některá oddělení ministerstva zahraničních věcí v České republice) považují Tabishe za potenciálního podvodníka, násilníka či teroristu jen proto, že je Pákistánec, a Zdenku za hloupou, naivní, méněcennou chudinku jen proto, že je postižená a odkázaná na invalidní vozík.

Také se čím dál tím víc zdá, že si snad konzulát i ministerstvo s manželi Karimovými pohrává po způsobu všemocné bytosti a s pobavením sleduje, jak dlouho jim za daných podmínek jejich vztah vydrží. Určitě si nepřejete, aby se takových věcí dopouštěli zaměstnanci vašeho ministerstva.

Vážený pane ministře, jakkoli jste zaneprázdněný, prosím, věnujte se téhle záležitosti co nejdříve a napravte křivdu, kterou ministerstvo zahraničních věcí už čtyři roky páchá.

Na požádání vám Zdenka Karim, jejíž email, adresu domů i do zaměstnání a telefonní čísla vaše ministerstvo velmi dobře zná, ráda pošle veškeré materiály týkající se případu, jaké si vyžádáte.

Děkuji vám předem za brzkou nápravu této záležitosti.


S pozdravem

Trump požádal dva šéfy amerických výzvědných služeb, aby popřeli vazby jeho týmu na Rusko

23. 5. 2017





Poté, co šéf FBI James Comey informoval dne 20. března výbor amerického Kongresu o existenci vyšetřování možných vazeb Trumpova předvolebního týmu na Rusko, Donald Trump pak naléhal na dva vysoké americké výzvědné činitele, aby se veřejně vyjádřili, že žádné takové vazby mezi jeho týmem a Ruskem nejsou. Požádal o to ředitele národních výzvědných služeb Daniela Coatse a admirála Michaela S. Rogerse, šéfa National Security Agency (NSA). Oba tito činitelé odmítli učinit takové prohlášení jako nevhodné. 

Muž zatčen za to, že pozvedl hlas proti Mayové

22. 5. 2017

Britská policie brutálně zatkla muže protestujícího před příjezdem Theresy Mayové do Wrexhamu proti jejímu rozhodnutí obnovit hony na lišku. Posléze ho propustila, aniž byl z čehokoliv obviněn.

 

This just happened. Everyone. Please stop for a moment to watch this. Then share. pic.twitter.com/xj2hCU2AF0 #ImWithConnor #ToriesOut

 


Rámec Trumpových kontaktů s Izraelem

22. 5. 2017 / Miloš Dokulil

 Donald Trump becomes first serving US president to visit the Western Wall in Jerusalem https://t.co/GfXJsbrGtO pic.twitter.com/ly5O7QXC5v


Prezident Trump nechal tyto dny daleko za sebou své případné domácí problémy, třeba zrovna kolem FBI (a snad taky kolem nějakých těch údajných vazeb na Rusko). Včera, když hovořil v Rijádu před padesátkou vůdčích představitelů z muslimského světa (21. 5.), měl na mysli jakoby pouze globálně nastíněnýobraz boje světa proti terorismu. A jako kdyby v tomto ohledu islám mohl být kompaktně spojencem sil, které by se terorismu rády zbavily. Jako kdyby nebyl zcela nedávno na území dvou arabských států proti tamním vládám (v Sýrii a v Iráku) svémocně vyhlášen tzv. Islámský stát, vyznávající navenek sunnitskouverzi islámu zrovna tak, jako ji – což budiž ne jen mimochodem řečeno – vyznává třeba zrovna Saúdská Arábie. (Přičemž sunnitská verze islámu je počtem států a vyznavačů většinovým proudem islámu; šíitských států a vyznavačů je nesrovnatelně míň).

  Nebudeme okamžitě komentovat ten Trumpův projev. Jen si předběžně všimněme, že ten projev nábožensky – a potom i politicky a vojensky – zůstal zcela mimo aktuálně choulostivou a takto adresnou problematiku. (Přitom časově tato událost byla současná s volbou prezidenta Íránu, Hasana Rúháního; což je významný šíitský stát, o němž nebylo v tom Trumpově projevu řeči. Írán je na protipólu vůči Saúdské Arábii nejen třeba v Sýrii.) Zároveň na ten Trumpův pobyt v klíčové arabské a sunnitsky orientované zemi má navázat Trumpův pobyt v Izraeli, která je trnem v oku všem arabským zemím.

Takže nyní pár předběžných vět k nadcházejícímu Trumpovu pobytu v Izraeli. Prezident Trump tam zavítá málem „jako na zavolanou“; protože se zrovna schyluje k 60. výročí tzv. šestidenní izraelsko-arabské války (5. – 10. 6. 1967), která nečekaně nastolila zvláštní a zcela nové provizorium, které od té doby stále trvá. Vítězný Izrael okupoval Judeu, Samaří i Gazu; a arabští Palestinci mají dnes nejen pouze svou stále provizorní správu, ale nemají zatím žádnou přijatelnou záruku, že alespoň východní část Jeruzaléma zůstane jejich příštím uznaným hlavním městem, pokud by se konečně začalo jednat mezi oběma stranami o územním uspořádání Palestiny. (Té válce se někdy říká, že byla „preemtivní“, tj. mající za cíl odvrátit bezprostřední riziko možné zkázy; ne že by byla jen „preventivní“, tj. určená k odvrácení vzdáleně vnímaného nebezpečí.) A právě pokud jde o historické území Palestiny, hodně dlouho obě strany, a tedy jak Izrael, tak Palestinci, navenek hlásali, že by na celém území vznikl jen jeden stát (a potom navenek jakoby jen jedním z těch dvou etnik reprezentovaný, takže to druhé etnikum by mělo jen autonomii). Čím víc uplýval čas, tím víc jsou si snad obě strany vědomy toho, že projekt jednoho státu v historické Palestině reálným a uspokojujícím řešením pro obě strany nebude. Prezidenta Trumpa nechává celá tato problematika – jak se zdá – lhostejným. (Předtím byla oficiální politikou USA koncepce dvou států v Palestině. Na nedávné schůzce Trumpa s Netanjahuem ve Washingtonu tato závažná otázka – zda jeden či dva státy – zůstala otevřená; přesněji řečeno, byla takto znovu znejasněna: Trumpovým otevřením dvou alternativ místo jedné, a to té zřejmě jedině funkční, té počítající se dvěma státy.)

Ne že by potom ještě tou Trumpovou návštěvou Říma něco bylo „za tepla“ nastoleno jak ve vzájemných poměrech dvou světově nejpočetnějších náboženských denominací (tj. křesťanství a islámu), tak k nim přidružené té třetí, židovské, která má sice dnes v Izraeli navíc záruku své státnosti, aniž ji má ta druhá polovina historické Palestiny, ti dnes tam žijící arabští Palestinci. (Když 14. 5. 1948 vypršel britský mandát nad Palestinou, kdo mohl tehdy čekat, že již skoro 70 let zůstane státoprávní problematika obyvatelstva tohoto území stále otevřená? Aniž tomu zrovna teď schůdně pomůže ta nadcházející návštěva amerického prezidenta tamtéž…)

 

  

Mayová udělala (zase) pod tlakem voličů obrat o 180 stupňů

22. 5. 2017



Britská premiérka Theresa Mayová se stala terčem obvinění, že se jí volební program "rozpadl", když v pondělí pod tlakem vlny zuřivosti od především starších voličů nad návrhem, že si budou muset občané sami hradit sociální péči pro přestárlé příbuzné trpící demencí, do určité míry  ustoupila a oznámila, že její vláda po volbách zavede určitý limit částky, nad níž občané tuto sociální péči nebudou muset sami hradit.

Předtím konzervativci navrhli, aby občané sami hradili pečovatelství pro přestárlé příbuzné s demencí s tím, že jim smí zůstat jen částka 100 000 liber. Vzhledem k tomu, že většina britských domů a bytů má větší hodnotu než 100 000 liber, bude to znamenat, že až 90 procent těchto lidí se bude muset ze svého domu či bytu vystěhovat a nemovitost bude prodána. 

Po oznámení Mayové, že její vláda zavede pro výdaje na individuální pečovatelství, za něž bude odpovědný sám občan, určitý limit (odmítla uvést, jaký), stala se terčem kritických otázek od novinářů, kteří označili její předvolební manifest za "chaos". 

Labouristé Mayovou kritizovali s tím, že její oznámení vyvolalo "chaos, zmatek a nerozhodnost". Podle liberálních demokratů to znamená "rozklad předvolebního manifestu Konzervativní strany".

Je zajímavé, že Mayová se zřejmě obává zuřivosti voličů a hlavně ultrapravicového tisku. Charakteristické pro ni je, že činí zbrklá, nikým nekonzultovaná rozhodnutí, a když proti nim vznikne vlna zuřivosti ve veřejnosti, Mayová rozhodnutí odvolá.

 Před několika týdny obdobným způsobem Mayová zrušila rozhodnutí pro státní rozpočet na příští rok, jímž měly být platby národního pojištění osob pracujících na volné noze zvýšeny na stejnou úroveň jako u zaměstnanců.

Podle volebního poradce Konzervativní strany Lyntona Crosbyho měla Mayová opakovat voličům před volbami pořád totéž heslo, že její vláda je "strong and stable" - "silná a stabilní". Opakovala to mechanicky tak často, že to vyvolalo obviňování, že se chová jako robot. Labouristé nyní Mayovou obviňují, že její vláda je "slabá a nestabilní".

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Saúdská Arábie blokovala u Američanů zařazení saúdské pobočky Islámského státu mezi teroristické organizace

22. 5. 2017




Saúdská Arábie, kterou Donald Trump chválí jako klíčového spojence v boji proti Islámskému státu, zablokovala pokus Trumpovy vlády zavést sankce proti saúdské pobočce Islámského státu, píše Washington Post.

Plán přidat saúdskou pobočku Islámského státu na seznam teroristických organizací OSN byl před čtrnácti dny v Radě bezpečnosti OSN zlikvidován. Saúdská Arábie protestovala proti veřejnému přiznání, že v tomto království existuje saúdská pobočka Islámského státu.

"Nechtějí přiznat, že mají na svém vlastním území problém," konstatoval nejmenovaný americký činitel.

Zdroj v angličtině ZDE

 

Trump na straně saúdských mučitelů

22. 5. 2017

Donald Trump se v pátek vydává vytvořit fantazii arabského NATO. V Rijádu ho přivítá množství diktátorů, zkorumpovaných autokratů, zločinců, mučitelů a popravčích, píše Robert Fisk. Přítomen bude nejméně jeden prezident-zombie: Abdelaziz Bouteflika z Alžírska, který jer v komatu a už ani nemluví ani neslyší - a samozřejmě, i jeden naprosto šílený prezident, Donald Trump. Cíl je jasný: připravit sunnitské muslimy na Blízkém východě na válku proti šiitským muslimům. Za pomoci Izraele, samozřejmě.
I pro ty, kdo jsou zvyklí na šílenství arabských vůdců - nemluvě o těch lidech ze Západu, kterým ještě nedošlo, že sám americký prezident je naprostý maniak - arabsko-muslimský sunnitský summit v Saúdské Arábii je téměř naprosto nepochopitelný. Přijíždějí z Pákistánu a z Jordánska a z Turecka a z Egypta a z Maroka a z dalších 42 hlavních měst s minarety, aby mohli ambiciozní saúdští Arabové vést svou válku proti "terorismu" a šiismu. Skutečnost, že většina "terorismu" na Blízkém východě - Isis, al Kajda a al Nusra - má zdroj v Saúdské Arábii, kam Trump cestuje, musí a bude ignorována. Nikdy zatím nebyla zinscenována na Blízkém východě tak obrovské komedie omylů.

Vrcholem toho je, že musejí poslouchat Trumpovo blábolení o míru a o islamistickém "extremismu". Zjevně jde o nejabsurdnější projev nějakého amerického prezidenta. Ten totiž musí předstírat, že je Írán extremistický - zatímco jsou to saúdsko-arabské wahhabistické klony, které likvidují pověst islámu po celém světě.

Víte, saúdskoarabský náměstek korunního prince Mohammad bin Salmán (MbS) chce vést své sunnitské kmeny, plus Irák, pokud to bude možné, proti "teroristickému" šiitskému Íránu, proti temnému "teroristickému" alawitskému režimu Bašara al Assada, proti "teroristickým" šiitským libanonským Hezbollah a proti agresivním "teroristickým" šiitským Houthiům v Jemenu. A co se týče šiitských menšin v samotných státech kolem Perského zálivu, a dalších neposlušných občanů - useknout jim hlavu!
 
Konec konců, to udělali saúdští Arabové loni prominentnímu saúdskému šiitskému předákovi šejchovi Nimru al-Nimrovi. Ve stylu Isis mu usekli hlavu, byla to klasická Wahhabistická poprava, spolu s popravami dalších 47 "teroristů". A všichni vlivní šiité v sousedních státech kolem Perského zálivu budou také zlikvidováni - to se také stalo šiitské většině v Bahrainu, když tam vstoupila saúdskoarabská armáda v roce 2011 na "žádost" jeho sunnitského vládce.


A jasně vidíte, proč ostudný americký prezident, který plně spadá do regionálního pantheonu šílenců a maniaků - patří mezi kaddafí a ahmadinežády Blízkého východu - s tím souhlasí. Skutečnost, že Islámský stát - Trumpův smrtelný nepřítel a strategický nepřítel šéfů jeho armády - byl vytvořen v rámci tého salafistického kultu jako Saúdská Arábie - Trumpa vůbec nezajímá. Sunnitští saúdští Arabové a králové a princové kolem Perského zálivu vlastní obrovské bohatství a to je jediné náboženství, které Trump skutečně respektuje, a ti chtějí zničit šiitský Írán a Sýrii a Hezbollah a Houthie. Pro Američany je to jednoduchý příběh "boje proti terorismu", a to znamená, že Trump dá Salmánovi a jeho kamarádům americké rakety za 100 miliard dolarů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

http://www.independent.co.uk/voices/donald-trump-saudi-arabia-iran-iraq-kurdish-population-shia-muslims-a7742276.html

Prosíme, přispějte finančně na provoz Britských listů

3. 3. 2017

Milí čtenáři,

na provoz Britských listů potřebujeme měsíčně přibližně 60 000 Kč. Velmi oceňujeme, že čtenáři podstatnou měrou přispěli na provoz našeho serveru v listopadu a v prosinci 2016. Bohužel však tuto finanční podporu potřebujeme trvale,  výdaje udržujeme na minimu, avšak  bez rozpočtu se server provozovat nedá. Prosíme, tedy, uvažte o pravidelném finančním příspěvku ve prospěch BL. Stačilo by, kdyby 300 lidí příspívalo měsíční částkou 200 Kč.

Jako občanské sdružení poskytujeme všem přispěvatelům potvrzení, na jehož základě si finanční dar můžete odečíst od základu daně. 

Přispět můžete i bankovním převodem na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat i z mobilního telefonu, informace o tom jsou níže.


Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Jako poslední článek každého vydání Britských listů zveřejňujeme pravidelnou měsíční zprávu o jejich hospodaření.

Přispějte finančně na provoz Britských listů svým mobilním telefonem

Chcete-li poslat jednorázové dobrovolné předplatné na provoz Britských listů, odešlete svým mobilem na telefonní číslo 90210 textovou zprávu, která odpovídá výši vašeho příspěvku. Zabere vám to zhruba 20 vteřin:

 

text SMS

částka

QR kód (co to je? tohle)

BLISTY

25 Kč

BLISTY 25

25 Kč

BLISTY 40

40 Kč

BLISTY 60

60 Kč

BLISTY 99

99 Kč

BLISTY 249

249 Kč

 

 

Přijde vám textová zpráva, potvrzující vaši platbu. Cena objednací textové zprávy je podle tarifu vašeho mobilního operátora. Cena příchozí zprávy se rovná odeslanému finančnímu příspěvku.

Službu jsme zprovoznili, protože je to pro vás snadné a rychlé. V minulosti nebylo možno tuto službu používat, protože byla zatížena nesmyslně vysokými provozními poplatky. Situace se však změnila a díky firmě Airtoy jsou k dispozici v dohodě s mobilními operátory pro speciální služby, jako je jednorázové dobrovolné předplatné na BL, velmi rozumné ceny.

Pro přispěvatele je platba prostřednictvím mobilu finančně výhodnější než platba bankovním převodem, protože cena dárcem odeslané sms je obvykle menší než poplatek za odchozí platbu v bance.

QR kódy jsou vlastně obdoba čárových kódů (patří mezi ně např. EAN kódy), které určitě znáte z obalů zboží v obchodech. V našem případě slouží k usnadnění zadání SMS, kterou nám pošlete finanční příspěvek. Když kliknete na QR kód, zobrazí se Vám samostatně jako větší obrázek. Pak jej stačí přečíst čtečkou QR kódů ve Vašem mobilním telefonu a čtečka Vám sama předvyplni text SMS i číslo a stačí jen odeslat - nemusíte nic psát a vyplňovat. Zde jsou odkazy na některé čtečky QR kódů: NOKIA, iPhone, Android, Symbian.

Děkujeme.

Službu technicky zajišťuje Airtoy a.s., Infolinka 602 777 555, www.platmobilem.cz

USA signalizují Íránu návrat k politice zadržování

22. 5. 2017

Američany vedená koalice proti IS provedla sérii náletů proti vojenskému konvoji režimních loajalistů v Sýrii. Je to teprve podruhé v historii šestiletého konfliktu, co americká letadla útočila na íránské klienty. Konvoj zřejmě sestával nikoliv z pravidelných jednotek syrské armády, ale z mezinárodních šíitských milic.

Podle amerického ministerstva obrany konvoj dvaceti prorežimních vozidel ve středu směřoval k městu al-Tanf, což je vojenská základna na syrsko-jordánském pomezí.

Na základně působí americké a britské speciální síly a před rokem ji dvakrát po sobě bombardovaly ruské letouny. Jednotky zvláštního určení zde pomáhají s výcvikem povstaleckého uskupení známého jako Zvláštní revoluční síly.

Třináct vozidel údajně narušilo bezkonfliktní zónu kolem základny. Americké letouny nejprve provedly demonstraci síly a když přesto pět vozidel pokračovalo v postupu, zasáhl je nálet.

Načasování této eskalace je z několika důvodů důležité.

K akci došlo několik týdnů po ostřelování syrské letecké základny Aš-Šajrat americkým námořnictvem, několik hodin po odletu Donalda Trumpa na Blízký východ a těsně po vyhlášení amerických sankcí na dva vysoce postavené íránské představitele, z nichž jeden měl zprostředkovat prodej výbušnin do Sýrie a druhý se podílet na íránském raketovém programu.

Akce signalizuje Teheránu, že politika nepodmíněných ústupků provozovaná minulou americkou administrativou definitivně skončila - a přišel návrat ke klasické politice zadržování.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Norsko posílí ochranu světové osivové banky

22. 5. 2017

Norsko oznámilo, že posílí ochranu skladiště semen, které má chránit světové plodiny před katastrofou. Došlo k tomu poté, co rostoucí teploty způsobily průnik vody do budovy.

Banka sídlící hluboko v horách vzdáleného norského souostroví Špicberky je největším objektem svého druhu na světě a může skladovat až 2,5 miliardy semen.

Mrazivé teploty udržují semena izolovaná v balíčcích použitelná po velmi dlouhou dobu. Věčně zmrzlá půda a tlustá vrstva kamene měly zaručit bezpečné skladování v řádu staletí.

Ale v říjnu rekordně teplého roku 2016 tající půda způsobila průnik vody zhruba 15 m hluboko do vchodu 100 m dlouhého vstupního tunelu.

V samotném objektu se teplota udržela na potřebných -18 stupních a k poškození osiva nedošlo. Avšak správci teď budují vodotěsnou zeď uvnitř budovy kvůli dodatečné ochraně.

Banka obsahuje více než 880 000 vzorků takřka ze všech zemí světa, včetně kukuřice, rýže, pšenice, vigny čínské a čiroku. Chrání také odrůdy lilku, salátu, ovsa a brambor.

Objekt byl zprovozněn v roce 2008.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Zapojte se, je vás třeba

Zprovozňujeme diskuse na Britských listech

18. 4. 2017 / Bohumil Kartous

Vážení čtenáři Britských listů, rozhodli jsme se zpřístupnit těm, kdo pravidelně přispívají na provoz jednoho z mála nezávislých médií v ČR diskuse pod články. Rozhodli jsme se tak učinit proto, aby lidé, kteří mají velký podíl na více než dvacetileté existenci Britských listů, měli možnost vyjádřit se přímo k jejich obsahu a přispět svým úhlem pohledu. Od omezení na platící čtenáře si slibujeme též minimalizaci nenávistných, bigotních a scestných komentářů, které vytvářejí z internetových diskusí skládku mentálního odpadu. Sledovat diskuse a hodnotit příspěvky v nich bude mít nicméně možnost každý návštěvník.

Není to ale zabezpečení, které by výskyt digitální pitomosti či zneužití pro propagandistické účely dokázalo eliminovat úplně. Budeme proto diskuse redigovat a příspěvky, které budou obsahovat nepřijatelný materiál (e.g. rasistické výzvy, urážky ad hominem, výzvy násilného charakteru, replikaci prokazatelně konspiračních bludů), budou bez pardonu odstraňovány.

Přístup k diskusím je jednoduchý. Pokud budete mít zájem o diskuse, zaregistrujte se v systému a proveďte vybranou platbu (dle doby trvání přístupu k diskusím). Platby probíhají prostřednictvím systému GoPay. Poté budete mít přístup k diskusím na dobu, kterou jste si předplatili. V případě technických problémů se prosím obracejte na programátora Britských listů Michala Panocha: michal@panoch.net.

Prosíme pravidelné přispěvatele Britským listům, aby možnosti využili a aby přenesli své platby do nového systému, jenž jim umožní přístup k diskusím. Zároveň vyzýváme ostatní čtenáře, aby tuto možnost zvážili. Víme, že Britské listy čte řada velmi zajímavých lidí a velmi oceníme, pokud se podaří na webu Britských listů vytvořit silnou komunitu lidí, kterým vyhovuje kritický přístup a unavuje je digitální spad. Zajímavé příspěvky v diskusích budeme redakčně zpracovávat a vydávat jako samostatné texty. 

Vážení čtenáři, věříme, že se naše rozhodnutí ukáže jako správné a že diskuse přispějí jak k pluralitě relevantních názorů, tak k dlouhodobé udržitelnosti Britských listů. 

Dohoda TPP bude fungovat i bez Trumpa

22. 5. 2017

Asijsko-pacifická zóna volného obchodu bude oživena, shodli se ministři zainteresovaných zemí - navzdory snaze Donalda Trumpa dohodu zrušit.

Trump v lednu signalizoval, že bude blokovat dohodu dvanácti zemí kvůli ochraně amerických pracovních míst.

Ministři obchodu zbývajících 11 států se sešli ve Vietnamu, aby se k dohodě vrátili. A shodli se také, že USA kdykoliv pomohou se vrátit - ačkoliv s současnosti to Trumpova administrativa odmítá.

Snahu oživit TPP, která by pokryla 40 % objemu globální ekonomiky, vedli ministři z Japonska, Austrálie a Nového Zélandu.

Zbývající strany dohody tvoří Japonsko, Austrálie, Nový Zéland, Singapur, Mexiko, Peru, Chile, Vietnam a Brunej.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Tajné předpisy Facebooku (ne)regulující násilí a sex odhaleny

22. 5. 2017



Deník Guardian konstatuje, že Facebook nestačí regulovat výroky a videomateriál zveřejňovaný dvěma miliardami uživatelů na Facebooku. Podle jednoho dokumentu Facebook každý týden zkoumá 6,5 milionů udání ohledně možných falešných účtů.

Složité a kontroverzní jsou zejména instrukce jak cenzurovat sexuálně explicitní materiál.

Cenzurní zásady Facebooku jsou nejasné a měla by o nich proběhnout veřejná diskuse, neměly by se utajovat.

Toto jsou některé instrukce Facebooku pro jeho moderátory:

- Výroky jako "Někdo zastřelte Trumpa" by měly být vymazány, protože jako šéf státu je v kategorii ochraňovaných osob. Avšak je prý přijatelné napsat: "Chcete-li krávě zlomit vaz, musíte uplatnit veškerý tlak uprostřed jejího krku", anebo "jdi do prdele a zemři", protože tyto výroky se nepovažují za uvěřitelné hrozby.

- Videozáznamy násilné smrti nemusejí být ve všech případech vymazávány, protože mohou přispět k veřejnému povědomí o otázkách, jako jsou duševní choroby.

- Některé fotografie nesexuálního fyzického násilí a zastrašování dětí nemusí být vymazávány, pokud v nich není sadistický či oslavný prvek.

- Záběry týrání zvířat jsou povoleny.

- Všechny podomácku vyrobené materiály ukazující nahotu a sexuální aktivitu jsou povoleny, ale digitální záběry sexuální aktivity povoleny nejsou.

- Záběry potratů jsou povoleny, pokud není ukazována nahota.

- Uživatelé s více než 100 000 přáteli na sociálních platformách jsou veřejnou osobností a mají menší ochranu než soukromí občané.

- Dovoleny jsou i výroky jako "Holčička se musí uklidnit, než jí tatínek rozbije ksicht" anebo "Doufám, že tě někdo zabije", protože se nepovažují za uvěřitelné.

V jednom z prozrazených dokumentů Facebook přiznává, že "lidé používají násilný jazyk k tomu, aby na internetu vyjadřovali frustraci" a "cítí se při tom bezpečně". "Mají pocit, že z toho nebudou mít problémy a nemají osobní vztah vůči člověku, kterému vyhrožují, protože s ním komunikují nikoliv tváří v tvář, ale prostřednictvím internetu."

"Násilný jazyk je většinou nepřesvědčivý, dokud nás nepřesvědčí konkrétnost jazyka, že už nejde jen o vyjadřování emocí ale o přechod ke spiknutí zabíjet. Z tohoto hlediska nejsou výroky jako "Zabiju tě" či "Jdi do prdele a zemři!" uvěřitelné a jsou jen násilným výrazem  antipatií a frustrace.

"Lidé často vyjadřují odpor či nesouhlas vyhrožováním či požadováním násilí všeobecně nevážným způsobem."

"Videozáznamy násilné smrti jsou znepokojující, avšak jsou schopny vyvolávat povědomí. Myslíme, že nezletilí uživatelé by měli být chráněni a dospělí by měli mít volbu."

Monika Bickert, šéfka Facebooku pro globální strategii, uvedla, že Facebook má skoro 2 miliardy uživatelů a že je velmi obtížné dosáhnout konsensu ohledně toho, co povolit.

1. května letošního roku byla zveřejněna zpráva britských poslanců, která konstatuje, že "největší a nejbohatší firmy provozující sociální sítě ostudným způsobem nepodnikají dostatečné kroky k odstraňování nebezpečného či protizákonného materiálu a neuplatňují řádné komunitní normy ve snaze udržet své uživatele v bezpečí".

Facebook má trvalé problémy s tím, jak hodnotit zpravodajskou hodnotu či hodnotu "uvědomování" násilného videomateriálu.

Podrobnosti v angličtině  ZDE

 


USA po Trumpovi

22. 5. 2017

Za posledních několik dní spadla na amerického prezidenta Donalda Trumpa lavina krizí, napsal Oleg Nikiforov. Především se hovoří o odvolání šéfa FBI Jamese Comeyho a setkání s ruským ministrem zahraničních věcí Sergejem Lavrovem a ruským velvyslancem ve Washingtonu Sergejem Kisljakem v Bílém domě. Kisljak je podle tvrzení amerického tisku nejvýše postaveným představitelem ruské rozvědky v USA. Jim údajně Tramp vyžvanil nějaká americká tajemství.

Německý týdeník Focus si všímá, že Damoklův meč impeachmentu ještě nikdy tak hrozivě nevisel nad hlavou amerického prezidenta.

Trumpa mohou skutečně obvinit z předání tajných informací cizí mocnosti a téma odvolání Comeyho je spojeno s tématem bránění výkonu spravedlnosti. Připomeňme, že ze tří prezidentů v dějinách USA, proti nimž byla použita procedura impeachmentu, byli dva obviněni z z bránění spravedlnosti: Richard Nixon v roce 1974 a Bill Clinton v roce 2000. Jak známo, Nixon sám odešel z postu prezidenta před začátkem procedury.

Pro zahájení procedury impeachmentu není třeba tak tvrdých důkazů viny jako v případě kriminálního činu, kde by důkazy zlého úmyslu neměly ponechat prostor k pochybnostem. V ústavě USA je napsáno, že pro zahájení impeachmentu musí Kongres dospět k závěru, že prezident porušil své povinnosti nebo spáchal přestupek. Aby došlo k impeachmentu, je nezbytné, aby Kongres hlasoval většinou hlasů a Senát poskytl dvě třetiny hlasů. A soudě podle tisku se Bílý dům už začal připravovat k možnému impeachmentu.

V tisku se jichž objevily četné analýzy situace po Trumpově vynuceném odchodu. Řádné prezidentské volby v USA se konají až v roce 2020 a do té doby bude muset Trumpovo místo v Bílém domě zaujmout viceprezident Pence.

Senátoři již hovoří o "konzervativním prezidentovi" Penceovi, který sám může stát za pokusem svrhout Trumpa. Teoreticky by mohl sám začít proceduru impeachmentu, ale to by byl dost radikální krok. Nicméně aktivní podporu Trumpovi viceprezident neprokazuje.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

Zdá se, že o odtržení východní Ukrajiny je rozhodnuto

22. 5. 2017

Nová vyjádření Putina a separatistů, vyvlastňování v Donbasu: To vše vede k závěru, že Rusko nabírá kurs na definitivní oddělení ukrajinského regionu, napsal Gerhard Gnauck.

Rusko upadá nazpět do autoritářství a revanšismu. Největší obětí tohoto vývoje se stala Ukrajina. I když se Kyjev bezvízového styku s EU a ještě několika dalších pozitivních zpráv, Minský mírový proces zůstává na mrtvém bodě a výměna zajatců se zastavila.

Nová vyjádření Putina a separatistů spolu s vyvlastňováním v Donbasu naznačují, že Rusko nabírá kurs na finální odtržení regionu.

V Donbasu stále hlídkuje 700 neozbrojených pozorovatelů OBSE. Ale dalo se dělat mnohem více. Jen zřídka se v Evropě utkávají bezmocné právo a bezprávná moc takovým způsobem, jako dnes na východní Ukrajině.

Podrobnosti v němčině: ZDE

Trump: "Toto není válka mezi náboženstvími ani civilizacemi"

21. 5. 2017

Trump pronesl v Saúdské Arábii projev, v němž apeloval na desítky představitelů muslimských zemí, aby bojovali proti extremistickému terorismu:

"Dnes zahajujeme novou kapitolu, která přinese trvalý prospěch všem našim občanům. Stojím před vámi jako představitel amerického lidu a chci vám předat poselství přátelství, naděje a lásky. Proto jsem se rozhodl uskutečnit svou první zahraniční cestu to srdce muslimského světa. Naše vize je vizí míru, bezpečnosti a prosperity. V tomto regionu a po celém světě.

Naším cílem je koalice národů, kteří sdílejí cíl vykořenit extremismus a poskytnout našim dětem nadějnou budoucnost, která ctí Boha. Součástí této přelomové dohody je oznámení o uzavření zbrojního obchodu v hodnotě 110 miliard dolarů, který financuje Saúdská Arábie a my zajistíme, aby naši saudští přátelé získali dobré podmínky od vynikajících amerických zbrojních firem, nejvíce vynikajících na celém světě. Dnes budeme znovu tvořit historii otevřením nového globálního střediska pro boj proti extremistické ideologii. Bude umístěno přímo tady v této ústřední části islámského světa. Amerika je suverénní stát. A naší první prioritou je vždycky bezpečnost našich občanů.

Nejsme tady, abychom vás poučovali. Nejsme tady, abychom říkali jiným lidem, jak mají žít, co mají dělat a kým mají být, anebo jak uctívat boha. Namísto toho jsme tady, abychom nabídli partnerství založené na sdílených zájmech a hodnotách. Mladí muslimští chlapci a dívky by měli mít možnost vyrůstat bez strachu, v bezpečí před násilím a v nevinnosti od nenávisti. Pokud jde o počty, největší počet smrtícího násilí postihuje arabské, muslimské a středovýchodní země. Ty nesou břemeno zabíjení a nejhorší zkázu v této vlně fanatického násilí.

Toto není válka mezi různými náboženstvími, různými sektami, nebo různými civilizacemi. Je to boj mezi barbarskými zločinci, jejichž cílem je likvidovat lidské životy, a slušnými lidmi, a to všechno jménem náboženství. Lidé, kteří chtějí chránit život a chtějí chránit své náboženství. Toto je válka mezi dobrem a zlem."

Nicméně zde je fotografie Trumpova poradce z Breitbart News, Steva Bannona, jak sedí vedle vnuka Mohameda bin Abdul Wahhaba, zakladatele wahabbismu, extremistické islamistické sekty, která nese vinu za většinu extremistického islamistického násilí:


Which groups of the Czech population support regressive and xenophobic policies and why?

21. 5. 2017



Czech social democratic Prime Minister Bohuslav Sobotka recently brought about a political crisis in the Czech Republic when he demanded the resignation of his government coalition partner, Finance Secretary and powerful populist oligarch Andrej Babiš, allegedly for his unethical financial transactions. Critics pointed out that the main reason why Sobotka did this may have been his fear that Babiš and his semi-authoritarian ANO movement could win the Czech general election in the autumn of 2017 - the electoral support for Sobotka's Social Democrats is decreasing and the support for Babiš's ANO had been rising. The extreme right-wing, xenophobic Czech President Miloš Zeman has refused to dismiss Babiš from his government post, in spite of the fact that the Prime Minister has instructed him to do so, thus infringing the constitution. In the meantime, Sobotka and Babiš made an informal compromise agreement, Babiš has resigned and has had himself replaced by another person from his ANO movement in the post of Czech Finance Secretary.

It is evident that there is an informal alliance between Zeman and Babiš, but who in the Czech Republic supports it and what will happen in the future?

Sociologist Daniel Prokop has analysed this in his article in Novinky.cz:

About a third of the Czech citizens support Andrej Babiš and Miloš Zeman, says Daniel Prokop. They are mostly 50-69 years old. Less than a half of them are satisfied with their living standards. These are, however, not extremely poor people. They tend to have secondary education and their incomes are slightly lower than the average, which of course in the Czech context means that they earn relatively little.

They look critically at Czechoslovakia/Czech Republic in the era since the fall of communism in 1989. According to 54 per cent of these people, life before the fall of communism was better. They feel there is no equality before the law and they do not have any opportunity to influence political decision-making in the country.

The Zeman/Babiš supporters regard the refugee crisis and the "danger of islamisation of Europe" as extremely dangerous for the Czech Republic. They tend to support authoritarian views and authoritarian leaders.

In the category of people aged 50-69, the support of  Babiš's ANO movement has grown from 22 to 33 per cent over the past year. Younger Czechs, on the other hand, do not support Babiš.

Thus, Babiš benefits from two social developments in the Czech Republic. The Czech voters aged 50-69 are rather conservative. Over the past few years, some of these people have abandoned their left wing views. In 2007-2009, 31-33 per cent of people in this age group regarded themselves as left wing, now it is only 27-28 per cent of these people.

Between 2007-2016, the overall feelings of dissatisfaction with the post-1989 developments in the Czech Republic grew slightly. In the group of Czech voters aged 50-69, this dissatisfaction grew much more markedly, from 38 to 45 per cent.

Today's Czech fifty- and sixty-year-olds entered the post-1989 era in the first stage of their productive careers. The end of this stage was marked by the economic crisis with all its negative consequences, especially the growth of bailiff confiscations and brutal debt collecting. The salaries have dropped in real value and people have lost their trust in the institutions of the state. They have also seen the disintegration of the traditional right-wing parties in the Czech Republic.

Around the year 2000, a part of the disappointed pre-old-age-pensioner group of people tended to support the communist party. This was probably because at that time, these people still remembered what life was like under communism and they yearned to return to the social security of the communist era. The current group of people aged 50-69 no longer have this experience of life within the communist system.

It is remarkable that these older voters/supporters of Babiš are now extremely individualistic ("Everyone should be responsible themselves for how well off they are" - 59 per cent), yet they demand support from a paternalistic state ("The state should guarantee an acceptable standard of living for everyone" - 65 per cent). Just as the voters of all the other populist parties, the supporters of the ANO movement are also disgusted by what they see as  "dishonest politicians and dishonest media".

It is not clear whether it would help or harm Babiš if he allied himself with Zeman. On the one hand, an alliance with Zeman would attract all the socially conservative left wing voters of the Communist Party and the Social Democratic Party to Babiš. On the other hand, if Babiš fully aligned himself with Zeman, ANO and Babiš would thus destroy their potential to attract supporters from all walks of life in the Czech Republic.

It looks as though a minority, but influential group of voters is now forming in the Czech Republic, whose disappointment with the post-1989 developments and whose fears of the future makes them support populist and authoritarian politicians. Zeman and Babiš may be encouraging these people at the moment, but this populist group of voters will continue to make its impact on the Czech political scene even after Zeman and Babiš have left politics.

Source in Czech HERE

 

Má Trumpova nynější zahraniční cesta svůj náboženský osvit?

21. 5. 2017 / Miloš Dokulil


Prezident Trump před dvěma dny (19. 5.) dorazil při svém prvním zahraničním turné do Saúdské Arábie. Titulky v médiích si nemohly nevšimnout, jaké významné obchodní objednávky USA takto obratem ruky získaly. (Též následná účast prezidenta Trumpa na summitu padesátky muslimských států by toho mohla být příkladem.) Přičemž může být diskutabilní, zda zrovna dodávky zbraní Saúdské Arábii mohou mít automaticky jen „mírové“ a „demokratické“ motivy a předpoklady. Ta – také diplomaticky interpretovaná – cesta měla navíc mít své specificky deklarované poslání také v náboženské oblasti. Pokud neměla být přednostně (ne-li zcela výjimečně) prezentovaná především jako jedinečné poselství vyjadřující jednotu muslimů, židů a křesťanů. (Následně si poněkud všimneme té náboženské stránky Trumpovy cesty.)

 

Především jsme si zrovna citovali tu tradičně trojí „abrahámovskou“ (tj. jakoby právě takto svým původem deklarovanou a takto jakoby „optimálně“ charakterizovanou) víru. Dvě z těch věr jsou evidovány jako mající nejvíce stoupenců v současném světě. Křesťanů se udává v půli druhého desetiletí našeho století 2,04 miliardy (z nichž katolíků je polovina, tj. 1,14 miliardy); stoupenců islámu se uvádí 1,2 miliardy. (Na třetím místě jsou náboženskou příslušností hinduisté, s 0,83 miliardy.)

A jako kdyby hned a zrovna ta první cesta prezidenta Trumpa z USA východním směrem měla zároveň být výrazem ne jen abstraktní jakési „jednoty“, nýbrž přímo a konkrétně společné a spojující vize míru, pokroku a prosperity příslušníků všech tří jmenovaných věr. V takovém případě bychom dozajista měli vědět nemálo víc také o Trumpově náboženské víře či jeho světonázorovém přesvědčení. Vesměs získáváme všichni výchozí věroučné předpoklady v dětství. Takže – takto obecně a povšechně – Trumpovo východisko je rámcově křesťanské; i když v dospělosti navštěvoval náboženské obřady jen zřídka a nelze nikterak říci, že by Donald Trump byl nějak v určité verzi křesťanské víry „kovaný“. Z tohoto povrchního pohledu lze navíc dohledat, že v rodině bylo také třeba praktikováno presbyteriánství, přičemž Trumpova dcera Ivanka konvertovala k judaismu! Sám D. Trump byl přesvědčen, že islám se stále chová vůči křesťanství nepřátelsky. (Tolik zatím předběžně k té nynější Trumpově misii do tří center světově významných náboženských věr.)

***

Prvou Trumpovou zastávkou na Blízkém východě byla Saúdská Arábie, kolébka islámu. S touto zemí je tu potenciálně spojena řada neodbytných otázek. Islám přece vždycky (málem od samotného počátku, ještě za Muhammada) vnímal náboženství současně jako politikum, jemuž právě veřejná moc, včetně vojenských nástrojů, uvolňuje a stabilizuje „prostor“; přičemž náboženství v islámu nebylo nikdy (a dosud není!) vnímáno jako pouze soukromá věc svých vyznavačů. (Nezapomínejme, že také křesťanství – hned od císaře Konstantina, svolavatele nikajského koncilu z roku 325 – bylo pojato jako kýžený základ „římského občanství“!) Nejeden muslimský stát, včetně té Saúdské Arábie, je teokracií. Přitom současný islám je celosvětově toxicky nabit rozvratnou a rozvracející ideologií (od al-Qaedá po „Islámský stát“), která ohrožuje terorismem i nemuslimská společenství. Ne že by přímo Trumpova výchozí hostitelská země respektovala zásady spojované s lidskými právy a měla takto „čistý štít“. (Rovněž postavení ženy v saúdské společnosti není zrovna povzbudivé.) Čeho dalšího – kromě těch již „velebených“ vojenských dodávek – může v této zemi prezident Trump dosáhnout?

Tou druhou zemí je Izrael. Spíše (a adresněji) bychom měli teď mluvit především jen o Jeruzalému. Tam se Donald Trump pokloní v Yad Vašem obětem holokaustu a v Izraelském muzeu dosvědčí „neotřesitelný svazek Ameriky“ s Izraelem. Citlivým bodem tu ovšem bude třeba též „zeď nářků“, která územně spadá do východní části Jeruzaléma, byť Izraelem okupovanou, ale formálně z dřívějška patřící Palestincům, kteří rovněž – jako Izraelci – považují Jeruzalém za hlavní město svého zatím oficiálně neexistujícího státu. (Prezident Trump také hodlá navštívit Betlém, kde by se snad rovněž setkal s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem; kéž by takto bylo iniciováno společné izraelsko-palestinské jednání o dvou státech na území Palestiny! To by ovšem nesměl teď plánovat přesun US-velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma.)

Tím třetím místem, kam prezident Trump zavítá, bude Řím; přesněji: ve středu (24. 5.) dojde k jeho setkání s papežem Františkem. To setkání má ale trvat jen půl hodiny; papež má potom naplánováno setkání s věřícími před svatopetrskou katedrálou.


Takže teď ještě pár vět kolem náboženství v USA, včetně toho Trumpova. Ve Spojených státech hned od jejich vzniku měli jejich zakladatelé snahu vymezit náboženství roli pouze v soukromé sféře občanů, bez státní stafáže. Po rodičích by Donald Trump musel být ze strany otcovy luteránem (pocházel z Německa), z té matčiny presbyteriánem (pocházela ze Skotska). Matčin vliv zřejmě v rodině působil tak, že děti byly zprvu založeny presbyteriánsky. Rodina mnohem později (když Donaldu Trumpovi táhlo na třicítku) se přiklonila k evangelictví majícímu kalvinistické kořeny; v tamním kostele rovněž došlo k prvnímu Donaldovu sňatku s Ivanou Marií Zelníčkovou.

V USA jsou populární velké modlitebny s relativně pestrým programem a přitažlivými kazateli. Takovou sugestivní kazatelkou se Donaldu Trumpovi jevila – i zevnějškem přitažlivá – Paula Whiteová. Jejím přesvědčením je vzkříšení věřících do nového spirituálního života. Donald Trump se též – byť zřídka – objevoval v chrámu episkopálů (pokud pobýval v Palm Beach). Může být nyní teoretickou zatím otázkou, když ve Washingtonu nyní má prezident USA poblíže presbyteriánský kostel, zda třeba D. Trump nezavítá – v reminiscenci na vlastní mládí? – také tam. Nelze totiž vyloučit, že již z důvodů své vlastní prezentace na veřejnosti může prezident Trump považovat za účelné ukázat se na křesťanských bohoslužbách v místě svého působení. Také by mělo být vzpomenuto, že D. Trump přispívá rovněž finančně římskokatolickým různým institucím, i když není katolík. (Že dcera Ivanka konvertovala k judaismu, bylo již zmíněno výše. Jaké to asi mohly být podněty hned z domova, které ji k tomu posléze vedly?)

Po zveřejnění svého volebního programu přišli britští konzervativci o více než polovinu svého volebního náskoku

21. 5. 2017



Z nejnovějších průzkumů veřejného mínění v Británii vyplývá, že konzervativci Theresy Mayové přišli po zveřejnění svého volebního programu tento týden o polovinu svého náskoku nad labouristy. Podle průzkumu organizace YouGov z 18. a 19. května mají nyní konzervativci podporu 44 procent a labouristé 35 procent, rozdíl je tedy jen 9 procent (v jiných průzkumech je větší, v průzkumu firmy Opinion je 13 procent):
 



Podle průměru všech nejnovějších průzkumů mají konzervativci před labouristy náskok 11,5 procenta:  

 



Theresa Mayová totiž ve svém volebním programu, zřejmě na základě arogantní jistoty, že ve volbách stejně vyhraje, tvrdě zaútočila na sociální situaci důchodců, kteří jsou ti z britských občanů, kteří chodí nejčastěji k volbám. Rozhodla, že v Anglii budou muset rodiny se starším příbuzným, trpícím demencí, za sociální péči pro pacienta platit samyu, dokud se majetek rodiny nesníží na 100 000 liber. Vzhledem k tomu, že většina domů a bytů v Británii má tržní hodnotu o hodně vyšší než 100 000 liber, znamená to, že pacienti, postižení demenci, přijdou o střechu nad hlavou. Mayová také zrušila tzv. "trojitý zámek" ubezpečující, že důchody budou zvyšovány v souladu s inflací, a dále zrušila bezplatné obědy pro děti na prvním stupni základní školy (což podle odhadů postihne 900 000 dětí) a chce je absurdně nahradit studenými snídaněmi.

V pořadu Any Answers? britského rozhlasu, který se vysílal v sobotu odpoledne, se především starší posluchači, telefonující do studia, vyjadřovali o těchto opatřeních s naprostou zuřivostí. Bude zajímavé, zda tato hazardní hra Mayové neohrozí její konečné volební vítězství.

Mayová v sobotu poslala bizarní tweet:

"Pokud přijdu jen o šest poslaneckých křesel, tyto volby prohraju a o brexitu bude vyjednávat Corbyn":

 



Spousta lidí jí na to upozornila, že za labouristy by brexit vyjednávat zkušený a profesionální právník Keir Starmer, zatímco za konzervativce debil Boris Johnson:


Komentátor Channel Four News Krishnan Guru-Murthy k tomu krutě poznamenal:

"To jsou křesla Konzervativní strany, ne její. 6 ztrát křesel ve prospěch labouristů nepošle Corbyna do Downing Street. Jestliže ona posílá takovéto nesmysly, jaký děs můžeme očekávat při vyjednávání s EU?" 




 

Potíž s Trumpem: "Nelze mu říct, co má utajovat, protože to bude první věc, kterou vyhrkne"

21. 5. 2017



Trumpův poradce pro státní bezpečnost, generál McMaster, zažívá v těchto dnech tvrdé chvíle, informuje CNN:  Potíž je, že Donaldu Trumpovi je velmi obtížné vysvětlit jakoukoliv politickou strategii, protože Trump udrží pozornost podle generálního tajemníka NATO jen 12 vteřin. Druhou vážnou potíží je, že Trumpovi nemůžete říct, co nemá říkat, protože to je pak tou první věcí, kterou okamžitě vyhrkne.

 




Trump prodá Saúdské Arábii zbraně za 110 miliard dolarů. Je to zřejmě trestný čin

20. 5. 2017



Donald Trump na návštěvě v Saúdské Arábii podepsal smlouvy o prodeji zbraní této zemi za téměř 110 miliard dolarů. USA prodá Saúdské Arábii vojenské lodě, tanky a další vozidla a také sofistikované systémy protiraketové obrany typu THAAD. Další vojenská technologie má umožnit Saúdské Arábii bránit se proti kybernetickým útokům a zabezpečit své hranice: 



Saúdské letectvo se opakovaně podílí na válečných zločinech v Jemenu, kde mj. útočí na školy, nemocnice a krematorium, často americkými zbraněmi. Výše uvedený americký prodej zbraní Saúdské Arábii vyjednal Trumpův zeť Jared Kushner. Ryan Goodman varuje, že tím přímo vstoupil do zóny, kde američtí činitelé nesou odpovědnost za podílení se na saúdských válečných zločinech. 


 US sales of arms to Saudi can make officials criminally liable for aiding and abetting Saudi war crimes in Yemen https://t.co/mzqFHpcLPV pic.twitter.com/D5F7Y4zblQ


Kenneth Roth, Human Rights Watch: Důkaz spoluodpovědnosti za saúdské vraždění civilistů v Jemenu: Trump podepisuje dohodu o prodeji zbraní Saúdské Arábii za 110 miliard dolarů 


"Šílenec a maniak" James Comey bude svědčit v americkém Senátu o ruských vazbách Trumpova týmu

20. 5. 2017



Vyhozený šéf FBI James Comey, jehož Trump opakovaně charakterizoval ve svém rozhovoru s ruským ministrem zahraničí Lavrovem a velvyslancem Kisljakem jako "šílence a maniaka", bude veřejně svědčit v senátním výboru pro výzvědné záležitosti někdy po 29. květnu.

Comey ale odmítl pozvání od senátního výboru pro soudnictví, který ho požádal, aby svědčil o okolnostech svého vyhození a o své interakci s činiteli Trumpovy i Obamovy vlády v souvislosti s vyšetřováním vazeb na Rusko a problémů Hillary Clintové.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Umírněný kandidát Hassan Rouhani vyhrál velkou většinou prezidentské volby v Íránu

20. 5. 2017






V důsledku silné podpory od íránských středních vrstev, žijících většinou ve městech, zvítězil umírněný prezident Hassan Rouhani v sobotních prezidentských volbách velkou většinou nad fundamentalistickým kandidátem Ebrahimem Raisim. Poskytuje mu to mandát dál usilovat o rozšiřování osobní svobody v Íránu a k otevírání íránské ekonomiky světovým investorům.

Důležité je také, že jeho vítězství mu zřejmě pomůže posílit postavení  frakce jeho umírněných a reformistických stoupenců v době, kdy se Írán připravuje na ukončení vlády osmasedmdesátiletého "nejvyššího vůdce" ajatolláha Aliho Chameneího.




Ze 41 milionů volebních hlasů získal Rouhani 23 milionů, tedy 57 procent. Jeho hlavní protikantitád Ebrahim Raisi získal 15,7 milionů hlasů (38,5 procent).

Účast byla vysoká, více než 70 procent z 56 milionů íránských občanů se účastnilo voleb.

Rouhani, 68, bude nicméně mít ve funkci značné problémy. Zaprvé, íránský prezident má velmi malé pravomoci, skoro veškeré rozhodování činí fundamentalistický "nejvyšší vůdce".

Íránská ekonomika je v krizi a Rouhani bude muset prokázat, že ji dokáže oživit. Přestože se mu podařilo během jeho prvního funkčního období uzavřít jadernou dohodu se Spojenými státy a se západnímiá mocnostmi, důsledkem nebylo hospodářské oživení, protože americké sankce trvají. Rouhani také bude muset jednat s nevypočitatelnou a fundamentalistickou Trumpovou vládou, která označuje Írán za zdroj většiny problémů na Blízkém východě.

Prezidentské volby v Íránu však znovu prokázaly, že íránští voliči dávají přednost umírněné reformistické cestě a odmítají rigidní ideologii a tvrdá sociální omezení, která podporuje konzervativní duchovenstvo a bezpečnostní složky.

Navzdory tomu, že ovládají většinu nevolených rad, konzervativní duchovní a velitelé Revolučních gard, které podporuje státní televize, utrpěli v poslední době celou řadu neúspěchů, počínaje první zvolením Rouhaniho prezidentem v roce 2013. Umírnění a reformističtí kandidáti také zaznamenali silné zisky v loňských parlamentních volbách v Íránu.

Veškeré změny, které prezident navrhne, musí schválit "nejvyšší vůdce" ajatolláh Chameneí. Ten se však v posledních letech chová překvapivě otevřeně. Dovolil Rouhanimu porušit různá dlouhá desetiletá platná ideologická tabu.

Většina obyvatel Teheránu má nyní satelitní talíře, které jim umožňují sledovat zahraniční televizi a dvojice chodící městem se často drží za ruce, aniž by se musely obávat zatčení. 

Doprovodnou součástí scénáře nejen vládní krize je ovšem též Kajínkova cesta na svobodu, že?

20. 5. 2017 / Miloš Dokulil


Letos, 6. dubna, a to na shromáždění občanů v Čáslavi, prezident Zeman jaksi předběžně a takto zprostředkovaně sdělil naší veřejnosti, že zvažuje udělit milost na doživotí odsouzenému Jiřímu Kajínkovi, kterému byl tento trest udělen za dvojnásobnou vraždu. Následně hned v Benešově se pan prezident znovu k té kauze vrátil, aby jenom podtrhl, že pouze zvažuje tuto alternativu pro J. Kajínka. Přičemž již roku 2013 opakovaně prezident Zeman se o tento kriminální případ zajímal a jedním dechem tehdy tvrdil, že Kajínkovi milost dát nehodlá. Jiří Kajínek prostřednictvím svého advokáta marně již předtím žádal o obnovení svého procesu. Údajně je tu jediný žijící svědek vražedného útoku na auto z roku 1993, který u soudu tvrdil, že útočící vrah neměl rukavice, takže klika od toho auta měla sloužit jako „předmět doličný“; což zřejmě s ohledem na celý průběh procesu ani Vrchní soud neuznal za důvod k jeho obnovení.

Aniž lze jen tak – podle jedné potenciálně verdikt zpochybňující indicie – okamžitě tvrdit, že soud byl vůči J. Kajínkovi předpojatý. I když je jistě teď na místě nezapomínat, že Kajínek je soudně usvědčeným recidivistou. Byl odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždujeden další pokus vraždy k doživotnímu trestu v roce 1998. Má za sebou zhruba dvě desetiletí ve vězení. Přitom prezident Zeman dospěl zřejmě opakovaně k osobnímu závěru, že J. Kajínek sedí ve vězení nevinně. Znovu se posléze k té kauze naléhavě vrátil 6. dubna 2017.

Takže když potom navíc začala hned na počátku května 2017 ta vládní krize Sobotkova kabinetu (2. 5.), zůstala také v jejím bezděčném – ne-li překvapivě výrazném – osvitu rovněž zpráva, že „Paní Ivana Zemanová se dnes v pravé poledne ve věznici Rýnovice setkala s jedním z vězňů. Jméno netřeba dodávat!“; což takto zveřejnil, dokonce s obrazovým doprovodem, hradní mluvčí Jiří Ovčáček (na Facebooku). Takže k tomu setkání s pí. Ivanou Zemanovou došlo „v pravé poledne“ (10. května) a fotografie zachytily (Twitter) jak to, že si se soudně deklarovaným dvojnásobným vrahem podávala ruce první dáma ČR, a pak i to, jak oba sedí proti sobě v hovorně věznice.

Po 10. květnu se ještě odehrálo mnohé. Mj. prezident Zeman se zúčastnil významného rokování o ekonomických projektech s Čínou. V ČR si nemálo směrem k zažehlení vládní krize vzájemně vyšli vstříc (v oboustranném zájmu, ovšemže!) pánové Sobotka a Babiš. Nato se pan prezident vrátil do ČR. Zatím ještě nepodepsal ani abdikační listinu s odvoláním ministra Babiše ze Sobotkova kabinetu (přičemž by měl svým podpisem schválit Babišova nástupce, Ivana Pilného; o abdikaci ministryně Valachové teď nemluvě). Jenže to zatím – v sobotu 20. května ráno – ještě nepodepsal ani to Kajínkovo omilostnění! Právě s ním do Lán měl směřovat v sobotu ráno (20. 5.) hradní kancléř Mynář!

Ne že by takto mělo mít prioritu propuštění J. Kajínka z vězení před obecně závažnějším dotažením vládní krize do její post-krizové fáze. Anebo ano? Aniž teď může být ještě zvažováno, zda bylo opravdu na místě především zvažovat, že být ve vězení 20 let není málo, jsou-li o vině pochybnosti, když by zřejmě bylo optimální (z hlediska spravedlnosti, i v zájmu bezpečnosti lidí na veřejnosti) přispět k obnovení procesu, jsou-li k tomu důvodné (nebo aspoň přijatelné) podmínky. Mělo by překvapovat (a vést k jisté opatrnosti), že opakované pokusy proces s J. Kajínkem soudně obnovit, neměly zatím úspěch (2006, 2007, 2011).

A až dojde v lednu 2018 k příští prezidentské volbě, voliči si jistě skoro automaticky vzpomenou, že zatím měli v čele státu prezidenta, který nejenže připravil podmínky pro „hedvábnou cestu“ na Východ nebo ukončil vládní krizi, ale navíc rovněž měl milosrdné srdce „na pravém místě“, což zdaleka tak výrazně u žádného jiného kandidáta prezidentství nebude… (aniž bude moci kdokoliv adekvátně zvážit, že bylo či nebylo „spravedlnosti učiněno zadost“!).


FBI identifikovala při vyšetřování ruských vazeb "osobu blízkou prezidentu Trumpovi"

19. 5. 2017

Aktualizace:   Blízkou osobou v Bílém domě, o niž má FBI zájem, je Trumpův zeť Jared Kushner:



Vyšetřování možných vazeb a koordinace mezi Ruskem a Trumpovou předvolební kampaní identifikovalo jednoho současného činitele Trumpova Bílého domu jako "osobu, o niž má policejní vyšetřování velký zájem". Podle deníku Washington Post to dokazuje, že vyšetřování začíná dosahovat do nejvyšších kruhů v Bílém domě. Má jít o osobu blízkou prezidentu Trumpovi, avšak policisté ji odmítli identifikovat.

Některé souvislosti a důsledky měnícího se klimatu

19. 5. 2017 / Miloš Dokulil

K předchozí své úvaze kolem měnícího se klimatu (16. 5., v BL, Nedá si říct klima, anebo spíš lidstvo? Či jen někteří politikové?  chci přidat pár doprovodných poznámek. Bude to užitečné už proto, že běžně si moc nepřipouštíme, že se to naše klima opravdu – byť ne vždy zcela „okatě“ – mění. Dokonce docela jednoznačně k zatím setrvalému oteplování. A to v míře, která předznamenává příští nemalé krize pro lidský život na této planetě. Míváme vesměs takový zvláštní pocit, dokonce podvědomě uchovaný ještě z raného dětství, jako kdyby všechno kolem nás zůstávalo jaksi běžně bodově stejné; a tedy povšechně neměnné, včetně celého našeho námi vnímaného okolí, a potom pochopitelně také nás samých. (I když – především pubertou počínaje – jako kdybychom přece jen začali spontánně připouštět, že to „bodové“ vnímání reality se „jaksi“ zničehonic začalo bezděky protahovat do jakési roztřesené „čáry“, mající najednou nějaké včerejšky a kéž by kýžené zítřky. I když mohou potom znovu přijít časy, kdy jakoby dny se zase začnou podobat navzájem jako „vejce vejci“, jak se říká. Takže model jakési setrvačnosti – kulis i hereckých rolí – v nás může opět vzniknout, jsa podoben času dětství.)

 

Již před těmi několika dny jsem vytkl, že moře může být v některých ohledech dokonce možná citlivější než pevnina, což stojí určitě za opětné zdůraznění. (Mořská hladina bude zřejmě vypadat tmavěji k pohlcování světelných paprsků než světlejší pevnina.) Takže byl-li loni v srpnu (2016) arktický vzduch teplejší nad normál o +2° C, byla tamní mořská hladina teplejší o celých +5° C! Přitom zrovna v těch vrstvách mořské vody poblíž povrchu se odehrává řada závažných procesů nejen pro mořský život, ale rovněž tak pro život na souši kolem. V té vodě se mimochodem nachází rovněž kyslík, o jehož kvalitu a množství ve vzduchu se běžně zajímáme. Zároveň ta voda obsahuje rozmanité druhy planktonu, který může plnit přinejmenším dvojí funkci: Absorbuje ze vzduchu (tím neustálým kontaktem vody při hladině se vzduchem) kysličník uhličitý (CO2), který běžně zhoršuje kvalitu vzduchu, takže takto plankton je přírodní „čističkou vzduchu“. Stává se potravou mnohých ryb, takže je navíc nezbytnou základnou potravního řetězce v moři.

Ten zrovna zmíněný plankton si bere ze vzduchu tolik CO2, a tolik potom po absorpci uhlíku uvolňuje kyslíku do ovzduší zpět, že to představuje skoro polovinu veškerého kyslíku v naší atmosféře! Jeví se to samozřejmě okamžitě tak, jako kdyby ty různé druhy mořského planktonu zároveň doprovodně byly jaksi zvláštním druhem plic naší planety. Pokud by ovšem docházelo k nějakým nápadnějším změnám ve složení nebo v teplotě ovzduší nad mořskou hladinou, mělo by to automaticky vliv na stav planktonu a na chemické a biologické poměry v té vodě při hladině. Je-li k dispozici náhodou zrovna více CO2, může se plankton namnožit až v násobcích množství tohoto atmosférického plynu, jehož přibylo jen aritmeticky; přičemž ten plankton je běžně vázán na to prostředí, v němž se zrovna vyskytuje; a ne že by se plankton mohl samovolně rozptýlit do širšího mořského prostředí, aby třeba nenavozoval v místě nějaké nežádoucí další procesy (i když mořská voda svým jistým prouděním většímu rozptylu planktonu napomáhá). Zde hraje svou roli také teplota. Jenže když se začne mořská voda oteplovat, tak také – při tom odpařování – sůl v ní zůstává a voda je potom navíc „kyselejší“. Což následně vadí jak planktonu, tak v té vodě zrovna žijícím rybám. Přitom nezapomeňme, že nemůže docházet k tomu, aby plankton odváděl veškerý konvertovaný kyslík jen do ovzduší! Jistě víme, že pak by v takové vodě ryby nemohly vůbec žít. Podle jistých samostatně pořízených údajů za posledního půl století ale existuje již varovný závěr, že množství kyslíku v mořské vodě v tomto intervalu času ubylo o 2 %, což by měl být alarmující údaj nejen pro rybáře.

Je třeba uvážit, jaké odrůdy planktonu jsou v těchto nyní nově „specifických“ podmínkách perspektivnější než jiné. Navíc je tu okamžitě jeden základní problém. Kupodivu jakmile začne být ta mořská voda při hladině výrazně teplejší (a jaksi i řidší), ty chladnější (a hustší) vrstvy pod ní mohou potom hůř cirkulovat směrem nahoru. Právě v těch nižších „podlažích“ jsou rozpuštěny (ale i potom kondenzovány) látky, jež ke svému životu přitom potřebuje výše vegetující fytoplankton (např. fosfáty a dusíkaté látky). Je tu takto otázka, co a jak v takové situaci dělat pro nápravu poměrů kolem toho oteplování dlouhodobě tak, aby to bylo účinné a situaci stabilizující (nikoli aby to bylo skrytě kontraproduktivní).


A teď se ještě vraťme na souš! Především k nám lidem jako jejím nepřehlédnutelným obyvatelům. Dokonce jako kdybychom svou určitou činností (ne-li přímo nedostatkem kázně či sebekontroly) si sami zavinili a „nadrobili“, co teď tak výstražně signalizuje příští pohromy. Takže dokonce již nějaký čas dokonce tvrdíme, že tato epocha by se měla nazývat „antropocén“, neboť tvůrcem evidovaných výrazných negativních důsledků nynější doby je především sám „člověk“ (z řeckého „anthropos“; předtím se celá jedna geologicky charakterizovaná epocha, zahrnující také život člověka, nazývala „holocén“). Prý našemu druhu trvalo celých 250 000 let, než dosáhly jeho početní stavy celé jedné (a to první) miliardy obyvatel. To spadá vjedno s rokem 1804. (Ještě před dvěma sty tisíci lety Homo sapiens ještě neměl „dar řeči“. Ještě před pouhými 12 000 lety neexistovala žádná trvalejší sídliště člověka; i když o pouhých dvacet tisíc let dříve mohl tento tvor konstatovat, že předtím v Evropě již vyhubil neandertálce.) Počítá se, že nás lidí k roku 1500 bylo necelých 460 milionů. (To bylo krátce po objevení Ameriky, ještě než tak byla nakonec opravdu nazvána.) K roku 2000 nás lidí již bylo šest miliard. A bude-li se lidstvo zatím takto nekontrolovaně množit i nadále (byť zvláště v muslimském světě!), mělo by být v půli tohoto našeho nového století skoro devět miliard (tedy k 2050: 8,9 miliard; což je opět – a během pouhých 50 let – o celou polovinu víc než na začátku 21. století!).

A jako kdybychom si nemuseli nikterak připouštět myšlenku, že též určitým způsobem vlastní obživy můžeme si jako lidstvo situaci kolem již řadu let zhoršujícího se klimatu bezděky jen dále pronikavě zhoršit, anebo – kéž by – konečně na poslední chvíli jistým vědomým (a dnes zatím nepředstavitelným) úsilím naopak vylepšit. Vždyť prakticky u všeho, co jíme, je nějaký nejen energetický účet (spojený samozřejmě mj. se skleníkovými plyny); i u vegetariánů musíme počítat třeba s hnojením těch rostlin, co se mají potom ocitnout na jejich stole či přímo v jejich talíři. Jak hnojení, tak výroba prostředků proti plevelům či škodlivému hmyzu vyžadují strojovou výrobu, a tudíž i zde doprovodně vzniknou nežádoucí zplodiny. Ani chléb se nevyrobí bez doprovodných skleníkových plynů; už počínaje tím, co souvisí s přípravou kvalitního zrní pro osev. A potom samozřejmě přímo pečením již uhněteného chleba. Prý každý pecen takto stojí celého ½ kg skleníkových plynů! A když přejdeme k tomu, že kde si to lidé mohou dovolit, nezůstávají skromně u rostlinné stravy, nýbrž skoro vždycky se ji snaží zpestřit stravou masitou; a ta je energeticky (a doprovodnými nároky na skleníkové plyny, anebo na potřebnou vodu) náročnější. (Ne že bych teď zvedal nutně varovný prst!) Kdybychom teď vzájemně porovnávali třeba jenom „hovězí“ a „vepřové“ maso (neboť teď přece nemáme na mysli provoz spojený se životem ani krav, ani vepřů), hovězí vyžaduje o 1/3 vyšší nároky v energiích než vepřové; a v požadavcích na vodu kráva potřebuje dokonce 2 ½ krát více vody než vepř. Takže? Kdybychom třeba někdy uvažovali, zda lze nějak radikálněji přibrzdit ta existenční rizika pro lidstvo spojená se stále většími a šíře působícími vlivy na klima těmi lidskými příčinami, asi bychom měli také nemálo pouvažovat jak o plození jen „únosného“ množství dětí, tak asi i o tom našem stávajícím (a ne zrovna vždycky „adekvátním“) stravování. Což není a nebyl by úkol jen na pár aktuálních let, ale zřejmě na několik generací… Pokud jde o porodnost, pak především dnes by se tento fenomén měl nemálo kriticky a funkčně přehodnotit v muslimském světě, byť stávající islámské náboženské tradice zatím ničím přijatelné nasměrování nenaznačují (a i když naléhavě, ale také citlivě jen z nemuslimských pozic se asi nic nepořídí). A pokud jde o „zdravou výživu“, je nezbytná vyšší míra racionalizace na celé zeměkouli; abychom nebyli jen zcela bezohlední a živelně si počínající strávníci, po nichž tu již může být třeba potopa světa. (Mimochodem: světová moře každoročně o pár milimetrů zvyšují již teď úroveň svých hladin vůči souši. Spočtěme ty centimetry navíc jen za jedno desetiletí!)

(Snad se hodí připomenout, že zajímavou stať k tomu, co zatím stále jenom urychluje ty klimatické změny, zveřejnil časopis Scientific American, a to v prosincovém čísle roku 2016, a to na str. 51-55; Ted Schuur, Thawing Arctic tundra will likely speed up climate change for a century or more. The question is: How drasstically? — A z nemálo odlišného soudku k téže problematice, týž časopis, v květnovém letošním čísle /2017/, str. 42-47; Varun Sivaram, The global warming wild card: Energy desicions that INDIA makes in the next few years could profoundly affect HOW HOT THE PLANET BECOMES THIS CENTURY.)


Takže? Stane se klimatická problematika konečně celosvětově odpovídající klíčovou prioritou, aby lidstvo dokázalo stávající a nemálo varující potíže překonat a dále na této Zemi „rozumně“ žít?

Donald Trump řekl Rusům, že James Comey byl "maniak, opravdový šílenec"

19. 5. 2017






Donald Trump řekl ruským činitelům, ministru zahraničí Lavrovovi a velvyslanci Kisljakovi, že šéf FBI James Comey byl "maniak, opravdový šílenec", a že jeho propuštění odstranilo "velký nátlak" vyvíjený na Trumpa.

"Právě jsem vyhodil ředitele FBI. Byl to maniak, opravdový šílenec," řekl Trump. "Čelil jsem kvůli Rusku obrovskému tlaku. Teď už to skončilo. Nevyšetřují mě."

Británie a její cesta k totalitě

19. 5. 2017



Sky News si stěžuje, že jim Konzervativní strana brání v informování o předvolební kampani

Ústředí Konzervativní strany blokuje přístup novinářů ze Sky News k politikům z Konzervativní strany, protože jsou její reportéři vůči těmto politikům "neuctiví":



Na totéž si stěžuje belgický novinář Steven De Foer:



Podílel se Erdogan na mlácení demonstrantů svými bodyguardy ve Washingtonu?

19. 5. 2017

Z nově zveřejněného videa to zřejmě vyplývá, upozorňuje Washington Post:




Švédští prokurátoři ruší vyšetřování Juliana Assangeho

19. 5. 2017



Švédští prokurátoři se po sedmi letech rozhodli zrušit vyšetřování obvinění proti zakladateli WikiLeaks Julianu Assangemu ze znásilnění. Assange, 45, žije od roku 2012 na ekvádorském velvyslanectví v Londýně, kde se skrývá, aby se vyhnul deportaci do Švédska.

Krátce po tomto oznámení byl na jeho twitterovém účtu zveřejněn tento obrázek:

Assangeovo vyjádření: zatím zůstane na ekvádorském velvyslanectví:

 


Londýnská Metropolitní policie však konstatuje, že po opuštění ekvádorského velvyslanectví Assangeho stejně zatkne, protože  r. 2012 spáchal trestný čin "nepodrobení se rozhodnutí soudu", který rozhodl o jeho deportaci.

Není známo, zda Spojené státy žádají o vydání Juliana Assangeho. Je možné, že existuje tajná žádost o jeho deportaci. Wikileaks napsaly: Británie nechce potvrdit, zda dostala americký trestní příkaz žádající o deportaci Juliana Assangeho..

Podrobnosti v angličtině ZDE

Američtí prokurátoři možná obžalují Wikileaks a Juliana Assangeho za zveřejnění tajných informací:

Kenneth Roth, ředitel Human Rights Watch:

Z veřejných důkazů vyplývá, že Assange publikoval prozrazené informace tak, jak to dělají novináři. Proto přestaňte s výhrůžkami deportace do USA:



Konec cesty: Brazilský prezident je pod obrovským tlakem, aby odstoupil

19. 5. 2017 / Fabiano Golgo


Brazilský prezident Michel Temer zřejmě téměř určitě přijde o svou funkci poté, co ve středu večer byla zveřejněna nahrávka, v jejímž důsledku je nemožné, aby dál pokračoval u moci.

Politikové, kteří ho podporovali, ho nyní houfně opouštějí, v důsledku obrovsky záporné reakce od obyvatelstva, jehož 96 procent, podle průzkumů veřejného mínění, požaduje, aby Temer odstoupil.



Temera přistihli, jak nakazuje jednomu podnikateli (Joesleymu Batistovu, z obřího masokombinátu JBS), který je terčem mnoha vyšetřování z korupce, aby dál poskytoval obrovský měsíční důchod uvězněnému bývalému předsedovi dolní komory Kongresu, Eduardovi Cunhovi, který se s Temerem spikl proti první brazilské prezidentce, bývalé partyzánské bojovnici proti vojenské diktatuře (1964-1985) Dilmě Roussefové, která převzala prezidentskou funkci po Lulovi (Luizi Inaciovi da Silva), levicovém předákovi, který byl odpovědný za sociální revoluci, která osvobodila 32 milionů Brazilců ze zoufalé bídy a konečně umožnila lidem afrického původu (kteří tvoří více než polovinu obyvatel Brazílie), aby vstoupili do systému vzdělávání a na středostavovský spotřebitelský trh.

Avšak Dilma schválila zákony, které poskytly takovou míru nezávislosti federální policii (podobné americké FBI) a veřejným prokurátorům, že odhalili největší korupční spiknutí v historii této planety, kdy došlo k vytunelování veřejných fondů státního ropného gigantu Petrobras a dalších vládních odvětví ve výši více než 200 miliard dolarů, přičemž další spiknutí se ještě vyšetřují.

Tato odhalení vedla k uvěznění více než stovky politiků, podnikatelů a státních úředníků, kteří se podíleli na tomto obřím a systematickém úplatkářství. Národ si zvykl na každodenní odhalení a na uvěznění lidí, kteří až dosud stáli na vrcholu mocenské pyramidy v politice a v byznysu. Už dva roky jsou systematicky zveřejňovány nahrávky, dokumenty a svědectví o odklánění obrovských finančních částek v důsledku uměle přehnaných cen veřejných staveb.

V důsledku toho všeho vyšli Brazilci demonstrovat do ulic a viceprezident Temer využil atmosféry znechucení proti vládnoucí straně - jejíž členové se na korupci podíleli obrovskou měrou a zdálo se, že architektem celého korupčního projektu je Lula. V důsledku toho chtěli občané, aby se jeho Dělnická strana vzdala moci. Temer zorganizoval spiknutí, v jehož rámci se mu úspěšně podařilo svrhnout Dilmu. Hned po převzetí prezidentského úřadu začal Temer likvidovat většinu sociální infrastruktury, která byla typickou součástí čtrnácti let trvající levicové vlády. Odstranil také z vlády ženy a černochy a vytvořil plně bělošský mužský kabinet.

V alianci s pravicovými stranami a s křesťanskými konzervativci Temer prosadil naprostou restrukturalizaci systému sociálního zabezpečení a důchodového zabezpečení. Zvýšil minimální věk odchodu do důchodu a zrušil většinu zaměstnaneckých práv ve prospěch majitelů podniků.

Mezitím Lula svědčil u soudu ve čtyřech případech. Existuje vážné nebezpečí, že skončí ve vězení, než by se mohl vrátit do prezidentského úřadu v listopadu 2018, jak zamýšlí. Z důkazů vyplývá, že Lula vlastní tajně farmu, třípatrový luxusní byt a že dostával drahé dar od stavebních společností, které dostaly během jeho vlády kontrakty na státní zakázky. To vše je příliš inkriminující na to, aby mohl být osvobozen. Nicméně ho podle průzkumů veřejného mínění podporuje 30 procent voličů.

Vzdorný postoj Michela Temera ho zřejmě příliš daleko nedostane, protože předseda jeho hlavní spojenecké strany, bývalý opoziční prezidentský kandidát Aécio Neves, byl svědkem toho, že ve čtvrtek byli jeho sestra a jeho bratranec zatčeni. Veškeré jeho nemovitosti prohledala federální policie a odvezla k analýze desítky dokumentů a počítačů, poté, co vyšlo najevo, že Neves byl natočen, jak žádá o asi 700 000 dolarů, které byly doručeny jeho bratranci v rámci operace, kterou tajně nafilmovala federální policie. Pytle peněz obsahovaly čip (a peníze byly označeny neviditelným razítkem), aby se dalo sledovat, kam budou dopraveny.

Aécio byl druhý nejvýznamnější muž v brazilské politice. Zvítězila nad ním Dilma Roussefová, avšak měl v úmyslu, že bude příští rok znovu kandidovat. Aécio je vnuk Tancreda Nevese, opozičního politika, jehož v roce 1985 zvolil Kongres jako prvního nevojenského prezidenta po 21 letech vojenské diktatury, ale kterého v předvečer jeho inaugurace odvezli do nemocnice, kde o několik dnů později zemřel za nikdy řádně nevysvětlených okolností. Jeho funkci převzal viceprezident José Sarney, spojenec předchozích vojenských vlád, který byl vybrán jako kompromis a jako někdo, kdo měl dovést zemi zpět k demokracii.

Je téměř nemožné, aby Temer přežil příliš mnoho dní u moci. Nejvyšší soud schválil, aby bylo zahájeno vyšetřování prezidenta, a Nejvyšší volební soud bude posuzovat, zda má být Temer prohlášen za nezpůsobilého pro prezidentskou funkci, v důsledku připravovaného vyšetřování korupce při shromažďování fondů pro jeho kampaň na funkci viceprezidenta. Je nepravděpodobné, že bude proti němu zahájena procedura impeachmentu, i když impeachment žádá oficiálně šest politických stran, protože ten proces je příliš dlouhý (trvá šest měsíců).

Ústava praví, že po 30 dnech má být Temer nahrazen předsedou dolní sněmovny, Rodrigem Maiou, avšak vzhledem  k tomu, že i Maia je vyšetřován v rámci téhož úplatkářství, veřejnost i sdělovací prostředky by se proti tomu vzbouřily. Dalším kandidátem by byl předseda Senátu, Eunício Oliveira, ale ten je v případu korupce také vyšetřován. Pak ústava poskytuje moc předsedkyni Nejvyššího soudu, která je v zemi velmi oblíbená, je to první žena v této funkci, Carmen Lucia. Ta je jedinou osobu, kterou občané celonárodně přijímají.

Avšak po třiceti dnech musí společné zasedání Kongresu zvolit prezidenta. Nejpravděpodobnějším jménem je současný ministr hospodářství, konzervativec Henrique Meirelles, který by pokračoval v nynější pravicové politice, kterou podporuje většina v obou komorách parlamentu.

Brazil je už déle než dva roky v trvalém chaosu. Tento nejnovější vývoj zajišťuje, že bude v chaosu ještě po mnoho dalších měsíců. 

Proč má Kreml v České republice tolik špionů?

19. 5. 2017

České hlavní město je nepochybně jedním z nejkrásnějších v regionu. V 2. světové válce se vyhnulo většímu bombardování či bojům a na rozdíl od většiny ostatních zůstává barokním klenotem - příkladem účinného a působivého plánování bývalého Habsburského impéria, napsal John Schindler. Není tedy divu, že přitahuje hejna turistů z celého světa. A také špiony, z nichž mnozí jsou Rusové.

Od poloviny 90. let je Česká republika jakýmsi hřištěm pro ruské špiony - a většina z nich působí v Praze. Není těžké pochopit, proč tam jsou. Jako člen EU a NATO představuje země pro Kreml lákavý cíl. Praha je krásné místo pro život i pro práci a existuje tu v populaci proruský prvek (i po okupaci v roce 1968 jsou nepochopitelně k nalezení čeští rusofilové), v zemi působí řada ruských firem a kremelští operativci se tu pevně uchytili hned po skončení studené války, když to bylo snadné.

Praha po roce 1989 moudře rozpustila komunistickou tajnou policii a vytvořila zcela nové zpravodajské struktury zbavené vlivu KGB. Nicméně tento čerstvý start znamenal, že trvalo několik let, než se noví čeští špioni naučili svému řemeslu - a když to v polovině 90. let zvládli, Rusové už působivě zapustili tajné kořeny. Ve výsledku čeští špioni dvacet let honili bycha a nikdy se nedokázali plně srovnat s masivním rozsahem kremelských špionážních struktur.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Francie: Ultrapravicová Národní fronta směřuje ke krizi a rozkolu

19. 5. 2017

Potyčky, ukazování prstem a škodlivé rezignace necelé dva týdny před volbami znamenají problémy pro xenofobní Národní frontu - necelé dva týdny poté, co Marine Le Pen získala rekordních 10,6 milionu hlasů v druhém kole prezidentských voleb.

Le Pen dosáhla největšího volebního úspěchu s 34 % hlasů v druhém kole prezidentské volby, ale to neznamená, že se situace pro Národní frontu automaticky vyvíjí příznivě.

Le Pen chtěla úspěchu využít a udělat ze své strany "hlavní opoziční sílu". Ale v posledních dnech důsledky dlouhé volební kampaně krajní pravici rozdělily.

Když 3. května v televizní debatě čelila Emmanuelu Macronovi, někteří členové již kritizovali Le Pen za to, že se její kampaň příliš zaměřila na EU a málo na centrální stranická témata jako přistěhovalectví a identita.

Mnozí také považují její zisk ve výši 21 % v prvním kole za neúspěch, protože v průzkumech krátce předtím dosahovala až 28 %.

Ale výkon v televizní debatě vyvolal ostrou kritiku nejen v médiích a u oponentů, ale rovněž u představitelů a příznivců Národní fronty.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

EU hledá náhradu za Londýn v oblasti kapitálových trhů

19. 5. 2017

Brexit přinutil Evropskou unii znova promyslet klíčový projekt unie kapitálových trhů (CMU) a integrační uskupení naléhavě hledá způsob, jak vytvořit alternativní finanční trh namísto Londýna. Ukazuje to návrh dokumentu, který ve středu získala agentura Reuters.

Londýn je zdaleka největším kapitálovým trhem unie, ale od roku 2019 bude za jejími hranicemi. To znamená problém pro projekt CMU, který byl spuštěn ještě před britským referendem o vystoupení.

"Reformní program CMU musí být doplněn tak, aby se vyrovnal s výzvou vytvořit autonomnější kapitálový trh pro ekonomiku unijní sedmadvacítky," uvádí se v dokumentu Evropské komise.

Britská premiérka Theresa May tvrdí, že si přeje obchodní dohodu s EU, která zahrne i finanční služby, ale dokument naznačuje, že blok si místo toho přeje replikovat finanční průmysl v Londýně, jak jen to bude možné.

Návrh, o němž má Evropská komise jednat 7. června, tvrdí, že brexit znamená nutnost zajistit, že obchody v EU budou mít přístup k silným kapitálovým trhům.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Macronova nová strana zvyšuje náskok v průzkumech

19. 5. 2017

Nová centristická strana francouzského prezidenta Emmanuela Macrona před červnovými parlamentními volbami zvyšuje náskok v průzkumech volebních preferencí. Průzkum společnosti Harris Interactive Group ukázal, že 32 % dotázaných plánuje v prvním kole 11. června hlasovat pro stranu Republiko vpřed.

To je o tři procentní body více než před týdnem a o šest více než před deseti dny. Pravicoví Republikáni a ultrapravicová Národní fronta mírně ztratily a drží se na 19 %.

Macron čelí klíčovým čtyřem týdnům své vlády, když jmenoval prvních 22 členů vlády napříč stranami. Vlády ve čtvrtek poprvé zasedala v prezidentském paláci.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Trumpovi se splnila nejhorší noční můra

19. 5. 2017

Ve středu došlo zřejmě k nejdůležitějšímu jmenování v kariéře Roberta Muellera, když se stal zvláštním vyšetřovatelem v kauze ruského vměšování do prezidentských voleb v roce 2016, která zahrnuje i možné spiknutí mezi Moskvou a Trumpovou kampaní, napsal Philip Shenon.

Ale je těžké představit si, že by tato nová práce byla obtížnější než ta, s níž byl konfrontován ráno 11. září 2001, když se jako čerstvý ředitel FBI musel vyrovnat s teroristickým útokem, který usmrtil více než 3 000 osob a zpochybnil samotné přežití FBI.

Fakt že přežila a že Mueller sloužil se ctí dalších dvanáct let naznačuje, že bývalý námořní pěšák je mužem na svém místě - a že prezident Trump a jeho kampaňoví poradci se mají čeho bát.

Mueller bude mít pravomoc vyšetřit "jakékoliv spojení anebo koordinaci mezi ruskou vládou a jedinci spojenými s kampaní prezidenta Donalda Trumpa", a kromě toho vše co s tím může souviset, včetně porušení zákona a překážení spravedlnosti.

Je takřka jisté, že vyšetřování potrvá léta a bude mít nepředvídatelný dopad na doplňovací volby do Kongresu prezidentskou kampaň v roce 2020. Patrně může dojít ke sporům mezi Muellerovým vyšetřováním a vyšetřováním, které vede Capitol Hill, zejména ve věci imunity klíčových svědků.

Mueller a Trumpem odvolaný ředitel FBI Comey již sdílejí důležité místo v moderní historii ministerstva spravedlnosti a zákonů chránících občanské svobody. V březnu 2004 oba hrozili rezignací, pokud Bushův Bílý dům znova schválí takzvaný program odposlechů bez soudního příkazu, který právníci ministerstva označili za neústavní.

Cílem Muellerova jmenování je obnova "plné důvěry" veřejnosti ve vyšetřování vedené ministerstvem spravedlnosti, která byla otřesena zprávou, že Trump žádal Comeyho o zastavení vyšetřování týkajícího se bývalého poradce pro národní bezpečnost Michaela Flynna.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Po nevyhnutelném Trumpově impeachmentu přijde prezident Pence

19. 5. 2017

Každý viceprezident, nehledě na to jak uměřená nebo nepravděpodobná postava, ví, že je jen krůček vzdálen od nejvyššího úřadu, napsal Sean O'Grady. V případě Mikea Pence se může cítit od prezidentství vzdálen jen jeden tweet.


V roce 1974, když k podobné události došlo naposledy, prezident Richard Nixon byl v takových problémech kvůli aféře Watergate, že musel odejít - protože, jak opatrně sdělil v rezignačním projevu z 8. srpna 1974: "Dospěl jsem k závěru, že kvůli Watergate nemusím mít podporu Kongresu, kterou bych považoval za nezbytnou pro podporu každého velmi složitého rozhodnutí a plnění povinností spojených s tímto úřadem způsobem, jaký by vyžadovaly zájmy národa." Jinak řečeno, nedošlo k "přiznání" žádné viny, ale otevřenému připuštění toho, že nemůže zabránit impeachmentu a nucenému odstavení, a že raději ušetří zemi (a sebe i rodinu) dalšího politického rozpolcení. Měl pravdu.

Totéž by pochopitelně sedělo k prezidntu Trumpovi - a to tím spíše, že již existují viditelné známky nepokojů v jeho straně, pokud jde o to, co se během jeho krátké prezidentské vlády dělo; ale také proto, že Trump nemá moc velkou politickou základnu v Kongresu, protože je spíše povstalec než Republikán. Na druhé straně má jistě základnu na venkově.

Trumpiáni dají své názory najevo, pokud přijde čas soumraku bohů, ale zatím si senátoři a členové sněmovny mohou snadno spočítat, že lze více ztratit Trumpovou podporou než jeho výměnou. Pence, na rozdíl od Trumpa, je opatrný, konzervativní a konvenční, a rozhodně patří k Republikánské elitě.

Watergate za sebou zanechala jizvy. Některé jsou citlivé dodnes. Gerald Ford obnovil své postavení natolik, že málem vyhrál prezidentské volby v roce 1976 proti Demokratovi Carterovi. Vypořádal se s porážkou ve Vietnamu, sledoval détente s Ruskem a Čínou, včetně dokončení důležité Helsinské úmluvy, která nakonec pomohla položit Sovětský svaz na lopatky.

Prezident Pence nepochybně bude pokračovat ve značné části Trumpovy agendy, ale pravděpodobně se může potichu vykašlat na mexickou zeď a některé jiné excentrické záležitosti, a určitě by neposílal nevyrovnané tweety, než se ráno posadí ke kávě. Republikáni mohou dát přednost méně naleštěnému prezidentskému páru manželů Penceových a možná že je v americkém zájmu mít za prezidenta muže, který během nominace prohlásil: "Jsem křesťan, konzervativec a Republikán, v tomto pořadí."

Podrobnosti v angličtině: ZDE

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za duben 2017

6. 5. 2017

V dubnu 2017 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 49 606.77.  Výdaje na provoz Britských listů byly 68 363.50 Kč. 

Zůstatek byl koncem dubna 2017 146 373.43 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za duben 2017

Zůstatek k dispozici Britským listům k 31.3. 2017 :..............165 130.16 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 49 606.77   Kč   

 

Výdaje:

bankovní poplatky...........................................................522.00 Kč
připojení k internetu: .....................................................1341.50 Kč
honorář (KD) ...............................................................19 500.00 Kč
honorář (DV) ...............................................................10 500.00 Kč
honorář (BK) ...............................................................10 500.00 Kč
správa a modernizace serveru (MP) ................................17 000.00 Kč
natáčení a střih Rozhovorů BL (AK) ..................................9 000.00 Kč

Zůstatek k 30.4. 2017: 146 373.43

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2015

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015