Rozhovor Britských listů 161.

Kdy bude mít konečně ČR vládu s mandátem parlamentu?

20. 4. 2018


Neměl by, podobně jako by tomu bylo ve všech ostatních evropských zemích, být stále ještě premiérem Bohuslav Sobotka? Rozhoduje se v ČR o důležitých otázkách nikoliv podle merita věci, ale podle kmenové loajality? A kdy bude mít konečně ČR vládu s parlamentním mandátem? Jan Čulík hovoří s politologem Jiřím Pehem o stavu politiky v dnešní České republice. Rozhovor se vysílá na Regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 20. dubna 2018.

Pravda se stává obětí kmenové interpretace

20. 4. 2018

Hodnocení informací je dnes založeno nikoliv na standardních zákonitostech pravdivosti důkazů, ale výlučně na tom, zda to odpovídá hodnotám daného kmene  a jeho cílům a zda to potvrdili vedoucí představitelé kmene.

Bývala kdysi doba, kdy jsme sice navzájem nesouhlasili ohledně řešení problémů, ale aspoň jsme souhlasili s faktem, že pacient je nemocen, píše Jonathan Freedland. Už tomu tak není. Nový a znepokojující rozměr vstoupil do naší kolektivní, a globální, konverzace.

V Americe zveřejnil své memoáry bývalý šéf FBI James Comey, kterého vyhodil z funkce Donald Trump. FBI nemívala důvěru veřejnosti, za jejího zaladatele, bigotního a brutálního J. Edgara Hoovera, měli menšiny a odboráři dobrý důvod se jí obávat  - avšak v posledních desetiletích se FBI stala důvěryhodným arbitrem amerického života, nestranickým rozhodčím, její slovo se přijímalo. Platilo to i o jejím řediteli.


Je pozoruhodné, že proti faktům uvedeným v Comeyho knize začali silně protestovat aktivisté z Republikánské strany a dokonce proti knize založili i internetové stránky lyincomey.com.

Nejpozoruhodnější příklad je ale ještě vážnější. Na koncertě v Barceloně obvinila bývalá hvězda ze skupiny Pink Floyd Roger Waters syrskou civilní obranu, Bílé helmy, dobrovolníky, kteří vyhrabávají oběti z trosek vybombardovaných domů, a je široce známo, že zachránili tisíce životů, že je to "podvodná organizace, která existuje pouze pro vytváření propagandy pro džihádisty a teroristy".

Tomuto tvrzení, které bylo opakovaně dokázáno jako lživé, okamžitě začal tleskat a šířit tentýž dav proruských hlasů na ultralevici a ultrapravici, které slouží tak poslušně jako Asadovi propagandisté. Pro ně je Waters hrdina, který se odvážil říci nepopulární pravdu. Pro všechny ostatní se kdysi obdivovaný hudebník připojil do řad konspiračních teoretiků, šílenců a apologetů vražedného diktátora.

Watersovy výroky jsou součástí narativu, který Asadovi apologeti šíří už po určitou dobu: že chemický útok v Dúmě byl podvod, který zinscenovaly Bílé helmy a jejich západní přátelé. Ruská státní televize dokonce odvysílala záběry, které ukazovaly údajné místo, kde se takovéto podvody inscenují. (Ve skutečnosti to byly záběry z jednoho syrského hraného filmu.)

Uvědomte si, že tyto hlasy neříkají, že západní letecké údery v Sýrii byly nesprávnou reakcí na vraždění v Dúmě. Tyto hlasy tvrdí, že v Dúmě k žádnému chemickému útoku nedošlo. Anebo došlo k útoku, ale nebyl chemickými zbraněmi. Anebo došlo k útoku chemickými zbraněmi, ale spáchali to rebelové. Anebo celou věc zinscenovala Británie. Příběh se mění každou minutu.

Jde o to, ať je to Comey nebo Sýrie, octli jsme se nyní v nové éře, kdy se už nedebatuje o reakci na události, zpochybňují se události samotné.

Stejné to bylo s masakrem ve škole v Parklandu na Floridě. Množství lidí nekritizuje jen snahy omezit vlastnictví střelných zbraní v USA - oni zároveň tvrdí, že v Parklandu k žádnému masakru nedošlo. že to všechno bylo inscenováno a postižení teenageři byli "krizoví herci".

Jsou to příznaky nemoci postpravdivosti, jíž se nyní říká "kmenová epistemologie" - kdy pravda či lež daného tvrzení záleží na tom, zda osoba, která je činí, je jedním z nás, nebo jedním z "nich".

Podle autora Davida Robertse "je hodnocení informací založeno nikoliv na standardních zákonitostech pravdivosti důkazů, ale výlučně na tom, zda to odpovídá hodnotám daného kmene  a jeho cílům a zda to potvrdili vedoucí představitelé kmene. "Dobro pro naši stranu" a "pravda" se začínají slévat.

Samozřejmě, všichni jsme obětí tzv. konfirmační zaujatosti a všichni z nás raději nasloucháme svým přátelům než nepřátelům. Ale toto je něco jiného. Jak řekl Scottie Nell Hughes,  mluvčí Donalda Trumpa, "Už neexistují takové věci jako fakta." Pro mnoho Američanů, vysvětlil Hughes, Trupovy tweety, bez ohledu na důkazy, jsou "pravda" prostě proto, že je rozesílá on.

Zbraní jsou samozřejmě sociální sítě. Algoritmy sociálních sítí dávají přednost čtenosti před pravdivostí. Šíří falešné informace rychleji a šířeji než informace pravdivé. Záhadný proasadovský účet na Twitteru má skoro tolik čtenářů jako editor BBC pro Blízký východ. První zprávou na Google News den po amerických prezidentských volbách byla informace, že Donald Trump zvítězil počtem občanských hlasů - přestože ve skutečnosti prohrál o téměř tři miliony hlasů. Kmen si sděluje to, co chce slyšet.

Touha stát bok po boku s vašimi Republikány či Asadovými apologety je tak velká, že jste ochotni nejen odmítnout argumenty vašich oponentů, ale i jejich důkazy. A protože důvěra v donedávna důvěryhodné organizace - od médií přes lidskoprávní instituce až po FBI - zkolabovala, odmítáte věřit v cokoliv a komukoliv, kdo říká něco jiného, než v co věříte.

Je to děsivá situace - vstoupili jsme do světa, kde se zvěrstva páchají dvakrát - jednou, když k nim dojde, napodruhé, když jsou popírány. Ne o desetiletí později, ale už ve chvíli, kdy jsou mrtví z masakru pohřbíváni. Velký rozdíl naší doby už zjevně není mezi levicí a pravicí  ale mezi něčím daleko zásadnějším: mezi tím, co je pravda a co je lež.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Premiér Andrej Babiš slíbil navýšit rozpočet ministerstva školství o 30 miliard korun

21. 4. 2018


Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Pozn. red.:
Babišova vláda nemá demokratický mandát a je v demisi. Babiš tedy nemá co slibovat.

Jménem spolků Česká středoškolská unie, Otevřeno a Studentská komora Rady vysokých škol Vám zasílám tiskovou zprávu shrnující výstupy jednání se zástupci vlády v demisi o plánovaném přesunu prostředků z kapitoly školství na financování slev na jízdném pro děti, studenty do 26 let a seniory. K samotné výzvě od přesunů upustit se vláda nijak nepostavila, premiér však slíbil na příští rok rozpočet ministerstva školství o 30 miliard.

tisková zpráva


Praha 20. dubna - Premiér v demisi Andrej Babiš a další členové vlády dnes jednali na Úřadu vlády se studenty a budoucími učiteli. Součástí schůzky bylo předání petice, ve které zástupci iniciativy Otevřeno a České středoškolské unie protestují proti přesunu 400 milionů z rozpočtu MŠMT na financování vládního návrhu slev na jízdném pro studenty a seniory. V požadavku je dnes podpořila Studentská komora Rady vysokých škol. Premiér sice o osudu peněz nerozhodl, přislíbil však navýšení školského rozpočtu pro příští rok o 30 miliard korun.


Důležitým aspektem při jednání byla skutečnost, že zástupci studentů nevystupují proti návrhu slev na jízdném jako takovému. “Na to ať si udělá každý volič vlastní názor. Jako budoucí učitelé ale odmítáme čerpání financí z kapitoly ministerstva školství, protože tento rezort je dlouhodobě podfinancovaný,” upřesňuje předseda iniciativy Otevřeno Tomáš Čakloš.


Ministryně financí v demisi Alena Schillerová uvedla, že částka 400 milionů Kč tvoří pouze 0,04 % rozpočtu pro MŠMT, jedná se tedy dle jejích slov pouze o drobné. “To ale nevnímáme jako dostatečný důvod k jejich neinvestování zpět do školství” oponuje Martin Mikšík, první místopředseda České středoškolské unie. Pro ilustraci uvádí, že podobná částka byla minulý rok jednorázově přidělena na zlepšení kvality pedagogických praxí. “S paní ministryní v demisi se shodneme, že by peněz do školství mělo jít mnohem více. Deklaraci 30 miliard navíc velice vítáme a doufáme, že pan premiér svému slovu dostojí” dodává předseda Studentské komory Rady vysokých škol Michal Zima.

---

Týden, kdy byla brutálně fašistickým zacházením s imigranty nenávratně poškozena pověst Británie

20. 4. 2018

Během posledního půl roku publikoval postupně deník Guardian desítky jednotlivých, vysoce šokujících případů brutality britského ministerstva vnitra proti tzv. generaci Windrush, lidí, kteří byli ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech pozváni, často jako malé děti, se svými rodiči, aby se přestěhovali do Británie, kteří jsou dnes většinou v důchodovém věku a kteří desítky let žili a platili daně ve Spojeném království.

Britské ministerstvo vnitra v posledních letech tyto lidi bezdůvodně věznilo, dělalo z nich bezdomovce, nechalo je vyhazovat z práce a odpíralo jim sociální či důchodové dávky a léčení v britském zdravotnictví. V důsledku drsně zpřísněné, záměrně nepřátelské strategie vůči komukoliv, kdo mohl být považován za imigranta, zejména pokud měl barevnou kůži, začalo britské ministerstvo vnitra od těchto lidí požadovat desítky nesmyslných dokumentů - úřadům nestačilo například, že tito lidé platili daně po desítky let a že podle zákona z r. 1971 měli být všichni, kdo přijeli se do té doby usadit do Británie, automaticky považováni za britské občany.



Ještě před sedmi dny odmítala britská vláda přiznat, že jde o obrovský, šokující skandál. Premiérka Mayová se odmítla zabývat děsivým případem penzisty, žijícího dlouhá léta v Británii, jemuž státní britské zdravotnictví odmítlo léčit rakovinu, protože nemohl předložit dost dokumentace o svém dlouholetém pobytu v Británii.

Všechno se změnilo tento týden. Během pěti dnů byla premiérka Mayová donucena se dvakrát veřejně omluvit za děsivé křivdy, které britské úřady spáchaly na statisících těchto lidí, a ministryně vnitra uvedla, že je jí "líto"  "strašlivého" jednání jejího vlastního ministerstva (je velkou otázkou, jak vážně to ministryně vnitra Amber Ruddová míní, vzhledem k tomu, že v pátek vyšel najevo dopis, jímž se Ruddová vychloubá Mayové, jak tvrdě zasahuje proti imigrantům).

Co se stalo, že po dlouhých měsících, kdy britská vláda bezostyšně ignorovala tyto šokující případy, najednou byla donucena přiznat vinu? Jak je možné, že britská vláda ignorovala tak dlouho nespravedlivé pronásledování penzistů z Indie, z Pákistánu a z Karibiku, které bylo důsledkem "nepřátelské politiky vůči imigrantům", kterou zavedla od roku 2013 tehdejší hnusná ministryně vnitra Theresa Mayová?

Články, které o těchto tragických případech diskriminace průběžně publikoval deník Guardian, vyvolávaly šokované reakce od čtenářů a naprostý nezájem od britské konzervativní vlády.

Šlo o lidi, kteří velmi přispívali životu v Británii po desítky let a jejichž existenci ministerstvo vnitra zničilo. Když Jeremy Corbyn upozornil na případ důchodce, jemuž britské zdravotnictví odepřelo léčbu rakoviny, Mayová odpověděla, že "musí dokázat, že má právo pobytu v Británii". To právě dokázat nemohl, neboť britské ministerstvo vnitra za jejího vedení tohoto ministerstva zlikvidovalo dokumentaci o příjezdu těchto lidí do Británie. A pak ji začalo požadovat od těch lidí.

Věci se začaly měnit, až když vysoký komisař (velvyslanec) Barbadosu Guy Hewitt zveřejnil skutečnost, že  Downing Street odmítla oficiální žádost 12 šéfů vlád zemí z karibské oblasti o tomto problému s Mayovou jednat na konferenci šéfů Britského společenství národů, která se od pondělka tohoto týdne konala v Londýně. Minulou neděli konstatoval Hewitt, že to je "politováníhodné". Do 24 hodin shromáždil labouristický poslanec David Lammy, původem z Karibiku, 140 poslanců ze všech parlamentních stran, kteřý podepsali dopis, požadující, aby premiérka jednala. Lammy pronesl v parlamentě vášnivou, historickou řeč, kdy obvinil vládu z naprosto ostudného chování. Po jeho projevu bylo ticho, že by bylo slyšet špendlík spadnout na zem.

Vláda a ministryně vnitra se začaly omlouvat.

Jenže to vznikající krizi nezastavilo. V úterý zveřejnil deník Guardian skutečnost, že v říjnu 2010, za panování ministryně vnitra Mayové, byla zlikvidována dokumentace o příchodu tisíců občanů z Karibiku a Indie do Británie.

Skandál naprosto zastínil veškerou ostatní agendu jednání šéfů států Britského společenství národů, a to právě v době, kdy před brexitem se britská vláda snaží zalíbit se šéfům států zemí britského Commonwealthu.

Desítky lidí z generace Windrush se spojily s deníkem Guardian a 19 šokujících životních příběhů, kdy ministerstvo vnitra zničilo existenci lidí, bylo publikováno.

Vazba mezi "strategií nepřátelskou vůči imigrantům" premiérky Mayové a touto tragedií je jasná. Bude nemožné, aby Mayová zakamuflovala svou ústřední roli v tomto brutálním skandálu. Jde o skandál, který vážně a nadlouho poškodil mezinárodní pověst Velké Británie.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Nenávidí dnes americké ministerstvo zahraničí ženy?

21. 4. 2018

 

 



Letošní výroční zpráva amerického ministerstva zahraničí o stavu lidských práv ve světě obsahuje šokující vynechávky, upozorňuje Human Rights Watch. Většinou se týkají práv žen:

- Zpráva se nezmiňuje o vážných problémech s domácím násilím v Brazílii: 4657 žen bylo v Brazílii usmrceno r. 2016
- Polsko zakázalo nouzovou antikoncepci i v případech znásilnění.
- V Bolívii zápolí ženy s četnými překážkami týkajícími se antikoncepčních prostředků, výrobků pro těhotné matky a je tam vysoká mateřská úmrtnost
- V Nepálu jsou ženy vyháněny z domovů v době menstruace. Některé z nich zemřely
- V Japonsku podle amerického ministerstva zahraničí "nedochází k žádnému porušování lidských práv". Zpráva HRW dokumentuje četná. 

Británie: Skandál ohledně šokujícího zacházení s britskými imigranty pokračuje

20. 4. 2018

Oni vás pozvou do země, žijete tam od dětství. K stáru jedete do zahraničí na dovolenou a když se vrátíte, odmítnou vás pustit do země. Na druhé straně bariéry jsou na letišti vaši příbuzní, nemůžete ani s nimi mluvit. Je vám k osmdesáti, jste nemocen a na kolečkovém křesle. Britské úřady vám zabrání vrátit se domů a pošlou vás do země, kde jste od šesti let ve svém dětství nebyl, nemáte tam žádné příbuzné ani žádnou podporu. Britskému listu Guardian přichází nyní vlna šokujících svědectví tohoto typu. Zpravodajství rozhlasu BBC se marně dotazuje politiků na otázku, jak je možné, že tento skandál byl léta neřešen, Britští politikové u moci si zřejmě mysleli, že tito penzisti z Karibiku, z Indie a odjinud, si toto šokující zacházení nechají líbit a nikomu to vadit nebude. Otevřený fašismus.


Premiérka Mayová se octla ve vážné krizi ohledně brexitu

20. 4. 2018 / Jan Čulík

Evropská unie právě odmítla dva britské návrhy, jak vyřešit neřešitelný problém hranice mezi Irskou republikou a Severní Irskem po odchodu Británie z EU.

V současnosti mezi Severním Irskem a Irskou republikou je otevřená hranice. Pokud by však Británie odešla z EU, přestane dodržovat regulační předpisy Evropské unie pro své výrobky a zboží a mohla by zaplavit evropský trh nekvalitními, levnými šunty. Proto musí na hranici mezi Severním Irskem a Irskou republikou vzniknout pevná celní kontrola, aby se tomu zamezilo. Jinou možností je, aby Severní Irsko zůstalo součástí jednotného evropského trhu a dál dodržovalo celní pravidla EU. To však premiérka Mayová odmítá. Třetí možností by bylo, aby v celní unii EU a v jednotném evropském trhu zůstala celá Británie, což by ovšem v podstatě anulovalo brexit, což premiérka Mayová také odmítá.

Pokud by vznikla nově pevná hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou, severoirská IRA se chystá znovu zahájit terorismus proti pohraničním opatřením. Vznik pevné hranice by byl katastrofou pro severoirské pohraniční oblasti, které po odstranění hranice hospodářsky rozkvetly.

Severní Irsko hlasovalo proti brexitu.

Londýnská vláda navrhla Bruselu dvě trapná, zcela nedostatečná "technologická" "řešení" problému severoirské hranice. Ta nyní Brusel razantně odmítl.

Britská Horní sněmovna tento týden hlasovala drtivou většinou, aby celá Británie zůstala v celní unii EU. Příští týden má o téže věci hlasovat Dolní sněmovna. Stále rostoucí počet britských poslanců je znepokojen, že odchod Británie z celní unie EU a jednotného evropského trhu bude pro Británii katastrofou. Kdyby ovšem Mayová parlamentu ustoupila, vyslouží si absolutní vzbouření od euroskeptických maniaků, kteří ovládají Konzervativní stranu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 /

USA: Demokratická strana žaluje Rusko, Wikileaks a Trumpovu předvolební kampaň za destablizaci prezidentských voleb

20. 4. 2018



Americká Demokratická strana tvrdí, že se činitelé Trumpovy předvolební kampaně spikli s Ruskem ve snaze poškodit demokratickou kandidátku Hillary Clintonovou. Strana žaluje nejstaršího Trumpova syna Donalda Trumpa Juniora, jeho zetě a poradce Jareda Kushnera, bývalého šéfa Trumpovy prezidentské kampaně Paula Manaforta a jeho zástupce Ricka Gatese a bývalého zahraničněpolitického poradce George Papadopoulose.

V žalobě jsou také jmenováni Julian Assange z Wikileaks a Roger Stone, dlouholetý Trumpův důvěrník, který s Assangem komunikoval. Z Rusů žaloba jmenuje Arase a Emina Agalarova, miliardáře, kteří jsou považováni za kontakty mezi Trumpovou kampaní a Moskvou v důsledku existence explozivního řetězce emailů, do něhož je zahrnut Donald Trump Jr. V těchto emailech informoval Agalarovův agent Rob Goldstone Trumpa Juniora, že Agalarovovi mají "vysoce citlivé informace z vysokých zdrojů", které chtějí předat Trumpově kampani jako součást "podpory Ruska a jeho vlády pro pana Trumpa".

Podrobnosti v angličtině ZDE

Německo přijme 10 000 uprchlíků ze Severní Afriky a Blízkého východu

20. 4. 2018

Německá vláda se zavázala přijmout uprchlíky v rámci programu přesídlení zvlášť zranitelných skupin osob. Kontroly na hranici s Rakouskem budou prodlouženy o dalších šest měsíců.

  Evropský komisař pro uprchlíky Dimitris Avramopoulos prohlásil, že Německo přijme více než 10 000 uprchlíků ze Severní Afriky a Blízkého východu. Dodal, že Evropská komise obdržela závazek Berlína tento týden, a potvrdil, že Německo bude hrát důležitou roli v posledním přesidlovacím programu EU.

  "Německá vláda je opět zde, když jde o mezinárodní solidaritu," řekl Avramopoulos.

  Program EU je zaměřen na poskytnutí legální, přímé a bezpečné cesty do Evropy uprchlíkům, kteří potřebují ochranu. V roce 2019 má být do EU přesídleno nejméně 50 000 uprchlíků. Další členské státy již odsouhlasily přesídlení 40 000 uprchlíků, což znamená, že cíl programu byl splněn a cílový počet může být i překročen.

  EU podpoří cílové země částkou 500 milionů eur poskytnutou na financování programu.

  Od vyvrcholení příchodu migrantů do Evropy v roce 2015 Německo přijalo přes milion lidí, kteří v zemi požádali o azyl. Největší skupiny v roce 2016 pocházely ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku a Eritrey.

  Německá lidskoprávní organizace Pro Asyl tvrdí, že spolková vláda se svým závazkem nejde dost daleko. Kritizuje také rozhodnutí přijmout 10 000 uprchlíků a označuje toto číslo za "libovolné".

  "V principu vítáme jakékoliv přesídlení uprchlíka ze situace ohrožující život," prohlásil ředitel Pro Asylu Günter Burkhardt. "Ale požadujeme okamžité ukončení výcviku a spolupráce s libyjskou pobřežní stráží."

  Burkhardt je přesvědčen o společné evropské odpovědnosti "za tisíce lidí zachráněných z nesnází na moři a zatažených zpátky do zadržovacích a mučících táborů v Libyi."

  "Každý zadržovaný v detenčních centrech v Severní Africe musí být zachráněn," řekl Burkhardt.

  Mezitím evropský komisař vyzval Německo, aby ukončilo pohraniční kontroly co nejdříve. Avramopoulos varoval, že nebude "navždy" souhlasit s takovými kontrolami.

  "Musíme se rychle vrátit k normálnímu fungování Schengenského systému. Pokud se Schengenský systém zhroutí, bude to konec EU, jak ji známe," varoval komisař.

  Německý ministr vnitra Horst Seehofer nedávno informoval Evropskou komisi, že kontroly na hranici s Rakouskem budou prodlouženy o půl roku, ačkoliv systematické kontroly letů z Řecka budou zrušeny. Seehofer také řekl, že vnější hranice EU není řádně kontrolována.

  Avramopoulos nesouhlasí se Seehoferovým tvrzením o dlouhodobé potřebnosti kontroly vnitřních evropských hranic.

  "Myslím, že jsme na dobré cestě," prohlásil komisař. Poté hovořil o budování pohraniční a pobřežní služby EU a opatřeních ke kontrole hranic, která zahrnují plánované zavedení biometrických průkazů.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Varoufakis: Marx a Engels v Komunistickém manifestu předpověděli dnešní predátorský kapitalismus, nepsali o slabém kapitalismu z 19. století

20. 4. 2018

Koncem čtyřicátých let devatenáctého století kapitalismus kolaboval, byl loklální, roztříštěný a bojácný, píše Yannis Varoufakis. Přesto v Komunistickém manifestu předpověděli Marx a Engels náš globalizovaný, financializovaný, tvrdě železný, absolutní kapitalismus. Kreaturu, která vznikla po roce 1991, přesně v době, kdy establishment prohlašovat smrt marxismu a konec historie.

I levicoví ekonomové se v sedmdesátých letech vysmívali předpovědi Komunistického manifestu, že kapitál "se usadí všude, propojí se všude". Komunistický manifest však měl nakonec pravdu. Bylo zapotřebí kolapsu Sovětského svazu a včlenění dvou miliard čínských a indických dělníků na kapitalistický pracovní trh, aby se jeho předpovědi splnily. K tomu, aby se mohl kapitál plně zglobalizovat, bylo nutné nejprve zlikvidovat režimy, které přislíbily loajalitu Komunistickému manifestu. Pěkná ironie.

 

Čtete-li dnes Komunistický manifest, budete překvapeni obrazem světa velmi podobného našemu, kdy technologie hrozí rozbít dosud pevné, dlouho existující vztahy. "Neustále revolucionizující nástroje výroby," píše se v manifestu, "proměňují celé vztahy ve společnosti, přinášejí trvalou revolucionizaci výroby, neustálou destabilizaci sociálních podmínek, trvalou nejistotu a nestabilitu."

Marx a Engels to ovšem oslavují, neboť zastávají názor, že to konečně přiměje lidstvo, aby s touto neuspokojivou situací začalo něco dělat.

Ctihodné západní noviny sice dnes oslabují skutečnost, že globalizaci se podařilo vyzvednout miliardy lidí ze zoufalé chudoby do relativní chudoby, avšak bědují nad vzniklou nesnesitelnou nerovností, drzou chtivostí po penězích, globálním oteplováním, způsobeným člověkem, a únosem našich parlamentních demokracií bankéři a milionáři.

Marx a Engels argumentují, že miliardáři, zabarikádovaní ve svých oplocených komunitách, nakonec nebudou schopni vládnout polarizovaným společnostem, protože nebudou schopni garantovat otrokům práce za mzdu existenci, v níž by mohli přežít.

V této situaci právě jsme, argumentuje Varoufakis. už se nemůžeme skrývat za nevyhnutelností práce. Marx a Engels od nás chtějí, abychom si uvědomili, že kapitalismus není schopen přežít technologie, které vytvoří.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 



Proč Roman Joch nenávidí našeho Formana?

20. 4. 2018 / Richard F. Vlasák



Kým byl Miloš Forman pro českou kulturu, tím je Roman Joch pro české pravicové zápecnictví. Jsou názory, které je potřeba říci, nebo si oponenti začnou myslet, že mlčení nebo letmé posměšky úkosem by mohly znamenat souhlas nebo potvrzení vyřčených „pseudomoralit“. A o soucit tu nejde.

Je Roman Joch český zápecník? Nepochybně je, protože i přes estetické kvality nelze srovnávat Ejzenštejna, Riefenstahlovou a Formana, každý z nich vypráví jiné příběhy jiným lidem a právě s jinou ideologií. Srovnávat komunismus, nacismus a levicový liberalismus také nejde, vidíme za levicovým liberalismem koncentráky, diktaturu, tisíce mrtvých, ponížených, ostnaté dráty? Ne, ale to by byla příliš jednoduchá odpověď. 

Kým byl Miloš Forman pro českou kulturu, tím je Roman Joch pro české pravicové zápecnictví. Jsou názory, které je potřeba říci, nebo si oponenti začnou myslet, že mlčení nebo letmé posměšky úkosem by mohly znamenat souhlas nebo potvrzení vyřčených „pseudomoralit“. A o soucit tu nejde.

Je Roman Joch český zápecník? Nepochybně je, protože i přes estetické kvality nelze srovnávat Ejzenštejna, Riefenstahlovou a Formana, každý z nich vypráví jiné příběhy jiným lidem a právě s jinou ideologií. Srovnávat komunismus, nacismus a levicový liberalismus také nejde, vidíme za levicovým liberalismem koncentráky, diktaturu, tisíce mrtvých, ponížených, ostnaté dráty? Ne, ale to by byla příliš jednoduchá odpověď.

Levicový liberalismus je stejně jako pravicový součástí liberální demokracie a té se říká liberální proto, že se snaží zdůraznit hodnotu svobody individua. A právě ta se musela vybojovávat navzdory, jak říká pan Joch, civilizaci, souboru norem i zvyklostí. Jen si všimněte, jaká kvítka se dnes odvolávají na civilizaci, jsou to ti, kteří by si nejraději oblékli rudé, hnědé košile (a pro pana Jocha modrou, prosím) a kteří se nemohou dohltat pohledem na sošné hrdiny a hrdinky v černobílých bijácích od Sergeje a Leni.

Civilizace je moc dojemné slovo: má hezký význam, pokud civilizovanost požaduju po sobě (například nepíši hloupé hanopisy na někoho, kdo právě zemřel), pokud po sobě chci určité známky zdvořilosti a soucitu, pokud tedy vyznávám hodnoty, na nichž jsme se všichni – tedy v naší civilizaci, jakžtakž domluvili. Další odstín má, pokud vidím svou civilizaci jako nejlepší a ty ostatní považuji za barbarské a neotesané. S panem Jochem se shodnu, že demokracie je nejlepší forma vlády, a budu vždycky proti tomu, pokud někdo v rudých, modrých nebo hnědých košilích bude prosazovat svou partikulární představu civilizace, násilně nebo nenásilně.

Jenže ona „naše civilizace“ také není žádný výlupek ctností – začněte křížovými výpravami a skončete třeba válkou v Iráku a Sýrii; vyjmenujte země, kde byl vymýcen analfabetismus a vysoká dětská úmrtnost.

Pokud se někdo pokouší dát slovu civilizace podobu morálního závazku, právem se mu Miloš Forman ve svých filmech směje. Je přeci pokrytecké kázat o lidu, když lid je lidský, tedy chybující (Hoří, má panenko); děsivě tupé kázat o zdraví a svobodě, když základem zdraví i svobody je obnovená sebeúcta člověka (Přelet nad kukaččím hnízdem); snobsky amorální civilizovaně pořádat bankety, když kluk, kterej se má milovat s holkou ve křoví a toužit po obyčejném životě musí v jedné řadě s druhými ztratit lásku, naději a v posledku i život (Vlasy); závratně pokoušlivé skrze moc průměrných zkrotit umění (Amadeus); je civilizované zakazovat porno a vysílat obrázky ustřelenejch hlav (Lid versus Larry Flynt); a v neposlední řadě je křesťanské pronásledovat druhé, protože myslí, věří a doufají jinak než vy (Goyovy přízraky).

Ne, naše civilizace není hodnota, naše civilizace může mít možná hodnotu, až populisti (lid), ochranáři (před jinakostí), snobové, censoři a inkvizitoři, jedním slovem pokrytci přestanou mít nad námi moc.

A ještě jedna douška: Miloš Forman jaksi instinktivně pochopil i duchovní rozměr svého rodinného příběhu, ona svoboda je jenom v Pravdě. To věděl snad od své konfirmace.

Poznamenává Jan Čulík:
Vydání blábolu Romana Jocha je především důkazem neuvěřitelného úpadku Lidových novin, obdobně jako důkazem úpadku Práva je vydávání blábolů Václava Klause mladšího či Alexandra Tomského. Nemyslím, že by vůbec stálo zato tyto nesmyslné elaboráty komentovat, kromě poukazu na to, jak strašnou úroveň má dnešní český tisk.

Pozoruhodné je, jak hloupý je Roman Joch, že vůbec nechápe, že filmy jako Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko, Taking Off i Amadeus jsou právě antikomunistické, v tom smyslu, že vášnivě protestují proti pompéznosti, útlaku od idiotů i autoritářství a nesmírně silně se zastávají lidského práva na svobodu a lidskost.

Confessio Bohemica, model 2018

20. 4. 2018 / Karel Dolejší

Vyjádření Organizace pro zákaz chemických zbraní usvědčilo ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova z čiré lži ohledně kauzy novičok ZDE (pdf). Je ovšem logické, že česká média věnují záležitosti mizivou pozornost. Nepřetržité vražedné útoky islamistických organizací al-Žumpajda a al-Vomakajda na strategický průmysl domácích zabijaček beze zbytku vysvětlují davovou psychózu, pro niž z české kotliny není vidět ani na krok - a obraz světa zde zmrtvěl v místní obdobu meziválečného mýtu o "žlutém nebezpečí".

Ve slušných zemích stále ještě platí, že politik přichycený při vědomé lži odstupuje. V České republice, kde vláda bez důvěry s trestně stíhaným premiérem v čele řadu měsíců vyvádí věci jinde nevídané, však podobná očekávání působí zcela absurdně. Pamatujete ještě na Petra Nečase, co musel rezignovat kvůli protežování milenky a zneužití vojenského zpravodajství? Dnes politikům bez problémů procházejí mnohem větší pohřešky, přesto však značná část voličstva získala subjektivní pocit, že se situace ohromně zlepšila, "protože politici konečně mluví s lidmi". - A mluvit s lidmi a lidově, to je v naší situaci rozhodně třeba. Lidová mluva má například pro podobné případy k dispozici jadrné rčení: "Kde jsou ty časy, kdy to ještě stálo za hovno."

Jo, kdeže jsou ty časy. Kde je konec dobám, kdy těsně před nástupem Hitlera k moci předválečné Československo slavnostně zařadilo do služby mocný říční monitor President Masaryk vyzbrojený čtyřmi 66 mm děly. Velká většina těch kdo rozhodovali o investicích do armády si tenkrát byla zcela jista, že příští válka bude rozhodně vedena proti Maďarům (jejichž jazyku proto vojáky vyučoval na akademii ve Vyškově jakýsi Ludvík Svoboda) pokoušejícím se obnovit stařičké mocnářství. Vlajková loď čs. říční flotily byla posléze spolu se vším ostatním vybavením prvorepublikové armády zabrána okupanty a pod jménem Bechelaren si zabojovala na východní frontě...

Tajemství historického úspěchu českého národa, jeho nepřekonatelného mistrovství v taktickém přežívání stále se vracejících a aktivně přivolávaných ponižujících katastrof, spočívá v umění až do poslední chvíle nevidět skutečného nepřítele - avšak ve zlomovém dějinném okamžiku, kdy se situace konečně jakoby bleskem vyjasní, mu bez váhání a směle zalézt rovnou do jetele.

Těžko říci, kde se této životní moudrosti učíme a zda ji nesajeme rovnou s mateřským mlékem. Jisto je, že někdejší role univerzálního padoucha ve vykloubené politické imaginaci prvorepublikových elit dnes přešla z Maďarů na muslimy, zatímco pro pozorné sledování výkonů ministerstva propagandy, ať už německého, nebo ruského, chyběly buňky v osmatřicátém stejně jako v osmnáctém.

Reálného nebezpečí si Češi sice vůbec nevšímají, ale jakmile je skutečný nepřátelský aktér konečně bez námahy přemůže, nikdo na světě se jim už nevyrovná ve schopnosti skládat hold a kořit se před vítězem nenapodobitelně vynalézavými způsoby.

"Sebeúcta nezná žádné kalkulace," tvrdil Gándhí. - "Počítá, co mu to vynese, a když nic - pak chytře vyhne se!," namítá opomíjený český národní hrdina. - V zemi, kde se kolektivní katastrofy stále dokola rozměňují v ušmudlané arivistické štěstíčko několika vybraných kecalů, budou za nějaký čas Kremlu neskonale vděčni i za falešné obvinění České republiky z chemického útoku v Salisbury.

Noví uprchlíci v Řecku budou moci volně cestovat

20. 4. 2018

Noví uprchlíci a migranti v Řecku budou brzy moci cestovat po zemi bez omezení na ostrovy ve východní části Egejského moře, kam přijíždějí ze sousedního Turecka. Rozhodla o tom řecká Státní rada, která zrušila rozhodnutí azylové služby z roku 2016, jež nutilo uprchlíky zůstávat v takzvaných hotspotech až do vyřízení žádosti o azyl.

  Podle nového rozhodnutí nejvyššího správního soudu neexistují důvody z oblasti veřejného zájmu nebo migrační politiky, které by ospravedlňovaly geografické omezení na ostrovy Lesvos, Chios, Samos, Leros, Kos a Rhodos.

Ministr pro migrační politiku Dimitris Vitsas tvrdí, že se k rozsudku vyjádří po oficiálním zveřejnění. Jakmile ke zveřejnění dojde, noví uprchlíci žádající o azyl se budou moci usadit v kterékoliv části země.

Azylová služba v květnu 2016 omezila migranty na ostrovy v Egejském moři. Rozhodnutí napadla nezisková organizace Řecká rada pro uprchlíky.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Rozhovor Britských listů 160.

Ženy už brzo dostanou i v ČR víc šancí než muži

13. 4. 2018


Ženy začnou během pár let mít víc šancí ve společnosti. Napovídají tomu data. Stoupá počet žen podnikatelek, počet bankovních účtů vedených ženami silně roste, stejně jako roste zaměstnanost žen a vzdělanost žen - z vysokých škol v ČR dnes vychází 60 procent žen. Muži ztrácejí výhodu fyzické síly, protože té potřeba nebude, je zapotřebí tradičně ženských dovedností: flexibilita a empatie. V tomto Rozhovoru Britských listů hovoří Bohumil Kartous o kampani MeToo a o rovných příležitostech pro ženy se Zuzanou Labudovou, ředitelkou obecně prospěšné společnosti Osvětová beseda. Rozhovor se vysílá na Regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 13. dubna 2018.

Britské listy: Bez trvalé finanční pomoci čtenářů zkrachujeme

10. 3. 2018

Vážení čtenáři, 

jsme nuceni vám znovu připomenout, že v situaci, kdy drtivá většina českých médií patří k nějakému kmenovému nebo oligarchickému seskupení, jsou Britské listy na vlivových skupinách zcela nezávislým serverem, který ovšem pro svou existenci plně závisí na finanční podpoře od své čtenářské obce. Žádné finance od nikoho jiného nedostáváme a naši tři kmenoví spolupracovníci pro nás pracují na základě absolutně minimálních honorářů. 

Chtěl bych v této souvislosti upřímně poděkovat přibližně dvěma stovkám pravidelných finančních přispěvatelů, bez nichž by Britské listy nemohly existovat, a v poslední době zejména i hrstce těch, kteří byli schopni a ochotni provoz Britských listů podpořit darem několika tisíc Kč. 

Nicméně, minimální náklady na provoz serveru Britských listů se pohybují kolem 65 000 - 70 000 Kč měsíčně. Finanční příspěvky od čtenářů jsou většinou pod 60 000 Kč měsíčně. Lze si lehce vypočítat, že za takovýchto okolností nám dojdou finanční prostředky na provoz do několika měsíců.

Pevně doufáme, že k tomu nedojde, a že si čtenáři budou i nadále financovat tento nezávislý hlas.

Přispět můžete především bankovním převodem na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Další informace jsou ZDE

Děkujeme

Jan Čulík
šéfredaktor

Stačilo by, kdyby z 218 000 unikátních čtenářů BL jich měsíčně 350 přispělo dvěma stovkami na provoz

12. 10. 2017

Milí čtenáři,

Je to nudné, pořád opakovat (a vůči některým čtenářům neférové, protože ti přispívají), avšak jsme na nikom nezávislý, nemanipulující zpravodajský a analytický server, který nestraší veřejnost nesmysly, nevyvolává v ní rasistickou ani xenofobní hysterii a snaží se - neúplatně, padni komu padni - přinášet nezávislé informace z domova i ze zahraničí a otevírat tak dveře do světa.

K tomu potřebujeme minimální částku na provoz ve výši 60 - 70 000 Kč měsíčně. Stačilo by, kdyby z nynějších 218 000 unikátních čtenářů Britských listů za každý měsíc (Google Analytics) jich přispělo cca 350 každý měsíc částkou 200 Kč. Je to míň, než kolik dáte za noviny.

Můžete také příspěvek na Britské listy použít k své registraci na diskusní fórum.

Bez těchto příspěvků se server nedá provozovat, neboť naši reportéři a analytici nemohou pracovat úplně zadarmo.

Pokud si myslíte, že Britské listy hrají v českém prostředí nezastupitelnou roli, prosíme, zaveďte pravidelný příspěvek na náš provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Děkujeme

Jan Čulík
šéfredaktor

OLAF zahájil vyšetřování korupce na Slovensku, o níž psal Ján Kuciak

20. 4. 2018

 




Protikorupční úřad  Evropské unie uvedl ve čtvrtek, že zahájil vyšetřování údajného zneužívání fondů EU na Slovensku, které odhalil novinář Ján Kuciak, který byl nedávno zavražděn.

V článcích, které vyšly po jeho smrti, Kuciak upozorňoval na vazby mezi italskou mafií, slovenskou politikou a podvody spojenými se zemědělskými fondy Evropské unie. Mluvčí OLAFu potvrdil, že instituce zahajuje vyšetřování možného zneužívání fondů EU určených pro zemědělství na Slovensku. 

Trumpův právník stáhl žaloby proti novinářům, kteří informovali, že se v ČR setkal s ruskými agenty

20. 4. 2018



Michael Cohen, Trumpův právník, nyní v průšvihu, zrušil své žaloby za pomluvu proti serveru BuzzFeed a proti politické výzkumné firmě  Fusion GPS ohledně dokumentace, která tvrdila, že mezi Ruskem a Trumpovou prezidentskou kampaní došlo k spiknutí.

Toto rozhodnutí učinil poté, co FBI provedla razii v jeho domě i kanceláři a poté, co američtí prokurátoři potvrdili, že je Cohen předmětem trestního vyšetřování ohledně jeho soukromých podnikatelských aktivit a osobních peněz.

Cohen podal své žaloby za pomluvu poté, co BuzzFeed zveřejnil dokumentaci, kterou pro firmu Fusion GPS vypracoval bývalý britský špion Christopher Steel. V dokumentaci se tvrdilo, že Cohen se v srpnu 2016 setkal v České republice s ruskými operativci. Byla to součást pomoci Moskvy Trumapově předvolební kampani. Cohen to dosud popíral.

Údajná cesta do Prahy byla podle Steelových zdrojů "operací, která měla sloužit jako kamufláž a snaha zakrýt stopy" poté, co novináři odhalili, že prokremelské úřady na Ukrajině poskytly šéfovi Trumpovy kampaně Paulu Manafortovi peníze, a že poradce Trumpovy kampaně Carter Page jednal několikrát v Moskvě.

Zrušení žalob o pomluvu následuje po zprávě, že Robert Mueller, mimořádný vyšetřovatel, který zkoumá vazby mezi Ruskem a Trumpovou kampaní, našel důkazy, z nichž vyplývá, že Cohen skutečně cestoval do Prahy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Útok v Salisbury: Vladimir Ugljov "pomohl vytvořit novičok"

20. 4. 2018

Ruský vědec v penzi Vladimir Ugljov tvrdí, že se podílel na vývoji nervově paralytické látky novičok. Moskva dál tvrdí, že takový výzkumný program neexistoval. To je však čistě sémantická otázka.

  Na černomořském pobřeží se reportér BBC setkal s Vladimirem Ugjovem, vědcem, jenž pomohl vytvořit sovětskou nervově paralytickou látku novičok.

  "Cílem programu bylo vytvořit látku mnohem silnější než nervově paralytická látka VX - desetkrát silnější," tvrdí Ugljov. "A to jsme také udělali."

    Jednasedmdesátiletý Ugljov tvrdí, že vytvořil jed použitý k útoku na Sergeje a Julii Skripalovy 4. března v Salisbury. Byla v Rusku identifikována kódem A-234.

Jak je možné, že oběti britského útoku přežily? Vladimir je přesvědčen, že bylo použito malé množství blízké hraniční (smrtelné) hodnotě.

  Británie počátkem týdne odtajnila informaci, že jed byl použit "v kapalné formě".

  Rusko dál tvrdí, že je nevinné a že obvinění jsou součástí "rusofobního" spiknutí a "provokace" Británie a USA.

  "Nikdy neprokážete ruskou vinu. Pokud nedokážete najít skutečnou zkumavku, která obsahovala skutečný jed," tvrdí Ugljov.

  "Ale logika událostí naznačuje, že to bylo Rusko, stejně jako způsob, jak reagovali naši lídři. Tak si pospíšili říci "My jsme to nebyli!" Je to jako když zloděj něco ukradne na trhu: První křičí "Tady zloděj není, je támhle! Chyťte ho!"

 

Celý text v angličtině: ZDE

Ruské ministerstvo zahraničí obvinilo Británii ze zavraždění Rasputina

20. 4. 2018

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová obvinila britské zvláštní služby ze zavraždění Grigorije Rasputina. Na tiskové konferenci prohlásila, že takové závěry lze udělat po přečtení knihy bývalého agenta Scotland Yardu Richarda Cullena, v níž jsou údajně obsaženy archivní dokumenty důstojníků britské zpravodajské služby.

Kromě toho podle Zacharovové se Londýn účastnil zabití ruského imperátora Pavla I. a politického činitele v Kongu Patrice Lumumby. Všechny zmíněné případy zabití jsou podle ruské mluvčí provedeny na vládní objednávku. Zacharovová označila Velkou Británii za "světového rekordmana v genocidě". Podle jejího tvrzení Britové během kolonizace zničili 95 % australských domorodců.

Zacharovová prohlásila, že reaguje na britská obvinění ohledně ruského zabíjení za hranicemi. Londýn je přesvědčen, že útokem na bývalého agenta GRU Sergeje Skripala a jeho dcery v Salisbury 4. března je vinno Rusko.

Rusko veškerá obvinění odmítá. Ministr zahraničí Sergej Lavrov tvrdí, že při útoku byla použita jiná látka - BZ - kterou vyvíjely USA a Británie. Lavrov se odvolal na závěry chemické laboratoře ve švýcarském městě Spitz, která však jeho vyjádření nepotvrdila. Později vyjádření ruských představitelů odmítli představitelé Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW).

 

Celý text v ruštině: ZDE

Po chemickém útoku v Salisbury vzrostla propaganda od falešných ruských účtů na twitteru o 4000 procent

20. 4. 2018



Britská vláda uvádí, že po chemickém útoku na Skripalovy v Salisbury výrazně Rusko zintenzivnilo šíření fake news na twitteru. Například jeden automatický účet, @Ian56789, posílal během 12 dnů od 7. dubna 100 komentářů denně a dosáhl 23 milionů uživatelů, než byl účet zrušen. Účet tvrdil, že k chemickému útoku v syrském městě Dúma nedošlo. Jiný twitterový účet,  @Partisangirl, dosáhl 61 milionů uživatelů svými 2300 zveřejněnými komentáři za totéž dvanáctidenní období.


Zapojte se, je vás třeba

Zprovozňujeme diskuse na Britských listech

18. 4. 2017 / Bohumil Kartous

Vážení čtenáři Britských listů, rozhodli jsme se zpřístupnit těm, kdo pravidelně přispívají na provoz jednoho z mála nezávislých médií v ČR diskuse pod články. Rozhodli jsme se tak učinit proto, aby lidé, kteří mají velký podíl na více než dvacetileté existenci Britských listů, měli možnost vyjádřit se přímo k jejich obsahu a přispět svým úhlem pohledu. Od omezení na platící čtenáře si slibujeme též minimalizaci nenávistných, bigotních a scestných komentářů, které vytvářejí z internetových diskusí skládku mentálního odpadu. Sledovat diskuse a hodnotit příspěvky v nich bude mít nicméně možnost každý návštěvník.

Není to ale zabezpečení, které by výskyt digitální pitomosti či zneužití pro propagandistické účely dokázalo eliminovat úplně. Budeme proto diskuse redigovat a příspěvky, které budou obsahovat nepřijatelný materiál (e.g. rasistické výzvy, urážky ad hominem, výzvy násilného charakteru, replikaci prokazatelně konspiračních bludů), budou bez pardonu odstraňovány.

Přístup k diskusím je jednoduchý. Pokud budete mít zájem o diskuse, zaregistrujte se v systému a proveďte vybranou platbu (dle doby trvání přístupu k diskusím). Platby probíhají prostřednictvím systému GoPay. Poté budete mít přístup k diskusím na dobu, kterou jste si předplatili. V případě technických problémů se prosím obracejte na programátora Britských listů Michala Panocha: michal@panoch.net.

Prosíme pravidelné přispěvatele Britským listům, aby možnosti využili a aby přenesli své platby do nového systému, jenž jim umožní přístup k diskusím. Zároveň vyzýváme ostatní čtenáře, aby tuto možnost zvážili. Víme, že Britské listy čte řada velmi zajímavých lidí a velmi oceníme, pokud se podaří na webu Britských listů vytvořit silnou komunitu lidí, kterým vyhovuje kritický přístup a unavuje je digitální spad. Zajímavé příspěvky v diskusích budeme redakčně zpracovávat a vydávat jako samostatné texty. 

Vážení čtenáři, věříme, že se naše rozhodnutí ukáže jako správné a že diskuse přispějí jak k pluralitě relevantních názorů, tak k dlouhodobé udržitelnosti Britských listů. 

EU: Trumpovy tarify "deformují" globální obchod

20. 4. 2018

EU varuje, že nové americké tarify na ocel a hliník deformují globální obchod a mohou poškodit ekonomický růst.

  Komisařka EU pro obchod Cecilia Malmstromová také tvrdí, že evropský blok před závěrečnými jednáními v termínu 1. května nenabídne žádné ústupky, aby získal výjimky z amerických dovozních cel.

"Vidíme oživení a potenciální růst v obchodu a globálním růstu, ale tyto tarify je ohrožují," řekla Malmstromová novinářům ve Štrasburku. "Už můžeme vidět tendence k deformaci obchodu, které ovlivňují také EU."

Donald Trump v březnu oznámil zavedení dovozních tarifů ve výši 25 % na ocel a 10 % na hliník, ale poskytl EU dočasnou výjimku do 1. května. Také dočasně vyjmul velké oceláře v Kanadě a Mexiku - pokud budou souhlasit s novým jednáním o smlouvě NAFTA.

EU sepsala seznam "vyvažujících" tarifů v hodnotě zhruba 2,8 miliard eur uvalených na americké výrobky, pokud nedojde k trvalému vyjmutí evropských producentů z amerických cel.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Syrský režim šíří protichůdná tvrzení o údajném útoku na letiště Šajrát

20. 4. 2018

Radar na syrském režimním letišti Šajrát se v úterý v noci údajně stal terčem společného elektronického útoku Izraele a USA. Současně však režimní zdroje také tvrdí, že se útok stal příčinou falešného raketového poplachu.

  Oficiální zpravodajská agentura SANA prohlásila, že protivzdušná obrana reagovala na rakety směřující na vojenské letiště Šajrát v provincii Homs. Za několik hodin nato agentura oznámila falešný poplach, který údajně vedl ke spuštění sirén a odpálení raket, ačkoliv nedošlo k "vnější agresi".

  "Falešné varování vedlo v noci k odpálení protiletadlových raket, ačkoliv nedošlo k novému útoku na Sýrii, ale ke společnému izraelsko-americkému kyberútoku na radarový systém," cituje Reuters velitele regionální aliance loajální k režimu Bašára Asada.

  Spojené státy popřely zapojení do jakéhokoliv nočního útoku v Sýrii a izraelské zdroje citují armádní místa také popírající podíl na útoku.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Pentagon: Syrské systémy protivzdušné obrany vyrobené v Rusku byly zcela neúčinné

20. 4. 2018

Spojené státy tvrdí, že v Rusku vyrobené systémy protivzdušné obrany (PVO) byly během západních úderů na syrské cíle spojené s chemickým programem absolutně neúčinné. S takovým tvrzením ve čtvrtek na tiskové konferenci vystoupila oficiální představitelka amerického ministerstva obrany Dana Whiteová.

  "Z pozemních raket vypálených režimem Bašára Asada byly prakticky všechny odpáleny poté, co poslední z našich střel zničila cíl. Ruskem vyrobené systémy protiraketové obrany byly absolutně neúčinné," prohlásila Whiteová.

  Kromě toho jsou si podle ní USA jisty, že všechny střely odpálené proti syrským objektům zničily cíle, zatímco opačné tvrzení Ruska je lživé. "Rusko lživě tvrdilo, že syrská PVO sestřelila velký počet střel, zatímco ve skutečnosti jsme zničili všechny naše cíle," tvrdila Whiteová.

 

Celý text v ruštině: ZDE

Můj kurdský utlačovatel

20. 4. 2018

Když mi bylo deset, otec jednoho dne přišel domů pozdě. Vzpomínám si, jak byl bledý. Neřekl nic o tom, proč se opozdil, až další den večer. Později nám řekl, že byl zadržen na déle jak sedm hodin muchabaratem, proslulým bezpečnostním aparátem iráckého baasistického režimu, napsal Hoshang Waziri.

Na rozdíl od většiny ostatních lidí zadržených mochabaratem nebyl můj otec mučen - přinejmenším ne fyzicky. Místo toho ho provedli budovou a předvedli mu mučící nástroje, které ho vyděsily.

Průvodce mu dělal důstojník, který představil každé zařízení. Vysvětlil, jak funguje, jaké jsou účinky na lidské tělo. Hlavním cílem těchto pekelných strojů bylo dosáhnout disciplíny a poslušnosti. Můj otec byl skromný řidič, ale také odborář. Pracoval na zemědělském direktorátu v Irbílu, hlavním městě nynější Regionální vlády Kurdistánu v severním Iráku.

"Jsem si jist, že jeden máš doma," řekl důstojník otci, když vstoupili do místnosti, kde nebylo nic než ventilátor vysící ze stropu. "Ventilátor zde funguje odlišně: Získáš jinou zkušenost, když se tvé tělo otáčí, poté co tě pověsíme za nohy." - Od té doby, co se otec vrátil z velitelství muchabaratu, žil jsem ve strachu z baasistického režimu a jeho systému mučení.

Takřka o čtyřicet let později můj patnáctiletý syn získal podobnou zkušenost - ale tentokrát pod kurdskými utlačovateli.

Vlna demonstrací proti korupci a nevyplácení mezd zachvátila v březnu irácký Kurdistán. Během jednoho z těchto protestů, 27. března v Irbílu, jsem byl zatčen - spíše to připomínalo únos - kurdským bezpečnostním aparátem známým jako Asajš.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Novinky zamlčely polovinu zajímavého příběhu

20. 4. 2018

Novinky zamlčely polovinu zajímavého příběhu v článku



Diváci, kteří přijdou se svastikou na rukávu, budou mít Taboriho představení Mein Kampf skutečně zadarmo, píše Ladislav Nedbal. Ti ostatní budou muset platit vstupné, ale budou moci si vybrat buď zůstat bez označení, nebo si připnout Davidovu hvězdu. Další chybějící informací je, že prokuratura už sdělila, že tento přístup divadla je v rámci svobody tvorby přípustný a že se tím nebudou zabývat. Podstatou záměru divadla je uměleckými prostředky poukázat na úplatnost nás občanů a na to, jak snaha o získání osobní výhody vede snadno k popření zásad. Plná informace je pro "novináře" z Novinek, ale hlavně pro nás ostatní ve všech německých médiích, třeba ve 


Po pravdě vůbec si nedovedu představit, jak to v Konstanz dopadne, ale spíš odhaduji, že bude drtivá převaha platících diváků. Nedělal bych z toho ale žádné velké závěry. Může to také znamenat jen, že určitý typ zištných jedinců do divadla nechodí a, pokud už ano, tak ne na Taboriho. Možná bych lépe odhadl, jak by takové představení dopadlo v Čechách, nebo ne?


Konference k 50. výročí Pražského jara

20. 4. 2018


Cambridge Central and Eastern European Forum a Cambridge University Czech and Slovak Society vás zvou na konferenci k 50. výročí Pražského jara 1968, která se bude konat v sobotu 28. dubna na univerzitě v Cambridgi ve Velké Británii.

Další informace zde:


Stránka podujatia na facebooku: https://www.facebook.com/events/2071123936464990/

Webstránka podujatia: http://www.cceconference.co.uk/

A stránka na eventbrite, kde sa dajú zakúpiť lístky: https://www.eventbrite.co.uk/e/cambridge-central-european-conference-prague-spring-and-its-legacies-tickets-44545836797

2018 Czech and Slovak Studies Workshop

20. 4. 2018


2018 Czech and Slovak Studies Workshop 
 
April 21-22, 2018
The Harriman Institute at Columbia University

PROGRAM
 
Name  Affiliation  Title of presentation
 Ondřej Slačálek  Ústav politologie, FF UK 
Small Is More than Beautiful: The Moral Significance of Proportion in the Discourses of ‘The Meaning of Czech History’
 Matthew Slaboch  Princeton University
T. G. Masaryk on American Ideas and Institutions

 Kathryn Densford
 
 George Washington University
1918 in Southern Moravia: War’s End and State Formation in the Borderlands

 Václav Paris
 
 City College of New York
Survival of the Unfittest: Švejk and the Nation
 Julia Sutton-Mattocks  University of Bristol
Surgery, Psychiatry and Syphilis: Medical Scenarios in Inter-War Czech Literature and Cinema
 Martin Nedbal  University of Kansas
Eighteenth-Century Opera Seria and Nineteenth-Century Nationalism: Czech and German Approaches to Mozart’s La Clemenza di Tito in Prague, 1791-1891
 Marek Nekula  Universität Regensburg
Language Loyalty and Reality: The Languages of Bedřich Smetana in Bohemian Context
     

 Sarah Lemmen
 
 German Historical Institute, Washington, DC
The Czechoslovak Harbor in Hamburg: A Cold War Case Study

 Rosamund Johnston
 
 New York University
‘Witnessing’ Emigration on the Airwaves in 1950s Czechoslovakia

 Marty Mullins
 
 Flathead Valley Community College
Commemorating Communism? The Varying Connotations Associated with Košice, Slovakia's Central Square
 Meghan Forbes  Museum of Modern Art
Toyen, Průvodce Paříží and the Accessible Avant-Garde
 Marta Filipová  University of Birmingham
Art, Politics and War: Czechoslovakia at New York World's Fair 1939/40
 Traci O’Brien  Auburn University
Kde je domov? Prague’s Role in Lenka Reinerová’s Czech-German Life
 José Vergara  Swarthmore College
Lard, Macaroni, and the Pursuit of Happiness in Ivan Blatný’s Pomocná škola Bixley
 
 

Francouzští studenti se bouří proti Macronovým reformám. Je však možné, že jsou v menšině

20. 4. 2018

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve čtvrtek čelil masovým demonstracím, když se studenti připojili k odborářům a zaměstnancům veřejného sektoru v odporu proti návrhům reforem. Studenti protestují proti snaze přehodnotit systém regulující vstup zájemců na univerzitu.

  Skupina asi 70 studentů okupuje prestižní univerzitu Sciences Po v 6. arrondissementu francouzské metropole. Jsou součástí celostátní demonstrace síly studentů a dalších skupin oponujících Macronovým plánům na reformu univerzit, který by měl vyústit v systém více založený na zásluhách a výběru.

  V současnosti studenti středních škol napíšou své žádosti o studium univerzit do online platformy, která pak alokuje body podle studentských preferencí. Pro studijní programy, o něž je enormní zájem, jsou rozhodovány náhodným algoritmem. I když je tento systém vysoce rovnostářský, vede k tomu, že každý třetí student do roka zanechává studia.

  "To nedává smysl, je to hluboce nespravedlivá prostě absurdní forma výběru. Jsme přesvědčeni, že je třeba vedení, asistence a informací pro budoucí studenty," říká ministryně vyššího vzdělávání Frédérique Vidalová.

  Reputace francouzského systému vyššího vzdělávání v posledních letech klesá. Pouze jediná univerzita se umístila v žebříčku Times Higher Education 2018 World Reputation Rankings. Ovšem Pařížská univerzita věd a literatury (PSL) na 72. pozici zaostává za předními americkými, asijsko-pacifickými a evropskými institucemi.

  I když univerzitní poplatky jsou ve srovnání s většinou světových protějšků minimální, nedostatečný výběr vede k vyššímu podílu neúspěšných studentů. Ratingy spokojenosti francouzských univerzit mezi mezinárodními studenty jsou z tohoto důvodu mezi nejnižšími v Západní Evropě.

  Macronovy reformní návrhy usilují o změnu výběrového procesu, když navrhovaný zákon umožňuje veřejným univerzitám bodovat uchazeče a přijímat je na základě akademických zásluh.

  Studentské skupiny návrhu oponují - a připojili se k nim odbory, zaměstnanci veřejného sektoru a strojvůdci.

  Průzkum mezi 16 000 studenty univerzity ve Štrasburku zjistil, že 72 dotázaných si přeje obnovení výuky. To podporuje Macronovo tvrzení, že protesty jsou menšinovou záležitostí.

  Na barikádách a v ulicích Paříže se však řada transparentů odvolává na májové protesty roku 1968, kdy studentské protesty přerostly v celonárodní stávku.

  Pokus zopakovat tyto události po padesáti letech má zatím nejasný osud, protože je očekáváno, že protesty budou pokračovat i během léta.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Spektakulární nesmysl v Českém Krumlově

20. 4. 2018

Nedávno jsem byl v Českém Krumlově a náhodou objevil tento spektakulární nesmysl, píše Jiří Podhorecký:


http://www.unes-co.cz/

více je představeno i tady. 
http://www.katerinaseda.cz/

S projektem nemám nic společného.  Řešení, které by Krumlovu pomohlo je zcela v jiných krocích, tohle je strašné.
Problémy s vykořeněním se v Českém Krumlově vlečou dlouhodobě.  Přestože se zdá být ČK zlatým dolem, tak jen pro někoho.  Obyčejní lidé na Krumlovsku bydlí na sídlišti Plešivec v panelácích, žijí za nesmyslně nízkých příjmů a jezdí pracovat do ČB. Majitelé drahých penzionů, obchodů s bižuterií a restaurací jsou podle nich většinou "Pražáci" kteří nemovitosti postupně vykoupili. Neověřoval jsem.

Můj návrh:

Kromě městských slavností, které jsou důležitými lákadly turistického ruchu, by bylo fajn umožnit každý týden na náměstí, nebo náplavce běžné potravinové trhy z regionálních zdrojů. Zelenina. Pečivo.

Ne jako nóbl trhovecké budky na náměstí pro prodej suvenýrů.  Na ty je totiž mezi prodejci tlačenice a jsou drahé.

V centru Krumlova je jedno pekařství, o jiných nevím. Pekařský stánek na trhu by byl super.  (a to nedaleko Krumlova je pekárna Srnín http://www.pekarnasrnin.cz)

U řeky třeba prodej ryb, klidně z Třeboňska.

Krumlov taky podporuje řemeslné dílny v rámci projektu http://www.klasteryck.cz,  Řemeslníci mají krámky v jedné malé zastrčené uličce, dělají i workshopy. Tohle by klidně mohlo být na více místech. Alespoň by turistě nemuseli špekulovat, jestli si mají koupit broušenou bižu Swarovski.  

Potraviny jsou teď zastoupeny v centru dvěma prodejnami COOP (družstevní vlastnictví), které si představte jako zoufale vybavené potraviny se shnilou zeleninou a chudou nabídkou jídla.

Ve všední den otevřeno do 17.30, v sobotu jen dopoledne, v neděli zavřeno. Přitom do večerních hodin celý víkend je město plné lidí.

Další potraviny jsou na periferiích.  Bylo mi z toho smutno. Obyčejný potravinový trh by to vylepšil.
A pak i to ostatní, ale to se tak nějak děje...

Městský úřad má jistě svůj odborný pohled, já jen viděl ty krumlovské kulisy.

Teď tedy budou obohaceny o peřiny z oken úřadu. 

Přečetli jsme:

Držet vládu v demisi čtyři roky by mělo povahu ústavního puče, říká Kysela

20. 4. 2018

Menšinový kabinet Andreje Babiše (ANO) vládne bez důvěry od 13. prosince. Od konce ledna je navíc v demisi a jednání o druhé vládě stále neskončila. Ozývají se proto hlasy, zda by v ústavě neměl být ukotvený termín, dokdy musí vláda vzniknout. Politikům se nelíbí ani některá rozhodnutí, která kabinet v demisi provádí. Podle ústavního právníka Jana Kysely jsou ale zásahy do ústavy problematické a je potřeba je dělat i s ohledem na budoucnost. Pravomoci, o které by vláda nebo prezident přišly, by jim totiž jednou mohly chybět.

 

Celý text: ZDE

Přečetli jsme:

Důvěřuj, ale prověřuj – ne všemu v internetu se dá věřit

20. 4. 2018

Co kdybych vám řekl, že hranice se Saúdskou Arábií jsou vzdáleny pouhých 30 kilometrů od Brna? Nejen žáci, ale i dospělí bohužel často věří všemu, co najdou v internetu. Informace si neověřují a nepochybují o nich. Kopírují z prvního webu, na který narazí. Přesně o tom je toto krátké cvičení vhodné nejen do hodiny informatiky.

 

Celý text: ZDE

Facebook přesunul 1,5 miliardy svých uživatelů pryč z dosahu přísného zákona EU chránícího soukromí uživatelů

19. 4. 2018

 

Facebook přesunul více než 1,5 miliardy svých uživatelů z dosahu evropského zákona o ochraně soukromí uživatelů navzdory příslibu Marka Zuckerberga, že "ducha" evropského zákona bude respektovat globálně.

Facebook pozměnil podmínky svého fungování a přesunul odpovědnost za všechny uživatele mimo USA, Kanadu a EU ze svého mezinárodního ústředí v Irsku do svých hlavních kanceláří v Kalifornii. Znamená to, že tito uživatelé budou nytní podrobeni americkému a nikoliv evropskému právu.

Facebook přesunul stamiliony svůj uživatelů do americké právní odpovědnosti krátce předtím, než vstupuje 25. května  v platnost nový evropský předpis o regulaci dat (GDPR). Podle GDPR může být Facebook pokutován částkou až do 4 procent svého globálního obratu - asi 1,6 miliard dolarů - pokud poruší nové předpisy EU.

Podle Lukasze Olejnika, odborníka na ochranu soukromých dat, jde o zásadní změnu. "Je to velká a bezprecedentní změna v oblasti ochrany osobních dat. Znamená to snížení záruk ochrany soukromí a práv uživatelů, zejména v oblasti souhlasu. Uživatelé přijdou o některá svá práva, protože americké normy jsou volnější než normy v Evropě."

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Jak dlouho je ještě udržitelné veřejné tajemství o kondici Miloše Zemana?

Miloš Zeman ještě může učinit státnické gesto

19. 4. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Neustálé ujišťování prezidentské kanceláře a samotného prezidenta, že spekulace o jeho zdravotní stav není vážný, neustále narušují další a další spekulace, vycházející z politického prostředí, že zdravotní stav prezidenta je více než vážný. Viditelně slabý, špatně se pohybující, rychle hubnoucí a stárnoucí Miloš Zeman se téměř nevyskytuje na veřejnosti, tráví většinu času v Lánech. Na fotografiích, kdy se nepodaří ukrýt všechny symptomy těžké nemoci, je velmi patrné, v jakém zdravotním stavu prezident Zeman je. Je veřejným tajemstvím, že v zákulisí probíhá jednání uvnitř stran o tom, kdo by měl být připraven na to, že ohlásí prezidentskou kandidaturu v příštích prezidentských volbách. Andrej Babiš má údajně připraveno prohlášení, čeká se pravděpodobně už jen na první oficiální informaci. Jenže ta nepřichází. Mezi tím prezidentský úřad ovládá několik pochybných existencí, jimiž se Miloš Zeman tak neomylně obklopil...
Na relativně nedávném setkání se starosty vesnic roku 2017 pronesl Miloš Zeman obvzlášť plochy a obvzlášť krátký projev, v němž ujišťoval veřejnost, že neumírá. Nicméně ještě před několika měsíci běžná prohlášení, že je naprosto zdráv, už neopakuje. Vzhledem k tomu, že Zemanovy projevy je třeba z faktického hlediska podrobovat výrazné skepsi, je třeba si přeložit toto prohlášení zhruba tak, že spekulace o vážné nemoci už nelze nadále vyvracet poukazy na to, jak skvěle se Miloši Zemanovi daří.

Miloš Zeman je už tak většinu času "internován" v Lánech. Míra neschopnosti Miloše Zemana vykonávat úřad z logických důvodů nebude stoupat. Bude klesat. Už dnes je velká část práce prezidentského úřadu mimo jakoukoliv kontrolu prezidenta a v rukou bizarního dua Nejedlý - Mynář. To jsou lidé, jejichž budoucnost, a docela pravděpodobně i zachování práv svobodného občana, závisí na churavějícím prezidentovi. Dobře si uvědomují svou bezvýchodnost a začíná u nich vzrůstat panika, alespoň podle dostupných informací. Oni sami začínají svým chováním ujišťovat okolí, že spekulace o zdraví Miloše Zemana nejsou spekulacemi.

To se buď bude táhnout až do doby, kdy se prezident rozhodne abdikovat, nebo do okamžiku, kdy se shodnou obě komory parlamentu, že i přes setrvání prezidenta v úřadu přejdou všechny pravomoci na vládu a parlament. A ten okamžik pravděpodobně nastane relativně brzy.

Na supervolební s rok 2017 naváže s relativně vysokou mírou jistoty supervolební rok 2018. Je možné, že proběhnou všechny volby kromě krajských. Vědomí současných politiků o tom, že je v mnoha otázkách těžké předvídat, povede spíše k odkládání zásadních rozhodnutí a k trvání politického limba.

Miloš Zeman, je-li ještě schopen, případně okolí prezidenta, budou muset učinit zásadní rozhodnutí. Miloš Zeman ještě může zachránit alespoň zbytky své cti, zachovat se jako státník, byť svým dětinským jednáním přivedl tuto zemi do stavu zbytečné vnitřní politické nejistoty. Držme mu palce.

Je nutné, abychom kriticky reflektovali především události, které sami můžeme ovlivnit

Neházejme kritické hlasy do jednoho pytle

19. 4. 2018 / Daniel Veselý

Ačkoli je naprosto důležité nekompromisně odsoudit válečné zločiny Asadovy vlády, smutným faktem zůstává, že je to to nejpohodlnější a také jediné, co můžeme udělat. Západní země včetně České republiky na rozdíl od Rusů, Íránců a Hizballáhu totiž nemají žádné účinné páky, aby jednání damašské vlády mohly jakkoliv změnit - ledaže by systematicky bombardovaly asadovská vojska, a vytvořily tak další blízkovýchodní apokalypsu. Je ovšem symptomatické, že západní politické špičky a sdělovací prostředky se nejhlasitěji ozývají tehdy, kdy zločiny páchají naši oficiální nepřátelé, a ony to vůbec nemohou ovlivnit. 

Je naprosto přirozené a logické, když protestujeme proti nelegálnímu vojenskému zásahu USA, Velké Británie a Francie, jenž nebyl schválen Kongresem ani britským a francouzským parlamentem a byl realizován, aniž by útočící země měly k dispozici nevyvratitelný důkaz o Asadově vině za zločin v Dúmě. Jestliže došlo k flagrantnímu porušení mezinárodního práva (úder nebyl autorizován RB OSN a Sýrie žádnou z útočících zemí nenapadla) a inspektoři z Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) ani nezačali vykonávat svou práci, je přímo povinností západních novinářů a intelektuálů spojenecký útok odsoudit, a vytvořit tak tlak na příslušné politické činitele, aby jednali v souladu s národními a mezinárodními právními normami. Toto konání se nikterak nevylučuje s oprávněným odsudkem zločinů, jichž se v Sýrii dopouští Damašek a jeho komplicové.  

Hovoříme-li o nezpochybnitelných Asadových zvěrstvech, je nutné, abychom vycházeli z dostupných informačních zdrojů, což je v případě konfliktu v Levantě velice obtížné. Drtivá většina informací publikovaných v západních sdělovacích prostředcích, jakož i ve zprávách lidskoprávních organizací, totiž exkluzivně pochází od organizací netajících se záští vůči Asadovu režimu. Západní reportéři a novináři z bezpečnostních důvodů nemohou pracovat v oblastech kontrolovaných ozbrojenou opozicí a paradoxně působí pouze na území kontrolovaném Asadovou vládou, kde naopak existuje riziko, že podlehnou syrské a ruské propagandě.

Statistiky proopoziční organizace Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR) k březnu 2017 uvádějí, že Asadův režim je od zahájení konfliktu v březnu 2011 odpovědný za smrt 83 500 civilistů (27 500 Syřanů zahynulo při vládních leteckých útocích a 14 600 osob bylo umučeno), přičemž opozice včetně Daeše usmrtila 10 300 civilistů, Turecko 500 civilistů a koalice vedená Spojenými státy zabila 920 osob (poslední údaj je jednoznačně podhodnocený, neboť Američany vedené nálety podle nezávislé organizace Airwars připravily o život 3600 až 5600 syrských civilistů). Aktualizované údaje SOHR z března letošního roku ukazují, že konflikt v Sýrii primárně není genocidní mašinérií vraždícího maniaka v Damašku, nýbrž komplexním bitevním polem, kde dosud zemřelo 122 tisíc příslušníků vládních sil a 125 tisíc opozičních bojovníků. Otázkou zůstává, do jaké míry lze brát poznatky organizace stranící jedné straně konfliktu za bernou minci. Vzhledem k jednoznačné vojenské převaze Asadovy armády ale můžeme předpokládat, že za většinu usmrcených civilistů skutečně nese odpovědnost Damašek.

Poslední dobou se zdá, že hlasy, zpochybňující oficiální narativ syrského konfliktu, jsou stále více ostrakizovány jako apologetové vraždícího Asada nebo šiřitelé ruské propagandy. A třebaže existují nesoudní novináři, kteří bez skrupulí popírají zjevné zločiny damašské vlády, nelze všechny, kdo odmítají přistoupit na černobílé pojetí konfliktu v Levantě, házet do jednoho pytle. Tento týden se terčem hněvu establishmentových médií stal blízkovýchodní reportér Robert Fisk kvůli tomu, že zveřejnil svědectví, podle nějž v Dúmě k žádnému chemickému útoku nedošlo. Fisk je jediným západním reportérem, který Dúmu navštívil bez doprovodu syrských vojáků. Reportér čtenářům předkládá alternativní verzi tragické události, když cituje místního lékaře, jenž sice nezpochybňuje autentičnost záběrů dusících se nešťastníků, nicméně tvrdí, že tito lidé se dusili kvůli zvířenému prachu a nedostatku vzduchu v krytech. Navíc žádná z osob, jež Fisk v Dúmě zpovídal, nepotvrdila, že by onoho osudného dne došlo k chemickému útoku.

Ač nemusíme s těmito tvrzeními vůbec souhlasit, protože běží o výpovědi osob žijících pod policejním režimem, jedná se o poznatky získané přímo na místě činu - a nikoliv o poznatky protivládních aktivistů, jež západní média nekriticky přebírají. Robert Fisk navíc není žádným obhájcem syrského režimu, jelikož jej v témže textu (jako ostatně i v jiných svých textech) nazývá „nemilosrdnou diktaturou“. 

Jestliže jsou i další hlasy kritizující odůvodnění západního vojenského zásahu v Sýrii ostrakizovány jako „Asadovi apologetové pracující na britských univerzitách“, musím souhlasit s názorem bývalého korespondenta New York Times Stephena Kinzera, který konstatuje, že se na „zpravodajství o válce v Sýrii bude vzpomínat jako na jednu z nejostudnějších epizod v dějinách (amerického) tisku“. Každý má přece právo na svůj názor – i právo mýlit se, aniž by za to byl automaticky ostouzen v médiích.     

 

Zeman, Babiš, Okamura...?

Kdo je největší hrobař české společnosti?

19. 4. 2018 / Petr Homoláč

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Naše tzv. tradiční demokratické strany jsou dnes podobně bezradné a bezmocné jako demokraté v autoritářském Rusku nebo Maďarsku. Mnozí z těchto našich politiků roky nebojácně vystupujících vůči v podstatě neškodné Evropské unii dnes bezmocně zírají, jak je u nás znásilňována demokracie, jak eroduje právní stát, rovnost lidí před zákonem. Většina české společnosti je lhostejná nebo zmanipulovaná a přestrašená vyvoláváním iracionálního děsu z uprchlíků, na čemž se i naši demokraté ostudně  podíleli hysterickými reakcemi typu "ani jednoho uprchlíka" a k antimigrantskému, potažmo antiunijnímu zblbnutí české společnosti výrazně přispěli. Tím umožnili snadný nástup populistů a zároveň si podřízli pod sebou větev. Vyčůraná krátkozrakost je nejtypičtější vlastností v české politice.

Záchrana svobody a právního státu v Česku s ohledem na vše co dnes kolem sebe vidíme, by vyžadovala asi něco na způsob zázraku - dejme tomu, že by z české politiky zmizel některý z hlavních protagonistů autoritářského vládnutí. Lze spekulovat, který by si to zasloužil nejvíc. Favorité jsou jednoznačně Babiš a Zeman, za nimi Okamura, možná další. Jako určitý druh politické diskuze by mohlo být takové přemítání i užitečné.

Historicky nepoučitelní to nevidí, ale pro ty, kteří mají jakousi historickou paměť, je to jasné, vracíme se do řízené společnosti nesvéprávných lidí, do nesvobody, do éry masivních manipulací s fakty jak za komunistů. Dojde a už dochází k nárůstu nedůsledně korigovaných nespravedlností, šikany nepohodlných novinářů, podnikatelů zajišťovacími příkazy aj. a bude to pokračovat, bude narůstat odpor i režimní represe. Může to tady celé vydržet desítky let, volby to nevyřeší, přestanou být férové. Taky možností manipulací je přehršle a Češi nejsou proti nim odolní. Někdy v budoucnu to přeroste únosnou mez a dojde k jakési korekci tolikrát zkrachovalé autoritářské vývojové linie nějakou revolucí. Asi ne sametovou, revoluce takové nebývají a má to dobrý důvod - ta naše byla tak sametová, že to dnes u nás připomíná déjà vu šíleného estébáka.

Bez vzájemné podpory Babiše a Zemana by šance na zvrat svobodných poměrů v Česku výrazně klesly. Synergicky se doplňují, ale který z nich je pro ztrátu svobody Čechů ten nebezpečnější?

Zeman koketuje s autoritářskými režimy v Rusku a Číně, cynicky lže a nejen když popírá angažmá ruské armády na Ukrajině. Věrně papouškuje, co tvrdí Kreml i když je to v naprostém rozporu se zveřejňovanými zprávami českých tajných služeb. Jeho totální oddanost Putinovi přesahuje tu k jeho vlastní zemi, chová se setrvale jako ruský kolaborant a naši politici a ústavní právníci by se měli tímhle problémem intenzivně zabývat. Čeká se, až napíše zvací dopis ruské armádě jako Biľak? Zemanovy priority lze odhadovat nějak takto: 1.Putin, 2.Babiš premiér, 3.kámoši Mynář a Nejedlý, 4.Česko, v tomto pořadí. Kdyby Zeman byl Rus, byl by coby horlivý Putinův nohsled jistě na sankčním seznamu. Reputaci svobodné České republiky ve světě škodí jednoznačně nejvíc, je to pro Česko obrovská ostuda.

Českou ústavu Zeman znásilňuje, ústavní zvyklosti má za idiotské, radí svým poskokům jak zakroutit krkem veřejnoprávní televizi a vyhrožuje jejím zestátněním jak za komunistů. Vysmívá se demonstrujícím, jimž svoboda leží na srdci, ohrožuje naše vazby na svobodné západní společenství a zavléká nás na Východ. Při jeho znalostech je jistě schopen si uvědomit, že obrací vývoj u nás směrem k totalitní společnosti a kormidlo dějin dozadu. Tedy není-li vážně nemocen duševně. Možná uvěřil, že návrat k autoritářsky ovládaným masám a nesvobodě je žádoucí pokrok čínského typu. Zemanova dcera ale nestuduje v Moskvě nebo v Pekingu, ale v Londýně, jak je běžným zvykem u potomků ruské vrchnosti.

Druhý žhavý kandidát Babiš se vyhýbá spravedlnosti, napadá vyšetřovatele jeho korupčních kauz, popírá nezávislost české justice a obviňuje nejzkušenější investigativní novináře i Českou policii z "účelovek". Přitom jeho ministryně Schillerová potichu vyřadila Čapí hnízdo z evropských dotací a peníze vrátila EU, zaplatíme to my všichni. Jeho priority jsou zřejmě: 1. Babiš, 2. Agrofert, 3. Český Babišistán. Při svém makání pro lidi Babiš bohatne stále rychleji, ničí nejen české politické a společenské prostředí, ale i českou přírodu lány jedovaté žluti, vládne bez důvěry a pokračuje v obsazování důležitých postů ve státní správě svými lidmi a posunuje Českou republiku do pozice politické divize jeho obchodu s hnojivy Agrofert.

Některé užitečné věci dělá, jeho první reakce na kauzu Nikulin i na útok na Asada byli o.k., než ho Zeman uzemnil. Taky výměnu šéfa České pošty lze ocenit, fungovala dlouhodobě příšerně. Babiš usilovně chce vypadat progresivně a moderně a tváří se tak, chce prý posouvat českou společnost rychle dopředu, demokratické procesy ho zdržují a parlament je žvanírna. Přesně tak to říkal Hitler. U Babiše si nejsme jisti jeho společenskou inteligencí, zda chápe, proč v opravdu svobodných demokratických společnostech je po mnoha katastrofálních historických zkušenostech nastaveno vzájemně vyvažování vlivu složek státní moci tak, aby nedocházelo k uchvácení veškeré moci žádnou z nich. A že proto není možné řídit stát jako firmu a zachovat vyváženou a svobodnou společnost. Není jasné, zda Babiš ví, že nikdy a nikde neskončilo autoritativní vládnutí úspěchem, vždy bylo doprovázeno vysokou korupcí uchvatitelů moci, potlačováním opozice a médií, postupným narůstáním křivd a nespravedlností, omezováním lidských svobod a končilo nejčastěji násilím a krveprolitím.

Nebo to Babiš ví a kašle na to? Vědí to aspoň někteří členové a voliči jeho sektářského hnutí? Nebo na to taky kašlou? Oni jsou na výhodné straně, že.

Ti dva mohou být bohatým zdrojem inspirace pro psychology a psychiatry, jejich patologický vliv se šíří zemí a zasahuje celou populaci.

Poměry se jednou vrátí k sice pošramocené, ale přece jen společnosti západoevropského typu, jež ctí svobodu a práva každého svého člena, nejen oligarchů a jejich věrných a pofiderní "většiny". Nevíme, kdy se to stane a kdo z těch dvou bude pak považován za hlavního strůjce téhle havárie. Oba by je jistě zajímalo, kdo z nich je dnes považován za největšího hrobaře české liberální společnosti, svobody a rovnosti lidí před zákonem. Jejich zítřejší činy můžou definitivní soud historie posunout k jednomu či druhému, ale kdo je ten, pro jehož odchod ze scény bychom se měli nejvíc modlit dnes?

Tento článek nemá ambice být takovým soudem, jen jakýmsi nadhozem pro potenciálně zajímavou diskuzi o největších nebezpečích, které akutně stojí před svobodnou českou společností, případně jak a čím jim lze čelit.

Pokud bychom měli provést nějaký počáteční rozstřel, tak z hlediska výroků za hranicí zdravého rozumu by se do role největšího prznitele liberální demokracie v Česku pasoval Zeman, jen za jeho připuštění vlády bez důvěry po celé volební období. Jeho reálný vliv a moc jsou však daleko menší než ty Babišovy, proto by role hrobaře č.1 české svobodné společnosti připadla spíše Andrejovi, který maká a jehož ekonomické impérium a z něho plynoucí vliv ve spojení s nulovým respektem k fungování svobodné demokratické společnosti mu v chatrně ukotveném českém právním a ústavním prostředí dávají do rukou obrovské možnosti zneužívání moci a Babiš není typ, co by se bál se tím ušpinit.

Souboj je vyrovnaný a překvapit může Zemanova pověstná ústavní kreativita - z pozice vrchního velitele branných sil se může pokusit o stanné právo, vojenský převrat nebo něco podobně šíleného, ve své stařecké pomstychtivosti je schopen asi téměř všeho. Babiše jeho ekonomické zájmy na Západě zatím brzdí v nejhorších excesech.

Současná česká politika je absurdní blázinec. De facto ekonomický migrant Babiš je přes vyhraněné antimigrantské postoje české společnosti považován za jediného adepta na premiéra, navíc jeho koaliční potenciál se blíží nule. Největší český bijec migrantů, kteří do Česka vůbec nechtějí, je napůl Japonec a k Babišovi se nadšeně hlásí a byl by schopen nás odtáhnout z Evropy napůl do Japonska, tak na úroveň Kazachstánu. 

Náš oblíbený národní mýtus a univerzální výmluva za naše historická selhání zní: My za nic nemůžeme, za vše můžou cizáci. Zeman by byl ta výjimka, co potvrzuje pravidlo. To by sedělo, kdyby si je Češi sami nezvolili.

Nejabsurdnější na té naší volbě dvou diktátorských vůdců je, že tyhle typani se obvykle dostávají k moci v krizích. Lidi je volí v beznadějné ekonomické situaci jako Hitlera nebo při revoluci Lenina, po ničivé válce Mussoliniho, v chaosu po rozpadu Sovětského svazu Putina apod. Jakou krizi máme my? My jsme si je zvolili v ekonomicky skvělém období konjunktury a svobody, proč dáváme veškerou moc dvěma diktátorkům?

Jsou dvě vysvětlení, pro ilustraci prvního použijeme Maďarsko. Tam nedávno znovu vyhrál Orbán strašením migranty, opět pomocí krize, té migrační. A přestože je dávno po ní, jeho média to téma vybičovala, ještě těsně před volbami nehorázně lhali národu o tom německém pomatenci, co najel do lidí, že je to prý muslim. Lhali lidem skutečně hnusně a podařilo se jim zblbnout větší část národa a zvítězili podrazem. O to samé zblbnutí národa migrační krizi se u nás pokoušel Zeman, a přestože u nás máme uprchlíků cca. deset a nikdo k nám ani nechce, nadpoloviční většinu se mu zblbnout podařilo. To už není migrační krize, to co se odehrálo v Česku je krize leda virtuální. 

Babiš je jiný případ, většina Čechů asi netuší, že volí diktátora, oni volí Mesiáše, zázračného podnikatele, co vše vyřeší za ně. On rozdává koblihy, nemůže bejt špatnej. Krade? To všichni! Takže na vině je zase krize, tentokrát morální. Česko prožívá morální krizi krizi občanské odpovědnosti a odvahy, solidarity s lidmi v nouzi. A říkají, že nejhorší jsou pravdoláskaři, sluníčkáři a neziskovky. 

Národ, jehož většina si tohle nechá namluvit je skutečně v morální krizi. A když se nechá zmanipulovat virtuální krizí, tak je .... čtenář nechť si doplní příslušné adjektivum sám. 

V iracionálním, emocionálně vzedmutém a amorálním prostředí je společenský vývoj stěží predikovatelný, pro svět jsme dnes nepochopitelní exoti a sami pro sebe vlastně taky. Vše záleží na tom, jestli nezblbneme ještě víc a nenecháme si navalit další klíny do hlavy, jak zpívají klasici. Je to jednoduché - nezblbnout.

Prostě každý národ má vládu, jakou si zaslouží.

"Britská politika vůči imigrantům připomíná politiku nacistického Německa"

19. 4. 2018



Nepřátelské prostředí vůči imigrantům, které vytvořila Theresa Mayová poté, co se stala konzervativní ministryní vnitra, považovali někteří ministři "skoro za atmosféru připomínající nacistické Německo," řekl ve středu v britské televizi bývalé šéf britské státní služby Lord Kerslake.

"Násilnický postoj Theresy Mayové k migrantům vyvolal tento skandál ohledně karibské generace Windrush. Absurní obsese britského ministerstva vnitra populistickým přístupem na úkor rozumné strategie způsobil, že toto ostudné fiasko se stalo nevyhnutelným."

(Jako ministryně vnitra vyslala Theresa Mayová do britských ulic mobilní billboardy, viz níže, jimiž vyhrožovala imigrantům:)



V Británii zuří neuvěřitelný skandál, týkající se nepřátelské deportační politiky britského ministerstva vnitra vůči desetitisícům přistěhovalců z Karibiku, kteří do Británie v době, kdy Karibik byl součástí britského impéria, a tedy příchozí měli britské občanství, přišli jako děti v padesátých a v šedesátých letech. Od doby, kdy se po roce 2010 stala ministryní vnitra nynější premiérka Theresa Mayová, vytvořila na ministerstvu vnitra "politiku nepřátelského postoje vůči imigrantům". V jejím důsledku začali být přistěhovalci z Karibiku, kteří do Británie přišli v době, kdy se imigrace v podstatě nesledovala a neexistovala žádná dokumentace, po padesáti letech života v této zemi diskriminováni a deportováni zpět do Karibiku, který vůbec neznají! Jeden osmapadesátiletý muž byl kvůli svému původu nedávno vyhozen z práce, bylo mu odepřeno ošetření ve státním britském zdravotnictví a muž v důsledku šikany od státních úřadů zemřel. Jeho matka se nyní vyjádřila, že by premiérka Mayová měla kvůli tomu odstoupit:




Velmi silně ve věci tohoto skandálu bojuje v Dolní sněmovně labouristický poslanec David Lammy, který je potomkem přistěhovalců z Karibiku:  





Zde je twitter feed Davida Lammyho: https://twitter.com/DavidLammy

Skandál se však šíří všemi médii

Nepřátelské prostředí vůči imigrantům, které vytvořila Theresa Mayová poté, co se stala konzervativní ministryní vnitra, považovali někteří ministři "skoro za atmosféru připomínající nacistické Německo" řekl ve středu v britské televizi bývalé šéf britské státní služby Lord Kerslake. Na britském ministerstvu vnitra bylo založeno oddělení s názvem "skupina pro vytváření nepřátelského prostředí pro imigranty"!

Podrobnosti v angličtině ZDE


David Penman, generální tajemník odborového svazu FDA, který zastupuje vysoké britské státní úředníky, odmítl výroky konzervativní ministryně vnitra Amber Ruddové, která naznačila, že za skandál ohledně karibské generace Windrush mohou státní úředníci. Podle něho je to pokus odvést pozornost od osmi let oficiální nepřátelské politiky britské vlády proti imigrantům, kterou prosazovala tehdejší ministryně vnitra Theresa Mayová. Její snahy omezit migraci do Británie na 100 000 lidí ročně vedly k zavedení celé série agresivních zákonů, jejichž cílem bylo omezit migraci a zasahovat proti osobám, zdržujícím se v Británii bez povolení, přičemž vláda snížila počet zaměstnanců státních služeb o 20 procent. jeho výroky jsou prvními známkami rebelie britských státních úředníků proti snahám ministrů svalit na ně vinu za skandál ohledně generace Windrush. ZDE
 

Bodláky Václava Duška

Másloví rváči

19. 4. 2018 / Václav Dušek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Prebendy se těžko opouštějí, kecalové se jich drží jako veš košile. Máme svědectví o žvástech nehodných člověka, vídáme polo herecké postavy k podpírání, i líné hovnivály, profi lháře – co mohou řídit svět, a přitom města jimi řízená připomínají architektonická odpadiště. Poslanecké a senátorské posty přitahují osoby s ploutví chorobou, nevymáchanou mordou, dutou lebkou, bachratým vzhledem, říká se jim vyzubíny; partajní skály se mohou drolit, velmoži lži jsou chráněni bezectným zákonem. Toho křiku, když si rozšlapou bábovičky, jak tklivě naříkají, pokud jim hrozí odhalení z nekompetentnosti, běsní; drze vyhrožují, prskají jedovaté šlemy, zapáchají zlem. Obzvláštní drzouni se rádi prsí na nezávislých televizních obrazovkách. Hle, sežrali všechnu moudrost beze zbytku, ale za humny o nich beztak nevědí. Mnozí nedokážou žblebtnout jiným jazykem, anebo hovoří na úrovni předškoláka. 

Kdo nekrade nežije, kdo krade přežije k datu konce určeného tetkou Kosovou.

Zahraniční mlčkové užívají funkcí, ambasády pracovně přetíženy, zvolení poslanci do EU braní do krve kukaččí hnízda, kam byli uloženi, či snad odloženi, odpověz si sám, kverulante. Trapné miliardy z EU jsou slušnou náplastí zemím doufajícím v brzkou nápravu toho, aby byla zachována rovná práva i povinnosti.  Hospodáři na polích a lánech plevele udržují v naději miliony věřících. Naparují se, jak v bojové kleci rváčů, šašouři k pláči, prostodušší dacani, přemnožení hnilkové, rarita nebohých; aleje politického zahnívání páchnou potem smrti, sady zaplaveny červivým ovocem k nedohlédnutí. Táhnou do zapomnění, takže nakrást, šikovně nalhat, lahodně užít, nakonec zemřít – hesla zlodějů povalečů a hnus... maskování nebohosti silnými slovy – spoutaní bankéři, pohřební služba připravena, náhrobky z leštěného mramoru z lomu Carrara, muzika fidli fidli, bohaté slávověnce, vázané kytice od pozůstalých, pěstovaná zloba, hrubá neláska; vyvrhelové a party nemravů, prachy záhadného původu. Elita k pláči, na prodej i výprodej. U nás v Podřipsku mají bytosti málo peněz a nejméně ti, co vzděláním přetékají a ničemností vynikají nad ostatní raby. Skromnost zdechla cestou k úspěšnosti. Úspěšnosti jakéhokoli druhu a myslitelnosti.

Vyparáděné politické nuly, vyšlé ze stranických domácích i zahraničních školek, v nahotě nedomyšleností podrývají věrohodnost země, ze škamen vycházejí otročtí packalové, připálení troubové, nedopečení držkobijci, i zločinci. Zvolené hnidy se štětí, potřebují vyvolat nové volby. Blíží se konečně naděje, jak se zbavit darmojedů?! Budeme-li volit rozumem, nemáme co ztratit. Ztráty a nálezy máme přece trvale k dispozicí.

Návrhy předkládejte do redakcí novin, rozhlasu i televize. V podvečerním sudetském klidu, v podkrušnohorské nálevně, pravil hospodský nádeník: so gott vill, budeme volit odpovědně, ti co prohrají a neproniknou ani štěrbinou do placených lavic budu muset zaplatit tu kolotočovou atrakci z partajních nakřečkovaných peněz a ne-li, máme krvežíznivé exekutory… a když už se budou vybírat stranické dluhy, pak všechny naráz, aby se zavřely chlebárny levým i pravým, i středním a ostatním pobudům, kteří měli našlápnuto ke žlabu sinekury. Víme dobře, že partajní chráněné dílny, kde vznikají nedodělky netrpí obavou o zánik. Partajnictví je choroba, tak trochu podobná zákožce svrabové – drbeš se, ošíváš, škrabeš, mažeš, nakonec selháváš pro nedostatek vlastního úsudku o nevyvratitelné diagnóze. 

Budeme-li stále mlčeti, budeme náležitě potrestáni.

Másloví rváči se ochotně utkávají v řečnických jalových bitkách, kde nerozhodují váhové kategorie. Veřejně a neochvějně se napadají – slovní průjmy neberou po léta konce, dozvíš se mnohé, pravdivé i lživé, slyšíš, kdo krade, bude krást, kdo lže a bude lhát, kdo chlastá a chlastat bude, kdo má v hlavě piliny a drtiny, kam směřují kroky divých pravicových pávů, levicových, anarchistických a šedivě středových vřískalů, i nerudných křesťanských pluků s hořícími meči v umazaných rukou závislostmi neopozičních zbloudilců.

Klidu nedojdeme, prý si neumíme vládnout. A kdy jsme si vládli, hrome?! 

Pro stoupence Czexitu: Něco o hrubém pokrytectví:

Nigel Farage, autor brexitu, zajistil pro své děti německé pasy, aby na rozdíl od ostatních Britů nepřišly o výhody Evropské unie

19. 4. 2018

"Skoncujme v Británii s volným pohybem obyvatelstva!" Ne ale, přirozeně, pro mou rodinu, říká Nigel Farage, který má německou manželku. Kteří Britové si po brexitu uchovají práva občanů Evropské unie? - Rodina Nigela Farageho, tvůrce brexitu - ANO - Vaše rodina - NE



Nigel Farage, kmotr brexitu, obstará pro své děti německé pasy, aby nebyly znevýhodněny tak, jak bude znevýhodněno 60 milionů ostatních britských občanů.



Jak Asadovy válečné zločiny spojily krajní levici s krajní pravicí

18. 4. 2018

"Antiimperialistická" levice nyní kope za tyrany v Damašku a Moskvě, píše Alexander Reid Ross. A konspirační teorie jsou jedovatým lepidlem spojujícím ji s Asadovými a Putinovými apology na "alternativní pravici".

  "Prohráli jsme. Válečný stroj bombarduje Sýrii. Žádné důkazy, že to udělal Asad. Je smutné, že se váleční štváči zmocnili našeho státu." - "Gratulujeme všem jestřábům a učencům a propagandistům změny režimu, kteří podněcovali [Trumpa]. Stále neexistují důkazy, že údajný útok minulý týden spáchala [syrská] vláda."

  Obsahově se tyto dva tweety příliš neliší. Avšak první pochází od konzervativního rozhlasového komentátora Michaela Savageho, zatímco druhý od pravidelné přispěvatelky RT a poasadovské levičačky Ranii Khalekové.

  V posledních měsících se stalo stále zřejmější křížení mezi levičáky a pravičáky, pokud jde o obranu syrského tyrana a ruské geopolitiky. Implikace pro mezinárodní levici a politickou společnost obecně jsou potenciálně katastrofální.

  Většina článků v médiích, které přinášejí dohady o tom, že útoky syrského režimu na civilisty jsou "falešnými zprávami", pochází od konspirátora a zakladatele serveru InfoWars Alexe Jonese a z londýnského oddělení Breitbartu, stejně jako od konspiračních synkretiků, ultrapravici nakloněných autorů Veterans Today.

  Ale levičáci se k trendu připojili a nalezli společnou půdu s ultrapravicí. V mediích Ruperta Murdocha nalezli útočiště, odkud mohou podporovat ruské narativy. V březnu je Glenn Greenwald připojil k Tuckeru Carlsonovi na FOX News. Stephen F. Cohen z The Nation odmítl důkazy v případě Skripal na programu Sky News Australia založeném ultrapravičákem Markem Lathamem.

  Max Blumenthal o týden později vystoupil na australském televizním kanále vlastněném Murdochem, aby naznačil, že nejpravděpodobnějšími pachateli útoku v Dúmě byli syrští povstalci.

  Zpravodajství MSNBC zve neokonzervativce, s nimiž se shodne na tom, že Trump je špatný, ale málokterý má odvahu tak jako Tucker Carlson a Laura Ingrahamová

  Kontroverzní vyjádření lídra britských labouristů Jeremyho Corbyna ke kauze Skripal vyvolala četná odsouzení, podivná reakce na útok v Dúmě a Corbynovo odmítnutí jakýchkoliv humanitárních důvodů vojenské akce vedlo dlouholetého faašistu Nicka Griffina, aby vyjádřil úmysl volit Labour Party.

  Organizace pro zákaz chemických zbraní potvrdila britský nález ohledně látky použité v kauze Skripal. Podle organizace Syrian Observatory for Human Rights Asadův režim a jeho spojenci zabili zhruba 85 % z více než 500 000 lidí usmrcených během občanské války. Režim nepochybně používá chemické zbraně - což je jen jedna z mnoha technik, jíž páchá zločiny proti lidskosti. Světová zdravotnická organizace a Francie předložily přesvědčivé důkazy ohledně chemického útoku v Dúmě.

  Nicméně Kreml často ve věci dalekosáhlého popření válečných zločinů spoléhá na temné a nespolehlivé zdroje spojené s "antiintervencionistickým" hnutím. Pomáhá jim armáda trolů.

  Takové dalekosáhlé a politicky promiskuitní pokusy popírat realitu genocidy a zločinů proti lidskosti jsou stejně mystifikující jako znepokojivé.

  Krátce po útoku v Dúmě extrémně pravicový aktivista Lyndon LaRouche obvinil Británii ze zinscenování chemického útoku. O čtyři dny později mluvčí ruského ministerstva zahraničí podivně zopakovala jeho obvinění. Nehledě na to, zda LaRouche, který je známý tím, že má řadu prominentních ruských příznivců, narativ Kremlu ovlivnil nebo zopakoval, na krajní levici mají takové konspirační teorie historickou tradici.

  Po mnoho dekád "preferovaným terčem takových teorií byli Židé", podotýká Chip Berlet, veterán výzkumu krajní pravice. "Obviňování Anglie a Židů sahá k předválečným konspiračním teoriím ohledně Rothschildů."

  Pomohlo by, kdyby současní spineři na levici disponovali alespoň nějakou historickou perspektivou ohledně katastrofálních důsledků konspiračního uvažování a spojování se s krajní pravicí, v neposledním případě ve věci moderního antisemitismu.

  Někteří levičáci dosud tvrdí, že Bašár Asad je šampiónem socialismu a "národně osvobozeneckého boje". Zdá se, že starostlivě zapomněli na Gamala Násira a Muammara Kaddáfího, kdysi arabské hrdiny krajní levice, jež využívali antisemitských hoaxů, a na Asadova otce Háfíze - nemluvě o sovětských antisemitských kampaních a politice.

  Pokud tyto hororové příběhy spojování krajní levice s pravicí dnes působí příliš odtažitě, některé ze skupin spojených s Asadem a Putinem si patrně vzpomenou na vlastní obranu Slobodana Miloševiče, dávno před tím, než ruská média poskytla levicovým skupinám platformu, z níž mohou spolu s ultrapravičáky podporovat Putinovo Rusko.

  Nejde ale jen o zprávy ohledně spojování "alternativní pravice" s nominálně levicovými antiintervencionisty.

  Vysoce postavení členové antiintervencionistického hnutí zahrnují slavnou konspirační teoretičku Vanessu Beeleyovou, která v roce 2016 v Damašku během setkání s Bašárem Asadem hovořila o "okamžiku nejvyšší hrdosti", a Navida Nasra, který využívá alternativní pravice k identifikaci Židů a vychvaluje své "eurasianistické" sympatie k ultrapravicovým aktivistům.

  Jak ultralevice a ultrapravice dospěly k tomuto jednohlasu? Podívejte se na historii fašismu.

  Podle izraelského učence Zeeva Sternhella spočívá fašismus v synkretické shodě mezi revoluční levicí a ultranacionalistickou ultrapravicí, jejichž společným cílem je zničit liberální centrum.

  Konspirační teorie stojící v centru úsilí ultralevicových i ultrapravicových apologů Asada a Kremlu, mohou posloužit k mystifikaci protikladů a usnadnit takovou dohodu.

  Ať už se Sternhellovou tezí souhlasíte nebo ne, je nemožné popřít, že syntéza konspiračního úsilí mezi pravicí a levicí byla v posledních měsících velmi často k vidění.

  Levice ve stále větší míře vypadá jako propagandistický nástroj cynické geopolitické hry "Východ versus Západ", jejímž prostřednictvím se dospívá k ignorování nebo zamlžování nejdůležitějších ekonomických, politických a sociálních protikladů. Problémy, kterým většina lidí čelí, jsou složitější a princip rovnosti univerzálnější, než si představují autoritářské sekty nebo kréda.

  Spojení ultralevicových autoritářů se zbytky alternativní pravice ohledně Sýrie a koneckonců také ruské geopolitiky odráží širší obrat západní politické kultury k toxickému ustrnutí, které brání skutečné solidaritě, jejímž je levice údajným šampiónem.

  Jediná naděje pokroku leží v organizovaném úsilí upozorňovat na konspirační teorie a vyvracet je, současně s prosazováním individuální svobody a záchranou etiky před oportunistickými klamy, jimiž se vyznačuje "antiimperialismus idiotů", jak jej nazývá syrská spisovatelka a aktivistka Leila al-Shamiová.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Jak nás citovali

18. 4. 2018 / Boris Cvek

Když publikujete vědecký článek, např. v oboru biomedicíny (tedy výzkumu biologické podstaty lidských nemocí), sleduje se, kolikrát takový článek byl citován. Tedy kolikrát ho uvedli jiní vědci ve svých vědeckých článcích jako zdroj informací. Vychází se z toho, že ti, kteří citují váš článek, ho podrobně četli, pochopili a stavějí na něm. To ale bohužel velmi často – ne-li většinou – není pravda.


Typickým příkladem je jedna z prvních citací našeho článku, publikovaného loni v prosinci v časopise Nature. Citovali nás japonští vědci, autoři studie „Novel therapeutic features of disulfiram against hepatocellular carcinoma cells…“ v časopise Oncotarget, která ukazuje, jak disulfiram (antabus) interaguje s nějakým proteinem, jemuž se věnovali už dříve. Vzhledem k tomu, že disulfiram je vysoce reaktivní látka, je celkem běžné, že pokud se věnujete studiu nějakého proteinu X, který považujete za viníka nádorových onemocnění, zjistíte, že ve zkumavce (in vitro) disulfiram s X něco dělá, co se dá interpretovat jako vysvětlení jeho protinádorové aktivity. Takových „objevů“ už opravdu bylo uděláno více.

Problém je, že disulfiram v těle poté, co jej požijete, prakticky neexistuje, tedy výzkumníci, kteří testují disulfiram ve zkumavce, testují něco, co nemá žádný smysl. Téměř nikoho to nevzrušuje. Zmínění japonští vědci citují náš článek v Nature pouze v tom smyslu, že naše epidemiologická studie na dánských alkoholicích ukazuje, že disulfiram by opravdu mohl fungovat proti některým nádorovým onemocněním. To je ovšem jen začátek celého příběhu. V Nature jsme především velmi přesvědčivě ukázali, že za protinádorovou aktivitu disulfiramu není zodpovědný disulfiram, ale jeho sloučenina s mědí, která v těle vzniká samovolně po jeho požití. O tom se japonští vědci nezmínili ani slůvkem. Znamenalo by to totiž, že celý jejich výzkum byl zbytečný.

Taková citace je samozřejmě naprosto nesrovnatelná s tím, kdyby (kdyby!) nás citoval nějaký nobelista, expert na naši oblast, a označil by dobře vyargumentovaným způsobem náš článek za převratný. V počítání počtu citací je to ovšem jedna jako jedna, rozhoduje číslo. 

Morální marťani a strýček lidožrout

18. 4. 2018 / Karel Dolejší

Je to opravdu zvláštní pocit - pobývat na stejné planetě s lidmi, které půl milionu mrtvých Syřanů po sedm let ponechávalo víceméně v klidu. Tíž kliďasové se však na sociálních sítích okamžitě rozpálí doběla, když oblíbeného masového vraha západní mocnosti ztrestají, neboť se již poněkolikáté dopustil použití chemických zbraní.

Valnou část hysterie nad západním vojenským zásahem proti Asadovi přitom vyvolala obava, že nálet znamená počátek rozsáhlé západní vojenské intervence s cílem dosáhnout "změny režimu" - očekávání zcela nerealistické a doslova absurdní, jako by se nepsal rok 2018, ale 2003. Neschopnost morálních marťanů ocenit zabité, které má na kontě domorodý diktátor, stejně jako jiné, jež se jim daří připisovat vrahům z volstrýtu, doplňuje naprostá neschopnost vnímat reálné možnosti a záměry západních mocností.

Morální výbava z doby kamenné, kde člověku přiznávali plnou cenu, jen když patřil k vlastnímu vybranému kmeni, žije a daří se jí skvěle. Děti zabité Asadem nemají pro "antiimperialisty" stejnou cenu a nezaslouží si stejnou pozornost jako děti zemřelé řekněme v Jemenu, protože za jemenské alespoň nepřímo můžete obvinit Západ, kdežto syrské mu připsat nelze. Tím pochopitelně ihned ztrácejí veškerou propagandistickou přitažlivost.

Tak se například morální invalidé z vedení britské Labour Party po léta neobtěžují jakkoliv protestovat proti Asadovu masovému vraždění, nicméně museli vydat prohlášení radikálně odsuzující spojenecký úder na Asadovy chemické instalace, při němž nezemřel jediný civilista. Jako by válka v Sýrii začala sobotním leteckým úderem, nikoliv v roce 2011.

Antiimperialistická ideologie regresívní levice obhajuje nebo přinejmenším relativizuje a zpochybňuje Asadovy zločiny, protože s velikou chutí konzumuje propagandistickou omáčku syrského režimu ohledně "boje proti imperialismu a sionismu".

Děje se tak se stejným zaslepením a zvráceným potěšením, o něž se svého času opírala levičácká obrana genocidního režimu Rudých Khmerů před "imperialistickými pomluvami".

A tak ti, kteří s oblibou operují tvrzením, že prý skrytý rasismus západní většinové společnosti nakonec vždy hodnotí výše "bílé" životy než ty "barevné", ukazují svou pravou tvář a priority. Koneckonců lze obětovat jakýkoliv život, jedno zda barevný či bílý, ve "správném" boji za svržení "imperialismu". Za stejným účelem jsou přirozeně povoleny také lži a konspirační teorie, promyšlené popírání či relativizace mnohokrát nezávislými institucemi doložených válečných zločinů, zuřivý vztek vůči jakémukoliv argumentačnímu odporu a "zasvěcené" žonglování konspiračními domněnkami o tom, že "zase jde o ropu" či nahrazení petrodolaru ve skomírající íránské ekonomice.

Co naděláte. Musíte ovšem žít na stejné planetě s miliony lidí, co nahlas pouštějí větry, vypěstovali si zcela nedostatečný smysl pro osobní hygienu, v pracovní době se rutinně nalévají slivovicí či se na veřejnosti rýpou v nose a zálibně pojídají "holuby". Morální a intelektuální návyky srovnatelné s tímto folklórem asi neodstranitelně patří ke světu, jenž má přes veškerý "pokrok" stále k dokonalosti nesmírně daleko.

Strýček lidožrout Bašár Asad se tedy může dál spoléhat na základnu příznivců po celém světě, vpravo stejně jako vlevo. Na ty, kdo v libobolné situaci a tváří v tvář sebevětšímu zvěrstvu obratně najdou přinejmenším naoko dobře znějící vysvětlení, proč je třeba diktátorovi a masovému vrahovi držet palce - a odsuzovat či obviňovat ze spáchaných zločinů jeho oběti.

Nevzrušují mě ani tak irelevantní protesty ultrapravice a ultralevice, podporující vraha Asada, jako nezájem celého Západu

18. 4. 2018 / Jan Čulík

Ač jsou samozřejmě postoje ultrapravicových i ultralevicových aktivistů, podporujících či přehlížejících Asadovy děsivé a obrovské zločiny, naprosto obscénní, rád bych podotkl, že mě daleko více znepokojuje dlouholetý, absolutní nezájem západních i světových politiků o trvalé a nestále se zhoršující masakrování nevinného civilního obyvatelstva v Sýrii Asadovými barelovými bombami, systematickým bombardováním nemocnic a zabíjením žen, mužů i dětí.  

Několik desítek Trumpových raket, vystřelených pečlivě tak, aby nenadělaly skoro žádné škody, a vystřelených až po jeho oznámení, že to udělá, takže Asad a Putin si mohli pečlivě uklidit všechny zbraně,  zřejmě včetrně chemických, je urážkou statisíců mrtvých, stejně jako je urážkou našeho lidství, když odmítáme pomoci syrským uprchlíkům a ignorujeme jejich zoufalství a  bolest. Hanba nám.

Tohle ignorujeme:

Země, v níž je např. podle Terezy Spencerové s Asadovým režimem všechno v pořádku:

(Obdivné výroky Tereze Spencerové ohledně Asadova režimu v Sýrii naleznete ZDE. Hodně to vypovídá o objektivitě některých českých "novinářů" a o tom, jak věcně vnímají realitu)




Onanismus o havárii ve Smolensku snad už končí, žlutá kachna namísto pomníku sovětských vojáků - a vraždění židů je v pořádku

18. 4. 2018 / Tomasz Oryński

Po dobu téměř deseti let je první polovina dubna v Polsku časem, kdy sílí paranoia ohledně letecké havárie ve Smolensku. Letos to ale bylo jiné. Byli jsme svědky posledních, šestadevadesátých, každoměsíčních ceremonií týkajících se smolenské havárie. Jarosław Kaczyński, který říkal, že nepřestane, dokud se nedoví pravdu, se nyní spokojil jen s památníkem na náměstí Piłsudského ve Varšavě. Ale bylo to pro něj alespoň malé vítězství?


Samozřejmě, Macierewiczovo komické představení, no, promiňte, chtěl jsem vlastně napsat "mimořádná komise pro vyšetřování havárie ve Smolensku", nemá žádných pochybností, že došlo k výbuchu. Nebo třeba k dvěma. Ale jeho "technickou zprávu" ignorovala dokonce i vládou ovládaná státní televize TVP, zmínila se o ní jen krátce.  Macierewicz ovšem hrdě oznámil na Twitteru,  že o jeho konspiračních teoriích napsal jeden zahraničních deník: britský bulvární list Daily Star. Vzhledem k tomu, že jen o několik dní předtím informoval list Daily Star, že na Zemi jsou mimozemšťané z planety Nibiru a sklízejí lidská těla, a Putin bojuje v Sýrii právě proti těmto mimozemšťanům, kteří si tam založili své tábory, řekl bych, že tento deník je přesně tím místem, kam patří Macierewiczova zpráva.

Avšak nejen o Macierewiczově zprávě se ukázalo, že je to totální selhání. Je nyní už hodně jasné, že projekt o Smolensku se bude muset už opustit. Samozřejmě, pan prezident Duda se stále ještě snaží o věci hovořit odhodlaně. Konstatoval při svém projevu během odhalování památníku o Smolensku, že je přesvědčen, že "tento památník povede k sjednocení nás všech, bez ohledu na politické názory. Protože patří všem a je pro všechny".  Ale byl by Duda skutečně tak hloupý, že by věřil vlastním slovům, která pronesl před protizákonně stavěným pomníkem na náměstí, jehož správu převzala od místního komunálního úřadu centrální polská vláda pod záminkou bezpečnosti státu? Památník byl umístěn na toto náměstí navzdory tomu, že byl navržen jeho autorem pro úplně jiné místo. Lidé ho zesměšňují už dlouho předtím, než byl vůbec odhalen (například se poukazuje na to, že vypadá přesně jako objekt z komické knížky “Tytus Romek I A'Tomek”, jíž před třicety lety její autor Papcio Chmiel zesměšňoval moderní umění). Je tak trochu ironické, že je zapotřebí, aby byl tento památník, který má sjednotit celý polský národ, hlídán čtyřiadvacet hodin policií.  Mimochodem, když vzniklo v Gdaňsku riziko, že záhon s květinami zvandalizují fotbaloví fanoušci, protože shodou okolností byly tamější květiny zasázeny ve vzorci připomínající vlajku fotbalového klubu, který soupeří s místním klubem, namísto trvalé policejní přítomnosti na ochranu toho záhonu byly květiny přesázeny.  Zjevně musí být vůle chuligánů respektována, vůle většiny Poláků, kteří jsou proti tomuto památníku, respektována být nemusí...

Všechno, čeho Kaczyński dosáhl svými každoměsíčními seancemi masochistického onanismu spojeného s havárií ve Smolensku, je zrod nového opozičního hnutí Občané Polské republiky (Obywatele RP), který vznikl z protestů proti tomu, že strana Právo a spravedlnost ovládla veřejný prostor. Kaczyński cítil, že je tímto opozičním hnutím natolik ohrožen, že 10. dne každého měsíce muselo být celé centrum Varšavy oploceno a chráněno těžkou policejní silou,  přičemž náklady na to každoměsíčně rostly jako sněhová koule a nakonec dosáhly částky více než dvou milionu zlotých (12 milionů Kč). Město bylo ochromeno a dokonce i sanitky jedoucí pro vážně nemocné lidi byly nuceny dělat obrat o 180 stupňů  a hledat alternativní cesty. Mnoho lidí zuřilo. Kaczyński, v ironické analogii ke králi Kazimíru I. Obnoviteli (Kazimierz I Odnowiciel) dostal přezdívku Jaroslav I. Oplotitel (Jarosław I Ogrodziciel). Nové stoupence mu to tedy nepřineslo.

Ovšem poté, co se Kaczyński vzdal svých každoměsíčních shromáždění, potřebuje nové místo, kde by mohl oslavovat svého mrtvého bratra a vzpomínat na něj. Rodiny pozůstalých normálně navštěvují hroby svých mrtvých na hřbitově, avšak Lech Kaczyński byl navzory zuřivému odporu většiny Poláků pohřben v kryptě na zámku Wawel v Krakově. To byla pravděpodobně ta první trhlina, která vyvolala rozkol mezi Poláky, poté, co je zpočátku smolenská tragédie sjednotila. I když byli šokováni smrtí svého prezidenta, nepovažovali ho za rovného národním básníkům, a králům a ani maršálu Piłsudskému, kteří jsou pohřbeni na tomto posvátném místě. A žádné z existujících 460 míst pro vzpomínání na smolenskou oběť  pro Kaczyńského také nebylo dost dobrých. A tak byla v budově parlamentu umístěna vzpomínková plaketa.  A to byl další krok příliš daleko:

- zaprvé, strana Právo a spravedlnost s nikým nápad umístit tam tu plaketu nekonzultovala

- zadruhé, umístit ji v tajnosti je součástí nejhorší tradice polského parlamentu: před dvaceti lety se rozhodla jiná pravicová politická strana, která se obávala, že její nápad nezíská v parlamentě širokou podporu, protizákonně umístit pod rouškou noci kříž  v plenární jednací síni parlamentu

- zatřetí, ta plaketa byla umístěna hned vedle plakety připomínající Jana Pavla II. a většina lidí zdaleka nepovažuje Lecha Kaczyńského za ani vzdáleně tak důležitého pro polskou historii jako papeže

- a nakonec, Jarosław Kaczyński zdá se považuje budovu parlamentu za svůj vlastní soukromý pašalík - během odhalování plakety nebylo novinářům z jiných televizních stanic, než je státní TVP, dovoleno vstoupit do budovy. 

Ale už dost o Smolensku. Zejména proto, že existují i jiné památníky, které byly rozmístěny pod rouškou noci. Tentokráte daleko jedinečnější. Organizace, která si říká „Žlutá alternativa“ - má zjevně vztah k „Oranžové alternativě“, k happeningovému hnutí populárnímu v osmdesátých letech - zaplnila místo nedávno uprázdněné „dekomunizovaným“ památníkem sovětských vojáků „Památníkem čistoty národa“   - gumovou žlutou kachnou (jméno Kaczyński je odvozeno od jména tohoto ptáka). Policie sochu odstranila a nyní Žlutá alternativa požaduje, aby byla kačena osvobozena  a aby byla její zvířecí práva plně respektována.

Avšak je tato žlutá kačena jediným politickým vězněm v Polsku? Opozice tvrdí, že jsme teprve na začátku. Nedávno byl zatčen a držen ve vězení jeden její poslanec tři měsíce kvůli obvinění z korupce.  Soud argumentoval: poslanec o svém obvinění hovořil s médii, což může ovlivnit svědky. Mimochodem, jeden senátor ze strany Právo a spravedlnost byl obviněn z korupce v daleko větším rozsahu, ale ten jaksi zatčen nebyl, navzdory tomu, že s médii o obviněních vznesených proti němu hovoří zcela volně. Nadto ani nebyl v Senátu zbaven imunity (i když to Kaczyńského rozhněvalo, takže se jí musel vzdát senátor sám z vlastní vůle). Tolik o tom, jak jsou si před očima zákona všichni rovni.

Strana Právo a spravedlnost se dostala k moci v důsledku obviněním, že předchozí vláda páchala korupci v obrovském měřítku. Avšak i kdyby bylo to, co tvrdí, pravda (a pokud to skutečně pravda je, proč je dosud jediné zatčení za jakýsi minimální úplatek?), rozsah jejích zločinů nynější vláda řádově daleko přesahuje. Každý den se objevují další případy: Například ministerstvo vědy a univerzit věnovalo grant ve výši 230 000 zlotých (1,38 milionů Kč) organizaci, kterou vedou kolegové ministra Gowina, přestože tato organizace byla založena pouhých 18 dní předtím, než jí byl grant udělen. Senátorka ze strany Právo a spravedlnost Anna Maria Anders vydala více než 611 000 zlotých (3,66 milionů Kč) z kapes daňových poplatníků na letenky. Tvrdí, že je to součástí její práce, protože je odpovědná za mezinárodní vztahy, avšak většina těchto letů je do USA, kde tato žena žije a kde „ráda nakupuje“.  Třešničkou na dortu bylo, že řekla, když se jí ohledně nákladů jejích letů podnikatelskou třídou dotazoval jeden novinář:  „Myslím, že na svůj věk vypadám velmi dobře, ale je mi 67“ - tady se začala smát - „a tak nebudu létat tam a sem turistickou třídou, když musím létat do Senátu“. A pak tu máme ty peníze, které si z Polska odklonila rodina Czartoryských, poté, co se strana Právo a spravedlnost z neznámých důvodů rozhodla dát jim 500 milionů zlotých (3 miliardy Kč) za sbírku uměleckých předmětů, kterou nebylo možné stejně vyjmout z domény veřejného majetku. Dokonce i dcera „knížete“ Czartoryského tvrdí, že šlo o podvod, jehož cílem bylo odklonit peníze z nadace do zahraničí, aby rozšířily osobní bohatství jejího otce a jeho libanonské manželky. I když ona sama podepsala určité dokumenty, které bylo nutno pro tento přesun peněz podepsat, tvrdí, že byla vydírána a podvodně donucena, aby to udělala, svou vlastní rodinou, protože zastávala názor, že aristokrati by měli sloužit potřebám národa, ovšem její otec „Polsko a Poláky nenávidí“ a je přesvědčen, že „pro tento národ toho udělal už dost“, a jeho manželka říká, že Polákům se nedá důvěřovat. No, asi tak usoudila v důsledku pozorování svého manžela...

Zdá se, že také existuje velký skandál ohledně nového zákona o vodě. V důsledku nového zákona, který zavedla strana Právo a spravedlnost, budou muset farmáři platit za vodu, kterou čerpají z vlastních studní.  Budou samozřejmě muset instalovat do studní měřiče spotřeby vody. Ale nebudou si smět koupit jen jeden: Záhadným způsobem byl tento zákon upraven tak, že státní instituce nakoupí tyto měřiče po tisících a pak je budou prodávat farmářům. Toto řešení zvýhodňuje určité zahraniční firmy...

Je to situace, která je podobná aféře Rywin z roku 2002, kdy přidání dvou slov od základů změnilo nově napsaný tiskový zákon. Zlikvidovalo to tehdy vládu Leszka Millera a polskou politickou scénu bylo nutno vybudovat znovu od základů. Avšak jaksi si nemyslím, že tento vodní zákon stranu Právo a spravedlnost nějak zvlášť poškodí. Zdají se být nezničitelní - pravděpodobně už dávno zašli za okamžik, kdy by jejich akce někoho šokovaly nebo překvapily.

A i kdyby lidi už měli plné zuby strany Právo a spravedlnost, těžko této straně existuje jakákoliv konkurence. Největší opoziční strana, PO, Občanská platforma, jak se zdá nemá žádný plán, kromě toho, že vykřikuje, „Musíte hlasovat pro nás a dostat tak stranu PiS od válu“, a snaží se straně Právo a spravedlnost co nejvíc připodobnit. Snaží si přisvojit všechny politiky, kteří odpadnou od strany Právo a spravedlnost, i když to v minulosti nikdy vlastně nefungovalo: přijali Michała Kamińského, bývalého prominentního politika strany Právo a spravedlnost, známého především pro jeho výlet do Chile v roce 1999, když on a jeho kolegové vyjádřili podporu Augustu Pinochetovi a dali mu portrét Panny Marie - to lze těžko považovat za úspěch. Když se dostal do parlamentu, voliči PO, kteří jsou proti straně PiS, ho odmítli, a nakonec byl z Občanské platformy vykopnut.  Šéf Občanské platformy Grzegorz Schetyna, jak se zdá, není ochoten poučit se ze svých chyb a právě oznámil, že v nadcházejících místních volbách bude kandidátem Občanské platformy ve Vratislavi Kazimierz Michał Ujazdowski.  Ten sice odešel ze strany Právo a spravedlnost na protest proti jejímu útoku na demokracii, ovšem jeho silně pravicové názory zůstaly nezměněny, avšak co je v tomto kontextu důležitější, nemá vůbec žádné vazby na Vratislav - ovšem to je problém, který Občanská platforma a její kritikové naprosto ignorují...

Opozice však možná brzo získá nějaké nové kádry, protože chování aktivistů strany Právo a spravedlnost je příliš extremní i pro ně. Piotr Szubarczyk zřejmě brzo bude hledat nové zaměstnání v důsledku svého chování během veřejných konzultací ohledně umístění nového památníku „prokletým vojákům“.  Když se jeden místní historik proti tomuto návrhu postavil a citoval válečné zločiny, spáchané jedním z nich, tento představitel Ústavu národní paměti ho přerušil výrokem: „Lžete jak pes. Jste lhář.“ Nedovolil svým oponentům dokončit ani jedinou větu a křičel na ně: „Říkáte naprosté nesmysly. To jsou blbosti, řečené blbým komoušům po válce!“ Podle něho byly činy „prokletých vojáků“ naprosto v pořádku, protože nezabíjeli jiné Poláky, ale židy. Pak začal zpívat sovětské vlastenecké písně ve snaze zesměšnit svého oponenta. Nakonec muselo být jednání zrušeno, protože se organizátoři začali bát o jeho zdravotní stav, že má „slabé srdce“. Sám on na svém chování neviděl nic špatného a posléze v urážkách pokračoval na Facebooku , kde nazval své oponenty „sovětskými agenty“, neuvěřitelnou svoločí“ a „zbabělými sviněmi“. Dokončil své hysterické výkřiky proroctvím, že jejich vnuci jim jednoho dne naplivou do tváře.

A tak se věci v Polsku mění pomalu. A věci se zlepší - v důsledku nového přístupu k politice. Ale už dost mých slov: poslechněme si samotného pana premiéra Morawieckého:



Dnes naše politika, politika strany Právo a spravedlnost, politika sjednocené pravice, v Evropě a v Polsku vedla k tomu, že naše činy, naše politika není ani bílá - tedy submisivní, ani rudá - tedy postkomunistická. Je bílá A rudá.“

No, alespoň řekl něco, s čímž většina Poláků souhlasí.

Private Eye: Mise splněna

18. 4. 2018

Stav vražedného režimu Bašára Asada po "úspěšné vojenské akci" USA a Západu, podle britského satirického časopisu Private Eye:

ASAD PŘED ÚTOKEM - ASAD PO ÚTOKU



ČR je pro Německo významnějším exportním partnerem než Rusko

18. 4. 2018




Rusko je v současnosti až 14. největším obchodním partnerem Německa. Pokleslo z 11. místa v roce 2012 na nynější čtrnácté, píše deník Financial Times.

V Německu v současnosti převažují bezpečnostní aspekty nad hospodářskými. Nejde ani tak o sankce, jako o skutečnost, že pro německé firmy je nyní daleko obtížnější nalézt financování své obchodní výměny s Ruskem. Německé banky většinou z Ruska odešly.

V Německé vládě není v současnosti žádný proruský hlas. Nečeká se, že by došlo k uvolnění napětí mezi Ruskem a Západem.

Poslední toskánský vladař z rodu Medicejských a Georg Friedrich Händel

18. 4. 2018

Výbor České Händelovy společnosti (ČHäS) srdečně zve na XXII. seminář ČHäS, který se bude konat v Praze ve čtvrtek dne 26. dubna 2018 od 18.00 hodin na téma “Poslední toskánský vladař z rodu Medicejských a Georg Friedrich Händel". Vstup volný. Délka semináře přibližně 2 hodiny.

Podrobnosti zde:


 
Internet: www.haendel.cz


Syrští zdravotníci jsou po chemickém útoku v Dúmě terčem extremního zastrašování

18. 4. 2018

 

Lékařům, kteří ošetřovali oběti chemického útoku, je vyhrožováno, že jestli o tom budou mluvit, terčem pronásledování od Asadova režimu se stanou oni i jejich rodiny

Ředitel největší lékařské humanitární organizace působící v Sýrii informoval, že zdravotníci, kteří ošetřovali oběti chemického útoku v Dúmě, se stali  terčem "extremního zastrašování" od činitelů Asadova režimu, kteří jim zkonfiskovali biologické vzorky, donutili je přestat léčit pacienty a vyžadují jejich mlčení. 

Dr Ghanem Tayara, ředitel Unie lékařské péče a pomocných organizací (UOSSM), informoval o tom, že lékařům, kteří ošetřovali oběti v hodinách po chemickém útoku, k němuž došlo 7. dubna, bylo oficiálně sděleno, že se režim zaměří na pronásledování jejich rodin, pokud budou veřejně svědčit o tom, že k chemickému útoku došlo.


Celá řada lékařů, kteří hovořili tento týden s deníkem Guardian, uvádí, že zastrašování od činitelů Asadova režimu nabylo tento týden výjimečné intenzity, v době, kdy do Damašku přicestoval tým z Organizace pro boj proti chemickým zbraním (OPCW). Všichni lékaři hovořili pod podmínkou anonymity. Konstatovali, že se bojí o vlastní život a o život příslušníků svých rodin. 

"Od chemického útoku je na místě mnoho příslušníků Asadových bezpečnostních jednotek a ti se otevřeně zaměřují na lékaře a zdravotníky," řekl Tayara, lékař z anglického Birminghamu. "Všichni lékaři, kteří chtěli opustit Dúmu, byli zuřivě a intenzivně prohledáváni. Bezpečnostní jednotky u nich hledaly vzorky chemických zbraní. Při jedné příležitosti bylo odvezeno sedm raněných obětí chemického útoku neznámo kam. Na akci se intenzivně podílela ruská vojenská policie. Řídila všechno." 

Ruské a Asadovy bezpečnostní jednotky lidem prohlížely mobilní telefony a četli, co napsali na WhatsApp. Lékaři jsou šikanováni a je jim vážně vyhrožováno. Jejich rodinám je vyhrožováno, že zaplatí těžkou cenu a lékaři byli varováni, že budou zatčeni, a pokud poskytnou jakékoliv důkazy o tom, co se stalo v Dúmě, a budou o tom poskytovat rozhovory, dopadne to s nimi velmi špatně. 

Lékaři a zdravotníci svědčí o tom, že v Dúmě kolem 19.30 dne 7. dubna uprostřed intenzivního leteckého bombardování najednou byla do zdravotnických středisek přivezena vlna pacientů, kteří projevovali příznaky vystavení nervové jedovaté látce. 

"Nic takového jsme do té doby v Dúmě nezažili," říká Tayara. "Víme, co dělal chlór, ale tyto křeče, pěna u úst a něco, co je postihlo, ochromilo jejich ústřední nervový systém." Uvedl, že počet mrtvých byl vyšší než původní odhady 40 až 70 lidí.

Bývalý vysoký činitel v syrském programu chemických zbraní Zaher al-Saket, který dezertoval v roce 2013, svědčil, že obyvatelé Dúmy, s nimiž spolupracoval, pohřbili až 50 mrtvých na neznámém místě v oblasti a doufají, že tyto mrtvoly budou později exhumovány a potvrdí podezření, že bylo použito nějakého nervového jedu.

Chemičtí odborníci z OPCW se snaží co nejrychleji nasbírat vzorky z místa útoku, třípatrového domu v Dúmě, v jehož suterénu zemřely desítky lidí. Jerry Smith, který OPCW pomáhal v dohledu na likvidaci zásob sárínu v Sýrii v roce 2013, varoval, že vzorky nervového jedu se za normálních podmínek rychle rozkládají.

Nádoba, kterou používá syrská armáda k shazování chlóru, zůstává nadále na střeše jedné z budov, uvedlo mnoho svědků. Od minulého čtvrtka mají do budovy přístup ruští a syrští důstojníci a vládnou obavy, že místo bylo zřejmě vyčištěno. Avšak Smith uvádí, že residua nervové látky zůstanou na místě ještě nejméně týden, i po pokusu o úklid. 

Lékaři a přeživší, kteří zůstali v Dúmě, i další svědci, kteří uprchli do severní Sýrie, zesměšňují tvrzení, že k chemickému útoku nedošlo a že nebyl použit plyn. V hodinách po chemickém útoku se hlavní opoziční polovojenská organizace vzdala, Od té doby odešly desetitisíce lidí do severní Sýrie a oblast plně ovládla syrská armáda. 

Abu Walid, který útok přežil, ale jehož těhotná žena a jeho jediný syn zemřeli, uvedl: "Viděl jsem, jak můj syn kašle. Řekl jsem mu, aby se vzchopil a vyběhl nahoru. Chytil jsem svou ženu a běžel za ním. Druhou věc, kterou si pamatuju, byla, že kdosi otvíral a zavíral má oční víčka a poléval mě množstvím vody. Na dobu pěti hodin jsem ztratil vědomí a nevěděl jsem, kde jsem. Řekli mi, že došlo k chemickému útoku, řekli mi, že jsem přišel o manželku a o syna a všichni ostatní zemřeli. Odpověděl jsem, škoda, že jste mě zachránili." 

Někteří lékaři vystoupili v syrské televizi a tvrdili, že k žádnému chemickému útoku v Dúmě nedošlo. Lékař, který hovořil s deníkem Guardian, řekl: "Naši kolegové, kteří vystoupili v televizi, k tomu byli donuceni, protože někteří ještě nesloužili v armádě anebo nedostali atestaci, i z jiných důvodů, někteří mají v Damašku rodiny. Režim jich zneužil." 

Jiný lékař řekl: "Svědectví lidí, kteří jsou pod tlakem, není důvěryhodné. Představte si, kdybyste promluvil, zatímco jste ovládán těmi, proti nimž mluvíte, jaký asi bude váš osud?" 

Podrobnosti v angličtině ZDE


Skutečná příští válka v Sýrii: Írán proti Izraeli

18. 4. 2018

Zastavte mě, pokud už jste to slyšeli: Sýrie je před výbuchem. Vím, už jste o tom slyšeli, ale tentokrát tím myslím opravdový výbuch. Protože americký, britský a francouzský útok na Sýrii coby trest režimu za používání chemických zbraní je ve skutečnosti teprve druhou nejnebezpečnější konfrontací v této zemi, napsal Thomas L. Friedman.

  Ještě nebezpečnější je, že Izrael a Írán zřejmě směřují ke konfrontaci kvůli íránskému pokusu změnit Sýrii v předsunutou leteckou základnu proti Izraeli, což Tel Aviv nehodlá připustit. Nejde o žádnou spekulaci. V posledních pár týdnech si Izrael a Írán v Sýrii poprvé přímo vyměňovali rány.

  A tato klidná fáze možná končí.

  Izrael a Írán nyní jen nepatrná vzdálenost dělí od další úrovně - a pokud se tam posunou, USA a Rusko budou mít problém zůstat stranou.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Macron: Evropa se musí zbavit nacionalismu

18. 4. 2018

Francouzský prezident Emmanuel Macron varoval před "evropskou občanskou válkou" mezi liberální demokracií a sílícím autoritářstvím.




Macron ve vášnivém projevu k Evropskému parlamentu ve Štrasburku vyzval EU, aby obnovila své závazky vůči demokracii.

"Nechci patřit ke generaci náměsíčníků, kteří zapomněli svou minulost," prohlásil francouzský prezident.

Populisté dominovali v nedávných volbách v Maďarsku a Itálii. Jejich vzestup je poháněn pokračující migrační krizí.

Maďarský pravicový premiér Viktor Orbán se před několika dny těsným vítězstvím udržel u moci, zatímco euroskeptické strany v březnu způsobily politické zemětřesení v Itálii.

Macron a jeho liberální strana vyhráli francouzské volby v roce 2017 se silnou proevropskou orientací.

Nicméně průzkumy ukázaly rekordní volební neúčast, která v obou hlasovacích kolech přesáhla 50 %.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Neuvěřitelná sprosťárna britského státu - za níž nese odpovědnost Theresa Mayová

18. 4. 2018

 

Britské ministerstvo vnitra v roce 2010 skartovalo veškerou imigrační dokumentaci o příchodu lidí z Karibiku do Británie v padesátých a v šedesátých  letech a pak začalo sdělovat lidem, kteří od ministerstva vyžadovali potvrzení, kdy do země přijeli, že "žádné takové informace tedy nemáme". Dokumentace  byla skartována přesto, že i samotní pracovníci ministerstva vnitra varovali, že to znemožní občanům z Karibiku potvrdit své právo na trvalý pobyt v Británii. 

Dokumentace o tom, kdy imigranti z Karibiku přišli do Británie, je klíčově důležitá, protože britský imigrační zákon z roku 1971 dal těmto všem těmto lidem, kteří se do té doby usadili v Británii, právo trvalého pobytu v zemi.

Dokumentace o jejich příjezdu do Británie v padesátých a šedesátých letech byla ministerstvem vnitra skartována v době, kdy byla ministryní vnitra mstivá, omezená a zlá nynější premiérka Theresa Mayová. 


Když sledujeme neuvěřitelnou nekompetentnost, nemluvě o nelidskosti dnešní britské vlády ohledně jejího přístupu ke karibské generaci imigrantů Windrush, můžeme vážně důvěřovat téhle kabale ohledně něčeho tak složitého, jako je brexit?



CBS News: Dúma, místo činu

18. 4. 2018

Mezinárodní inspektoři tvrdí, že Sýrie a Rusko jim v pondělí neumožnily navštívit Dúmu, syrské město, kde byly před devíti dny desítky lidí zabity při údajném chemickém útoku. USA a jejich spojenci tvrdí, že smrtící útok provedl režim syrského prezidenta Bašára Asada.

  Dúma byla poslední městskou oblastí nedaleko Damašku kontrolovanou povstalci a útok vedl o víkendu k ozbrojené akci USA, Británie a Francie zaměřené proti syrským chemickým instalacím. V pondělí se reportérům CBS News podařilo dosáhnout domu, kde došlo k údajnému chemickému útoku.

  "Z ničeho nic se kolem nás šířil plyn," vzpomíná si jeden ze sousedů. "Nemohli jsme dýchat, bylo to cítit po chlóru."

  Režimní jednotky se oblasti zmocnily během víkendu. To znamená, že nyní kontrolují budovu, kde bylo natočeno video. Hamzi, bratr Nasr Hanana, je zachycen na aktivistickém záznamu bez známek života a s pěnou u úst. V kuchyni nám Nasr Hanan vysvětluje, jak jeho bratra zbavovali chemikálií.

  Požádali jsme ho, aby nás vzal tam, kde munice údajně dopadla, a ukázal nám, kde dosud leží.

  Asadův režim tvrdí, že k chemickému útoku nedošlo, zatímco USA, Francie a Británie viní Asada. Od koaličního náletu se režim snaží ukázat, že se jej akce nedotkla.

  CBS také navštívila údajnou povstaleckou podzemní továrnu na bomby v Dúmě. Vyráběly se zde stabilizátory minometných granátů a nalezen byl i koš čehosi, co vypadá jako podomácku vyrobené granáty.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Tým chemických inspektorů, vyslaných do Dúmy, se stal terčem střelby

18. 4. 2018



Bezpečnostní tým OSN, který zkoumal situaci na místě chemického útoku v syrském městě Dúma se stal terčem střelby, informoval ředitel Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Tato střelba znamená další zdržení příchodu chemických inspektorů na místo chemického útoku.

Ahmet Üzümcü, generální ředitel OPCW, informoval v Haagu, že bezpečnostní tým hodnotící situaci před příjezdem inspektorů byl donucen se stáhnout.

Příchod chemických inspektorů OPCW byl zdržen už 10 dní. Zdržení vyvolává nové znepokojení ohledně relevance práce chemických inspektorů z OPCW a obavy, že místo chemického atentátu bylo vyčištěno.

Při útoku v Dúmě přišlo o život nejméně 42 lidí a západní mocnosti tvrdí, že mají přesvědčivé důkazy, že útok provedl Asadův režim. Dúma byla poslední enklávou vzbouřenců, kteří se vzdali po dvou měsících kampaně spálené země, kterou prováděl Asadův režim a Rusko, kteří při tom usmrtili asi 2000 civilistů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pro stoupence Czexitu: Brexit bude stát Británii nejméně 17,8 miliard Kč týdně

18. 4. 2018

 

Studie profesora Jonathana Portese pro thinktank Global Future dospěla k názoru, že i "individuální" dohoda mezi EU a Británií, specificky "zaměřená" na britské potřeby, bude znamenat, že britská ekonomika přijde o 40 miliard liber (1160 miliard Kč) ročně. Pokud by Británie vypadla z EU bez jakékoliv dohody, stálo by to její ekonomiku 81 miliard liber (2349 miliard Kč) ročně.

Podrobnosti v angličtině ZDE


Litva předala Rusku nótu kvůli narušení hranice

18. 4. 2018

Litva včera předala Rusku protestní nótu kvůli narušení státní hranice ruskými pohraničníky v Kuršském zálivu.

  Jak informovalo litevské ministerstvo zahraničí, nóta obsahuje výzvu předložit vysvětlení v souvislosti s pondělním incidentem, při němž ruské pohraniční hlídkové plavidlo zhruba na dvě minuty narušilo teritoriální vody Litvy.

  "Ministerstvo zahraničí v nótě vyzývá Ruskou federaci k předložení vysvětlení... a zajištění toho, aby se v budoucnosti taková narušení neopakovala," píše ministerstvo.

  Litevští pohraničníci v úterý oznámili, že během pondělí, v 16:31 v Kuršském zálivu, půl kilometru od břehu, byl pozorován objekt, který se nacházel 40 m v litevských teriroriálních vodách. Bylo zjištěno, že jde o pohraniční plavidlo RF na vzdušném polštáři. Podle předběžných údajů došlo k narušení hranice během obracení plavidla.

 

Celý text v ruštině: ZDE

USA hledají arabské vojáky a peníze pro akce v Sýrii

18. 4. 2018

Trumpova administrativa se snaží sestavit arabské jednotky, které by nahradily americký kontingent v Sýrii a pomohly stabilizovat severovýchod země po porážce ISIS.

  Poradce pro národní bezpečnost John Bolton nedávno vyzval Abbáse Kamila, šéfa egyptské rozvědky, aby zjistil, zda může Káhira přispět.

  Administrativa také požádala Saúdskou Arábii, Katar a Spojené arabské emiráty, aby přispěly miliardami dolarů na obnovu severní Sýrie. Chce, aby arabské státy rovněž vyslaly jednotky.

  Detaily této doposud neznámé iniciativy se objevily několik dní před nálety na syrské chemické instalace.

  Trump vyjadřující rostoucí netrpělivost s náklady a trváním syrské operace, v pátek prohlásil: "Požádali jsme partnery, aby převzali větší odpovědnost za zabezpečení jejich domovského regionu, včetně přispění větší částkou peněz."

  Počátkem dubna Trump hovořil o potřebě urychlit stahování 2 000 amerických vojáků ze Sýrie

  Někteří vojenští představitelé tvrdí, že dokončení porážky ISIS v Sýrii zůstává nadále výzvou. Navíc pokus sestavit arabské síly nahrazující americké vojáky bude čelit překážkám.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Umlčení Daphne

18. 4. 2018

Běžel bosý přes pole k hořícímu autu, nestaral se o bahno a kameny. Exploze vyhodila šedý Peugeot 108 ze silnice. Nyní jeho pokroucené pozůstatky ležely v poli asi 5 m od cesty, změnily se v kovovou hranici z plamenů a kouře, napsal Stephen Grey.

  Matthew Caruana Galizia cítil žár na tváři a v očích. Oheň řval a klakson auta troubil. Přes plameny zahlédl matku a dítě na kraji silnice, jak pláčou a křičí: "Co můžeme dělat, co můžeme dělat?"

  Neviděl svou matku Dafne, jejíž auto bylo zničeno.

  Díval jsem se do auta a nic tam nebylo," říká Matthew. "Byl to jen oheň. Očekával jsem, že uvidím něco jako stín člověka nebo cosi takového, ale nebylo tam nic."

  Pak ji uviděl. Její kusy. Noha a další části těla ležely rozházené kolem něj v poli. Daphne Caruana Galizia, novinářka, bloggerka a protikorupční aktivistka na Maltě byla umlčena.

 

Celý text v angličtině: ZDE

Přečetli jsme:

Sinopsis pro Politico: Nový „východní blok“ v Evropě

18. 4. 2018

Před pěti lety se země východní Evropy dobrovolně přidaly k novému uskupení, které opět rozděluje Evropu na Východ a Západ – tentokrát pod čínským vedením. „Východní Evropa 2.0“ je mnohem měkčí uspořádání než starý sovětský blok. Představuje nicméně i tak konkrétní hrozbu pro bezpečnost a prosperitu regionu, protože podrývá stávající spojenecké svazky a urychluje návrat oligarchických tendencí, které přicházejí s „čínským modelem“…

 

Celý text: ZDE

Saúdská Arábie je ochotna intervenovat v Sýrii

18. 4. 2018

  Saúdské ministerstvo zahraničí vyjádřilo ochotu vyslat jednotky do Sýrie v rámci širší koalice, zatímco Donald Trump hledá arabské síly, které by v zemi nahradily americké jednotky po skončení mise proti ISIS.

Celý text v arabštině: ZDE

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL v únoru 2018

10. 3. 2018

V únoru 2018 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 53 967.40 Kč.    Výdaje na provoz Britských listů byly 72 743.50 Kč.   

Zůstatek byl koncem února 2018 149 026.83 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu. 

Potřebujeme měsíčně cca 60 - 70 000 Kč na provoz. STAČILO BY, KDYBY Z 218 000 UNIKÁTNÍCH ČTENÁŘŮ BL ZA KAŽDÝ MĚSÍC JICH PŘISPÍVALO KAŽDÝ MĚSÍC 350 ČÁSTKOU 200 KČ.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

 

Hospodaření OSBL za únor 2018


Zůstatek k dispozici Britským listům k 31.1.2018 :.............. 168 262,93 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 53 967,40  Kč 

 

  

 

 

Výdaje:
 
bankovní poplatky...........................................................513.00 Kč
připojení k internetu: .....................................................2190.50 Kč

honorář (KD) ...............................................................22 000.00 Kč
honorář (DV) ...............................................................13 000.00 Kč
honorář (BK) ...............................................................13 000.00 Kč
správa a modernizace serveru (MP) .............................7500.00 Kč  

výdaje spojené s cestou do ČR a prací tam (JČ) ........15 000.00 Kč


Zůstatek k 28.2. 2018: 149 026.83 Kč 

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2016

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015  2016