Hrdinové kapitalistické práce

23. 9. 2017 / Jiří Hlavenka


Reportáž Saši Uhlové (publikovaná na http://a2larm.cz/tag/hrdinove-kapitalisticke-prace/) je podle mého názoru nejdůležitější novinářský počin letošního roku. Jedna reportáž, která o kousek pohne naší zemí.

O reportáži (tedy o jejím obsahu, o sdělení) se vede hodně diskusí, což je výborné, je to tolik potřebná reflexe. V diskusi mě překvapují tři věci.

První překvapení je, pro kolik lidí je překvapením, že tu fakt někdo bere tak málo peněz za tolik práce. To žijí přátelé diskutující na jiné planetě, nemají přátele či příbuzné mezi lidmi dělající za třináct hrubého? Nebo to vědí či "tak nějak asi tuší", ale vytěsňují to tak jako jiné nepříjemné informace? To by mě zajímalo.

Druhé překvapení je, pro kolik lidí je překvapením, že se u nás vlastně masově porušují pracovní zákony, jako je maximální délka směny, přestávky, hygiena pracovního prostředí a podobně. To kolegové diskutující spadli z Měsíce, že nevědí, že zákony týkající se práce se u nás porušovaly vždy, že už za bolševika byly jen cárem papíru? Že na udivenou otázku "a to se u nás v tomto za osmadvacet let nic nezměnilo" je nabíledni odpověď "a proč by se proboha mělo změnit, když v zájmu zaměstnavatelů to není a zaměstnanci se s tím trpně smíří"?


A třetí překvapení je, že pro změnu pro nikoho není překvapením jedna věc, která mně naopak přijde jako vlastně přelomové zjištění. Totiž že lidé pracující za mzdy u dolní hranice přijímají svůj osud smířeně, pokorně, až bych možná řekl "otrocky", dokonce s jakýmsi šibeničním humorem, když si jdou pro měsíční výplatu, která jiným stačí tak na dvě hodiny: "budou penízky, bude jich tolik, že je neunesem", jak zaznělo v reportáži. Jak málo často se tam stává, že člověk s prací sekne a jde o dům dál, kde mu dají zfleku o polovinu víc (a nabídky dnes samozřejmě jsou). Jak silným faktorem je "jistota" dané práce (čti: tady mně ztráta zaměstnání fakt nehrozí, protože kdo by to šel za pár šupů dělat). Jak silným faktorem je kolektiv, který při té bídě drží pohromadě a pomáhá si. A jak nemilosrdně toho zaměstnavatelé - kterými je často i instituce placená z veřejných peněz, jako je fakultní špitál - využívají.

Jen shodou okolností jsem v nedávné době byl účastníkem dvou diskusí o práci s lidmi, které dobře osobně znám a o kterých jsem přesvědčen, že jsou pracanti a v daném oboru i "fachmani". Berou celkem málo a v jednom případě s nimi šéf dělá věci, proti kterým jsou zkušenosti p. Uhlové ještě čajíček a kteří si do stáří zhuntované zdraví (faktem je, že to je "vykoupeno" o kus vyšší mzdou, ale nic zázračného). V diskusi oba uznali, že kdyby s tím sekli, tak mají okamžitě za rohem nabídku na to samé o třicet, čtyřicet procent víc.

Ale neseknou.

Nerozumím tomu. Zapadá to ale dobře jako dolní díl skládačky, když si vzpomenu na pár let starou diskusi s jedním významným německým zaměstnavatelem, který tu má továrnu a Čechy si nesmírně chválí - šikovní, pracovití, ukáznění - to jinde v Evropě nenajdu, dodával. Reportáž Saši Uhlové dodává dalších několik slov, které ovšem on už v rozhovoru se mnou neřekl.

Ve spojitosti s tímto zmíním dnes hodně probíranou problematiku minimálních mezd. Často zmiňovaným argumentem je, že některé slušně prosperující země Evropy institut minimální mzdy vůbec nemají - například Švýcarsko. (Takže proč bychom ji museli mít my, že?) Jenomže k tomu chybí podstatný dovětek: v těchto zemích totiž došlo k tomu, že oborové (nikoli odborové) organizace, tedy ony různé Verbandy sdružující firmy (tedy zaměstnavatele!) podnikající v daných segmentech dospěly k tomu, že si dohodly minimální úrovně mezd pro jednotlivé džoby ve svých oborech. Nikoli jako zákon, ale jako ujednání, které je učiněno a které se tudíž následně dodržuje. Dohoda se dá opět konsenzuálním dohovorem ve Verbandu změnit podle vývoje situace - éra krize, éra prosperity atd. - a ve výsledku je benefitem pro celý obor. Vytváří na pracovním trhu stabilitu a kvalitu a znamená nemrhání pracovní silou: chci být kuchař, protože vím kolik si vydělám, tedy jsem kuchař, postupně se zlepšuju, můj talent i výcvik je využit naplno, udělám hodně práce a ta je kvalitní. Nepraštím s vařečkou a nejdu dělat přepojišťovacího agenta a následně řidiče kamiónu jako u nás.

Je to dobré pro konkurenční prostředí, protože když všichni v daném oboru platí svoje lidi víceméně stejně, nezískává se konkurenční výhoda tím, že bych přemýšlel, jak vyzrát na konkurenci tím, že budu shánět lidi s tím, že jim zaplatím co nejmíň to jde - ale získávám konkurenční převahu tím, že si to zorganizuju s co největší efektivitou, s co nejvyšší kvalitou, s co nejzajímavější inovací, popřípadě se vším tímto dohromady.
Samozřejmě, jak už bylo vícekrát řečeno, následovat švýcarský model bychom mohli tehdy, kdyby u nás žil dostatek Švýcarů, tedy asi tak 10 miliónů. Pokud ne, je plošné a postupné (!) zvyšování minimální mzdy prostředkem sice trochu humpoláckým, neflexibilním, s možnými některými negativními efekty zejména v případě silné ekonomické krize, ale zřejmě nic rozumnějšího se u nás nyní dělat nejde. Do sofistikovaných a vycizelovaných řešení jsme ještě nedorostli; časem to ale přijde.

Rozhovor Britských listů 128:

Sedmdesát let jsme nezažili válku. Nevážíme si toho

22. 9. 2017




K tomu: Monty Python Terry Gilliam: Všechny státy mají tendenci směřovat k totalitě
 

V dnešním rozhovoru Britských listů hovoří Jan Čulík o jeho interkulturních zkušenostech a o jeho životě a díle s Michaelem Havasem, významným mezinárodním, novozélandsko-českým dokumentaristou a filmovým producentem, který mj. výrazně přispěl k proslulosti Jana Švankmajera ve světě a přivedl do České republiky celou řadu pozoruhodných mezinárodních filmových osobností. Rozhovor se vysílá na Regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 22. září 2017.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE


Vážení čtenáři, máme-li ve vydání Britských listů pokračovat, potřebujeme trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Možná si nemyslíte, že je v českém prostředí Britských listů zapotřebí. (Nenávist, s kterou se setkávají v reakcích některých občanů, však spíš napovídá, že ano.) 

Pokud takový názor zastáváte, pak samozřejmě finančně nepřispívejte.  

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Brexit: Falešný diskurs v Británii pokračuje

23. 9. 2017 / Jan Čulík



Z nepochopitelných důvodů se britská premiérka Mayová rozhodla pronést "zásadní řeč" o postoji její vlády k brexitu ve Florencii. V sále byli především britští novináři:
Televize BBC včera neinformovala o tom, že ve Florencii britští občané žijící v Evropě uspořádali proti Mayové demonstraci. Hlavně, že vysílala malebné záběry historických budov z florentských ulic. Způsob práce britských médií ohledně brexitu mi hodně připomíná fungování médií  ve východní Evropě za komunismu.




Projev Theresy Mayové neobsahoval nic nového kromě přiznání, že dojednat odchod Británie z EU do konce března 2019 je nemožné, a tak Mayová požádala EU o prodloužení lhůty o další dva roky.

Hlavní problém lživého britského narativu o brexitu je pořád falešná představa, že Británie jaksi "Evropské unii ukáže", že všichni k Británii zhlížejí s úctou a neustále sledují, jaké postoje v Londýně vůči brexitu vznikají, neboť bez Británie se EU neobejde. "Oni nás potřebují víc, než my potřebujeme je", je často opakované heslo v britských médiích.

Tento postoj je ovšem naprosto falešný: Problém brexitu už dávno zmizel z většiny evropských médií a londýnští politikové si neuvědomují, že o podmínkách brexitu bude rozhodovat evropská sedmadvacítka, nikoliv oni.


V Evropě se často poukazuje na to, že londýnští politikové mají naprosto potrhlý a zkreslený postoj vůči Evropské unii. Politico.eu: "Jeden diplomat poukázal na to, že Mayová má pořád naprosto zkreslený postoj vůči EU. 'Mluví o EU a o Británii, jako by to byly dvě srovnatelné země, které chtějí vzájemný vztah,' řekl tento diplomat. "Naprosto nechápe, o co tady jde. Jsou to oni, kdo odcházejí z EU. Je jich 60 milionů. Nás je 450 milionů."

Jak na to poukazují mnozí komentátoři, na jaře 2021 bude referendum z června 2016 v hluboké minulosti. Většina důchodců, kteří tehdy hlasovali pro brexit minimální většinou, bude mrtvá, naopak hlasovací právo získá velký počet mladých lidí, kteří jsou drtivou většinou pro setrvání Británie v EU. Za takové situace je velmi nepravděpodobné, že by Británie z EU skutečně odešla.

Rozhodnutí Mayové "pronést projev" ve Florenci bylo skutečně podivné. Namísto toho, aby se účastnila jednání v Bruselu, nebo aby zajistila, že britská strana jasně zformuluje svůj postoj (dosud, po mnoha měsících, evropská sedmadvacítka stále neví, co vlastně Británie chce) se Mayová náhodně rozhodla "jet do Florencie". Kde na její projev z evropských představitelů nepřišel téměř nikdo.

Mayová v minulých dnech odmítla pronést projev v Evropském parlamentu, který bude dohodu o odchodu Británie z EU schvalovat.

Kromě přiznání, že Británie nedokáže dojednat brexit ve stanovené lhůtě do března 2019, nabídla Mayová Evropské unii uhrazení svých dosavadních závazků částkou 20 miliard eur. Potíž je, že Británie se zavázala v nynějším rozpočtovém období k částce, která se odhaduje až na 100 miliard eur.

(V sobotu ráno tvrdí deník Times a cituje zdroje z Bruselu, že Mayová přislíbila, že Británie uhradí Evropské unii 40 miliard euro.)

Mayová stále neměla co říci k zapeklité otázce, jak vyřešit vznik pevné hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou. Ta bude muset vzniknout, pokud by Británie odešla z jednotného evropského trhu. Vznik pevné hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou však hrozí obnovením severoirského terorismu.

Mayová sice přiznala, že Británie bude dodržovat princip volného pohybu obyvatelstva až do konce března 2021, ovšem zajištění práv evropských občanů v Británii je stále nejasné.

Stejně nejasné zůstává finanční vyrovnání Británie s EU a další otázky, jako uznání jurisdikce Evropského soudního dvora, i když Mayová zjevně do určité míry v těchto otázkách ustupuje.

Brexit nadále zůstává v  britské politice otevřenou ranou a většina médií v Británii je jím nadále trvale posedlá. Veřejná diskuse však zůstává na nesmírně nízké úrovni a do značné míry je stále nalháváním ohledně "vynikajícího, výlučného postavení Británie, která se nyní osvobodí". Vinu na šíření lživého diskursu má i společnost BBC, jejíž novináři se zjevně stoupenců tvrdého brexitu bojí a nekorigují jejich lži.

Hned po projevu Mayové ve Florencii snížila ratingová agentura Moody's hospodářský rating Velké Británie o další stupeň.

Agentura Moody's jako první po referendu o brexitu v roce 2016 snížila rating Velké Británie z nejvyšší hodnoty AAA na Aa1. Nyní ho dále snížila na Aa2. Analytická agentura argumentuje, že porostou tlaky na britský státní rozpočet v důsledku dalšího oslabování britské ekonomiky v důsledku odchodu Británie z EU.

Mluvčí britské vlády se k snížení hospodářského ratingu Británie vyjádřil, že je "zastaralé",  protože "Mayová v pátek ve svém projevu ve Florencii zveřejnila ambiciózní plán budoucích vztahů Británie s Evropskou unií".

Byl sál v OSN při Zemanově projevu tak prázdný jako při projevu Theresy Mayové, nebo víc?

23. 9. 2017 / Jan Čulík

"Mayová zostuzena na světovém jevišti, protože dopad brexitu se prohlubuje". To je titulek ostře kritického článku Iana Dunta ze serveru politics.co.uk.


Když informovala televize BBC tento týden o projevu premiérky Theresy Mayové na Valném shromáždění OSN, odvysílala jen její záběry za předsednickým pultem, jak mluví, a pak dva detaily na její ministry, sedící v publiku. BBC neukázala celý sál, ovšem z výše zveřejněné fotografie vyplývá, že byl v podstatě prázdný. Británie v důsledku brexitu přišla o svůj mezinárodní význam a nikoho už nezajímá, co nějaká britská premiérka říká na světovém fóru, argumentuje autor.

To vede k zajímavé otázce: Když tento týden promluvil na Valném shromáždění OSN Miloš Zeman, byl sál plnější nebo prázdnější než při projevu Theresy Mayové? Co myslíte?

Fotografii celého sálu OSN při Zemanově projevu jsme nenalezli. Proč asi?

PS. Možná Zeman mírně vyhrál nad Mayovou. Fotografii sálu OSN při projevu Miloše Zemana naleznete např. ZDE, napsali nám čtenáři.

Miloš Zeman jako symbol mezinárodní izolace České republiky

22. 9. 2017 / Daniel Veselý

Zdá se, jako by Miloš Zeman zasvětil poslední léta svého života boji s chimérou islámské anticivilizace a migrací, což jsou v jeho očích dvě strany téže mince. Leč český prezident je jako zaseklá gramofonová deska a jeho projev na Valném shromáždění OSN působil opět jako z jiného světa. Pravdou zůstává, že vyjma Zemanových českých stoupenců a prezidentovi nakloněných manipulativních médií jeho soukromá válka nikoho nezajímá, jelikož realita je úplně jinde.   

Český prezident za řečnickým pultem opět pokáral mezinárodní společenství za to, že tváří v tvář „teroristickým anticivilizacím“ příliš váhá. Zeman by rád udeřil plnou silou. Jakoby nevěděl, že se kvazichalífát teroristů Daeše smršťuje každým dnem a mezinárodní koalice se svými spojenci se proti fanatickým džihádistům nezdráhá nasadit zničující vojenskou sílu. Vedlejší ztráty, jež se počítají v řádu tisíců, jsou zřejmě nezbytnou daní při eradikaci anticivilizačního moru. Jenže válečná destrukce a z ní pramenící utrpení a bezmoc jsou silnými ideologickými zbraněmi džihádistických náhončích.    

Miloš Zeman byl velice aktivním zastáncem útoku na Irák. Jinými slovy, český prezident podpořil ilegální invazi, jež vytvořila a posílila ony „teroristické anticivilizace“, proti nimž dnes tak zatvrzele bojuje. Zemanovým „všelékem“ na teroristický neduh je ještě více bomb, dronů – a mrtvol. A je to koneckonců český prezident, který nadšeně podporuje český zbrojní průmysl a jemuž nevadí, že české zbraně končí v konfliktních zónách.

Zemanovou popularitou tedy patrně neotřese ani skutečnost, že Česká republika s prezidentovým požehnáním podporuje konfliktní a násilné režimy, a podílí se tak na destabilizaci Jemenu, Egypta, Nigérie či Iráku. Prezidentův klidný spánek očividně neruší vyzbrojování Saúdské Arábie, kolébky wahhábismu, jež je inspirací pro islamisty na celém světě včetně Daeše. Prezidentovy skandální výroky o islámu a muslimech jako by vypadly z manuálu džihádistů, jejichž snem je poštvat většinovou populaci proti obyčejným muslimům. Ba co víc, Zemanova zášť vůči migrantům a válečným uprchlíkům je nebývalým cynismem. Pokud český prezident podporuje udržování válečných rozbrojů na Blízkém východě a zároveň se staví na zadní před nešťastníky prchajícími před násilím a rozvratem, nelze jej ani na okamžik brát vážně. A přestože není radno islámský fundamentalismus podceňovat, jen stěží o jeho rizicích může hovořit někdo, kdo k nim nemalou měrou přispívá.     

Zatímco český prezident ve shodě s Donaldem Trumpem laje teroristům, generální tajemník OSN António Guterres považuje změny klimatu za prioritu letošního Valného shromáždění. I když Miloš Zeman o existenci globálního oteplování nepochybuje, klimatické změny chápe jako přirozený běh věcí. „Já si vzpomínám na slova jednoho filozofa. Lidstvo je jakousi plísní na povrchu planety. A ta planeta se chová úplně stejně, ať tam to lidstvo je, nebo není,“ prohlásil prezident. Jinak řečeno, hlava státu navzdory vědeckému konsenzu hrubě bagatelizuje patrně největší nebezpečí, jemuž lidstvo v současnosti čelí.      

Miloš Zeman, který žije v zajetí svých úzkoprsých a nadmíru obsedantních představ, promluvil ke světu, jehož podstatě ani za mák nerozumí. Prezident tak znovu potvrdil, že naši vrcholní představitelé nechápou komplikovanou realitu dnešního světa, čímž Českou republiku ještě více marginalizují.

Monitor Jana Paula:

Další konflikt idejí, aneb Mariánský sloup na Staroměstském náměstí zřejmě vadí nejen vánočním trhům

22. 9. 2017 / Jan Paul


Praha zamítla obnovu mariánského sloupu, hlavní město si nepřeje, aby byl na Staroměstském náměstí v Praze obnoven mariánský sloup stržený v listopadu 1918. Vyplynulo to ve čtvrtek 14. září 2017 z jednání pražského zastupitelstva o peticích pro a proti sloupu. Debata o nich trvala tři hodiny. Tolik aktuální zpráva z médií. Tak vida, obyčejný vandalismus Franty Sauera za přihlížení davu opět získal punc legálního aktu. Mariánský sloup nebyl protizákonně svévolně zničen, ale byl jenom stržen, a jako takový – totiž stržený – se opět potvrdil v historii.


Co na tom, že to byla cenná umělecko-historická barokní památka z roku 1650, postavená nikoliv jako symbol pobělohorské rekatolizace, ale jako projev díků za záchranu Prahy při obléhání Švédy za třicetileté války? Rozvášněný hospodský anarchista Sauer za podpory hasičů se 3. listopadu roku 1918 dopustil zničení v Čechách nejstaršího a v Evropě čtvrtého nejstaršího mariánského sloupu s plastikou sochaře Jana Jiřího Bendla, a tuto akci ve své podstatě pražští radní po 99 letech posvětili tím, že znovuobnovení sloupu zamítli.

Není to jen neúcta k významné umělecké památce, ale i další z projevů konfliktu idejí, který naší současnou civilizaci provází. Na jedné straně tříhodinová debata zastupitelstva Prahy, na straně druhé dvacetiletá práce sochaře Petra Váňi, který na replice sloupu Panny Marie Neposkvrněné pracoval, a nyní přijde vniveč. Váňa idealisticky věřil, že obnovení sloupu se může stát aktem smíření, jenomže smířením koho a s čím? Mám za to, že pravděpodobně protestantů s katolíky, přestože se protestantské církve holedbají ekumenismem.

Společnost pro obnovu mariánského sloupu relevantně poukazuje na to, že tato památka by se měla vrátit na své původní místo, naopak signatáři petice proti jejímu obnovení argumentují afektivně a historicky nepřesně, když ve své petici tvrdí, že, cituji: „Tento sloup byl postaven roku 1650 jako symbol vítězství katolicismu nad 'kacířským' královstvím a vyjadřoval politickou nadvládu Habsburků nad českým národem. Sloup se tak stal politickým i ideologickým znamením poroby českého národa“.

Signatáři petice také zcela účelově tvrdí, že sloup nebyl běžným mariánským sloupem, kterých bylo v naší zemi více, a že ikonografická symbolika sloupu oslavovala úplné zničení protestantských kacířů, kteří zde mají podobu hadů a ďáblů. To je opravdu směšná spekulace, had je obecně v křesťanství negativní symbolikou ďábla, který je ztělesněním zla, hříchu, podvodů, lstivosti, zrady a pomluvy, a co jiného byli Švédové, kteří obléhali Prahu, nebo mor? Nákaza, která v té době kosila tisíce lidí?

Jiří Slouka ve své knize Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy (nakl. Grada, 2010) píše, že, cituji: „Mnoho sloupů nesoucích na vrcholu sochu Panny Marie bylo postaveno v souvislosti s morovými epidemiemi, a je jen otázkou konvence, jak se nazývají. Někdy pro ně najdeme v literatuře oba termíny používané stejnou měrou nebo současně, jako v případě sloupu na Hradčanském náměstí v Praze, nazývaného mimo jiné „mariánský morový“. Argumentace odpůrců je proto co se týče symboliky sloupu nepřesvědčivá a populistická.

Historik architektury Zdeněk Lukeš míní, že bylo chybou do problematiky zatahovat politiku. Hlavním argumentem mělo být, že je to velmi cenná umělecká památka, která byla dost brutálně a celkem zbytečně zničena. Ano, spor o mariánský sloup se nikdy neměl zvrhnout v trapné politické hašteření. Odsoudíme snad skvělé dílo Guernica od Pabla Piccassa za to, že autor byl člen komunistické strany? Byl mariánský sloup v Praze špatným dílem jen proto, že se jeho vysvěcení 13. července 1652 zúčastnil i Ferdinand III. Habsburský se synem?

Spoluautorka petice proti sloupu Lenka Procházková něco podobného více méně schvaluje, když mimo jiné řekla, že, cituji: „Každý pád nenáviděného politického režimu je provázen odstraňováním jeho symbolů.“ No vida, čeho jsme se dočkali od kulturně erudované literární autorky, svévolné vandalství je považováno za pouhé odstraňování. S hypotézou, že mariánský sloup na Hradčanském náměstí byl politickým aktem, přišla v roce 1998 i společnost Veritas, což je historická společnost pro aktualizaci odkazu české reformace.

Ve svém dopise sborům, náboženským obcím, a sborovým společenstvím v České republice ze dne 18. 2. 1998 totiž uvedla, že přítomnost císaře Ferdinanda III. na vysvěcení sloupu ukazuje na to, že šlo o záležitost politickou. Potíž ale je, že samotný fakt slovesa „ukazuje“ ještě neznamená, že to, na co má ukázat, tím ve skutečnosti je. Jinými slovy, přítomnost Ferdinanda III. mohla, ale také nemusela znamenat, že vysvěcení mariánského sloupu byla záležitostí politickou, jak se nám snaží společnost Veritas prvoplánově vnutit.

Osobně nejsem příliš horlivým vyznavačem mariánského kultu, ale mezi vysvěcením mariánského sloupu a záměrem postavit tento sloup, a realizovat ho jako projev díků za záchranu Prahy, spatřuji přece jen rozdíl. Stejně jako v případě akce Franty Sauera, kterou společnost Veritas obhajuje tím, že mimo jiné píše, cituji: "O tom, že nešlo o čin směřující proti veřejnému zájmu ani o vandalství, svědčí skutečnost, že nebylo na F. Sauera podáno trestní oznámení." To je opravdu velmi úsměvné tvrzení.

Dle mého soudu je tato úvaha v myslích těch, kteří by měli ctít křesťanskou etiku, mírně řečeno nestandardní. Zlý skutek přece zůstane zlým skutkem i tehdy, když není potrestán. A tak slovo smíření je zatím dnes stále jen pouhým slovem ze slovníku, stejně jako slovo ekumenismus. Společnost VERITAS na svém webu sice píše, že její zaměření je interkonfesijní a ekumenické, ale soudě podle jejích aktivit proti znovu postavení mariánského sloupu si tím nejsem zcela jist.

A co dodat závěrem? Ze zamítnutí obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí radost nemám, místo, kde měla být kulturní památka obnovena, zůstane nadále volným prostorem pro obyčejný konzum. A tak možná jedním z hlavních důvodů, i když trapným, který by vysvětloval zamítavé postoje radních by bylo, že by sloup vadil či překážel vánočním a jiným trhům, které se na Staroměstském náměstí každoročně odehrávají. Že to je v dnešní době, v níž je možné všechno, úvaha scestná?

Epilog : Za povšimnutí v době předvolební stojí, kdo a jak hlasoval v případě mariánského sloupu: Proti jeho obnově se explicitně vyslovili zelení, piráti, komunisté, ČSSD a ANO, a zamítavé rozhodnutí nepodpořila TOP 09, ODS, KDU-ČSL a Nezávislí.



Brexit je dar Británie světu

22. 9. 2017

Podobně jako slavný britský chemik Sir Humphry Davy (nar. 1778), který na sobě prováděl nebezpečné chemické experimenty, a učinil tak celou řadu cenných objevů, které přinesly prospěch lidstvu, i Velká Británie nyní brexitem provádí sama na sobě nebezpečný experiment, ku prospěchu lidstva, píše v deníku Financial Times Simon Kuper.

Pokročilé společnosti málokdy provádějí bezstarostně něco tak nebezpečného, jako je to, co nyní provádí Británie s brexitem. V důsledku toho tento nebezpečný experiment přináší nové informace, které překvapují jak stoupence brexitu, tak jejich odpůrce. Zde je několik cenných raných lekcí pro ostatní země. (Zvlášť pro Českou republiku se zdají být velmi aktuální, poznamenává redakce Britských listů.)


1. Když se plnou vahou zaměříte v politice na konfliktní téma, vytvoříte ve společnosti hluboký konflikt. Referendum o brexitu vyvolalo v celé Británii, v této tradičně apolitické zemi, obrovské vášně a obrovské spory. Urážky jako "nepřátelé lidu", "sabotéři", "rasisti" a "vrať se tam, odkuds přišel" jsou nyní na pořádku dne. Hádky o brexitu vedou k rozkolům rodin na svatbách a o Vánocích. Před referendem o brexitu skoro žádný Brit členství Británie v EU vůbec nepovažoval za důležité téma. Stejné je to v Americe, kde nikdo neřešil otázku transgenderových záchodů, dokud to téma neobjevili politikové. Poučení: Pokud jako politik musíte řešit konfliktní témata, je vždycky rozumné usilovat o kompromis a nikoliv o konfliktní řešení, nikoliv o výsledek typu "vítěz bere vše".

2. Všechny země potřebují regulaci lhaní při volbách. Vždycky existovali lidé, kteří lhali s cílem vyhrát volby. Jenže dnes máme sociální sítě. Proto je nutno co nejrychleji zmodernizovat staré a neúčinné dohližitele na průběh voleb z 20. století a proměnit je v svého druhu soudce, kteří by měli mít pravomoc okamžitě poukázat na veřejné lhaní politiků a odsoudit je. Vzorem by měla být situace z tohoto týdne, kdy ředitel britského Statistického úřadu kritizoval Borise Johnsona za to, že Johnson začal znovu opakovat svůj nesmysl, že odchodem z EU získá Británie pro státní zdravotnictví 350 milionů liber týdně.

3. Revolucionáři vždycky podcení, co budou stát změny. Kalkulovat, co budou zemi stát změny, bývalo jádrem klasického konzervativního myšlení. Dnešní britská Konzervativní strana však tento um jaksi ztratila.

4. Téměř každý systém je daleko složitější, než jak vypadá. Většina lidí neumí vysvětlit, jak funguje splachovací záchod, píše Steven Sloman, kognitivní vědec na Brown University. Evropská unie je ještě složitější než splachovací záchod, a tak odchod z EU znamená nesmírné množství nepředvídatelných dopadů. Většina Britů, když v červnu 2016 hlasovala pro brexit, neměla tušení, že to bude znamenat uzavření hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou, anebo že se britská vláda zmocní diktátorských pravomocí při přepisování evropských zákonů a odepře tuto pravomoc parlamentu. Protože jsou věci vždycky daleko složitější, než jaké se zdají být, tzv. "zdravý rozum" je velmi špatným rádcem pro vytváření politické strategie určité země. Složitost je také přesvědčivým argumentem proti přímé demokracii.

5. Imigranti hrají důležitou roli. Každá země, v níž žijí imigranti, na nich začne plně záviset. Britské zdravotnictví a britské finančnictví by bez imigrantů vůbec nemohly fungovat. Máte plné právo projevovat svou nechuť vůči imigrantům, ale musíte si být vědomi, že vyhnání imigrantů bude mít záporné společenské a ekonomické dopady.

6. Musíte si vybrat, komu předáte svou suverenitu. Stoupenci brexitu mají pravdu, že Evropská unie si přisvojila část britské suverenity. Avšak jak poznamenal bývalý britský premiér John Major, v dnešním propojeném světě je jediným plně suverénním státem KLDR. Ostatní země neustále prodávají části své suverenity. Například, Británie doufá po odchodu z EU uzavřít s EU obchodní dohodu, což bude znamenat, že Británie bude muset dodržovat všechny technické standardy EU, od automobilů po hračky. V praxi si suverenitu nikdy neudržíte.

7. Vláda je schopna řešit jen jediný obří projekt v jednu dobu. A to jen v nejlepším případě, a jen tehdy, když se na tom ministři shodnou a nehádají se. Neexistují kapacity pro to, aby vláda mohla dělat zároveň i něco jiného.

8. Vyjednávání nefunguje, pokud zlikvidujete důvěru druhé strany. To zjistilo i Řecko při vyjednávání s Evropskou unii během své finanční krize, říká řecký ekonomický analytik Paris Mantzavras. Vysmívat se veřejně vyjednavačům z druhé strany, což dělal řecký ministr financí Janis Varoufakis, a což dělají nyní britští ministří každodenně - je tedy taktikou, která vede k prohře.

9. V lidských záležitostech se není možné vrátit do minulosti. Británie se nemůže vrátit do vykonstruované idyly v době, kdy nebyla členem EU, protože se svět od roku 1973 změnil. Ani nemůže nyní Británie zrušit experiment brexitu, pokud se nepovede, a vrátit se před referendum z června 2016. Minulost je v minulosti, a není dobrým rádcem pro vytváření politické strategie pro budoucnost.

Všechno toto poučení přichází pro Británii už příliš pozdě, takže prosím, považujte jej za náš nesobecký dar světu, jako fotbal, uzavírá autor.


Ruská diaspora v Německu by mohla výrazně posílit šance ultrapravice

22. 9. 2017


V Německu žije podle odhadů 1,4 až 4 miliony ruských mluvčích. Mnozí z nich jsou potomci německých emigrantů do Ruska z 19. století, kteří po rozkladu Sovětského svazu dostali německé občanství.

Velké německé politické strany tuto ruskou menšinu většinou ignorují, avšak silně se o jejich voličské hlasy uchází Moskva a německé ultrapravicové strany. Snaží se angažovat voliče, kteří jsou v deziluzi ohledně západní demokracie.


Od března 2017 organizuje v Německu státem podporovaná Spolková asociace ruskojazyčných rodičů (BVRE) panelové diskuse s politiky ze všech hlavní stran - přirozeně v ruštině.

Ruskojazyčná menšina v Německu byla vždycky považována za apolitickou, od uprchlické krize r. 2015 se však zpolitizovala.

Strana Alternative fuer Deutschland je jedinou politickou stranou, která aktivně usiluje o hlasy ruskojazyčných voličů. Vydává letáky v ruštině, v nichž varuje před "muslimskou invazí" a chválí Vladimíra Putina.

Z nedávného průzkumu veřejného mínění vyplynulo, že většina příslušníků ruskojazyčné menšiny v Německu důvěřuje více ruským zdrojům než německým médiím, i když hovoří oběma jazyky.

Přestože většina příslušníků ruskojazyčné menšiny uvedla, že si váží německé demokracie více než ruské demokracie, podpora německé demokracie byla výrazně menší u mladších Rusů.

Spolková asociace ruskojazyčných rodičů (BVRE) začala organizovat politické panelové diskuse po tzv. "případu Lisy". V lednu 2016 tvrdila ruská média, že v Berlíně uprchlíci znásilnili ruskou dívku jménem Lisa.

Německá policie tato tvrzení odmítla jako falešná, avšak tisíce ruskojazyčných občanů přesto vyšly do ulic na protest proti prouprchlické politické Angely Merkelové.

Z organizovaných diskusí vyplývá, že ruská menšina v Německu je ostře nepřátelská vůči uprchlíkům a staví se proti evropským sankcím proti Rusku, uvaleným na Rusko za invazi na Ukrajině a za okupaci Krymu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Britská zahraniční politika je jako prastarý šamanský rituál.

Ignorujte Trumpovy lži. Severní Korea nepředstavuje hrozbu

22. 9. 2017

Vystoupení amerického prezidenta Donalda Trumpa v OSN bylo nebezpečné. Nebylo nebezpečné kvůli teatrálnímu a infantilnímu jazyku, nýbrž kvůli tomu, že bylo založeno na lži, píše na stránkách Guardianu Simon Jenkins. Volba je privilegiem moci – a zdrženlivost je její povinností. Trump ani jedno z toho nechápe. Dva objekty jeho jedovatosti – Írán a Severní Korea, se snaží bránit svou suverenitu, a to týmiž zbraněmi jako Spojené státy a jejich spojenci.

Žádná vnější síla tyto země pravděpodobně nezastaví. Nemusí se nám líbit jaderná proliferace, ale jen stěží v tomto ohledu můžeme někoho poučovat. Představa, že Severní Korea kvůli všem svým pózám pro Ameriku představuje existenciální hrozbu, je paranoidní absurdita. Kdyby severokorejský vůdce zešílel a odpálil jadernou raketu na Guam nebo Havaj nebo Oregon, způsobil by nenapravitelné škody a krizi v čínsko-amerických vztazích. Největší nebezpečí by spočívalo v tom, že Spojené státy by zabředly do další pozemní války v Asii.

Když se Donald Trump ujal úřadu, zmiňoval politiku radikálního nevměšování v zahraničí, a to na základě přijatelné doktríny „America First“. Trump se stavěl skepticky k válkám v Iráku a Afghánistánu, měl po krk NATO, choval averzi ke spojenectví se Saúdskou Arábií a dychtil po sblížení s Ruskem. To by byl i ve světle amerického izolacionismu minulosti dramatický krok. Všichni jsme dychtivě očekávali, jak by to mohlo fungovat v reálu.

Nicméně Donald Trump sklouzl k militarismu ještě rychleji než George W. Bush. Zasypal bombami Sýrii a poslal další vojáky do Iráku a Afghánistánu. Chce „vyhrát“ jediným možným způsobem, kterému rozumí - agresivitou. Jeho největší slabostí je neustálé předstírání, že nemá na vybranou.

Británie by neměla mít nic společného s touto lží. Severní Korea pro Velkou Británii ani NATO nepředstavuje žádnou hrozbu. Přesto se Theresa Mayová minulý měsíc vydala do Tokia, aby s japonským premiérem probrala, „co se má s KLDR udělat“. Čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi podle slov jejího asistenta bez okolků vzkázala, že jeho povinností je přitáhnout uzdu Kim Čong-unovi. To je válečnická mluva plná opia. Británie dokonce nedokázala vyloučit vojenský nebo kybernetický zásah proti Pchjongjangu. Londýn, jak Mayová uvedla, plně podpoří Ameriku.

Britská zahraniční politika je jako prastarý šamanský rituál. Žádná jiná evropská země necítí potřebu se takhle chovat. V sázce jsou lidské životy a peníze, a přitom nejde o případný národní zájem. Britská politika je tak ostudná, jako je Trumpova nebezpečná.

Celý článek v angličtině ZDE

  

V Moskvě předělávají sochu Michaila Kalašnikova

23. 9. 2017


 Nazi gun removed from statue of Mikhail Kalashnikov, inventor of the Soviet Union's AK-47 assault rifle https://t.co/PAQLHrSPr8 pic.twitter.com/eGbpTteUOD

Z nového pomníku Michaila Kalašnikova v Moskvě byla odstraněna jeho zbraň. Moskvané si totiž povšimli, že to není AK-47, ale německá zbraň Stg44, zkonstruovaná r. 1942. 

Kalašnikov vytvořil svůj samopal AK-47 roku 1947 a sám se vyjádřil o tom, že slyšel spekulace, že ho okopíroval ze zbraně německého konstruktéra Hugo Schmeissera. 

Podle Vladislava Kononova, ředitele ruské vojenské a historické společnosti, skutečnost, že si Moskvané povšimli, že na soše drží Kalašnikov nesprávnou zbraň, potvrzuje, že obvinění Kalašnikova z plagiátorství není správné.

Podle expertů je Kalašnikovův samopal nejefektivnější malou zbraní. Každá pátá zbraň na světě je dnes kalašnikov. 

Podrobnosti v angličtině ZDE


ČR není žádnou "zralou demokracií"

22. 9. 2017 / Karel Dolejší

Česká republika je zemí, kde žádné hodnoty neplatí, kde nic není hanba.

Některé věci můžete opakovat dvacet let tři sta krát a nic se nezmění. Ale vždycky je lze samozřejmě zopakovat po tři sta prvé.

Erazim Kohák často vypráví příběh o spekulantech z doby americké občanské války. Byli to lidé, co nejprve skoupili dluhy vojáků na frontě a čekali, až dotyčný padne. Pak šli vyhodit vdovu s dětmi z farmy a nastěhovali se sami.

Žádný zákon jim takové jednání nezakazoval a snad ani nemohl. Ale ještě po dvou generacích byli potomci těchto lidí ve své komunitě sociálně stigmatizováni. Protože přišli k majetku mimořádně hnusným, odporným způsobem, který komunita odsuzovala. A je to tak v pořádku. Zákony totiž nemohou společnosti nařizovat hodnoty. Ty si musí stanovit občanská společnost sama, nezávisle na státu. Tedy pokud je takového výkonu schopna.

Česká republika je ale zemí, kde žádné hodnoty neplatí, kde nic není hanba. Když se někdo pokusí operovat v rovině občanské společnosti z jakéhokoliv stanoviska ve smyslu vyloučení podlého, odporného jednání, je tu okamžitě podroben mnoho let neměnné proceduře.

V prvním podvodném argumentačním kroku je rozprava o hodnotách v občanské společnosti krátkým spojením sloučena se sférou státní moci.

Ve druhém je dotyčnému řečeno, že by prý chtěl zákonem nařídit určité hodnoty a je tedy totalitář, i kdyby se od myšlenky na cosi takového stokrát distancoval a vysvětlil, že chce něco jiného.

Český normalizační syndrom morálního nihilismu je zkrátka alergický na jakékoliv řeči o hodnotách i na samotnou možnost, že by se s hovady nemluvilo, třebaže neporušují žádné zákony.

Aktéři reprezentující tento syndrom kdysi špatně přečetli postmodernisty a "Anything goes" (což se týkalo výhradně epistemologie) se stalo jejich "morálním" krédem.

Je ČR zemí, v níž žádné hodnoty neplatí?

22. 9. 2017 / Václav Hořejší


Nedávno mi pan Čulík v e-mailové diskusi zdůrazňoval, že BL publikují pouze kvalitně vyargumentované příspěvky a že pan Dolejší je v tomto směru zářným vzorem. Nemyslím, že je to případ článku  ČR není žádnou zralou demokracií   (ostatně nemyslím, že je to případ i některých jiných Dolejšího textů). Redaktor BL Karel Dolejší v něm píše, že "Česká republika je zemí, kde žádné hodnoty neplatí". Co je tohle za nesmyslnou generalizaci? Poněkud krypticky dále píše: Český normalizační syndrom morálního nihilismu je zkrátka alergický na jakékoliv řeči o hodnotách i na samotnou možnost, že by se s hovady nemluvilo“.

Pravděpodobně těmito výkřiky reaguje na diskusi o tom, zda měla být k diskusi o problémech školství připuštěna poslankyně KSČM Semelová; míní tedy tím „hovadem“ právě onu osobu? Trpí podle pana Dolejšího „normalizačním syndromem morálního nihilismu“ středoškoláci, kteří onu diskusi organizovali a Semelovou pozvali? Směřují BL tímto stylem psaní na úroveň PL?

Musím říci, že řeči poslankyně Semelové relativizující zločiny stalinistického období v ČSR mě onehdy také hodně iritovaly, ale přesto bych si myslel, že by měly být vyvraceny solidními argumenty a ne hloupými nadávkami. Mimochodem, asi nejvíc některé lidi rozčilovaly názory paní Semelové na proces s Miladou Horákovou. Jak známo,  souvislosti s tím byla i souzena – a soudem byla osvobozena. Semelová pokud vím, nikde neschvalovala popravu Milady Horákové, ale vyjadřovala pochybnosti o tom, že její přiznání byla vynucená.

Tento názor mě ale nijak nepobuřuje – naopak, já jsem si vždy myslel, že Horáková odvážně, ba hrdinsky, i před soudem řekla, co si opravdu myslela a jaké z toho vyvodila důsledky – totiž že se snažila o odstranění komunistického režimu! Tvrdí snad někdo, že naopak onen režim schvalovala, nic proti němu nepodnikala a on ji jen přinutil říkat opak, aby ji mohl popravit? Dobře si pamatuji, že i někteří moji známí v dávných soukromých diskusích říkali, že by dokonce akceptovali, resp. uvítali odstranění komunistického režimu i za cenu velkých válečných obětí (tedy něco podobného tomu, co Horáková říkala před soudem).

Mají snad být diskuse na toto již historické téma nadále tabuizované a zastánci „nesprávných“ názorů ostrakizováni a označováni jako „hovada“?







Ano, ČR bohužel dnes JE zemí, v níž žádné hodnoty neplatí

22. 9. 2017 / Jan Čulík

Tentokrát plně souhlasím s Karlem Dolejším a hrubě nesouhlasím s Václavem Hořejším.. Je dost možné, že v ČR existují tisíce či možná desetitisíce lidí, kteří považují morální a právní hodnoty za zásadní a důležité. Jenže co je to naplat, když pro jejich hájení nic efektivnějšího nedělají.

Když se nedávno v Británii vyjádřil jeden konzervativní poslanec rasisticky o Romech, zvedla se po celé zemi vlna protestů. Poslanec se musel hodně omlouvat a málem přišel o své poslanecké křeslo. Čeští politikové se vyjadřují rasisticky kdykoliv o komkoliv a nikomu to nevadí. Pan profesor Hořejší by mě přesvědčil, že v ČR vládnou hodnoty, kdyby se i v ČR dokázala zvednout vlna odporu proti rasistické nenávisti. Není tomu tak. Lidé v ČR proti tomu nedělají NIC.

V Británii byl nedávno odsouzen na 12 týdnů do vězení jeden aristokrat  za to, že vyjádřil na Facebooku přání, aby někdo autem přejel Ginu Millerovou, která zvítězila ohledně brexitu u britského Nejvyššího soudu nad britskou vládou, která se snažila obejít parlament. Byl v ČR někdy někdo odsouzen za výhrůžku na Facebooku? Na rozdíl od ČR v Británii nebo v Německu policie výhrůžky smrtí, zveřejňované na Facebooku ŘEŠÍ. Úřady totiž vědí velmi dobře, jak rychle by se země rozložila, kdyby se to nedělo. V ČR proti nenávisti nikdo výrazněji veřejně nevystupuje. Proč? Nikoho to nezajímá a nikomu to nevadí natolik, aby začal něco efektivně dělat. Česko nemá hodnoty.

V ČR dnes fungují naprosto kriminální instituce, jako jsou Parlamentní listy, které léta systematicky porušují hned asi tři paragrafy trestního zákoníku, a nikdo proti tomu nejedná a nikdo proti tomu, že soudy a policie nejednají, neprotestuje. Velká část českých politiků PL dokonce legitimizuje tím, že jim poskytuje rozhovory. Zřejmě se tím dopouštějí trestního činu schvalování trestného činu. Ale koho by to v ČR zajímalo. Parlamentní listy samozřejmě nejsou jedinou takovou děsivou platformou. Dochází k rychlému rozkladu veřejného diskursu.  Známý novinář mi řekne, že musí vysílat rozhovory s tvrdým rasistou, protože je to kandidát do parlamentu. Opravdu? Vysílal by i rozhovor s kandidátem, který by požadoval stavbu plynových komor pro Romy či pro muslimy? Je zákonem přípustné pouštět do médií osoby, které se dopouštějí trestných činů vyvolávání rasistické a náboženské nenávisti?

Při nečinnosti úřadů, soudnictví a policie se Česká republika dále propadá do lží, nenávisti, strachu a nesnášenlivosti. Proč proti tomu ti lidé, kteří vědí, že je to nebezpečné, nevystupují? Oni nevědí, že je to nebezpečné? Nezávislý pozorovatel může z toho jedině usoudit, že ČR je zemí, v níž žádné hodnoty neplatí.

Dnes už i v mainstreamových médiích najdete běžně příklady nenávisti, které bezpochyby naplňují skutkovou podstatu trestných činů.

Ano, bohužel je tomu tak: V dnešní době je v ČR možné šířit jakoukoliv nenávist a lidé, kteří vědí, že je to nepřípustné, proti tomu nevystupují.

Nenávist vede ke krveprolévání. Už byl v Chomutově zavražděn z nenávisti romský podnikatel, žijící v Holandsku.

Bohužel, zdá se, že většina lidí v ČR tomuto nebezpečí vůbec nerozumí, přesně tak, jak to popisuje Karel Dolejší.  

Proč nechodím k volbám

22. 9. 2017


Přiznám se, že voleb jsem se zúčastnil asi dvakrát nebo třikrát v životě. Bylo to ještě v dobách, kdy jsem byl poněkud optimističtější, nezabýval jsem se tolik globálním stavem společnosti a měl jsem spoustu jiných myšlenek. Tehdy jsem nejspíš ještě věřil, že volby v naší zemi (nebo kdekoli jinde) mají nějaký smysl a že když se na nich budu podílet, pak alespoň formou zvolení menšího zla udělám něco dobrého, píše Pavel Jeřábek.

To jsem si tenkrát myslel, pokud už jsem tedy o tom vůbec přemýšlel. Principiálně jistě v pořádku, avšak v průběhu doby jsem došel ke smutnému a znepokojivému poznání, že je to vlastně pouze teorie, která v realitě stávajícího systému nefunguje.


K tomu: Matematik Uwe Ladwig: Nevolit, to nejde


Jestliže u stolu sedí čtyři lidé a hrají hru, smysl to může mít samozřejmě pouze tehdy, pokud pro všechny hráče platí stejná pravidla a všichni se jimi řídí. V okamžiku, kdy se na jednoho z nich pravidla nevztahují celá – ať už proto, že někomu pod stolem strčil stokorunu, nebo z důvodů jiných –, stává se hra nesmyslnou.

A konkrétněji? Třeba to, že pokud v zemi, která si říká demokratická, může působit miliardář, jenž v dané zemi zastává vysoký politický post, a ještě ke všemu v téže zemi vlastní přední masmédia, pak takováto praktika je v přímém rozporu se samotnými principy demokracie.

(Tyto problémy by jistě bylo možno prostřednictvím několika jednoduchých zákonů vyřešit, ale o tom nemá cenu psát. Nejhorší je na tom beztak to, že lidé si takové figury sami volí.)

Pokud tedy s něčím nesouhlasím, první a nevyhnutelný (a klidně i jediný) krok musí být zákonitě ten, že se toho přestanu účastnit, přestanu se na tom podílet, přestanu to podporovat. Nemohu kázat vodu, a pít víno.

Ovšem v systému voleb jádro problému tak jako tak netkví. Jádro problému se dá vyjádřit jednoduchým axiomem, který říká, že bude-li společnost ignorantská, bude ignorantské i vedení. Skutečně bláhový by byl člověk, který by očekával, že změny přijdou seshora. Nikoli; pokud si mám udržet systém, který jsem vybudoval, musím v první řadě trvale zajišťovat status quo, jinak se mi vše začne sypat jako domek z karet.

(K volbám mě ještě napadá, že někteří lidé by mi snad mohli oponovat starým známým pořekadlem, že když se toho neúčastním, nemám do toho co mluvit. Tito lidé ale dle mého soudu nic nepochopili. Je-li volební systém efektivní, jak je pak možné, že se každých několik let – po proběhnutí voleb – situace v zemi prudce nezmění k lepšímu? Kde je implementace velkohubých slibů? Není podezřelé, že se vždy děje víceméně totéž a nejen že se nic nelepší, ale situace je prakticky čím dál horší? Nůžky mezi „plebsem“ a „elitou“ se rozevírají, špička pyramidy se protahuje a bez ohledu na to, kolik billboardů vidíte u silnice a kolik lidí vám přece neříká, co si máte myslet, situace vždy vyústí ve stejnou stoku hořkosti. Jak je možné, že se za více než čtvrtstoletí ještě nikomu nepovedlo tento stav nějakým zásadnějším způsobem změnit? Že by systém přece jen funkční byl, ale k naší smůle se vždy vyskytlo pár zlých chlápků, kteří se zkrátka nechali uplatit, a proto jde vše pozvolna ke dnu?

Můžeme si lhát do kapsy, ale realita je jiná, hra byla zmanipulována jako tuzemský fotbal, jenže mnoha lidem to budete vyprávět marně, protože ve svém životě potřebují jakousi psychickou záchrannou síť a nejsou stavěni na to, aby jim ji nějaký chytrák vyfoukl. Což je naprosto v pořádku, ale mě ať prosím z celé té šarády vynechají.)

Jak jsem naznačil, je třeba provést si inventuru vlastního nitra. Systém, který tu je, je tu pouze a jenom proto, že ho tu tolerujeme. Že je nám to vlastně jedno. Ostatně, už jsme si natolik zvykli (a byli tak vychováváni), že to nejspíš ani jinak dělat nejde. Hlavně mít to své místečko na slunci, platit složenky, nakupovat elektroniku a jednou za rok na čtrnáct dní k moři. Jinak televize a s filozofií dejte pokoj, my máme svých starostí dost.

Výtečně, ale v tom případě si už nikdy na nic nestěžujme.

Člověk je zejména v poslední době veden k rakovině černobílého přemýšlení, které je samozřejmě spojeno s různými podskupinami typu rasismus, xenofobie a podobně. Černobíle přemýšlejícím člověkem se dobře manipuluje, tedy snadno se ovládá. Černobílost, nálepkování, házení do jednoho pytle, místo argumentace pouze negace – dnes se s tím setkáte, kam se podíváte.

A současný svět se zdá být nejenom vykolejený, nýbrž po orwellovsku zcela postavený na hlavu. Jak říkal Lennon, je smutné, že člověk, který žije v šíleném systému a na jeho šílenost poukáže, je sám označován za šílence. Se svými názory, založením a postoji, které ctí zcela přirozené základní morální imperativy a vyznávají filozofii empatie, jste dnes oštítkován coby „sluníčkář“ (případně „konspirativec“) a je na vás pohlíženo, jako kdybyste byl minoritní neškodný blázen, který pokud by měl aspoň trochu rozumu, jde s davem a na sociálních sítích se navzájem poplácává po ramenou s lidmi, kteří z mordy vlastního ignorantství dští xenofobii a nenávist. Tohle je přece mainstreamový diskurs, kdo stojí o nějaké hippie nesmysly, že?

Že tento způsob nazírání nikam nevede, je v současnosti znát čím dál více. Při troše soudnosti se to jeví jako už zcela evidentní. Místo demokracií máme plutokracie, místo kapitalismu feudalismus (ne-li hůř), planeta je neskutečně devastována a shůry pomoc nepřichází. Nepomůže žádný bůh, mimozemšťané, ani druhý příchod Ježíše zatím nenastal. Bude to tedy nejspíš na nás.

Žijeme v systému uplatňujícím také něco, čemu říkám chorobná krátkozraká nenasytnost. Tento virus se šíří všude, od globálního makrokosmu k nejmenším všednodenním mikrokosmům. Tendence šílenství systému (který už je v podstatě mrtvý a ani žádné nové technologie na jeho zvrácené sebevražednosti nic nezmění, ba naopak) ve světě stoupají a zdá se, že patologické mamonářství hegemonie se nezastaví skutečně před ničím a systém si pod sebou bude nadále maniakálně podřezávat větev.

Světové události poslední doby mají společný jeden veledůležitý, avšak stále nedoceněný aspekt, a sice že společnosti a celkovému stavu lidstva znamenitě nastavují zrcadlo. Ať už se jedná o odhalení provedená Edwardem Snowdenem, různé „teroristické útoky“ (zajímavé je, že takový Breivik za teroristu označován nebyl; člověk asi musí zařvat „Allahu akbar“, případně „Ježíšku na křížku“ či alespoň „Óm“, jinak na tuto škatulku očividně nemá nárok), války na východě nebo tzv. uprchlickou krizi, tyto záležitosti vždy prostřednictvím našich následných reakcí odhalí skutečný stav v celé své nahotě. Když vidím, jak policisté s mlčenlivým souhlasem veřejnosti (a samozřejmě uřvanou podporou fanatiků se sotva dvojciferným IQ) střílejí do lidí prchajících přes moře z rozbombardovaných měst, říkám si, kde asi udělali soudruzi na evoluční cestě chybu.

Jsme stále zvyklí vymlouvat se a čekat na kohosi, až za nás něco udělá. Změna ale přichází zevnitř, je individuální. A nejde nutně o to, stát se politikem nebo jít někam demonstrovat (ačkoli to druhé občas není od věci).

Abych tyto útržkovité myšlenky shrnul: je třeba vrátit se od sobectví k empatii, od ega k duši, od nenávisti a strachu k lásce. Právě to je ve skutečnosti řešení všeho.

A jsou to pouze zdánlivě věci malé, které může „obyčejný“ člověk udělat. A tak až příště například uvidíte na chodníku sedět žebráka, kterého náhodou znáte, je to mladý pobuda a vy víte, že by klidně mohl pracovat a je to člověk zlý a nehodný vaší pozornosti, a tudíž mu nic nedáte, je to v pořádku – ale až za rohem potkáte dalšího žebráka, kterého ovšem neznáte, pak neudělejte to, že si řeknete, tihle žebráci, já je znám, jsou to povaleči, a přitom by mohli makat; neházejte ho s nikým do jednoho pytle – jeho příběh neznáte, neušli jste sto mil v jeho mokasínech, nevíte, co zažil. Co když přišel o práci, opustila ho žena, vyhořel mu dům a neměl peníze na placení pojistky, takže si pro něj přišla exekutorská mafie a on tak ne vlastní vinou skončil na ulici? Zamyslete se na chvilku: jak by bylo vám? A tak mu tu minci dejte – on ji potřebuje víc než vy. A mimochodem, neříkejte mu, co s ní má dělat, a nechtějte mu raději kupovat jídlo, jakkoli dobře byste to snad mohli myslet. Pokud se chce opít – opět, kdo jste vy, abyste ho soudili? Zažili jste snad peklo života na ulici? Co když si chce s pomocí levného chlastu pouze dočasně ulevit a alespoň na chvíli otupit tu bodavou realitu života? Později můžete třeba i zjistit, že je to ještě větší zmetek než ten první žebrák, ale na tom přece vůbec nezáleží, ve skutečnosti jde o princip – vždycky jde o princip – a na tom ani tohle nic nemění. Koneckonců, ono se to malé dobro, které jste vykonali, neztratí…

Volby si tedy užijte, bavte se skvěle jako pokaždé a zkuste přemýšlet o empatii.

„K vítězství zla stačí, když dobří lidé nedělají nic.“


Firma Uber přijde o licenci pro Londýn

22. 9. 2017



Transport for London, státní instituce, která dohlíží na veřejnou dopravu v Londýně, informovala firmu Uber, že to není "provozuschopný operátor". Uber má 21 dní na podání odvolání.

Nynější licence firmy Uber vyprší 30. září 2017 a Londýn ji odmítl obnovit, protože "chování a postoj firmy Uber projevuje absenci korporátní odpovědnosti" ve vztahu k informování úřadů o vážných trestných činech, při získávání zdravotnických certifikátů a v dalších otázkách.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Bannon se setkal v Pekingu s druhým nejvyšším činitelem čínské komunistické strany

22. 9. 2017





Bývalý poradce Donalda Trumpa v Bílém domě a zakladatel ultrapravicového serveru Breitbart News odletěl do Číny na schůzku s druhým nejmocnějším činitelem Čínské komunistické strany ani ne měsíc poté, co vyhlásil, že Amerika je s Čínou "v hospodářské válce".

Bannon se v Pekingu setkal s Wangem Qishanem, šéfem protikorupční kampaně čínských komunistů, "Číňané Bannona kontaktovali, protože s ním chtěli mluvit o jeho názorech na hospodářský nacionalismus a na populistická hnutí," řekl informovaný zdroj.

Americká vláda v současnosti nemá žádnou výraznější osobnost, která by byla schopna smysluplně komunikovat s Čínou, podotýká list Financial Times.

Podrobnosti v angličtině ZDE (placený přístup)

Muslimové v EU chovají velkou důvěru v demokratické instituce navzdory všudypřítomné diskriminaci

22. 9. 2017

Velká většina muslimů žijících v Evropské unii má velkou důvěru v demokratické instituce navzdory tomu, že zažívá široce rozšířenou diskriminaci a pronásledování, jak ukazuje průzkum Agentury EU pro základní práva (FRA). Průzkum zachycuje zkušenosti muslimských imigrantů a jejich dětí, které se narodily v zemích EU, a odhaluje, že postoje veřejnosti vůči muslimům se v průběhu uplynulé dekády příliš nezměnily.

„Výsledky našeho bádání jsou výsměchem tvrzení, že muslimové nejsou v evropské společnosti integrováni. Naopak vidíme, že jejich důvěra v demokratické instituce je větší než u velké části obecné populace,“ říká ředitel FRA Michael O´Flaherty. „Nicméně každý akt diskriminace a zločin z nenávisti představuje překážku v jejich začleňování a snižuje jejich šance nalézt práci. Riskujeme, že si takto znepřátelíme jednotlivce a jejich komunity, což může mít velmi nebezpečné následky.“

„Povzbuzuje mne důvěra evropských muslimů v naše veřejné instituce navzdory tomu, že čelí individuálním aktům diskriminace, které sami dokládají,“ tvrdí 1. viceprezident Evropské komise Frans Timmermans. „Ale skličují mne poznatky, které ukazují, že během posledních pěti let měl téměř jeden ze tří muslimů podle svých slov pocit, že je diskriminován při hledání zaměstnání. Avšak pouze 12 procent z nich hovoří o diskriminaci v poslední době.“       

Evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví Věra Jourová říká: „Zpráva FRA ukazuje, že diskriminace muslimů je široce rozšířená. Obzvláště mě trápí těžkosti, jimž jsou vystaveny muslimské ženy. Je naší povinností na evropské, národní a lokální úrovni, abychom udělali vše pro to, aby byla antidiskriminační opatření brána v potaz a aby muslimská komunita mohla důvěřovat policejním složkám.“

Průzkum FRA uskutečnila mezi 10 527 lidmi v Rakousku, Belgii, na Kypru, v Dánsku, Finsku, Francii, Německu, Řecku, Itálii, na Maltě, v Nizozemsku, ve Slovinsku, Španělsku, Švédsku a v Británii.

Klíčová zjištění průzkumu zahrnují:

-          79 procent muslimských respondentů cítí silně sepětí se zemí, ve které žijí;

-          31 procent těch, kdo v uplynulých pěti letech hledali zaměstnání, bylo diskriminováno;

-          42 procent respondentů, kteří byli během minulého roku kontrolováni policií, uvedlo, že k tomu došlo kvůli jejich etnickému původu nebo kvůli tomu, že patřili k migrantům.    

Podrobnosti v angličtině ZDE

Desítky zemí podepsaly dohodu o zákazu jaderných zbraní

22. 9. 2017

V hlavním sídle OSN v New York City podepsali zástupci více než 40 zemí klíčovou dohodu o celosvětovém zákazu jaderných zbraní. OSN dohodu považuje za první právně závaznou smlouvu na světě, která atomové zbraně zakazuje. Dohoda zakazuje výrobu, testování a vlastnictví jaderných zbraní a také jejich použití či hrozby jejich použití. Úmluva byla v červenci schválena 122 členskými státy OSN navzdory silné opozici ze strany Spojených států. Po tomto kroku vydaly Spojené státy, Velká Británie a Francie společné prohlášení, ve kterém uvedly, že se jednání o dohodě nezúčastnily a nemají zájem ji ratifikovat. Generální tajemník OSN António Guterres dohodu považuje za milník a klíčový krok směrem k naplnění vize světa bez jaderných zbraní.

Více informací v angličtině ZDE a ZDE 

Bylo by dobré vytvořit seznam těch, kdo mohou být připuštěni

S kým vším se v demokracii nemluví

21. 9. 2017 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Když to vezmu kolem a kolem, takový anarchokapitalismus je velmi vážným ohrožením demokracie. Už jen proto, že se proti ní otevřeně vymezuje, popírá, že by se nějak významně lišila od totality, požaduje zrušení daní, tím pádem rozbití stávajících společenských struktur na margo absolutizace svobody jako stavu oproštěného od jakékoliv vynucené spoluúčasti na čem, co jedinec nechce. Podle návodu lidí, kteří se domnívají, že demokratický dialog má vytěsňovat extrémy, by se s anarchokapitalisty vlastně nikdo neměl bavit, protože jejich utopická představa o společenském (ne)řádu je s ní v přímém rozporu. V tomto ohledu není velký rozdíl mezi nimi a stalinisty, kteří popírají demokracii z jiné pozice. A s komunisty se pochopitelně nemluví. Je otázka, jestli mluvit s takovými libertariány, kteří mají hodně blízko anarchokapitalistům. A nebo se sociálními demokraty, z nichž někteří mnozí rádi zaměňují hnědou za oranžovou. Nebo s politiky ze strany oligarchy Babiše který chce ovládat stát jako firmu, tedy v důsledku totalitně.
Mnoho lidí souhlasí s tím, že Martu Semelovou nelze přizvat k diskusi o vzdělávání do Knihovny Václava Havla.
Někteří si myslí, že Martu Semelovou není správné zvát do žádné diskuse, nehledě na místo. Neříkám, že jsem překvapen. Žijeme ve společnosti, v níž komunisté nejprve nemluvili s nikým, kdo jim odporoval (nebereme-li v potaz výslechy na policii, politické procesy nebo zastrašování nepohodlných) a posléze ti, kdo se cítili být perzekvováni, případně jejich souvěrci, nechtěli mluvit s komunisty. Některým to vydrželo dodnes. 

Kdyby jen s komunisty. Nemluvit s někým se stalo modem operandi politického řízení této země. Britské listy v podstatě celá nultá léta upozorňovaly na to, že hegemonní diskurs pražských médií, který vylučuje z debaty komunisty a každého, kdo by za komunistu (marxistu) označen, vede k vytváření nebezpečné společenské propasti. 

Bohorovná, komická nadřazenost lidí, kteří často nejsou schopni pochopit ani elementární společenské děje (a přesto často stojí v čele politických stran či médií), je vedla k ignoranci, která trvala až donedávna. Do doby, než se začalo hroutit pevné politické postavení "tradičních" stran (což je v ČR poněkud nadnesené tvrzení) a upadat dříve dobře prosperující mediální business. Oni se totiž ti lidé, s nimiž se z tzv. závažných etických důvodů nemluví, vykašlali na tradiční strany a zavedená média. Zvolili si Babiše, Zemana a čtou Parlamentní listy, pokud to hodně zjednoduším.

Dnes se ti chytřejší chytají za hlavu a poukazují na to, že se do stran a do médií vkrádá protiústavní rétorika a obnažují se nebezpečné inklinace mnoha lidí k rasismu a nesnášenlivosti, z nichž se v procesu podobném jízdě na drezíně (politici na straně jedné, veřejnost na straně druhé žene xenofobní vehikl vstříc perspektivní budoucnosti. Nicméně i nyní by řada z těchto lidí nejraději ordinovala izolaci těch, kteří nesplňují potřebná etická kritéria. Jakkoliv už tak činí z pozice menšiny, které se čtenáři parlamentních listů a voliči Babiše a Zemana vážně nemusí vůbec na nic ptát.

Nicméně cvičně bychom mohli vytvořit takové seznamy osob, které nelze připouštět k demokratické diskusi. Jsem zvědav, kdo všechno tam nakonec skončí.

Případ Semelová: V zásadě šlo o bezvýznamnou událost

21. 9. 2017 / Boris Cvek

Myslím si, že nemluvit s někým a nepozvat někoho na nějakou konkrétní akci je veliký rozdíl. S komunisty se u nás minimálně od doby nástupu Václava Klause do prezidentské funkce běžně mluví. Komunisté jsou hojně přítomní v médiích, v politickém životě, dokonce Miroslav Kalousek jako šéf KDU-ČSL s nimi domlouval jejich podporu pro menšinovou vládu KDU-ČSL a socialistů.

Díky tomu, že se s komunisty běžně mluví, také všichni tak nějak víme, že není komunista jako komunista. Takový Jiří Dolejš je ve svém způsobu myšlení demokratický socialista, naopak Marta Semelová se hlásí ke stalinismu. Pozvat někoho, kdo se hlásí ke stalinismu, na debatu do Knihovny Václava Havla, je už poměrně blízko pozvání někoho, kdo popírá existenci nacistických vyhlazovacích lágrů, na diskusi do židovského centra. Nesrovnávám nyní zákonný rámec (osvětimská lež je kriminální čin), ale pouhou míru vhodnosti.

Bohumil Kartous se snaží různě poukazovat na to, že pokud jsou ze společenské diskuse vyloučeni komunisté (nejsou), měli by být vyloučeni také různí jiní, kteří se komunistům v tom či onom podobají. Je to klasický logický faul, který lze jasně demonstrovat na příkladu barev: bílá se podobá žluté, žlutá zelené, zelená okrové, okrová tmavě hnědé a tmavě hnědá černé, tedy bílá se podobá černé. My máme dnes ale spíše opačný problém. Netrpíme vylučováním někoho ze společenské diskuse. Naopak: u nás do společenské diskuse vstupují nejrůznější blázni a naprosto se rozmývá smysl pro realitu.

Na druhou stranu se mi zdá, hysterie odpůrců vystoupení Marty Semelové v Knihovně Václava Havla a nějaké představy o tom, že tam tato paní vystoupit nesmí, mi přijdou neproduktivní a hloupé. Dá se říci, že to bylo chucpe, dá se v klidu vysvětlit proč, ale dělat z toho nějaký způsob uvažování ve stylu „bolševismus naruby“ nemá smysl. V zásadě šlo o bezvýznamnou událost.

Rozhovor Britských listů 127:

Měl by být Julius Fučík v pantheonu Národního muzea?

15. 9. 2017



"Mně by se líbilo, kdybychom byli schopni uznat nejrůznější protikladné osobnosti a události jako součást české historie. Ať je v pantheonu Národního muzea Franz Josef a kouká na Masaryka. Ať tam je Fučík a vedle něj Jan Palach. Česká identita je pluralitní. Kdyby na Staroměstském náměstí v Praze stál Hus i Mariánský sloup, napjaly by se mezi ně dějiny a to náměstí by dostalo hloubku, dynamiku a příběh," říká v rozhovoru Britských listů publicista Štefan Švec. Rozhovor se vysílá na Regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 15. září 2017.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE


Vážení čtenáři, máme-li ve vydání Britských listů pokračovat, potřebujeme trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Možná si nemyslíte, že je v českém prostředí Britských listů zapotřebí. (Nenávist, s kterou se setkávají v reakcích některých občanů, však spíš napovídá, že ano.) 

Pokud takový názor zastáváte, pak samozřejmě finančně nepřispívejte.  

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Tisková zpráva

Česká republika přispívá k bezpečnostní destabilizaci světa

21. 9. 2017

Česká republika i nadále vyváží zbraně a vojenský materiál v rozporu se závazky Evropské unie. Usnesení Evropského parlamentu z 13. září 2017 kritizuje nedostatečnou kontrolu vývozu zbraní z EU a jako příklad je uváděna Saúdská Arábie, kam v minulém roce vyvezla zbraně i Česká republika. Oficiální statistiky Ministerstva průmyslu a obchodu ukazují, že v roce 2016 skončily české zbraně i v dalších zemích, kde hrozí jejich zneužití při potlačování lidských práv.

Dva roky po přijetí Cílů udržitelného rozvoje, v nichž prosazování míru patří mezi hlavní priority, podporuje Česká republika konfliktní a násilné režimy dodávkami válečného materiálu. Podílí se tak na rozdmýchávání konfliktů, násilí a udržování válečného stavu. Přitom je to právě Česká republika, která se ústy svých nejvyšších představitelů brání přijímání obětí válečného násilí a uprchlíků před odzbrojenými konflikty. Ekonomické zájmy několika jedinců mají podle vládních orgánů přednost před globální bezpečností i mezinárodní solidaritou.

Evropský parlament vydal dne 13. září 2017 usnesení [1], ve kterém kritizuje členské státy EU za nedostatečné dodržování Společného postoje 2008/944/SZBP [2], který určuje pravidla pro vývozy zbraní a vojenského materiálu [3]. Podle Evropského parlamentu jsou tato pravidla členskými státy porušována až příliš často. Jako příklad jsou uváděny vývozy zbraní do Saúdské Arábie (bod O). Ta je v dokumentu viněna ze zhoršování situace v Jemenu kvůli vojenským akcím, které vede spolu s dalšími koaličními státy. Usnesení Evropského parlamentu pak explicitně uvádí, že vývozy zbraní a vojenského materiálu do Saúdské Arábie jsou “v rozporu s kritérii 2, 4, 6, 7 a 8” Společného postoje 2008/944/SZBP. Evropský parlament přitom už v únoru roku 2016 přijal rezoluci o humanitární krizi v Jemenu [4], v níž vyzývá členské státy k tomu, aby přestaly vyvážet vojenský materiál do Saúdské Arábie, a Evropskou komisi, aby začala podnikat kroky k přijetí embarga.

Podle oficiálních statistik Ministerstva průmyslu a obchodu [5] vyvezla Česká republika v roce 2016 do Saúdské Arábie zbraně a vojenský materiál v hodnotě 14,5 miliónu Eur, včetně munice. V roce 2014 byla tato absolutistická monarchie dokonce největším příjemcem českého vojenského materiálu, když tam kopřivnická TATRA dodala několik stovek nákladních vozů určených armádě.

“Evropský parlament dal členským státům již podruhé jasně najevo, že vyzbrojování Saúdské Arábie je v rozporu s politikou EU. Česká republika by měla respektovat mezinárodní závazky, ne podporovat zbrojařský průmysl. Odpovědnost za povolené licence přitom leží především na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, jehož úkolem je sledovat, zda zbraněmi z České republiky nejsou porušována lidská práva jinde ve světě,“ upozornila Hana Zoor Svačinková z NESEHNUTÍ. [6]

Znepokojení vyvolávají také další země, ve kterých v roce 2016 skončily zbraně a vojenský materiál z ČR, šlo například o: Egypt, Spojené arabské emiráty, Irák nebo Nigérii. Vojenský materiál v hodnotě 7 miliónů Eur byl vyvezen do Ruska, na které je uvaleno vojenské embargo EU. Při srovnání s indexem Freedom House [7], který hodnotí míru demokracie, odešlo celkem 42 % hodnoty exportu českých zbraní do zemí označovaných za “nesvobodné”, dalších 10 % potom putovalo do zemí “částečně nesvobodných”. Vývozy do zemí označených jako “svobodné” pak tvořily méně než polovinu všech vývozů z ČR.

Za nedodržování kritérií Společného postoje členským zemím často nehrozí žádné sankce, proto vojenský materiál z EU končí i navzdory závazkům v oblastech probíhajících ozbrojených konfliktů nebo tam, kde jsou soustavně porušována lidská práva. Přitom jsou zprávy o vývozech zbraní publikovány velmi pozdě, což znemožňuje veřejnou kontrolu. Usnesení Evropského parlamentu vyzývá k přijetí zodpovědnosti za konečné užití našich zbraní, k nastavení mechanismu sankcí, posílení dialogu s občanskou společností nebo veřejnému dohledu prostřednictvím projednávání výročních zpráv o vývozu vojenského materiálu na půdě parlamentů jednotlivých členských států.

Poznámky:

[1] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2017 o vývozu zbraní: provádění společného postoje 2008/944/SZBP (2017/2029(INI))

[2] SPOLEČNÝ POSTOJ RADY 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu

[3] Tento dokument například požaduje po členských státech, aby zamítly vývozní licenci “jestliže existuje zřejmé riziko, že vojenské technologie nebo vojenský materiál, které mají být vyvezeny, mohou být použity pro vnitřní represi” (bod 2a) anebo “mohou být použity k závažnému porušování mezinárodního humanitárního práva” (bod 2c)

[4] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. února 2016 o humanitární situaci v Jemenu (2016/2515(RSP))

[5] Výroční zpráva o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních zbraní pro civilní použití a zboží a technologií dvojího užití v České republice za rok 2016 [6] O udělování licencí na vývoz zbraní z České republiky rozhoduje Ministerstvo průmyslu a obchodu, to ale musí získat kladné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí, které v něm musí zohledňovat lidskoprávní aspekt zakázky a také dodržování mezinárodních závazků. [7] Freedom in the World 2016

Je ruská armáda opravdu tak nebezpečná, jak se snaží předstírat?

21. 9. 2017


Ruské vojenské cvičení Zapad 2017 přešlo nyní do své druhé fáze, píše Mark Galeotti. Napodobuje širokospektrální obranu konvenčními jednotkami proti sofistikovanému nepříteli - zjevně NATO - na zemi, na moři a ve vzduchu. Navzdory přehnaným obavám, že cvičení bude záminkou pro možnou invazi, je jen tím, co se o něm dalo očekávat: autentickou prověrkou vojenských schopností Ruska, předvedením jeho pokročilých systémů, a politickým divadlem pro domácí i zahraniční potřebu. Jako obvykle, "domácí" vyhrávají, ale vede se ruské armádě opravdu tak dobře?


Zajímavé je, že cílem cvičení Zapad 2017 je donutit vnějšího agresora - agresora, který zahájil konflikt vyvoláním místních nepokojů - aby se stáhl. Potvrzuje to představu Ruska, ať je jakkoliv založená na vážném neporozumění světových událostí, že je zvnějšku ohrožené.

To vysvětluje Putinovu snahu vydávat víc, než Rusko potřebuje, na zbrojení. Avšak soustřeďování se na nákup nové výzbroje, což zřejmě odráží rozhodnutí podporovat ruský zbrojní průmysl, celkový dopad zkresluje.

Ruský rozpočet na obranu letos poklesl o 5 - 7 procent a v roce 2018 se má dál snížit. Je naprosto nemožné, aby Rusko splnilo svůj ambiciozní cíl zmodernizovat veškerou výzbroj armády, která přežívá ze sovětské éry, do roku 2020 (to by vyžadovalo každoroční zvýšení výdajů na obranu o 10 procent). Už tak byla celá řada modernizačních projektů odložena nebo snížena.

Pokud má být zachována modernizace vojenské technologie, budou muset škrty disproporčně postihnout výcvik, údržbu a plat a podmínky pro vojáky. S novými technologiemi budou technické schopnosti ruských vojáků zatíženy více než kdy předtím. Polovina vojáků ruské armády jsou stále ještě vojáci základní služby, chodí do armády na rok, a proto břemeno zvládání technologie bude muset padnout především na profesionální vojáky. Pokud se zhorší platy a pracovní podmínky, bude obtížné získávat a udržovat kvalifikovaný personál.

Problém je také s vývozem zbraní do zahraničí. Cvičení jako Zapad 2017 stejně jako pokračující operace v Sýrii jsou reklamou pro ruskou vojenskou technologii. Letadla, jako Suchoi Su-35 a Su-30M, používaná v Sýrii, se například prodávají dobře. Problémem je, že modernizace samotných ruských jednotek je až na druhém místě po prodeji vojenské technologie do zahraničí.

17 let pozornosti věnované ruské armádě přineslo jistě výsledky. Ruská armáda je nyní lépe vybavena než kdy předtím, je také lépe vycvičena a má lepší disciplínu. Dny, kdy byla ruská armáda proslulá především alkoholismem, šikanou a rozkrádáním a korupcí, už jsou pryč.  Přesto je však ruská armáda jen regionální silou, schopnou bojovat v krátkých, intenzivních válkách, jaké modeluje Zapad 2017 a také v omezených vojenských akcích v zahraničí jako dnes v Sýrii. To umožňuje ruské armádě efektivně zastrašovat sousední státy, které nejsou součástí NATO, jak to zažívají Ukrajina a Gruzie. Umožňuje to také Putinovi tvrdit, že je Rusko "velmocí" a protiváhou "americké hegemonii".

Avšak do jaké míry je to jen dobře zvládané bluffování? Panika, kterou cvičení Zapad 2017 vyvolalo v některých zemích, které jej považovaly za přípravu na invazi do Polska, do pobaltských zemí, do Běloruska či na Ukrajinu, je částečně důsledkem špatné západní analýzy a částečně důsledkem chytré Putinovy politiky. Vytváří to dojem, že je Rusko světovou vojenskou velmocí. Putin, jehož geopolitická strategie je založena na myšlenkové manipulaci a na zastrašování, může být spokojen.

Cvičení Zapad 2017 tedy ukazuje, že motivací ruské zahraniční politiky je strach o existenci, který Rusko motivuje k tomu, aby provádělo svou nynější kampaň agresivní subverze. Cvičení Zapad 2017 také ukazuje modernizaci ruské armády i to, do jaké míry Putin závisí na přehánění, aby tak doplnil to, co chybí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 


Madrid "suspendoval autonomii Katalánska"

21. 9. 2017




Před zakázaným referendem o katalánské nezávislosti provedla španělská policie razie ve vládních budovách v Barceloně a zatkla 14 čelných katalánských činitelů

Katalánský prezident obvinil španělskou vládu, že suspendovala autonomii Katalánska poté, co policie zesílila své snahy zabránit referendu o nezávislosti Katalánska, které vyvolalo snad největší politickou krizi od doby, kdy se před čtyřiceti lety Španělsko vrátilo k demokracii.
Španělská policie provedla razie ve více než deseti úřadovnách regionální katalánské vlády a zatkla ve středu 14 jejích vysokých
činitelů ve snaze zabránit referendu o nezávislosti Katalánska, které se má konat 1. října.

Carles Puigdemont, šéf katalánské vlády požadující suverenitu, charakterizoval razie jako "koordinovaný policejní útok", který dokazuje, že "Madrid de facto suspendoval samosprávu a zavedl v Katalánsku de facto mimořádný stav".

Srovnal také nynější situaci s érou diktátora Franca a napsal na Twitteru: "Nepřijmeme návrat do nejtemnějších dob. Tato vláda podporuje svobody a demokracii." Po mimořádném zasedání ministrů se Puigdemont zapřísahal, že se referendum uskuteční.

Primátorka Barcelony Ada Colau charakterizovala razie jako "demokratický skandál" a zdůraznila, že Katalánci budou hájit své instituce:

https://twitter.com/AdaColau/status/910410999328624640

Napětí mezi Madridem a Barcelonou za poslední dny výrazně vzrostlo. Vláda španělského premiéra Mariana Rajoye se snaží zabránit referendu o nezávislosti Katalánska.

Španělská policie zkonfiskovala dokumenty týkající se referenda z úřadoven soukromé dodavatelské firmy v katalánském městě Terrassa. Zkonfiskováno bylo také více než 1,5 milionu letáků a plakátů, týkajících se referenda.

Policie také zkonfiskovala více než 10 milionů volebních lístků.

Jakmile vyšlo ve známost, že policie provádí razie, vznikla v Barceloně demonstrace asi 5000 lidí. Skandovali "Hlasujeme, abychom byli svobodní!", "Nebojíme se"  a hesla byla rychle nahrazena novým heslem "Okupační jednotky ven!"

Madridská vláda argumentuje, že referendum o katalánské nezávislosti je protizákonné, protože španělská ústava z roku 1978 ho neumožňuje. Španělský ústavní soud suspendoval zákon o refendu, který schválil letos v září katalánský parlament.

Mariano Rajoy ve středu hájil akce španělské vlády. Uvedl, že Puigdemont a jeho stoupenci se snaží "eliminovat ústavu" a ignorují zákon.

"Logicky, stát musí jednat," řekl. "Žádný demokratický stát na světě by nepřijal to, co se tito lidé snaží dělat. Byli varováni a vědí, že se referendum nemůže konat."

I když více než 70 procent ze 7,5 milionu obyvatel Katalánska podporuje konání referenda, z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že Katalánci jsou téměř rovnou měrou rozděleni, co se týče katalánské nezávislosti.

Před dvěma měsíci bylo 49,4 procent Katalánců proti nezávislosti, 41,1 procent bylo pro nezávislost.

https://www.theguardian.com/world/2017/sep/20/spain-guardia-civil-raid-catalan-government-hq-referendum-row


Čína směřuje k zákazu aut na spalovací motory

21. 9. 2017

William Russo, bývalý manažer automobilky Chrysler pracující v současnosti pro čínskou poradenskou firmu Gao Feng Advisory: "Pokud Čína zakáže spalovací motory, globální výrobci aut se budou muset podřídit." Podle informací The Economist se Čína chystá vydat rozhodnutí o zákazu motorů na fosilní paliva v automobilech. Není však jasné kdy a zda se bude vztahovat pouze na čistě spalovací motory, nebo i na vozy s hybridním pohonem. Čína má cíl do roku 2030 významně snížit emise a očekává se, že zákaz spalovacích motorů bude stanoven v podobném horizontu.

Parlamentní listy vydaly recesistickou "tiskovou zprávu" o smyšlené iniciativě NE manželství

Mars útočí, tentokrát na občanské sňatky

21. 9. 2017

Tento recesistický text o údajné iniciativě NE manželství vydaly Parlamentní listy stejným způsobem, jako toto médium vydává v podstatě jakoukoliv informaci, kterou někdo zašle. Autora textu redakce Britských listů zná. Cílem bylo ověřit, zda v Parlamentních listech existuje alespoň elementární editorský úsudek. Hypotéza se potvrdila, text je na webu i po několika dnech dostupný...

Posílejte do Parlamentních listů k publikaci často blbosti, v zájmu ozdravení české společnosti, doporučuje Jan Čulík.

O demokracii s anarchokapitalistou

21. 9. 2017

Fakticky žijeme v totalitě, jelikož stát zasahuje do každého prvku našeho života. Určujícím právem společenské smlouvy je právo vlastnické. Školy indoktrinují žáky a studenty tvrzením, že demokracie je nejlepší možný systém správy věcí veřejných. Povinná školní docházka je násilí páchané na dětech pod hrozbou jejich únosu. Všichni jsou schopni vzdělávat a vychovávat své děti sami a pokud ne, ostatní za to nemají nést odpovědnost. Daně jsou krádež. Nefunkčnost demokracie vyřeší zrušení daní, volný trh a svoboda volby. Ideálem je středověký Island a období kolonizace Ameriky. 


Záznam téměř tříhodinové debaty Martinuse Karthuse Urzy a Bohumila Kartouse v Paralelní polis naleznete zde:

Muslimský primátor Londýna blahopřál židům k svátku Roš Hašana

20. 9. 2017



"Židovské komunitě zde i po celém světě: Rád bych vám vřele poblahopřál k svátku Roš Hašana - k židovskému Novému roku. Toto je čas, kdy se rodiny scházejí a vzpomínají na uplynulý rok a také pohlížejí s optimismem do budoucnosti. Naše město zažilo v posledních měsících těžkosti, ale také můžeme vzpomínat na mnoho okamžiků, které nám poskytly naději. Na to, jak se Londýnané sjednotili a jak si navzájem poskytovali podporu. Na to, jak lidé ze všech nejrůznějších kultur a náboženství znovu a znovu prokázali, že my v Londýně svou diverzitu pouze netolerujeme, ale respektujeme ji, plně ji přijímáme a oslavujeme ji. To mi dává sebedůvěru, že jsme schopni vyhrát boj s metlou antisemitismu a také tuto bitvu vyhrajeme. To je něco, co jsem více rozhodnut udělat, než cokoliv jiného.

Chci poděkovat vám, židovské komunitě, za ten obrovský příspěvek, který činíte tím, že obohacujete charakter Londýna a že nám pomáháte udělat toto město nejsenzačnějším městem na světě. Přeju vám dobrý, prosperující a pokojný budoucí rok - rok plný naděje a štěstí.

Od mé rodiny vaší rodině: Šana Tova!"

Stanou se uprchlíci a migranti slaměnými panáky letošních voleb?

20. 9. 2017 / Daniel Veselý

Zhlédl jsem první předvolební debatu v České televizi, kde „odborní lídři nejsilnějších stran“ hovořili o hrozbě teroristických útoků a bezpečnostních rizicích souvisejících s migrací. Jedinými politiky, kteří alespoň v chatrných obrysech dokázali nastínit reálná fakta, jež stojí za teroristickými útoky a migrační vlnou do Evropy, která je dávno na ústupu, byli předseda Strany zelených Matěj Stropnický a šéf Pirátů Ivan Bartoš. Světlé chvilky měl také Alexander Černý za KSČM. Moderátor debaty David Železný opakovaně selhával, neboť vždy, když se hovořilo o zásadních věcech, stočil řeč jinam či diskutujícího patřičně umravnil. Leč je bláhové se domnívat, že by v České televizi mohla naplno zaznít věcná a osvětlující fakta.

Informace, jež zazněly během dvouhodinové debaty, jsme zaslechli již mnohokrát. Slova politiků vždy zmateně kloužou po povrchu a stávají se prázdnou slámou, která se mlátí několikrát do týdne.   

Hovoříme-li o hrozbě terorismu v Evropě, nemůžeme reflektovat pouze technické parametry tohoto fenoménu. Politikové s železnou pravidelností mluví o posílení tajných služeb, intenzivnějším sdílení informací o podezřelých osobách – ba o sledování muslimských duchovních a osob navštěvujících mešity a modlitebny, což samo o sobě hrozbu terorismu posiluje, jak si ukážeme dále v textu. Ze všeho nejdříve je nutno jít až na dřeň problému.

První předvolební debata se zčásti nesla v duchu teroristického útoku v londýnském metru. Ačkoli v debatě zaznělo, že Evropu i v minulosti sužovaly teroristické útoky, které nebyly inspirovány islámským fundamentalismem, letmý pohled na statistiky ukazuje, že Evropa zažila mnohem horší chvíle právě v 70. a 80. letech minulého století. Zůstaneme-li ve Spojeném království, zjistíme, že zde v letech 1970 až 1984 při teroristických útocích zahynulo 2211 osob a mezi roky 1985 až 1999 1094 lidí, přičemž v letech 2000 až 2017 teroristé usmrtili 126 osob. Zatímco během několika uplynulých let evropským kontinentem otřáslo několik teroristických útoků, počet obětí je relativně nízký ve srovnání s ostatními částmi světa. Kupříkladu v roce 2015 teroristé na Blízkém východě a na severu Afriky usmrtili 17752 lidí, zatímco v Evropě padlo terorismu za oběť 152 osob. Z toho vyplývá jediné: přestože se džihádistickému teroru věnuje exkluzivní pozornost sdělovacích prostředků, hrozba terorismu v Evropě je relativně malá. Navíc drtivou většinu obětí džihádistů tvoří muslimové žijící na Blízkém východě, kteří jsou u nás za fackovací panáky.

Je třeba zdůraznit, že se čeští populističtí a xenofobní politikové stali užitečnými idioty džihádistů z Daeše, jehož dny jsou sečteny. V současnosti Daeš dělá vše proto, aby zakryl nevyhnutelné, tedy porážku svého kvazichalífátu v Iráku a Sýrii. Džihádisté se překotně hlásí ke každému teroristickému útoku, k němuž na evropské půdě dojde, a mnozí z nás ihned bijí na poplach před muslimy žijícími v Evropě i muslimy, kteří sem přicházejí. Čeští politikové napříč politickým spektrem by ale měli konečně pochopit, že vojenská porážka Daeše nepředstavuje účinnou a dlouhodobou prevenci teroristických útoků. Je nutné ukončit všechny války (a mezi řádky i jejich jakoukoliv podporu, třeba vývozem českých zbraní do konfliktních zón), jež vytvořily plodnou půdu pro Al-Káidou a později Daešem motivovaný terorismus.

V České televizi se hovořilo také o tom, nakolik souvisí migrace s terorismem. Víme dobře, že jen nepatrné procento útočníků představovali uprchlíci a migranti, kteří do Evropy přišli v posledních letech. Jinými slovy, migrace s terorismem v zásadě nesouvisí, což ostatně loni potvrdil zvláštní zpravodaj OSN pro protiteroristické útoky a lidská práva Ben Emmerson, který varoval před restriktivní migrační politikou, jež může vytvořit podhoubí pro teroristickou hrozbu. Pokud v debatě „odborníci“ hovoří o plotech, uzavírání hranic a chválí kontroverzní dohodu EU s Tureckem, tak de facto volají po radikalizaci žadatelů o azyl. Emmerson rovněž zjistil, že existují jen nepatrné důkazy o tom, že Daeš a další islamistické skupiny využívají uprchlíky a migranty jako potenciální věrozvěsty jejich toxické doktríny v Evropě. Zvláštní zpravodaj OSN přitom dospěl k závěrům, s nimiž již dříve přišli bezpečnostní analytikové. Jinak řečeno – je nesmyslné klást pomyslné rovnítko mezi migraci a terorismus. Navíc v debatě ani jeden z přítomných politiků nezohlednil fakt, že do Evropy utíkají především vzdělaní lidé, jak v Českém rozhlase nedávno uvedl výzkumník Robert Stojanov. Je také absurdní uprchlíkům a migrantům vyčítat ekonomickou motivaci, když je hospodářství dané země zničeno válečným konfliktem. Směšování uprchlíků a ekonomických migrantů je zavádějící, neboť důvody k opuštění vlasti mají vždy komplexní charakter.

V České televizi zaznělo mnoho alibistických frází o tom, jak kvóty nefungují, jak Česká republika v rámci Evropské unie pomáhá při budování hot spotů a jak by se mohla angažovat více, třeba při zvelebování detenčních stanovišť v postižených oblastech, ochraně vnějších hranic Schengenu, apod. Přitom Česká republika utržila mezinárodní ostudu poté, co přijala jen hrstku uprchlíků. A obezličky českých politiků mohou jen těžko zastínit pravý stav věcí, neboť alibismus je jen symptomem bezradnosti.

Je smutné, že se jen lídři Strany zelených a Pirátů dokáží alespoň v mlhavých obrysech dotknout podstatných témat, jako je populistické zveličování uprchlické hrozby nebo důraz na koncepční řešení migrační krize, zatímco ostatní politikové bezradně tonou v jalové sebestřednosti a populismu.    

   

 

Mezitím v Absurdistánu 38:

Polsko jako země mléka a strdí, zhýralí opilci, havarovaná vládní a armádní vozidla, německé reparace a festival v Opole

20. 9. 2017 / Tomasz Oryński

Americká armáda v Polsku

Ministr zahraničí Waszczykowski a jeho kolegové z polské vlády apelují na polské emigranty, aby se vrátili do vlasti.   Líčí obraz Polska za vlády strany Právo a spravedlnost jako země strdím a mlékem oplývající. Dosud nebyla reakce příliš světaborná, i když média informují, že se nedávno z Irska vrátil jeden emigrant. Ale jeho příběh je tak trochu složitý: řídil v opilosti automobil a když se jen na poslední chvíli vyhnul tomu, že by srazil dva chodce, pak to auto naboural. Ovšem tím to ještě neskončilo, neboť se pak pokusil ukrást jiné auto tím, že zaútočil na jeho vlastníka. Chytli ho a irský soudce mu dal na vybranou: buď půjde v Irsku do vězení, anebo se vrátí do Polska. Zjevně irský soudce nesdílí s ministrem Waszczykowskim obraz Polska jako vynikající země, když ho považuje za férovou alternativu k vězení. Na druhou stranu je povzbuzující, že si ten opilecký řidič zvolil Polsko namísto vězení, takže to asi taky není tak strašné...

Alespoň se člověk může v Polsku cítit bezpečně, neboť ministerstvo obrany oznámila, že "V Polsku zahájil svou rotaci americký obrněný brigádní bojový tým".  Už byly zveřejněny nějaké záběry této rotace, například jedno vojenské vozidlo rotovalo takovým způsobem, že leželo vzhůru koly přes dálnici v západním Polsku a naprosto ji tak zablokovalo.

Američtí vojáci se zjevně snaží vyrovnat se BORu, polskému Úřadu pro ochranu vlády, který neustále havaruje s vládními limuzínami. Je překvapivé, že se na této frontě v poslední době nic nestalo (ovšem září ještě neskončilo!) BOR se nicméně přesto dostal do titulků. Tentokrát nikoliv pro rozbíjení aut, ale v souvislosti s hotelovými pokoji v Chojnici, kde došlo k alkoholem vyvolanému řádění. Možná, že se ti pracovníci Úřadu pro ochranu vlády potřebovali uvolnit, poté, co dovolili zloději, aby ze zaparkovaného auta ukradl tašku obsahující přístupové karty do nejpřísněji hlídaných vládních budov v Polsku.

K jinému skandálu došlo v jiném hotelu, ve Francii, kde bydlí polští europoslanci, když pracují ve Štrasburku. Vzhledem k tomu, že europoslanec Jarosław Wałęsa ze strany Občanská platforma a syn TOHO Wałęsy měl narozeniny, hoteloví zaměstnanci pro něho připravili překvapení: na speciálně vyzdobený stůl umístili pro něho dort, dárek a blahopřání. Bohužel, europoslanec za stranu Právo a spravedlnost Zbigniew Kuźmik vstal dříve, dort sežral a dárek ukradl. Předpokládal, že je to všechno pro něho, protože jeho narozeniny měly být asi za týden. Bylo to prý všechno jen "obrovské nedorozumění".

Chudáci aktivisté ze strany Právo a spravedlnost, pořád se stávají obětí nějakého nedorozumění, přesně jako ministr životního prostředí Szyszko minulý týden, když ho ostře zkritizovali u evropského soudu za to, že v chráněném Bělověžském pralese kácí stromy. Tento týden se stala ještě další podivná věc: před ústředím polských Státních lesů byla odhalena socha Adama Loreta, prvního ředitele Státních lesů. Tento muž je známý tím, že byl otcem Bělověžského národního parku,  poté, co tam zastavil průmyslovou těžbu dřeva a z nejcennějších oblastí udělal přírodní rezervace. Není to "velké nedorozumění", že v tom nově odhaleném pomníku se opírá o pařez? A jestli je tohle pomník prvního šéfa Státních lesů, jak by vypadal pomník jejich dnešního šéfa?

I přátelé ministra Szyszka se stali součástí určitého "nedorozumění". Jak o tom informoval jeden majitel pozemků, skupina lovců vstoupila na jeho soukromé pozemky a chtěla tam střílet kachny. Stříleli směrem k budovám, a tak ty broky zasáhly helmy holčiček, které tam jezdily na koni. Také byl zraněn pes. Majitel pozemku zavolal policii a chtěl jí dát poznávací značky automobilu, v němž lovci přijeli, ale policii to nezajímalo. Namísto toho majitele policie varovala, že jeho pes, který byl stále ještě v šoku, poté, co ho lovci postřelili, se chová agresivně...

Ten muž měl ovšem štěstí - mohl zemřít na selhání krevního oběhu a dýchacích cest, jako Igor Stachoviak, který zemřel poté, co ho zadrželi na jedné policejní stanici ve Vratislavi (více o tom ZDE). Podle jednoho odborného svědka skutečnost, že ho policie zbila a mučila taserem, který používala na jeho genitáliích, neměla s jeho smrtí nic společného...

Jakpak asi bude policie zacházet s aktivisty opozice, až je začne zavírat? Zdá se, že dříve nebo později k tomu skutečně začne docházet. Během ceremonií připomínajících leteckou katastrofu ve Smolensku, které se konaly minulý měsíc, byl několika policisty šikanován předseda opozičního hnutí Občané Polské republiky (byli to ovšem opravdu policisté? Takové uniformy si v policejním obchodě může koupit každý!). Perlustrovali ho na ulici, odmítli se identifikovat a nebyli schopni udat důvod, proč ho obtěžují, přestože to vyžaduje zákon. Navzdory tomu a navzdory tomu, že odmítli připustit, že ho právě zadrželi, mu znemožňovali déle než dvacet minut, aby odešel. Celou situaci lze zhlédnout tady.  A to je zřejmě teprve začátek, pokud věříme jednomu poslanci strany Právo a spravedlnost, který napsal na Twitteru "Brzo začnou procesy a vyšetřování této totální opozice. Konec jejich arogance, buranství a pomluv!":


Zjevně už to není nic k smíchu...

na rozdíl od Samuela Pereiry, pravicového "novináře" z obskurních novin, který nedávno udělal obrovskou kariéru ve státní televizi. Tomu se lidi pořád smějí. Pravidelní čtenáři tohoto seriálu si na něho budou pamatovat jako na člověka, který si spletl minuty a vteřiny na hodinách za počty lidí, kteří během prezidentské debaty ve Francii hlasovali pro Marine Le Penovou. Tentokrát měl zase nějaké problémy s čísly: na Twitteru zveřejnil údajné výsledky průzkumu veřejného mínění ukazující širokou podporu od Poláků požadujících válečné reparace od Německa. Skutečnost, že součet procent byl 103, mu jaksi nevadilo:


Ale nebojte se, nejde jen o to, že polská pravice požaduje od Německa peníze. Jsou ochotni ke kompromisu. Wojciech Cejrowski, katolický radikál a od nedávna expert státní televize na všechno, sdělil jednomu německému novináři během rozhovoru, že je ochoten vrátit do Německa Štětín, protože "Štětín není polské město".  Já bych měl nápad: dejme Němcům nikoliv Štětín, ale Cejrowského. To by byl spravedlivý trest za všechny jejich zločiny spáchané na polském národě...

Mezitím se konečně konal hudební festival v Opole. A to v Opole, ne v Kielcích. Po všem tom pozdvižení, kdy umělci hromadně rušili svou účast (viz ZDE) Jaceku Kurskému se nakonec podařilo dát tu akci dohromady. Měl velké štěstí, že někteří aktivisté strany Právo a spravedlnost hrají v poloamatérských rockových skupinách  a někteří unavení staří umělci, kteří by vyplnili svými hity z doby před dvaceti lety jediný maxi-singl, souhlasili, že se festivalu budou účastnit. Jinak by měl problém naplnit program. Avšak publikum nesdílelo jeho hudební vkus: skoro všichni se rozhodli odejít, než se na jevišti objevila hvězda večera, oblíbenec strany Právo a spravedlnost zpěvák Jan Pietrzak.

Podle některých svědků nebyl ani sám Jacek Kurski dostatečně silný na to, aby vydržel až do konce Pietrzakova recitálu, a poté, co si chvíli pohrával se svým mobilem, odešel stejně jako ostatní. Kameramani měli opravdu problém jak neukazovat celé sektory prázdných řad sedadel, a tak, aby si ulehčili život, najali si k tomu účelu na druhý den festivalu statisty.

Avšak kultura není jedinou oblastí, kde se strana Právo a spravedlnost snaží ohýbat svá vlastní očekávání. Poté, co se primátor města Gdańsk odvážil znovu kritizovat PiS (po tom skandálu se skauty na Westerplatte, o němž jsem psal ZDE), vládní ropná společnost Lotos se rozhodla přestat sponzorovat místní volejbalový klub Trefl.  Výhodné je i to, že jestliže bude mít Trefl finanční potíže a přijde o své největší hvězdy, zřejmě poklesne jeho sportovní zařazení a na vyšší místo se dostane nějaký klub z měst, které mají přátelský vztah s PiS. Blíží se přece komunální volby...

Strana Právo a spravedlnost si brousí zuby na to, že převezme více komunálních úřadů v polských městech. Pro to bude potřebovat více aktivistů. Takže je možná správné, aby se ten zločinec opilec-řidič vrátil z Irska - mohl by být dokonalým kandidátem pro doplnění jiných aktivistů strany Právo a spravedlnost, odsouzených zahraničními soudy za havarování vozidel v opilosti.

Proč děláme v Česku všechno jen jako

19. 9. 2017 / Stanislav Biler

Ale ta naprostá absurdita všeho vlastně není to, co mě na tom fascinuje nejvíc. Mě na tom nejvíc fascinuje fakt, že na to všichni bez keců přistoupí.



Jelikož je naše civilizace postavena na svobodě, na svobodě zajet si ve městě pro rohlíky dieslovým autem s urvaným filtrem, jezdíme s děckama do lázní, aby se z tý svobody daly dohromady. Jezdíme do hor. Do Jeseníků, samozřejmě. Ostatní český hory jsou dobrý leda pro trubky. O tom není nutný diskutovat. Nezmiňuju Rychlebský hory, který jsou naprostý TOP, píše Stanislav Biler.


Nicméně, každý rok mě fascinuje jedna věc - jak nic z toho, co se v těch lázních děje, nedává smysl, a jak je to všem (to už je druhá věc) úplně jedno, a především, jak se s těmi dětmi (třetí věc) v těch lázních vlastně vůbec nepočítá.


Lázně s dětma vypadaj cca tak, že přijedete a dostanete rozpis procedur na každej den, s přesným časem kde máte být, např.: “9:15 tělocvična”

Běžný, pracovní, den v lázních vypadá tak, že nějaký dospělý člověk, obvykle matka, táhne nasraný děcko k nějakýmu baráku, kde má být v určitým čase na danou proceduru.

Lázně jdou od dvou let, pro všechny děcka jsou procedury stejný. Letos tam máme obě: skoro pětiletý Oskar a dvouletá Ester. Předpokládá se, že dvouletý děcko zvládne každý den např. proceduru “řízená terénní chůze”, že tedy půjde půl hodiny zvoleným směrem v tempu starších dětí.

Kdo jste nikdy neviděli dvouletý děcko, tak to funguje zhruba tak, že určeným směrem jde tak maximálně 10 metrů, než ho zaujme něco zajímavějšího, jako je například klacek, kámen nebo kaluž. Půl hodiny v kuse nepůjde nikam a nikdy. To odmítal i Oskar, když mu byly tři a půl. Takže dospělý doprovod může děcko buď buzerovat a přemlouvat, aby někam šlo, nebo se “nějak” domluvit s personálem.

Nějak udělat se to musí, protože pobyt hradí pojišťovna a ta chce vidět, že děcko absolvovalo předepsaný procedury. Lékař/ka nějaký procedury napsat musí, protože to chce pojišťovna. S odkazem na absurdnost všeho vás doktor odkáže na personál, “se kterým se nějak domluvíte”.

Dostanete se tak do situace, kdy všichni ví, že není možný dodržovat předepsaný režim, ale všichni musí předstírat, že se tak děje. Běháte tak po areálu s papírem a sbíráte razítka, která potvrzují, že se vše děje dle plánu. Jste s děckem dvě hodiny na hřišti a uprostřed hry ho někam odtáhnete, protože má nařízeno někam půl hodiny jít nebo skákat půl hodiny v tělocvičně. Něco podobnýho sice dělalo předchozí dvě hodiny, ale za to razítko pro pojišťovnu nedostanete.

Nic z toho co děláte nedává žádný smysl. Jednotlivé činnosti nejsou nijak přizpůsobeny tomu, zda je dítěti 2, 3, 5 nebo 12 let. Odpovědnost je hozena na rodiče, kteří to “nějak” vyřeší. Zatímco dětem je ukradený, jestli běhají venku nebo v tělocvičně, rodiče po nich řvou, že už musí někam jít, protože v papíru maj napsaný, že v 10:30 se bude dělat tohle! na určitým konkrétním místě.

Jak přesně prospívá malým dětem, že je vytáhnete o půl osmý z postele, protože musí poskakovat v 8 v tělocvičně, odkud je táhnete zpátky, protože 8:45 je snídaně; nebo je táhnete v 9:00 od snídaně, aby s plným žaludkem skákaly v tělocvičně, se mi nepodařilo zjistit. Pochybuju, že existuje vědecká studie, která by dokázala potvrdit, že je na léčbu průdušek nebo náběhu na bronchitidu zrovna tohle nutný.

Ale ta naprostá absurdita všeho vlastně není to, co mě na tom fascinuje nejvíc. Mě na tom nejvíc fascinuje fakt, že na to všichni bez keců přistoupí. Že ten dav rodičů nezapálí kancelář vedení lázní, že nežalují pojišťovny, atd. Že ani mezi sebou neřeší, že nic z toho nedává smysl, ale jen se s vážnou tváří zabývají, kdy a kde mají s děckama být, protože to maj napsaný na papíře.

Fascinace ale není údiv. Takhle totiž funguje celá země. Natřený fasády, napsaný pravidla a všichni tady s nějakým papírem běhají pro potvrzení, že se chovají dle očekávání. Nikdo proti ničemu neprotestuje, protože to na papíře napsaný není.

Během toho pobíhání vám prostě dochází, že žijeme v nesmyslný simulaci opravdovýho života, které se nejspíš - snad - odehrává někde jinde. Snad. Celá země je postavena na předpokladu, že “se to nějak udělá”, aby to vypadalo, že se něco doopravdy udělalo. Ostatně rčení “zlatý český ručičky” je postaveno na tom, že sice nic pořádně nefunguje, ale nějak se to zbastlí. V tom jsme dobří. A pak v předstírání, že je vše OK.

Do těch lázní samozřejmě jezdit nemusím, ale potý, co se vše “nějak udělá”, můžu děcka vzít a vyrazit do okolních kopců. Jet vlakem do Javorníku a čumět s nima v dešti a mlze do prázdna. To za to stojí.

Nicméně, to není to hlavní. Hlavně jsem chtěl říct, že sem vyfotil Ester s koťátkem.

Zapojte se, je vás třeba

Zprovozňujeme diskuse na Britských listech

18. 4. 2017 / Bohumil Kartous

Vážení čtenáři Britských listů, rozhodli jsme se zpřístupnit těm, kdo pravidelně přispívají na provoz jednoho z mála nezávislých médií v ČR diskuse pod články. Rozhodli jsme se tak učinit proto, aby lidé, kteří mají velký podíl na více než dvacetileté existenci Britských listů, měli možnost vyjádřit se přímo k jejich obsahu a přispět svým úhlem pohledu. Od omezení na platící čtenáře si slibujeme též minimalizaci nenávistných, bigotních a scestných komentářů, které vytvářejí z internetových diskusí skládku mentálního odpadu. Sledovat diskuse a hodnotit příspěvky v nich bude mít nicméně možnost každý návštěvník.

Není to ale zabezpečení, které by výskyt digitální pitomosti či zneužití pro propagandistické účely dokázalo eliminovat úplně. Budeme proto diskuse redigovat a příspěvky, které budou obsahovat nepřijatelný materiál (e.g. rasistické výzvy, urážky ad hominem, výzvy násilného charakteru, replikaci prokazatelně konspiračních bludů), budou bez pardonu odstraňovány.

Přístup k diskusím je jednoduchý. Pokud budete mít zájem o diskuse, zaregistrujte se v systému a proveďte vybranou platbu (dle doby trvání přístupu k diskusím). Platby probíhají prostřednictvím systému GoPay. Poté budete mít přístup k diskusím na dobu, kterou jste si předplatili. V případě technických problémů se prosím obracejte na programátora Britských listů Michala Panocha: michal@panoch.net.

Prosíme pravidelné přispěvatele Britským listům, aby možnosti využili a aby přenesli své platby do nového systému, jenž jim umožní přístup k diskusím. Zároveň vyzýváme ostatní čtenáře, aby tuto možnost zvážili. Víme, že Britské listy čte řada velmi zajímavých lidí a velmi oceníme, pokud se podaří na webu Britských listů vytvořit silnou komunitu lidí, kterým vyhovuje kritický přístup a unavuje je digitální spad. Zajímavé příspěvky v diskusích budeme redakčně zpracovávat a vydávat jako samostatné texty. 

Vážení čtenáři, věříme, že se naše rozhodnutí ukáže jako správné a že diskuse přispějí jak k pluralitě relevantních názorů, tak k dlouhodobé udržitelnosti Britských listů. 

O všem v ČR rozhodovali a rozhodují voliči

19. 9. 2017 / Karel Dolejší

Češi jsou teď nejvíce ze všeho frustrováni imigranty z Orientu, kteří do ČR téměř nepřicházejí, a z EU, která jim vyplácí obrovské částky, píše Karel Dolejší na Facebooku.  Za většinu toho, co je v zemi opravdu špatně, si mohou čeští voliči sami, protože to vybrali svým chováním u uren.

Freud si všiml, že frustrace je antropologická danost.

"Flustrace", jak s oblibou píšou čeští frustráti, se tedy ČR nezbaví ani volbou větších grázlů, ani žádnými jinými trucpodniky. Ale to co si voliči za téměř tři dekády už pěkně pohnojili mohou pohnojit definitivně.

Politici nenesou vinu za jejich posrané životy. Kdyby se "lidé z ulice" už někdy v roce 1990 tak moc nechtěli nechat podvádět, nikdy by je nikdo tolik nepodvedl.

Brussels wants to ban a Czech drink for containing a carcinogenic substance. The Czech government will ask for permission to continue manufacturing it

20. 9. 2017



The EU Office for the Safety of Foodstuffs has discovered that a popular Czech drink which is now officially called "Tuzemák" ("local stuff") contains a substance which causes cancer. An ethyl ester of methanoic acid which is added to the drink to give it its popular flavouring is carcinogenic. It is now likely that the European Commission will ban the use of this substance, says the Czech economic newspaper Hospodářské noviny.

"This development  could disrupt the tradition of Czech alcoholic drink-making which goes back all the way to the 19th century," says Jaroslav Burkar, the executive director of the Czech Union of manufacturers and importers of alcoholic drinks.

The news that Brussels might want to ban the carcinogenic ingredient of this Czech national drink has provoked a wave of criticism of Brussels on social media in the Czech Republic.

If the European Union decides to ban the carcinogenic substance, the Czech Republic will ask Brussels for an exception which should allow Czech manufactures to continue using it, said the Czech Agriculture Minister Marian Jurečka.

The Czech drink "Tuzemák" used to be called "Rum", but in 2003, the European Union persuaded  the Czech Republic to drop that name since the  drink is not rum at all - unlike rum, it is not manufactured from sugar cane. The name of the drink was thus misleading for consumers, said the European Union at the time. (Czech shops still call it "Rum" to this very day.)

Five years ago, a number of people in the Czech Republic died as a result of consumption of alcoholic drinks which contained methanol.

Source in Czech HERE HERE

 

 

Czech appeal court: "Non-believers in the Czech Republic must not be exposed to culturally alien religious symbols"

20. 9. 2017

The Municipal Court in Prague has rejected an appeal by a muslim student who was forced to leave a secondary nursing school before graduation because the school banned her from wearing a hijab. The student saw this as discrimination and demanded an apology and financial compensation. Prior to the court proceedings, Anna Šabatová, the Czech Ombudsman, published her own adjudication in this matter, pointing out that the student was indeed the subject of indirect discrimination, which is banned by the Czech constitution. While the Czech Republic is a secular state, Czech law does not allow the banning of religious symbols, pointed out the Czech Ombudsman. The legal representative of the Prague secondary school of nursing told the media that the Ombudsman´s adjudication was "full of lies".


Adjudication of the Czech Ombudsman HERE (in Czech)

Jan Klášterka, the judge presiding in this case at the Municipal Court in Prague did not share the view of the Czech Obmudsman. When explaining why he had rejected the appeal, he explained that "non-believers in the Czech Republic must not be forced to be exposed to the impact of  religious symbols, especially when they are historically and culturally alien, when they attend public institutions". He added that wearing a hijab in school was tantamount to wanting to pray "Our Father who art in heaven" during a class of mathematics and that was not permissible.


Islamophobic activists staged noisy demonstrations during the court proceedings. They emphatically expressed their support for Ivanka Kohoutová, the headmistress of the secondary school of nursing, who had prevented the student from wearing her hijab during classes. The demonstrators included parliamentary candidates for the Czech Civic Democratic Party Jana Černochová and Václav Klaus Junior, who took an active part in hysterical actions by islamophobic fanatics. Both politicians complained that the headmistress of the school was being "discriminated against" by the Czech state authorities, which was not the case, since the student had raised only a civic complaint. Islamophobic activists brought portraits of President Miloš Zeman to the courtroom, sang the Czech national anthem and noisily praised the headmistress of the school. Their posters included slogans such as "DEFEND OUR NATIONAL CULTURE!"

The legal representative of the muslim student who had raised the complaint was seriously vilified on social media. Her picture with the inscription "Make a good note of the face of this woman" went viral. The lawyer rightly complained that the public campaign against her reminded her of Nazi campaigns against the Jews in Germany in the 1930s.

Islamophobic activists complained that the court bothered to deal with a complaint which had been raised by a non-Czech, a foreigner who "could not even properly speak Czech" and attacked the non-governmental organisations which had helped the student to draft her complaint. 

Sources in Czech HERE HERE    

Prosíme, přispějte finančně na provoz Britských listů

3. 3. 2017

Milí čtenáři,

na provoz Britských listů potřebujeme měsíčně přibližně 60 000 Kč. Velmi oceňujeme, že čtenáři podstatnou měrou přispěli na provoz našeho serveru v listopadu a v prosinci 2016. Bohužel však tuto finanční podporu potřebujeme trvale,  výdaje udržujeme na minimu, avšak  bez rozpočtu se server provozovat nedá. Prosíme, tedy, uvažte o pravidelném finančním příspěvku ve prospěch BL. Stačilo by, kdyby 300 lidí příspívalo měsíční částkou 200 Kč.

Jako občanské sdružení poskytujeme všem přispěvatelům potvrzení, na jehož základě si finanční dar můžete odečíst od základu daně. 

Přispět můžete i bankovním převodem na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat i z mobilního telefonu, informace o tom jsou níže.


Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Jako poslední článek každého vydání Britských listů zveřejňujeme pravidelnou měsíční zprávu o jejich hospodaření.

Přispějte finančně na provoz Britských listů svým mobilním telefonem

Chcete-li poslat jednorázové dobrovolné předplatné na provoz Britských listů, odešlete svým mobilem na telefonní číslo 90210 textovou zprávu, která odpovídá výši vašeho příspěvku. Zabere vám to zhruba 20 vteřin:

 

text SMS

částka

QR kód (co to je? tohle)

BLISTY

25 Kč

BLISTY 25

25 Kč

BLISTY 40

40 Kč

BLISTY 60

60 Kč

BLISTY 99

99 Kč

BLISTY 249

249 Kč

 

 

Přijde vám textová zpráva, potvrzující vaši platbu. Cena objednací textové zprávy je podle tarifu vašeho mobilního operátora. Cena příchozí zprávy se rovná odeslanému finančnímu příspěvku.

Službu jsme zprovoznili, protože je to pro vás snadné a rychlé. V minulosti nebylo možno tuto službu používat, protože byla zatížena nesmyslně vysokými provozními poplatky. Situace se však změnila a díky firmě Airtoy jsou k dispozici v dohodě s mobilními operátory pro speciální služby, jako je jednorázové dobrovolné předplatné na BL, velmi rozumné ceny.

Pro přispěvatele je platba prostřednictvím mobilu finančně výhodnější než platba bankovním převodem, protože cena dárcem odeslané sms je obvykle menší než poplatek za odchozí platbu v bance.

QR kódy jsou vlastně obdoba čárových kódů (patří mezi ně např. EAN kódy), které určitě znáte z obalů zboží v obchodech. V našem případě slouží k usnadnění zadání SMS, kterou nám pošlete finanční příspěvek. Když kliknete na QR kód, zobrazí se Vám samostatně jako větší obrázek. Pak jej stačí přečíst čtečkou QR kódů ve Vašem mobilním telefonu a čtečka Vám sama předvyplni text SMS i číslo a stačí jen odeslat - nemusíte nic psát a vyplňovat. Zde jsou odkazy na některé čtečky QR kódů: NOKIA, iPhone, Android, Symbian.

Děkujeme.

Službu technicky zajišťuje Airtoy a.s., Infolinka 602 777 555, www.platmobilem.cz

Sto let rusistiky, 67 let bohemistiky v Glasgow...

19. 9. 2017 / Jan Čulík



Během minulého víkendu probíhaly formou konference a celé řady dalších akcí oslavy stoletého výročí zahájení studia rusistiky v roce 1917 na univerzitě v Glasgow.








Na této fotografii otevírá kolega rusista Andrea Gullotta v knihovně Glasgow University internetovou výstavu Beauty in Hell: Culture in the Gulag (Krása v pekle: Kultura v Gulagu) o umění vzniklém ve stalinských koncentračních táborech v Gulagu. Andrea Gullotta zřejmě v nadcházejících týdnech až měsících vyvolá  mezi mezinárodními rusisty podobný skandál, jaký v ČR svými zjištěními vyvolala historička Muriel Blaive, protože Gullotta zjistil, že ne všichni vedoucí pracovníci Stalinových koncentračních táborů byli zloduši a vrazi: někteří podporovali umění, dovolovali provoz táborového divadla a chránili intelektuály před těžkou prací. Svá tvrzení zdokumentoval v knize o Gulagu, která v nadcházejícím období vyjde anglicky.

Kolegové rusisté velmi podporují i studium ostatních, "menších" středo a východoevropských jazyků a kultur, jako je bohemistika, polonistika, hungaristika a v poslední době i studium chorvatské kultury, takže se na konferenci věnovala značná pozornost i těmto oborům, které jsou - v synergické součinnosti dohromady -  všechny v Británii téměř exkluzivně v současnosti přítomné jen na Glasgow University.

Bohemistika existuje na Glasgow University od roku 1950, prvním učitelem byl dr. Lumír Soukup, polonistika od roku 1947.

Britské univerzity, skoro jako téměř všechno, jsou v Británii dnes v krizi.
Když říkám "jako všechno": v Británii kolabují zprivatizované železnice, ve zdravotnictví chybějí desetitisíce lékařů a zdravotních sester, které jsou vykořisťovány minimálními platy, ve vězeňství dochází mezi vězni k pravidelným vzpourám v důsledku nesnesitelné situace, kdy došlo k zásadním škrtům v počtech vězeňských dozorců, v krizi je špatně placená policie, učitelé houfně odcházejí ze základních škol, protože si stěžují na neustálé reformy, přebujelou byrokracii a špatné platy.

Univerzity jsou zvlášť v problematické situaci, protože britské vlády anglické vysoké školy (pro Skotsko to neplatí) velkou měrou přestaly financovat a výdaje za provoz univerzit přesunuly na studenty, kteří nyní se v Anglii musejí zavázat k celoživotnímu splácení ročního školného ve výši více než 9000 liber. Tím vytvořily britské vlády obrovskou finanční bublinu mnoha miliard nesplatitelných studentských dluhů, která dříve nebo později praskne a povede k obrovskému krachu. (Studenti za své dluhy za studium musejí platit úrok 6 procent ročně.)  Situace na univerzitách se výrazně zhoršila ještě tím, že univerzitní rektoři a manažeři si začali vyplácet astronomické platy.

Z výše uvedeného je zjevné, že se postupně londýnským vládám podařilo z Velké Británie v mnoha oblastech života udělat kůlničku na dříví, k tomu nyní ještě výrazně přispěl iracionální a sebepoškozující nesmysl brexitu, který povede k hospodářské katastrofě.

Hlavním problémem britských univerzit je jejich komercionalizace: navzdory všem řečem kolem jsou jediným, co britské vysoké školy dnes zajímá, peníze a peníze. Hodně to připomání klasickou scénu z Bulgakovova románu Mistr a Markétka, v moskevském varieté ve třicátých letech, kde organizátoři se snaží z  publika vyždímat "dolary, dolary" - přesně pod stejným tlakem jsou dnes britští univerzitní pracovníci.

Měl bych tady v rámci férovosti podotknout,  že ne všechnu vinu za toto nesou vedoucí pracovníci britských univerzit - může za to vláda, která postupně nastavila neudržitelný, neoliberální systém. Je samozřejmě ovšem pravda, že někteří univerzitní manažeři se v něm vyžívají a že rektoři univerzit z něho mají obrovský prospěch - platu ve výši od 200 000 do 400 000 liber ročně.

Osobně argumentuji, že politika placení astronomických platů vysokým funkcionářům britských univerzit (která se ostatně poslední dobou stává terčem stále sílící veřejné kritiky) je i manažersky chybná. Pokud totiž vydělávám milion Kč měsíčně, vede mě to nutně k představě, že jsem nadčlověk, který nemá nic společného "s těmi sockami". Přestanu se radit s normálními lidmi, a tak nutně začnu dělat ve své funkci chyby.

V takové atmosféře není zrovna lehké pracovat v oboru univerzitní výuky jazyků a kultur. Výuka jazyků je pracná a drahá.  Xenofobní země ztrácí zájem o jiné kultury a jazyky, Britové se většinou jazyky neučí, stačí přece, aby kdekoliv na světě Brit promluvil anglicky dostatečně nahlas, domorodci si zvyknou. Že je v destabilizujícím světě nesmírně důležité studovat a mít k dispozici informace o tom, co se děje v jiných zemích v jejich jazycích,   jak tam lidé dnes uvažují a smýšlí, to manažerům britských univerzit a britským politikům příliš silně nedochází.

Vede to často ke katastrofálním zásahům, vojenským i politickým, v jiných zemích, kdy se provádějí vojenské invaze, aniž by Západ měl tušení o tom, jak funguje místní kultura a jak fungují místní instituce. Přiznávají to i čelní britští odborníci, jenže nikdo neposlouchá.

Koho zajímají podrobnosti, hovořil jsem o tom před časem (v angličtině) na univerzitě v  Orleansu ve Francii, video je ZDE.



Výuka jazyků a kultur na univerzitách je nákladná a složitá. Vyžaduje od studentů i od univerzit nasazení. To manažery nezajímá, snaží se vydělávat na univerzitních kurzech s co největším počtem studentů (jak se vyjádřil jeden manažer: "Pile them high and teach them cheap!"). V poslední době se zavádějí i šokující předpisy, podle nichž nemáte právo vyučovat kurs, kam se vám přihlásí na volitelný předmět méně než osm studentů! Znamená to, že jsou tak univerzity podřízeny poptávce z Teska: už není důležité šířit samostatné a nezávislé myšlenky, protože nikdy nevíte, k čemu novému v budoucnosti povedou - ne, musíte se přizpůsobit konvenčnímu myšlení většiny, i v univerzitním prostředí.

Není divu, že v této atmosféře i na univerzitě v Glasgow byla během své existence tamější bohemistika vystavována opakovaným pokusům likvidace - zatím se to naštěstí neuskutečnilo, i když bohemistická centra v západní Evropě a v USA se v posledních dvou třech desetiletích systematicky ruší. Každý pokus zlikvidovat glasgowskou bohemistiku paradoxně zatím vedl k jejímu relativnímu posílení, ať už to například bylo po příchodu Margaret Thatcherové k moci, začátkem osmdesátých let, kdy tato osoba uvalila na britské univerzity tříleté moratorium na jmenování nových univerzitních učitelů, protože vysokým školám nedůvěřovala - šířily přiliš nezávislé a "podvratné" myšlenky.

Už pokus zrušit bohemistiku v Glasgow v roce 1983 skončil jejím posílením - po odchodu jediného tehdejšího glasgowského bohemisty dr. Lumíra Soukupa do důchodu přišli do Glasgow Igor Hájek, známý anglista - překladatel, spolupracovník a přítel Josefa Škvoreckého a Johna Updika (byl převeden ze Thatcherovou zrušeného, význačného střediska čechoslovakistických a jugoslávských studií na univerzitě v Lancasteru),  a lingvista Josef Fronek, který posléze v České republice proslul jako autor vysoce profesionálních česko-anglických a anglicko-českých slovníků. Od té doby samozřejmě bylo pokusů zrušit středoevropská a česká studia mnoho - v devadesátých letech, v polovině nultých let, nejdramatičtější pokus, kdy měly být v Glasgow zrušeny všechny jazyky kromě francouzštiny a hispanistiky, byl v roce 2011 - ZDE je stránka odkazů na obrovskou vlnu mediální kritiky, kterou to tehdy vyvolalo a kterou tehdy dali dohromady studenti (už je to dávno, některé odkazy jsou už nefunkční).

Lumír Soukup


Dr. Lumír Soukup (1915-1991) studoval v Praze protestantskou teologii, žil během druhé světové války ve Francii a ve Španělsku a nakonec získal doktorát na Edinburské univerzitě za svou práci o T.G.M. Byl to přesvědčený masarykovec.

Na internetu najdete řadu odkazů na Lumíra Soukupa. Byl to totiž po roce 1945 jeden ze tří tajemníků československého ministra zahraničí Jana Masaryka (jiným jeho tajemníkem, Soukupovým kolegou, byl spisovatel Viktor Fischl, který pak působil dlouhá léta jako diplomat v Izraeli) a Soukupovo jméno se na internetu často vyskytuje v souvislosti se spekulacemi týkajícími se smrti Jana Masaryka v březnu 1948. Soukup byl až do své vlastní smrti skálopevně přesvědčen, že Masaryk spáchal sebevraždu.

Lumír Soukup je autorem své vlastní autobiografie: vyšlo z ní bohužel, až po jeho smrti, jen několik kapitolek, týkajících se Jana Masaryka:





Koho to zajímá, zde je rozhovor se skotskou manželkou Lumíra Soukupa, Catrionou Soukupovou.

Igor Hájek





Igor Hájek (1931-1995) byl vynikajícím učitelem, anglistou, překladatelem. V Československu před rokem 1968 proslul svými překlady Johna Updika - Updike se stal jeho celoživotním přítelem a Hájek občas pobýval v USA na Updikově farmě. V Glasgow se zachovala korepondence Updike-Hájek, bohužel si ji před několika lety vyžádala Marcela Hájková, takže není jasné, kde ta dokumenace skončila či skončí. Igor Hájek byl také vynikajícím učitelem české literatury a kultury, kterého studenti milovali. Byl přítelem a těsným spolupracovníkem Josefa Škvoreckého, s nímž spolupracoval při vydávání knížek jejich exilového nakladatelství 68 Publishers. Byl spoluautorem a editorem exilového vydání Slovníku zakázaných českých spisovatelů, který vznikl v disidentském prostředí v Československu, Igor Hájek do něho doplnil hesla o exilových českých autorech. Psal také časté recenze do prestižního týdeníku Times Literary Supplement a několikrát byly jeho texty vybrány pro výroční knižní publikace z tohoto týdeníku jako nejlepší. V TLS vycházely tehdy recenze anonymně, takže o tom, že to bylo dílo Igora Hájka málokdo ví.

Igor Hájek se zasadil o to, že v době, kdy Václav Havel nebyl ještě mezinárodně vůbec znám, bylo rozhodnuto, že mu Glasgow University udělí čestný doktorát. Bohužel, Hájek přečasně náhle zemřel v dubnu 1995 ve věku 64 let. Napsal jsem tehdy o něm tento nekrolog pro deník Independent.




Po Hájkově smrti vyšla v České republice r. 2007 péčí ostravského bohemisty Martina Pilaře a jeho studentky Karoliny Slámové, která o Hájkovi napsala doktorskou práci, knížka jeho esejů o literatuře Prokletá a požehnaná. Josef Škvorecký ve své předmluvě k této publikaci napsal:

"Společná láska k té oblasti literatury nás svedla dohromady a brzo to už nebyla jen literatura, ale onen těžko definovatelný pocit prožitku z příjemné společnosti druhého člověka. Kamarádství. Byly to schizofrenní roky. My jsme naslouchali jiným slovům: ta nezněla na shromážděních papoušků a hluchoněmých, ale v přísném soukromí vlastního domova nebo - ještě lépe - pod širým nebem, třebas ohraničeným městskými ulicemi. S Igorem jsme vedli peripatetické řeči cestou ode mne z redakce po Národní třídě přes most u Národního divadla, dál přes Malou Stranu, Nerudovkou vzhůru na Pohořelec a dál až do Břevnova, kde jsem tehdy bydlel. (...)

Igor mne a svou ženu Marcelu brával autem na výlety po kraji Loch Ness a mnoha takových tajemných jezer. Miloval ten kraj a znal ho stejně dobře jako ti, kdo se tam narodili, často lépe. Cestou jsme v autě poslouchali jazz, protože hudba mého mládí byla dalším společným poutem našeho přátelství. Obědvávali jsme ve vesnických hospodách jak z Dickense, jichž byl Igor znalcem. Věčná škoda, že pro vzdálenost přes Atlantik byly takové chvíle příliš vzácné..."

Josef Fronek

Druhým významným bohemistou na Glasgow University byl Josef Fronek, autor vynikajících anglicko-českých a česko-anglických slovníků, bez nichž se dnes neobejde nikdo, kdo pracuje s češtinou a angličtinou.


 

Ilona Bílková

Po Josefu Fronkovi pracovala v Glasgow jako učitelka češtiny výborná Ilona Bílková (Klemm). Takto o obou píše slavná historička Mary Heimann v úvodu své autoritativní historie Československa ve dvacátém století Československo: stát, který selhal, která se stala základním zdrojem informací o Československu v angličtině:



"Josef Fronek mě přivítal na katedře slovanských jazyků a literatur, kde jsem se byla schopna naučit česky od samého začátku, téměř úplně v  důsledku nadané Ilonu Klemm (rozené Bílkové), která mě s osobním nasazením učila tři roky."


Bohužel, i tehdy, koncem devadesátých let, byla na Glasgow University bohemistika pod tlakem. Tehdejší děkan filozofické fakulty svévolně snížil úvazek Ilony Klemmové na polovinu a když se nepodařilo manažery přesvědčit, aby toto rozhodnutí zrušili, Ilona Klemm právem odešla pracovat jako šéfka překladatelského střediska Evropské unie v Lucembursku, kde dostala ve srovnání s Glasgowem mnohonásobný plat.

Absolventi

Avšak citace pochvaly Mary Heimannové nás vede k zmínce o tom, že bohemistika v Glasgow během své existence vytvořila řadu vynikajících a světově vlivných absolventů, kteří dělají a dělali mezinárodně mnoho pro českou věc.




Kromě samotné Mary Heimannové je třeba se zmínit o Andrewu Stroehleinovi, mediálním řediteli humanitární organizace Human Rights Watch, jehož nedávno jmenovala španělská analytická organizace  EsGlobal jedním z dvaceti nejvlivnějších analytiků současnosti:





Jinými zajímavými absolventy jsou například Kathryn Murphy, profesorka na univerzitě v Oxfordu




novinářka Amy Mackinnon, která pracuje pro Coda Story, či Leni Seeliger, výzkumnice, která v současnosti spolupracuje s Ústavem pro studium totalitních režimů v Praze.

Jazykoví lektoři

Důležité je zmínit se i o tom, že v Glasgow během let pracovali četní vynikající lektoři českého jazyka, většinou v souvislosti s jejich předchozím erasmovským pobytem na této univerzitě. Jan Matonoha se stal významným vědeckým pracovníkem České akademie věd, Josef Švéda je autorem dvou pozoruhodných knih (jedné o mašínovském mýtu, druhé o tom, jak si Češi během posledních sto padesáti let představovali Spojené státy americké).

Snažíme se přispívat k mezikulturní výměně i v současnosti. Připravili jsme a vydali anglický překlad dějin české literatury dvacátého století Writers Under Siege od profesora Karlovy univerzity Jiřího Holého (byla to první taková publikace za posledních skoro padesát let),






vydali jsme v angličtině historii hraného českého filmu, vzniklého za postkomunismu




 
a spolu s dalšími akademickými spolupracovníky knižní studii o českých a dalších středoevropských televizních seriálech a jejich hodnotách.



Druhá odbornice na českou problematiku na University of Glasgow Mirna Šolić je specialistkou na Karla Čapka. Česky vyšla její monografie Slovo a obraz: Karel Čapek a žánr cestopisu,




rozšířená anglická verze této knížky, přepracovaná pro mezinárodní čtenářskou obec,  se připravuje.


Podařilo se nám z České republiky zajistit financování doktorandského studia v oboru českých studií na Glasgow University a nejnověji jsme rozšířili interkulturní evropská studia kulturními programy o Chorvatsku, které vyučuje kolegyně Mirna Šolić. Program financuje chorvatská vláda. Český jazyk v Glasgow vyučuje dnes vynikající lektorka financovaná MŠMT, dr. Katarína Čermáková.

Navzdory opakovaným pokusům středo a východoevropská studia v Glasgow zrušit (nejdrastičtější byl pokus v roce 2011, kdy hrozila likvidace  v Glasgow kromě francouzštiny a hispanistiky všemu, tedy i němčině, ruštině, italštině, polštině a češtině, naštěstí se nám za pomoci studentů podařilo zorganizovat tak brutální mediální kampaň, že univerzita ustoupila) se nám daří informovat v současnosti stovky studentů o České republice a o kultuře a politice i dalších středoevropských zemí v kontextu populárního programu srovnávací literatury. Doufejme, že tomu tak bude moci být i nadále.

Na konferenci k stému výročí zahájení výuky rusistiky na Glasgow University se sešli nejen četní bývalí pracovníci našeho centra, ale i některé významné osobnosti ruského kulturního a veřejného života. Závěrem konference se všichni shodli, že je nesmírně důležité šířit i v dnešním destabilizujícím se světě navzdory jeho xenofobii a touhám po uzavřenosti  vzájemné informace - je však nutno se při tom bedlivě vyhnout jakýmkoliv pokusům o manipulaci mocných, kteří by chtěli mezikulturní dialog zpotvořit pro své vlastní zájmy.

Trojdílné video o bohemistice, polonistice a rusistice na Glasgow University z roku 2011. Dnes je to už také historie:





PŘEČETLI JSME:

Štefan Švec: Ne a ne a nevnucuje!

19. 9. 2017



Perle české nezávislé žurnalistiky, Parlamentním listům, už rok a půl stagnuje počet čtenářů. A byla by škoda ochudit zbytek národa o tento nezkorumpovaný skvost. Proto se jeho majitel, král hracích automatů a dobroděj Ivo Valenta, rozhodl podpořit ho reklamní kampaní. Jsou to ty modrobílé billboardy, které tvrdí, že nám v Parlamentních listech nikdo nevnucuje, co si myslet.

Potěšen tím, že jsem konečně našel médium, které mě nechá udělat si vlastní názor, vyhledal jsem si tuhle v PL pár témat, která hýbou veřejnou debatou. Začal jsem, jak jinak, heslem migrace. Lednová zpráva o tom, jak nás na jaře zaplaví rekordní počet migrantů, se sice nenaplnila, ale jinak jsem opravdu rád, že mi nikdo nenutil, co si myslet.

Zbytek textů byl o tom, že je veřejnoprávní televize zaujatá nebo že hledá pro své natáčení děti, ale nesmějí být bílé, což rozčílilo Tomia Okamuru. Znovu mi nikdo nenutil, co si mám myslet, a bylo to krásné.

Celý zkoprnělý, jak mi nikdo nevnucuje, co si mám myslet, jsem se rozhodl zeptat PL na něco neutrálního, třeba na smysl života.

Kompletní článek ZDE

(Jinak doporučujeme i čtenářské reakce pod tím článkem na serveru Novinky. Ty mají zjevně vybranou čtenářskou obec. Stála by za psychologický rozbor a terapii. Avšak i tito lidé mají volební právo. Berme je vážně a mluvme s nimi. JČ)

Korespondence T. G. Masaryk – Josef Svatopluk Machar, zdraví a zve Petr Kotyk

20. 9. 2017


http://www.vaclavhavel-library.org/cs/index/kalendar/1210/korespondence-t-g-masaryk-josef-svatopluk-machar


Korespondence T. G. Masaryk – Josef Svatopluk Machar

Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00

Kdy: 21. září 2017, 19:00 – 21:00


Petru Kotykovi se do sbírek Literárního archivu Památníku národního písemnictví podařilo získat v září 2013 cenný přírůstek téměř 500 kusů Masarykových dopisů adresovaných J. S. Macharovi z let 1893–1932 a podstatně menší část korespondence Macharových rodinných příslušníků, manželky Hedviky a dcer Sylvy a Jiřiny. Tento konvolut je významný zejména proto, že doplňuje 300 dopisů J. S. Machara z let 1893–1913 uložených ve fondu T. G. Masaryka, a vytváří tak celek, který v dosud vydaných korespondencích T. G. Masaryka nemá obdoby.


Editoři Helena Kokešová, Petr Kotyk a Irena Kraitlová představí první svazek edice vzájemné korespondence T. G. Masaryka a J. S. Machara, který zahrnuje 183 dopisů z let 1893–1895. Autoři rozsáhlé úvodní studie „Skepse a naděje“ Vratislav Doubek a Lucie Merhautová promluví o formování základů reformního modernismu.


Debatu o politicích, umělcích a vědcích ve veřejném prostoru na přelomu 19. a 20. století, problematiku aktuální i dnes, moderuje Helena Kokešová.


http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097206490-udalosti-v-kulture/217411000120914/video/568285


https://www.kosmas.cz/knihy/232800/korespondence-t.-g.-masaryk-josef-svatopluk-machar.-svazek-i.-1893-1895/


Iráčtí uprchlíci odevzdali policii tašku s 14 000 euro, zapomenutou v berlínském metru

20. 9. 2017





Rodina uprchlíků z Iráku, která žije v Berlíně, odevzdala policii tašku s 14 000 euro, kterou nalezla v metru. Taška našla čtrnáctiletá irácká dívka.

V metru ji zapomněla osmasedmdesátiletá Berlíňanka. Když si to uvědomila, informovala vedení metra, avšak pracovníci metra tašku nebyli schopni nalézt. 

Drsný blábol plný strachu: Trumpův projev v OSN porušil všechny prezidentské normy

20. 9. 2017



Trumpův projev v OSN patřil k jeho nejponurejším, píší Financial Times:


Existují precedenty pro takové zuřivé hrozby, ale v OSN je nikdy nepronášeli američtí prezident, píše Julian Border. Zuřili tam Nikita Chruščov, Fidel Castro či Hugo Chavez.

Nebylo pochyb, že Trump nemluví k přítomnému publiku zahraničních politiků, že hledí mimo kamenné tváře v sále - kde pauzy, které dělal pro potlesk, který nepřišel, vyvolal nervózni ticho - k svým stoupencům mezi americkými občany.

Trump se ani jednou nezmínil o globálním oteplování, které je v OSN považováno za největší hrozbu planetě, avšak které Trumpovi stoupenci považují za nesmysl, šířený "liberály". Je to názor, který Trump už léta podporuje.

I tento Trumpův projev obsahoval četné temné stránky, jako když při své inauguraci v lednu 2017 hovořil o "masakrování Američanů" a v Polsku v červenci o "ohrožené západní civilizaci".

Všechny tyto tři projevy zneužívaly strachu jako hlavního svého nástroje. Všechny nesly bojovné charakteristické rysy Trumpova hlavního pisatele jeho projevů, Stephena Millera, nativistického žáka Steva Bannona, bývalého Trumpova hlavního stratéga, který odešel z Bílého domu, ale zjevně jeho velký vliv na Trumpa stále trvá.

Trump nabídl světu černobílý výběr mezi "většinou slušných států" a "několika málo zločinnými", avšak jeho jazyk byl nesmírně agresivní. Dosud snad nikdo na Valném shromáždění OSN jinému státu nevyhrožoval "totálním zničením". Trump ani nesměřoval své hrozby vůči severokorejskému režimu, dal najeho že chce zničit celou zemi, včetně jejích obyvatel.

Trump vydal své agresivní varování jen pár minut poté, co generální tajemník OSN Antónie Guterres požadoval klidnější rétoriku. "Zuřivé řeči mohou vést k osudným nedorozuměním," řekl Guterres ve svém prvním projevu na Valném shromáždění OSN. Bylo jasné, komu jsou tyto výroky určeny.

Kromě Íránu zaútočil Trump také na Venezuelu. Nepokusil se ale o Venezuele zmínit v souvislosti se zmínkami o dalších autokratických režimech, které Trump podporuje.

Nezmínil se o Saúdské Arábii, ani o Rusku, i když na začátku projevu byla zmínka o podpoře pro suverenitu Ukrajiny.

Trump ani nevysvětlil, jak jeho útoky na "zločinecké státy" jdou dohromady s hlavním tématem první části jeho projevu, v němž Trump prosazoval absolutní nezávislost každého národního státu. Trump zdůraznil, že podle něho má každý stát právo na své vlastní "hodnoty" a "kulturu", do níž jiné státy nesmějí zasahovat. OSN má být fórem pro spolupráci mezi silnými a nezávislými státy, nemá se snažit vnucovat jim "světové hodnoty" a "světovou vládu".

Trump a jeho vláda často používají tyto myšlenky k ospravedlnění absence kritiky Saúdské Arábie, Ruska a dalších zemí za jejich děsivé porušování lidských práv.

Svým úterním projevem však Trump roztrhal i tuto svou vlastní doktrínu, určil, koho považuje za své nepřátele, vyjádřil hrůzu nad jejich zacházením s jejich občany a vyhrožoval jim zásahem až do jejich úplného zničení.

To, co zůstalo, když odezněl v sále OSN nevýrazný potlesk, byl pocit chaosu, nekohorence a svévolné hrozby visící ve vzduchu.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Trumpova vláda potlačila oficiální analýzu dokazující pozitivní ekonomický dopad přijímání uprchlíků

20. 9. 2017


Činitelé Trumpovy vlády pod tlakem z Bílého domu potlačili analýzu amerického Ministerstva zdravotnictví a lidských služeb, z níž vyplývá, že uprchlíci vytvořili v USA za posledních deset let pro vládu o 63 miliard dolarů více příjmů, než kolik vládu stáli.


Ze zprávy vyplývá, že uprchlíci přinášejí Spojeným státům obrovský prospěch. Platí na daních daleko více, než kolik spotřebují ze státních zdrojů a dělají práci v těch průmyslových odvětvích, kde Američané nechtějí pracovat.

Studie byla dokončena koncem července a nebyla zveřejněna. Získal ji deník New York Times. Vyplývá z ní, že uprchlíci v letech 2005-2014 přispěli do amerického státního rozpočtu částkou 269,1 miliard dolarů. Po odečtení výdajů na ně zůstává čistý zisk od uprchlíků pro americký stát 63 miliard dolarů.

Generální tajemník OSN označil změny klimatu za prioritu letošního Valného shromáždění

20. 9. 2017

Trumpův hlavní ekonomický poradce Gary Cohn v pondělí v OSN prohlásil, že Spojené státy odstoupí od pařížské dohody o klimatu tak, jak bylo naplánováno. Generální tajemník OSN António Guterres na půdě OSN naopak prohlásil, že změny klimatu by měly být hlavní prioritou letošního Valného shromáždění. „Vidíme dopady klimatických změn každý den. Počítáme zmařené lidské životy, zničená živobytí a zničené ekonomiky. Počínaje rokem 2008 – a vy to víte lépe než já – bylo 20 miliónů lidí vysídleno povodněmi, bouřemi, požáry a extrémními teplotami. Ale mnohem více lidí je v pohybu kvůli suchu a zvýšené hladině moří. Klimatické změny nejsou vzdáleným problémem budoucích generací. Je to problém dneška, je tu nyní a my se s ním musíme vypořádat,“ konstatoval Guterres.  

Text v angličtině ZDE

Bodláky Václava Duška

Ráj náhodně vyvolených

20. 9. 2017 / Václav Dušek

Psí poslušnost požadována od zvrácených bytostí v setrvalém stavu. Odpor se nelidsky trestá. Vyhledávají se osoby vhodné k výrazné převýchově; strach obestřel hámblivou krasotinku, šklebúzu, sociálně oslabeného pupíka, oslabené seniory, fetující juniory; rejdy ubožáků neznají hranic. Ponižování pracovníků, matek i celých skupin závislých na blahovůli zmetků tetelících se u struku s jedem bývalo dostatek v dobách spravedlivého sociálního a společenského výronu, ponižování přežívá podnes, a dokonce se hrotí do naprosté nesnesitelnosti bytí.

Pikle se kují kdesi za podpory samotného chechtajícího se ďábla, a rejdy odporných charakterů vrhají na lidskou bídu plastický obraz nechutné zkaženosti. Lotři se nemusí obávat bolestivého trestu, kdepak, baštonáda, chutný výprask přes chodidla jim nehrozí, lidská práva jsou nastavena spravedlivě pro obětiny i vrahy. Žijeme v časech právně neskutečných. Vrah je chován v dostatku, oběť se musí postarat – jenže zapomenout jí nelze.

Svět vytuhl přes zdánlivě nečekané proměny, odpadla ideologická očkování proti kapitalismu a komunismu. Nové očkovací látky k dostání po vyžádání a prověření myšlenkového růstu. Očkovací látky rozmanité, lékaři si pohrávají s myšlenkou, že jsou bez hranic. Ze světa nám vzdáleného k nám přicházejí ti, co jsou přeočkováni z víry milující na víru nemilosrdně vražednou.

Spasení, výsměch pro důvěřivé bloudy.

Zvrácenosti dětské feťácké bídy ze stanice ZOO se přenesly do stanice Leningradská; hradby sociální pýchy padly beze zbytku – dary země po kapkách mizí před očima zákonodárců, umazaných hadrářů, líných poletuch, zbarvených fiflen. Zbabrané životy malých bytostí obviňují bez soucitu vládnoucí floutky a vybarvené intrikánské panímámy z neschopnosti vyvést z rozbouřených vod svěřené jim lodě do poklidných přístavů.

Šikana nás nerozhodí, občané. Hlavně se nedostat do státního převýchovného hotelu, kde tě mohou ve sprchách prý dokonce znásilnit, za prachy seženeš slušný fet i mobil; dosáhneš mistrovství v krutostech, vešel jsi branou vězení nalomen, vyjdeš možná zlomen; nenávist tě oslepí, síla dohledu k smíchu. Vězeňské krmelce vypouští do společnosti neslitovné vyslance – platíme si katany bohatě, lidská práva, silná káva!

Jak tvrdí znalec koloběhu života běhu, všechno je imrvére stejný! Neměnnost, duchovní bída.

Šikany vojenské z lidové armády chránící pracujících lid ještě čekají na vydání kroniky zelených jalových let. V Horách nad Jáchymovem se trio šohajů krátce před večerkou rozhodlo vycepovat k poslušnosti a oddanosti rotu čerstvých holomků – poházelo z plechových kbelíků na podlahy chodeb známé tekuté mýdlo, otevřelo hydrant, pustilo vodu, a teď, mizerové, budete drhnout xylolitové podlahy v zájmu pracujícího lidu, jedu, jedu, švihem, ucháni! Náhle zhaslo světlo – frajtři dostali na frak. Kdo zhasl, kdo bil – to se nikdo nedozví, kontra brácho nulový. U pohraniční roty buzeroval lampasák vojcly k zalknutí – jenže, každý udělá chybu, lezl přes signálku, sestřelen, jak vogl. Myslím, že tohle byl mýtus, měl zastrašit vojácké buzergaunery. Šikany v internátech, školách, učňácích – ano, všude najdeš kreténa, který si musí dokazovat nadřazenost a sílu – rada, zamezit šmejdovi v běsnění okamžitě, nejlépe trefit na mordu. Pro jistotu opakovat. Školení hovad, potřeba růstu zdravého sebevědomí.

Brutalita podpořena státy hrozí zkolabováním slušnosti.

Díváš se na kulturní rozmařilé pšouky, a hele, i mezi uměno-milovníky se potácejí černé figurky pokaženy násilím. Básník pravil: ženská zasluhuje přes hubu, ani o tom neví. No vida, šikovného slovíčkaře, jak se vybarvil, od minuty může vstoupit do legie, i když tam by mu hrozila jistá bezvýznamnost. Díváš se na záznam dokumentu zachycených politiků Pata Patašon, jak dělí bez začervenání masarykovskou republiku – a máš pocit, že ještě nedošlo k náznaku naplnění šikany, a přesto očka Pata vysílají signál: zbavte mě toho boxera. Strach se halí do různých podob, že?

Surovostem nezabrání matky, které vychovaly zmetky.

Synek bývalého generálního ředitele semotamo umravňoval manželku pomocí facek a ran pěstí do citlivých míst – matka drsně vychovávané nebožačky navštívila ředitelského mamlasa a žádala, aby synka napomenul. Nu, podivila se, mamlas pohlédl na žadatelku orlím zrakem vedoucího pracovníka a řekl učitelsky: ona každá ženská potřebuje čas od času dostat po hubě, aby ji přešly roupy. Tečka. Nahá prostoto, jak prosta jsi výkladu.

Zabřednout do marastu zla lze lehce.

Svět ponořen pod temné válečné mraky. Psí poslušnost se vyžaduje i na mezinárodní úrovni. Budeme tě vychovávat, ochotně podporovat, pokud se nebudeš štítit právními kličkami. Požadujeme neochvějnou loajalitu, dodáme suroviny, odebereme si vzácné mozky, podpoříme režimní nálady vojsky, důkladně vyzbrojíme, rázně vycvičíme, pomůžeme s čerpáním přírodních zdrojů, naučíme využívat nejmodernější sledovací techniky. Evoluční biology si pěstujeme i školíme po mnoho let, revoluce spouštíme všude tam, kam jaksi právně nemůžeme vstoupit; veřejně přiznáváme, máme z toho ovšem noční poluce.

Ráj vyvolených – krok do záhuby. Rajská zahrada dávno tomu, miláčci, zrušena!

 

Naomi Klein: Klíčové státy možná zmírní svou podporu pařížské klimatické dohody, aby se zavděčily Trumpovi

20. 9. 2017

Podle kanadské novinářky a dokumentaristiky Naomi Klein mohou protichůdná stanoviska Trumpovy administrativy ohledně setrvání či nesetrvání v pařížské dohodě signalizovat, že Bílý dům zvažuje vypracování lepší dohody. „Měli bychom si dávat velký pozor na to, co si pod lepší dohodou představuje prezident Trump nebo bývalý šéf ropné společnosti ExxonMobil Rex Tillerson,“ říká v relaci Democracy Now! Naomi Klein. 

Klein se domnívá, že Tillerson dalším světovým lídrům signalizuje, že pokud jsou schopni učinit nějaké ústupky, Spojené státy by v pařížské klimatické dohodě setrvaly. Skutečné nebezpečí tedy spočívá v těchto signálech, které Spojené státy vysílají svým partnerům, jmenovitě Francii, Kanadě i Velké Británii. Emmanuel Macron, Justin Trudeau a Theresa Mayová se podle novinářky v tomto ohledu stylizují do role zprostředkovatelů dialogu mezi Spojenými státy a zbytkem světa.       

Když byla pařížská klimatická dohoda uzavřena, vypukl velký povyk, protože byla nedostatečná. Jednotlivé státy mohly slíbit cokoliv, ale dohoda je k ničemu nezavazovala. Nicméně mohlo být ještě hůře, jak míní Klein. „Může nastat situace, kdy se Evropě a dalším světovým hráčům podaří dohodu zmírnit, aby se zavděčili Spojeným státům, což by se líbilo představitelům ropného průmyslu,“ soudí Klein.    

Prezident Donald Trump zrušil program jeho předchůdce s názvem Plán čisté energie, který měl být hlavním přínosem USA pařížské dohodě. Plán čisté energie počítal s výraznou redukcí emisí, jež produkuje americký uhelný průmysl, avšak v současnosti probíhá jeho likvidace. „Nyní záleží na tom, do jaké míry ostatní země budou následovat Spojené státy,“ říká Klein.      

Je třeba, aby bylo podpořeno úsilí jednotlivých států USA i snahy dalších zemí, jež chtějí dostát svým klimatickým závazkům. Avšak podle novinářky hrozí nebezpečí, že se země, jako jsou Francie, Kanada a Velká Británie, mohou vydat opačným směrem, aby se zavděčily Spojeným státům. Světoví lídři, jmenovitě Macron a Trudeau, se patrně domnívají, že je v jejich moci přimět Trumpa, aby od dohody neodstupoval. „To by ale znamenalo, že by se už tak slabá dohoda ještě více oslabila a vítězem by se stal ropný průmysl,“ konstatuje Naomi Klein.       

Celý článek v angličtině ZDE

Kurdské referendum v Iráku: má samostatný kurdský stát šanci na existenci?

20. 9. 2017

Kurdská regionální vláda (KRG), která spravuje poloautonomní kurdský region v severním Iráku, hodlá 25. září uspořádat referendum o nezávislosti. Ačkoli většina voličů bude podle očekávání hlasovat pro nezávislost, výsledek referenda nebude závazný. KRG však získá větší manévrovací prostor pro vytvoření samostatného státního útvaru v severním Iráku, proti čemuž se staví irácká vláda, Írán, Turecko i Bílý dům.

Irácká ústava poskytuje KRG oficiální pravomoc v provinciích Duhok, Erbíl, Sulajmáníja a Halabdža. Kurdský region má svůj vlastní parlament, jehož sídlo se nachází ve městě Erbíl, a vojenské složky známé jako pešmerga. KRG získává finanční prostředky od federální vlády v Bagdádu. Iráčtí Kurdové v uplynulých 14 letech utužili kontrolu nad oblastmi, kde se nacházejí ropná ložiska, čímž si získali pozornost mezinárodních investorů. V současnosti produkují 600 tisíc barelů ropy denně a černé zlato vyvážejí přes Turecko do středomořské oblasti.

Irák a několik dalších zemí, včetně Spojených států, Turecka a Íránu, se k referendu staví odmítavě. Irácký premiér Hajdar Abádí považuje vypsání referenda za ilegální krok a hrozí, že pokud vypuknou násilnosti, Bagdád v iráckém Kurdistánu vojensky zasáhne. Bílý dům, který podporuje jak iráckou vládu, tak irácké Kurdy, varuje, že referendum je provokativní a destabilizující akt, a naléhá na KRG, aby s Abádího vládou zahájila seriózní dialog. Turecko patrně referendum rétoricky odsoudí, ale pravděpodobně neuzavře hranici a neohrozí klíčový export kurdské ropy. Teherán, Bagdád a proíránské šíitské milice mohou jen stěží ohrozit dobře připravené kurdské obranné síly. Nesouhlas íránské a turecké vlády se státotvornými ambicemi iráckých Kurdů jsou ze značné části motivovány obavami, že se spustí dominový efekt, který povzbudí separatistické tendence íránských a tureckých Kurdů.

Řada iráckých politiků je přitom přesvědčena o tom, že se irácký Kurdistán pomalu, ale neodvratně stane samostatným státem, nicméně žádný z nich to nevysloví nahlas, neboť na jaře 2018 se v Iráku uskuteční volby na lokální a národní úrovni. A žádný irácký premiér si nepřeje, aby se Irák za jeho přihlížení rozpadl. 

Naopak vytvoření samostatného státu v iráckém Kurdistánu podporuje Izrael. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu státotvorné ambice Kurdů podpořil již v roce 2014.          

Více informací ZDE, ZDE a ZDE

        


 

Palestina: zformuje se vláda národní jednoty?

20. 9. 2017

Hnutí Hamas, které kontroluje Izraelem obléhané pásmo Gazy, oznámilo, že rozpustí svou vládu, a vyjádřilo ochotu uspořádat všeobecné volby coby gesto smíření s hnutím Fatah, jež ovládá Západní břeh Jordánu. Tomuto rozhodnutí předcházely diplomatické snahy egyptské vlády, která se snažila obě znesvářené palestinské frakce smířit. Konflikt mezi Hamasem a Fatahem trvá od roku 2006, kdy Hamas zvítězil v palestinských legislativních volbách.

Palestinské vedení navzdory řadě pokusů o smíření obou stran nedokázalo realizovat své sliby. Obě znepřátelené strany se navzájem obviňovaly z politických selhání. Hamas a Fatah v roce 2014 podepsaly dohodu o usmíření, jež měla vést k vypsání všeobecných voleb, avšak tento pozitivní krok zmařil ničivý izraelský útok na Gazu a rovněž spor o mzdy pro příslušníky bezpečnostních sil Hamasu. Krize se v poslední době neustále zhoršovala. Hamas uvedl, že si správu Gazy ponechá ve vlastních rukou, k čemuž dospěl poté, co se nepovedlo zformovat konsensuální vládu. Fatah obvinil Hamas, že v pásmu vytvořil stínovou vládu nezávislou na palestinské samosprávě na Západním břehu. V uplynulých měsících byla palestinská samospráva obviněna z prohlubování humanitární krize v Gaze, protože odmítla financovat palivo, léky a mzdy pro civilní zaměstnance a bývalé vězně. Měla tak získat kontrolu nad pásmem.          

Nyní Hamas souhlasí s uspořádáním prvních všeobecných voleb od roku 2006, hodlá zahájit rozhovory s Fatahem a nebrání se vytvoření vlády národního usmíření v Gaze. Fatah toto stanovisko vítá a normalizaci vzájemných vztahů se nebrání. Hamas se v uplynulých měsících snažil zlepšit vztahy s Káhirou tím, že zvýšil bezpečnostní opatření na hranicích s Egyptem v očekávání, že Egypt zmírní dopady brutální izraelské blokády otevřením hraničního přechodu v Rafahu.

Politická situace v regionu nebyla Hamasu dlouhodobě nakloněna, neboť vzestup egyptského diktátora Sísího vyústil ve větší izolaci tohoto hnutí. Navíc Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty tlačí na Katar, aby přestal Hamas podporovat. Nabízí se otázka, zda tentokrát obě palestinská hnutí své sliby dodrží a jak na tuto situaci zareaguje Izrael.  

Více informací ZDE a ZDE

Facebook zablokoval stránky organizace Rohingyů, ne stránky vražedné barmské armády

20. 9. 2017



Zatímco prchají statisíce lidí před brutálním etnickým očišťováním, které provádí barmská armáda, Facebook označil povstaleckou skupinu Rohingyů za "nebezpečnou organizaci" a zablokoval její stránky.

Naproti tomu myanmarská armáda, kterou obvinila OSN z "učebnicového příkladu etnického očišťování", má verifikovanou Facebookovou stránku s 2,6 miliony stoupenců. Barmská vláda provozuje také řadu dalších facebookových stránek a analytikové situace v oblasti lidských práv vyjadřují znepokojení, že prohlášení zveřejňovaná na Facebooku Aun San Suu Kyi posilují v Barmě všeobecnou nenávist proti Rohingyům.

Aktivisté z organizace Arakan Rohingya Salvation Army (Arakanská rohingyská armáda spásy) zaútočili před několika týdny na barmské policejní stanice, což vyvolalo ostrý a rozsáhlý protiútok myanmarské armády proti civilistům z rohingyské menšiny. Armáda začala vraždit civilisty, ženy i děti a vypalovat vesnice.

Facebook je terčem kritiky od uprchlíků Rohingya, novinářů a pozorovatelů, že cenzuruje informace o porušování lidských práv příslušníků této etnické skupiny.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Donald Trump pohrozil v OSN, že "totálně zničí KLDR"

19. 9. 2017

Donald Trump pohrozil, že "totálně zničí" Severní Koreu ve válkychtivém projevu ve Valném shromáždění OSN. Zaútočil také na celou řadu nepřátel US a požadoval, aby "poctivé a spravedlivé" země se proti nim postavily.

"Metlou naší planety je dnes malá skupina zločineckých států," řekl Trump. "Pokud se  spravedlivé země nepostaví proti skupině zlých zemí, pak zlo zvítězí," dodal.



V první řadě hovořil o Severní Koreji, o její historii únosů, útlaku a raketových a jaderných testů.

"Spojené státy mají velkou sílu a trpělivost," řekl Trump a dodal: "Pokud budeme nuceni bránit sebe či své spojence, nebudeme mít jinou volbu než Severní Koreu totálně zničit. Raketový muž zahájil sebevražednou misi pro sebe i pro svůj režim."

Trump zdůraznil, že Spojené státy jsou "připraveny, ochotny a schopny" podniknout vojenské akce, ale dodal, že doufá, že to nebude nutné, pokud ostatní svět zvýší své úsilí omezit severokorejských režim a jeho akce.

"Od toho jsou Spojené národy," řekl Trump. "Uvidíme, jak si budou počínat."

Trump také zaútočil na Írán a tvrdil, že tato islámská republika ukradla svým občanům svou budouicnost a že vedle Spojených států se íránský režim bojí jen svého lidu. Dodal, že smlouva o omezení jaderných zbraní, které podepsal s Íránem prezident Obama, byla "ztrapněním USA". "Myslím, že ještě není všemu konec," dodal.

Většinu Trumpova projevu i jeho zmínky o Íránu přivítalo v OSN hrobové ticho. Dohodu USA s Íránem drtivou většinou podporují členské země OSN, včetně amerických spojenců, s výjimkou Izraele.

Útoky na jiné vlády byly součástí druhé části Trumpova projevu. V první části se zabýval svým postojem k mezinárodním vztahům, které by podle něho měly být založeny na "silných suverenních státech" s různými kulturami a hodnotami.

Trumpovu argumentaci proti humanitárním intervencím a "budování států" je postoj, který podporují Rusko, Čína a většina hnutí Nezávislých států.

"Jak prezident Spojených států dávám přednost Americe, tak, jako vy, šéfové svých zemí, byste měli dávat přednost svým zemím."

To byla jedna z mála vět, která vyvolala podstatnější potlesk. Trump nevysvětlil, jak se  jeho postoj proti intervencím slučuje s jeho výzvami k akci proti "zločineckým státům", které nemají demokracii. 

Ana Brnabić se stala první balkánskou političkou, která se účastnila demonstrace Gay Pride

19. 9. 2017

Srbská premiérka, lesbička, se v Bělehradu účastnila pochodu Gay Pride. Došlo k tomu sedm let poté, co při nepokojích, zaměřených proti gayům, byly v Bělehradě zraněny desítky lidí.

Ana Brnabić je prvním balkánským politikem, který se kdy účastnil pochodu Gay Pride. Ana Brnabić: "Srbsko respektuje diverzitu a já chci dnes zdůraznit, že vláda Srbské republiky je tu pro všechny občany a že zaručí respekt pro práva všech občanů, z většiny i z menšiny."

Komunita občanů LGBT v Srbsku často čelí násilí. První pokus o bělehradský pochod Gay Pride se stal terčem útoků od oponentů. V roce 2010 na něj znovu zaútočili odpůrci homosexuálů. Úřady pak pochod Gay Pride na několik let zakázaly. Znovu se konal až v roce 2014 za přísných bezpečnostních opatření.

Aktivista: "Řeknu vám upřímně, chce se mi dneska plakat. Je to dnes historická chvíle a je to zlepšení ve srovnání s předchozími lety, i když nás jistí 5000 - 7000 policistů."

Ana Brnabić je prvním gayem - a první ženou - která se dostala v Srbsku do premiérské funkce. Letošní Gay Pride v Bělehradě zabezpečovalo 2000 policistů.

Aktivistka: "Můžeme říci, že atmosféra je daleko uvolněnější než v předchozích letech. Bezpečnostní opatření jsou silnější, než by pro takovouto akci mělo být zvykem, ale je tu víc lidí a je to tu radostnější, a proto mám radost."

LGBT aktivisté stále ještě zdůrazňují, že je v Srbsku nutno udělat ještě mnoho dalšího.

Jen 12 procent Srbů podporuje legalizaci sňatků homosexuálů.

https://www.facebook.com/Channel4News/videos/10155248685756939/

Nostalgické vzpomínání na socialismus je nesmysl

19. 9. 2017 / Petr Huďa

 

Čtenář:

Dobrý den, 

Pokud skutečně existujete, co to melete za nesmysly v tomto článku, že komunističtí potentáti se nesměli dozvědět, co si lidi myslí? Je vidět, že jste mladík, který to, o čem píše, zná jen z doslechu.  Tak nepindejte nesmysly.  Já jsem v té době žil, odmítal jsem vstoupit do partaje (což mě stálo kariéru), ale kritizovat jsem mohl.  Je pravda, že ne vždy to bylo účinné.  Tak se prosím neztrapňujte více, než je nezbytné…. 

S pozdravem ANO, líp už bylo.

Moje odpověď, píše Petr Huďa:

Dobrý den, nejsem tak mladý jak si myslíte.  Narodil jsem se v revolučním roce 1968. 

Rozhodně se tím nepovažuji za takového pamětníka jako Vy nebo paní Kozlová.  To ještě neznamená, že váš pohled musí být zákonitě objektivní. Nicméně v druhé polovině 80. let jsem byl už dospělý a pracoval v dělnické profesi. Velmi dobře si pamatuji, jaká nálada ve společnosti panovala a co si většina pracujících, studentů, důchodců, umělců a intelektuálů o vládní stranické elitě a celém establishmentu myslela. 


Největší nespokojenost se týkala zásobování, omezená dostupnost k západnímu zboží. Kriticky se vyjadřovali k deficitu demokracie (na pracovišti i v politické rovině). Dále jim chyběla názorová pluralita v médiích a svobodná diskuze.  Kriticky se stavěli k potlačování občanských a lidských práv (svoboda slova, shromažďování, cestování atd.). Přáli si mít životní úroveň, jakou má průměrný Rakušan či Švéd.  Řadový člen KSČ byl s těmito názory, kritikou a požadavky dennodenně konfrontován. To v žádném případě nepopírám. Byl jsem toho svědkem jak na pracovišti, tak v běžném životě. 

Stranická vládní elita ovšem žila mimo mínění a zcela odtržená od reality, co si většina společnosti koncem 80. let v bývalém Československu přála a jak to v reálu fungovalo. 

Nejvíce ovšem lidem vadilo normalizační pokrytectví (na němž mělo podíl téměř veškeré obyvatelstvo). Nespokojenost lidí vyvrcholila listopadovými událostmi a bezradnost stranických vládních špiček jsme viděli v přímém přenosu. 

Není to pouze můj subjektivní názor či pocit té doby, jak jsem ji viděl já. Existují dobové historické prameny a studie. Doporučuji např.  nedávno vydanou zajímavou knihu  Revoluce s lidskou tváří  od kanadského historika Jamese Krapfla. Krapfl, který prostudoval ohromné množství archivních pramenů z té doby, píše, že k hlavním požadavkům patřily demokracie, nenásilí, lidskost a – což je mimořádně zajímavé – také lepší či autentičtější socialismus. 

Jak před třemi lety výstižně napsali redaktoři levicového webu A2larm Jaroslav Fiala a Lukáš Rychetský: Místo revolučních ideálů nenásilí, pravdy a lásky žijeme ve společnosti násilí, které se páchá na těch nejslabších.  Výsledkem je chaos doprovázený cynismem, ztrátou solidarity a rostoucím rasismem. 

Interpretace naší nedávné minulosti budou vždy doprovázet emoce. Proti kritice kapitalismu, neoliberalismu a asociální politiky nic nemám. Právě naopak.  Nostalgicky vzpomínat ("LÍP UŽ BYLO") na reálsocialismus nepředstavuje podle mého názoru žádnou cestu k demokratičtější a sociálně spravedlivé a ekologicky udržitelné společnosti. Opakuji. Sdílím myšlenky svobody a samosprávy. Jinými slovy, věřím v humanistický socialismus, i když při této možné radikální společenské změně nemusí moje generace už vůbec být. 

Petr Huďa, Jihlava. 

OSN: Mezi rohingyskými uprchlíky z Barmy je 230 000 dětí

19. 9. 2017

Eric Schwartz, President, Refugees International: "Nepamatuju se, že bych kdy viděl něco tak děsivého, jako je to, co vidíme tady. Ta svědectví, která jsme slyšeli, o masivním porušování lidských práv. O zločinech proti lidskosti, o etnickém očišťování. Skoro nic takového jsem dosud ještě nikdy neviděl. Je to obrovské trauma, jímž prošly statisíce lidí. A svět musí dělat daleko víc, než co dělá teď."

Reportér Channel Four News: "Více než půl milionu uprchlíků Rohingya překročilo tady za poslední tři týdny hranice z Barmy do Bangladéše. Organizace OSN byly na tuto vlnu lidí naprosto nepřipraveny. A tak se musejí uprchlíci starat sami o sebe. Většina těchto lidí neměla už řadu dní vůbec nic k jídlu a jejich ubohá přístřeší jsou nedostatečná. 80 procent z nich jsou ženy a děti a úřad OSN pro děti UNICEF uvádí, že mezi půl milionem těchto uprchlíků je 230 000 dětí. Někteří z těchto uprchlíků jsou rozhněváni na rohingyské povstalce, kteří vyvolali tuto krizi útoky na policejní stanice v Barmě. Ale většina z nich je prostě příliš vyčerpána, příliš hladová a příliš zdeprimovaná na to, aby někoho začali obviňovat, že to zavinil. Snaží se prostě jen přežít."

Firma Amazon nabízí zákazníkům soubor materiálů k výrobě bomby

18. 9. 2017

V exkluzivní reportáži informovaly Channel Four News, že pokud si zadáte na serveru firmy Amazon koupi jediné, nevinné domácí ingredience, kterou by bylo možno použít při výrobě bomby, algoritmus Amazonu vám nabídne v rubrice "Jiní zákazníci také kupovali..." kompletní seznam materiálů k výrobě bomb, včetně kuliček z ložisek, které atentátníci používají jako šrapnel.

Obyčejný kyblík, obsahující obyčejné domácí přípravky, smíšené tak, aby z toho vznikla bomba. Tyto výrobky jsou k dispozici nejen v normálních obchodech, ale i na Amazonu na internetu. Amazon je nejen prodává, ale také vám doporučí kombinaci materiálů, které potřebujete na výrobu bomby:


 

Papež František: Globální oteplování není legrace. Musíme činit to, co nám říkají vědci

18. 9. 2017


Papež František: Klimatické změny: Cítíme jejich dopady a vědci nám jasně ukazují, jakou cestou se musíme vydat. Všichni z nás máme odpovědnost. Všichni z nás, někdo malou, někdo velkou morální odpovědnost nepřijmout to, poskytovat vlastní názor, dělat rozhodnutí. A musíme to brát vážně. Není to něco, o čem by se dalo žertovat. Ten, kdo to popírá, musí jít za vědci a zeptat se jich. Vědci mluví velmi jasně. Vědci jsou precizní."


 

Frustrace lidí v ČR povede k volbě stále větších grázlů

18. 9. 2017

Rád bych v debatě o vnitrostátní náladě v ČR upozornil,  že jaksi leccos s lecčím souvisí. P.K. (pražská kavárna) si možná neuvědomuje, že prosazuje za  lídry, kteří mají rozhodovat o legislativě, případně v exekutivě, lidi, kteří nynější marasmus, na který nadávají úplně všichni - chudí, bohatí, červení, zelení... vybudovali a zabetonovali. Zbytek republiky vidí, že "profesionální politik" odsouhlasí cokoli a ještě z nás udělá blbce tím, že se snaží nám sdělit, že za nás bojuje, píše Martin Golembiovský.

Lidem došla trpělivost a když zjistili, že jinak než ještě větším grázlem, než jsou Zaorálek, Kalousek, Sobotka, chocholatý spáč, Fiala, Udženija, knihovnice..... prostě "standartní strany" nejde tyto z prdlamentu odstranit.

 A jestli P.K. nedojde že Babiš má z tohoto důvodu celkem stabilních cca. 30%, pak lze očekávat ještě větší  podporu pro ještě většího grázla.

Jak to dopadlo v Německu mezi válkami, snad ví každý.

Poprvé v této vládě se stalo, že se v podstatě nehandlovalo systémem něco za něco, ale daly se programy vedle sebe a prosadilo se alespoň něco z toho co měli všichni tři v programech společného. Lidi to vidí. Ne každému jde vše prosazené pod nos, ale to je holt demokracie. Jakmile se "ozubená pleš" začala zvedat na zadní, podpora pro agenta posílila a ztvrdla. Fakt to není vidět?

Nedošlo mocným, že předvídatelný grázl je pro lid přijatelnější než nepředvídatelné hovězí?

On si to možná agent neuvědomuje, ale pokud nebude posléze v prdlamentě makat pro lidi lépe než tento třicetiletý skanzen, pak i na něj se najde ještě větší grázl. Bohužel s výsledkem meziválečného období, ale tím lidi nemá cenu strašit. Už neuhnou.

Pokud P.K. s tím chce něco dělat, nezbývá jí než najít někoho lepšího (nikoli pouze na hubě, ale prokazatelně) než je zmíněné kladivo na čarodějnice. Neúspěch volby chocholatého spáče nechť jim je varováním.

Martin Golembiovský 

Jak zachránit sebe i zdravotnictví: jezděte do práce na kole

18. 9. 2017

Představte si, kdyby vědci vynalezli lék, který by dramaticky snížil pravděpodobnost, že lidé onemocní na rakovinu a na srdeční choroby a snížil by jejich pravděpodobnost, že zemřou předčasně, o 40 procent.

Tento lék ale už existuje: jmenuje se ježdění na kole do práce.  Výše uvedené údaje vyplývají z britské studie, která sledovala čtvrt milionu obyvatel po dobu pěti let.

Je překvapující politickou otázkou, proč se tak málokdy předepisuje širokému obyvatelstvu.

Většina lidí uznává, že ježdění na kole znamená, že jste zdravější. Avšak ze studií vyplývá, že dopad i relativně omezeného, pravidelného ježdění na kole má téměř zázračné pozitivní zdravotní důsledky.

Kdyby bylo možno lidi přesvědčit, aby jezdili na kole tak často jako Dánové nebo Holanďané, zřejmě by to zachránilo zdravotnictví před kolapse a zřejmě by to odstranilo i hrozící krizi sociální péče pro dospělé.

Studie opakovaně dokazují, že většina lidí vede sedavý život. V Británii se 6 milionů lidí nevydá na rychlejší desetiminutovou procházku ani jednou za měsíc.

Lidé, kteří se nechovají aktivně, se stávají obětí kardiovaskulárních chorob, cukrovky a různých rakovin.

V Británii zemře ročně na sedavý způsob života 85 000 lidí. Globálně se stává obětí sedavého způsobu života asi 5,3 milionů lidí ročně, umírá jich přibližně tolik, kolik umírá na kouření.

Přimět lidi, aby jezdili do práce  na kole, by vyžadovalo vytvoření systematických sítí cyklotras městy, a zavedení opatření, která by znevýhodňovala kratší městské cesty autem. Některé země se tím směrem už vydávají.

Podrobnosti v angličtině ZDE



K plánované dani z obratu v 9 členských zemích EU

Jak danit v době internetového byznysu?

18. 9. 2017 / Jiří Hlavenka

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Až opadne vzrušení z mariánských sloupů, tak by zas neškodilo se zabývat důležitými věcmi. Tohle důležité je. Éra Internetu přinesla krom mnoha skvělých věcí také jednu trochu horší - umožňuje firmám, zejména celosvětovým korporacím takzvaně "realizovat", tedy nechat vyplavávat příjmy i zisk nikoli tam, kde skutečně vzniknou, ale tam, kde to pro ně je výhodné. Technologická podstata byznysu pak činí tyto (principiálně nezákonné) postupy prakticky nepostižitelnými.
Ne že by se to nedělo i ve světě kamenného podnikání, ale je to tam podstatně obtížnější. Typickou metodou je transfer pricing: pokud nadnárodní řetězec chce kvůli daním stáhnout zisk své dcery v (například) ČR tím, že jí matka nebo jiná pobočka prodává velkoobchodně brambory násobně dráže než je v kraji obvyklé, hrozí a nastává citelná penalizace, doměření daně. 

Podobně riskantní jsou různé "konzultační služby" a podobně; všechno se to samozřejmě stále dělá, ale tak, aby se "jedlo a moc nemlaskalo", tedy aspoň s jakousi mírou. Internetové společnosti ovšem princip přesouvání zisků dovádějí do dokonalosti: za náklady se prohlásí "infrastruktura", "datová centra", "licence software" (sami sobě) a podobně, daně minimalizují k nule. 

Nejsou to komodity, nejsou to brambory s cenovkou, správce daně nemá jak přesně transferovaný zisk vyčíslit, pokud se o to pokusí, protistrana se odvolá a případné soudy spíš vyhrává. Problémem ovšem je, že je to vlastně řešení jedné nespravedlnosti jinou nespravedlností. 

Daň ze zisku je poměrně férová: vydělal jsi, tak se poděl. Daň z obratu je nefér, protože řada firem jede cíleně a zcela legitimně na velký obrat a malý zisk, takže výsledkem by nejspíš muselo být zdražení produktu nebo služby. 

"Daň za velikost" taky moc férová není - firma je často velká jen proto, že holt je hráčem v obřím byznysovém oboru, jiná tak velká není, protože působí v niche (kde přitom může být až monopolní a dosahovat "nestoudných" zisků - krásným příkladem je brýlařský monopolista Luxottica). 

Za plentou se ostatně hovoří o tom, že celé toto plánované opatření je namířeno proti čtyřem firmám, které jsou "shodou okolností" všechny americké: proti Amazonu, Applu, Facebooku a Googlu (některé z velkých firem záměrně daní v Irsku či Lucembursku, zemích s nejnižší sazbou, pozn. redakce). I když by se jistě dotklo více subjektů, tito čtyři obři by nesli lví podíl plánovaného daňového doplatku (odhadované 4 mld EUR). Takže i když to nikdo neřekne nahlas, je to vlastně součást obchodního boje mezi EU a USA. 

Další obtíží bude vůbec výpočet této daně, který by dle francouzského návrhu byl spíše odhadem ve smyslu "kolik by ta firma vydělala/musela odvést daní kdyby sídlila v naší zemi a ne někde jinde". To je samozřejmě také dost ošemetné. Obtížná situace. Na jedné straně současná situace, ve které se internetoví giganti smějí: "daně jsou pro paštikáře, ne pro nás", na druhé už od pohledu těžkopádné a sporné úřednické řešení.

Milá Česká televize!

18. 9. 2017 / Beno Trávníček

Zde můžete zhlédnout zakázaný dokument České televize o Andreji Babišovi Selský rozum:

Milá česká veřejnoprávní televize,

prosím tě, abys v Den české státnosti 28. září 2017 promítla dva dokumentární filmy, jejichž veřejné uvedení je již déle nasnadě:

  1. Bratříček Karel.

  2. Selský rozum.

Domnívám se, že nám, kteří si platíme svoji veřejnoprávní televizi přiměřenými poplatky, to dlužíš. Den české státnosti je velmi vhodným termínem, kdy to můžeš napravit.

Jeden film můžeš dát třeba na ČT1 od 16:00 hodin, druhý třeba od 20:00 a na ČT24 je zopakovat třeba od 18:00 a 22:00. Věř, že budeš mít úspěch – dlouho se bude povídat o tak zajímavém programu v tento památný den. Oba filmy k nám promlouvají velmi intenzivně a státotvorně.


Chci věřit, že v České republice nemáme novodobou cenzuru, novou dobu sejfovou ani nic podobného. Dokaž to!

Věřím, že jsme do té míry inteligentní národ, že je možné nám pustit jakýkoliv dokumentární film, aniž by bylo možné předjímat, že si nedokážeme promyslet, co se nám snaží říci a zda jde o informace relevantní nebo manipulaci. Nepodceňuj prosím diváky televize v roce 2017. Možná, že v roce 1960 by problém vzniknout mohl – lidé k televizi vzhlíželi téměř jako k oltáři. Dnes to tak ale není.

Děkuji mockrát

S pozdravem

Beno Trávníček

Brod Karla Havlíčka Borovského

16. září 2017

Má cenu se té volební komedie účastnit?

18. 9. 2017 / Jan Sláma


Poslanci jsou vyplašeni. Jak se blíží datum voleb roste nervozita stranických klubů a většiny poslanců. Poslanectví se u nás stalo živností. Občas, tak jako opravdové živnosti, se předávají i generačně. Tatínek zasvětí synka a ten vida, že je to živnost pohodlná a bez rizik, si ji snaží udržet. Slyšel jsem, že i za cenu jisté investice k získání preferenčních hlasů. Tak se po celá léta setkáváme se stále stejnými tvářemi a bohužel též se stále stejným nedostatkem myšlenek a nápadů.


Ono to snad ani jinak nejde. Zkostantělé poslanecké kluby a stranické kanceláře nemají na zřeteli blaho státu a občanů, ale především spekulují jak si zajistit v tom zapáchajícím rybníku demokracie své jistoty.

Nehodlám nikoho urazit, ale když si vzpomenu s jakými nadějemi po sametovém převratu byli ochotni kandidovat někteří veřejnosti známí lidé, aby za krátko vystřízlivěli a ze zákonodárných orgánů uprchli, pak mi ten příměr připadá zcela případný.

Poučen historií, uvědomuji si, že asi lidé budou stále stejní. Chtiví peněz, eventuálně moci, která ty peníze přináší. Pokud se nějakým omylem do těchto spolků dostane osobnost, která má především na zřeteli prospěch celku, která má dostatek rozhledu, aby si uvědomila kam se společnost pohybuje a zda lze tento pohyb nějak usměrňovat, pak, když se o to pokusí, si většina najde cestu jak ji zlikvidovat.

Má smysl účastnit se vůbec tohoto ne zrovna levného představení? Když už jsme nuceni se na něm finančně podílet, neboť je placen z našich daní. Protože zákonodárci se usnesli, že na volební kampaně musí od nás dostat peníze. Peníze, které mají sloužit k tomu, že nás mají přesvědčit, že je třeba nejen k volbám jít, ale volit právě ty nejvhodnější, to jest JE.

Za ty peníze vesměs na hloupá hesla pokrývající kde jakou plochu, ze kterých si většina národa dělá legraci, by se dalo pořídit mnoho lidu skutečně prospěšných věcí.


Největší nedostatek volebních kampaní je, že lidé ve skutečnosti nedostanou přesvědčivé informace o tom, co která strana hodlá činit, bude li zvolena. Jaká je její vize postavení země a vývoje společnosti v kontextu minimálně Evropy.

Zkušenost nám mimo to ukazuje, že potom při různých jednáních vystupují poslanci jako loutky hlásající politiku svých poslaneckých klubů řízených stranickými sekretariáty. Při tom se zaštiťují proklamacemi, že všichni jednají dle svého svědomí. V poslanecké sněmovně máme tak určité množiny stejných svědomí. Kdybychom je matematicky pokrátili pak by nám počet poslanců dramaticky poklesl. Hlas těch zbylých by mohl, vynásoben koeficientem úspěšnosti ve volbách, disponovat přiměřenou vahou.

Náklady na vedení sněmoven by výrazně poklesl. Jednání by mohla probíhat v některé kanceláři. Mohly by se zrušit funkce různých asistentů, ale i bufetů, také poslaneckých bytů, peněz na dopravu atd. Zmizely by málo funkční, ale dobře placené výbory. Zkrátka my občané bychom najednou měli navíc spoustu ušetřených peněz.

Inovaci nepřející mi asi namítnou, že by přišli o zajímavé televizní přenosy, kdy poslanci s nevalnou profesionální úrovní hrají divadlo pro občany. Hádají se, nadávají si, baví se a ruší nebo opouštějí demonstrativně jednací sál.

Chápu, že při mnou navrhovaném zredukování počtu poslanců by mnohé z uvedených zábav bylo obtížné provozovat. Snad by se ale mohly televizní společnosti ujmout výroby fiktivních poslaneckých jednání a předvádět na pokračování příběhy nového typu. Proč pořád jen ty fádní nemocnice, porodnice, hotely a školy. Nabídka by se stala pestřejší a divák by byl spokojen.

Bodláky Václava Duška

Voliči v říji

18. 9. 2017 / Václav Dušek

Volební hon započne, hola hej, podřipští nevolníci. Pozor na baby, se kterými čerti šijí a poletují od Petrových kamenů do vzdálených krajů od Jeseníků. Kudlanky hladové partajní, ustarané baculky k zulíbání, hysterky k přeléčení, partajní křiklounky i zevlounky, dělnice pochybné pravdy i lásky.  K tomu bezduší strejci s vyhrnutými rukávy, pochybnými pohnutými osudy, zbytečnými svalnatými evangelii, nevolníci čiré upřímnosti. Mudrci, opilci, tetřívci, pávi, nafoukání kmáni. Volíš nevolíš, hošku, lepá děvo, cizina nám prý pronikla dávno již na hlídaná pískoviště, dodala briskně vypiplané bábovičky pro politická písklata, doporučila k namočení a příslušnému přeprání neposlušné poslance Andyho a Jaruše; komediální zpravodajství vykrmilo lačné občanstvo k nebývalé odvaze a pravdomluvnosti – volit nepůjdeme, basta fidli. Nebudeme hrát veselohru s tragickými důsledky před politickým banditismem znuděným divákem. 

Chyba! Pravda, chlapci a dívky se nám mnoho v přeplacených lavicích nepředvedli, krom husího hašteření, červivých půtek, znevažování protivníků, výkřiků, pokřiků, truců i různých hnusů. Pohleď hříšných dělníků moci i pravomoci. Amatérské výjevy, cirkusové projevy, partajní výlevy. V lavicích nedůtklivá hafající čeládka vyplácena štědře daňovými poplatníky; může být i hůře, koukni, kterak osidla nezávislých neziskovek údajně vyživují chamtivé štěnice, politické ztroskotance. Nemít za mák charakteru se zhusta vyplácí. Peníze nesmrdí, svatá pravda, Václave Václavoviči.

Bláboly pantáty Motoly zasáhly parlamentní drobotinu. V kotli se dovaří voda, pro ošípané s čer-venkou. Zvolíme a pochopitelně riskujeme, že se nám budou vzteky točit palce u nohou nad výkvě-tem ducha z lehkovážné společnosti. Pokažená povaha přihrává republiku za třicet stříbrných lačné-mu hospodářskému světu, žel, narodila se na Jidáše. Slohová cvičení v plátcích zkorumpovaných, rozkulačených, řízených neviditelnou rukou ideologického zkaženého trhu podporují rasové pohnut-ky, malují na růžovo výhledy. Kozí rozhledy ovšem obsazeny. Co nás čeká a nemine, bratříčku. Zdražování zajisté plošné, evropanské mini platy, ekonomické zvraty, platinové důchody, nadsvětové školství, zdravotnické úchvatné zázraky, dojímavé armádní čepobití, tuny mlžného štěstí, nečekané zákeřné mutace. Ráj v dohledu, smolařům vstup přísně zakázán. My si republiku nedáme pozvracet, bacilonosičům vystavíme červené karty.

Sny rozmilého Hurvínka o Hollywoodu překonávají zašantročenou realitu. Inu, moc lidí, moc všeho. Pupíci nekvaltují. Zabývají se hastrošové abstraktní matematikou, a přitom nezvládli ani trojčlenku. Kavárenští povaleči ti se nám vycajchnovali. Kibicovali a vykřikovali: nejsme tak bohatí, abychom volili. Neukojená existence zabíjí inteligenci. Pünktlich. Slýcháme: ten nic neumí, šup s ním do politiky. Nabídka a poptávka prý jedno jsou; almužna, pokladna, žebrota, drahota, nuzota, maucta světe, lidi, měl jsem vás rád, neblbněte. Vlastenecké city ovšem budou po zásluze trestány. Rekonstrukce osobností se budou vbrzku vyrábět v ústavech zaručených dějin. Drobnohledy v rukou mstivých všiček odhalí polopravdy, a katanští nohsledi poopraví dějinné události do tvaru legendy z formelíny.

Zašmelili nám miliardy, vyšmelili prý pohrdání – nu, to se asi rozklepali zbohatlíci, že? Parlamentní demokracie, která klade věnce pod pomníky ze zvětralého pískovce, přizvukuje pohrdání lidskou důstojností, ukrývá v náručí nehodné služebníky, musí skonat – zahrají jí nekonečný cajdák, tsunami práva smete rozklepané měšťáky, placené mordýře, šikovné kejklíře, náhodné milionáře; parlamentním žvanilům bez nápadu k obohacení společenských aktivit a s chronickým odporem k práci bude zdarma v taterských salonech vepsáno do kůže barevně: práce je poslední pokus, jak získat peníze.

Příležitost dělá zloděje. Navařený povolební čumfurt budeme konzumovat společně. Pozdě bycha honit, krokodýlí slzy ronit. Platy budou nadále nedostatečné, přímo hraniční, partajní mlžení nepomine, otrocké práce přibyde, tlučhubů neubude, krást a loupit se nepřestane, nenažraných nipferdů a büfelů vzroste ve městech, okresech i krajích. Inu, není nám zle a může být ještě lépe.

Voliči v říji v říjnu rozhodnou s konečnou platností, kdo nás bude vodit na nitkách. Nevolte staré existence, prosím, ničeho krom žvanivosti v sobě nemají – zůstane po nich pach, a později prach.

Doba vyžaduje skutky – slov o vypočítavé rovnosti bylo dosti. Svět nepočká.

Etnická čistka v Barmě aneb Lekce z Kosova

18. 9. 2017 / Daniel Veselý

Washington Post: Vyhánění rohingyjských muslimů z Barmy je nejmasivnějším a nejbrutálnějším etnickým očišťováním, jakého je svět svědkem za mnoho let. Do sousedního Bangladéše uprchlo před vražděním a vypalováním vesnic více než 400 000 lidí, kteří tam nyní setrvávají za naprosto neuspokojivých podmínek. Nemají kde spát a nemají co jíst.


Násilnosti, jež páchá barmská vláda na muslimské menšině Rohingyů zůstávají navzdory pobouření mezinárodního společenství bez hlubší odezvy. Úřad Vysokého komisaře při OSN mezitím charakterizoval brutální postup barmských ozbrojených složek jako „učebnicový příklad etnické čistky“ a k témuž závěru dospěla i Amnesty International. A třebaže mezinárodní společenství naléhavě protestuje a naléhá na barmskou lídryni Su Ťij, aby zvěrstva armádních sil a paramilitárních jednotek odsoudila, relevantní světoví aktéři vražednému režimu nadále pokrytecky posílají zbraně a vojenský materiál a cvičí jeho vojska. Mnohé nám napoví diametrálně odlišný přístup mezinárodní komunity ke krizi v Kosovu.

Podle posledních informací bylo z Rakhinského státu barmskou armádou během třítýdenních vojenských operací vyhnáno více než 400 tisíc Rohingyů, z čehož asi 60 procent tvoří děti. Zvěrstva, jichž se barmské ozbrojené síly dopouštějí na muslimském etniku, jsou podrobně zdokumentována: armáda provádí taktiku spálené země, kdy jsou celé vesnice vypalovány a vojáci střílejí po lidech, kteří se snaží před terorem uprchnout. Satelitní snímky a videozáznamy pořízené přímo v terénu ukazují, že v obydlených oblastech armáda založila 80 rozsáhlých požárů s cílem vyhnat Rohingye z Barmy. Ostatně sám Rangún se netají tím, že bezpečnostní síly počínaje 25. srpnem kompletně „vyčistily“ 40 procent rohingyjských vesnic. Údaje o počtu obětí se pohybují mezi 1000 a 5000 zavražděných osob. Barmská vláda rázně odmítla nabídku rohingyjských vzbouřenců z Arakánské armády spásy Rohingyů (ARSA) na uzavření příměří a dohady o tom, do jaké míry je ARSA napojena na islámské fundamentalisty, se nepotvrdily, což koneckonců rohingyjští povstalci manifestovali odmítnutím podpory Al-Káidy. Mezitím Bangladéš, kde žije dohromady 700 tisíc rohingyjských uprchlíků, doslova praská ve švech. Tolik věcná a strohá fakta.

Mezinárodní společenství přirozeně nezůstává v naprosté nečinnosti, alespoň tedy co se formálního odsouzení brutální vojenské kampaně týče. Jenže je tu klasický háček. Klíčoví zástupci mezinárodního společenství, konkrétně Čína, Rusko, Spojené státy, Velká Británie a Izrael, nadále posílají Rangúnu zbraně a vojenský materiál a poskytují barmským ozbrojeným složkám výcvik.     

Většinu bojových letounů, obrněných vozidel, děl a námořních plavidel Barmě dodává Čína. Rusko je hlavním dodavatelem raket země-vzduch. Kongres Spojených států nyní uvažuje o rozšíření vojenské spolupráce s barmskou vládou, Londýn nadále poskytuje výcvik barmské armádě a Izrael prodává Rangúnu tanky, bojové čluny a lehké zbraně. Přestože Evropská unie uvalila na Barmu zbrojní embargo již v 90. letech, některé evropské zbrojařské firmy stále zásobují barmskou armádu vojenským materiálem. I když Rada bezpečnosti OSN po týdnech mlčení násilnosti v Barmě odsoudila a vyzvala k jejich okamžitému ukončení, toto bezzubé gesto je vzhledem ke geopolitickému cynismu těchto klíčových světových aktérů pouhou formalitou.         

Tento geopolitický cynismus je obzvlášť patrný, připomeneme-li si diametrálně odlišný postoj mezinárodního společenství (vyjma Ruska a Číny) vůči etnické krizi, k níž došlo v letech 1998 až 1999 v Kosovu. Krize v Kosovu byla v předvečer intervence NATO též prezentována jako etnická čistka, či přímo genocida, avšak budeme-li vycházet ze všech dostupných faktů, zjistíme, že situace byla tehdy poněkud komplikovanější. Ostatně s těmito fakty se můžeme seznámit na stránkách západních periodik i vědeckých publikací.  

Eskalaci násilí v bývalé srbské provincii předcházely útoky Kosovské osvobozenecké armády (KLA) na srbské úřady, politiky i civilisty. Bělehrad na jaře 1998 reagoval nemilosrdnou ofenzivou proti pozicím KLA, jejímž cílem bylo zúčtovat s kosovskou guerillou a jejími sympatizanty, přičemž otřesných zločinů se dopouštěly obě strany civilního konfliktu. V průběhu mnohaměsíčních bojů, tedy ještě před zahájením vzdušné kampaně NATO, zahynuly dva tisíce lidí, z nichž zhruba polovinu usmrtily srbské jednotky. Vojenské operace Bělehradu vedly k vysídlení 400 tisíc kosovských Albánců, a tento fakt byl jedním z primárních faktorů, jež vedly k intervenci sil NATO. Není ale bez zajímavosti, že srbská armáda provedla mnohem intenzivnější etnickou čistku teprve až po zásahu Severoatlantické aliance, jenž ji podle mínění bývalého generálního tajemníka NATO lorda Carringtona přímo vyvolal.      

Obě krize mají přirozeně svá specifika a odlišnosti. Zatímco zvěrstva KLA v Kosovu jsou pečlivě zdokumentována, o terorismu a zločinech ARSA v Rakhinském státě hovoří pouze barmská vláda, jíž přitakávají západní islamofobové. Prozatím ale neexistují solidní důkazy o tom, že by rohingyjští povstalci vraždili civilisty, neboť ARSA útočí pouze proti symbolům opresivní barmské moci. Lekce z Kosova ukazuje, že nasazení masivní vojenské síly etnickou krizi nevyřeší, ba naopak prohloubí. Zvláště pak, když se ke slovu nedostane smysluplná diplomacie. Ani jedno, ani druhé však v případě etnické čistky v Rakhinském státě není na pořadu dne. Volání po nekompromisním zbrojním embargu a sankcích proti zodpovědným barmským činitelům zaniká v ohlušujícím cynismu a pokrytectví relevantních světových aktérů, kteří jako obvykle upřednostňují své zištné zájmy.   

 

Marta Semelová v Knihovně Václava Havla dokáže připomenout, že mnoho lidí pořád nic nepochopilo

"Ochránci" demokracie by se měli učit od středoškoláků

18. 9. 2017 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Skutečná demokracie počítá s tím, že se v ní vyskytují nedemokraticky uvažující lidé. Respektive lidé, kteří demokracii chápou v nějaké zvrácené formě. Silná a sebevědomá demokracie se toho nebojí, dokáže si připustit, že dokonalost je utopie a že s takovými lidmi je nutné vést debatu. Systém, který si na demokracii jen hraje, vytlačuje takové lidi mimo hranice přijatelného a tváří se, že nejsou součástí diskursu. Problém ale je, když se najednou takových lidí vyskytne tolik, že jsou schopni převzít politickou vládu. Z periferie se najednou stane centrum a ti, kdo si mysleli, že určují normy, nacházejí sebe sama na periferii. Když Michael Žantovský vydal prohlášení o tom, že se Knihovna Václava Havla, jejímž je ředitelem, distancuje od debaty o vzdělávání se zástupci politických stran kvůli přítomnosti Marty Semelové, padl na mě smutek. Lidé, kteří chtějí bojovat za demokracii, pravděpodobně úplně nechápou, co to ta demokracie je. A mermomocí tlačí samotnou demokracii na periferii...

Každému, kdo se zajímá o skutečné problémy současnosti a kdo se chce podívat, jak probíhala debata na téma politika versus vzdělávání, je k dispozici záznam ČT.
Tu debatu jsem moderoval a pomáhal ji organizátorům, České středoškolské unii, připravovat. O tom, že KSČM do debaty vyšle Martu Semelovou, upřímnou stalinistku popírající zločiny komunismu, jsme věděli a nebyli jsme z toho příliš nadšeni. Člověk, který je ochoten demagogicky popírat prokazatelnou zločinnost totality, je z podstaty věci nedůvěryhodný. Nicméně Marta Semelová je už mnoho let ve sněmovně členkou školského výboru a právě tím člověkem, který se oblasti vzdělávání věnuje. Jakkoliv se nám to může nelíbit. 

Rozhodli jsme se proto, že na to přistoupíme a Česká středoškolská unie Knihovně Václava Havla tuto informaci prokazatelně předala. Tvrdí-li Michael Žantovský ve svém unáhleném prohlášení, že tomu tak nebylo a že knihovna o přítomnosti Semelové nevěděla, nemluví pravdu. Je krajně nespravedlivé, pokud Michael Žantovský vystavuje Českou středoškolskou unii do role neseriozního partnera, který snad bez vědomí strážců "svatyně" přitáhl do ní samotného "ďábla". Ve skutečnosti jedná neseriózně Michael Žantovský, což mě hluboce mrzí.

Nechci spekulovat, do jaké míry je za jeho reakcí hysterie, kterou v jeho nepřítomnosti vyvolala média a lidé jako Stanislav Penc, kteří se považují za ty pravé strážce Havlova odkazu. Jde každopádně o osobní odpovědnost Michaela Žantovského, jenž by měl být natolik soudný, aby dokázal hysterii oddělit a nikoliv ji dále akcelerovat. Žel tím ponejvíce uškodil demokracii a její budoucnosti v této společnosti. Místo aby mediální malost, kterou reprezentuje článek novinářky Michaely Kabátové, usměrnil, poskytl médiím levné krmivo k tomu nechat vyrůst další zbytečné simulakrum v digitálním prostoru.

Jak už bylo totiž řečeno, celou debatu pořádala Česká středoškolská unie. Jde o organizaci, která existuje už několik let a vystřídaly se v ní tři generace vedení. Znám ty lidi od samotného počátku a upřímně se obdivuju tomu, čeho byli schopni - bez pomoci, při všech povinnostech, které mají a za přirozeného nedostatku zkušeností - dosáhnout. Mohu docela srovnávat a většina dospělých zdaleka nemá schopnosti těchto lidí ve věku pod 20 let, ať už jde o organizaci, argumentaci, řešení problémů, ale i pokoru, učenlivost a ochotu poslouchat. Spousta dospělých by se od nich mohla - nebo spíš měla - učit. 

Pravděpodobně by se mohli poučit i někteří domnělí ochránci svobody a demokracie, kteří si myslí, že se v demokracii s některými lidmi nemluví. Na rozdíl od Michaela Žantovského jsem s těmi lidmi mnohokrát mluvil a znám je. Byť jsou mezi nimi příznivci různých politických stran a různých pohledů na svět, vedou spolu vysoce korektní diskuse a dokážou se přít na základě argumentů, ne ideologií. 

Mladí lidé, ať už organizovaní v ČSÚ, nebo ne, tvořili většinu publika debaty. Podle reakcí drtivá většina z nich věděla, kdo je Marta Semelová a jaké postoje reprezentuje. Nebyl tam pravděpodobně nikdo, kdo by se ztotožňoval s popíráním zločinů totality, právě naopak. 

Nicméně důležité je, že tito lidé si nemyslí, že je v demokracii možné takové lidi pouze ostrakizovat a ponechat na periferii mimo "slušnou" společnost. Právě naopak, oni si myslí, že je nutné je v podobných debatách přímo konfrontovat, bavit se s nimi, poukazovat na jejich scestné názory a nekompetenci. Vysoce oceňuju, že ačkoliv všichni znali názory Marty Semelové, v debatě o vzdělávání se striktně drželi tématu, bez potřeby rekonstruovat historické bitvy, čehož se mnozí starší lidé neumějí zbavit. Ta diskuse byla o současnosti a zejména budoucnosti, byla kritická, ale zároveň bylo snahou ukázat, zda je možné v tak důležitém tématu najít konsensus všech, kdo politiku v této zemi ovlivňují. 

Obávám se, že mnoho starších lidí se zdaleka nenaučilo o demokracii tolik, co pochopili v České středoškolské unii. V demokracii je třeba vést otevřenou diskusi se všemi, ne jen s těmi, kteří říkají totéž. Vědí, že když tomu tak nebude, vzniknou alternativní společenské diskursy, vznikne propast, která jakoukoliv demokracii spolehlivě zničí. 

Tedy vzniknou, ony už vznikly. Nejen KSČM jako dlouhodobě protestní opoziční strana, ale Ano jako novodobá protestní strana naprosto amébovitého charakteru, schopná pohltit jakoukoliv ideologii, jejíž majitel si představuje stát jako soukromou firmu (Lidovky ani Žantovský si přítomnosti představitelky Ano nevšímají). Vznikla už také protestní média typu Parlamentních listů, která šíří demagogii a populismus. To vše proto, že si české elity dodnes myslí, že je možné lidi vylučovat u diskuse a vládnout jim, aniž by se jich kdo ptal na názor.
 
Jsem skutečně hrdý, že v ČR žijí mladí lidé, kteří chápou smysl slova demokracie a dokážou tuto představu také aktivně naplňovat. A také že umějí hodnoty, které pochopili, dostatečně asertivně bránit a nepodléhají nespravedlnosti a tlaku těch, kdo si myslí, že v demokracii spolu mluví pouze kamarádi. Pro Knihovnu Václava Havla znamená postoj jejího ředitele vznik pochybností o tom, zda se skutečně jedná o prostor určený k demokratické výměně názorů.

Každému, kdo se zajímá o skutečné problémy současnosti a kdo se chce podívat, jak probíhala debata na téma politika versus vzdělávání, je k dispozici záznam ČT.

Výzva: Jaké jste měli a máte zkušenosti s Andrejem Babišem osobně vy?

17. 9. 2017

Zde můžete zhlédnout zakázaný dokument České televize o Andreji Babišovi Selský rozum:



Občas se účastníme projekcí a po filmu debatujeme s diváky. Téměř pokaždé se stane, že někdo z publika za námi přijde, nebo vstane přímo v sále a odvypráví svůj přiběh zaměstnanecké či podnikatelské zkušenosti s podnikáním Andreje Babiše, píše dokumentaristka Zuzana Piussi.

Předvčerejší promítání v Roudnici se neslo v podobném duchu, zaznělo hned několik výmluvných příběhů, ve kterých by se dalo ponořit do hloubky.

V tomto městě býval vyhlášený masokombinát, který zaměstnával kolem tisícovky iidí. Dva roky před tím, než jej koupil Andrej Babiš, jej tehdejší majitel (dnes činovník ANO) významně inovoval. Po odkupu byla tato renovovaná technologie demontována a odvezena do Kosteleckých uzenin, počet zaměstnanců se snížil o polovinu a všem poklesly platy, někteří dostali nabídku dojíždět 200 km do Kostelce. Žena pak začala pracovat v jiné, prosperující firmě, která patřila místnimu vlastníkovi a dařilo se jí. I tu časem koupil Andrej Babiš a ve firmě začalo snižování platů a zhoršení pracovních podmínek i výrobních procesů. Sebevědomí zaměstnanci, při vědomí dlouhodobého zisku, který spoluvytvářejí, napsali přímo majiteli. Andrej Babiš skutečně přijel, promluvil s nimi, slíbil jim zlepšení a nastínil dobrý výhled jejich firmy. Po jeho odjezdu následovaly tvrdé postihy proti všem, kteří vystoupili, do půl roku byla firma uzavřena a její výrobní program převzal původní masokombinát, ze kterého se stala lahůdkárna.

Nejsou to příběhy "standardního kapitalismu", jak se někdy snaží líčit jejich zastánci.

Máte vlastní zkušenosti analogické těm, co mají hrdinové filmu Selský rozum? Jste ochotni a máte potřebu se o ně podělit formou psaného textu nebo dokonce výpovědi do videa? Ozvěte se nám přes formulář na webu www.selskyrozum.online.

Děkujeme, autoři filmu.

Zdroj ZDE


Německo nepovede svobodný svět: je uzavřeno do sebe

16. 9. 2017



Němci znovu zvolí Angelu Merkelovou - ne proto, aby pomohla učinit svět lepším, ale protože si myslí, že je dokáže ochránit


Předvolební kampaň v Německu věnovala minimální pozornost Evropě a ještě méně pozornosti světu, píše Natalie Nougayrède. V podstatě vůbec neřešila otázku, jak by se Německo mělo postavit ke skutečnostem mimo své hranice, ke globálním změnám ve světě práce, jak definovat svou roli v měnícím se životním prostředí, jak se strategicky připravovat na budoucnost, jak řešit budoucí dopady externích krizí.

Volby v Německu se budou konat 24. září a není nijak překvapivé, kdo zasedne v kancléřství. Bude to Angela Merkelová, které se podařilo posílit svůj obraz jako solidního, bezpečného politika - člověka, který Německo ochrání a Němci nebudou muset přemýšlet o tom, jak šíleným se dnes svět stal s Trumpem, Severní Koreou, Putinem, Erdoganem a tak dále. Němci prostě nechtějí nic slyšet o potížích naší doby a jak je řešit: chtějí se před světem uzavřít a dál si užívat svého spokojeného života - což je jedno z předvolebních hesel strany CDU.

Krátce řečeno: Britové jsou posedlí sami sebou, protože jsou v krizi - Němci jsou posedlí sami sebou, protože se jim vede dobře. Žijí v největší, nejbohatší a nejmocnější zemi v Evropě, a také v zemi,  která je politicky nejstabilnější. Jako Britové, ale z jiných důvodů, dali Němci výhost světu.

Ve Francii to bylo před prezidentskými volbami trochu jiné. Evropská unie byla součástí Macronovy kampaně, ovšem byla součástí typického francouzského postoje, jímž je udělat si z EU nástroj k posílení globálního významu Francie a její "velikosti". Macron dal rovnítko mezi Evropskou unií a novou formou francouzského vlastenectví, ne-li arogance.

V Německu je nálada naprosto jiná. "Očekávání, které mají jiné země od Německa, je přehnané. Máme sebedůvěru, ale nechceme se chovat jako misionáři. Velmi dobře jsme si vědomi své historie."

Evropská unie nebyla v Německu součástí předvolební kampaně, protože všechny strany, kromě ultrapravicové AfD, Evropskou unii považují za pozitivní a důležitý projekt. "Německo potřebuje, aby Evropa zapomněla, že Němci jsou Němci. Takový způsobem se osvobodíme od svého národního historického břemena."

Zajímavé je, že uprchlická krize z roku 2015 neměla na německou politiku skoro žádný vliv. "Jsme hrdi na to, co jsme udělali, že jsme je přivítali, ale už se to nesmí opakovat."

Samozřejmě, dojde k posílení ultrapravice, a to především v bývalém východním Německu. Tam lidé stále hovoří o tom, že problémy spojené se sjednocením Německa vůbec nejsou dořešeny. Lidé se tam ptají: "Proč neintegrujete nás a ne uprchlíky?"

Německo zažilo v roce 2015 "svou nejlepší humanitární éru", ale to neznamená, že by němečtí občané chtěli, aby Německo hrálo širší evropskou nebo globální roli. Merkelová, která mimořádně umí přizpůsobovat svou politiku veřejnému mínění, nalezla perfektní kombinaci: změnila svou azylovou politiku (otevřené dveře zase částečně přivřela), nikoliv však svou rétoriku ("Německo má morální povinnost poskytovat azyl").

Do sebe uzavřené Německo bude zosobňovat pro Evropu rizika. V důsledku nálady veřejnosti bude obtížnější domlouvat jednotnou evropskou strategii pro katastrofy brexitu a Trumpa i formulovat chytrou politiku vůči Rusku, Turecku, vůči Balkánu, Číně, Africe, globálnímu oteplování, migraci - vůči všemu.

Samozřejmě, veškerá politika je lokální. Ale Němci budou znovu hlasovat pro Merkelovou, protože věří, že je ochrání před externími tlaky, nikoliv proto, že si myslí, že jim pomůže proměnit svět k lepšímu. Většina Němců chce, aby věci zůstaly tak, jak jsou: spokojenou, tichou zemí, jejíž občané striktně dodržují předpisy a pravidla a nechtějí být obtěžováni tím, co se děje v zahraničí. Kantovská vesnice ve světě, který se stále více stává hobbesovským. Může to být reálné?

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL v srpnu 2017

4. 9. 2017

V srpnu 2017 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 56 189,86.     Výdaje na provoz Britských listů byly 73 439,50 Kč. 

Zůstatek byl koncem srpna 2017 143 995,56 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

 

Hospodaření OSBL za srpen 2017


Zůstatek k dispozici Britským listům k 31.7. 2017 :..............161 245,20 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 56 189,86  Kč   

 

 

Výdaje:
daň za rok 2016...............................................................5130.00 Kč
bankovní poplatky...........................................................519.00 Kč
připojení k internetu: .....................................................2190.50 Kč

jednorázová platba za elektřinu na provoz serveru:  12 100.00 Kč

honorář (KD) ...............................................................19 500.00 Kč
honorář (DV) ...............................................................11 000.00 Kč
honorář (BK) ...............................................................10 500.00 Kč
správa a modernizace serveru (MP) ................................12 500.00 Kč 


Zůstatek k 31.8. 2017: 143 995.56

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2016

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015  2016