Je to Facebook, který rozbil náš svět

21. 10. 2018

 

Krize, v níž se octla Británie a krize Facebooku jsou jedno a totéž, píše Carole Cadwalladr v týdeníku Observer v souvislosti s oznámením, že bývalý šéf britských liberálních demokratů Nick Clegg přijal Zuckerbergův jidášský groš, odstěhuje se do Kalifornie a bude se Zuckerbergově Facebooku globálně starat o reklamu.

Krize Británie a krize Facebooku jsou projevy téhož jevu. Není to technologie, která nám zničila svět - je to podnikatelský model Facebooku. Je to vydělávání na strachu, nenávisti a lžích. A v Británii dnes máme zkompromitovanou vládu, která se spikla se zkompromitovaným Facebookem a rozhodla se zakamuflovat, co se stalo v referendu o brexitu.  

Víme, že Facebook byl klíčem k tomuto hlasování. Že téměř všechny vydané peníze byly investovány do této platformy. Že aktivisté za brexit porušili zákon a vydali na kampaň víc peněz, než co volební zákon dovoluje. Že byly kampaně protizákonně zkoordinovány. Že se Británie stala obětí Ruska. A že Facebook tohle všechno umožnil. A Facebook odmítá předat důkazy o těchto záležitostech britskému parlamentnímu výboru pro digitální záležitosti, kulturu, média a sport. A Zuckerberg třikrát odmítl svědčit v Dolní sněmovně.

Facebook vyvolal vraždění v Myanmaru. New York Times vydal důkazy, že armáda v Myanmaru záměrně vyvolala násilí proti Rohingyům tím, že zaplavila Facebook lživým materiálem o zvěrstvech, která se nikdy nestala. Podívejte se na Brazílii, jak tam WhatsApp překypuje lživými informacemi před prezidentskými volbami.

Britský parlamentní výbor zveřejnil další důkazy, že Facebook dokonce i nyní šíří reklamy od pochybné, neznámé instituce jménem "Mainstream Network", která přesvědčuje 10 milionů občanů žijících na severu Anglie, aby podporovali tvrdý brexit. Nikdo nemá tušení, kdo to platí.

Záměrné zamlžování situace Facebookem pomáhá britské vládě vyhýbat se tvrdým otázkám o legitimitě hlasování o brexitu, o roli svých vlastních ministrů v největším volebním podvodu moderní éry a otázce, jíž se zoufale vyhýbá, totiž jakou roli hrálo při hlasování pro brexit Rusko.

K tomu: Ostře zkritizoval praxi Facebooku i Cleggovo rozhodnutí pracovat pro Zuckerberga ze stejných důvodů jako Carole Cadwalladr whistleblower Christopher Wylie v pátek v Channel 4 News ZDE

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Británie: Konzervativci mluví o "zavraždění Mayové"

21. 10. 2018

Četní euroskeptičtí konzervativní poslanci v Británii zuří proti Mayové, protože prý Evropské unii při "vyjednávání" o brexitu "příliš ustupuje". Hovoří o ní nyní velmi nevybíravým jazykem...


Skotská premiérka: Dnes dopoledne čtu citáty výroků toryů, že premiérka Mayová vstupuje "do zóny zabíjení", že "čelí atentátu" a že by "si měla přinést na jednání vlády svou vlastní oprátku". Málo lidí s ní nesouhlasí silněji než já, ale takovéto vyjadřování ponižuje a znehodnocuje politiku. Probuďte se a zkuste se ovládat, konzervativci.

Moderátor Channel 4 News Krishnan Guru-Murthy: Byl by ten jazyk tak výrazně násilný, kdyby ministerským předsedou byl muž? Možná bycho měli vtipy o "whisky a revolveru". Ale mluvit o "zóně zabíjení"??


Jeden konzervativní poslanec dnes v Sunday Times: "Nadchází chvíle, kdy se ohřeje nůž, vrazí se jí do prsou a zatočí se jím. Mrtvá bude hned." Co je to za lidi, kteří takto mluví?


Rozhovor Britských listů 188.

Co dělá dnes Marek Hilšer?

19. 10. 2018



Marek Hilšer byl v polovině října zvolen do Senátu Parlamentu České republiky za Prahu 2. V tomto rozhovoru, natočeném před senátními volbami, hovoří Bohumil Kartous s Markem Hilšerem o překvapivé podpoře voličů pro něho už při volbě prezidenta ČR začátkem letošního roku, která vznikla navzdory jen minimálnímu finančnímu zázemí jeho předvolební kampaně, a o tom, jak prezidentská kandidatura ovlivnila jeho nynější život. Hilšer mluví i o svých plánech pro svou činnost v Senátu. Tento Rozhovor Britských listů se vysílá na Regionalnitelevizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 19. října 2018.

Všechny Rozhovory Britských listů jsou nyní k dispozici ke stažení v audiu jako podcasty, k poslechu na vašem mobilu kdekoli. Informace ZDE

Saúdský korunní princ je ohromen, že z Chášakdžího smrti dělá svět "takovou vědu"

21. 10. 2018

Princ Mohammed byl ohromen zápornou reakcí. Nedokázal pochopit, proč svět dělá ze zmizení pana Chášakdžího takovou vědu, říkají lidé, kteří nedávno s princem mluvili.


Skotská premiérka zrušila svou účast na konferenci, na niž BBC pozvala Steva Bannona

20. 10. 2018



Skotská premiérka Nicola Sturgeonová oznámila, že ruší svou účast na konferenci příští měsíc, kam BBC pozvala ultrapravicového aktivistu Steva Bannona.

Učinila tím záslužné a důležité gesto na obranu demokratických a civilizovaných hodnot - jakého bohužel není v České republice schopen nikdo: všichni tolerují, když Lidové noviny, Novinky.cz a Český rozhlas dávají prostor ultrapravicovým maniakům, jako je Roman Joch, Václav Klaus ml. či Ondřej Neff, kteří šíří v české společnosti nesmysly a hrubě tím destabilizují základní demokratické hodnoty.

Nikdo neprotestuje a česká média si neuvědomují, že poskytováním prostoru fašistům si podřezávají vlastní větev - až fašisté, tak, jako Hitler v Německu v roce 1933 převezmou moc, už jim nikdo nepomůže, poznamenává Jan Čulík a dodává: Nejenže nikdo v ČR proti ultpravicovým maniakům, normalizujícím rasismus a nesnášenlivost v českých médiích neprotestuje, ale Bannona si tam dokonce pozvali do Prahy a oslavovali ho!

Skotský deník The National:

Sociální sítě živě reagovaly na toto rozhodnutí paní premiérky - a budete na to hrdí. Je obtížné necítit se samolibě, že máme takovouto paní premiérku:



Nicola Sturgeonová poukázala na to, že dovolit Bannonovi, aby volně vyjadřoval své názory, riskuje "legitimizaci či normalizaci ultrapravicových, rasistických názorů".

V sobotu napsala Sturgeonová na Twitteru: "Věřím vášnivě ve svobodu projevu, ale jako skotská premiérka musím činit vyvážené úsudky - a nebudu součástí žádného procesu, který riskuje legimitizaci či normalizaci ultrapravicových, rasistických názorů. Lituji, že BBC mě a další osoby dala do této situace."




Sturgeonová později dodala: "Email, který BBC poslala do mé kanceláře, ospravedlňoval Bannonovo pozvání jako 'mocnou a vlivnou osobnost, která prosazuje protielitářské hnutí'. Tento jazyk, jímž jsou tu charakterizovány názory, které by mnozí charakterizovali jako fašistické, se z mého hlediska zdá hrozit jejich normalizací."

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Andrew Stroehlein, HRW: Vynikající rozhodnutí. BBC se znovu rozhodla dát prostor bělošskému nacionalistovi, a výborné, že čelná politička to odmítla a kritizuje je za to. Tím, že Sturgeonová odmítla normalizaci extremismu, dává příklad všem ostatním politikům.





Severoanglický volič: "Chceme brexit, protože chceme být znovu Britským impériem!"

21. 10. 2018

 

"Proboha, tak už ten brexit realizujme. Chci říct, jsme Britové. Stáli jsme sami dlouhá léta. Prostě to už udělejme. Víte? Chci říci: Díval jsem se na tamto s královnou. V Impériu jsou miliardy lidí. Vraťme se zpět a buďme znovu Britským impériem! O tom to všechno je, víte? Je to o tom, abychom znovu byli Britským impériem."



Skotská premiérka: Odmítáme chaos a spoušť brexitu

21. 10. 2018

Projev skotské premiérky NIcoly Sturgeonové pro sobotní obrovskou protibrexitovou demonstraci v Londýně:

Je mi opravdu líto, že s vámi nemohu být osobně, ale chtěla jsem vás aspoň takto podpořit. A dovolte mi, abych řekla toto nahlas a jasně. Pokud přijde tato věc do Dolní sněmovny, poslanci skotských nacionalistů podpoří lidové hlasování obsahující alternativu, aby Británie zůstala v EU.

Kampaň za brexit už vstoupila do historie jako jedna z nejneupřímnějších, nečestných a otevřeně podvodných volebních soutěží moderní doby. Ti, kteří za to nesou odpovědnost, by se měli hluboce stydět. Namísto koherentní vize a jasného programu, který by vysvětlil, co bude hlasování pro odchod z EU znamenat, nám tito lidé nabídli kecy a onu nechvalně známou lež na autobusu [že odchodem z EU Británie ušetří 350 milionů liber týdně pro své státní zdravotnictví].

Pokračování překladu do češtiny:

 I když se to zdá být neuvěřitelné, od té doby se situace dokonce ještě zhoršila. Způsob, jímž se konzervativní vláda zhostila tohoto vyjednávání, je chaotický, nekompetentní a zoufalý. Strávila dva roky tím, že nám tvrdila, že odejít z EU bez dohody bude lepší než vyjednat dohodu špatnou, premiérka se nyní připravuje k tomu vyvinout nátlak na poslance, aby hlasovali pro špatnou, nebo pro slepou dohodu na základě argumentace, že odejít z EU bez dohody by bylo katastrofální. Snaží se vyvoláváním strachu přimět Británii, aby přešla z deště pod okap. Je to skandál a neměli bychom ho přijmout.

Samozřejmě Skotsko už drtivou většinou hlasovalo pro setrvání v EU. Naše hlasování v roce 2016 bylo nejrozhodnější ze všech čtyř britských národů. Toto hlasování by mělo být bezodkladně respektováno a Skotská nacionální strana bude usilovat o to, aby byl hlas Skotska při každém příštím hlasování slyšen. Doufám, že nám v této věci poskytnete svou morální podporu.

Avšak navzdory našemu hlubokému znepokojení, že je hlas Skotska ignorován, my podpoříme nové lidové hlasování. Učiníme to ze solidarity pro naše přátele po celé Británii, a protože jsme přesvědčeni, že je to správné.

Řekněme si to na rovinu: žádný brexit, který by přinesl pracovní příležitosti Britům, neexistuje. SNP bude dále argumentovat, že by Británie měla zůstat v jednotném trhu EU a v celní unii EU. To je nejméně škodlivá alternativa. Avšak neexistují záruky, že se to stane. A samozřejmě, neexistuje žádná dohoda - žádná - která by poskytla stejný prospěch jako členství v EU.

Právě jste slyšeli názory čtyř mladých lidí ze všech částí Británie. Nemylte se - jde o jejich budoucnost. Ta je teď ohrožena. A ti si zaslouží daleko lepší, daleko nadějnější budoucnost než je tato ubohá, chaotická brexitová spoušť. Proto SNP bude podporovat nové lidové hlasování.

Přeju vám všechno nejlepší a vyjadřuju svou solidaritu - ať se vám akce povede.


https://twitter.com/peoplesvote_uk/status/1053658974258712576

Trump: USA zruší dohodu s Ruskem o omezení jaderných zbraní

20. 10. 2018



Donald Trump oznámil v sobotu, že Spojené státy "ukončí" dohodu o omezení jaderných zbraní, kterou má s Ruskem.

Jak už jsme informovali, Trumpův třetí poradce pro národní bezpečnost John Bolton prosazoval, aby USA odstoupily od dohody z roku 1987 o omezení jaderných sil středního doletu (INF), o nichž USA tvrdí, že ji Rusko porušuje vývojem nové rakety s plochou dráhou letu.
 
Trump řekl v sobotu po předvolebním shromáždění v Nevadě: "Rusko tu smlouvu porušilo. Porušují ji po mnoho let a nevím, proč prezident Obama nevyjednával, nebo od ní neodstoupil. My jim nedovolíme, aby porušovali jadernou dohodu a vyráběli zbraně, které my vyrábět nesmíme. My jsme ti, kteří dohodu dodržují, ale Rusko ji bohužel nedodržuje, tak my tu dohodu ukončíme, odejdeme z ní."

Takové rozhodnutí by bylo radikální změnou americké politické strategie zaměřené na omezování zbrojení. Bývalí američtí činitelé konstatují, že Bolton tento týden blokoval rozhovory o prodloužení jiné smlouvy s Ruskem, nové dohody Start, která byla podepsána r. 2010 a má platit do roku 2021.

Trump v sobotu řekl: "My musíme vyvíjet tyto zbraně."

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

"670 000 lidí" protestovalo v Londýně proti brexitu: Požadovali nové referendum

20. 10. 2018



Organizátoři uvádějí, že se demonstrace požadující nové referendum o brexitu účastní v sobotu v Londýně nejméně 670 000 lidí.

Komentátoři na Twitteru jsou ohromeni velikostí demonstrace:

Komentátor ITV Robert Peston po šestnácté hodině: Abyste si uvědomili, jak velká je tato demonstrace. Pochodují od dvanácti a jsou ještě asi tři čtvrtě kilometru of Dolní sněmovny. Je to velká akce:

Londýnská policie uvádí, že navzdory obrovské velikosti demonstrace proti brexitu nedošlo k žádným incidentům a nikdo nebyl zatčen.

Organizátoři odhadují účast na 670 000 lidí:




Někteří poslanci Dolní sněmovny demonstraci podpořili:



V severoanglickém městě Harrogate se 1200 lidí účastnilo demonstrace požadující brexit:



"Nedovolte těmhle klaunům [probrexitovým fundamentalistům], aby rozhodovali o vaší budoucnosti:



Demonstrace se účastnil i lord Alf Dubs, který přicestoval do Británie jako  dětský uprchlík z Československa, v jednom z vlaků Nicholase Wintona:



"Hranice mediální transparence aneb Gott mit uns"

21. 10. 2018

Karel Dolejší publikoval v pátek 19. října 2018 v Britských listech článek s názvem "Hranice mediální transparence, aneb Gott mit uns". Článek obsahoval tvrzení o určité osobě v České republice, které bylo podle šéfredaktorova názoru potenciálně žalovatelné, a neuvedl dostatečné důkazy, které by u soudu možné žalobě pro pomluvu mohly zabránit. Po diskusi s šéfredaktorem autor svůj článek z vydání Britských listů odstranil a článek vymazal.

Slečna Marplová by odhalila saúdské lži o Chášakdžího smrti za několik minut

20. 10. 2018



Opožděné, neúplné a vysoce tendenční vysvětlení smrti Džamala Chášakdžího na saúdském konzulátu v Istanbulu je zcela neuvěřitelné a kritikové Saúdské Arábie a přátelé zavražděného novináře ho odmítnou, i když se vyskytují signály, že Donald Trump a západní vlády mají tendenci je přijmout.

Přijmou skutečně tyto lži? ptá se Simon Tisdall.

Vysvětlení, které prezentoval princ Mohammed bin Salmán, je děravé a obsahuje množství nedůsledností. Slečna Marplová i jakýkoliv amatérský detektiv by je rozdrtili jen za několik minut.

Chážakdží byl 59 letý novinář, nikoliv sportovec-bojovník. Jednotka saúdských únosců, která na něho čekala na saúdském konzulátě, měla 15 členů. Kolik hrdlořezů je zapotřebí k zvládnutí osamoceného postaršího reportéra? A proč si jeho vrazi přivezli pilu na kosti a forenzního specialistu, když chtěli s Chášakdžím jednat?

Proč čekali bin Salmán a jeho činitelé téměř čtrnáct dní, než přiznali, že je Chášakdží mrtvý, pokud jeho smrt nebyla úmyslná? Proč předtím tolikrát energicky opakovaně a veřejně zdůrazňovali, že Chášakdží odešel z konzulátu nezraněn, jestliže věděli po celou dobu, že zemřel?

Proč Chášakdžího mrtvola zmizela? Pokud byla jeho smrt neúmyslnou nehodou, proč nezavolali sanitku a neinformovali policii? Saúdské výroky vůbec nevysvětlují, kde jsou nyní Chášakdžího pozůstatky. Turecké tvrzení, že byl rozřezán na kusy, propašován z budovy v kufrech a pohřben v lesích nedaleko Istanbulu bude nyní široce přijímáno.

Je také neuvěřitelné, že by dva vysocí činitelé, blízcí poradci bin Salmána, kteři byli nyní propuštěni za to, že údajně provedli neschválenou operaci, udělali cokoliv, aniž by o tom korunní princ předem věděl.

Ať už Trump a Západ učiní cokoliv, aféra Chášakdží zjevně natrvalo změní světové vnímání Saúdské Arábie způsobem, jak to nedokázaly její akce v Jemenu či věznění aktivistek.

Osobní pověst korunního prince Mohammeda bin Salmána je zničena. Podle normálních demokratických norem je jeho postavení neudržitelné. Podtrhuje to nevolenou, nereprezentativní a nelegitimní podstatu saúdského režimu.

Odhalilo to absenci svobody projevu a absenci svobodných médií v Saúdské Arábii a po celém arabském světě - nad níž lamentoval Chášakdží ve svém posledním článku zveřejněném ve Washington Post.

Ukázalo to, k čemu to vede, když vlivní lidé jako Trump hanobí novináře a chválí lidi, kteří na ně útočí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Saúdská televize potvrdila: Džamal Chášakdží je mrtvý

20. 10. 2018

Není mrtvý, z konzulátu odešel, máme důkazy.

Dobře, tak zmizel.

Dobře, tak je možná mrtvý.

Dobře, je mrtvý, ale my jsme to nespáchali.

Dobře, je mrtvý, ale byla to nezvládnutelná skupina lidí, kteří pro nás měli pracovat.

Dobře, je mrtvý, a my jsme to spáchali, ale jenom proto, že došlo k potyčce 1 s 15 osobami.




Mezi Džamalem Chášakdžím po jeho příchodu na saúdský konzulát v Istanbulu a osobami, které tam na něho čekaly, prý došlo k potyčce, uvedla saúdská televize. To vedlo k novinářově smrti.

Saúdská televize také uvedla, že byl propuštěn generál Ahmed al-Asiri, šéf saúdské rozvědky, který je spojován s tímto případem. Předtím informoval list New York Times, že se Saúdská Arábie pokusí svrhnout vinu na něho.

Osmnáct saúdských občanů bylo v souvislosti s  Chášakdžího smrtí zatčeno.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 
Deník Washington Post k tomu dodává:

Saúdská vláda brzo ráno v sobotu potvrdila, že novinář Džamal Chášakdží byl usmrcen na saúdském konzulátě uprostřed potyčky. Tato zpráva byla zveřejněna prostřednictvím tweetu ze saúdského ministerstva zahraničí. Saúdská vláda uvedla, že propustila pět vysokých činitelů a zatkla 18 dalších saúdských občanů v důsledku počátečního vyšetřování. Mezi propuštěnými jsou poradce korunního price Mohammeda Saud al-Qahtani a náměstek šéfa rozvědky generálmajor Ahmed al-Assiri.

Oficiální saúdská tisková kancelář oznámila, že král Salman nařídil restrukturalizaci saúdských výzvědných služeb.

Nejméně 12 z 15 členů týmu, který přiletěl do Istanbulu ráno dne 2. října, je členy saúdských výzvědných služeb a někteří z nich mají vazby na samotného prince Mohammeda. To bylo zjištěno studiem záznamů o cestovních pasech, studiem sociálních sítí, místního zpravodajství a dalšího materiálu.

Předběžné vyšetřování, které prováděl prokurátor, zjistilo, že "podezřelé osoby" cestovaly do Istanbulu na setkání s Chášakdžím, protože ten vyjádřil zájem o návrat do Saúdské Arábie, uvedla oficiální tisková kancelář. Diskuse, která vznikla, se "rozvinula záporným způsobem" a "vedla k potyčce mezi některými z nich a občanem". "Potyčka se zhoršila a vedla k jeho smrti a jejich pokusu skrýt a zakamuflovat, co se stalo."

Vyšetřování pokračuje po zatčení 18 osob, konstatuje prohlášení, aniž by je jmenovalo.

"Království vyjadřuje své hluboké politování nad bolestným vývojem, k němuž došlo, a zdůrazňuje rozhodnost úřadů v království poskytnout fakta veřejnosti," pokračuje prohlášení.

Osoba blízká Bílému domu uvedla ve čtvrtek, že saúdští činitelé uvažují o plánu ochránit prince Mohammeda před vyšetřováním a zakamuflovat jeho odpovědnost svalením viny na operaci, kterou nařídil generálmajor Ahmed al-Assiri.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Guardian:

Tvrzení, že Chášakdží zemřel náhoou při potyčce se saúdskými činiteli, kteří ho přivítali na konzulátě, bude přijato s posměchem. Je známo, že v patnáctičlenném týmu, který na Chášakdžího přiletěl z Rijádu 2. října, byl i vysoký forenzní expert. Přivezli si s sebou pilu na kosti a forenzní expert Salah Muhammed al-Tubaigy byl údajně nahrán, že při rozsekávání mrtvoly poslouchá ve sluchátkách hudbu.

Bude obtížné přesvědčit svět, že rozkaz k vraždě nedal korunní princ Mohammed. Několik osob v patnáctičlenném týmu vyslaném do Istanbulu bylo z princovy osobní ochranky.

Důvěryhodnost tvrzení saúdského královského dvora je už vážně narušena. Od Chášakdžího zmizení až do ranních sobotních hodin Rijád oficiálně tvrdil, že Chášakdží z konzulátu odešel. Otázkou pro západní mocnosti je, zda se spokojí s tímto špinavým vysvětlením, anebo zda zavedou sankce.

Trumpova vláda tvrdí, že nemůže přijít o drahé vojenské zakázky ze Saúdské Arábie. Avšak americký Kongres bude obtížnější umlčet.

"Jsem velmi skeptický ohledně tohoto nového saúdského narativu o panu Chášakdžím, to nepřeháním. Nejprve nám tvrdili, že pan Chášakdží údajně z konzulátu odešel a saúdská strana naprosto odmítala jakýkoliv podíl na vině. Teď nám něco povídají o potyčce a že byl usmrcen na konzulátu, bez vědomí korunního prince."

Samantha Power, bývalá americká velvyslankyně u OSN, napsala na Twitteru: "Nedochází jim to. Přejít od otevřených, drzých lží ("Chášakdží z konzulátu odešel") k pokryteckému odsouzení ("nelegitimní operace") až k tvrzení, že vlk bude důvěryhodně vyšetřovat, co udělal se slepicí ... to nikoho nepřesvědčí."

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Komik Nish Kumar o brexitu: Jsme v pasti v pekle. Proboha, pusťte mě ven!

20. 10. 2018



Nic se neděje. Vedoucí prosazovatelé brexitu všichni utekli ze scény. Nigel Farage je blbec, Jacob Rees-Mogg je duch zločince z románu Charlese Dickense, a Boris Johnson se vyhnul jakékoliv odpovědnosti a sedí támhle někde a šroubuje každý týden komentář pro Daily Telegraph. Všichni lidé odpovědní za ten proces brexitu odešli. Nejsou k dispozici žádné konkrétní podrobnosti, nic se neuskutečnilo a neuskutečňuje, jsme zaseklí v pasti v pekle. Proboha, pusťte mě odsud hned teď ven!


Svou smrtí dosahuje Džamal Chášakdží svého cíle

20. 10. 2018



Tato jediná vražda vyvolala daleko větší pozornost než usmrcení tisíců lidí saúdským režimem. Konečně bude zřejmě saúdský režim pohnán k odpovědnosti


Džamal Chášakdží byl saúdský vlastenec a reformátor, jehož novinářská práce odhalovala realitu Saúdské Arábie a pohodlný, pokrytecký vztah, který saúdský režim má se Západem. Svou brutální, krutou smrtí dosáhl Chášakdží úspěchu daleko efektivněji, než si kdy mohl představit, píše Jonathan Freedland.  

Vražda tohoto disidentského novináře samozřejmě vrhla ostré světlo na morálně odpornou podstatu režimu, který vládne zemi, z níž uprchl. Hnusné podrobnosti jeho usmrcení jen potvrzují, co už víme. Saúdská vládnoucí dynastie je prosáklá krví.

Kromě toho, že Saúdská Arábie popravuje doma své kritiky a usekává jim končetiny, už tři roky masakruje obyvatelstvo v Jemenu a odpírá jednomu z nejchudších národů na této planetě potraviny a léky. Vyvolává tím podle OSN nejhorší humanitární krizi na této planetě.

Chášakdžího smrt  osvětlila na mezinárodním fóru nejen obecnou pravdu o Saúdské Arábii, ale i konkrétní odpornost jejího současného vládce, korunního prince Mohammeda bin Salmána. Otevřená drzost Chášakdžího vraždy v cizí zemi - s 15 saúdskými činiteli, kteří si přivezli nástroje na rozčtvrcení mrtvoly, a pak následovala četa počišťovačů, než mohly turecké úřady vstoupit na území konzulátu - ukazuje vládce, který signalizuje: Já mohu zabíjet své nepřátele beztrestně.

A kdo ho z toho může vinit? Konec konců, světu skoro vůbec nevadí, že bin Salmán vraždí v Jemenu. Stejně svět pokrčil rameny, když byl loni v listopadu unesen Saad Hariri, libanonský premiér a jeho saúdští únosci ho donutili podepsat rezignaci na svou funkci.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

John Bolton přesvědčuje Trumpa, aby USA odstoupily od smlouvy s Ruskem o omezení jaderných zbraní

19. 10. 2018


John Bolton americký poradce pro národní bezpečnost, doporučuje zrušení dohody s Ruskem o jaderných zbraních středního doletu


Americký poradce pro národní bezpečnost John Bolton chce přimět Spojené státy, aby zrušily dohodu s Ruskem o omezení jaderných zbraní středního doletu (INF), platící od roku 1987. Podle Boltona Rusko tuto dohodu porušuje tím, že vyvíjí novou střelu s plochou dráhou letu.  
 


Bolton usiluje o zrušení dohod o kontrole zbrojení po celou svou kariéru. Podle bývalých amerických činitelů Bolton blokuje rozšíření dohody Start s Ruskem z roku 2010, ketrá omezuje užití strategických jaderných hlavic a jejich raket. Smlouva má vypršet roku 2021 a Moskva projevila zájem o její prodloužení, avšak Bolton se staví proti obnovení dialogu o strategické stabilitě a proti jednání o budoucnosti kontroly zbrojení mezi oběma zeměmi.

Spojené státy o Boltonově návrhu tento týden informovaly své západoevropské spojence. Znepokojilo to britské činitele, kteří považují dohodu INF  za důležitou součást kontroly zbrojení. Vznik dohody ukončil nebezpečné období konfrontace v osmdesátých letech, kdy Američané měli v Evropě rakety typu Pershing a střely s plochou dráhou letu a Sovětský svaz měl rozmístěné ve střední Evropě rakety SS-20.

Spojené státy tvrdí, že Rusko nyní dohodu porušuje vývojem a rozmístěním rakety země-vzduch 9M729. Moskva trvá na tom, že tato raketa neporušuje omezení na dolet raket, jak jsou specifikována ve smlouvě INF a tvrdí, že americký protiraketový systém rozmístěný ve východní Evropě proti potenciální íránské hrozbě by mohl být upraven k odpalování útočných raket středního doletu proti Rusku.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 



Evropský soudní dvůr nařídil Polsku, aby zastavilo čistku soudců

19. 10. 2018



Nejvyšší soud Evropské unie nařídil Polsku, aby zrušilo čistku soudců zasedajících u polského Nejvyššího soudu, aby se vrátilo k předchozímu stavu a přestalo soudce odstraňovat a nahrazovat je lidmi přátelskými vůči vládnoucí straně Právo a spravedlnost.

 

Vláda strany Právo a spravedlnost začala nahrazovat nezávislé soudce svými lidmi všude. Když proti tomu Evropská unie protestovala, změnila zákon tak, že protiústavně donutila odejít do důchodu od Nejvyššího soudu soudce starší 65 let a nahradila je svými lidmi.

Evropský soudní dvůd v pátek vydal soudní příkaz, který zrušil nový polský "zákon" o soudnictví, zastavil jakékoliv změny v systému jmenování soudců a nařídil navrácení propuštěných soudců do jejich funkcí. Evropská komise zuří, že nahrazováním předchozích soudců provládními osobami Polsko absolutně porušuje základní principy dělby moci v demokratické společnosti.
 

Ultrapravicová vláda strany Právo a spravedlnost se zřejmě proti rozsudku odvolá.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 


Americký rozhlas o Pražském jaru 1968

20. 10. 2018

Ve čtvrtek 18. října 2018 vysílal americký veřejnoprávní rozhlas NPR (National Public Radio) pořad o Pražském jaru 1968. Uslyšíte v něm Igora Lukeše, Seana Henleyho,  Kierana Williamse a Jana Čulíka. Transkript a audio pořadu jsou ZDE, audio také ZDE.

V Británii bylo odsouzeno k dlouholetým trestům dvacet sexuálních násilníků

19. 10. 2018



Dvacet sexuálních násilníků převážně pákistánského původu bylo odsouzeno za dlouholeté znásilňování zranitelných dívekv letech 2004-2011. Muži znásilňovali dívky ve věku od 11 let. Před znásilňováním  je opíjeli a cpali drogami. K trestným činům docházelo v severoanglickém městě Huddersfield. Muži byli celkem odsouzeni k vězeňským trestům trvajícím v součtu více než dvě stě let.

Komentátoři odsuzují skutečnost, že úřady a policie dlouhou dobu toto sexuální násilí ignorovaly, protože k němu docházelo v chudých a deprivovaných čtvrtích mezi lidmi, které úřady víceméně považovaly za "póvl". Jak uvedl jeden komentátor rozhlasu BBC k této věci, dlouho neexistovaly řádné procedury, jak se s těmito trestnými činy vyrovnat.

Podrobnosti případu, který se považuje za nejzávažnější britský případ manipulace a znásilňování zranitelných nezletilých dívek, byly v pátek konečně zveřejněny poté, co na žádost médií soud zrušil zákaz o průběhu soudního řízení informovat. Ten platil, aby nebyla během soudního řízení ovlivňována porota.

Zákaz informovat o procesu během soudu porušil ultrapravičák Tony Robinson, který o průběhu procesu informoval na Facebooku. a málem tak způsobil, že by proces musel být zrušen a  obvinění by byli beztrestní. Robinson byl za to odsouzen podle paragrafu o pohrdání soudem do vězení, tento verdikt pak odvolací soud zrušil a Robinson bude souzen znovu v úterý 22. října.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Robert Peston: Mayová se může zachránit jen udržením Británie v evropské celní unii

19. 10. 2018



Na základě rozhovorů s dobře informovanými zdroji tu píšu, jak si myslím, že to nyní vypadá s rozhovory o brexitu, konstatuje na Facebooku ekonomický a politický analytik britské komerční televize Robert Peston.

Pokračuje: VAROVÁNÍ: Pokud se obáváte, že Británie vypadne z EU bez dohody, anebo jste nervóznější povahy, nečtěte dál.
 
1. Zapomeňte na to, že budeme při odchodu Británie z EU mít vůbec nějaké povědomí o tom, jaká bude podstata a struktura budoucích britských obchodních styků s Evropskou unií. Šéfové vlád evropské sedmadvacítky stoprocentně odmítli plán Mayové z Chequers. Stoprocentně. A vědí, že je příliš pozdě začít nyní vytvářet podstatu budoucích obchodních styků Británie s EU, než Británie odejde z EU  dne 29. března 2019. Takže jakákoliv politická deklarace ohledně budoucích vztahů Británie a EU bude mnohomluvná, mlhavá a všeobecná. Bude to, co nenávidí tolik poslanců Dolní sněmovny: slepý brexit. Premiérka bude tvrdit, že se to nestane. Nikdo tady v Bruselu jí v tom nevěří.

2. Nejbližší datum pro dohodu o brexitu - pro onu mlhavou, mnohomluvnou politickou deklaraci a dohodu o odchodu, je nyní Rada EU v polovině prosince. Ale i toto datum možná bude příliš brzo.

3. Rozpor mezi evropskou sedmadvacítkou a Mayovou je, jak víte, ohledně toho, jak udržet otevřenou severoirskou hranici. Není absolutně žádná šance, že by se EU vzdala svého požadavku, že musí existovat záruka - bez jakéhokoliv konečného data - aby Severní Irsko, ale nikoliv Británie, mohlo zůstat v evropské celní uynii a v jednotném trhu. To by znamenalo vytvoření komerční hranice v Irském moři, mezi Irskem a Británií, což Mayová nechce nikdy dovolit.

4. Veškeré úsilíá z Británie je tedy zaměřeno na vytvoření jiných opatření, aby tato záruka, kterou požaduje EU, nikdy nemohla být realizována.

5. Mayová se snaží vytvořit novou záruku, která by znamenala, že celá Británie zůstane v celní unii EU.

6. Jenže Mayová nemůže připustit, aby Británie zůstala v evropské celní unii navždycky, protože konzervativní poslanci podporující brexit jí to nedovolí. Takže to jako záruka nefunguje. A kromě toho, článek 50 Lisabonské smlouvy o odchodu z EU požaduje, že Dohoda o odchodu z EU nesmí obsahovat ustanovení o budoucím trvalém obchodním vztahu mezi celou Británií a EU. Což je začarovaný kruh.

7: Existuje řešení. Mayová by mohla ignorovat své brexiťácké kritiky a oznámit, že Británie chce vepsat do Politické deklarace - ne do Dohody o odchodu z EU - že zůstaneme v evropské celní unii trvale. To je konkrétní věc, kterou by Evropská unie povolila

8. Ale jestliže Mayová oznámí, že Británie zůstává v evropské celní unii, porušila by tím svá nejsilnější tabu, protože by se musela vzdát možnosti, že po odchodu z EU bude Británie moci vyjednávat samostatně své vlastní obchodní smlouvy s jinými zeměmi.

9. Mayová ví, protože její vyjednavač pro brexit Olly Robbins jí to řekl, že její nejlepší šancí je - pravděpodobně jedinou šancí, jak dosáhnout dohody o brexitu - připustit, aby Británie zůstala v evropské celní unii.

10. Pokud to Mayová nepřipustí, vážně hrozí odchod Británie z EU bez dohody.,

11. Avšak dohoda o brexitu, kdy by Británie zůstala v evropské celní unii, by vyvolala neuvěřitelnou zuřivost od jejích brexiťáckých poslanců.

12. Labouristé by samozřejmě byli hned při tom, protože jediným praktickým řešením je zůstat v evropské celní unii.

13. Toto je pro Mayovou naprosto rozhodující okamžik. Mohla by souhlasit se setrváním Británie v celní unii a prosadit to v parlamentu za podpory labouristů - čímž by rozsekla Konzervativní stranu na dvě polovinyt.

14. Bude to: buď setrvání Británie v celní unii, anebo odchod bez dohody.

15. Co si Mayová zvolí? Je to nakonec čistě na ní. Je to její historický okamžik.


Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Američtí ultrapravičáci se snaží zdiskreditovat novináře Chášakdžího

19. 10. 2018


Ultrapravicoví republikáni a konzervativní komentátoři šíří v USA šeptandu, jejímž prostřednictvím se snaží zdiskreditovat zavražděného novináře Džamala Chašákdžího a poskytnout tak Donaldu Trumpovi důvod, aby proti vrahům ve vedení saúdského státu nezasáhl.

V minulých dnech si skupina konzervativních poslanců v americkém Kongresu podporujících Trumpa vyměňují články z ultrapravicových serverů, které poukazují na to, že Chašákdží měl v mládí vazby na organizaci Muslimské bratrstvo a že před mnoha desetiletími měl jako reportér styky s Usámou bin Ladinem.



 

Chašákdžího smrt vedla k posílení napětí mezi Trumpovými spojenci a sdělovacími prostředky. Na předvolebním shromáždění v Montaně ve čtvrtek Trump otevřeně pochválil poslance Republikánské strany Grega Gianforteho za to, že loni během své předvolební kampaně fyzicky napadl reportéra deníku Guardian.

"Chlap, který dokáže do druhého tvrdě narazit - to je můj člověk," řekl Trump jen několik dní po zavraždění novináře Chašákdžího:


"Chášakdží měl vazby na Muslimské bratrstvo," tvrdil ve čtvrtek v televizi Fox News moderátor Harris Faulkner. Republikán Corey A. Stewart z Virginie také tvrdí, že "Chášakdží nebyl dobrý člověk".

Je pravda, že Chášakdží kdysi v minulosti sympatizoval s islamistickými hnutími, ale podle expertů  na Blízký východ, kteří analyzovali jeho kariéru, změnil své názory a dlouho už zastával liberální, sekularistický postoj. Chášakdží znal bin Ladina v osmdesátých a devadesátých letech během občanské války v Afghánistánu, kdy Spojené státy podporovaly tamější mudžahídy v jejich boji proti sovětské okupaci. Jeho interakce s bin  Ladinem byly čistě novinářské.

Nicméně pomluvy Chaškádžího od konzervativců v USA se šíří. Donald Trump Junior sdílel tweet, že Chášakdží "spolupracoval v Afghánistánu s bin Ladinem", i když šlo jen o článek, který tehdy Chášakdží napsal o bin Ladinově činnosti.

V úterý označila konzervativní televize CR-TV Chášakdžího za "dlouholetého přítele teroristů" a tvrdila bez důkazů, že Trump je obětí "šíleného" mediálního spiknutí, jehož cílem je ho zdiskreditovat.

Ultrapravicový časopis FrontPage charakterizoval Chášakdžího jako "cynického a manipulativního apologeta islamistického terorismu, není to mytický disident mučedník, o jehož zmizení média už týden šílí". Časopis zveřejnil odpornou karikaturu, jak se Chášakdží a bin Ladin objímají:



Stoupenci saúdské vlády nyní zahájili propagandistickou kampaň, jejímž cílem je zdiskreditovat Chášakdžího jako stoupence Muslimského bratrstva, které je nyní v Saúdské Arábii zakázáno jako teroristická organizace.

Fred Hiatt, editor názorových stránek deníku Washington Post, pomluvy zaměřené proti Chášakdžímu ostře kritizoval:

"Jak ví každý, kdo Džamala znal - anebo četl jeho články - absolutně podporoval hodnoty svobodného projevu a otevřené debaty. Odešel do exilu ve snaze tyto hodnoty prosazovat a nyní zřejmě přišel při jejich obraně o život. Není překvapující, že někteří trollové, podporující Saúdskou Arábii, se snaží odvést naši pozornost od tohoto zločinu pomlouváním Džamala. Není ani překvapující, že se k tomu přidává pár Američanů. Ale je to hanebné."

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Trump: Zdá se, že Chášakdží je mrtvý a následky pro Saúdskou Arábii by mohly být "vážné"

19. 10. 2018

 

Donald Trump se vyjádřil, že usuzuje, že Džamal Chášakdží je mrtvý a dodal, že by následky pro Saúdskou Arábii mohly být "velmi vážné", pokud se ukáže, že šéfové saúdského státu tuto vraždu nařídili. Trump to řekl po jednání s ministrem zahraničí Pompeem po jeho návratu z Rijádu a z Ankary.

Další známkou, že se Trumpova vláda začíná distancovat od Saúdské Arábie je to, že ministr financí Steven Mnuchin zrušil svou účast na investiční konferenci v saúdském hlavním městě, která se má konat příští týden.

Francouzský prezident Emmanuel Macron konstatoval, že Francie v koordinaci s Německem suspendovala veškeré politické návštěvy Saúdské Arábie do "vysvětlení", co se stalo s Chášakdžím. Účast na investiční konferenci v Rijádu zrušil i britský ministr mezinárodního obchodu Liam Fox.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 


Putin: V případě jaderné války Rusové "půjdou do nebe"

19. 10. 2018

V případě jaderné války Rusové "půjdou do nebe" jako mučedníci, protože Moskva použije jaderné zbraně jen k odvetě, prohlásil ve čtvrtek prezident Vladimir Putin.

"Nemáme koncepci preemptivního úderu," prohlásil Putin na fóru mezinárodních expertů v Soči, když reagoval na dotaz z publika.

"V takové situaci očekáváme úder jadernými zbraněmi, ale my je nepoužijeme" jako první, tvrdil Putin.

"Agresor musí chápat, že odveta je nevyhnutelná, že bude zničen a že my, jakožto oběti agrese, jako mučedníci, půjdeme do nebe."

"Oni prostě zemřou, protože nebudou mít ani čas se kát," prohlásil za smíchu z publika.

Putin vloni představil "neporazitelné" nové zbraně, které mají znehodnotit západní protiraketovou obranu.

V roce 2016 vyzval k posílení jaderného potenciálu země.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Trump se chová vůči problému Saúdské Arábie jako primitiv, avšak realizuje jen tradiční americkou politiku

19. 10. 2018



V roce 1989 bylo zatčeno pět teenagerů, čtyři černoši a jeden Hispánec,  za údajné brutální znásilnění bělošky v Central Parku v New Yorku. O čtrnáctr dní později si zaplatil Donald Trump ve čtyřech newyorských denících celostránkové inzeráty a požadoval pro teenagery trest smrti, píše Gary Younge.
 
Chlapci, ve věku 14 až 16 let, se ke zločinům přiznali, avšak k přiznání byli donuceni. V roce 2001 byli zbaveni viny a propuštěni, protože už odsouzení sexuální násilník a vrah se k znásilnění té ženy přiznal. Jeho svědectví potvrdila jeho DNA.

Zatímco policie oznámila, že odsouzeným mladíkům zaplatí odškodné ve výši 40 milionů dolarů, Trump to označil za "odporné". "Odškodné neznamená, že jsou nevinní," napsal. Během prezidentské kampaně Trump dál tvrdil, že ti mladíci jsou dál vinní.

Naproti tomu v případě zavraždění novináře Chášakdžího na saúdském konzulátě v Istanbulu Trump vinu saúdských činitelů popírá. Tvrdí, že je nuitno vznít v úvahu, že Saúdská Arábie si kupuje od USA zbraně za mnoho milionů dolarů.

Jestliže Trumpova reakce na zavraždění Chášakdžího poukazuje na četné jeho osobní patologické rysy - naprostou necitlivost k utrpení, porušování lidských práv, touhu dávat podnikatelskému zisku přednost přede vším ostatním - také to věrně odráží historii západní politiky vůči Blízkému výchoodu. Jediným rozdílem je, že Trump nyní hovoří s drzou jasností o tom, co se dřív ze Západu dělalo nenápadně a tiše. Trump nemá stud.

Předchozí američtí prezidenti zacházeli z Haiti a s africkými zeměmi jako s "prdelemi světa", jen Trump je tak otevřeně nazval. Předchozí prezidenti po 11. září omezili přístup muslimům do USA z některých zemí, jen Trump to rozšířil na všechny. Trumpův nedostatek respektu pro lidská práva je znám. Jeho přístup vůči Saúdská Arábii je stejný.

Saúdská Arábie je náboženská diktatura. Je domovem nesmírně smrtících proudů náboženského fundamentalismu. Popravuje politické disidenty a homosexuály tak, že jim usekává hlavu a až do letošního června zakazovala ženám řídit automobil. Za poslední tři a půl roku koalice vedená Saúdskou Arábií bombarduje, dává do obklíčení a provádí invazi do Jemenu, čímž vyvolala humanitární krizi, která vyhnala z domovů 3 miliony Jemenců. Podle odborníků z OSN a podle organizace Human Rights Watch porušují některé letecké údery Saúdské Arábie mezinárodní právo.

Chášadžího vražda je výjimečně odporná, avšak naprosto a důsledně odráží praxi saúdského útlaku doma i v zahraničí.

Saúdská vláda vydává velké množství peněz na to, aby svět od jejího vraždění odvrátil svůj zrak.

Pokud Saúdská Arábie kupovala západní zbraně a udržovala ropné pumpy v provozu, Západ byl ochoten ji považovat za svého spojence, nejen proto, že je to nepřítel Íránu. Tato aliance prokázala lživost tvrzení, že válka proti terorismu je válka za demokracii, lidská práva, práva žen či válka proti teroru. Ze Saúdské Arábie pocházelo 15 z 19 únosců letadel dne 11. září 2001, avšak žádný západní politik nikdy nenavrhl, že by měla být Saúdská Arábie bombardována, nebo že by do ní měla být provedena západní invaze. Ani USA nikdy nezakázala Saúdům vstup do USA.

Toto pokrytectví nebylo nikdy tajemstvím. George W. Bush se úzce přátelil během svého prezidentství se saúdským velvyslancem. Když měla letadla po útoků z 11. září ještě zakázáno vzlétnout, členům saúdské královské rodiny a rodiny bin Ladina bylo dovoleno odletět z USA svými soukromými letadly. Barack Obama se zuřivě, avšak neúspěšně, pokusil vetovat v roce 2016 v Kongresu zákon, který dal právo pozůstalým útoků z 11. září žalovat Saúdskou Arábii za její účast na útocích z 11. září.

Ovšem až do Trumpa se toto pokrytectví otevřeně nepřiznávalo. Trump se samozřejmě chová strašně. Avšak hněv by neměl být zaměřen jen proti němu, ale i proti dlouhodobé americké politické strategii, kterou tento prezident jen nyní věrně a zcela otevřeně artikuluje.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Volby v Bavorsku nesignalizují vzestup populismu, ale něco nového a složitého

19. 10. 2018

Po mnoha měsících spekulací o "obrovském nárůstu preferencí ultrapravice" v Bavorsku bylo tak trochu vystřízlivěním, když seultrapravicová strana   Alternative fuer Deutschland umístila až na čtvrtém místě, získala jen 10,2 procent hlasů, píše Cas Mudde.

Výsledky voleb v Bavorsku však přece jen odrážejí širší evropský trend fragmentace a nestability politických stran, který pozorovatelé většinou ignorují, když obsesivně píší o "vzestupu populismu a ultrapravice".  

Ve volbách v Bavorsku neprohrála jen Křesťansko-sociální strana CSU, která přišla o 10.4 procent svých hlasů a o absolutní většinu v parlamentě, ale také sociální demokraté, kteří podobně jako předtím v Holandsku a v Nizozemí získali méně než 10 procent hlasů (9,7 procent) a přišli o 10,9 procent.

Největší zisky v Bavorsku zaznamenala strana AfD. Hned po ní následovali zelení, kteří, podobně jako sesterské strany v Belgii a v Lucembursku, zaznamenali obrovské zisky. Zelení v Bavorsku více než zdvojnásobili své hlasy, umístili se jako druzí se 17,5 procenty.

Avšak jak konstatovali politologové Stefano Bartolini a Peter Mair ohledně změn voličských preferencí v osmdesátých letech, tyto ztráty a zisky nicméně stále signalizují relativní stabilitu na úrovni politických bloků. Výsledky levicových stran (sociálních demokratů a zelených) se navzájem víceméně vykompenzovaly, a totéž platí i pro pravicové strany CSU a AfD. Kupodivu největší zisky byly v centru politického spektra, kde Svobodná demokratická strana a Svobodní voliči získali celkem 4,4 procenta hlasů.

Znamená to, že se nic nezměnilo? Vůbec ne. Zaprvé, oba "bloky" se ideologicky posunuly, pravice k radikální pravici a levice více doleva. To zaznamenáváme po celé (západní) Evropě, kdy nejenže získávají větší podporu radikální pravicové strany, ale i mainstreamové pravicové strany se posunují více doprava. Obdobně, v mnoha zemích včetně Belgie a Holandska, silně prohrávají sociálnědemokratické strany a někdy zelení a další radikálně levicové strany silně vyhrávají. V těchto případech se blok trochu posunuje doleva.

Zadruhé, stranický systém, včetně levicového i pravicového bloku, je nyní více roztříštěný. Většina stran je nyní střední velikosti, takže už neexistuje velká sociálnědemokratická strana a vedle toho malá Strana zelených, ale dvě stejně velké strany.  To mění mocenskou dynamiku uprostřed bloků i mezi nimi.

Zatřetí dochází k individuální nestálosti voličů. Například, skoro stejný počet voličů odešel od CSU k AfD jako k zeleným a od sociálních demokratů přešlo skoro tolik voličů k pravicovým stranám (CSU a AfD) jako k zeleným.

Znamená to proměnu evropských politických stran. Týká se to všech stran, ne jen populistických stran. Hlavní ztráty zaznamenávají centristické levicové strany, zelení a radikální pravicové strany z toho mají největší prospěch a centristické strany přežívají (a někdy prosperují) ostrým posunem doprava.

Tyto změny evropské politiky si zaslouží větší pozornosti od akademiků a novinářů, kteří často nechávají odvést svou pozornost zjednodušenou představou o "populismu proti establishmentu". Zatím není vůbec jasné, co se děje.

https://www.theguardian.com/commentisfree/2018/oct/18/populism-european-politics-right-left-bavaria

Redaktoři Britských listů na filmovém festivalu v Jihlavě

19. 10. 2018

V pátek 26. října 2018 se Jan Čulík účastní Inspiračního fóra na   festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě na téma Budoucnost žurnalismu s bývalým ředitelem zahraničního vysílání BBC Sirem Johnem Tusou a dalšími hosty. Akce se koná v Horáckém divadle od 12 do 14 hodin. Podrobnosti ZDE.

V sobortu 27. října 2018 bude Bohumil Kartous na Inspiračním fóru v Jihlavě moderovat diskusi na téma Co nás čeká ve školství a vzdělávání. Koná se také v Horáckém divadle, od 14.30 do 16 hodin. Podrobnostei ZDE

Jan Čulík o Kosatíkovi, Masarykovi a vzniku Československa r. 1918 ve filmu

19. 10. 2018

V sobotu 27. října 2018 vystoupí Jan Čulík v Londýně v British Library Knowledge Centre s přednáškou o tom, jakým způsobem byl zobrazen vznik Republiky československé r. 1918 ve filmu. Přednáška se koná v rámci  mezinárodní konference "1918: A New Europe on Film", uspořádané British Library k výročí  vzniku nezávislých evropských států po ukončení světové války. Čulík bude hovořit především o dílu Velké bourání ze seriálu České století scénáristy Pavla Kosatíka a režiséra Roberta Sedláčka odvysílaného Českou televizí v r. 2013. Podrobnosti ZDE ZDE

Brexit: Židovské rodiny v Británii, které uprchly z Německa před nacisty, žádají o německé občanství

19. 10. 2018


Jak se blíží brexit, z dat vyplývá, že Němci, kteří se usadili v Británii, žádají ve stále větších počtech o repatriaci. Většinou jsou to rodiny, které uprchly před pronásledováním nacistickým režimem.

Z 3731 žádostí o německé občanství podaných od roku 2016, kdy se konalo britské referendum o brexitu, bylo 3408 žádostí podáno s odkazem na článek 116 německé ústavy. Podle tohoto článku mají bývalí němečtí občané a jejich potomci, kteří přišli o německé občanství v důsledku politické, rasové či náboženské diskriminace, právo na jeho vrácení.  
 

Před druhou světovou válkou a během ní uprchly z Německa do Británie desetitisíce židů. Mezi nimi bylo i 10 000 dětí, které byly evakuovány v rámci tzv. "Kindertransportů" od prosince 1938 do srpna 1939. Většina z nich už nikdy neviděla své rodiny.

Po britském hlasování pro brexit výrazně stoupl počet žádostí Němců žijících v Británii o německé občanství.

Před brexitem, r. 2015, žádalo o německé občanství jen 59 osob. v roce 2016 - hlasování pro brexit bylo v červnu - jich zažádalo 760. V roce 2017 jich zažádalo 1824 a v prvních osmi měsících r. 2018 jich zažádalo 1147.

Kromě židů uprchlo z nacistického Německa mnoho dalších skupin, včetně Romů, homosexuálů a politických oponentů nacismu.

Němci žijící v Británii si chtějí ponechat výhody občanství země Evropské unie. I mnoho Britů, žijících v Německu, nyní žádá o německé občanství.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Dopis Zemanovi: Navrhujeme vyznamenání pro Jana Rovenského

19. 10. 2018

Kancelář prezidenta republiky
Hrad I. Nádvoří č.p.1
Hradčany
119 08 Praha 1

Praha 17. října 2018

Žádost o udělení státního vyznamenání bojovníkovi proti ekonomickým podvodníkům Janu Rovenskému

Vážený pane prezidente,

s povděkem jsme přijali informaci, že chcete odměňovat státním vyznamenáním bojovníky proti ekonomickým podvodníkům a šíbrům nebo - jak Vy sám trefně říkáte - zmr*ům. A správně jste vyhodnotil, že mnozí z těchto kontroverzních podnikatelů se pohybují právě v energetice. Přiznáváme ale, že trochu nechápeme, podle jakého klíče jste vybíral lidi, proti nimž se musí bojovat. Ve Vašem výčtu totiž až zoufale chybí bezskrupulózní a kontroverzní uhlobaron Pavel Tykač, známý také pod soudem odsouhlasenou přezdívkou Škůdce kapitálového trhu.

 

Osoba Pavla Tykače otravuje český demokratický prostor a místní podnikatelské prostředí již bezmála třicet let. Krachovaly kvůli němu banky i společnosti, vyvedl ohromný majetek z rukou státu do svých rukou, a mnoho let se snažil zničit město Horní Jiřetín, kde chtěl vyhnat zhruba 2300 místních lidí z jejich domovů. Lidé, kteří se stavějí do cesty jeho chamtivosti, jako jsou například vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR Jan Rovenský či starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt, si proto uznání zaslouží. Myslíme si, že teď je ten pravý čas jejich aktivity ocenit. Nemůžeme mluvit za pana Buřta, ale za sebe navrhujeme ještě dodatečně ocenit státním vyznamenáním Jana Rovenského.

Víme, že uzávěrka pro návrhy na státní vyznamenání uplynula již 31. července, ovšem v té době jsme pochopitelně netušili, že letošním leitmotivem státních vyznamenání bude boj proti ekonomickým zm*dům, a že toto kritérium bude splňovat i zaměstnanec Greenpeace ČR. Prosíme tedy o dodatečné zařazení Jana Rovenského mezi vyznamenané.

Pokud máte státní vyznamenání spočítaná a nemůžete si dovolit udělit jedno navíc, navrhujeme, abyste Jana Rovenského vyznamenal místo bývalé šéfky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové. Ve skutečnosti totiž proti žádným solárním baronům nebojovala, jen ve svém volném čase napsala science fiction knihu, kde se solárními barony bojovala jako hlavní hrdinka. Naopak, Jan Rovenský proti uhlobaronovi Pavlu Tykačovi bojuje tak aktivně, že žádný volný čas nemá, a proto také není schopný napsat vůbec nic. A navíc - vzhledem k tomu, že největším majitelem solárních parků, a tím pádem i solárním mafiánem v České republice, je firma ČEZ, jak jistě sám dobře víte, Jan Rovenský splňuje - na rozdíl od paní Vitáskové - i definici bojovníka proti solární mafii.

Jediný problém potom může nastat kvůli tomu, že si Jan Rovenský od Vás vyznamenání nemůže převzít, protože Vaše agresivní výpady proti našim spoluobčanům romského etnika, jsou v přímém rozporu s našimi základními hodnotami a přesvědčeními. Jsme jedna republika a jen když spolupracujeme, můžeme řešit naše společné problémy, ekologické nebo jiné. Každý může přispět k pozitivní změně. Ale hlavně: každý občan má právo na důstojnost a respekt.

Doufáme, že naši prosbu vyslyšíte, za své výroky se omluvíte a aktivity Pavla Tykače brzy veřejně odsoudíte.

S pozdravem

David Murphy,
Výkonný ředitel Greenpeace ČR

Příloha:
Přehled kontroverzních aktivit Pavla Tykače:

Padající banky: Peníze, které Pavel Tykač vydělal v první polovině 90. let dovozem výpočetní techniky, investoval do bankovního sektoru. V roce 1995 se pak účastnil vzniku volného společenství investorů kolem společnosti Motoinvest. Díky této společnosti získal Tykač podíly v různých českých bankách. V létě 1996 nakoupil akcie České spořitelny a žádal stát a další akcionáře, aby mu umožnili mít svého zástupce ve statutárních orgánech banky. Tím rozpoutal svou malou soukromou válku proti velkým bankovním ústavům.

Tykačovy banky financovaly dravé operace Motoinvestu, až se samy dostaly na hranici bankrotu. Například na Agrobanku musela být v roce 1996 kvůli nedostatku likvidity uvalena nucená správa a Česká národní banka do upadajícího finančního domu napumpovala kvůli klientům 20 miliard korun. Kreditní banka Plzeň a Ekoagrobanka zkrachovaly. Finanční skupina Motoinvest narychlo rozprodala svá aktiva a stáhla se z českého akciového trhu.

Škůdce kapitálového trhu: Nevybíravé Tykačovy způsoby v oboru finančnictví mu vynesly v médiích již tehdy nelichotivou přezdívku Škůdce kapitálového trhu. Tykač se kvůli ní dokonce soudil s časopisem Respekt, ale soud nevyhověl jeho žádosti, aby novinářům zakázal toto označení používat.

Bankéř a poradce politiků: Ze své pozice finančníka se Tykač snažil profitovat a jeho banky proto půjčovaly peníze politickým stranám. V roce 1995 se postaral o úvěr ve výši 15 milionů korun pro KDU-ČSL. V roce 1998 financoval naproti tomu sociální demokraty poskytnutím půjčky ve výši 19 milionů korun. Když byla ustavena vláda sociální demokracie, zastával Tykač post oficiálního poradce ministra financí Ivo Svobody. V létě 1999 byl Ivo Svoboda obžalován z podvodu a následně odsouzen k pěti letům odnětí svobody. Svoboda se tím stal jediným ministrem novodobých dějin České republiky, který skončil ve vězení.

CS Fondy: Tykačovo jméno je často spojováno s vytunelováním investičních CS Fondů, z nichž bylo podvodně vyvedeno 1,3 miliardy korun. Při krachu CS Fondů, které byly těsně před podvodem ovládané Tykačovou skupinou Motoinvest, přišlo několik tisíc investorů o své jmění. V březnu 1997 prodala skupina Motoinvest svůj podíl ve fondu kyperské společnosti Austel Enterprises Ltd. Ta ho okamžitě přeprodala ruské společnosti KosMos Ltd., jejíž nové představenstvo nakoupilo za veškerý nashromážděný kapitál téměř bezcenné akcie společnosti Drůbež Příšovice.

Kvůli podivným okolnostem prodeje byl Tykač v průběhu let 2006 až 2015 vyšetřován a policie se dvakrát pokusila zajistit jeho majetek. Základem vyšetřování bylo několik svědeckých výpovědí, které Tykače s kauzou spojovaly. Například několikrát odsouzený německý podvodník Klaus Peter Schimmelpfennig, který 1,23 miliardy korun z CS Fondů spravoval, v lednu 2012 coby svědek u soudu vypověděl, že na pokyny Tykače peníze rozdělil a převedl do dalších offshorových firem v Lichtenštejnsku, na Gibraltaru a v USA a proměnil je do cizích měn, aby je mohl následně převést zpět na obchodní základnu. Policie ukončila vyšetřování v březnu 2015 a navrhla Tykače obžalovat, Vrchní státní zastupitelství v Praze pak trestní stíhání v prosinci ukončilo.

Výhodný nákup dluhů: Pozornost policie si vysloužil i další obchod Pavla Tykače - tentokrát přímo se státem. V roce 2002 nakoupil prostřednictvím firmy EC Group od České konsolidační agentury pohledávky ve výši 38 miliard korun. Česká konsolidační agentura byla tzv. „Bad Bank“ českého státu, do které směřovaly problémové úvěry z doby privatizace po oddlužení velkých bank. Podle inspekce Nejvyššího kontrolního úřadu se Česká konsolidační agentura připravila zařazením některých pohledávek do prodeje o stovky milionů korun.

Majitel hořícího domu: Tykač koupil v pražských Vinohradech vilu Marie v sousedství oblíbeného parku Grébovka. Kvůli památkové ochraně ji však nemohl jednoduše přestavět. Vila poté dvakrát sama od sebe vyhořela, načež ji Tykač nechal bez řádného povolení zdemolovat. Místo někdejší slavné vily vyrostl masivní dům ze skla a betonu. Zbudování komplexu včetně terénních úprav vyšlo na astronomických 400 milionů korun, cena za celou nemovitost stoupá k polovině miliardy. Pavel Tykač s rodinou ovšem raději bydlí ve Švýcarsku.

Uhlobaron z Kypru: Od roku 2006 začal Tykač prostřednictvím své kyperské společnosti Indoverse Investment Limited podnikat v uhelné energetice. Nakoupil podíl ve společnosti Czech Coal - nástupní společnosti vytunelované Mostecké uhelné. Celý proces vyvedení firmy z majetku státu byl vysoce kontroverzní, vyšetřovala ho česká a švýcarská policie a několik vysoce postavených manažerů kvůli ní skončilo u soudu.

Tykač se se svou společností pokračoval v již probíhající dlouhodobé válce o cenu uhlí se společností ČEZ. Osm let trvající obchodní konflikt vyřešila právě až smlouva týkající se opcí na prodej elektrárny Počerady a dodávek uhlí z dolu Vršany společnosti ČEZ za garantovanou cenu. Do konfliktu se Tykač dostal i s energetickými společnostmi EPH (kvůli dodávkám uhlí do elektrárny Opatovice) a Sokolovská uhelná (podporoval minoritního akcionáře v jeho boji proti svým společníkům).

Tykač přejmenoval svou společnost Litvínovská uhelná na Severní energetickou a po mnoho let přes ni tlačil na prolomení územních ekologických limitů na dole ČSA, které by znamenalo zánik města Horní Jiřetín. Součástí této kampaně byla celá řada kontroverzních aktivit, včetně snahy manipulovat veřejné mínění prostřednictvím falešných internetových účtů a blogerských profilů.

Saúdská Arábie uvažuje, že zavraždění Chášakdžího svalí na jednoho generála saúdské rozvědky

18. 10. 2018

 Saúdští vládci chtějí vinu za zavraždění Džamala Chášakdžího na generála saúdské rozvědky Ahmeda al-Assiriho, vysokého poradce korunního prince Mohammeda. Skandál se zavražděním Chášakdžího je tak závažný, že saúdští vládci usuzují, že musejí do určité míry přiznat vinu. Doufají, že rozhodnutí svalit vinu za tuto vraždu na tohoto generála odvrátí pozornost od korunního prince, přestože americké výzvědné služby jsou stále silněji přesvědčeny, že vraždu nařídil právě princ Mohammed. O údajné vině Assiriho prý už byl informován Bílý dům, píše New York Times.

Jared Kushner, Trumpův zeť, který má silné vazby na Mohammeda, naléhá na Trumpa, aby tohoto saúdského korunního prince podpořil. Kushner Trumpovi argumentuje, že rozhořčení nad Chášakdžího usmrcením brzo vyprchá a věc bude zapomenuta, stejně jako bylo zapomenuto, že Saúdská Arábie unesla libanonského premiéra a nutila ho k rezignaci a že Saúdská Arábie leteckým bombardováním usmrtila v Jemenu autobus plný dětí.

Avšak poslanci amerického Kongresu z obou stran jsou šokováni brutální vraždou Chášakdžího, kterého washingtonští diplomaté a novináři dobře znali. Jeho smrt vyvolala daleko větší pozornost americké veřejnosti  než masové vraždění a další zvěrstva páchaná na Blízkém východě.

Očekává se, že saúdští vládci budou tvrdit, že Assiri dostal slovní příkaz od prince Mohammeda, aby Chášakdžího unesl a přivezl ho k výslechu v Saúdské Arábii, ale že Assiri buď tomu příkazu řádně neporozuměl, anebo jednal na vlastní pěst nad to, co mu bylo nařízeno, a novináře usmrtil. Listu New York Times to sdělily dvě osoby seznámené s plány saúdské vlády.

I v této verzi událostí by však šlo o přiznání, že princ Mohammed nařídil únos osoby s trvalým pobytem v USA jen na základě jeho kritických článků vůči saúdské vládě. Kromě toho, generál Assiri má velmi blízko princi Mohammedu a jeho "vina" by pošpinila i samotného prince. Assiri se velmi často účastnil Mohammedových schůzek s americkými činiteli.

Generál Assiri byl mluvčím saúdské koalice, která od roku 2015 vede válku v Jemenu. Poskytoval rozhovory plynně francouzsky, anglicky a arabsky, ale často pak šikanoval reportéry, pokud se mu nelíbilo, co napsali.

Saúdská vláda bude prý tvrdit, že svým rozhodnutím usmrtit Chášakdžího chtěl Assiri prokázat, jak je schopný a loajální. Generál Assiri nereagoval na pokusy deníku New York Times požádat ho o vyjádření k této věci.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Džamál Chášakdží: Musíme usilovat o svobodu projevu

18. 10. 2018

Lidé žijící  v těchto zemích jsou buď neinformovaní, nebo falešně informovaní. Nejsou schopni adekvátním způsobem řešit záležitosti, které ovlivňují region a jejich každodenní životy, ani o nich veřejně diskutovat.

Lidé potřebují číst ve svém vlastním jazyce, aby pochopili různé rysy a složitosti demokracie ve Spojených státech a na Západě a aby o tom mohli diskutovat. Jestliže si Egypťan přečte článek, který odhaluje konkrétní náklady stavebního projektu ve Washingtonu, pak bude schopen lépe porozumět dopadům podobných projektů ve své vlastní komunitě.

Trpíme chudobou, špatnou vládou a špatným vzděláním. Prostřednictvím vytvoření nezávislého mezinárodního fóra, izolovaného od vlivu nacionalistických vlád, šířících nenávist propagandou, by byli schopni obyčejní lidé v arabském světě zabývat se strukturními problémy, jimž jejich společnosti čelí.

Deník Washington Post publikoval poslední komentář zavražděného saúdského novináře Džmala Chážakdžího. Posuďte, do jak velké míry rezonuje i se situací ve střední Evropě:
Nedávno jsem se díval na internetu na Zprávu o svobodě světa na rok 2018, kterou vydává Freedom House, a dospěl jsem k vážnému závěru: V arabském světě je jen jediná země, která je klasifikována jako "svobodná". Tím státem je Tunisko. Jordánsko, Maroko a Kuvaj jsou na druhém místě, s klasifikací, že jsou "částečně svobodné". Ostatní země v arabském světě jsou klasifikovány jako "nesvobodné".

V důsledku toho jsou Arabové žijící v těchto zemích buď neinformovaní, nebo falešně informovaní. Nejsou schopni adekvátním způsobem řešit záležitosti, které ovlivňují region a jejich každodenní životy, ani o nich veřejně diskutovat. Státem řízený narativ dominuje veřejným postojům, a i když mnozí mu nevěří, velká část obyvatelstva se stává obětí tohoto falešného narativu. Bohužel se tato situace velmi pravděpodobně nezmění.

Arabský svět byl během jara r. 2011 plný naděje. Novináři, akademikové i obyvatelstva překypovali očekáváním jasné a svobodné arabské společnosti ve svých zemích. Očekávali, že budou osvobozeni od hegemonie svých vlád a neustálých zásahů a cenzury informací. Jejich očekávání byla rychle rozdrcena: tyto společnosti se buď navrátily k starému statu quo, anebo čelí ještě tvrdší situaci než dříve.

Můj drahý přítel, prominentní saúdský autor Saleh al-Shehi, napsal jeden z nejslavnějších komentářů, který kdy vyšel v saúdském tisku. Bohužel byl nyní nespravedlivě uvězněn na pět let za údajné výroky kritické vůči saúdské vládé. To, že egyptská vláda zkonfiskovala celé vydání jednoho deníku, al-Masry al Youm, nikoho nerozzuřilo ani to nevyvolalo reakci od kolegů. Po takových činech už nepřichází záporná reakce od mezinárodní komunity. Vyvolají odsudek, po němž rychle následuje mlčení.

V důsledku toho mají arabské vlády svobodu utlačovat média stále intenzivněji. Bývala doba, kdy si novináři mysleli, že internet osvobodí informace od cenzury a ovládání, jemuž jsou podrobována tisková média. Jenže tyto vlády, jejichž samotná existence záleží na cenzuře informací, internet agresivně zablokovaly. Také zatýkají místní reportéry a nutí zadavatele reklamy,  aby ohrozily příjem určitých publikací.

Existuje několik málo oáz, které dál zosobňují ducha Arabského jara. Katarská vláda dál podporuje šíření mezinárodního zpravodajství, v konstrastu s úsilím svých sousedů udržovat cenzuru informací na podporu "starého arabského pořádku". Dokonce i v Tunisku a v Kuvajtu, jejichž tisk je považován alespoň za "částečně svobodný", se média soustřeďují na domácí otázky, ale nikoliv na problémy, jimž čelí širší arabský svět. Nechtějí poskytovat prostor novinářům ze Saúdské Arábie, z Egypta a z Jemenu. I Libanon, korunní klenot arabského světa, pokud jde o svobodu tisku, se stal obětí polarizace a vlivu proíránské Hezbollah.

Arabský svět čelí své vlastní verzi železné opony, kterou regionu nevnutily vnější síly, ale domácí síly bojující o moc. Během studené války, Rádio Svobodná Evropa, které se během let rozvinulo v kritickou instituci, hrálo důležitou roli v podporování naděje na svobodu. Arabové potřebují něco podobného. V roce 1967 převzali New York Times a Washington Post vlastnictví listu International Herald Tribune, který se stal platformou hlasů z celého světa.

Můj deník, Washington Post z vlastní iniciativy přeložil mnoho mých článků a vydal je v arabštině. Za to jsem vděčný. Arabové potřebují číst ve svém vlastním jazyce, aby pochopili různé rysy a složitosti demokracie ve Spojených státech a na Západě a aby o tom mohli diskutovat. Jestliže si Egypťan přečte článek, který odhaluje konkrétní náklady stavebního projektu ve Washingtonu, pak bude schopen lépe porozumět dopadům podobných projektů ve své vlastní komunitě.

Arabský svět potřebuje moderní verzi starých nadnárodních médií, aby mohli být občané informováni o místních událostech. A co je ještě důležitější, musíme poskytnout platformu arabským hlasům. Trpíme chudobou, špatnou vládou a špatným vzděláním. Prostřednictvím vytvoření nezávislého mezinárodního fóra, izolovaného od vlivu nacionalistických vlád, šířících nenávist propagandou, by byli schopni obyčejní lidé v arabském světě zabývat se strukturními problémy, jimž jejich společnosti čelí.

Zdroj v angličtině ZDE

Počet osob stíhaných a odsouzených za urážku tureckého prezidenta

18. 10. 2018

Počet osob stíhaných a odsouzených za urážku prezidenta v Turecku od Erdoganova zvolení ostře stoupl. "Urážka prezidenta" nemá ani být trestným činem.


Summit EU: Více času na brexit?

19. 10. 2018

Summit EU přinesl možnost prodloužení přechodného období pro vystupující Británii a více peněz na migraci. Jenže britská premiérka Mayová čelí domácím výzvám uvnitř vlastní strany, když s "prodlouženým brexitem" podmíněně souhlasí.

Premiérka Mayová ve čtvrtek naznačila, že je otevřena prodloužení takzvaného přechodného období "v řádu měsíců" poté, co Británie v březnu 2019 opustí EU.

"Další myšlenka která se objevila, a v této fázi jde o myšlenku, je vytvořit možnost prodloužit implementační období v řádu měsíců - a bylo by to jen v řádu měsíců," sdělila Mayová novinářům v Bruselu, kde se sešli lídři EU na summitu.

Prodloužení by vyjednavačům poskytlo čas vyřešit zádrhel kolem hranice mezi Irskem a Británií, avšak návrh ihned vyvolal kritiku ve vlastní premiérčině straně.

Británie by o prodloužení musela požádat zbylých 27 členských států by je muselo odsouhlasit. Předseda Evropské rady Donald Tusk tvrdí, že si je jistý pozitivní odpovědí lídrů EU na britskou žádost.

Přechodné období vstoupí v platnost jedině tehdy, pokud bude dosaženo nějaké formy předběžné dohody - ještě předtím, než Británie v březnu příštího roku EU opustí. V případě, že k dohodě nedojde, se mohou všechny plány ohledně přechodného období rozložit.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Bill Browder: Zákonodárci Rand Paul a Dana Rohrabacher jdou na ruku Rusku

19. 10. 2018

Americký investor Bill Browder tvrdí, že je jasné, že člen Sněmovny reprezentantů za stát Kalifornie Dana Rohrabacher byl zkompromitován ruskou vládou, upozorňuje Dylan Stableford.

"Neříká se mi to lehce a neříkám to bez velké spousty nepřímých důkazů," řekl Browder Grantu Burninghamovi, moderátorovi podcastu Bots & Ballots.

Browder, jehož investice v postsovětském Rusku doplatily na Putina, poukázal na Rohrabacherovo jednání s ruským generálním prokurátorem v Moskvě v roce 2016. Po návratu do USA kalifornský Republikán loboval za stažení rozšířené verze zákona Magnickij, který upravuje sankce za porušování lidských práv, z agendy Kongresu. Zákon byl pojmenován po Browderově právníkovi Sergeji Magnickém, který v roce 2009 zemřel v moskevském vězení.

Podle Browdera se Rohrabacher také vrátil z Ruska s propagandistickým filmem, který promítal kolegům ve své kanceláři. Pokus zablokovat zákon se mu však nezdařil.

"Neexistuje absolutně žádný důvod, proč by nějaký kongresman tohle dělal... pokud tu neprobíhalo něco dalšího," řekl Browder. "Takže mé hodnocení je, že Rusové se nějak dostali buď k citlivé informaci o Danu Rohrabacherovi, což by byl nějaký typ vydírání, nebo že našli nějaký způsob, jak ho financovat takovým způsobem, že ovlivnili jeho chování."

Rohrabacherův tiskový tajemník Andrew Eisenberger označil Browderovo tvrzení za "nesmysl".

Rohrabacher však není jediným kongresmanem, kterého Browder podezírá z vazeb na Putina.

"Druhá osoba, kterou velmi podezírám, je Rand Paul," řekl Browder. Dodal, že Republikánský senátor z Kentucky v srpnu odjel do Moskvy a o týden později vyzval Trumpa ke zrušení sankcí na ruské zákonodárce na takzvaném Magnického seznamu.

"Proč by to dělal? Lid Kentucky si nepřeje, aby k tomu došlo," prohlásil Browder. "Nedává mi smysl, proč by se americký politik... právě nyní snažil uvolnit sankce proti Rusku."

Paulova kancelář na žádost o vyjádření nereagovala.

Browder, která více jak dekádu strávil upozorňováním na Putinovo porušování lidských práv, ví, že žije s terčem na zádech.

"Jestli čelím riziku zabití Putinovým režimem? Odpověď zní ano," řekl Browder. "Ale nežiji ve strachu.

A dodal: "Dělám to proto, že zavraždili Sergeje Magnického ve věku 37 let, místo mě. A nedovolím jim mě zastrašovat. A půjdu po nich, dokud konečně nedosáhneme spravedlnosti."

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Pozn. red. Letos v lednu upozornily Britské listy v angličtině, že  Dana Rohrabacher a další čtyři ultrapravicoví republikánští kongresmani se chystají k cestě do Prahy navštívit Tomio Okamuru, tajemník jehož strany nedlouho předtím vyzval k usmrcení gayů, Romů a muslimů jedovatým plynem. Anglický článek Britských listů, rozšířený  na Twitteru Andrewem Stroehleinem z organizace Human Rights Watch, vyvolal v USA obrovskou pozornost a zaznamenal více než 53 000 přístupů, více než 3400krát byl sdílen na Facebooku a více než 7400 krát na Twitteru. Vyvolal obrovské rozhořčení ve volebních okrscích zmíněných kongresmanů, kteří v jeho důsledku cestu do Prahy za Okamurou zrušili. Vymluvili se na "nedostatek financí".

K tomu: Five US congressmen will meet the leader of a Czech party whose secretary has called for the gassing of Jews, gays and Roma

 

Rozhovor Britských listů 187.

Jak bychom měli nejchytřeji vydávat peníze ze státního rozpočtu?

12. 10. 2018



Bohumil Kartous hovoří s Adélou Dean z organizace České priority, jehož cílem je provést analýzu výnosů a nákladů výdajů českého státu ve všech sektorech českého národního hospodářství, od vzdělávání, přes zdravotnictví , dopravu a další. Vydává stát veřejné prostředky efektivně? Tento Rozhovor Britských listů se vysílá na Regionalnitelevizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 12. října 2018.

Všechny Rozhovory Britských listů jsou nyní k dispozici ke stažení v audiu jako podcasty, k poslechu na vašem mobilu kdekoli. Informace ZDE

USA mají v úmyslu pravidelně zpřísňovat sankce proti Rusku

19. 10. 2018

Zvláštní vyslanec USA na Ukrajině Kurt Volker prohlásil, že Spojené státy plánují pravidelně zavádět další sankce proti Rusku, aby je přinutily zvážit řešení ukrajinské krize.

Volker řekl, že politika USA spočívá v zachování již existujících omezení a rozšiřování sankčního nátlaku "každý jeden až dva měsíce nebo přibližně tak".

Během vystoupení v Atlantické radě ve Washingtonu Volker zdůraznil, že Trumpova administrativa "přijala mnohem tvrdší politiku vůči Rusku a začala více podporovat Ukrajinu než předchozí administrativa".

Podle jeho slov USA v otázce protiruských sankcí "velmi těsně spolupracují s evropskými spojenci". "Zdá se mi, že pro Rusko se to doopravdy stalo překvapením. Evropská unie ukázala při udržování sankcí ohromnou výdrž a sílu," prohlásil Kurt Volker.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

Denial of service aneb taktika znemožnění rozumné veřejné diskuse

Error Zeman

18. 10. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Znáte to, zatímco bavíte společnost tím, že prdíte na podpaží a hlasitě říháte v rytmu hymny, pacholci mezitím oberou pohoršující se či chechtající se publikum o cennosti. Takhle nějak to probíhá v české veřejné diskusi. Mistr české politické frašky, Miloš Zeman, učí své nástupce, jak si nenechat dělat do věcí veřejných, do kterých přece nikomu nic není.

Geniálnímu minimalistovi stačí jednou za půl roku utrousit nějakou tu kundu či zmrda, nastolí diskurs na několik týdnů dopředu a pacholkům vytvoří příjemné pracovní prostředí. Fascinující na tom není fakt, že to může fungovat. Fascinující je, jak perfektně symbioticky to funguje a jak dlouhý to má efekt. Z rozpadem kontroly distribuce informací je dokonce velmi těžké si s podobným cíleným, degenerativním útokem na veřejnou diskusi nějak účinně poradit.
Jedním z typů útoků v kybeprostoru je taktika způsobující odmítnutí služby (denial of service), způsobená přehlcením požadavky. Nějak podobně funguje současný veřejný diskurs. Stačí ho zahltit cíleně generovanými falešnými požadavky a nastolit tak situaci přesahující jeho kapacitu, a je klid. Diskurs se zmítá ve snaze vyřešit neřešitelné, zatímco skutečné problémy, kterými by se měl zabývat, unikají pozornosti a zůstávají neřešeny.

Brilantním způsobem na to ve svém článku poukázal Karel Dolejší. Miloši Zemanovi stačí prohlásit něco neuvěřitelně trapného v mediálně dostatečně přitažlivém kontextu a reakční kapacita se okamžitě vyčerpá. Tento problém se stal takřka neřešitelným v situaci, kdy distribuci informací neřídí mediální agentury vytvářející gatekeeping, nýbrž je možné s informací (dostatečně rezonující, jako například verbální odpad prezidenta) tyto brány někdejších mediálních agor překlenout.

Populisté této skutečnosti, stejně jako rozpadu důvěry v expertní autoritu, zneužívají. Ti vychytralí, a mezi ně Zeman nepochybně patří, zcela účelově. Když k tomu přičtete blábolení Tomia Okamury, Václava Klause mladšího i staršího, Andreje Babiše a desítek dalších více či méně rezonujících "chyb" v systému, výsledkem je přetížení informačního prostoru a denial of service: podstatná témata se dostávají do pozice marginálií, která v informačním prostoru nezískávají potřebnou prioritu a tím pádem jim není věnována dostatečná pozornost. 

Takto byla česká veřejná diskuse zahlcena v posledních letech politicko-mediálním odpadem týkajícím se imigrace, jehož rezultátem je soustředěnost chimérických předvolebních kampaní i programové prohlášení vlády. To je důkaz, že systém byl přehlcen efektivně a místo reálných požadavků se vypořádává s neřešitelností "alternativní" reality.

Bylo by vcelku prosté - alespoň pro inteligentní a odpovědné opinion makery - využívat takových okamžiků k tomu, aby přenesli pozornost k tomu, co se populisté snaží cíleně zakrývat. Jedině tak je možné nastolit nějakou smysluplnou agendu namísto informačního "junk food", jehož účinkem je postupná demence veřejného diskursu. Jinými slovy, ke každému pšouku, jehož se Zeman či kdokoliv další z populistické party dopustí, je třeba dodat "ale jsou tu mnohem podstatnější problémy k řešení" a uvádět příklady

Nová platforma v ČSSD a zleva krytý Babiš

18. 10. 2018 / Boris Cvek

Jestli se má ČSSD dostat opět nahoru, potřebuje nepochybně do vrcholných pozic nové lidi. Nové tváře, nové příběhy, novou vizi. Představa, že ji budou stavět na nohy lidi jako Škromach nebo Hašek, které jihomoravský venkov v minulých senátních a krajských volbách vyhodil z politiky, je absurdní. Platforma „Zachraňme ČSSD“ působí ale přesně tímto dojem. Dojmem Jiřího Paroubka, který se uchýlil za „svým lidem“ na Ostravsko, aby tam utrpěl – politický gigant minulosti – potupnou porážku.

Vidíme Zimolu, Haška, Škromacha… jakýsi zplihlý lánský puč 2.0. Otec prezident už ostatně není v té síle. Prezidentskou volbu vyhrál jen o fous a kdo ví, kdo ho nahradí na jeho trůně, až mu skončí jeho mandát. Základní spojenec prezidenta je Hnutí Ano, které vzalo socialistům jejich elektorát. 

Jak získat ty voliče zpět? 

ODS se podařilo vstát z mrtvých důslednou opoziční kritikou Babiše, majitele zmíněného hnutí, zprava. Je jasné, že zleva by potřeboval kritiku ještě více, zdrcující kritiku, která by mohla odlákat levicové voliče zpět k levici. Ale to ČSSD ani KSČM dělat nemohou. Jsou totiž součástí vládní koalice. Takže Babiš je zleva krytý a může si vychutnávat svou dominanci v levé části elektorátu.

ČSSD musí uvěřitelně začít tvrdit, že se z gruntu změnila, že se odstřihla od své minulosti, že je novou, dynamickou stranou s jasnou progresivní myšlenkou. Prostě to, co dělá v pravicové verzi ODS s jasnou regresivní myšlenkou. 

Možnost, že by apoštolem této změny měl být Škromach, Hašek nebo Zimola – ale třeba i Hamáček – je na úrovni nejhrubšího výsměchu voličům. Ale možná je to nutné. Možná je škoda, že podobně jako Paroubek nešli Hašek, Škromach a Zimola do letošních senátních voleb. Měli bychom totiž od nich konečně pokoj.

Nechte nás sakra učit dobře

Možná si zvyknu na stupidní diktování. Anebo ze školství odejdu...

18. 10. 2018 / Jiří Karen

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Jsem učitelka, 29 let. Když jsem po vystudování kombinace angličtina – český jazyk nastoupila na základní školu, setkala jsem se otevřeným prostředím. Kolegyně, vedoucí předmětové komise, byla poměrně liberální. Měla jsem tedy v hodinách poměrnou volnost. Mohla jsem zkoušet různé vyučovací metody. Moje základní vyučovací filozofie byla, že v hodinách mají pracovat hlavně žáci, roli učitele jsem vnímala jako moderátora výuky. Snažila jsem se vyhýbat frontálnímu výkladu a sešity jsem používala spíš jako zdroj papíru pro jednotlivé aktivity, žáci hráli divadlo, připravovali si a pilovali vlastní vyprávění příběhů před třídou apod. Bohužel jsem musela po roce odejít, protože se vracela kolegyně z mateřské dovolené. Až zpětně jsem zjistila, že „má“ škola byla alternativněji laděna a svou alternativou proslulá. Když jsem po půl roce po náročném hledání zaměstnání nastoupila na jinou základní školu, situace se radikálně změnila. Zdálo se mi, jako bych se vrátila někam do minulosti. Výuka zde znamenala následovné – učitel přijde do třídy, nadiktuje žákům do sešitu učivo, mlčící žáci si učivo zapíší, žáci se učivo naučí na písemku. Jakékoliv jiné pojetí bylo vnímáno kolegy s pohrdáním.

„Hrát si, pořád si jen hrát, to vaše generace umí. Učení není zábava, učení je o vůli a disciplíně,“ sděloval mi blahosklonně starší kolega mezi poznámkami na hraně sexismu.

Byla jsem z toho zmatená. V předmětových komisích se pracovalo s tematickými plány, které byly pro učitele závazné. Bylo nám přísně nařízeno probírat konkrétní učivo. Když jsem ono učivo hledala v RVP, zjistila jsem, že se zřejmě jedná ještě o staré osnovy. Poukázala jsem na to, že takové učivo v ŠVP vůbec není zmíněno.

„To vás nemusí zajímat, co je v dokumentech školy. Od toho tady je předmětová komise, aby se vědělo, co přesně se musí v hodinách učit,“ odpověděla mi na dotazy nekompromisně kolegyně, ne zas o tolik starší než já.

Snažila jsem se skloubit výuku podle osnov s moderní didaktikou, ale moc to nešlo. Vždycky jsem totiž něco nestihla a dostala jsem se do skluzu. Začaly přicházet problémy.

„Paní učitelko, objevují se na vás stížnosti, že neprobíráte s žáky všechno učivo. Co mi k tomu řeknete?“ konfrontovala mě zástupkyně na koberečku a já musela plačtivě přiznat, že se polepším. Zpětně se za sebe trochu stydím, že jsem nebyla asertivnější.

Zkoušela jsem přejít na metodu, kdy jsem zhruba dvacet minut diktovala do sešitu a na deset zadala práci z učebnice, práci s učebnicí měli dělat převážně za domácí úkol, učitel by se podle zástupkyně neměl v hodinách flákat tak, že jenom kouká na pracující žáky. Posledních patnáct minut jsem se snažila vsunout nějaké aktivity, ve kterých by žáci měli prostor pro vlastní činnost - psaní výkladu za činnost totiž moc nepovažuji.

„Milá kolegyně, je hezké, že se snažíte s žáky si hrát. Hry si ale necháme na konec školního roku, až bude probráno všechno učivo a žáci ho budou umět, ano? Až všichni napíšou testy na jedničku, tak se domluvíme, že vám ty hry povolíme, co říkáte?“ druhé sezení se zástupkyní bylo daleko nepříjemnější.

Nejhorší na tom všem bylo ono blahosklonné mentorování. Připadala jsem si jako neposlušná a hloupá žákyně, která neví, jak se správně učí. Když jsem argumentovala moderní didaktikou, dostalo se mi jenom chápajících úsměvů a rad „že ve školské praxi je to všechno stejně jinak“.

Blížil se konec školního roku a má výuka se proměnila v tabuli, křídu, slova a sešit. Cítila jsem se vyčerpaná, protože kázeň žáků se v takto vedené hodině rapidně zhoršovala. Měla jsem strach o úvazek, protože jsme s manželem chtěli začít společně bydlet. Prodlouží mi smlouvu nebo neprodlouží?

V červnu si mě zavolala ředitelka i se zástupkyní. Jak působily před tím ledově a odtažitě, najednou roztály a chovaly se nesmírně přátelsky:

„Můžeme si tykat, ne? Podívej, každý jednou začíná, to je jasné, že nebudeš umět všechno hned ze začátku, na fakultě tě nic nenaučili. Bavili jsme s rodiči a podrobně si prošly sešity tříd, kde učíš. Nejsou samozřejmě ještě dokonalé, nějaké učivo tam chybí, ale jde vidět velký pokrok. Je třeba ještě zapracovat na struktuře, okrajích, ale už jdeš správným směrem.“ Zeptaly se mě, jestli bych chtěla pokračovat, já samozřejmě přisvědčila.

Další rok stupidního diktování? Potřebuji plat. Na druhou stranu, člověk se tolik nenadře. Nevím. Možná si zvyknu. Anebo ze školství odejdu.

Liberální vzpoura v Babišově iliberálním, populistickém hnutí?

18. 10. 2018 / Marek Beneš, Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Ostravský primátor Tomáš Macura, nejúspěšnější lokální politik v komunální politice hnutí Ano, počítáme-li velká města, otevřeně kritizuje Andreje Babiše a opakovaně zdůraznil, že chce kritiku přednést i na nadcházejícím sněmu hnutí českého oligarchy. To je doposud nejvážnější signál o trhlinách uvnitř hnutí, které slouží jako vehikl oligarchy Babiše k naplňování osobních zájmů. Mnohem silnější než odchod europoslance Pavla Teličky a neposlušnost některých dalších, liberálně naladěných europoslanců, kteří se nechali pragmaticky zvolit za v té době voličsky rostoucí Babišův projekt. Ostravský primátor vedl čtyři roky město, poté byl znovu zvolen a získal o třetinu více hlasů než poprvé. V kraji, kde Babiš totálně vysál voličskou základnu ČSSD a kde vystavěl svůj celonárodní  politický úspěch, nemůže jednoduše, obvyklou machiavelistickou metodou, zlikvidovat "problematického" lokálního politika. Macura není v hnutí jediný, kdo se vzepřel a přechází  k více liberálnímu pojetí politiky. Jeho "neposlušnost", v demokratických stranách očekávaná, by v tvrdé, ale zároveň křehké struktuře přísně autoritářsky řízené politické firmy mohla způsobit fatální trhliny...
"Zprávy z Ostravy," píše Marek Beneš, "které zaujmou i v Praze. Překvapení dne: staronový primátor Ostravy Macura právě  v LN zkritizoval AB jakož i Zemana a vyhlásil udělat z Ostravy nejvíce hipsterské město pro mladé. Preferuje koncertní sál, univerzitu, kavárny, tedy kulturu, občanskou společnost, komunitní práci  apod. Pro jeho voliče, což jsou hlavně starší lidé a bývalí podporovatelé ČSSD a KSČM, je toto naprostý šok. Babišův primátor chce udělat z Ostravy Prahu 7. Kdyby ovšem Macura kandidoval za TOP09, kam asi ideově patří, neměl by v Ostravě šanci. (...) Macura teď vychází z toho že je nejvýše postavený primátor hnutí Ano a že je úspěšný a že ho Babiš nyní potřebuje. (...) Macura musí ovšem překonat několik překážek. Bezčasí konjunktury mu umožnilo zabývat se jinými tématy, jako je kultura a vzdělávání. Ale špatný vzduch nezmizel, odliv mladých se ani z "hipsterského" města nezastavil, gheta nezmizela a k tomu jakási podivná britská firma Liberty House bude vlastnit Mittal Novou Hut, největšího ostravského zaměstnavatele. Nikdo netuší, co s ní provede. S témito hrozbami se bude muset Macura vypořádat, hlavně z ohledem na to, že před několika dny se nám Dow Jones Industrial Index akcií začal zadrhávat a krize by jeho hlavní komunální témata smetla. Čekejme i reakci Babiše na neposlušnost jeho dvorního primátora. Macura chce v podstatě ukotvit Ano zase vpravo, ale tam je nával a opustit těžce ziskaný levicový elektorát, který i Macuru vynesl, by bylo smrtící pro hnutí. Nechme se překvapit dalším vývojem."

Macura není jediný více liberálně naladěný politik, který pro Babiše pracuje a zároveň není žádným velkým přítelem krajně populistické politiky, již Babiš ztělesňuje. Po parlamentních volbách v minulém roce byl Babiš dle kuloárních informací okamžítě ochoten sestavit koalici s KSČM a SPD, nicméně odpor části jeho poslanců hlasovat pro takto populismem, xenofobií a totalitárními tendencemi infikovanou vládu to neumožnil. Babiš tedy dobře ví (a to jmenovitě), kdo by mohl vyvíjet vnitřní tlak na "demokratizaci" z principu nedemokratické politické struktury, řízené jako firma.

Nepochybně si dobře uvědomuje i to, že demokratizace by znamenala de facto konec, nebo minimálně hlubokou transformaci hnutí Ano do jiného subjektu s mnohem menším politickým potenciálem a bez toho nejatraktivnějšího, tedy autoritářsky jednajícího vládce, k němuž podvědomě tendují deziluzí zasažení, nespokojení lidé, trpící zkreslenou představou o demokracii, případně ti, kteří vlastně demokracii nepotřebují. Andrej Babiš totiž nikdy nebude chtít být součástí skutečně demokratické politické strany, on ji potřebuje vlastnit, ne se přít a být případně demokraticky poražen.

Je tedy velmi pravděpodobné, že snahou Andreje Babiše bude prostě vytěsnit možnou revoltu. Za této situace ovšem nemůže jednat podle zpravodajské příručky a odklidit nepohodlný problém z cesty, mnohem pragmatičtější bude snaha o jeho pokojný appeasement. Hypoteticky by si mohl Andrej Babiš nechat narůst vousy, obléct si havlovky, nějakou oldschoolovou košili a říct Monice, aby tu snobskou chalupu v Průhonicích předělala na hipsterskou bio kavárnu. Jinými slovy, Andrej Babiš může, vzhledem ke své totální dezintegritě, klidně začít hrát liberála. A to by byl grandiózně komický konec hnutí, které marketingově vytěží takřka cokoliv z politického výprodeje, ale nikdy nebude schopné předstírat liberální mimikry...

Moskva ignoruje výzvu Rady Evropy k navrácení trosek polského letounu

19. 10. 2018

Rusko ignoruje rezoluci Rady Evropy k navrácení trosek polského prezidentského letounu, který se zřítil v roce 2010 nad ruským územím u Smolenska. Při katastrofě zahynulo 96 klíčových polských představitelů včetně prezidenta Jaroslawa Kaczyńského, jeho ženy a velení polských ozbrojených sil.

Podle Polské tiskové agentury PAP ruské ministerstvo zahraničí prohlásilo, že "principiální postoj Ruské federace je, že se nepovažujeme za podřízené Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy během nucené absence ruské delegace při práci shromáždění."

Ministerstvo také zopakovalo, že vrak polského letounu je důkazem ve vyšetřování vyšetřovacího výboru Ruské federace.

Hlavním problémem je, že si Rusko stále ponechává vrak letounu a černé skříňky a odmítá je vrátit Polsku. Zpráva připravená nizozemským poslancem Pieterem Omtzigtem se odvolává na Chicagskou úmluvu o civilním letectví. Podle ní by letoun měl být vrácen Polsku.

Navzdory hlasování nemá rezoluce právní závaznost a jak říká poslanec Aleksander Pociej, "je čistě a silně morální".

Trosky letounu se dosud nacházejí na letišti ve Smolensku, kde se zřítil při pokusu o přistání v husté mlze.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Jak by asi fungoval kanál Dunaj - Odra - Labe?

Sucho v Maďarsku: Hladina Dunaje v Budapešti dosahuje 41 centimetrů

19. 10. 2018

Hladina Dunaje v Budapešti pokračuje v poklesu a nyní dosáhla rekordních 41 cm, oznámily ve čtvrtek maďarské úřady. V důsledku sucha došlo k rekordnímu poklesu hladiny na různých úsecích řeky, informuje Alpár Kató.

Čerstvá předpověď počasí ukazuje, že sucho by mělo pokračovat a neočekává se žádný významný objem srážek v povodí řeky až do poloviny příštího týdne. V důsledku toho by voda měla zůstat na současné úrovni a může o pár centimetrů stoupnout v druhé polovině týdne.

Mluvčí generálního direktorátu vodní správy Gabriella Siklosová ve středu sdělila veřejnoprávní televizi M1, že nízká hladina neovlivňuje kvalitu vody, ale způsobuje problémy s dopravou.

Fotogalerie ZDE.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Zapojte se, je vás třeba

Zprovozňujeme diskuse na Britských listech

18. 4. 2017 / Bohumil Kartous

Vážení čtenáři Britských listů, rozhodli jsme se zpřístupnit těm, kdo pravidelně přispívají na provoz jednoho z mála nezávislých médií v ČR diskuse pod články. Rozhodli jsme se tak učinit proto, aby lidé, kteří mají velký podíl na více než dvacetileté existenci Britských listů, měli možnost vyjádřit se přímo k jejich obsahu a přispět svým úhlem pohledu. Od omezení na platící čtenáře si slibujeme též minimalizaci nenávistných, bigotních a scestných komentářů, které vytvářejí z internetových diskusí skládku mentálního odpadu. Sledovat diskuse a hodnotit příspěvky v nich bude mít nicméně možnost každý návštěvník.

Není to ale zabezpečení, které by výskyt digitální pitomosti či zneužití pro propagandistické účely dokázalo eliminovat úplně. Budeme proto diskuse redigovat a příspěvky, které budou obsahovat nepřijatelný materiál (e.g. rasistické výzvy, urážky ad hominem, výzvy násilného charakteru, replikaci prokazatelně konspiračních bludů), budou bez pardonu odstraňovány.

Přístup k diskusím je jednoduchý. Pokud budete mít zájem o diskuse, zaregistrujte se v systému a proveďte vybranou platbu (dle doby trvání přístupu k diskusím). Platby probíhají prostřednictvím systému GoPay. Poté budete mít přístup k diskusím na dobu, kterou jste si předplatili. V případě technických problémů se prosím obracejte na programátora Britských listů Michala Panocha: michal@panoch.net.

Prosíme pravidelné přispěvatele Britským listům, aby možnosti využili a aby přenesli své platby do nového systému, jenž jim umožní přístup k diskusím. Zároveň vyzýváme ostatní čtenáře, aby tuto možnost zvážili. Víme, že Britské listy čte řada velmi zajímavých lidí a velmi oceníme, pokud se podaří na webu Britských listů vytvořit silnou komunitu lidí, kterým vyhovuje kritický přístup a unavuje je digitální spad. Zajímavé příspěvky v diskusích budeme redakčně zpracovávat a vydávat jako samostatné texty. 

Vážení čtenáři, věříme, že se naše rozhodnutí ukáže jako správné a že diskuse přispějí jak k pluralitě relevantních názorů, tak k dlouhodobé udržitelnosti Britských listů. 

Pentagon: Čínský let na Měsíc může ohrozit americké satelity

19. 10. 2018

Čínské pokusy doletět na Měsíc by mohly jednoho dne ohrozit kriticky důležité americké satelity, tvrdí jeden z předních expertů americké armády na hrozby z vesmíru. Satelit na odvrácené straně Měsíce, o němž se v Číně hovoří, nemusí být zrovna tím, čím se zdá být, upozornil Patrick Tucker.

"Viděli jsme v běžném tisku... že Číňané mají přenosový satelit oblétávající... odvrácenou stranu Měsíce. To je pro nás velice výmluvné," říká Jeff Gossel ze Space and Missile Analysis Group při National Air and Space Intelligence Center.

V květnu Čína vynesla do vesmíru lunární přenosový satelit Čchang-e 4, který se pohybuje po neobvyklé trajektorii: Je zaparkován v jednom z Lagrangeových bodů na odvrácené straně Měsíce.

Čínská vláda tvrdí, že mise je součástí čtyřetapového plánu vybudování základny na Měsíci. "Doufáme, že zahájíme stavbu lunární základny kolem roku 2025 a uskutečníme pilotované přistání na Měsíci kolem roku 2030," prohlásil v březnu Čao Siao-ťin z Čínské skupiny pro kosmickou vědu a technologii.

Avšak Gossel je přesvědčen, že umístění satelitu do 2. Lagrangeova bodu by Číňanům také umožnilo vyslat vesmírné bojové lodi k Měsíci a poté se "proplížit" ke kriticky důležitým americkým zpravodajským a komunikačním satelitům na geosynchronní dráze. Tento motiv se objevil v apokalyptickém filmu Melancholia z roku 2011.

"Můžete nechat prolétnout nějaký typ zbraně kolem Měsíce a vrátí se - může doslova přilétnout na geostacionární dráhu... a nikdy o tom nebudeme vědět, protože v tomto směru nic nedává pozor," říká Gossel. "K čemu potřebujete přenosový satelit létající kolem bodu L2? Abyste mohli komunikovat s něčím, co přistane na druhé straně Měsíce - nebo abyste mohli létat kolem druhé strany Měsíce? A co by to znamenalo pro naše aktiva na geostacionární dráze?"

Michael Griffin z ministerstva obrany prosazuje robustnější reakci na hrozby vůči americkým aktivům ve vesmíru. Je to jeden z důvodů, proč on i další chtějí nahradit velké, snadno zaměřitelné satelity soustavami menších a levnějších.

"Čína a Rusko nyní mají kapacitu" ničit zpravodajské a komunikační satelity na geostacionární dráze, sdělil Griffin novinářům v srpnu. "Tato aktiva jsou tím, co využíváme pro komunikaci a průzkum a varování před raketovým útokem a určování polohy, sledování času a navigaci a celou řadu věcí, které používáme při válčení."

Ačkoliv v současnosti je hrozba ze strany čínského satelitu podle expertů nízká, Gossel přesto tvrdí, zájem národněbezpečnostní komunity o čínské lunární aktivity sílí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Investiční skupina Nordea vyšetřována kvůli praní špinavých peněz

19. 10. 2018

Dánský státní zástupce pro vážné ekonomické a mezinárodní zločiny (SØIK) obdržel zprávu o možném praní špinavých peněz v investiční skupině Nordea. Norská služba pro vyšetřování ekonomické kriminality Økokrim také potvrdila, že obdržela oznámení ohledně Nordey. Ve Švédsku analogický úřad Ekobrottsmyndigheten tvrdí, že obdržel oznámení ohledně významné banky, kterou nejmenoval. K vyšetřování se schyluje na pozadí probíhajícího skandálu v bance Danske, přes jejíž estonskou pobočku plynuly na Západ peníze z Ruska.

SØIK prostřednictvím Twitteru potvrdil trestní oznámení vůči Nordei, která je největší finanční skupinou v nordických zemích.

V úterý díky listu Børsen vyšlo najevo, že žalobu na Nordeu v Dánsku podal fond Hermitage Capital Management. Ten zaslal dokumenty identifikující to, co považuje za podezřelé transfery v hodnotě přes 175 milionů dolarů (1,1 miliardy dánských korun). Prostředky měly být převedeny na 365 různých účtů v bankách společnosti Nordea v nordických zemích.

Nordea ve středu oznámila, že ví o zprávách, ale nemůže je komentovat kvůli principu ochrany zákazníka. Banka tvrdí, že bude spolupracovat s úřady ve všech zemích, v nichž operuje.

Fond Hermitage Capital Management je také klíčovým hráčem skandálu v bance Danske. Majitel fondu Bill Browder je velmi kritický k dánské bance a žaloval ji i její zaměstnance.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Stačilo by, kdyby z 218 000 unikátních čtenářů BL jich měsíčně 350 přispělo dvěma stovkami na provoz

12. 10. 2017

Milí čtenáři,

Je to nudné, pořád opakovat (a vůči některým čtenářům neférové, protože ti přispívají), avšak jsme na nikom nezávislý, nemanipulující zpravodajský a analytický server, který nestraší veřejnost nesmysly, nevyvolává v ní rasistickou ani xenofobní hysterii a snaží se - neúplatně, padni komu padni - přinášet nezávislé informace z domova i ze zahraničí a otevírat tak dveře do světa.

K tomu potřebujeme minimální částku na provoz ve výši 60 - 70 000 Kč měsíčně. Stačilo by, kdyby z nynějších 218 000 unikátních čtenářů Britských listů za každý měsíc (Google Analytics) jich přispělo cca 350 každý měsíc částkou 200 Kč. Je to míň, než kolik dáte za noviny.

Můžete také příspěvek na Britské listy použít k své registraci na diskusní fórum.

Bez těchto příspěvků se server nedá provozovat, neboť naši reportéři a analytici nemohou pracovat úplně zadarmo.

Pokud si myslíte, že Britské listy hrají v českém prostředí nezastupitelnou roli, prosíme, zaveďte pravidelný příspěvek na náš provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Děkujeme

Jan Čulík
šéfredaktor

Přečetli jsme:

O jakou demokratickou a sebevědomou zahraniční politiku ČR v Rusku asi šlo...

19. 10. 2018

O jakou demokratickou a sebevědomou zahraniční politiku ČR v Rusku asi může jít, když téměř 30 let od sametové revoluce, kterou se předseda PS ohání, si při takové nezávislé návštěvě nemůže česká zahraniční politika dovolit, aby jejího parlamentního představitele doprovázeli čeští novináři? Nebo aby se zmohla na půdě velvyslanectví ČR v Moskvě aspoň na důstojné gesto – to jest setkání s těmi, kteří okupaci takzvaného socialistického Československa v srpnu 1968 některými armádami Varšavské smlouvy v čele se sovětskou odsoudili a byli za to odsouzeni v SSSR na dlouhá léta do komunistických gulagů?

Celý text: ZDE

Přečetli jsme:

Prodej osobních aut ve světě poprvé od krize klesne a Volkswagen na prvním místě nejspíše vystřídá Toyota. Propady na trhu aut pocítí i Česko

19. 10. 2018

Přední světové automobilky vytvářejí od roku 2011 jeden prodejní rekord za druhým. Uplynulé sedmileté období lze označit za nejúspěšnější v historii novodobého automobilového průmyslu. Ale nic netrvá věčně. Experti varují, že čísla za letošní třetí čtvrtletí nebudou povzbudivá. A to horší teprve přijde. Jak výrobci běžných modelů, tak těch luxusních musí v následujících letech počítat s poklesem odbytu, tržeb, a tedy i zisků, uvádí studie Centra automobilového managementu z německého Bergisch Gladbachu.

Celý text: ZDE

Matteo Salvini se cítí v Moskvě "doma". Požaduje zrušení západních sankcí proti Rusku

18. 10. 2018

 


Italský ultrapravicový ministr vnitra Matteo Salvini odsoudil během své středeční návštěvy Moskvy "šílenství" západních sankcí proti Rusku a ostře zaútočil proti Evropské unii.

"Cítím se tu doma. Přicházím se, protože jsem přesvědčen, že sankce jsou hospodářské, sociální a kulturní šílenství," řekl Salvini.

Jeho výroky byly vřele přijaty rusko-italskou podnikatelskou komunitou v Moskvě. Četní ruští a italští podnikatelé naléhali, aby Salvini přiměl EU k zrušení protiruských sankcí.

Itálie se také snaží bránit Evropské unii, aby na Rusko uvalila snakce za hackerské útoky proti Západu prováděné na internetu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Michael Moore: Tak se tak chovejte!!

18. 10. 2018



Michael Moore: Vy nemůžete odejít z Evropy. Bez vás by žádná Evropa nebyla. Vy jste Evropu zachránili. Vy jste obětovali statisíce životů, abyste Evropu zachránili. Ne jednou, ale dvakrát. Pomyslit si, že tato vynikající země pak najednou v této chvíli v 21. století řekne, "No jo, tak konec, odcházíme."  Odejít nemůžete, je mi líto. Nemůžete. Protože, vidíme to, oni se bez vás nemohou obejít. Potřebují vás stejně tak, jako vy potřebujete je. Všichni se navzájem potřebujeme. Jinak ... svět ... jinak nepřežijeme. Ať už je to globální oteplování, ať je to globalizace, ať jsou to všechny ty věci, které se dějí. Nepřežijeme, dokud si neuvědomíme, že jsme všichni v jediném člunu. Že buď budeme společně plavat, anebo se všichni utopíme. A já bych se raději neutopil. Takže já udělám to svoje. Lidi, vy, kteří se na tohleto díváte, udělejte svoje. Ale já vám říkám, až vystoupíte z toho vlaku, co jede pod kanálem La Manche, až odejdete z Evropy, budete v Paříži stát u pasové kontroly zatraceně dlouhou frontu. Přijdete v Paříži o polovinu dne, budete stát v té zatracené frontě, v které musím stát já. Takže se té frontě vyhněte, zůstaňte v Evropě, a přimějte své politické strany v Británii, ať vám naslouchají. Myslím, že vás už slyší. Podívejte se na ty konzervativce, jak pobíhají kolem a kolem a snaží se vymyslet jak udělat ten brexit. Oni to nevědí, a ani to nechtějí. Kdyby se mohl dnes objevit strážný anděl Theresy Mayové  a říct jí, Neměj starost, já už jsem to celé vyřešil, víte, byla by tak šťastná. Protože teď ona má pocit jako že je ukřižovaná. Tak ať z toho kříže sleze. Konzervativci, předložte své plány lidem, co se chystáte udělat, a učiňte tuto zemi Velkou Británií, jakou bývala. Ještě jste to slovo z jejího názvu nevyškrtli? Ještě je to pořád Velká? Velká Británie. Pořád je to ještě Spojené království, ano? Pořád se tak ještě jmenujete? Víte, tak se tak chovejte!!


#kafesbabi

18. 10. 2018

Jsou země, ve kterých existují výzkumné poznatky o tom, jaké procento lidí se cítí být opuštěnými. Například britská iniciativa Campaigne to End Loneliness shromáždila zdroje, které říkají, že tento problém se týká poloviny lidí starších 75 let. v ekonomicky rozvinutých zemích bude tento problém velmi podobný, je to důsledek změny rodinného života.  
tento problém je možné řešit často jen větší mírou všímavosti. Projekt #kafesbabi ukazuje, že lze takový zájem učinit součástí běžného života.

Turecká policie forenzně zkoumala rezidenci saúdského konzula v Istanbulu

18. 10. 2018

Foto: Člen ochranky saúdského korunního prince Mohammeda před saúdským konzulátem v Istanbulu. Že by tedy Mohammed o vraždě Chášadžího nevěděl? 


Forenzní tým turecké policie sedm hodin analyzoval prostor rezidence saúdského konzula v Istanbulu a konzulární vozidla. Zejména se vyšetřovatelé zaměřili na garáž pod kozulovým bytem a zahrada rezidence byla rozkopána. Vyšetřovatelé odnesli řadu krabic a pytlů. Turecký ministr vnitra přislíbil, že výsledky budou "sdíleny se světem".

Turecký policista odnáší z rezidence saúdského konzula jednu z krabic:

 

Ve čtvrtek publikoval turecký provládní deník Sabah fotografie z průmyslové kamery umístěné před saúdským konzulátem, na nichž byl identifikován člen ochranky saudského korunního prince Mohammeda bin Salmana. Vstoupil na konzulát s několika dalšími muži v 9.55 hodin dopoledne. Chážakdží se na konzulát dostavil ve 13.14.

List Sabah zveřejnil záběry z téhož dne, na nichž stojí zmíněný člen Mohammedovy ochranky před rezidencí saúdského generálního konzula a jak později odchází z nedalekého hotelu. Fotografie odpovídají profilu jednoho z 15 mužů, kteří byli vyfotografování před čtrnácti dny na istanbulském letišti.

Při předchozí prohlídce budovy konzulátu v pondělí večer byly zjištěny "toxické substance" a čerstvě natřené plochy, řekl novinářům prezident Erdogan.

Během dvou týdnů od zmizení novináře Chášakdžího  zveřejňuje Turecko postupně stále více šokující důkazy  o novinářově vraždě. Turecká a americká média zveřejnila ve středu podrobnosti z tříminutové audionahrávky, kterou turečtí činitelé charakterizují jako důkaz, že Chašádžímu během výslechu usekali prsty. Pak mu prý jeho vrazi usekli hlavu a rozřezali mu tělo pilkou na kosti, kterou si s sebou přivezl saúdský forenzní expert.

Na audiozáznamu tento údajný lékař vysvětluje, že při rozřezávání těl rád poslouchá ve sluchátkách hudbu, a doporučil i ostatním v místnosti, aby udělali totéž.

Turecký režim je autoritářský a média, která zmíněné informace publikují, jsou přímo kontrolována tureckou vládou.

Podrobnosti v angličtině ZDE 



Pompeovi se nepodařilo vraždu Chášakdžího zakamuflovat

18. 10. 2018


Návštěva Trumpova ministra zahraničí Mikea Pompea v Turecku měla zakamuflovat problémy s usmrcením novináře Džamála Chášakdžího na saúdském konzulátě v Istanbulu a zlikvidovat konflikt mezi Rijádem, Washingtonem a Ankarou.

Nepodařilo se to. Saúdský korunní princ Mohammed bin Salman nepřijal postoj navrhovaný Washingtonem, aby z  Chášakdžího smrti obvinil některé součásti saúdského státu, nikoliv však samotného korunního prince. Namísto toho princ Mohammed nerealisticky trvá na lži, že saúdský stát neměl s Chášakdžího vraždou nic společného.  
 

Turecko zuří. Prezident Erdogan si už nebere servítky. Po Pompeově příletu do Ankary turecká státní média - která jsou tvrdě cenzurována, tedy zjevně na přímý příkaz tureckého prezidenta - zveřejnila šokující podrobnosti z audionahrávky, která zaznamenává poslední minuty života zavražděného novináře. To, že Erdogan schválil jejich zveřejnění, bylo signálem jak Pompeovi, tak Trumpovi, že nelze jen podporovat Saúdskou Arábii, ale že je tady i Turecko.

Erdogan je mistrovský taktik a projevil se jako schopný stratég. Využil této krize k oslabení pozice Saúdské Arábie a posílení Turecka jako sílící velmoci v islámském světě.

Postupné zveřejňování šílených podrobností z Chášakdžího vraždy způsobilo, že je pro saúdského korunního prince nesmírně obtížné to neutralizovat. Jeho lži tváří v tvář šokujícím detailům z vraždění Chášakdžího silně poškozují jeho globální pověst.

Saúdský korunní princ Mohammed je to věci zapleten tak hluboko, že i částečné přiznání viny by nyní bylo takovým ponížením, že by to destabilizovalo jeho domácí podporu. Přitom Erdogan dobře ví, o co usiluje. Chášakdžího Erdogan znal osobně, sdílel jeho názory a byl si vědom jeho plánů založit v Istanbulu televizní stanici - což by Chášakdží býval mohl udělat jen s Erdoganovým souhlasem.

Je také možné, že se Erdogan cítí uražen Trumpem, který začal Saúdskou Arábii omlouvat, aniž by předtím Erdogana konzultoval.

Všechny podrobnosti vraždy, které Turecko předkládá světu, jsou konzistentní: Džamál Chášakdží byl zavražděn na konzulátě, pak byl rozčtvrcen a celý akt byl natočen. Saúdská Arábie se proti tomu může jen velmi těžko bránit. Podrobné důkazy  Chášakdžího smrti nezadržitelně vycházejí najevo.


Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Jak dlouho ještě budou česká média brát vážně Václava Klause?

Institut považuje bavorskou Stranu zelených za extremistickou...

18. 10. 2018

"Extremistická Strana zelených se svým programem likvidace standardní rodiny, zrušení hranic a likvidace automobilismu je Němcům zjevně sympatická."

Na bizarní prohlášení tzv. Institutu Václava Klause, oligarchou Kellnerem placenou soukromou kanceláří bývalého českého prezidenta, upozorňuje na Facebooku člen zelených v ČR Matouš Vencálek. Zatímco bavorští zelení jsou považováni za faktické vítěze voleb (více než zdvojnásobili svůj volební výsledek v porovnání s posledními volbami do bavorského parlamentu na celkových 19 %), Klausem podporovaná, krajně pravicová, populistická strana Alternative für Detschland zůstává v politické izolaci, ačkoliv se jí podařilo dosáhnout relativně vysokého volebního výsledku (11 %), dle všeho tím, že přetáhla voliče vítězné CSU. CSU dosáhla v poválečném Bavorsku historicky nejhoršího výsledku (35,5 %, tedy o více než 12 % méně než v předchozích volbách), přesto s přehledem vyhrála volby. Krátkou a výstižnou analýzu bavorských voleb poskytují tyto twitterové komentáře.

Zastavení globálního oteplování je neřešitelný úkol

17. 10. 2018

Pokud dosud existovaly nějaké pochybnosti, nyní by měly být pryč. "Řešení" problému globální změny klimatu může být pro lidstvo neřešitelným úkolem, napsal Robert Samuelson. Takový je závěr poslední zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), agentury OSN pověřené monitoringem globálního oteplování.

Pokud neprovedeme drastické omezení emisí skleníkových plynů (oxidu uhličitého, metanu a dalších), varuje IPCC, čelíme budoucnosti v podobě rapidně rostoucích teplot, které zničí prakticky všechny korálové útesy světa, zesílí sucha a zvednou mořskou hladinu. Potřebujeme jednat ihned, pokud ne dříve.

IPCC tvrdí, že emise je třeba ze současné úrovně do roku 2030 snížit o 45 % a prakticky zrušit do roku 2050. To by udrželo předpovídaný nárůst globální teploty ve srovnání s počátkem 19. století na 1,5 stupně Celsia. Vyhnuli bychom se nejhorším důsledkům globálního oteplování.

Není jasné, jak by to šlo udělat. Skutečností je, že globální uhlíkové emise rostou, místo aby klesaly. Dnešní emise jsou asi o 60 % vyšší než v 90. letech, uvádí Světová banka.

Existují nejméně tři překážky pro agendu IPCC.

Za prvé, nemáme technologie k omezení a nakonec odstranění emisí z fosilních paliv (ropa, uhlí a zemní plyn). Jistě, solární a větrná energetika pokročila, ale dosud zajišťuje jen malý díl celkové světové spotřeby, asi 4 %. Elektrická vozidla problém neřeší, protože zemní plyn a uhlí jsou konečným zdrojem většiny spotřebovávané elektřiny.

Za druhé, i kdybychom měli technologie k nahrazení fosilních paliv, je pochybné, zda bychom k tomu měli také politickou vůli. Demokracie nebo diktatura, každý režim má problém uložit okamžitá omezení ve prospěch budoucích, hypotetických společenských zisků. Voliči se děsí zdražení benzínu a vytápění, které tvoří součást většiny navrhovaných řešení globálního oteplování. Omezilo by to poptávku po fosilních palivech a podpořilo investice do náhrad.

Nejjasnějším důkazem amerického politického zaujetí proti budoucnosti představuje přístup k systému sociálního a zdravotního zabezpečení. Po dekády víme, že stárnutí populace významně zvýší výdaje na tyto programy. Co jsme udělali, abychom se připravili na nevyhnutelnou budoucnost? Mnoho ne.

Nakonec, pokud nerealisticky předpokládáte, že dnešní vyspělé společnosti vedené USA zmíněné překážky překonají, není jasné, zda chudé a rozvíjející se země budou příkladu následovat. Tyto země reprezentují nejvyšší nárůst poptávky po fosilních palivech, když se snaží o zvýšení životní úrovně. Čína je již největším světovým zdrojem emisí oxidu uhličitého, již produkuje takřka dvakrát tolik, co Spojené státy.

Ekonomický a populační růst zvyšuje poptávku po energiích. Vezměte například klimatizační zařízení. Na světě je dnes 1,6 miliardy takových zařízení, tvrdí Mezinárodní energetická agentura. Do roku 2050 se tento počet může ztrojnásobit na 5,6 miliard. Lidé ve vyspělých společnostech se klimatizace nevzdají a lidé v chudších zemích se nevzdají šance si ji užít. Velká část budoucí poptávky přijde ze tří zemí - z Číny, Indie a Indonésie.

Co se dá dělat?

Možná že nic. Zdá se, že to je volba mnoha Republikánů a Trumpovy administrativy, která odstupuje od Pařížské dohody o snížení emisí. Trumpovo nepřátelství není tak šílené, jak se zdá. Pokud potlačení globálního oteplování je tak těžké, jak tvrdíme, pravděpodobnou reakcí je série polovičatých opatření, která globální oteplení příliš neovlivní, ale oslabí ekonomický růst. Skutečným cílem politika je vykřikovat, že "něco udělal", zatímco vše co skutečně udělal bylo, že nás obalamutil. Trump toto stádium přeskakuje.

Mé vlastní preference jsou složitější a podřízené všem výšeuvedeným nedostatkům. Postupně bych uvalil vysokou daňovou sazbu na fosilní palivo (ne 10 - 15 %, ale zdvojnásobil, nebo možná ztrojnásobil bych cenu), abych odradil od využití fosilního paliva a podnítil využití nových zdrojů energie. Kromě toho některé daňové výnosy by snížily rozpočtové deficity a zjednodušily daň z příjmu. Pokud bychom měli štěstí, mohlo by dojít k opravdovému průlomu: Možná k pokroku v elektrických bateriích nebo skladování energie. To by zlepšilo možnosti využití větrné a sluneční energie.

Avšak existují i rizika. Lze tvrdit, že taková politika, nehledě na nepopulární zdanění energií, by znamenala triumf naděje nad zkušeností. Ve jménu boje s globálním oteplováním bychom mohli podnítit spoustu energetických nesmyslů.

Boj s globálním oteplováním je vznešený, ale je také mnohem těžší, než by vyplývalo z rétoriky. Pokud bychom snížení emisí skleníkových plynů mysleli vážně, mohli bychom přijmout důkladné válečné pravomoci, které opravňují vládu k provádění změn. Nebo bychom mohli přijmout celosvětovou depresi jako způsob, jak omezit emise skleníkových plynů.

Samozřejmě, nic z toho ve skutečnosti nepadá v úvahu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Předpověděli jsme mobilní telefon, ale ne ženy na pracovišti:

Kultura jako slepá skvrna futurologie

17. 10. 2018

Edgerton poznamenává, že světonázor "soustředěný na inovace" - tato sexy zařízení, která "změnila svět", se netýká jen budoucnosti, ale také minulosti. "Kůň," píše, "přispěl k nacistickému dobyvačnému tažení více než V2." Toho, co bylo vynalezeno, si všímáme více než toho, co bylo skutečně používáno.  

V knize Predicting the future píše Nicholas Rescher, že "máme sklon pohlížet na budoucnost teleskopem, který zvětšuje a přibližuje to, co se nám podařilo zahlédnout". Stejně tak vidíme minulost druhým koncem teleskopu, což způsobuje, že věci vypadají vzdálenější, než doopravdy byly, nebo tím některé vůbec ztratíme z dohledu, upozorňuje Tom Vanderbilt.


Tato pozorování se přesně vztahují na technologii. Nevlastníme létající auta, o nichž jsme tvrdili, že je budeme mít. Jak poznamenává historik David Edgerton v knize Shock of the Old, uhlí bylo na úsvitu 21. století důležitějším zdrojem energie než v sazemi ulepeném roce 1900; pára byla v roce 1900 významnější než v roce 1800.

Zatímco Amazon experimentuje s doručováním prostřednictvím dronů, jeho produkty jsou převáženy New Yorkem díky bicyklům z 19. století.

Ale když jde o kulturu, máme sklon nikoliv věřit, že budoucnost se velmi odliší ode dneška, ale že bude zhruba stejná. Zkuste si představit sami sebe v nějakém budoucím okamžiku. Kde si myslíte, že budete žít? Jakou hudbu budete mít v oblibě?

Je tu šance, že se vám ta osoba bude podobat. Jak tvrdí psycholog George Lowenstein a kolegové, ve fenoménu, jemuž říkají "projekční chyba", lidé "mají sklon přehánět míru, v níž jejich budoucí vkus bude připomínat vkus současný."

Takové přehánění a podceňování změn je zakotveno v tom, jak chápeme budoucnost. "Futurologie se téměř vždy mýlí," řekla mi historička Judith Flandersová, "protože jen zřídka bere v úvahu změny chování." A jak tvrdí, věnujeme pozornost nesprávným věcem: "Cestě do práce spíše než podobě práce; samotné technologii spíše než změnám našeho chování vyvolaným právě těmi změnami, které přináší technologie." Ukazuje se, že předpovídat, jací budeme, je těžší než předpovídat, co dokážeme.

Tak jako hladový člověk, který si k večeři objedná více jídla, než nakonec sní, ti kdo předpovídají budoucnost mají sklon vzít cosi, co je (v jazyce behaviorální ekonomie) dnes významné, a předpokládají, že to v budoucnosti bude hrát mimořádnou roli. A co je dnes nejvýznamnější? Je to to, co je nové, rozvratné a snadno pochopitelné: Nové technologie.

Jak napsal teoretik Nassim Nicholas Taleb v knize Antifragile, "všímáme si toho, co se liší a mění, více než toho, co hraje větší roli, ale nemění se. Jsme více závislí na vodě než na mobilních telefonech, ale protože voda se nemění a mobilní telefony ano, jsme nakloněni tomu myslet si, že mobilní telefony hrají větší roli, než jako ve skutečnosti mají."

Výsledkem je, že se začínáme divit, jak byl život možný předtím, než se objevila určitá technologie. Ale jak slavně poznamenal ekonom Robert Fogel, pokud by nedošlo k vynálezu železnice, dařilo by se nám z hlediska ekonomického výstupu téměř stejně dobře sladěmi a kanály. Nebo si myslíme, že moderní technologie byla zázračně předurčena, místo toho, aby se její vznik často pojil s náhodou.

Doprava je zřejmě zvlášť vděčným objektem horečnaté spekulace futurologů a přitahuje nepřiměřený díl zátěže v podobě plnění odložených přání (patrně proto, že každodenní cestování považujeme za obtížné). Lamentování ohledně věčně odkládaných létajících automobilů se soustředí na dětská přání (proč to nemůžu mít hned?) a ignoruje masivní externality jako zácpy v letecké dopravě a úmrtnost, která by zřejmě byla vyšší než při jízdě po zemi.

"Sebeřídící auto"radikálně promění způsob života, slibují nám; přitom zapomínají, že během historie lidé z velké části dokázali dosáhnout udržet své každodenní cestování pod kontrolou. "Travelátory", neboli pohyblivé chodníky, měly transformovat pohyb městem; nyní, pokud skutečně fungují, přesunují (stojící) lidi na letištích rychlostí nižší, než je rychlost chůze. Když uvažujeme o budoucnosti dopravy, je důležité nezapomínat, že dnes se většinou pohybujeme díky staré technologii.

Edgerton poznamenává, že světonázor "soustředěný na inovace" - tato sexy zařízení, která "změnila svět", se netýká jen budoucnosti, ale také minulosti. "Kůň," píše, "přispěl k nacistickému dobyvačnému tažení více než V2."Toho, co bylo vynalezeno, si všímáme více než toho, co bylo skutečně používáno.

Jeden z futurologů si všiml, že film 60. let ohledně "kanceláře budoucnosti" byl založen na relevantních technologických predikcích (faxy atp.), ale obsahoval zjevné opomenutí: V kanceláři nebyly žádné ženy.

Stejně jako naše soustředění na nedávné inovace způsobuje, že lidé přehánějí jejich důležitost, aby zahlédli radikálně transformovanou budoucnost, pohled nazpět je také zkreslen tím, že technologie jsou považovány za předčasně zastaralé.

Lidé v přítomnosti posedlé inovacemi mají sklon přeceňovat dopad technologie nejen na budoucnost, ale také na současnost. Máme tendenci představovat si, že žijeme ve světě, který by si před pár dekádami sotva někdo dokázal představit. Není neobvyklé číst tvrzení jako : "Počátkem 20. století by se někomu ani nesnilo, jak bude vypadat doprava o půl století později." A přece v roce 1900 létaly zeppeliny; rok předtím byl již v New Yorku první chodec zabit automobilem. Byla představa dopadu letecké nebo automobilové dopravy na způsob života skutečně tak nepředstavitelná - nebo je to pouhý šovinismus přítomnosti, který pohrdá údajně beznadějně primitivními předchůdci?

"Když uvažujeme o informační technologii, zapomínáme na poštovní systémy, telegraf, telefon, rádio a televizi," píše Edgerton. "když oslavujeme on-line nákupy, zapomínáme na poštovní katalogy." Očekáváme od budoucnosti více změn, než ke kolika skutečně dojde, protože si představujeme, že se naše životy změnily více, než jak se změnily ve skutečnosti.

Historik Lawrence Samuel označil sociální pokrok za Achillovu patu futurologie. Tvrdí, že lidé zapomínají na přínos historika a filozofa Arnolda Toynbeeho: Největší historické změny nepřinesla technologie, ale nové myšlenky. Pokud technologie lidi změní, má to často podobu, kterou byste neočekávali: Například technologie nepřináší "smrt odstupu" ale ve skutečnosti posílila moc urbanismu. Pračka osvobodila ženy od práce a sociální psychologové Nina Hansenová a Tom Postmes uvádějí, že mohla vyvolat revoluci v genderových rolích a vztazích. Ale "místo aby podpořilo feminismus", píšou, "přijetí technologie (přinejmenším napoprvé) umožnilo vznik nové role hospodyně: Ženy se střední třídy nevyužily uvolněného času... aby se vzbouřily proti strukturám nebo dokonce aby kapitalizovaly svou nezávislost." Místo toho ženy prostě převzaly práci, kterou dříve vykonávalo služebnictvo.

Vyjměte objekt z historického pohledu a ztratíte z dohledu historické chování. Podobný problém často nastává u historických projekcí: Objekt je přeceněn, zatímco dopady na chování přehlédnuty.

Proč je tak těžké předpovídat kulturní změnu? Za prvé, dlouho jsme měli sklon zapomenout, že se kultura mění. Ovládá nás zkreslení způsobené statem quo. "Až donedávna kultura vysvětlovala, proč věci zůstávají stejné, ne proč se mění," poznamenává sociolog Kieran Healy. "Kultura chápaná jako monolitický blok pasivně internalizovaných norem předávaných socializací a kanonizovaných tradicí, byla normálně považována jako to, co jednotlivce omezuje."

A když se kultura změní, události mohou být překvapivě náhodné a drobné.

Totéž můžeme říci o budoucnosti.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

O strategickém významu koprolálie, čili (P)rezidentská maskirovka

17. 10. 2018 / Karel Dolejší

Miloš Zeman si v pondělí Českém rozhlase opět otevřel ústa způsobem, který čekáte nanejvýš ještě od dlaždiče. Avšak podobně jako groteskní výlevy jisté Piťhy, ani rádiové nadávky titulární hlavy státu nemají samy o sobě většího politického významu. To, oč právě teď jde zdaleka nejvíce, má zůstat skryto - a Zeman čeřením mediálních vod pouze odvádí pozornost.

Když se v 80. letech stavěla jaderná elektrárna Dukovany, bylo již zřejmé, že zařízení ve všech ohledech nesplní ani tehdejší velmi benevolentní předpisy. Ty mj. žádaly, aby voda v toku používaném k chlazení tepelného zařízení na výstupu měla teplotu maximálně o jeden stupeň Celsia vyšší než na vstupu. To ovšem u Dukovan chlazených vodou z Dalešické přehrady nebylo možno zajistit ani v dobách, kdy vody bylo k dispozici výrazně více. Srážkové poměry v české kotlině tehdy vypadaly jinak než dnes, kdy je velmi negativně poznamenala probíhající změna klimatu.

Česká republika vyváží do zahraničí zhruba pětinu vyrobené elektřiny ZDE. Energetická soustava původně dimenzovaná pro potřeby ohromného těžkého a zbrojařského průmyslu doznala po listopadu 1989 v základních parametrech změn spíše kosmetických, přestože již tři dekády žijeme v ekonomice, která se nepyšní vychrlenými ocelovými ingoty, vysoustruženými obrobky a kouřícími komíny. Proto se vyváží více proudu, než kolik vyrobí jaderná elektrárna Temelín (JETE), nemluvě ani o Dukovanech (JEDu) s podstatně nižším výkonem reaktorů (1 000 versus 440 MW).

Pokud jde o energetické hledisko, obnovovat Dukovany skutečně nepotřebujeme; pokud jde o hospodaření s vodou v krajině, což bohužel představuje mnohem důležitější otázku než energetika, je klíčové říci, co se zbývající vodou vůbec chceme udělat: Zda ji odpařit při výrobě elektřiny, kterou následně vyvezeme do Rakouska, nebo ji využijeme jiným, pro velikou většinu v ČR žijících osob výhodnějším způsobem.

Obě zmíněné otázky byly v rámci plánů na obnovení dukovanské elektrárny systematicky potlačeny. Avšak ani tato veskrze politováníhodná úroveň cenzury veřejné debaty nepostačuje záměrům, jejichž prodlouženou rukou je prezidentská kancelář.

Ještě v roce 2014 jedna z hlavních politických opor Putinova režimu, šéfka horní komory Státní dumy Valentina Matvijenková, v rozhovoru pro Právo kategoricky prohlásila, že pokud by tendr na tehdy ještě plánovanou dostavbu Temelína vyhrál někdo jiný než ruská nabídka, výběrové řízení by nebylo "férové". Stejný sprostý a neslýchaný nátlak uplatňuje ruská strana také v kauze Dukovany, kde se výstavbu nového zařízení Rusy snaží za každou cenu prosadit a pozici klíčového zprostředkovatele (nárokujícího si nakonec tzv. "vejvary" ze zakázky) zaujmout lidé z bezprostředního okolí (p)rezidenta Zemana.

Také proto právě v době, kdy rychle narůstá mezinárodní izolace Ruské federace v důsledku kauzy Skripalových a na ni navazujících zpravodajských a špionážních skandálů, dochází k plánování akcí typu zasedání česko-ruské mezivládní komise (o termínu samozřejmě rozhodla ruská strana...) ZDE či pochybné návštěvy parlamentní delegace v Moskvě ZDE.

***

Systematické spojení Orbánova Maďarska s Putinovým Ruskem zpečetila letos zahájená výstavba jaderné elektrárny Paks spojená s ruským úvěrem a dalšími kroky, jimiž došlo k podstatnému navýšení závislosti Maďarska na Rusku. Projekty typu výstavby jaderné elektrárny kromě jiného umožňují dodavateli (zde Rosatom) vhled do bezpečnostního systému hostitelské země, což může mít vážné důsledky. Také s ohledem na projekt Paks se Maďarsko postupně stalo "nemrtvým" členem NATO, pokud jde o zpravodajskou a vojenskou spolupráci - zdejším úřadům se zkrátka citlivé údaje již vesměs nesdělují, protože nikdo netouží po tom, aby je druhý den měl Putin na stole. Takže Orbánistán roli ruského trojského koně v euroatlantických institucích plní již jen v omezené míře. Česká republika má naproti tomu zatím pro plnění stejného úkolu podmínky mnohem lepší.

Skandální návštěva předsedy sněmovny v Moskvě, odporující zahraniční politice Evropské unie ZDE, by za jen trochu normálních okolností měla vyvolat bouři nevole a poplach odpovídající významu strategických a stěží napravitelných rozhodnutí, k nimž se ve stínu uměle rozdmýchávaného strachu a nenávisti proti uprchlíkům, Romům, sexuálním menšinám či ekonomickým konkurentům Andreje Babiše schyluje.

***

Podle černého scénáře načrtnutého v rámci myšlenkového experimentu Central European Futures ZDE může v zemích Visegrádské skupiny nakonec triumfovat tzv. iliberalismus politicky i ekonomicky. V praxi by to znamenalo nahradit institucionální základy pluralitní liberální demokracie maketami inspirovanými ruským systémem, jež jsou uzpůsobeny ke krytí faktického mocenského monopolu - a dále zaměnit proevropské směřování v ekonomické oblasti definitivní orientací na komparativní výhodu levné práce zkombinovanou s rostoucím podílem infrastrukturních investic nedemokratických zemí jako Čína a Rusko.

Jinak řečeno, byla by to spolehlivá pojistka cesty kdysi vyspělých českých zemí na evropskou periferii.

Splašky přetékající ústní otvor hradního alkoholika neplní jiný účel než odvedení pozornosti občanů od nadcházející "skvělé" budoucnosti systematicky děšených, manipulovaných a ohlupovaných, nedovzdělaných a mizerně placených lidských zdrojů v třetiřadé ekonomice faktické ruské gubernie.

O syrském uprchlíku, který bydlí na anglickém zámku

17. 10. 2018

Tamer před sedmi lety uprchl ze Sýrie, protože teenageři v jeho regionu byli nuceni vstupovat do vládní armády. Po několika letech se dostal do Británie a získal tam azyl. Když nemohl najít ubytování, správní rada historického zámku Southside House v jihozápadním Londýně mu nabídla střechu nad hlavou. Podívejte se na krásný film televize BBC:



Mám takové štěstí, že tady už rok žiju. Moji rodiče, moji bratři a mé sestry. Posílám jim tolik záběrů a oni tomu nemohou uvěřit. Protože pro mě je tenhle dům jako místo, jaká jsem vídával ve starých anglických filmech.

Jediným důvodem, proč jsem odešel ze Sýrie, a proč odešel i můj bratr, který je o dva roky starší, byla vládní armáda, do které jsme nechtěli vstoupit. Nechtěl jsem zraňovat lidi, nechtěl jsem lidi zabíjet. To nejsme my. To není, co nás naše náboženství učilo.

Doufal jsem, že se za půl roku vrátím. Řekl jsem, "Mami, uvidím tě za půl roku." No, ale teď tady jsem uplynulo sedm let, a za celou tu dobu jsem jí neviděl.

Začal jsem svou cestu přes Turecko, Řecko, člun. Naprostá hrůza a absolutní strach. Skončili jsme v Džungli v Calais. Nejhroznější místo v Evropě.

Dostal jsem se do Británie, požádal jsem o azyl.  Seznámil jsem se s touto opravdu hodnou paní, která mi moc pomohla, když jsem neměl kde bydlet. Seznámil jsem se ze správním výborem tohoto domu, Southside House.

Vždycky mám pocit v tomhle domě, že jsem měl obrovské štěstí.

Tak většinou pracuju na zahradě. Říkají, že jsem moc dobrý zahradník. Vyrostl jsem na velmi krásné zemědělské usedlosti, s mými rodiči, se zvířaty. A pomáhal jsem mamince na zahradě. Pěstovala tam zeleninu.

Myslím, že první věc, kterou bych mamince ukázal, je zahrada. Je to z celého domu mé nejoblíbenější místo.

Když vyjdete z domu, vždycky je ráno slyšíte. Myslím, že jsou slyšet i teď.

Pořád mám pocit samoty. Maminka si myslí, že je to proto, že žiju sám a nemám moc kontaktů se Syřany. Ale zároveň jsou velmi šťastni, protože vědí, že já jsem šťasten.

Když kdykoliv hraje v tomto domě na klavír, tu hudbu je slyšet všude. Ten klavír je v tomto domě můj nejoblibenější předmět.

Pořád mám ten pocit, že nedělám dost. Že toho nedělám dost pro svou komunitu, pro své město, pro svou zemi, ale - já bojuju v jiné válce. Bojuju za sebe a bojuju za své rodiče, bojuju za svou rodinu.

Stýská se ti po nich?

Hodně. Každý jednotlivý den. Každou vteřinu mého dne. Strávil jsem posledních sedm let bez nich. A tolik Syřanů také. A já mám tolik přátel, kterým se každý den stýská po jejich rodině. Každou vteřinu jejich dnů, opravdu.

Právní řád nacistického Německa umožňoval likvidaci židů, Vaňková

17. 10. 2018 / Jan Čulík

To, že nějaký právní řád umožňuje donebe volající parazitismus a nespravedlnost, neznamená, že je to přijatelné, Vaňková. Netušíte, že v zemích mimo ČR se k vymáhaným dluhům nepřidávají paraziticky stonásobky?


Viceprezident Evropské komise Franz Timmermans. Pro Vaňkovou:

"Co jsme se naučili z těch dvou sebevražedných válek, které se vedly v Evropě ve dvacátém století? Že můžete zneužívat demokracie pro ignorování lidských práv a zákonnosti. Vyhrál jsem ve volbách, tak si můžu dělat, co chci. To je velmi součástí evropské historie. Nikdo z lidí, zavražděných v Německu, nebyl zavražděn protizákonně. Všechno to bylo děláno podle jejich zákonů."


Zdroj ZDE

Le Figaro: Rusko přistupuje k systému S-400 jako k prvku nového světového řádu

17. 10. 2018

Protiletadlový raketový komplex S-400 se stal vlajkovou lodí ruského vývozu zbraní a diplomatickou pákou, píše Pierre Avril. Podle jeho názoru tento systém představuje rovnocenného konkurenta amerického systému Patriot.

S odvoláním na stockholmský institut SIPRI Avril tvrdí, že kontrakty s Čínou, Indií a Tureckem jsou potenciálním zdrojem důchodu ve výši 2 miliardy dolarů ročně. To představuje asi 15 % každoročního ruského exportu zbraní.

Každá ze zmíněných zemí má vlastní zájmy. Čína se chce postavit na odpor vojenské přítomnosti jiných zemí v Jihočínském moři. Indie hodlá čelit sílící Číně a pákistánským manévrům nedaleko sporného Kašmíru. Turecko kupuje S-400, aby "zranilo" NATO.

Rusko si s těmito antagonistickými zájmy hraje "velkolepě" a nabízí S-400 jako "klíčový prvek nového hnutí nezúčastněných a nového multipolárního světového řádu".

Podle experta Simona Wesemana ze SIPRI Washington vyhrožuje každému, kdo nakupuje ruské zbraně. Represe se především týkají S-400. Moskva považuje tyto reakce za nepříjemné, nikoliv za skutečnou překážku, uvádí Weseman.

Podrobnosti ve francouzštině: ZDE

Británii zasáhne kybernetický útok "prvního řádu", varuje šéf zpravodajské služby

17. 10. 2018

Britské Národní centrum pro kybernetickou bezpečnost (NCSC) tvrdí, že každý týden odrazí zhruba deset pokusů o kybernetické útoky. Za většinou z nich stojí "skupiny počítačových hackerů řízené, sponzorované nebo tolerované" státy nepřátelskými vůči Británii, píše Samuel Osborne. V blízké budoucnosti však Británii zasáhne život ohrožující kybernetická událost "prvního řádu", tvrdí šéf centra.

Výroční zpráva NCSC odhaluje, že nyní každý týden dochází k odražení zhruba deseti pokusů o kybernetický útok, za něž jsou zodpovědné "hostilní státy".

Od přechodu na plnou operační pohotovost před dvěma lety týmy centra řešily 1 167 kybernetických incidentů.

Šéf centra Ciaran Martin tvrdí, že má jen málo pochybností, že se bude muset v budoucnosti vypořádat s nevážnějším typem kybernetické události.

"Jsme přesvědčeni, že tyto incidenty byly spáchány z národních států v nějaké formě hostilních vůči Británii," řekl Martin. "Byly provedeny skupinami počítačových hackerů řízených, sponzorovaných nebo tolerovaných vládami těchto zemí. Tyto skupiny představují nejakutnější a nejpřímější kybernetickou hrozbu naší národní bezpečnosti."

A dodal: "Mám minimum pochybností, že budeme v nějakém okamžiku během nadcházejících let vystaveni plné zkoušce, jako centrum a jako národ, a to velkým incidentem, kterému říkáme útok první kategorie."

NCSC definuje takový incident jako útok, který způsobí "trvající narušení" klíčových služeb nebo ovlivní národní bezpečnost, přičemž vede k vážným ekonomickým nebo sociálním důsledkům či ztrátám na životech.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Německo a Francie se připravují na brexit bez dohody

17. 10. 2018



Francie vydala návrh zákona, podle něhož budou Britové k cestě do Francie muset žádat o vstupní vízum a britští občané žijící ve Francii se  octnou v "neregulérní" situaci. Nemohli by dělat práci, která je zpřístupněna pouze občanům Evropské unie, a jejich přístup k zdravotní péči a k sociální péči by byl omezen. Britové budou mít povinnost "před vstupem na francouzské území předložit vízum a zažádat o povolení k pobytu. Britští občané s pracovní smlouvou s francouzským zaměstnavatelem podléhající francouzskému zákonu budou požádáni o předložení dokumentu, opravňujícího je pracovat ve Francii".
 
Německá kancléřka Merkelová hovořila o podobných problémech. Konstatovala, že odchod Británie z EU bez dohody by vyvolal "celou řadu otázek, jak den po brexitu budeme řídit život oněch asi 100 000 Britů, kteří v některých případech žijí v Německu dlouhá léta. Co například uděláme s učiteli, kteří mají britské občanství, a jsou tedy německými státními úředníky? Jak řádně připravíme naše úřady na nové problémy s celními otázkami?" Merkelová dodala, že je stejnou měrou znepokojena osudem tisíců německých občanů žijících v Británii i německými podniky, které tam fungují, a jak by mohly být ochráněny před diskriminací.

Merkelová zdůraznila, že i po dosažení dohody musí být jasné všem stranám, že po odchodu z EU nemůže mít Británie stejně výhodné podmínky, jako když byla členským státem.

Francouzské přístavy u kanálu La Manche  se už připravují na nové celní procedury. Thierry Grumiaux z francouzské Národní federace silničních dopravců upozornil, že dvouminutové zdržení u každého vozidla pro dodatečné celní prohlídky povede k vytvoření zácp dlouhých 27 kilometrů na silnicích u velkých francouzských přístavů. Činitelé upozorňují, že bude zapotřebí investic ve výši 30 milionů euro na to, aby se francouzské přístavy připravily na tvrdý brexit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Policie v Budapešti útočí na bezdomovce

17. 10. 2018

A Varos Mindenki, organizace pomáhající bezdomovcům v Budapešti, informuje, že včera vydala policie varování nejméně 18 bezdomovcům, poté, co vešel v platnost zákon kriminalizující bezdomovectví. Policie dnes provede razie proti bezdomovcům na šesti stanicích metra.


ČR je letos na 29. místě v žebříčku globální světové konkurenceschopnosti

17. 10. 2018



Na prvním místě jsou letos Spojené státy, dále je to: 2. Singapur, 3. Německo, 4. Švýcarsko, 5. Japonsko, 6. Holandsko, 7. Hongkong, 8. Velká Británie, 9. Švédsko, 10. Dánsko, 11. Finsko, 12. Kanada. Zdroj ZDE (str 13) 

Británie se o dvě místa propadla v důsledku brexitu. Celkově je Evropa daleko méně konkurenceschopnější neež východní Asie a Tichomoří. Světové hospodářské  fórum také varuje, že většina globálních ekonomik je špatně připravena na rychlý pokrok technologie.

Světové hospodářské fórum analyzovalo světové ekonomiky na základě téměř 100 různých charakteristik, od kvality infrastruktury až po průměrnou délku života a trh pracovních příležitostí. Ženevská organizace letos také dodala několik nových charakteristik, například diverzitu pracovních sil, svobodu tisku a jak hierarchické jsou firmy v určité ekonomice.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

John Major: Nic jsem vám falešně nesliboval - tak vám mohu říci o brexitu pravdu

17. 10. 2018



Až do současnosti zastával každý americký prezident, kterého jsem znal, názor, že význam Británie pro Ameriku posiluje naše členství v Evropské unii, píše bývalý britský konzervativní premiér John Major. Avšak velmi brzo už nebudeme moci z Evropské unie argumentovat pro angloamerické přesvědčení, že je správný volný obchod, otevřené trhy a silná obrana. Američané jsou tvrdí ohledně moci. Nemějte pochyb - pokud už Británie nebude sloužit americkým zájmům v Evropě, Amerika si najde jinou zemi, která to schopna dělat bude.

Po mnoho století náš stát uzavíral spiknutí ve snaze zabránit Evropě, aby se proti nám sjednotila. Nyní jsme se rozhodli obrátit se k Evropě zády. Dlouhá řada bývalých státníků se obrací v hrobě.  

Svět nyní bude považovat Británii za středněvelkou zemi středního významu, jejíž role už není posílena aliancemi. Najednou bude svět chladnější.

Víme, že svět po brexitu bude velmi odlišný od nynějška. Nečinil jsem žádné falešné sliby ohledně brexitu, nemusím i nadále předstírat, že budou splněny, i když dobře vím, že je to nemožné. Mohu svobodně, otevřeně a přesně říci, co si myslím o brexitu. A je to toto:

Rozumím motivům těch lidí, kdo hlasovali pro odchod z Evropské unie: může být - jako sám dobře vím - velmi frustrující. Nicméně, po zvážení všech frustrací a všech příležitostí, nepochybuji, že rozhodnutí odejít z EU je kolosální chyba, která umenší jak Británii, tak EU. Poškodí naše národní i osobní bohatství a zřejmě vážně ohrozí naši budoucí bezpečnost. Možná dokonce časem povede k rozkladu Británie. Omezí vyhlídky pro naše mladé lidi.

A jakmile tohle začne být jasné, ti, kteří slibovali to, co se nedá splnit, se z toho budou muset zodpovídat. Přesvědčili podvedené obyvatelstvo, aby hlasovalo pro to, aby se stali slabšími a chudšími. To nebude nikdy zapomenuto ani odpuštěno.

I Evropská unie bude odchodem Británie poškozena. Bez Británie se rovnováha v EU změní. Může být ohrožena většina států podporujících volný trh. K moci se mohou dostat ochranáři.

Británie už nebude nárazníkem mezi francouzsko-německým parním válcem a menšími státy. Německo bude izolovanější a může narůstat napětí.

Evropa jsou naši sousedé, náš hlavní ekonomický partner, náš blahobyt je nevyhnutelně spojen s jejím blahobytem. Pokud budeme EU ignorovat, či pohrdat jí, je to na naše vlastní riziko.

Ani jedna z hlavních britských politických stran není zdravá. Jak konzervativci, tak labouristé čelí tlaku z extremistických frakcí mezi svými členy. Hrozí riziko neústupnosti a to, že obě hlavní politické strany budou zataženy ještě dále doleva a doprava.

Náš národ nesmí tolerovat iracionální antipatie extremistů - vůči EU, vůči cizincům, vůči menšinám. Takové antipatie jsou odporné a jako národ nás umenšují. Mírnější, rozumnější hlasy nesmějí být utopeny řevem nejhlučnějších.

Přiznám se otevřeně, že jsem zastáncem kompromisů. Politika je skutečný život. Není to válka. Není to soutěž popularity. Je to o lidech. Je to o čtyřech národech v Británii, které si zaslouží více než ideologickou válku.

Respekt a zdvořilost by hodně napomohly ozdravění dnešní děsivé politiky. Více kompromisů - méně konfliktů.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 

Nezestárnou: Ohromující kolorizace záběrů z první světové války

17. 10. 2018



K stému výročí ukončení první světové války vytvořil Peter Jackson vizuálně ohromující myšlenkový experiment: hluboký ponor do života obyčejných  britských vojáků na západní frontě, píše kritik Peter Bradshaw. Využil k tomu nejmodernější digitální technologie, jíž restauroval blikotavé staré černobílé archivní záběry života vojáků při výcviku a v zákopech. Obarvil je, zaostřil, proměnil je ve 3D. Použil jejich deníků a dopisů pro narativní komentář a využil lidí, kteří umějí odezírat ze rtů, aby zjistil, co ti muži v těch archivních záběrech vlastně říkají, a ty dialogy nechal namluvit.


Výsledek je elektrizující. Vojáci se vracejí do až hrůzu nahánějícího, hyperreálného života před našima očima, jako duchové vyvolaní během seance. Jejich tváře jsou nezapomenutelné.

Uvědomil jsem si při sledování tohoto experimentu, píše dále kritik, jak se říká, že světové války dvacátého století inspirovaly surrealismus. Asi před třiceti lety se debatovalo o tom, že je svatokrádežné obarvovat staré klasické černobílé filmy. Tohle je něco jiného. Kolorizační efekt působí uměle, stejně jako 3D (černobílé záběry samozřejmě také působí uměle) a "malířská" aproximace realitě je pro diváka výzvou ohledně toho, co považujete ve filmu za "reálné". Po několika minutách jsem si uvědomil, že síla kulturního zvyku způsobuje, že pochybuju nad tím, co vidím, protože barevný film znamená modernost. Kolorizace a všechno to ostatní je svého druhu zcizující šokovou taktikou a zároveň prostředkem, jímž se octnete přímo uprostřed toho děje. Je to nepřímý způsob jak vám připomenout, že tohle se skutečně dělo lidem, jako jste vy a já.

Film Nezestárnou je samozřejmě omezený rozsahem svého tématu: je jen o západní frontě a film neobsahuje německé postoje, ani v tom filmu není nic o válce jinde. Ale to je proto, že Jackson pracoval se specifickými archivy, BBC a Imperiální válečné muzeum v Londýně, a kdyby ten film rozšířil, nebyl by tak intenzivní a soustředěný. Tak, jak to je, jsou soustředěnost a intenzita zdrcující.

Je to film, který vás naplní intenzivní verzí všech těch starých pocitů: většinou zuřivostí nad nekompetentností a krutostí vládnoucí třídy, která poslala ty vojáky do pekla v důsledku její mechanizace a normalizace války. V Rusku se toto groteskní vraždění stalo velmi důležitou příčinou revolucí v roce 1917. V Británii ne.

Podrobnosti jsou děsivé, stejně jako je děsivá nekorektnost toho, o čem ti vojáci hovoří: někteří mají otevřeně z té války radost, jiní jsou naprosto otupělí hrůzami, které zažili. Když to skončilo, mnozí byli zklamáni: "Bylo to, jako když vás vyhodí z práce." A v té válce samotné vládne absolutní akceptace hrůzy - že se vám nad tím zvedá žaludek. Mohli jste zemřít prostě tak, že jste uklouzli na prknech a propadli jste se do bláta. Byly tak tlusté krysy ("a vy dobře víte, z čeho ztloustly"), vši. Film vám také ukazuje, co v žádné hollywoodské produkci není: latríny: zákop, nad nímž muži museli sedět na bobku, nebezpečně na tyči, někteří z nich nevyhnutelně dovnitř spadli.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Saúdská Arábie udělala Íránu ohromnou službu

17. 10. 2018

Pokud Trumpova administrativa hovoří o "vážném trestu" pro zemi na Blízkém východě, obecně se to vztahuje k Íránu, jehož regionální vliv způsobuje starosti jak arabským sousedům, tak USA, píše Krishnadev Calamur. Avšak v neděli použil Trump k označení toho, co se může stát Saúdské Arábii - zřejmě nejbližšímu spojenci USA v muslimském světě - pokud vyšetřování ukáže, že režim nese vinu za zmizení disidentského novináře Džamála Chášakdžího.

V pondělí Trump tweetoval, že hovořil s králem Salmánem, "který popírá jakékoliv povědomí o tom, co se mohlo stát" Chášakdžímu, saúdskému občanovi usazenému v USA. "Řekl, že úzce spolupracují s Tureckem, aby zjistili odpověď. Okamžitě vysílám našeho ministra zahraničí, aby se s králem sešel!"

Aféra Chášakdží představuje pro Saúdskou Arábii dramatickou osudovou změnu. Ještě před dvěma týdny byla chválena za sociální a ekonomické reformy. Saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán byl široce považován za tvář moderního království. Poskytoval rozhovory, ve kterých představil své plány, využil příležitosti říci, že ve srovnání s nejvyšším duchovním vůdcem Íránu "Hitler vypadá dobře" a obvinil Írán, že stojí za "každým problémem na Blízkém východě". Nicméně oznámené saúdské reformy měly svou temnější stránku - svévolné zatýkání, nákladnou válku v Jemenu, která zabíjí civilisty a vyvolává hladomor u milionů lidí, potlačení disentu, popravy sekáním hlav. To však na Západě vyvolávalo jen málo kritiky, dokud Írán pokračuje v podpoře teroristických skupin a udržuje vliv v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu, dokud trvá jeho program vývoje balistických raket a dokud pokračuje ve vyhrožování Izraeli.

Jinými slovy, Saúdská Arábie údajně spáchala to, z čeho ona sama i další pravidelně viní Írán. Islámská republika je možná známější svým příšerným lidskoprávním rejstříkem - popravuje gaye, zatýká disidenty a pronásleduje menšiny. Podporuje Hamás a Hizballáh a stojí za Bašárem Asadem v syrské občanské válce. Údajně však také vysílá popravčí komanda vraždit disidenty v zahraničí a tvrdí se, že stála za bombovým útokem na argentinské židovské centrum v Buenos Aires v roce 1995, který zabil 85 lidí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Jak se Spojené státy postaví k vraždě Džamala Chášakdžího?

17. 10. 2018


"Zdroje, kterým důvěřuji, úplně nahoře v Turecku, mi sdělily, že mají audio a video nahrávky, na nichž je zaznamenáno, že Džamal Chášakdží byl usmrcen a pak rozsekán na kusy," říká v televizi BBC jeho přítel Azzam Tamimi: 

Tvrzení tureckých činitelů, že vyšetřovatelé našli důkazy, že Džamal Chášakdží byl na saúdském konzulátu v Istanbulu usmrcen, zcela nezlikvidovala úsilí Spojených států vyhnout se největší diplomatické krizi mezi Saúdskou Arábií a západními zájmy po mnoho generací, avšak americká vláda nemá mnoho možností, píše Patrick Wintour.

Bílý dům ví, že by mu jeho stoupenci neuvěřili, kdyby přijal tvrzení Rijádu, jak se vyjádřil Donald Trump, že Chášakdžího vraždu spáchali "neznámí lidé zvnějšku".

Mnoho bude záviset v nejbližších kritických dnech na tom, jak se s touto krizí vyrovná turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Mohl by dál vést ofenzívu a nechat Saúdskou Arábii a potenciálně i USA se svíjet u soudu svétového veřejného mínění, anebo by saúdské chyby mohl využít ku svému prospěchu.

Erdogan vyčítá Spojeným státům dvě věci: že mu nechtějí vydat tureckého duchovního Fethullaha Gülena, kterého obviňuje jako hlavního strůjce nepovedeného vojenského puče v roce 2016, a pokračující americkou podporu pro kurdské bojovníky z YPG v severní Sýrii.

Požadavky Ankary vůči Saúdské Arábii jsou složitější, i když turecké ekonomice, postižené propadávající se měnou a rychle rostoucí inflací, by určitě přispěly saúdskoarabské investice.


Čtrnáct dní však ale Saúdská Arábie lhala a tvrdila, že o Chášakdžího smrti nic neví a celé je to spiknutí Kataru, který se snaží poškodit pověst Saúdské Arábie a podpořit Muslimské bratrstvo.

Nyní, když se už Saúdská Arábie nesnaží popírat Chášakdžího smrt, málokdo, kdo ví, jak to chodí u saúdského dvora, skutečně věří, že by takovou operaci neschválil korunní princ. Americký republikánský senátor Lindsey Graham, který má blízko k Trumpovi a v minulosti Saúdskou Arábii hájil,  obvinil korunního prince a charakterizoval ho jako "bourací závaží":

"Byl jsem na půdě amerického Senátu jejich největším obhájcem," řekl Graham ve Fox News. "Ten chlap je bourací závaží. Nechal toho člověka zavraždit na konzulátě v Turecka a očekává, že to já budu ignorovat. Mám pocit, že jsem byl zneužit."

Britský ministr zahraničí Jeremy Hunt se nevyjádřil tak ostře, ale turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu, ho určitě informoval o tureckých důkazech o tom, že do Turecka přijeli saúdští výzvědní agenti, včetně anesteziologů a lidí, kteří si přivezli pilky na řezání kostí a další nástroje, aby provedli násilný výslech s cílem trvale umlčet nejvýmluvnějšího princova kritika.

Bývalo vždycky zdrojem síly saúdského korunního prince, že se v jeho vládě nic neděje bez jeho vědomí. V tomto skandálu se může ukázat, že jeho neomezená autorita je jeho konec.

Problémem pro Američany je, zda bez přístupu k definitivním dokumentárním důkazům, se Bílý dům může pokusit celou záležitost drze popřít a tvrdit, že Chášakdžího "zabil někdo jiný". Bude k tomu zapotřebí složitých úsudků ohledně toho, do jaké míry je postavení korunního prince vratké a jak silní jsou jeho saúdští nepřátelé.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 
 

Džamál Chášakdží byl zbit, omámen narkotiky, usmrcen a rozčtvrcen

17. 10. 2018

Nestor britských novinářů John Simpson: "Další děsivé informace o rozsekání Džámala Chášakdžího. New York Times píše, že čtyři muži indentifikovaní tureckými médii jako členové skupiny vrahů vyslané do Istanbulu k likvidaci Chažákdžího jsou součástí osobní ochranky prince Mohammeda bin Salmana."




Americký ministr zahraničí Mike Pompeo přicestoval do Ankary na rozhovory s tureckým prezidentem Erdoganem ohledně smrti novináře Džamála Chášakdžího. Turečtí činitelé prozradili děsivé podrobnosti jeho vraždy na saúdském konzulátu.

Podle zpráv amerického a tureckého tisku byl Chášakdží usmrcen během několika málo minut po svém příchodu na konzulát dne 2. října, kam zašel pro dokumenty, které potřeboval pro svou nadcházející svatbu. Podle tureckých činitelů audionahrávky dokazují, že byl Chášakdží zmlácen, omámen narkotiky, brutálně usmrcen a rozčtvrcen.
 
Donald Trump v úterý hájil Saúdskou Arábii. Varoval před "příliš rychlým odsouzením" této země. 

Wall Street Journal cituje tureckého činitele, který nahrávku slyšel. Ten uvádí, že Chášakdží byl usmrcen a rozřezán v kanceláři saúdského generálního konzula Mohammada al-Otaibiho, který byl v místnosti při tom přítomen. Hlas v nahrávce mu doporučuje, aby odešel.

Na nahrávce je také slyšet, jak si forenzní expert Salah Muhammad al-Tubaigy nasazuje sluchátka a poslouchá hudbu, když začal rozřezávat Chášakdžího mrtvolu. Doporučil ostatním, aby udělali totéž.

Podle listu Middle East Eye byl Chášakdží přetažen z kanceláře vedle do Otaibiho studovny, kde Tubaigy začal rozřezávat jeho tělo, zatímco byl Chášakdží ještě naživu.

Provládní turecký deník Yeni Safak napsal, že jeho reportéři slyšeli audio nahrávky, jak je Chášakdží mučen, jak mu usekávají prsty na rukou a pak mu uříznou hlavu.

Konzul al-Otaibi je slyšet na nahrávce, jak říká: "Dělejte tohle venku. Dostanete mě do potíží." Na jiné nahrávce podle tohoto listu říká hlas konzulovi: "Jestli chceš být po návratu do Saúdské Arábie naživu, tak drž hubu!" ZDE 

Pokusy amerických úřadů Saúdskou Arábii omlouvat byly ztíženy výroky tureckého prezidenta Erdogana, který potvrdil, že forenzní experti turecké policie nalezli na saúdském konzulátě v Istanbulu toxické látky a že místa, kde došlo k zavraždění Chášakdží bylo nově vymalována.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Navzdory saúdskému vraždění civilistů v Jemenu, Británie prodala Saúdské Arábii zbraně v hodnotě 4,6 miliard liber

17. 10. 2018

Hele, MBS, ukaž nám, za kolik miliard liber ti Británie prodala zbraní od začátku masakrování Jemenců, které provádí Saúdská Arábie?

Británie prodala Saúdské Arábii zbraně za nejméně 4,6 miliard liber (134 miliard Kč) od začátku konfliktu v Jemenu. Navzdory opakovaným saúdským zvěrstvům.

Za kolik že miliard, Thereso Mayová?



Polsko vynaloží na modernizaci armády 372 milionů eur

17. 10. 2018

Polský ministr obrany Mariusz Błaszczak na Twitteru oznámil, že Polsko navýší obranný rozpočet o 372 milionů eur, aby zmodernizovalo své ozbrojené síly.

"Když alokujeme na obranu více než dvě procenta HDP, jsme jedni z lídrů NATO," tvrdí ministr.

Zpráva přichází poté, co ministr na konferenci NATO ve Varšavě zdůraznil důležitost zlepšení "kapacit pro odstrašení a obranu" východního křídla aliance.

Největší část fondu bude vynaložena na zavedení protiraketového systému středního dosahu Wisła založeného na americkém systému Patriot.

Fondy byly přiděleny během pondělního jednání výboru pro veřejné finance dolní komory polského Sejmu.

Polsko nakoupilo americký systém Patriot v rámci kontraktu v hodnotě 4,75 miliardy dolarů podepsaného v březnu. První dodávky mají začít v roce 2022.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Rozkol v pravoslavné církvi je porážkou Vladimira Putina

17. 10. 2018

Nadcházející vznik nezávislé pravoslavné církve na Ukrajině představuje neúspěch pro pokusy Vladimira Putina udržet zemi v pozici ruského satelitu a ruskou pravoslavnou církev bolí, napsal Konstantin Eggert.

V katedrále Svaté Sofie v Kyjevě, která je dnes muzeem, se ozývá šumění a hluk. Počátkem října jsem navštívil kostel, který obsahuje jedny z nejúžasnějších středověkých mozaik v Evropě. Není náhodou, že se tu pracuje. Katedrála se nejspíše stane místem, kde emisaři Ekumenického patriarchy Bartoloměje I. slavnostně přečtou jeho "tomos" udělující ukrajinské pravoslavné církvi autonomii.

I když přesné datum udělení autokefalie, čili nezávislosti, ještě nebylo určeno, rozhodnutí ekumenického patriarchátu v Istanbulu (od dob byzantského impéria tradičně nazývaného konstantinopolský patriarchát) vedlo k úplnému přerušení vztahů s ruskou pravoslavnou církví.

"Moskevská církev", jak se o ní často hovoří na Ukrajině, je největší pravoslavnou komunitou v zemi. Těší se administrativní nezávislosti, ale považuje Moskvu za svůj spirituální domov. Patriarchové moskevští měli Ukrajinu pod svou kanonickou jurisdikcí od roku 1688, kdy patriarcha konstantinopolský Dionysius IV. udělil právo jmenovat metropolity v Kyjevě.

S historií takřka sedmnáctisetletou je konstantinopolský patriarchát nejstarší z patnácti autokefálních pravoslavných církví. Je ostatními pravoslavnými hierarchy považován za "první mezi rovnými". Patriarcha Bartoloměj tvrdí, že dekret z 17. století byl dočasným řešením a označuje své rozhodnutí ujmout se kontroly nad Ukrajinou za legitimní. V přípravě k udělení nezávislosti budoucí ukrajinské církvi zrušil exkomunikaci dvou dosud neuznaných ukrajinských pravoslavných církví, která byla uplatněna poté, co se v 90. letech rozešly s Moskvou.

To vedlo k hněvivé reakci moskevského patriarchy Kyrila. V pondělí předsedal mimořádnému svatému synodu ruské pravoslavné církve. Nařídil přerušit všechny oficiální vztahy s ekumenickým patriarchátem. To znamená, že ruští klerikové se nemohou účastnit bohoslužeb spolu s příslušníky konstantinopolské církve a věřící nesmějí brát svaté přijímání v kostelech ekumenického patriarchátu.

Rivalita mezi ekumenickým patriarchátem a ruskou církví není ničím novým. Konstantinopolská církev je nejstarší, ale početně dosti slabá. Ruská je nezávislá až od 16. století, ale nejbohatší a má nejvíce příznivců. V roce 1996 moskevský patriarcha Alexis II. také na pár týdnů přerušil všechny vztahy s Konstantinopolí kvůli sporu o pravoslavnou jurisdikci v Estonsku. Země má dnes dvě pravoslavné církve - jednu loajální vůči Moskvě, druhou k ekumenickému patriarchátu.

Nicméně krize kolem ukrajinské autokefalie je nejvážnější v nedávné historii. Po anexi Krymu a faktické invazi na východní Ukrajinu v roce 2014 patriarcha Kyril věrně následoval kremelskou linii. Ve veřejných prohlášeních odsuzuje "občanskou válku v bratrské zemi" a označuje Rusy a Ukrajince za "jeden lid". Tato tvrzení popírají realitu ruské invaze a ukrajinské státnosti. Místní hlava promoskevské církve metropolita Onufrij dělá totéž - i když opatrněji.

Prezident Porošenko, který v roce 2019 bude usilovat o znovuzvolení, si připsal velké vítězství. Patriarcha Kyril a Vladimir Putin velkou porážku. Vinu mohou připisovat jenom sami sobě.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Tající švýcarské ledovce postihl "rok extrémů"

17. 10. 2018

Navzdory zimě mimořádně bohaté na sníh ztratily letos švýcarské ledovce 2,5 % svého objemu, oznámila zpráva, která rok 2018 označila za "rok extrémů".

Letošní rekordní teploty významně přispěly ke ztrátě "pětiny objemu během poslední dekády", tvrdí výroční studie o stavu ledovců publikovaná švýcarskou Akademií věd.

A došlo k tomu navzdory přívalům sněhu v zimě na přelomu let 2017-2018, která následovala po třech zimách s minimálním sněžením.

Sníh funguje jako ochranná pokrývka bránící tání ledovců. "Až do konce března leželo ve výšce 2 000 m dvakrát více sněhu než obvykle," konstatuje zpráva.

Avšak výjimečné sněžení na počátku roku překonaly rekordní teploty a nízké srážky od konce března.

Podle Švýcarské meteorologické kanceláře období mezi červnem a srpnem představovalo třetí nejteplejší v historii po letech 2003 a 2015.

A období duben-září jako celek bylo "zdaleka nejteplejším", uvádí zpráva.

Minulý týden přelomová klimatická zpráva OSN varovala před směřováním Země k neúnosnému růstu teplot.

Pokud se planeta bude dál zahřívat, řada menších švýcarských ledovců zcela roztaje.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Bouře Ophelia byla nejvýchodnějším hurikánem v Atlantiku

17. 10. 2018

Bouře Ophelia, která vloni zasáhla Irsko, byla nejvýchodnějším zaznamenaným hurikánem v Atlantiku, oznámila zpráva irského meteorologického úřadu. Národní meteorologická služba tvrdí, že i když bouře představovala "významnou" meteorologickou událost, která vedla v Irsku k vážným problémům, nedošlo k překonání rekordu v oblasti rychlosti větru, píše Sarah Burnsová.

Bouře vstoupila na pevninu v Irsku jakožto "extra-tropická bouře" ráno 16. října 2017, když rychlost větru dosáhla na meteorologické stanici v Corku až 156 km/h

Bouře způsobila vážné narušení dodávek elektřiny, zaplavení pobřeží. Všechny školy a mnoho podniků na den přerušilo provoz.

S úderem bouře byla spojena tři úmrtí. Clare O´Neillová (58 let) zemřela, když strom spadl na její auto ve Waterfordu, Michael Pyke (31 let) zemřel při řezání spadeného stromu motorovou pilou v Tipperary a Fintan Goss (33 let) přišel o život, když na jeho auto spadl strom v Louthu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

V cvičném souboji nad Ukrajinou letoun Su-27 porazil americký F-15

17. 10. 2018

Stíhací letouny sovětského původu Su-27 ve výzbroji ukrajinského letectva si vedly lépe než americké F-15C Eagle ve cvičném boji na vzdálenost 1-1,5 km. Videozáznam cvičení "Čisté nebe 2018" publikovala ukrajinská armádní televize.

Manévrů se na obou stranách zúčastnily skupiny čtyř až pěti letounů. Jak prohlásil starší šturman letecké brigády Alexandr Mostovoj, Su-27 prokázal velkou manévrovatelnost díky lepší mechanizaci letounu.

Manévry probíhají na Ukrajině v termínu 8.-19. října. Účastní se jich USA, Británie, Belgie, Dánsko, Estonsko, Nizozemsko, Polsko a Rumunsko.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

Neoliberalismus a privatizace zničily ekonomiku Británie

17. 10. 2018

Foto: Přecpaný zprivatizovaný anglický vlak, jímž každodenně lidé jezdí do práce. Letos zprivatizované britské železnice zrušily velkou část vlaků - velká část jich jezdí se zpožděním. Občan cestující každodenně do práce platí za železniční jízdenku až 5000 liber (150 000 Kč) ročně

V Británii je v současnosti v obrovské krizi systém sociálního zabezpečení - miliony lidí nemají peníze na činže a na jídlo a závisí na dobročinných darech potravin. Nefungují zprivatizované železnice a lidé platí obrovské částky za vodné zprivatizovaným vodárnám.  

Mezinárodní měnový fond zveřejnil minulý týden analýzu, z niž vyplývá, že Británie má v současnosti druhý nejslabší systém veřejných financí ze všech zemí světa.    Od finanční krize zmizel z britského veřejného sektoru 1 bilion liber, což je ekvivalent 50 procent britského HDP. Naopak Norsko má nejsilnější finance ve veřejném sektoru, protože zisky z dobývání ropy od osmdesátých let neproplýtvalo jako Británie, ale investovalo je do státního fondu "pro horší časy". Bohatší než Británie jsou dokonce země jako Gambie, Uganda a Keňa.

Británie má méně než 3 biliony liber kapitálu a pohledávky (včetně důchodových) ve výši 5 bilionů liber, takže je zadlužena částkou více než 2 bilionu liber.

Důvodem je neoliberalismus. Thatcherová deregulovala britské finančnictví a použila zisky z těžby ropy v Severním moři na obrovské snížení daní.

Výsledkem je přefinancializovaná ekonomika a vláda, která je od finančního krachu r. 2008 o 1 bilion liber zadluženější.

MMF charakterizuje britský privatizační program jako "fiskální iluzi". Britská vláda prodala všechno do soukromého sektoru: od letišť po státní poštu, a to často jen za minimální cenu.

Během dekády škrtů prosazovali ministři a ekonomové snižování státních výdajů s tím, že britská vláda trpí obrovskou zadlužeností. Jenže v ekonomické rozvaze jsou vždycky dva sloupce, jak to vědí účetní odborníci a jak to MMF uznává.

Z výzkumu MMF vyplývá, že britští politikové už desítky let tunelují Británii - a vytvářejí tak vážné finanční problémy pro budoucnost.

Privatizace a škrty nejenže oslabily finanční postavení britského státu, ale také poskytly nezasloužené bohatství malé skupince jednotlivců.

Britské vodárenské firmy financují provoz vodáren z účtů placených za vodu zákazníky. Manažeři zprivatizovaných vodáren v Británii uvalili na tyto firmy dluh ve výši 51 miliard liber a tyto peníze vyplatili akcionářům. Dluh má být uhrazen z plateb zákazníků za vodu. Zákazníci zprivatizovaných vodárenských společností tak prostě cpou své peníze rovnou do kapes akcionářů.

Namísto podniků veřejných služeb, řízených v konkurenčním prostředí, předala Británie přirozené monopoly pár bohatým jedincům, bankám, které mohou svrhnout své dluhy na veřejnost, kdykoliv začnou krachovat, a průmysl outsourcování, který se živí z mrtvoly veřejného sektoru.



Podrobnosti v angličtině ZDE
 

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL v září 2018

2. 10. 2018

V září 2018 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 73 076.47 . DĚKUJEME!   Výdaje na provoz Britských listů byly 62 101.72 Kč.  

Zůstatek byl koncem září 2018 260 636.24 Kč.  

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu. 

Potřebujeme normálně cca 80 000 Kč měsíčně na provoz. STAČILO BY, KDYBY Z 218 000 UNIKÁTNÍCH ČTENÁŘŮ BL ZA KAŽDÝ MĚSÍC JICH PŘISPÍVALO KAŽDÝ MĚSÍC 400 ČÁSTKOU 200 KČ.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.


Hospodaření OSBL za září 2018



Zůstatek k dispozici Britským listům k 31.8. 2018 :.............. 249 661.49

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 73 076.47 Kč 

 

  

 

 

Výdaje:
poplatek za bankovní výpisy .............................................40.00 Kč
připojení k internetu: .....................................................2061.72 Kč

honorář (KD) ...............................................................28 000.00 Kč
honorář (DV) ...............................................................16 000.00 Kč
honorář (BK) ...............................................................16 000.00 Kč 


 

Zůstatek k 30. 9. 2018:  260 636.24 Kč 

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2016

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015  2016