Existuje nyní vážné nebezpečí fašizace světa: Pod vlivem Donalda Trumpa směřuje svět do třicátých let

22. 6. 2018



Americké stráže nařizují brečícím vězněným dětem, že se nesmějí navzájem objímat

Americký prezident odebírá děti rodičům a v Evropě jeho napodobovatelé dehumanizují migranty. Víme, kam taková nenávist vede

Prvním krokem ke katastrofě je dehumanizace nenáviděné skupiny lidí



Když Donald Trump nařídil činitelům své státní správy, aby na jižní hranici USA začali odebírat děti od rodičů, aby rvali plačící batolata z náručí jejich otců, a aby dokonce utrhli kojící matce její dítě od prsu, samozřejmě neopakoval holocaust: nenařídil vyhlazení milionů lidí. Avšak ozvěnu holocaustu to mělo. A tu musíme slyšet, varuje Jonathan Freedland.

Jde především od ten fundamentální akt odebírání dětí. Když hovoříte s osobami, které přežily holocaust, povšimnete si, že i ti lidé, kteří si zvykli v koncentračních táborech na neuvěřitelnou krutost a kteří o ní dokáží hovořit nevzrušeně, i ti lidi se rozpláčí, když vzpomínají na ten okamžik, kdy byli odděleni od svých rodičů. Je jim dnes většinou nad osmdesát, ale ten okamžik dětské hrůzy je nikdy za celý život neopustil.  

 

Rodiče, jimž bylo na mexické hranici odebráno 2300 dětí, nebudou zavražděni. Ale je důvodné předpokládat, že už možná své děti nikdy neuvidí. Některé z nich byly poslány na vzdálenost tisíců kilometrů. Neexistuje žádný systém, který by rozdělené rodiny sloučil. Odebrané děti nebyly nikde řádně registrovány. Jak může dvouleté dítě, které nemluví anglicky, vysvětlit, kdo je?

Za osmdesát let budou staří muži a ženy možná plakat, když budou vzpomínat, jak jim uniformovaní agenti americké vlády odebrali maminku a už ji nikdy neuviděli.

Ale ta ozvěna nacismu tím nekončí. Ty drátěné klece. Stráže, které nařizují brečícím dětem, že se nesmějí navzájem objímat. A jak informoval Texas Monthly, američtí pohraničníci neříkají vždy rodičům, že jim děti odebírají. Namísto toho řeknou rodičům: "Vezmu vaše dítě vykoupat." Dítě je odvedeno, a za půl hodiny, 20 minut, se rodič ptá: "Kde je můj pětiletý syn?" "Kde je můj sedmiletý syn?" A pohraničník odpovídá: "Už ho neuvidíte." Není to totéž, jako když nacisté v koncentrácích říkali židům, kteří měli být zakrátko usmrceni plynem, že se jen jdou sprchovat, ale používání toho podvodu je velmi silnou ozvěnou holocaustu.

A stejná je i rétorika a propaganda těch, kteří tuto praxi hájí. Nemusíte se navracet do třicátých let, abyste si uvědomili, že prvním krokem ke katastrofě je dehumanizace nenáviděné skupiny lidí. Dělo se to při genocidě ve Rwandě a na Balkánu v devadesátých letech a děje se to dnes ve Spojených státech.

"To nejsou lidé, to jsou zvířata," řekl minulý měsíc americký prezident. "Chtějí se do této země nahrnout a zamořit ji," napsal tento týden na Twitteru. "Zamořit" je slovo používané pro krysy a hmyz. To je jazyk lidí, kteří chtějí potlačit lidské sympatie, vytvořením dojmu, že ti, kdo trpí, nejsou lidi.

Trumpovi stoupenci tuto hrůzu  prohlubují. Bylo děsivé vidět Steva Hiltona, někdejšího guru v Downing Street Davida Camerona, který nyní pracuje jako moderátor americké ultrapravicové Fox News, jak se zubí na celé kolo, když Ann Coulterová hovořila o plačících dětech jako o "dětských hercích". To, co říkala, pak ve Fox News zopakoval Nigel Farage, který také naléhal na Trumpa, aby ignoroval "křik z liberálních médií" a aby "zůstal tvrdý".

Farage je připomínkou, že tento jev není omezen jen na USA. Když nový  italský ministr vnitra Matteo Salvini hovořil o uprchlících, požadoval "očištění své země", "všechny čtvrtě, všechny ulice". Jeho plán je vypracovat seznamy Romů žijících v Itálii. "Těm, kdo mají italské občanství, budeme bohužel muset dovolit tady zůstat," řekl.

Známky jsou všude, jen se stačí dívat. Něco se děje našemu světu. Mnozí si povšimli, že se poválečná globální architektura začíná rozpadat, protože Trump ochromuje západní alianci a dává přednost autoritářským tyraniím.

Avšak poválečný pořádek se rozkládá ještě i jiným, daleko nebezpečnějším způsobem.

Řekněme to drsně: Normy a tabu, které vznikly poté, co svět zažil holocaust, se nám rozkládají před očima. Tyto normy přežívaly přibližně 70 let, po dobu přibližně jednoho lidského života, a bránily osvobození temných pudů, které, jak jsme viděli, dřímají v každém z nás. Donedávna bylo nepřijatelné hlasitě pronášet otevřeně rasistické a xenofobní výroky. Ten strach z cizinců, ta nenávist k cizincům, samozřejmě to nikdy nezmizelo. Ale strach a nenávisty byly pod kontrolou, v důsledku vědomí, kam taková nenávist, puštěná ze řetězu, může vést.

Nyní v USA, v Itálii, v Maďarsku, v Polsku i jinde, už ta omezení přestala existovat. Je tomu, jako by tyto hranice které vznikly po roce 1945, byly jen čarami písku, a nyní je zalévá příliv.

Nestane se to přes noc. Děje se to postupně, jedno slovo za druhým slovem, každým krokem se dostáváme hlouběji do propasti.

Proto musí každý z nás bojovat proti této dnešní hrůze.

Protože jestliže to neučiníme, kdo ví, jaký děs nás čeká v budoucnosti?

Podrobnosti v angličtině ZDE




Rozhovor Britských listů 170:

O České republice švýcarskýma očima

22. 6. 2018




Bohumil Kartous hovoří s historikem a teologem Richardem Vlasákem, který žije ve Švýcarsku, o tom, zda by v ČR mohla někdy vzniknout taková politická kultura, jaká existuje ve Švýcarsku. Rozhovor se vysílá na Regionalnitelevizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 22. června 2018.

Trump pohrozil uvalením 20 procentních dovozních cel na evropské automobily

23. 6. 2018


Donald Trump pohrozil prohloubením obchodní války mezi USA a EU  zavedením cel na evropské automobily, poté, co Brusel zavedl odvetná cla na americké výrobky jako whiskey bourbon, texasky Levi's a motocykly Harley-Davidson. Odveta je za Trupovo zavedení dovozních cel na zahraniční ocel a hliník.
 
 



Zavedení evropských cel na americké výrobky znamená, že jen Britové zaplatí za americké výrobky o 200 milionů liber ročně více než dosud.

Podrobnosti v angličtině ZDE


 

Prokletí posedlosti jednobarevnou vládou

22. 6. 2018 / Boris Cvek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous


Když si vezmu vývoj české politické scény zhruba od ledna tohoto roku, vždy jsem měl více či méně pocit, že Andrej Babiš nechce žádnou koaliční vládu a že za daných okolností – když pomineme představu, že by vznikla duhová sněmovní koalice na podporu menšinové vlády ANO, neboť sněmovní strany by si uvědomily, že Babiš díky svým schopnostem dokáže plnit program všech stran zároveň a ještě k tomu v jakémkoli smyslu spasit Českou republiku – tedy musí směřovat k jedinému možnému řešení: k předčasným volbám.

 

Dnes, kdy se zdá, že ani po podivném referendu uvnitř ČSSD, nad jehož výsledkem by měl Babiš jásat, není případná koaliční vláda nadosah, ba zdá se ještě vzdálenější, než kdy dříve, mi všechno přijde najednou jasnější. Babiš je prostě mezi dvěma mlýnskými kameny: jednak potřebuje – aniž by sám pořádně věděl proč – vládu s důvěrou, jednak nechce koaliční vládu. Když se pak vyskytne překážka jménem Poche, kterou klade jeho důležitý spojenec Zeman, nebude prostě na prezidenta tlačit. Pokud se ukazuje jaksi „objektivně“, že koaliční vládu přes všechnu „snahu“ sestavit nelze, je to vlastně pro premiéra potvrzení jeho vidění světa.

Navržení poslankyně, která přišla s myšlenkou vyjmout Babiše z rovnosti před zákonem, tedy z právního státu, na ministryni spravedlnosti je jen další výsměch sociálním demokratům a veřejnosti vůbec. Mezitím má šéf ČSSD jednat s prezidentem o variantách, jak vyřešit „problém Poche“. A prezident, který o Vánocích mával pěstí s tvrzením, že nikdy nepřipustí předčasné volby, začíná předčasné volby připouštět. Dokonce už na podzim. Do té doby může vládnout druhá jednobarevná Babišova vláda v demisi.

Ale i kdyby vznikla nějaká koaliční vláda, dlouhé trvání mít nebude. Babiš ji prostě nechce, nebude bojovat za své koaliční partnery. Jeho skutečným koaličním partnerem, který je garant existence Babišových jednobarevných vlád, je prezident Zeman. To je podle mne hlavní důvod sblížení Babiše a Zemana. A jestliže případné předčasné volby dopadnou stejně jako loni, bude následovat nejspíše zase dlouhé a neúspěšné hledání jednobarevné vlády s důvěrou. Dokud Babiš nezačne citelně ztrácet, nebo dokud naopak nezíská většinu ve Sněmovně. Těžko říci, komu nakonec, pokud jde o soutěž politických stran, může únava veřejnosti z takového vývoje prospět. České republice rozhodně nikoli. Už teď je naprosto zřejmý celkový úpadek české demokracie.

Jenže podle mne tento vývoj není důsledkem nějakého upadnutí voličů do demence, ale naopak zneužíváním jejich důvěry tradičními politiky v minulosti. Co vlastně tradiční strany nabízejí svým voličům, aby se k nim vrátili? Minulost. Minulé tváře a pokusy o to nasvítit minulost ve světle Babišových skandálů jako něco, k čemu má nakonec smysl se vrátit. Ale to nepůjde. Lidovci dokonce vytáhli kartu změny Ústavy ve prospěch takového pojetí manželství, které všude ve vyspělém světě končí a které už vlastně ani většina české veřejnosti nepodporuje. Hra na boj proti korupci všechny tradiční strany tak nějak vyčerpala, ačkoli příklad pirátů ukazuje, jak je to stále živé téma. Stojí na něm i Babišův úspěch, ať se to zdá sebeabsurdnější.

Strůjci české marginalizace

22. 6. 2018 / Karel Dolejší

Dnes budou evropští lídři v Bruselu jednat o možnosti kontinentálního řešení ve věci omezení migrace. Zástupci České republiky se ovšem jednání nezúčastní. Místo toho plánuje trestně stíhaný premiér vlády bez důvěry Andrej Babiš sedět v Praze na zasedání Bezpečnostní rady státu ZDE. Zde hodlá hledat hypotetické řešení hypotetické situace, která by nastala v případě, že v Bruselu bez nás celoevropské řešení nenaleznou.

Značná část českých médií dezinterpretuje mnohovrstevnatý spor mezi kancléřkou Merkelovou a ministrem vnitra Seehoferem o migraci, ve kterém jde na prvním místě o bavorské zemské volby, nikoliv o politiku na úrovni celé spolkové republiky. A podobně jako během první Zemanovy prezidentské kandidatury účelově z kontextu vytržená slova německé kancléřky slouží k vyvolávání spolehlivě fungujícího bubáka "sudeťáků" a "revanšistů" údajně ohrožujících přežití českého národa. Že skutečným revanšismem na německé scéně šermují pouze politici extrémistické strany AfD, kterou si nemůže vynachválit český "vlastenec" Klaus, to je v kontextu potrhlé české veřejné rozpravy samozřejmě jedno...

Nejenže Babišova "úžasná" vláda v době konjuktury hospodaří s rozpočtovým schodkem 50 miliard, nedostatečně podporuje investice do budoucnosti a zadělává na pořádné problémy v případě, že opět přijdou ekonomicky nepříznivé časy. Paralelně s tím Babiš pošťuchovaný Zemanem rezignuje na možnost ovlivňovat klíčové celoevropské rozhodnutí - a místo toho se pasivně chystá k adaptaci pro případ, že se (i díky jeho ignorantství) kolektivně rozhodovat nebude a začne hra "každý sám za sebe". V takovém případě, zdá se, konečně dojde na fantazie ohledně vyslání hasičů a myslivců k ochraně hranic. Hoří, lovu zdar, na stráž!

Ke slovenské politice lze mít nepochybně velké množství více či méně podstatných výhrad, nicméně z dlouhodobého hlediska přece jen vidíme jasný obecný zahraničněpolitický kurs s cílem integrovat se do užšího jádra EU. Český premiér, který slovenskou vlast žaluje kvůli vlastní estébácké minulosti, se ovšem příkladem sousedů neřídí ani dost málo. Co dnes česká vláda od EU chce, ve skutečnosti nikdo neví. A co hůře, spoustě evropských politiků už je to jedno, protože o věčné camraly bez schopnosti konstruktivně předkládat vlastní návrhy nebo sofistikovaně připomínkovat návrhy konsensuální není naprosto žádný důvod se zajímat.

Podobně jako předloni v brexitové Británii, která svou "emancipaci" od EU dost možná završí "suverénní" asociační dohodou s unií na úrovni Ukrajiny, i v České republice se převažující kolektivní sentiment zcela odpoutává od reality a sám sebe ze všech sil přesvědčuje, že rozhodné nakročení k úpadku ve skutečnosti znamená jakousi národní renesanci a obnovení politiky.

Tak jako Británie, i ČR se nepochybně vlastní zásluhou pohybuje po trajektorii marginalizace, úpadku vlivu na mezinárodní scéně, postupné izolace od mezinárodních záruk, na nichž je životně závislá.

Rozdíly ovšem existují. Británie je i sama o sobě pětašedesátimilionovou zemí s nominálně 6. nejvyšším HDP planety, členstvím v RB OSN a vlastním jaderným deterentem.

Česká republika se péčí vlastních transformačních "géniů" stala desetimilionovým přívěskem německé ekonomiky, o který nemá Evropa důvod se zvlášť starat - a který navíc poslední dobou dělá vše proto, aby si sám podřezal větev, na níž už třicet let relativně pohodlně sedí.

Mezitím v Absurdistánu 74:

Manželky jsou od toho, aby sloužily svému muži, vládnou katolické hodnoty, kandidát Jaki si myslí, že ve Varšavě stojí barrandovský most a v polském poli přistáli tajemní Američané

22. 6. 2018 / Tomasz Oryński

"K čemu slouží máma?" (Do czego służy mama)? To je otázka, na niž hledá odpověď dětská hra, která se provozuje v jedné polské škole. A děti odpovídají, v souladu se současným trendem ve školství: "Máma je od toho, aby prala prádlo, vařila a myla nádobí. Máma je od toho, aby nám neustále nadávala a aby pořád bědovala. (...) Je na smažení řízků a vaření zelí. (...) Máma je od toho, aby pořád běhala, i když je unavená." Tak dobře, ale k čemu je otec?" "Otec je od toho, aby ležel na kanapi, když maminka dělá prádlo, a aby si četl noviny, když mu smaží řízky." Abychom to shrnuli: "Maminka je od toho, aby prala prádlo, vařila a sloužila tátovi." Ale nemějte starost, Polsko přece není žádnou islamistickou zemí. Tady muži ženy respektují a jsou vděčni za jejich práci. A jak ta hra pokračuje, děti poznamenávají, že "Maminka si zaslouží něco jiného v životě než jen špinavé nádobí." A tak se táta rozhodne mámě pomoci. Koupí jí květiny a vezme ji na procházku. To jí teda pomůže. Protože být manželkou, to je všechno, co ženy v životě potřebují. V té hře se ukazuje, že "najít si dobrého manžela" vám vyléčí každou migrénu. Avšak kdo ve skutečnosti potřebuje koho? V té školní hře v jedné chvíli žena odejde z domu sama (neslýchané!) a zanechá tátu a děti hladovět!!    Naštěstí se vrátí: jenom si zašla ke kadeřníkovi, aby pro ně vypadala hezky.

Někteří lidé říkají, že to byla satira. Ale bylo tomu tak opravdu? Satira zaměřená na sedmileté děti? A jestliže na tom všem není nic špatného, proč byla ta hra ze serveru té školy odstraněna?


Polsko strany Právo a spravedlnost se snaží vecpávat "tradiční katolické hodnoty" do polských dětí při každé příležitosti. Starosta farnosti Tuszawa Narodowa se rozhodl umístit desky s Desaterem u vstupu do všech místních škol.   Lidi to rozzuřilo, protože je to jasné porušení ústavy? Polsko je (teoreticky) sekularistická země, a proto by měla fungovat odluka církve od státu. Starosta reagoval oficiálním prohlášením k této věci, v němž zdůraznil: "Rád bych všem připomenul, že Boží Desatero bylo dáno pro dobro lidí, což je tak zjevné, že nikdo slušný a zdravého rozumu to nemůže popřít, aniž by se tím nezdiskreditoval a totálně nezesměšnil".    Zní to, jako by se inspiroval jedním z kázání feldkuráta Otto Katze...

Avšak samozřejmě, církevní propagandu stát podporuje nejen na místní úrovni. Podle týdeníku Nie  stát řeší ve spolupráci s mediálním magnátem, knězem Tadeuszem Rydzykem ten problém, že v Polsku prý není dostatečné množství muzeí věnovaných papeži Janu Pavlu II. Dohoda mezi nimi je jednoduchá: Stát poskytne knězi Rydzykovi více než 300 000 000 zlotých (1 800 000 000 Kč), kněz Rydzyk poskyne pozemek v Toruni (který si nedávno koupil za 100 000 zlotých s 85 procentní slevou) práva k užívání některých jeho už existujících budov a nějaké relikvie, týkající se polského papeže, které dosud nebyly vystavovány v jiných muzeích Jana Pavla II. Ředitelem nového muzea Jana Pavla II. bude člověk jmenovaný ministerstvem kultury, ovšem jeho jmenování bude muset schválit sám Rydzyk.

Samozřejmě, nikdo k tomu neměl žádné připomínky. Strana Právo a spravedlnost si dělá, co chce, a ani k tomu nedovoluje debatu v parlamentě (nedávno předseda polského Sejmu dále omezil parlamentní práva opozice)  I v případech, kdy se na něco občanů zeptají, končí to vždycky jako vtip: nedávno se konalo v Baranówě místní referendum.  84 procent lidí bylo proti výstavbě nového obřího letiště a 94 procent lidí si myslí, že to bude pro místní občany špatné. Není to typické odmítání novot, mnoho expertů zastává názor, že projekt letiště je z ekonomického hlediska nesmyslný a je to prostě jen dalším příkladem komplexu nadřazenosti, který pociťuje strana Právo a spravedlnost. Výsledek toho hlasování byl zcela pominut, o stavbě letiště se už rozhodlo. Stejná situace vznikla, když město Opole se rozhodlo pohltit vedlejší vesničku  jen proto, aby mohlo získat daně, která platí v té vesnici umístěná elektrárna.

V Polsku teď koluje tento vtip: Někdo zaklepe na dveře. Muž otevře a vidí dva politiky ze strany Právo a spravedlnost. Zeptají se ho: "Promiňte, můžeme se vám tady vydělat na rohožku?" - "Samozřejmě, že ne!" odpoví a zabouchne jim dveře před nosem. Když příště vyjde ze dveří, šlápne do obrovského hovna. Vyhledá ty politiky ze strany PiS a protestuje. Jejich reakce: Jaký máte problém? My jsme vás přece předem konzultovali, my jsme dva a vy jste jen jeden, takže vaše námitky byly zaznamenány, ale byl jste přehlasován!


Není to příběh zrovna přitažený za vlasy, protože politika strany Právo a spravedlnost je skutečně na takto zapáchající úrovni. Patryk Jaki ignoroval volební zákon a už začal předvolební kampaň, aby se stal primátorem ve Varšavě. Slibuje, že zlikviduje ve Varšavě korupci, což je docela legrační od někoho, kdo proměnil své domovské město Opole v soukromý d§l dobře placených zaměstnání pro své kamarády a pro svou rodinu. Na to poukázali místní aktivisté z levicové strany Razem.    ale případy jeho otce či jeho kamarádů z dětství jsou už známy delší dobu.

Kromě toho, že je schopen nalézt pohodlná zaměstnání pro své přátele (jednoho z nich, šestadvacetiletého Macieje Rola, jmenoval Jaki do funkce zástupce primátora v Opole, přestože neměl požadovanou kvalifikaci), nic není známo o Jakiho kvalifikaci k tomu, aby se stal primátorem jednoho z největších polských měst. Zdá se, že mu není moc jasné, jakého města se chce stát primátorem: ve svém předvolebním videu  zveřejnil kromě jiných archivních fotografií i záběr pražského barrandovského mostu. Někdo si holt spletl hlavní město České republiky s varšavským předměstím Praga. Jaki také tvrdil, že "Varšava má méně mostů přes řeku Vislu než Budapešť přes Dunajec".    Což zjevně není pravda, vzhledem k tomu, že ve Varšavě pár mostů je, zatímco Budapešť opravdu NEMÁ žádné mosty přes Dunajec, vzhledem k tomu, že je to řeka, která pramení v polských Tatrách a teče na severovýchod, takže na rozdíl od Dunaje opravdu neteče do Budapešti.

Ale pokud si tedy uděláte na Jakiho špatný názor, pozor, počkejte, to ještě nic není. Jako další prvek propagandy Pis, podle níž je Donald Tusk zrádce pracující pro Německo, oficiálního Jakiho profil na Facebooku zveřejni meme s fotbalovou tematikou,   na němž je pod fotografií plačícího Tuska a Schetyny (současného předsedy strany Občanská platforma) titulek: "náš tým prohrál fotbal s Mexikem". Tohle je opravdu velká sprosťárna, protože ta fotografie je z pohřbu Sebastiana Karpiniuka, poslance z Občanské platformy, který zemřel při havárii prezidentského letadla ve Smolensku. Jaki se stručně omluvil a pak, když viděl, že to nebude stačit, okamžitě začal na svého protivníka a na celou stranu Právo a spravedlnost útočit. Podporuje ho nejen celá armáda trollů na sociálních sítích, ale také hlavní zpravodajský pořad ve státní televizi TVP, který odvysílal propagandistický materiál o tom,  jak Občanská platforma používá nekalých memů v boji proti PiS....

Donald Tusk už Jakiho za tenhle skandál žaluje, což je samo o sobě významná záležitost,  vzhledem k tomu, že Tusk je obětí bezprecedentně intenzivní internetové nenávisti, na niž on přesto skoro nikdy nereaguje. Ale bude schopen cokoliv udělat, když jsou už soudy ovládnuté stranou Právo a spravedlnost? Nové a protizákonně zvolení členové Národní soudní rady už dali jasně najevo, že "Polsko není demokratický a liberální stát založený na zákonnosti: Polsko je hluboce zakořeněno v křesťanské tradici, a proto musí ústavní zákon vzít tuto křesťanskou kulturu v úvahu".   Oni tvrdí, že polskou ústavu je nutno číst z úhlu pohledu její preambule, která se zmiňuje o křesťanských hodnotách. Avšak zjevně si to nikdo z nich nepřečetkl, protože ta preambule zní takto: "My, lid Polska, všichni občané Republiky, jak ti, co věří v Boha jako zdroj pravdy, spravedlnosti, dobra a krásy, i ti, kteří tuto víru nesdílejí a odvozují tyto univerzální hodnoty z jiných zdrojů, rovných co do práv a povinností vůči našemu společnému dobru - Polsku..."

Možná, že tahle ústava je prostě pro stranu Právo a spravedlnost příliš složitá. Nechápou ji, a proto je neustále porušují. Přiznala to dokonce i prezidentská poradkyně. "Pan prezident porušuje ústavu daleko méně než ji v minulosti porušovala opozice,"    konstatovala.  Možná, že právě proto chce současný polský prezident  psát ústavu novou. Navrhl referendum, v němž budou Poláci dotazováni na 15 věcí, které by se měly včlenit do nové ústavy. Jednou z nich je včlenění věku odchodu do důchodu - jiného pro muže a jiného pro ženy, což, a to je ironické, by bylo protiústavní   a vlastně by to bylo i proti výše citované preambuli, protože jde o zjevnou všeobecnou diskriminaci. Nebo že by polský pan prezident chtěl zajít ještě dál a legalizovat diskriminaci? Vynikající nápad, jako že nemáme už tak dost konfliktů s Evropskou unií!

Mezitím došlo k novému vývoji při vyšetřování autonehody Beaty Szydło.   Zdá se, že nespravedlivě z této nehody obvinit mladého nevinného řidiče bude ještě obtížnější, vzhledem k tomu, že prokurátoři zjistili, že jeho svědecká výpověď je pravdivá, zatímco výpovědi vládních řidičů potvrzeny nebyly. Ne že by někdo očekával nějaký jiný výsledek, dokonce i strana Právo a spravedlnost se nyní posunula k hledání jiného obětního beránka: chtějí zmírnit ekologické zákony , aby bylo lehčí kácet stromy, které rostou "příliš blízko" silnic. To by mohlo být řešení nekonečného řetězce autonehod vládních limuzín: tím, že se pokácejí stromy podél silnic, se zajistí, aby tam nebylo nic, do čeho by mohly vládní limuzíny narazit, a zvýšením ceny benzínu by se vláda mohla zbavit ostatních řidičů a jejich automobilů a mít silnice jen pro sebe!

I když by silnice mohly být taky problém. Jak píšu tato slova, silničním službám ve Varšavě se podařilo nahradit chybějící poklop do kanálu na jedné z hlavních varšavských ulic. Trvalo jim to 13 hodin, protože nemohly najít žádný, který by pasoval.   Není divu, že Poláci berou věci do vlastních rukou. V neslavně známé varšavské kancelářské čtvrti, jíž se přezdívá "Mordor", nedokáže infrastruktura držet krok s vývojem. Objevily se tam v obrovském množství kancelářské bloky, což v okolních ulicích vyvolalo absolutní dopravní zácpy. Jedna stavební firma umístila na jednu z nevydlážděných ulic, používaných stavebními vozidly, závory a vydala svým nájemníkům přístupové karty, čímž umožnila vyvoleným vyhnout se ve špičce dopravní zácpě.  Jak vidíte, taky nic nového pod sluncem. Normální polská praxe: někteří jsou si rovni, ale jiní jsou si rovnější.

A jen našim americkým přátelům se nyní podařilo všechny překvapit. Během akce s nízko letícími vrtulníky byla jedna helikoptéra nucena nouzově přistát na púoli s kukuřicí. Dvě další helikoptéry přistály opadál. Zdálo se, že piloti jsou zmatení a ztracení - nedokázali říct, kde jsou, ani kam vlastně letí. Naštěstí (pro ně) se jim problém podařilo opravit a vrtulník se zase vznesl, udělal několik kruhů kolem vesnice a pak se vydal za zapadajícím sluncem, jako v dobrém americkém filmu. Bohužel, hollywoodské filmy se normálně nezabývají takovými malichernostmi, jako jsou zděšená zvířata, která v hrůze utekla ze svých ohrad, nebo úrodou zničenou vrtulemi helikoptéry, takže je obtížné říct, co teď s tím. Místní zemědělci by chtěli žádat odškodné, ale nikdo neví, z jaké jednotky ty Američané byli ani kde jsou rozmístěni. Ale kdo ví, třeba to ani nebyli Američani? Konec konců, takovou helikoptéru si může koupit každý v každém obchodu s helikoptérami...


Je načase vyloučit Maďarsko z Evropské unie

22. 6. 2018


Je to členský stát EU, který nenuceně porušuje základní demokratické normy a lidská práva a rychle se proměňuje v totalitní noční můru - a Evropská unie proti tomu nedělá nic, píše Owen Jones.

Maďarský parlament právě schválil zákon, který v podstatě znemožňuje v té zemi žádat o azyl. Sám akt pomoci migrantům a uprchlíkům byl zkriminalizován. Na nevládní organizace, které "podporují imigraci", byla uvalena daň 25 procent.

V tomtéž týdnu byl zrušen muzikál Billy Eliot po zlé homofobní kampani, kterou vedl provládní tisk, včetně tvrzení jednoho provládního maďarského listu, že tento muzikál by "mohl proměnit maďarské chlapce v homosexuály".

 

Ve své válce proti demokracii útočí Orbánova vláda zuřivě pomocí antisemitských tropů na George Sorose. Jiným terčem útoků Orbánovy vlády je budapešťská Středoevropská univerzita. Státní média podporují provládní propagandu a špiní opozici. Média, která se snaží být kritická vůči Orbánovi, jsou pod sílícím tlakem.

A to všechno se děje za mlčenlivého souhlasu poslaneckého klubu Evropské lidové strany (EPP) , který tento měsíc zasedal  ve Varšavě a proti Orbánovi neřekl jediné kritické slovo. Šéf EPP Manfred Weber, spojenec Angely Merkelové, dokonce Orbána veřejně bránil.

V nejmenším by měl alespoň být  aktivován článek 7 Lisabonské smlouvy, který požaduje, aby "všechny členské země respektovaly hodnoty Evropské unie". Hlasovací práva Maďarska by měla být suspendována a zavedeny by měly být i další sankce. Tento požadavek už vznesl výbor Evropského parlamentu pro občanské svobody, který vypracoval seznam 12 různých porušení občanských svobod, od oslabování soudnictví až po omezování svobody projevu.

Největší existenciální hrozbou Evropské unii je její mlčenlivost vůči šíření autoritářských tendencí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pro stoupence czexitu: Gigantický výrobce letadel Airbus se připravuje odejít z Británie

22. 6. 2018



The Times v pátek: Gigantická letecká firma Airbus se chystá zrušit investice v Británii. Desetitisíce pracovních příležitostí ohroženy kvůli brexitu


Druhý titulek na této titulní stránce pátečního deníku The Times je také výmluvný: "Trhat ovoce je větší zábava, než si myslíte," přesvědčuje zprostředkovatelna práce (britské) nezaměstnané." - Kontext: Británie dosud tvrdě závisela při sklizni ovoce a zeleniny na sezónních pracovnících z Evropské unie. Ti nyní v důsledku brexitu už nepřicházejí, a tak zelenina hnije na polích.

K tomu poznamenává jeden anglický komentátor na Twitteru: Součinnost těchto dvou titulků v dnešních Timesech je opravdu vražedná. Vede to k uvažování o budoucí britské vládní propagandě ohledně dovozu zboží: "Britské tuřínové víno je daleko lepší než ty francouzské splašky," informuje britské ministerstvo zemědělství. 


Obří letecká firma Airbus potvrdila, že uvažuje o likvidaci tisíců pracovních příležitostí v Británii. Rozhodla se "zmáčknout tlačítko pro krizové akce" v důsledku brexitu.

Airbus varuje, že zruší výrobu křídel letadel v Británii v důsledku obav, že od března 2019 už v Británii nebudou platit předpisy EU a vznikne nejistota ohledně celních procedur.

Hlavním problémem pro britský průmysl je skutečnost, že výrobky, které jsou označovány jako vyrobené v EU, se musejí skládat ze součástek vyrobených alespoň z 55 procent v EU. Británie po březnu 2019 už nebude v EU, což pro její podniky bude naprostou katastrofou.  Britští konzervativci, kteří tradičně podporovali podnikání, ho nyní ničí, protože fundamentalisticky a ideologicky prosazují brexit.

Airbus v současnosti generuje v Británii 100 000 pracovních příležitostí. Tato pracovní místa jsou nyní v důsledku brexitu ohrožena.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Vítejte v Norsku, v zemi chlamydie!

22. 6. 2018

Reklama na hlavním nádraží v Oslo:



Norsko má jeden z nejvyšších výskytů chlamydie v Evropě. Jste tu návštěvou ze zahraničí? Opatřte si ochranu před místními lidmi! Kupte si prezervativy v nejbližším obchodě 7-Eleven.

Rigor Mortis

22. 6. 2018 / Boris Cvek

Richard Harris je zkušený americký novinář, který se věnoval mnoho let popularizaci biomedicínských objevů. Biomedicína je obor přírodní vědy, který se zabývá zkoumáním „biologické podstaty“ nemocí. Toto zkoumání má vést k vývoji nových léků a postupů, jimiž bude možno léčit nemoci, zejména ty vážné. Harrisova kniha Rigor Mortis: How Sloppy Science Creates Worthless Cures, Crushes Hope, and Wastes Billions (Smrtelná ztuhlost: jak nedůsledná věda vytváří bezcennou léčbu, ničí naděje a vyhazuje miliardy), vydaná Basic Books v roce 2017, neustále zdůrazňuje základní kontext: jsou tu umírající a těžce nemocní lidé, v jejichž jménu daňoví poplatníci dávají obrovské prostředky na výzkum nemocí (jen rozpočet Národních ústavů zdraví v USA je asi 30 miliard dolarů ročně). Tito umírající a těžce nemocní lidé jsou neustále krmeni novými „objevy“, které jim dávají „bezcennou naději“ a motivují tak daňové poplatníky k „vyhazování“ dalších a dalších miliard dolarů.

 

V první kapitole, nazvané Begley's Bombshell (Begleyův kostlivec), se Harris věnuje případu vědce Begleyho, který jako zaměstnanec farmaceutické firmy Amgen zkoušel zopakovat objevy popsané v různých vědeckých článcích. Begley vycházel z logického předpokladu, že pokud má farmaceutická firma z nějakého vědeckého poznání udělat lék, musí si nejprve ověřit, zda toto poznání umí zopakovat ve svých laboratořích. Jen tak na něm může stavět. Musí mít jistotu, že jde o poznání, které platí nezávisle na laboratoři (tedy že jde o skutečné pozorování reality, nikoli o artefakt).

Begley si vybral 53 studií (z oblasti výzkumu rakoviny), které považoval za potenciálně přelomové, a zkoušel je se svým týmem zopakovat. Kontaktovali také autory těchto studií a snažili se překonat všechny možné překážky. Ukázalo se dokonce, že ani původní autoři nedokázali některé studie zopakovat. Begley se svým týmem byl schopen ze zmíněných 53 studií zopakovat jen 6. Begleyho pozorování byla publikována v roce 2012 v Nature. Podobné výsledky již v roce 2011 publikoval časopis Nature Reviews Drug Discovery, tentokrát z farmaceutické firmy Bayer.

Harris popisuje, jak vědci tyto výsledky navenek popírali, naopak v soukromých rozhovorech to pro ně nebylo překvapivé. Já mám z osobních rozhovorů stejnou zkušenost. Někdy v letech 2007-2012 jsem četl stovky vědeckých článků z biomedicíny ve svém oboru (degradace proteinů v buňkách jako cíl protinádorové terapie) a snažil se je dát nějak dohromady (v podobě článků v Current Pharmaceutical Design nebo Progress in Molecular Biology and Translational Science). Zpočátku jsem to, co jsem četl, bral velmi vážně. Pak se mé pochybnosti zvětšovaly. Ale i tak bylo pro mne šokující, když jsem od člověka, kterého jsem uznával jako vědce téměř nobelovské úrovně v oboru degradace proteinů, slyšel, že 80% biomedicínského výzkumu jsou nesmysly. Od té doby se tomuto tématu intenzivně věnuji.

Diskuse o tom, proč vědecké články, i z těch nejlepších časopisů, nelze často zopakovat, se vede v současnosti na různých úrovních běžně a je třeba zdůraznit, že to neznamená, že všechny nezopakovatelné články budou nezopakovatelné vždy nebo že všechny takové články jsou zcela bezcenné. Je stále velkou otázkou, jak tuto nezopakovatelnost interpretovat. Harrisova kniha je velmi podrobným pokusem o vysvětlení tohoto jevu v širším kontextu.

V druhé kapitole, nazvané „It's hard even on the good day“ (Je to těžké, i když se daří), se Harris věnuje filozofickým otázkám o povaze vědy. Věda se v dlouhodobé perspektivě ukazuje jako velmi úspěšný podnik, který stojí na selhávání a učení se ze selhávání. Umí sama sebe opravovat. A každé její pozorování není nějaké nahlédnutí reality-o-sobě, ale jde vždy jen zprostředkováním kontaktu s realitou. Problémy se současným stavem biomedicíny jsou však mnohem spíše dány způsobem jejího běžného provozu než filozofickými omezeními vědy jako takové. Harris zmiňuje často diskutovaný trend: vědci v biomedicíně jsou motivováni publikovat pozitivní výsledky, nikoli vyvrácení výsledků jiných vědců. Schopnosti vědy očistit sama sebe od balastu se v takovém prostředí ztrácejí.

Další zásadní problém jsou modely, které se používají (Harris tomu věnuje velký prostor v dalších kapitolách). Vědec v biomedicíně potřebuje komplexní nemoc reálných pacientů nějak studovat v laboratoři, tedy na buňkách a zvířatech. To je podle mého názoru fatální problém biomedicíny (tomuto problému jsem věnoval svou korespondenci publikovanou v Trends in Pharmacological Sciences z roku 2017), pokud jde o vývoj opravdu účinných léků, nikoli pokud jde o to, aby experimenty byly zopakovatelné. Možná daný experiment na myších/buňkách neříká nic o reálné lidské nemoci, ale rozhodně by měl být zopakovatelný.

Harris si uvědomuje, jak obtížné může být zopakovat nějaký experiment v biomedicíně, často může být problém totiž v detailu. Např. líčí konkrétní případ, kdy se po dlouhém úsilí ukázalo, že nemožnost dosažení stejných výsledků stejného experimentu mezi dvěma vědeckými skupinami tkvěla ve způsobu, kterým míchaly buňky. Pak je ovšem zásadní otázka, kterou si Harris pokládá v jedné z pozdějších kapitol – a já ji považuji za tu nejdůležitější –, zda výzkum, závislý na takových laboratorních detailech, skutečně může odpovídat reálné situaci v těle nemocného člověka. Tím se opět vracím k tomu, co jsem publikoval v Trends in Pharmacological Sciences, kde argumentuji, že znalosti vedlejších pozitivních účinků běžných léků poskytují znalosti reálných nemocí reálných pacientů, na rozdíl od laboratorních modelů zkoumání nemocí na buňkách a zvířatech.

Další problém je „mentální nastavení“ vědců. Z dějin vědy obecně je dobře známo, že vědci obtížně mění své pojetí problému, který zkoumají. Většinou toho nejsou schopni vůbec (pro znalce dějin vědy je představa „racionality“ nás vědců směšná – a podle M. Polaniyho je subjektivní zaujetí pro danou představu dokonce předpokladem vědeckého pokroku). Harris popisuje situaci, kdy editoři Journal of Cell Biology pozvali Thomase Buggea a Daniela Madsena, aby na základě stovek publikovaných článků rozhodli otázku, zda enzymy, zodpovědné za schopnost nádorů metastázovat, pocházejí z nádoru, okolního prostředí, nebo z obou těchto zdrojů. K velkému překvapení obou vědců toho nebyli schopni. Podle Buggea je hlavní problém v tom, že komunita, která zkoumá tento problém, je rozdělena do dvou opačně smýšlejících táborů, které znemožňují najít konsensus. V 90. letech se farmaceutické firmy snažily na základě takového výzkumu vyvinout léky proti rakovině. Všechny tyto pokusy selhaly a nikdo se dosud nezabýval tím, proč tomu tak bylo. Podle Harrise jde o důsledek prostředí, v němž nejsou vědci motivováni k tomu, aby se dívali zpět a řešili tento typ problémů.

Harris cituje Marka Davise ze Stanfordu, podle nějž skutečné umění vědy spočívá v tom, jak rozpoznat, které myšlenky („ideas“) jsou ty, jež posunují vědu dále, a které jsou ty, jež je naopak třeba zahodit. Bohužel velká část biomedicíny spočívá v rutině, založené na tom, že děláte takové experimenty, k nimž máte přístroje a mentální vybavení. Bez kontextu. Znám články v poměrně dobrém časopise Cancer Research, které jsou založené na tom, že někdo měl prostě přístrojové i mentální vybavení na to, aby jen testoval různé látky, zda jsou inhibitory nějakého komplexu v buňce. Změřil látku X, ukázal, že funguje – to je předpoklad publikování těch výsledků – a šel dále. Vůbec se nezabýval tím tématem hlouběji. Po látce X ukázal, že také látka Y dokáže to samé a také látka Z a další a další látky. Jako král Midas: na co sáhl, to bylo zlato. V oblasti hledání léků proti rakovině je to typický postup (můj odhad je kolem 99% publikovaných článků). Do Nature se s tím samozřejmě nedostanete, ale na jeden článek v Nature vyjdou stovky, ne-li tisíce, článků v časopisech od Cancer Research níže (jen množství takových časopisů se pohybuje v řádu stovek). Je obrovský mentální rozdíl v „dělání“ této „vědy“ a odhodláním skutečně přijít věcem na kloub.

Třetí kapitola Harrisovy knihy Rigor Mortis se věnuje výzkumu léků proti nemoci ALS, na kterou zemřel např. Stanislav Gross. Budu se jí věnovat v příštím článku: Rigor Mortis – druhé dvě kapitoly. Kniha Rigor Mortis má celkem 10 kapitol.

O odsunu, vlastenectví a kozlech...

22. 6. 2018 / Richard F. Vlasák


Už jsem si myslel, že máme to "devadesátkové třeštění" kolem odsunu za sebou. Jenže, jak se nám sládkovci (SPR-RSČ) vracejí ke kormidlům, vrací se nám starý spor. Bohužel se vrací i staré předsudky a nesmysly, a lidé, aby si mohli obléci triko "vlastence" nebo "liberála", odsuzují nebo chválí výrok paní kancléřky Merkelové. Pravda, jak už to bývá je jinde...

Odsun nebyl rozhodnut v roce 1945, ale na jednání spojenců v roce 1943 v Teher ánu, další jednání provedení odsunů (nebyl jen z ČSR, ale i z Polska i západních zemí) potvrdila. Tedy v době války a jako prevence válek příštích.

(Pozn. red. BL: Odsun musel být schválen mezinárodně, protože Československo či Polsko by neměly možnost kamkoliv „odsunovat“ miliony svých občanů, kdyby s tím mezinárodní autority nesouhlasily.)


Jenže to neznamená, že by vlády dříve okupovaných území dostaly jakýsi "bianco" šek, dělejte si s Němci na vašem území, co chcete. Odsun měl probíhat humánně, civilizovaně, což byl v poválečné atmosféře úkol, který československá administrativa a ani obyvatelstvo nezvládly. Regulérnímu odsunu předcházely vlny odsunů "divokých", které byly presidentem republiky E. Benešem bohužel amnestovány,

Pro pochopení, ale nikoliv schválení, násilí na Němcích musím zopakovat, že české území bylo nejdéle okupovaným územím v Evropě, byly vyhlazeny Lidice, Ležáky, Mnich, tisíce lidí byly odvlečeny do koncentračních táborů, stovky lidí byly popraveny, ještě před tím musely tisíce lidí opustit obsazené pohraničí. Píšu číslovky stovky, tisíce, ale myslím na každý individuální osud, rodiny, tady číslovky nestačí.

Musím také zdůraznit, že zde byly tisíce německých demokratů, kteří se především v osudném létě 1938 postavily na obranu republiky. Řada Němců v průběhu války prohlédla, řada z nich se zapojila do odboje, doma i za hranicemi. Stovky jich bylo odvlečeno do koncentráků a ani zde číslovky nestačí, mluvíme
o lidech, o jejich rodinách. Zapomněli jsme na ně, abychom si vyprávěli jednoduchý příběh o hodných Češích a špatných Němcích.

Paní kancléřka se tedy mýlila, pokud, snad kvůli CSU, učinila z odsunu zbytečné, poválečné rozhodnutí. Mýlí se tak s ní i čeští liberálové. Mýlí se i čeští "pseudovlastenci", kteří na ni pro politické body pořádají hon.

Příběh pomýlených Němců mohl být varovný pro Čechoslováky, přesto v roce 1946 zvítězila ve volbách KSČ, a nyní ne nepodobně vyhrálo ANO. Mimochodem, kdyby TGM byl jako Miloš Zeman, tlačil by dnes vládu Konráda Henleina, protože jeho SDP byl vítěz voleb v roce 1935. A abych to liberálům neudělal lehké, bez příčiny není následku – podpora extremistických stran vzchází z frustrace, bídy a z opovržení „měšťáků“ nad plebsem.

Vůbec, mně se líbí vlastenci, kteří tolerují hrubost a lež na Hradě a ulhanost, sobectví a tunelářství ve "Strakovce". Počátek vlastenectví je přeci v řádné péči o vlast, tak proč se trpí kozli v roli zahradníků. Možná proto, že mají v srsti zapletenou trikolóru.



"Ilegální" migrace neexistuje

22. 6. 2018

 

Bývalý britský ministr zahraničí David Miliband, dnes ředitel organizace International Rescue Committee: "Nemyslím, že imigrace musí rozložit EU a že ji rozloží. Také je velmi důležité si uvědomit, že to, co vy nazýváte 'ilegální imigrací', neexistuje: Lidé vykonávají své legální právo žádat o azyl. Vy opakujete to, co tady v USA opakuje prezident Trump. Je to podle všech následných konvencí legální právo. Které podepsaly všechny evropské země a podepsaly ho i Spojené státy. Že lidé mají právo překročit hranici a žádat o azyl. Jejich případ pak musí být zpracován rychle a efektivně. Německo to dělá do osmi týdnů. Jestliže je zjištěno, že se tito lidé nemohou bezpečně vrátit domů, musejí být řádně integrováni do společnosti. Pokud mají možnost se bezpečně vrátit domů, pak musejí být vráceni domů. Je ale chybné tvrdit, že je ilegální žádat o azyl."


Buduje Čína "převýchovné tábory" pro muslimské menšiny?

22. 6. 2018

Z čínského, většinově muslimského regionu Sin-ťiang přicházejí zprávy o "převýchovných" táborech, kde je drženo 200 000 "podezřelých". Redakce Deutsche Welle hovořila o věrohodnosti těchto zpráv s výzkumníkem Adrianem Zenzem.

DW: Odkud pocházejí informace o převýchovných táborech v Sin-ťiangu?

Adrian Zenz: Nejdůležitější zdroje představují vládní zprávy, které jsou často publikovány místními médii. Ty zahrnují oficiální vládní dokumenty, například cestovní zprávy vysoce postavených úředníků, nebo rozpočtové zprávy, které předkládají výdaje za zařízení. 

Muslimští Ujgurové jsou stále více perzekvováni. Říkají zprávy konkrétně: "Plánujeme tady převýchovný tábor"?

Absolutně. Zprávy dokonce zacházejí do velkých podrobností o tom, jak funguje táborový systém. Existují tábory provozované na třech administrativních rovinách - vesnice, město a vládní okres. S vězni se zachází podle čtyřúrovňového systému, který odpovídá "vážnosti" jejich případu.

Nicméně tento systém se vyvíjí v mechanismus masové internace a čtyřúrovňové schéma diferenciace již není ve hře. Dokumenty jasně ukazují, že tento systém internace roste.

Tyto dokumenty nejsou určeny pro širokou veřejnost a jistě ne pro zahraniční publikum, že?

Jsou určeny pro místní obyvatelstvo. Místní vlády také chtějí udělat dojem tím že ukážou, že dělají něco proti terorismu.

Tyto zprávy jsou také stále vzácnější, protože jasně ukazují některá dramatická fakta a tedy vyžadují vyšší úroveň utajení.

Jsem přesvědčen, že od roku 2017 byly nejdůležitějšími zdroji údajů nabídky pracovních míst ve službách v těchto zařízeních - jako je řidič, učitel, bezpečnostní personál, nebo trenéři ve "výcvikových táborech". Některé za seznamů jsou poněkud podezřelé a nevyžadují zkušenost nebo vzdělání. Existují dokonce nabídky, které prostě říkají "hledáme někoho, kdo by pracoval v převýchovném táboře".

Jsou tyto nabídky zaměřeny na chanské Číňany (většinové čínské etnikum - pozn. BL), nebo na Ujgury?

Zprávy jsou nesourodé a existují nabídky, k nimž se mohou přihlásit jen chanští Číňané, a jiné, které se týkají všech bez ohledu na národnost.

Nicméně projektové nabídky poskytují důležité administrativní detaily ohledně toho, jak je budován politický převýchovný tábor. Zahrnují požadavky na zdi, ostnatý drát, speciální okna a bezpečnostní kamery. Jsou zahrnuty i plány budov s určenými rozměry, nebo plány přístavků k existujícím budovám, s kuchyněmi a sanitárním zařízením.

Pohled do těchto administrativních dokumentů ve vás vyvolá dojem, že tyto budovy jsou renovovány, aby pojaly více lidí na delší dobu.

Jak spolehlivé jsou ohlášené počty lidí držených nyní v těchto táborech?

Ve své zprávě uvádím rozpětí, přičemž konzervativní nižší odhad činí 200 000. Ačkoliv číslo nemůžeme definitivně potvrdit, s ohledem na údaje o infrastruktuře, prohlášení o systému trestů a nabídky práce jsme si dost jisti, že tento nižší odhad je spolehlivý.

Kromě toho máme prohlášení získané Radiem Svobodná Asie od místních úředníků, policie a svědků, která popisují jeden tábor obsahující až 6 000 lidí, kteří žijí ve velmi stísněných ubytovnách.

Na druhé straně nepotvrzené zprávy místní policie, které unikly k ujgurským skupinám v zahraničí, indikují, že celkově může být v těchto táborech drženo téměř 900 000 lidí.

Jak dlouho jsou lidé v těchto táborech zadržováni?

Z let 2014 - 2015 existují velmi podrobné zprávy, které uvádějí úroveň věznění v závislosti na tom, kam člověk spadá na čtyřúrovňové škále. Nejtvrdší "zločiny" jsou trestány dvacetidenním rozsudkem, lehčí dostávají čtyři a pět dní.

Takže nemluvíme o dlouhodobých rozsudcích v řádu měsíců a let?

Tak tomu bylo dříve, ale nyní se věci zcela změnily. Od počátku roku 2017, za nynějšího stranického tajemníka Sin-ťiangu Čchena Čchüana-kua počet ovlivněných lidí ostře stoupl. Vidíme to v projektových dokumentech, které vypočítávají velké náklady. Nicméně neexistují žádné oficiální dokumenty a musíme spoléhat na svědky a další prohlášení.

U vědomí toho všeho je právě teď neobvyklé, pokud je někdo propuštěn dříve než za tři měsíce. V předchozích letech to byly dva týdny, pak to vzrostlo na šest týdnů. Teď slyším o případech, kdy někdo strávil v táboře rok bez jakéhokoliv kontaktu s vnějším světem. Předchozí omezení rozsudků přestala platit.

V ulicích prastarého čínského města Kašgaru třikrát denně zní poplašný signál a trhovci vybíhají ze svých obchodů s vládou přidělenými dřevěnými kyji. Při povinných protiteroristických cvičeních prováděných pod dohledem policie odrážejí imaginární útočníky vyzbrojené noži.

Jaká je v tom role stranického šéfa v Sin-ťiangu Čchena Čchüana-kua?

Je to opravdový zastánce tvrdé linie, který v letech 2011-2016 působil jako stranický tajemník v Tibetu a vytvořil policejní stát. V Sin-ťiangu rychle uplatil podobná a ještě drastičtější opatření. To zahrnuje masivní nábor policistů a všechna možná opatření v oblasti sociální kontroly, jako návštěvy vládních představitelů doma.

Nicméně převýchovný systém v Sin-ťiangu je co do rozsahu bezprecedentní. Existovala podobná opatření v Tibetu, ale neexistuje srovnání, pokud jde o úroveň, kterou teď sledujeme.

Co si myslíte o mlčení čínské vlády ve věci převýchovných táborů?

Mlčení indikuje, jak citlivé je v Číně toto téma, s ohledem na fakt, že systém politické převýchovy zřízený během vlády Mao Ce-tunga byl oficiálně zrušen v roce 2013.

Ćíňané nemohou pro tento systém nalézt žádné ospravedlnění, protože jde za hranice normálních protiteroristických opatření. Na Západě máme bezpečnostní a sledovací systémy a protiteroristické zákony, ale převýchovné tábory provozované bez jakéhokoliv práva na spravedlivý proces, to je něco zcela jiného.

Zdroj v angličtině: ZDE

Turecká opozice překonává státní mediální monopol s pomocí Twitteru, Googlu, YouTube

22. 6. 2018

Když většinu televizních stanic kontroluje vláda nebo její příznivci, turecká opozice musela vynalézt vlastní, často zábavné způsoby, jak před nedělními volbami porazit mediální mlčení a zaujatost. Budou však žerty fungovat?, ptá se Leela Jacintová.

Když se rozsvítí gigantická obrazovka s obrazem hladce vyholeného muže v černém obleku, dav na předvolebním shromáždění v jihotureckém městě Diyarbakir začne šílet. Zatímco mává fialovozelenými vlajkami prokurdské strany HDP, křičí "Selo! Selo!" - což je přezdívka Selahattina Demirtase, stranického prezidentského kandidáta v nedělních volbách.

Demirtas s náznakem úsměvu zahajuje své předtočené vystoupení. "Drazí bratři a sestry, úžasní lidé mé země. Zdravím vás s nejvřelejšími city, s láskou, touhou a steskem," prohlašuje. "Naneštěstí jsem nucen hovořit k vám z věznice s ostrahou třídy F v Edirne," pokračuje se slabým, rezignovaným úsměvem.

Pětačtyřicetiletý kurdský politik je jedním z šesti prezidentských kandidátů účastnících se vysoce důležitých nedělních voleb. Demirtasův problém však spočívá v tom, že vede kampaň z vězeňské cely, kde je držen od zatčení před více jak rokem, během potlačení opozice Erdoganem po pokusu o převrat v červenci 2016.

Věznění Demirtasovi nezabránilo ve vedení dost neobvyklé kampaně, která vesměs spoléhá na Twitter, prostřednictvím právníků, kteří zveřejňují jeho zprávy, předávají otázky zahraničních novinářů a šíří jeho komentáře do mezinárodních listů bezpečně sídlících za hranicemi Turecka.

HDP prokázala vynalézavost a schopnost protlačit poselství svého kandidáta, když využila pravděpodobně veškerých taktik na sociálních médiích, včetně video zachycujícího Demirtasův telefonický hovor se ženou doma v Diyarbakiru obklopenou blízkými.

V redakčním komentáři publikovaném ve středu v New York Times Demirtas zaútočil na obvinění z terorismu vznesená proti němu a znova tvrdil, že jeho zatčení bylo politicky motivované. "Zůstávám politickým rukojmím," napsal.

Demirtas, jehož přezdívky znějí například "kurdský Obama" nebo "kurdský Mandela", není jediným kandidátem, který letos vede poněkud neortodoxní kampaň. 24. červen také znamená první případ, kdy v Turecku probíhají prezidentské a parlamentní volby ve stejný den. V sázce je pro členskou zemi NATO spojující Evropu a Asii neskutečně mnoho. Ale když se většina médií nachází pod kontrolou vlády nebo osob blízce spojených s rodinou Erdoganů, opoziční kandidáti mají k dispozici velmi omezený vysílací čas.

Mezi 14. a 30. květnem státní televize věnovala Erdoganovi a vládní straně AKP více než 67 hodin, zatímco hlavní opoziční Republikánské lidové straně (CHP) a jejímu kandidátovi Muharremu Incemu hodin 6. Kandidát Dobré strany Meral Aksener dostal 12 minut a další opoziční strany ještě méně, zatímco Demirtasova HDP se do vysílání nedostala, uvádí Human Rights Watch.

Přesně týden před volbami Demirtas konečně dostal svých 10 minut ve veřejnoprávní televizi TRT, ale došlo k tomu až poté, co si všichni opoziční kandidáti opakovaně stěžovali na nedostatečný přístup do médií během kampaňových shromáždění po celé zemi.

"Udělali z toho téma. Ince a Aksener z CHP to soustavně vytahovali na každém politickém shromáždění, kritizovali způsob, jak je zpravodajské kanály ignorují. Hráli kartou oběti - a fungovalo to," vysvětluje Emre Demir, turecký novinář žijící v Paříži.

Opozice si brzy uvědomila, že Erdogan je mimořádně vděčným terčem satiry. "Po 15 letech strany AKP u moci si uvědomili, že humor je největší zbraní proti Erdoganovi. Nemá rád karikatury, nemá rád karikaturisty. Nemá rád humor a opozice to ví," poznamenává Demir.

A opozice to využila v maximální míře.

Například Aksenerova Dobrá strana využila reklamy na Google, aby obešla mediální blokádu. Hledání hotelových pobytů v Turecku na chvíli nad výsledkem zobrazovala oznámení ohledně spousty místa v Erdoganově kontroverzním prezidentském paláci s 1 100 pokoji - hned po volbách.

Když uživatelé internetu napsali "VPN", což je soukromá síťová služba, kterou mnoho Turků platí, aby obešli online cenzuru, Dobrá strana je potěšila automaticky otvíraným oknem, v němž stálo: "Neplýtvejte penězi, šetřete je na dobu, kdy budeme u moci, abyste si užili úplnou internetovou svobodu."

Hlava sekulární opoziční strany CHP Kemal Kilicdaroglu se například objevil v animaci na YouTube oslovující mládež. Źivé rapované audio zachycuje vzdělaného jednasedmdesátiletého Kilicdarogla, jak slibuje zvýšit rychlost stahování z internetu, zrušit cenzuru televizních šou, zvýšit počet speciálních efektů na Snapchatu a počet filtrů na Instagramu. Slíbil také zakázat cheatování v počítačových hrách. Na konci klipu ovšem trvá na tom, že "Ale nejprve musíte hlasovat."

Avšak satira také vyžaduje určitou úroveň svobody. Pokud neexistuje dokonce ani svoboda projevu, opozice musí překonávat strach, aby si dokázala dělat strach z autoritářů a jejich režimů. Letošní volby, šesté za čtyři roky, také probíhají v podmínkách výjimečného stavu, který nebyl zrušen od pokusu o převrat v červenci 2016.

Nicméně stržení opony strachu může být zpětně připsáno chybě samotného Erdogana.

Na stranickém shromáždění v počátku volební kampaně turecký prezident slavně prohlásil, že jeho nepřátelé, "mají jen jednu starost - zničit Recepa Tayyipa Erdogana. Pokud jednoho dne náš národ řekne "dost", pak se posuneme dál." Použil přitom výrazu "Tamam", což může v turečtině znamenat "OK" nebo také "dost".

Během několika hodin Twitter vybuchl příspěvky kreativně využívajícími hashtagu #Tamam.

Skupina mladých hudebníků pak natočila video písně napsané anonymním univerzitním profesorem, který při erdoganovských čistkách přišel o práci.

V ulicích Istanbulu zachytilo video Turky různého věku, postavení a genderu, jak zpívají "Sikildik" (Jsme unaveni" a "Usandik" (Máme toho plné zuby). Následovala věta "Bitti artik Tamam" - čili "OK, teď už dost".

Zdroj v angličtině: ZDE

EU se připravuje na to, že se s Británií nedohodne ohledně brexitu

22. 6. 2018



Jean-Claude Juncker varuje, že se Evropská unie připravuje na nejhorší


Evropská unie musí zaujmout realistický postoj ohledně nebezpečného stavu vyjednávání o brexitu. Je připravena použít svůj rozpočet ve výši mnoha bilionů euro k ochraně evropského bloku před dopadem hněvivého rozchodu s Británií, varoval Jean-Claude Juncker.

Londýnská vláda totiž stále podléhá fantazijním představám, že sice odejde z Evropské unie a nebude muset plnit žádné její závazky (jako dodržování volného pohybu obyvatelstva), ale zachová si veškerá privilegia. Pořád se domnívá, že má nějakou možnost něco s EU "vyjednávat", kdežto Evropská unie prostě jen realizuje své platné předpisy.

Jak na to upozornil v tomto svém vystoupení Guy Verhofstadt, vyjednavač Evropského parlamentu pro brexit, vyjednávání o brexitu se týkají pouze havarijního splnění předpisů EU v zájmu občanů EU žijících v Británii, ohledně dluhů britského státu vůči EU, atd. Nejde vůbec o vyjednávání typu "něco za něco": Angličané tomu stále ještě vůbec nerozumějí:



Obě strany jsou stále ještě velmi daleko v těch nejzávažnějších otázkách, přestože už za několik dní se bude v Bruselu konat klíčový summit.

Jean-Claude Juncker řekl ve čtvrtek v irském parlamentě, že zintenzivňuje přípravy pro eventualitu, že se rozhovory s Británií rozloží, a dokonce připravuje i plán jak udržet mír v Severním Irsku, kde znovu hrozí obnovení terorismu.  Evropská unie chce do mírového programu pro Severní Irsko investoval 120 milionů euro.

Theresa Mayová odmítá připustit, že pro zachování pohraničního styku bez kontrol mezi Irskou republikou a Severním Irskem musí Irsko zůstat v jednotném evropském trhu a pevná celní hranice musí vzniknout mezi irským ostrovem a Velkou Británií. Znamená to, že se evropská sedmadvacítka musí připravit na nejhorší možný výsledek. Juncker učinil Martina Selmayra, nynějšího generálního tajemníka Evropské komise, odpovědným za to, aby se EU připravila na to, že Británie vypadne z EU bez dohody. EU se připravuje i na to, že Britové budou muset před cestou do EU žádat o vízum.

Juncker také zdůraznil, že v konfliktu s Británií bude Evropská unie energicky hájit zájmy své členské země - Irské republiky.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 


Pro příznivce czexitu: Britská vláda studuje asociační dohodu s EU v ukrajinském stylu

22. 6. 2018

Vláda zvažuje asociační dohodu s EU v ukrajinském stylu, která by upravila budoucí vztahy s blokem po brexitu, upozorňuje Jon Stone.

Dohoda, která by měla zahrnout smlouvu o volném obchodu, přizpůsobení předpisů a spolupráci v oblasti bezpečnosti a zahraniční politiky, je studována v Downing Street, uvedl vysoce postavený zdroj uvnitř kabinetu.

Tento formát, v němž jsou upraveny vztahy EU se zeměmi jako Gruzie nebo Moldavsko, by měl umožnit vyhnout se složité síti dvoustranných dohod, jako je ta, kterou pojí s EU Švýcarsko.

Přístup doporučený europarlamentem na základě lhůt premiérky Mayové, by nezahrnoval jednotný trh nebo členství v celní unii, ale mohl by otevřít dveře spolupráci lépe než pouhá základní dohoda o volném obchodě.

Zdroj v angličtině: ZDE

Zapojte se, je vás třeba

Zprovozňujeme diskuse na Britských listech

18. 4. 2017 / Bohumil Kartous

Vážení čtenáři Britských listů, rozhodli jsme se zpřístupnit těm, kdo pravidelně přispívají na provoz jednoho z mála nezávislých médií v ČR diskuse pod články. Rozhodli jsme se tak učinit proto, aby lidé, kteří mají velký podíl na více než dvacetileté existenci Britských listů, měli možnost vyjádřit se přímo k jejich obsahu a přispět svým úhlem pohledu. Od omezení na platící čtenáře si slibujeme též minimalizaci nenávistných, bigotních a scestných komentářů, které vytvářejí z internetových diskusí skládku mentálního odpadu. Sledovat diskuse a hodnotit příspěvky v nich bude mít nicméně možnost každý návštěvník.

Není to ale zabezpečení, které by výskyt digitální pitomosti či zneužití pro propagandistické účely dokázalo eliminovat úplně. Budeme proto diskuse redigovat a příspěvky, které budou obsahovat nepřijatelný materiál (e.g. rasistické výzvy, urážky ad hominem, výzvy násilného charakteru, replikaci prokazatelně konspiračních bludů), budou bez pardonu odstraňovány.

Přístup k diskusím je jednoduchý. Pokud budete mít zájem o diskuse, zaregistrujte se v systému a proveďte vybranou platbu (dle doby trvání přístupu k diskusím). Platby probíhají prostřednictvím systému GoPay. Poté budete mít přístup k diskusím na dobu, kterou jste si předplatili. V případě technických problémů se prosím obracejte na programátora Britských listů Michala Panocha: michal@panoch.net.

Prosíme pravidelné přispěvatele Britským listům, aby možnosti využili a aby přenesli své platby do nového systému, jenž jim umožní přístup k diskusím. Zároveň vyzýváme ostatní čtenáře, aby tuto možnost zvážili. Víme, že Britské listy čte řada velmi zajímavých lidí a velmi oceníme, pokud se podaří na webu Britských listů vytvořit silnou komunitu lidí, kterým vyhovuje kritický přístup a unavuje je digitální spad. Zajímavé příspěvky v diskusích budeme redakčně zpracovávat a vydávat jako samostatné texty. 

Vážení čtenáři, věříme, že se naše rozhodnutí ukáže jako správné a že diskuse přispějí jak k pluralitě relevantních názorů, tak k dlouhodobé udržitelnosti Britských listů. 

Sýrie: Snímky ze základny Al-Tála ukazují íránské militanty připravující se k útoku na Dará

22. 6. 2018

Snímky z letecké základny syrského režimu v provincii Suvajda odhalují vojenský personál a obrněná vozidla náležící zahraničním milicím podporovaným Íránem a cvičeným a vyslaným do Sýrie, aby bojovaly po boku Asadova režimu. Snímky ukazují, že ruské úsilí zabránit konfrontaci mezi Izraelem a Íránem kvůli Sýrii, jehož součástí mělo být i stažení Íránců z jižní Sýrie, neuspělo.

Snímky zachycují skupiny tanků a obrněných vozidel na území základny. Nad nimi vlají vlajky afghánské milice Fatimjún založené v roce 2014 Alím Rézou Tuslim, aby bojovaly proti syrským revolučním frakcím. Tyto jednotky jsou placeny a cvičeny íránskými Revolučními gardami a mají 11 000 - 14 000 bojovníků.

Moskva v květnu požádala Teherán, aby stáhl své milice z jižní Sýrie, a to včetně libanonského Hizballáhu.

Několik izraelských zpráv tvrdí, že zahraniční milice se bezprostředně po stažení začaly opět rozmisťovat v jižní Sýrii, tentokrát v přestrojení za Asadovu armádu, aby se vyhnuly izraelským útokům. Tel Aviv trvá na stažení všech Íránem podporovaných sil z regionu.

Agentura Nedaa Syria již dříve informovala, že příslušníci libanonského Hizballáhu jsou stále přítomni na deseti místech v tzv. Trojúhelníku smrti nedaleko města Dará.

Je vhodné připomenout, že mluvčí íránských gard Masúd Džazajrí počátkem měsíce prohlásil, že k žádnému stažení íránských a proíránských sil ze Sýrie nedojde.

Zdroj v angličtině: ZDE

Stačilo by, kdyby z 218 000 unikátních čtenářů BL jich měsíčně 350 přispělo dvěma stovkami na provoz

12. 10. 2017

Milí čtenáři,

Je to nudné, pořád opakovat (a vůči některým čtenářům neférové, protože ti přispívají), avšak jsme na nikom nezávislý, nemanipulující zpravodajský a analytický server, který nestraší veřejnost nesmysly, nevyvolává v ní rasistickou ani xenofobní hysterii a snaží se - neúplatně, padni komu padni - přinášet nezávislé informace z domova i ze zahraničí a otevírat tak dveře do světa.

K tomu potřebujeme minimální částku na provoz ve výši 60 - 70 000 Kč měsíčně. Stačilo by, kdyby z nynějších 218 000 unikátních čtenářů Britských listů za každý měsíc (Google Analytics) jich přispělo cca 350 každý měsíc částkou 200 Kč. Je to míň, než kolik dáte za noviny.

Můžete také příspěvek na Britské listy použít k své registraci na diskusní fórum.

Bez těchto příspěvků se server nedá provozovat, neboť naši reportéři a analytici nemohou pracovat úplně zadarmo.

Pokud si myslíte, že Britské listy hrají v českém prostředí nezastupitelnou roli, prosíme, zaveďte pravidelný příspěvek na náš provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Děkujeme

Jan Čulík
šéfredaktor

Unavení a náladoví: Spánková deprivace způsobuje, že jsou Němci podráždění

22. 6. 2018

V porovnání s lidmi v okolních zemích Němci trpí nedostatkem spánku a jsou unaveni, informovali v Den spánku (21. června) výzkumníci.

"Jsme společností, která nedoceňuje spánek," tvrdí člen správní rady Německé společnosti spánku (DGSM) Hans-Günter Weeß. A dodává, že obyvatelé Německa jsou kvůli tomu unavenější, než by museli být.

Studie DGSM ukazuj, že 6 % Němců, asi 4,8 milionu lidí, trpí chronickými spánkovými poruchami.

Známky toho, že jste se dost nevyspali, zahrnují negativní dopady na vaši schopnost udržet pozornost, soustředit se a používat paměť. "Další známky jsou únava a podrážděnost, bolesti hlavy a gastrointestinální problémy."

Geny určují individuální potřebu spánku, ale pro většinu dospělých se přiměřená doba pohybuje v rozmezí 6-8 hodin.

Dostatek spánku je předpokladem fyzického a mentálního zdraví, tvrdí CEO zdravotní pojišťovny Barmer doktor Christoph Straub. Ve studii provedené jeho společností a publikované ve čtvrtek, 38 % respondentů tvrdí, že v typickém pracovním týdnu spí šest hodin denně nebo méně.

Fakt, že škola v Německu začíná o hodně dříve než školy v jiných evropských zemích, je podle DGSM problematický. společnost tvrdí, že začátek vyučovacího dne v 7 nebo 8 hodin mladým lidem neprospívá.

Studie provedené DGSM ukazují, že dospívající například řeší matematické problémy mnohem lépe po 9. nebo 10. hodině než v 8. A žáci, kteří musejí být ve školním autobuse v 6 nebo 7 hodin, mají horší známky.

"Pokud chceme reformovat náš vzdělávací systém, měli bychom vážně přemýšlet o zahajování vyučování později," říká Weeß.

Avšak průzkumy ukazují, že dvě třetiny rodičů ve spolkové republice jsou proti pozdějšímu začátku vyučování, protože nemají flexibilní pracovní dobu.

"To ukazuje, že je to problém celé společnosti," říká Weeß. "Protože všichni potřebujeme více spánku, musíme adaptovat svět práce."

Věci se však nyní nevyvíjejí tímto směrem. Místo toho se kvůli digitální sféře a sociálním médiím pracovní doba prodlužuje.

Navíc smartphony a tablety v ložnici pravidelně připravují miliony Němců o spánek, tvrdí Barmer. Třetina respondentů, kteří mají tato zařízení v noci u sebe, často nebo vždy zůstávají déle vzhůru, než měli v úmyslu. 15 % dotazovaných, kteří taková zařízení nemají v ložnici, může říci totéž.

Podle Weeße Německo může brzy získat charakteristiky zemí jako USA a Kanada, které "budou brzy čtyřiadvacetihodinovými nonstop společnostmi".

Studie ukazují, že pracovníci po celé zemi kvůli spánkovým poruchám každoročně chybí v kanceláři asi dvousettisíckrát. "To znamená, že německá ekonomika každoročně ztrácí 60 miliard eur v důsledku únavy svých zaměstnanců," říká Weeß.

Zdroj v angličtině: ZDE

Rozhovor Britských listů 169:

Má smysl dělat absurdní divadlo o Jiřím Ovčáčkovi?

15. 6. 2018




Bohumil Kartous hovoří s Petrem Michálkem, ředitelem Městského divadla ve Zlíně, o jeho divadelních inscenacích o Jiřím Ovčáčkovi a o další jeho práci. Rozhovor se vysílá na Regionalnitelevizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 15. června 2018.

Příchod uprchlíků výrazně posiluje evropské ekonomiky

21. 6. 2018

Uprchlíci, kteří se stěhují do Evropy, zvýšili hospodářský výkon evropských zemí, snižují nezaměstnanost a nijak nezatěžují státní finance. Vyplývá to z analýzy dat za posledních třicet let z 15 západoevropských zemí.

Analýza hospodářských a migračních dat, kterou francouzští ekonomové vydali v časopise Science Advances, zjistila, že žadatelé o azyl zvyšují HPD země, do kteří přišli, až  o celé 1 procento.

Výzkum analyzující situaci v letech 1985-2015 zkoumal dopad příchodu žadatelů o azyl, kteří dokázali, že se oprávněně obávají pronásledování v jejich domovských zemích.

"Klišé, že mezinárodní migrace vytváří ekonomické 'břemeno', je tímto zcela odbouráno," konstatovali vědci z Francouzského národního centra pro vědecký výzkum na univerzitách v Clermont-Auvergne a v Paris-Nanterre.

Výzkum analyzoval data z Rakouska, z Belgie, z Dánska, z Finska, z Francie, z Německa, z Islandu, z Irska, z Norska, z Holandska, z Portugalska, ze Španělska, ze Švédska a z Velké Británie.

Žadatelé o azyl jsou největším hospodářským prospěchem pro zemi, která je přijala, v době od třetího do sedmého roku po jejich příchodu, zjistila analýza. Státní výdaje neovlivňují skoro vůbec.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 


Výzkum ukazuje, že imigranti nezvyšují kriminalitu

21. 6. 2018

Americký prezident Donald Trump prohlašuje, že imigranti zvyšují kriminalitu ve Spojených státech. Nicméně toto tvrzení vyvracejí samotní kriminologové, kteří tvrdí naprostý opak.

Robert Adelman z univerzity v Buffalu a Lesley Reid z univerzity v Alabamě: Výzkum zabývající se kriminalitou imigrantů, který provádíme 20 let, potvrzuje poznatky řady národních komisí zkraje 20. století, podle nichž neexistuje žádná spojitost mezi imigrací a kriminalitou. Třebaže vždy existují individuální výjimky, literatura ukazuje, že imigranti páchají v průměru méně zločinů než rodilí Američané. Větší města, kde žije velká imigrantská populace, mají v průměru nižší míru zločinnosti než města s malou imigrantskou populací.

Charis E. Kubrin z Kalifornské univerzity, Irvin a Graham Ouseyovi z univerzity ve Williamsburgu ve Virginii: Uplynulou dekádu jsme věnovali studiu ohledně dopadů imigrace na kriminalitu ve Spojených státech. Dospěli jsme k zásadnímu poznatku: Města a čtvrtě s velkou koncentrací imigrantů mají nižší míru zločinnosti a násilností. Analýza dostupné literatury ukazuje, že imigrace má na pokles kriminality pozitivní efekt. Jinými slovy: více imigrace rovná se méně zločinnosti.   

Více informací v angličtině ZDE

Moderátorka americké televize nedokázala přečíst zprávu o Trumpem vězněných batolatech

21. 6. 2018




Rachel Maddow, moderátorka televize MSNBC: "Tohle je právě vydaná zpráva tiskovou kanceláří Associated Press. To je neuvěřitelné. Činitelé Trumpovy vlády posílají nemluvňata a další malé děti, ach, moment, (potlačuje pláč) do nejméně tří (potlačuje pláč) ... nemohli bychom dát na obrazovku k tomu grafiku? ...  Děkuju. Máme ji? Ne. ... Tři střediska pro "děti křehkého věku". Právníci a zdravotníci ... (potlačuje pláč, zatmívačka)

Na Twitteru: "Ach, je mi líto. Když nic jiného, je mým zaměstnáním být schopna mluvit v televizi. To, co jsem se snažila udělat - když jsem najednou nebyla schopna říct ani udělat nic - bylo přečíst tento text: "Činitelé Trumpovy vlády posílají nemluvňata a další malé děti, násilně oddělené od rodičů do nejméně tří středisek pro "děti křehkého věku" v Jižním Texasu. Právníci a zdravotníci, kteří tato místa navštívili, hovoří o místnostech plných plačících předškolních dětí v krizi."

Předtím organizace ProPublica zveřejnila audionahrávku z vazebního střediska na hranici.

(Plačící děti)

Policista: Neplačte.

Dítě: Chci tetu.

Policista: Dostaneš se tam. Ona ti to vysvětlí.

Dítě: "Táto!"

Rachel Maddow, moderátorka televize MSNBC:  Myslím, že tuhle zprávu budu muset nechat být. (Potlačuje pláč.) Promiňte, tak to je dnes od nás všechno. Naviděnou zítra."

Kdy dojde k denuklearizaci USA a dalších atomových velmocí?

21. 6. 2018 / Daniel Veselý

Patrně každý příčetný člověk si přeje, aby se darebácké státy v čele se Severní Koreou zbavily svého jaderného arzenálu. Pokud se ale tentýž požadavek vztáhne na atomový potenciál světových velmocí - především Spojených států, názory se různí. Někteří argumentují, že svět přece potřebuje jaderného četníka, a jiní zase hovoří o bláznivé utopii. Jenže pokrok, alespoň podle mého soudu, spočívá v uskutečňování zdánlivých utopií.  

Nyní, když svitla naděje na denuklearizaci Korejského poloostrova, si někteří pozorovatelé kladou smělou otázkou, zda není na místě hovořit také o denuklearizaci Spojených států. Zatímco KLDR podle odborných odhadů disponuje materiálem k výrobě 30 až 60 atomových zbraní, Spojené státy mají nejsofistikovanější nukleární arzenál na světě, čítající 6800 jaderných hlavic. Atomový arzenál Spojených států a Ruska, které vlastní srovnatelný počet jaderných hlavic, představuje 90 procent světového atomového potenciálu. Z tohoto hlediska se potenciální denuklearizace Korejského poloostrova jeví jako naprosto skromný, či přímo nedostatečný krok vstříc světu bez přízraku atomového inferna.

Mnozí mohou namítnout, že ve Spojených státech na rozdíl od Severní Koreje stále ještě existují fungující demokratické mechanismy. Nicméně skutečnost, že kódy k jadernému kufříku má v rukou krajně nepředvídatelný politik, který vyjádřil obdiv k diktátorským manýrům Kim Čong-una, nevěstí nic dobrého. Navíc Donald Trump může jaderné zbraně použít i bez souhlasu Kongresu a Pentagonu. Obzvlášť varující je v tomto ohledu Přezkoumání jaderného postoje (NPR), které Trumpova administrativa zveřejnila v tomto roce. Washington v tomto klíčovém dokumentu klade důraz na vývoj jaderných hlavic s nízkou silou exploze, jež podle kritiků zamlžují rozdíl mezi atomovými a konvenčními zbraněmi, a existuje tudíž větší pravděpodobnost jejich použití. NPR také poprvé v historii zvažuje nasazení atomových zbraní v případě hybridních hrozeb, třeba masivního kybernetického útoku proti Spojeným státům. Bílý dům investuje 1,7 bilionu dolarů do modernizace nukleárního arzenálu, přestože se v roce 1968 v rámci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) zavázal k jadernému odzbrojení.

V loňském roce 120 zemí schválilo Smlouvu o zákazu jaderných zbraní (NWBT), přičemž tento dokument k dnešnímu datu podepsalo 58 států a dalších 10 jej ratifikovalo. Avšak pět atomových velmocí – Spojené státy, Velká Británie, Francie, Rusko a Čína – tuto dohodu vehementně bojkotuje. Proti této ambiciózní inciativě se vyslovila i Severoatlantická aliance.

O tom, že přízrak zničujícího jaderného konfliktu je zásadní celosvětovou hrozbou, pravidelně informuje kolektiv vědců sdružených okolo časopisu The Bulletin of the Atomic Scientists. Tito výzkumníci letos posunuli ručičku ikonických hodin soudného dne (Doomsday Clock) na dvě minuty před půlnocí, přičemž půlnoc symbolizuje zánik lidstva jako biologického druhu. Hlavním impulzem je podle expertů skutečnost, že „hlavní jaderní aktéři jsou na pokraji nového závodu ve zbrojení; závodu, který bude velice nákladný a který zvýší pravděpodobnost nehod a chybných rozhodnutí“. A pravděpodobnost nehod a chybných rozhodnutí, jež by vedly k vypuknutí jaderné války mezi USA a Ruskem, dělá vrásky i bývalému americkému ministrovi obrany Williamu Perrymu, který dnes podporuje kampaň proti nukleárním zbraním.

Znepokojení výzkumníků vyvolala rovněž nepředvídatelnost amerického prezidenta Donalda Trumpa ohledně možného nasazení atomových zbraní. Na hodinách soudného dne bylo za dvě minuty dvanáct naposledy v první polovině 50. let, kdy hrozil nukleární konflikt mezi Spojenými státy a Sovětským svazem.

Jenže západní komentátoři a analytikové jsou posedlí severokorejským atomovým arzenálem, hrozbou íránského jaderného programu či ruskými jadernými hlavicemi. Ano, také Kreml se v tomto ohledu chová velice nezodpovědně, ale naše pozornost by se měla v první řadě upínat k zemi, která tyto apokalyptické zbraně už jednou použila a která kupříkladu Severní Koreji opakovaně vyhrožovala, že je použije. Avšak Trumpův Bílý dům za sebou na světové scéně pálí všechny mosty, a proto od něj nejen v této věci není možné očekávat jakoukoliv sebereflexi.                    

 

 

Které země hostí nejvíce uprchlíků?

21. 6. 2018

Zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za rok 2017 uvádí, že 85 procent uprchlíků žije v rozvojových zemích. Těchto pět států hostí největší počet běženců. 

Írán: V této blízkovýchodní zemi žije 979 400 uprchlíků pocházejících z Afghánistánu a Iráku.

Libanon: Každý šestý obyvatel tohoto státu je uprchlíkem. Loni se zde nacházelo 998 900 běženců.   

Uganda: V minulém roce se uprchlická populace v této africké zemi zvýšila o 44 procent na 1,4 milionu lidí. Velké množství uprchlíků sem přišlo z Jižního Súdánu a Demokratické republiky Kongo.

Pákistán: Tato země téměř po čtyři desetiletí hostí 1,4 milionu afghánských uprchlíků.

Turecko: Turecko má největší uprchlickou populaci na světě. Ta loni čítala 3,5 milionu. Většina běženců pochází ze Sýrie a Iráku.

Zdroj v angličtině ZDE

Bez víry v nedotknutelnost lidských práv jsme v hajzlu

21. 6. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Svět se pohoršuje nad tím, že Trump a populistická inkvizice v jeho kabinetu nařídila odebírat děti ilegálním imigrantům z amerického jihu. Je to odporné, alespoň pro mě jako otce dvou dětí. Míra zhnusení nad takovým aktem mocenské zvůle, v jejímž zájmu není nic víc než zoufalá snaha udržet si volební přitažlivost a odvrátit politický kolaps, jemuž musí Trump čelit, je pochopitelná. Nicméně v Jemenu hrozí statisícům dětí nikoli odebrání od rodičů. Hrozí jim smrt. To už globální média tolik nepohoršuje, neboť v mediální dimenzi je hodnota života jednotlivce poměřována jeho společenskou příslušností. Máme brát jako "příležitost", že Trump jedná natolik nelidsky a snaží se lidská práva potírat přímo na území státu, který do značné míry definuje demokracii, nebo mám brát jako výsměch lidským právům, že se hrozící smrt statisíců jemenských dětí nedostane ani zdaleka na mediální pozice tisíců dětí odebraných nelegálním imigrantům do USA?

Určitě se najde i v české společnosti nemálo "racionálně" uvažujících jedinců, kteří si dokáží sami před sebou obhájit, že odebírání dětí rodičům na základě jejich pokusu o překročení hranic (který není nelegální!) není nic víc než regulace potřebná k tomu vytvořit dostatečně účinný odstrašující prostředek, jenž pomůže snížit celkový zájem o migraci do USA ze středních a jižních částí Ameriky. 

Dokážu si představit, že vedu takový rozhovor s člověkem, který je přesvědčený, že jde o jakési vyšší dobro, k němuž se vztahuje, jelikož přese imigrace je kvantitativní záležitost a naše přežití - myšleno kulturně - přece závisí na tom  zachovat s přežitím slučitelný poměr.

V českých podmínkách to znamená, že hovoříte s člověkem, jehož životní zkušenost z hlediska útrap ilustruje - poněkud nadneseně - supermarket zavřený o státním svátku nebo zákaz kouření v hospodě. Je to skutečně poněkud paušalizující tvrzení, na druhou stranu, těžko hledat v ČR člověka, který by zažil něco podobného, co zažívají rodiče z Ameriky pod USA, kteří prchají před pronásledováním, nebo na základě motivace zajistit lepší život vlastním dětem podnikají dost nejistou cestu na sever.

Tito lidé většinou vůbec nevědí, k jaké katastrofě došlo, dochází a bude docházet v Jemenu. Je jim to jedno, děti, které umírají v té zemi, jsou pro ně mnohem méně než pes či kočka z útulku, které uvidí v nějakém dojemném videu na sociálních sítích. I když jim o tom povíte, jejich postoj se těžko změní, protože by museli nejprve "navnímat", že se nejedná o hoax (jichž je všude plno), nebo prostě budou bránit svou politickou identitu spojenou s populisty a určitou představou, kterou do své volby promítli.

Jde přitom o jednu z celé řady situací, které ukazují, jak asymetrický vztah má tzv. vyspělá část lidské civilizace k lidským právům. Nikde jinde nelze tak jednoznačně - z hlediska platného mezinárodního práva i konstituce západoevropských zemí - jak vlastně společnost smýšlí i tom, co zakládá její právní řád.

Vezměme v potaz ignoranci, kterou způsobuje agenda setting zprostředkovatelů informací, médií v nejširším slova smyslu. Vezměme ale v potaz i výrazně asymetrické uvažování o hodnotě lidské existence, dané tím, že se buď narodíte v Kalifornii, nebo někde v poušti Arabského poloostrova. Vezměme v potaz to, že podle pravidel západních demokracií je naprosto nezadatelné právo dítěte na jeho rodiče, pokud jej tito s úmyslem zneužití nepoškozují. A uvědomme si konečně, co jsou skutečné priority, za které stojí za to nasazovat krk, aby je společnost začala vnímat jako naprosto zásadní pro dlouhodobou existenci.

Nic dalšího nezbývá, kromě kolapsu společností a civilizace jako takové.


Vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak se chová ke svým nejslabším členům

Hranice krutosti aneb Kam až zajde kalkulovaná nenávist vůči migrantům?

21. 6. 2018 / Kryštof Kozák

Oddělování malých dětí od rodin v případě zadržených migrantů na americko-mexické hranici je dalším důkazem kalkulované krutosti Trumpovy administrativy. Ta se ve snaze získat politické body u svých konzervativních voličů zjevně nezastaví před ničím a jako obětního beránka si vybrala ty nejzranitelnější.

Jsme svědky tvrdého střetu dvou pohledů na sociální realitu. Na jedné straně stojí Trump a jeho nohsledi, kteří každého migranta vnímají apriori jako kriminálníka a vetřelce, který zaslouží to nejtvrdší možné zacházení. To má napomoci odrazení dalších. Vzhledem k tomu, že migranti zpravidla nejsou běloši, umožňuje to uspokojovat skryté rasové předsudky Trumpa a jeho příznivců. Na migranty to umožňuje nahlížet jako na méněcenné bytosti fakticky bez základních práv, jejichž osud (včetně tragických úmrtí) nám může být zcela lhostejný. Tento způsob uvažování o lidech je bohužel opravdu koncepčním návratem k nejhorším tradicím 20. století.  

Na druhé straně vidíme zoufalé rodiny s dětmi, pro něž je migrace zpravidla jediným řešením jejich jinak bezvýchodné životní situace. Vzhledem ke strukturálním globálním ekonomickým nerovnováhám a katastrofální politické situaci v řadě zemí je vrcholem cynismu tvrdit, že si migranti za svoji situaci mohou sami. Vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak se chová ke svým nejslabším členům. Neochota a nezájem Trumpovy administrativy řešit konkrétní osudy migrantů, případně se opravdu zabývat hlubšími příčinami migrace je z tohoto pohledu opravdu nepěknou vizitkou, která svědčí o zásadní krizi základních hodnot. V případě USA je to ještě pikantnější v tom, že migranti jsou zpravidla křesťané, a není tedy možné použít v Evropě populární islamofobii.

Nezbývá než doufat, že odebírání a tedy faktické kruté trestání dětí konečně většinu obyvatel USA probere v tom, že si uvědomí, do jakých hororových poloh se uměle přiživovaná nenávist vůči migrantům dostala, a že je nutná základní změna přístupu. Je jasné, že není možné automaticky přijmout všechny lidi, co se ocitli v bezvýchodné situaci. Je ale také jasné, že je třeba se na globální úrovni konstruktivně zasadit o to, aby se aktivně předcházelo situacím, které generují zoufalé lidi, pro které je migrace jediným zbývajícím řešením – to by měla být ta správná politická priorita na mezinárodní úrovni. Od Trumpa a dalších, kteří si budou raději sebestředně opevňovat svoji ohrádku, to však lze čekat jen stěží. Neměli bychom však zapomínat na to, že takový přístup má své velmi konkrétní oběti, za něž jsme svoji pohodlnou apatičností spoluzodpovědní.

 

Bodláky Václava Duška

Přírodní prameny mizí

21. 6. 2018 / Václav Dušek

V demokracii můžeš mluvit od plic i čeho chceš, ničeho se nezmění. Ničivost ducha postupuje nezadržitelně ku konci. Mlácení prázdné slámy, lídři z keramické hlíny, soustava falešného práva, novodobé otrokářství; v lehkosti slov umírá pravda. Bože, do čeho všeho jsi duše dal?! Zpovykovaný kapitalismus v Podřipsku vytváří mylné představy o budoucnosti evropských struktur. Projevy politických škrholů připomínají katastrofické výklady růžových zítřků – hrabeme se v minulosti a nevidíme si ani na špičku nosu. Kde není příroda chrám, občane, tam čeká neodvratný konec nadějí. Házení hrachu na zeď aktivisty a zelenými zástupci lidu se bude v budoucnu projevovat i ohrožovat sladký život. Vody prý ubývá, budeme vrtat studny k jádru země a riskovat výbuch planety; hlavně nás nestrašte!
Rabujeme svěřenou půdu v zájmu zisku několika lačných bídáků, strháváme svévolně prameny nejen léčivé, drolíme kopce na štěrk, huntujeme vydatně lesy, kupčíme s přírodou a spoléháme na kostrbaté náhody; největší žijící bestií je člověk, nic mu není svatého, nic mu není dobrého, žere, usrkuje, mlaská, libuje si v majetku, úsporách v bankách, vytváří válečné konflikty; strážní věže odstraněny, mezinárodní společenství v rukou nenasytů.

Nemáš-li potřebu vlastnit, kup si letenku do nebe.

Pakovat se na přírodě přinese katastrofy, zločinci se budou skrývat za pomoci pseudovědeckých tvrzení nenasytných vědátorů. Vida, zelený fašismus ohrožuje pokrok a rozvoj – a zelení se motají v bludném kruhu, nevědí, zda jsou pravicoví anebo levicoví… a vláček jim ujel. Ochránci planety jsou pomalí, nedůslední, nepoučení, charisma z nich vyprchalo, politikaření podařených nimrů pohřbilo partajní velikány; zavrtali se do anonymity, odešli do ztracena. Můžeme pouze vzpomínat všech přátel zeleného údolí. Plkali, stříleli slepými po loupežnících, drželi se urputně křesel – marnost je marnost a samá marnost. Být zelený, modrý, oranžový, rudý, žlutý – ničeho nedosáhli naši vzácní prvoci. Krajiny posedlé politickou tmou přibývají.

Politikáři nevymřeli – přepeřili se a vyměnili bidýlka.

Příkrost vyznavačů nekonečného plundrování země vychází z nabubřelého tvrzení amatérů, že příroda si už poradí sama. V děravých kapsách mizí mizerům stamiliony zisku – žlutavý oceán jedu zaplavil polnosti, odvodňování má za následek potopy, záplavy, sesuvy půdy, řeky jsou koryty kanálů, potoky otráveny hamižnými zemědělci, miliardářská esa pomalu hnijí ku konci trvání, v posledních křečích se pomýleně domnívají, že jejich jména budou tesána do kamene – není však malých a velkých zlodějů, bratře – jsou jen zloději! Zpustlíci mravů se holedbají slávou. Nedolují, rabují, nejsou hospodáři, ale prospěcháři – a vládní špičky radí za humny, doma však setrvalé ticho. Lauzři dokáží v pravou chvíli vytasit myšlenkové bláboly, odvádějí naši pozornost třeba i tím, jak názorově pučí jejich zájmové oblasti – a tak nás poučí o poslední schůzce dvou světových lídrů, oj, jak by vše udělali jinak, jak by… kušujte a spravujte zemi, nemáme zájem o vaše bludy, starejte se, aby země nezmírala, pro začátek stačí.

Začne-li pitomost kvést, stane se Podřipsko kvetoucí zahrádkou.

I když to zní podivně – nepřítel je přítel. Místní honorace v malých městečkách vystudovala údajně školy v zahraničí, na východě, doma stěží prolezla devítiletkou. Lenivý mobidik s rozhledem chrousta má chování mafiánského zvrhlíka, otevře ústa, hle, rodí se nápady k popukání. Krást je zábavné, nahrabat majetek, pak odchod do kolumbária, dva věnce, kytka se stuhou, místní dechovka, projev kamaráda mafiósa, vše začíná a končí. Komunální šíbři nejsou svatoušci; odpovědnost za budoucnost se vypařila.

Nekradeš, zvadneš.

Země je přetěžována primitivy, budiž, ale neubývající odpady nás tolik nevzrušují – nějak bylo, nějak bude. Přebytky k likvidaci, špinavé spekulace, jinde smrtící hladomory… a koho to zajímá? Sytý holt hladovému nevěří, pro boha, hlavně nám dejte pokoj s křesťanskými zásadami, desatero již máme překonáno! Máme starosti se zlatými žilami v podzemí hojnosti, jak úspěšně čachrovat s poklady země, to je to, oč tu běží. Do toho všeho přináší stěhování národů nebezpečí ze zchudnutí; stáda utečenců se leckdy chovají odpudivě, nahrávají rasistům k obžalobě přívětivé společnosti. Zasít strach a následně ho nemilosrdně vymýtit! Spoléhání se na vyděšené bytosti přináší rychlá řešení.

Prameny přírodní mizí - stejně tak, jako člověk už nezní hrdě.

Turecko čekají parlamentní a prezidentské volby

21. 6. 2018 / Konstantinos Dimelis


24. června půjdou občané Turecké republiky volit nový parlament a zároveň i prezidenta. Oboje volby se měly původně konat až v listopadu 2019, nicméně prezident Recep Tayyip Erdoğan vyhlásil 18. dubna tyto předčasné volby, aby sklidil ovoce jím iniciovaného referenda z roku 2017, které změnilo systém z parlamentního na prezidentský. Pokud nyní získá prezidentské křeslo, což je velmi pravděpodobné, tak bude mít mnohem silnější postavení, bude stále hlavou státu a nově bude předsedat vládě namísto současného premiéra.


Od roku 2002 vládnoucí islámsko-konzervativní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) sice v (nyní 600členném) jednokomorovém parlamentu ztratila v prvních volbách v červnu 2015 většinu (42 % hlasů), aby jí pak opět získala ve volbách v listopadu 2015 (49,5 %), protože politické strany nebyly schopné dohodnout alianční většinu. Erdoğan, zakladatel AKP a její bývalý dlouholetý předseda, jenž se v roce 2014 stal z premiéra prezidentem, potřeboval již nyní také zúročit rezolutní postup Turecka vůči syrským a iráckým Kurdům u nacionalistických voličů ze Strany národní akce (MHP), se kterými vytvořila AKP (ještě se dvěma malinkými stranami) předvolební koalici Lidová aliance pro oboje volby. Průzkumy veřejného mínění nyní přisuzují AKP kolem 42 % hlasů voličů. MHP v roce 2015 obdržela 16,3 % a 11,9 %, ale její odhady v posledních měsících klesají pod 10 %, což je v Turecku volební práh pro jednotlivě kandidující politické strany. Právě proto Erdoğan podal těmto provládním nacionalistům pomocnou ruku v podobě předvolební aliance, což v Turecku pro současné parlamentní strany nebylo zvykem. Voliči nyní dokonce mohou volit nejen politickou stranu, ale i alianci, pro které také platí volební práh 10 %.

Proti této velmi silné ‚vládní‘ alianci se vytvořila Národní aliance, kterou tvoří nejsilnější opoziční strana, středolevá kemalistická Republikánská lidová strana (CHP), která v roce 2015 získala 25 % a 25,3 % hlasů, spolu s umírněnými nacionalisty, kteří se odtrhli od MHP a zformovali novou Stranu dobra (İYİ) s preferencemi nad 10 % a s menšími stranami, islamistickou Stranou blaženosti a středopravou Stranou demokratů. Mnohými analytiky bylo velkým zklamáním vyloučení z koalice pro-kurdské Lidově demokratické strany (HDP), složené z krajně levicových stran, zelených a největší levicové pro-kurdské strany BDP. V roce 2015 bylo velkým překvapením, že překročila volební práh (13,1 % a 10,8 %). Nyní se však její preference pohybují jen velmi těsně nad 10 %. HDP byla z Národní aliance vyloučena za její nejasné styky se zakázanou teroristickou Stranou kurdských pracujících (PKK), ale pokud nepřekročí volební práh, tak tím nejednotnost opozice pomůže vládní AKP k opětovné většině v parlamentu a jednobarevné vládě. Levicová HDP se odmítla spojit na národnostním základě s krajně-pravicovou kurdskou stranou HÜDA-PAR.

Této zranitelnosti opozice si je vědom i prezident Erdoğan. Z uniklé nahrávky jeho projevu na uzavřeném mítinku voliče AKP nabádal, aby se stali v hojném počtu členy volebních okrsků a měli pod kontrolou volební urny. Měli především cílit na voliče HDP a udělat „speciální práci“, aby „byla práce udělána, než vůbec začne“. Erdoğan totiž nechal změnit volební zákon, který uzákonil neověřené hlasovací lístky, tedy, že není nutné, aby do uren vhazované volební lístky musely mít razítko příslušné volební komise. Zahraniční analytici i opozice toto uzákonění považují za do očí bijící porušení základních principů transparentnosti voleb. Toto usnadnění volebních podvodů možná již Erdoğanovi pomohlo schválit referendum o prezidentském systému v loňském roce.

Tyto volby budou prvními po nezdařeném pokusu o puč. 15.7.2016 některé složky armády provedly puč proti vládě a prezidentu Erdoğanovi, jenž byl ale včas informován, vyvázl z léčky a přes mobilní aplikaci FaceTime oslovil lid Turecka, aby se pučistům postavil na odpor, aby lidé vyšli do ulic, což přes noc uposlechly statisíce obyvatel a pučisté, kteří si evidentně nepřáli velké krveprolití (zemřelo 294 lidí), to vzdali. Erdoğan z puče ihned obvinil hnutí Fethullaha Gülena, prominentního tureckého islámského učence žijícího v USA, a státní úřady vyhlásily grandiózní čistky všech pučistů a gülenistů nejen ze státního aparátu, protože byly ve špičkách armády, policie a justice, ale i ze soukromých společností. Bylo zatčeno přes 50 tisíc lidí, ze zaměstnání jich bylo propuštěno přes 150 tisíc, bylo uzavřeno přes 1300 spolků, 180 médií. Turecko vede v celosvětových statistikách v počtu uvězněných novinářů. Od doby puče panuje, neustále obnovovaný, výjimečný stav, takže i tyto volby proběhnou za tohoto výjimečného stavu strachu, kdy opozice nemá řádné možnosti agitovat a oslovovat voliče.

Erdoğan gülenistické hnutí pro jeho velký politický vliv na policii a soudy nazýval „paralelní struktura". V Turecku se příznivci tohoto hnutí rekrutují z řad studentů, akademiků, odborářů, podnikatelů, novinářů. Lze jistě spekulovat, že toto hnutí gülenistů vyrostlo z islámského mystického súfismu, má zřejmě podobné struktury jako zednáři na Západě, nicméně ve srovnání s vládou Erdoğana, kdy slovo autoritářský je velmi mírné, se jedná o formu moderně orientované verze umírněného islámu, kterou toto hnutí šířilo do světa zakládáním škol a charitativní činností. Propaguje harmonii vědy s náboženskou tradicí, mezináboženský dialog, demokratický systém více politických stran a nenásilí. Nebo je snad lepší hnutí wahhábistické, šířené ze Saúdské Arábie do celého světa, kdy petrodolary stavějí mešity a náboženské školy a Saúdi tam dosazují své imámy? Nebo snad hnutí Muslimské bratrstvo, šířené z Egypta, také velmi konzervativní, nesnášenlivé a málo kompromisní, za což bylo v roce 2013 odstraněno z vládnutí v Egyptě. Umírněnější odnoží Muslimského bratrstva je i Erdoğanova AKP a turecká vláda. Erdoğanova AKP by bez dřívější podpory gülenistů nikdy nemohla převzít v Turecku vládu!

Erdoğan oproti volbám v roce 2015 ztratil dlouholetou oporu svojí strany, Ahmeta Davutoğlua, jenž nesouhlasil se změnou na prezidentský systém a v květnu 2016 rezignoval na premiéra i lídra strany AKP. Ekonomika v posledních několika letech nevykazuje vysoké přírůstky jako dříve, Turecko trápí vysoká inflace (přes 10 %), roste deficit běžného účtu, turecká lira ztratila za tři roky 40 % své hodnoty, Erdoğan běsní proti ratingovým agenturám.

I změna na prezidentský systém značí vůli Erdoğana vytvořit z Turecka na Středním východě velmi silného hráče, jenž mazaně osciluje mezi Ruskem a USA. Putinova první zahraniční cesta směřovala do Ankary, Rusko teď dodává Turecku protiraketový systém S-400 (neslučitelný se zbraněmi NATO), za což je Spojenými státy káráno, ale to je asi tak všechno. Senát sice před pár dny zablokoval prodej moderních stíhaček F-35 Ankaře, nicméně USA zrazují milice Kurdů v Sýrii (YPG), které pomohly vítězit nad Islámským státem, když nejdříve pod tlakem tureckých tanků a děl musely vyklidit Afrín a nyní vyklízejí po dohodě Turecka s USA i Manbidž, kde budou muset odevzdat zbraně, které dostaly od USA. Dohoda s Irákem, Kurdskou regionální vládou a USA také umožnila Turecku na severu Iráku nejen vyčistit od PKK 30 km do hloubky část hor Kandil, ale také si tam zřídit trvalé menší základny. Na člena NATO si turecká vláda vede dál svoji do značné míry nezávislou islamistickou zahraniční politiku. NATO ale Turky potřebuje, protože mají druhou největší armádu v NATO, střeží přístup do Černého moře a USA i aliance zde mají mnoho základen pro kontrolu Středního východu a Ruska.

Ze všech států, kde je doma islám, je Turecko nejvíce slyšet při obraně Palestinců. Např. při nedávných střetech v Gaze, kdy zemřelo 59 Palestinců, Erdoğan neváhal nazvat Izrael poněkolikáté teroristickým státem a vyhlásil v Turecku třídenní smutek. Dělá to i proto, že by chtěl v (podle něj reformované) RB OSN zastupovat celý muslimský svět. Poté, co Rakousko tento měsíc uzavřelo 7 mešit placených z muslimských států, Erdoğan pohrozil náboženskou válkou „křižáků a půlměsíce“. Rétoriku má současný prezident vytříbenou především před volbami. Referendum o prezidentském systému mu totiž pomohly vyhrát právě hlasy Turků žijících v Německu (cca 1,4 miliónů voličů). Když Erdoğanovi některé západní státy, včetně Německa, nedovolily agitovat na své půdě, tak sezval předvolební shromáždění do Sarajeva, odkud pak odjely do těchto západních zemí tisíce Turků agitovat pro současného prezidenta.

A jak to vypadá s prezidentskými kandidáty? Dřívější spolupředseda HDP Selahattin Demirtaş kandiduje z vězení, kde čeká na rozsudek za údajné styky se zakázanou PKK spolu s dalšími deseti poslanci HDP (má preference 10 %). Opoziční strany z Národní aliance nejprve uvažovaly o společném kandidátovi, o bývalém prezidentu Abdullahu Gülovi (byl mnohem více tolerantnější než Erdoğan), nicméně ten kandidaturu vzdal poté, co jej navštívil velitel generálního štábu Hulusi Akar... Republikáni z CHP pak za svého kandidáta jmenovali fyzika Muharrema İnce a Strana dobra jmenovala svoji předsedkyni Meral Akşener. Preference obou přibližně kopírují preference jejich stran, tj. 25 % a 10 %, což je škoda, protože Meral Akşener v poslední době velmi tvrdě kritizuje Erdoğana a i jako žena by mohla oslovit více opozičních voličů. Tito 2 kandidáti mají největší šanci stát se vyzyvateli Erdoğana ve 2. kole, pokud k němu vůbec dojde. Neboť v silně polarizované společnosti má prezident Erdoğan na jedné straně stále mnoho sympatizantů, především z řad věřících muslimů a Turků (čti: ne Kurdů). V minulých prezidentských volbách v roce 2014 byl zvolen 51,8 % hlasů již v prvním kole. Na druhé straně Erdoğan, bojující proti gülenovcům i proti všem Kurdům (doma i za hranicemi), si vytváří stále více nepřátel.



Za Trumpovými nehoráznostmi hledejme i naše selhání

21. 6. 2018

Spousta levičáků varovala, že pokud nezměníme špatnou imigrační politiku Baracka Obamy (šéfdeportátor), tak se tato politika jenom zhorší – a zabijácká kampaň dronů, jejíž vykonavatelé se nikomu nemusí zodpovídat, se rozšíří. Tohle není jen Trump. Dělá odporné věci, které ale sám sliboval, poznamenává na Twitteru investigativní novinář Jeremy Scahill.


To je tragické! V té kleci by přece měla být Hillary...

21. 6. 2018

První kreslený komentář karikaturisty Roba Rogerse nyní na volné noze, kterého po pětadvaceti letech vyhodili z pittsburských novin za kritiku Donalda Trumpa:




Facebooková kampaň ve prospěch vězněných imigrantských dětí shromáždila 12 milionů dolarů

21. 6. 2018



Dvojice Američanů ze San Francisca, kteří byli šokováni osudem dětí oddělených od rodičů na mexické hranici, zahájila sbírku na Facebooku a doufala, že se pro ně vybere na právní pomoc  jedné rodině pro precedenční případ 1500 dolarů. O čtyři dny později dosáhla vybraná částka 12 milionů dolarů. 301 000 lidí přispělo v průměru 50 dolary.


Ten pán neví, proč ti lidi vstávají...

21. 6. 2018

Všichni, kdo zastávají názor, že "uprchlíci by se měli vrátit tam, odkud přišli, by se měli podívat na tohle:

Tento pán byl pozván do televizního pořadu, ale netuší, proč najednou všichni vstali. Padaesát let udržoval obrovské tajemství. Ale nakonec bylo prozrazeno.

V roce 1938 začal Sir Nicholas Winton sám, na svou vlastní pěst, zachraňovat židovské děti před holocaustem. Úspěšně přivezl 669 židovských dětí z Československa do Británie... a pomohl jim najít v Británii nové rodiny. Většina rodičů těchto dětí zahynula v koncentračním táboře v Osvětimi.

Avšak Winton se o tom nikomu nezmínil. Až jednoho dne jeho manželka, Grete, nalezla o 50 let později na půdě zápisník. Obsahoval jména a fotografie dětí, které Winton zachránil. Jeho manželka ten zápisník dala novinářce a Winton byl pozván do televize... ale neví, že všechny osoby v hledišti jsou děti, které zachránil. Jsou teď dospělí a přišli mu osobně poděkovat.

Nicholas Winton zemřel v roce 2015, ve věku 106 let.

Pomozte nám sdílet tento příběh na počest Sira Nicholase Wintona a na památku všech, kteří byli usmrceni při holocaustu.


Za jak šokujících podmínek žijí slepice (i) v Babišových velkochovech... Koho by to zajímalo, že?

21. 6. 2018

Aktualizace: Facebook rozhodl, že toto video slepic v klecích obsahuje "násilný obsah" a zablokoval jeho embedding. (Zajímavé, že jim nevadí, že toto se těm slepicím skutečně děje, hlavně aby to nebylo na Facebooku.) Můžete ho sledovat pouze přímo na Facebooku, viz níže.

Záběry  byly pořízeny v podnicích AG MAIWALDAGRO PR ODUKCE, VEJCE CZ a Druko Střížov (Agrofert).

 Majitelé velkochovů popřeli, že záběry jsou od nich. V chovech s podestýlkou žijí slepice v daleko lepších podmínkách. Kupujte vejce od slepic s podestýlkou, jejich kód začíná dvojkou. Vejce od slepic z níže zobrazených koncentráků mají kód začínající číslem 3.

Hundreds of thousands of chicken held in cages live under shocking conditions in the Czech Republic

21. 6. 2018

Update: Facebook has flagged up "violent content" in this video about chicken and made impossible to embed it. If you want to watch it, you must open Facebook and accept their warning, see below.

This has been revealed by this film, transmitted by Czech Television. 
 
The footage was filmed with a hidden camera in the following Czech firms: AG MAIWALD, AGRO PRODUKCE, VEJCE CZ and DRUKO STŘÍŽOV, which is owned by the current Czech PM Andrej Babiš.

All the firms are denying that the footage was filmed in their farms, but are refusing  to allow reporters access to them. The owners of the firms insist that they respect all EU rules with regard to rearing poultry.

 

Zrušení politiky odebírání imigrantských dětí neznamená, že více než 2300 odebraných dětí bude vráceno rodičům

21. 6. 2018

Na to upozorňuje deník New York Times.

Americké ministerstvo spravedlnosti varovalo, že je možné, že praxe odebírání dětí imigrantským rodičům se obnoví po 20 dnech, pokud neposkytne federální soudce vládě pravomoc je věznit po delší dobu.

Činitel Health and Human Services zdůraznil, že už imigrantským rodičům odebraných 2300 dětí nebude vráceno rodičům, protože ti jsou vězněni podle imigračních procedur.



Proti nesystémovému propouštění v Českém rozhlase

20. 6. 2018

tisková zpráva



Odborová organizace Českého rozhlasu a další pracovníci Českého rozhlasu jasně odmítli chystané hromadné propouštění. Členové odborů i neorganizovaní pracovníci na dnešní mimořádné schůzi představili Otevřený dopis proti nesystémovému propouštění zaměstnanců ČRo v tomto znění:



  • Rada odborové základní organizace a další pracovníci a pracovnice Českého rozhlasu odmítají plánované propuštění 100 – 120 zaměstnanců, které generální ředitel Českého rozhlasu vyhlásil 5. června 2018.

  • Nepříznivou finanční situaci Českého rozhlasu nezavinili zaměstnanci, a proto nemohou na překotné řešení situace doplatit ztrátou místa. Za vývoj finanční bilance nesou zodpovědnost představitelé managementů – minulých i současného. Přesto ještě 5. června 2018 trval generální ředitel na tom, že nebude usilovat o zvýšení koncesionářských poplatků.

  • Jsme přesvědčeni, že propuštění zaměstnanců na principu plošně stanovených kvót se negativně promítne do úrovně programu. Po takto masivním odchodu zaměstnanců nebude v žádném případě možné zachovat dosavadní rozsah a kvalitu služeb Českého rozhlasu.

  • Požadujeme, aby vedení Českého rozhlasu od tohoto záměru ustoupilo a předložilo personální koncepci s návazností na koncepci rozvoje a programu Českého rozhlasu.

Pod dopis se za jednu hodinu podepsalo více než 100 pracovníků, podpisové archy jsou nyní k dispozici dalším zaměstnancům Českého rozhlasu.

Vedení Českého rozhlasu prosazuje masivní propouštění bez představy, jaké dopady to bude mít na úroveň programu,“ varuje předseda Rady odborové základní organizace Jiří Hubička.


Sběr podpisů pod tento dopis potrvá do 27. června 2018. Iniciátoři dopisu předali text vedení Českého rozhlasu a následně ho zaslali na vědomí Radě Českého rozhlasu, Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, Volebnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Českomoravské konfederaci odborových svazů a ministerstvu kultury ČR.



Jiří Hubička
předseda Rady základní odborové organizace



V Evropě teď jde o všechno

20. 6. 2018

V nové situaci jsou konflikty ultralevice s centristy zbytečným odváděním pozornosti


Rozhodujícím okamžikem pro budoucnost Evropy budou volby do Evropského parlamentu v květnu 2019. Při té příležitosti se ultrapravicové a populistické strany pokusí ovládnout Evropskou unii. Dramatické události za posledních čtrnáct dní, v Německu a v Itálii, jsou jen předzvěstí nadcházejícího konfliktu, píše Natalie Nougayrede.

Otázka migrace je začátkem velkého evropského konfliktu dvou různých pojetí politiky: liberálnědemokratické, otevřené společnosti oproti uzavřené pevnosti Evropa, iliberální a nesnášenlivé. Vítězství iliberalismu by hrálo do rukou protievropským předákům ve Washingtonu a v Moskvě, kteří by měli prospěch ze vzniklého chaosu, který silně podporují.

Červen 2018 otřásl liberálním pořádkem Evropy bezprecedentním způsobem. Nejprve přišlo vítězství ultrapravice v Itálii (je to první zakládající stát EU, jemuž vládne nyní ultrapravicová vláda), která začalo odmítat lodi se zachráněnými uprchlíky. Pak začal hovořit jednatřicetiletý rakouský kancléř Sebastian Kurz, který je v koalici se Stranou svobody, založenou v padesátých letech bývalými nacisty, o potřebě utvořit novou "osu ochotných" s populisty v Itálii a v Maďarsku.

Pak došlo k útoku na Angelu Merkelovou v Berlíně. Ta dostala ultimatum čtrnácti dnů od Horsta Seehofera z CSU, strany, která přijala ultrapravicovou protiimigrantskou rétoriku strany AfD. A pak zveřejnil Donald Trump jeden z nejprovokativnějších tweetů svého prezidentského úřadu. " Lidé v Německu se obracejí proti svému vedení, protože migrace otřásá už tak chabou berlínskou koalicí." Trump se zjevně snaží Merkelovou svrhnout. Předtím Trump podpořil iredentismus v Evropě, když tvrdil, že "Krym je v Rusku, protože lidé tam mluví rusky." Určitě ten signál dobře slyšeli ultrapravicoví maďarští iredentisté, kteří sní o vytvoření Velkého Maďarska na úkor Slovenska, Srbska a Rumunska?

Vladimír Putin prý čeká na pozvání z Washingtonu na schůzku s Donaldem Trumpem - Kurz by chtěl tento summit uspořádat ve Vídni.

Seehofer, Orbán a další chtějí svrhnout v EU liberální pořádek. Chtějí EU pozměnit, aby byla založena na jejich konzervativních, křesťanských, nacionalistických postojích a domnívají se, že je Západ terčem útoku nebělochů a muslimské hrozby a migrace. Chtějí Evropu ovládnout. Součástí této "osy" bude polská populistická vláda a části Balkánu.

Zprávy přicházející z Evropy nejsou všechny špatné. Zbývá ještě Macron a Merkelová a Španělsko má novou středolevicovou vládu. Ekonomika EU si vede líp a z průzkumů veřejného mínění vyplývá sílící podpora pro evropskou organizaci.

Avšak pro demokraty po celé Evropě nastala doba rozhodování. Všechny síly, stavějící se proti ultrapravici, se musejí sjednotit. V nové situaci jsou konflikty ultralevice s centristy zbytečným odváděním pozornosti.

Podrobnosti v angličtině ZDE



Německo nemůže samo udržet globální liberální řád, který nevytvořilo

20. 6. 2018 / Karel Dolejší

Merkelová s Macronem usilují téměř o nemožné: Pokoušejí se reformovat Evropskou unii tak, aby uvnitř ní dál přežily a platily liberální principy, které na globální scéně primárně Trumpovým působením před našima očima zanikají.

Zda se projekt reformy EU podle německo-francouzských plánů podaří uskutečnit, samozřejmě ani zdaleka netušíme. Krizových a rozkladných procesů na evropské úrovni v posledních letech přibývá mnohem rychleji, než kreativních návrhů nových opatření a řešení. V principu však existuje slušná šance uspět, navzdory tomu, čím přetékají převážně extrémně euroskeptická česká média.

Jinou otázku ovšem představuje uchování globálního liberálního řádu jako takového. Navzdory nadšeným ódám na "lídryni svobodného světa Merkelovou" z per takových veličin jako Timothy Garton Ash je Německo v této oblasti takřka bezmocné. Zmíněný globální mezinárodní řád nevytvořilo (v převážné míře byly jeho autorem poválečné USA) - a nedisponuje samo ani mocí a vlivem, které by umožnily prostou konzervaci statu quo.

Takže s největší pravděpodobností sledujeme pokus uzavřít a zakonzervovat zbytky kdysi globálního řádu do hranic evropského integračního uskupení. A "zbytky" - to tu opravdu znamená zbytky. Drobečky. To, co se vůbec podařilo starostlivě sesbírat a uchránit.

Meze německého vlivu na globální scéně se projevují i u tématu uprchlické krize, která vážně rozkolísala kdysi takřka nedotknutelné politické postavení kancléřky. Merkelová nakonec v této záležitosti potichu ustupuje. Ustupuje, aby sama vůbec politicky přežila.

Není to první evropský "taktický" ústup od principů. A nebude bohužel ani poslední.

Merkelová s Macronem oznámili plán zavedení společného rozpočtu eurozóny

20. 6. 2018

Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron posazují zavedení společného rozpočtu eurozóny a nouzové financování v rámci reforem EU. Dohodli se také na omezení přístupu uprchlíků do Evropy.

Německo a Francie se dohodly "otevřít novou kapitolu" vztahů v Evropské unii, když kancléřka Merkelová a prezident Macron jednali o finální podobě plánů reforem devatenáctičlenné eurozóny, včetně nového paralelního rozpočtu.

Úterní jednání na hradě Meseberg u Berlína probíhala ve znamení boje kancléřky o přežití, které závisí na nalezení evropského řešení prevence dalšího přílivu migrantů do Německa, zatímco oba lídři vsadili svou budoucnost na další reformu EU.

EU má zřídit jednotný rozpočet eurozóny k podpoře investic a prosazování ekonomického sbližování devatenácti členských států.

Nový rozpočet začne fungovat od roku 2021, ale detaily financování je dosud třeba dopracovat.

Merkelová prohlásila, že bankovní unie by mohla vzniknout teprve po redukci individuálních bankovních rizik.

Pokud jde o migraci, lídři oznámili, že budou prosazovat větší solidaritu mezi členskými státy EU k zajištění evropského řešení přílivu uprchlíků.

Oba zopakovali, že proud uprchlíků do Evropy musí být omezen. Merkelová hovořila o potřebě posílit pohraniční agenturu Frontex.

Došlo také k dohodě o snížení počtu evropských komisařů, kterých je nyní 28.

Ve vztahu k širším reformám zahrnujícím zahraniční politiku a obranu, Merkelová prohlásila: "Chceme, aby Evropa nalezla své místo v multilaterálním světě." Unie podle ní musí na světové události reagovat rychleji a "nebudeme vždy čekat na absolutní konsensus".

Navrhované reformy budou diskutovány na summitu lídrů EU ve dnech 28. - 29. června.

Zdroj v angličtině: ZDE

Jak aktuální: Předsudky jsou pro nás vyráběny. Vyráběny někým, kdo z toho bude mít prospěch

20. 6. 2018

"Víte, my lidé se nerodíme s předsudky. Ty předsudky jsou pro nás vyráběny. Vyráběny někým, kdo něco chce. Pamatujte si to, až zase uslyšíte takovéto řeči. Někdo z toho bude mít prospěch. A vy to nebudete. "



1943. Americké ministerstvo války vydalo tento film, aby se Američané měli na pozoru před fašisty.  Je děsivé, jak je to aktuální dnes, viď, Miloši Zemane:



"Já náhodou znám fakta. Přátelé. Já jsem jen obyčejný Američan. Ale jsem americký Američan. A z některých věcí, které vidím v této naší zemi, se mi pění krev. Vidím tady cizince, kteří mají peníze. Vidím negry, kteří mají zaměstnání, která patří mně a vám. A říkám vám: Jestliže dovolíme, aby se tyhle věci děly dál, co se stane s námi, skutečnými Američany?"

Muž: "Tyhle řeči jsem už slyšel. Nikdy jsem ale nečekal, že je uslyším v Americe."

"Pravda o negrech a o cizincích. Pravda o katolické církvi!"

Muž: "Vy tomu, co říká, věříte?"

Druhý muž: "Nevím. Zdá se mi to rozumné."

"A já vám říkám, přátelé! Nikdy nebudeme moci tuto zemi považovat za svou vlastní, dokud to nebude země bez negrů. Bez cizinců. Bez katolíků. Bez svobodných zednářů."

Druhý muž: "Zednářů? Zedníků? Co je špatného na zednících? Já jsem zedník. Ten člověk mluví o mně!"

Muž: "A to už je něco jiného, že?"

"To jsou vaši nepřátelé! To jsou lidé, kteří se snaží ovládnout naši zemi! Teď je znáte. Víte, co představují. A  vy a já proti nim musíme bojovat. Zničit je, dřív než oni zničí nás."

Muž: "Než řekl zednáři, zedníci, vy jste byl ochoten s ním souhlasit."

Druhý muž: "Ano, ale on mluvil o - co ti druzí lidé?"

Muž: "My ale v téhle zemi nemáme žádné druhé lidi. My jsme Američané, my.

Druhý muž: "Ale co vy? Vy přece nejste Američan."

Muž: "Já jsem se narodil v Maďarsku, ale teď jsem americkým občanem. A já jsem viděl, co tyhle řeči dokáží způsobit. Viděl jsem to v Berlíně. Slyšel jsem tatáž slova, která jsme slyšeli dnes. Ale tehdy jsem byl hlupák. Myslel jsem si, že nacisté jsou šílení. Stupidní fanatici. Ale bohužel tomu tak nebylo. Víte, oni věděli, že nemají dost síly na to, aby porazili jednotný národ. Tak oni rozdělili Německo na skupinky lidí. Používali předsudky jako praktickou zbraň k ochromení národa. Samozřejmě, nebylo jednoduché to dokázat. Museli pracovat nesmírně usilovně, aby se jim to podařilo. Víte, my lidé se nerodíme s předsudky. Ty předsudky jsou pro nás vyráběny. Vyráběny někým, kdo něco chce. Pamatujte si to, až zase uslyšíte takovéto řeči. Někdo z toho bude mít prospěch. A vy to nebudete.

Už zemřelo nejméně 34 361 uprchlíků. Počet stále roste

20. 6. 2018

Dnes je Světový den uprchlíků

 
Existuje velmi znepokojující pravda: Lidé umírají při pokusech dostat se do Evropy už více než dvacet let. Příběhy mrtvých shromažďuje holandská nevládní organizace United for Intercultural Action (v ČR je jejím zástupcem Mirek Prokeš). Touto organizací vydaný dokument - The List, Seznam,  vydal deník Guardian dnes, ve Světový den uprchlíků.

Vyplývá z něho, že lidé neumírají jen na moři. Umírají i ve vazebních střediscích, v azylových jednotkách a v centrech měst. Asi 400 uprchlíků spáchalo sebevraždu, více než 600 uprchlíků usmrtili jiní lidé.

Hlavním problémem, na který poukazuje The List, je že uprchlíci umírají už 25 let. Dokazuje to, že lidé, kteří dnes předstírají, že jsou tím šokováni, měli být šokováni už dávno," konstatuje  Thomas Spijkerboer, profesor migračního práva na Vrije Universiteit v  Amsterodamu.



Většina úmrtí uprchlíků, kteří se snaží dostat do Evropy, byla způsobena utopením. Dobrovolníci shromáždili údaje o 27 000 lidech, kteří se od roku 1993 utopili. Je to 80 procent všech případů úmrtí.

K velkému nárůstu počtu úmrtí utopením došlo po roce 2014 v důsledku vážného zhoršení konfliktu v Sýrii. Mrtví ze Sýrie se přidali k mrtvým ze subsaharské Afriky a z jižní Asie. V roce 2013 zahynulo utopením více než 900 osob. V roce 2017 to bylo 3500 osob.

Vlna veřejných sympatií pro osud uprchlíků v Evropě byla rychle nahrazena nenávistí vůči stoupajícím počtům příchozích v letech 2015 a 2016, kdy v Evropě požádaly o azyl téměř tři miliony lidí.


Evropská unie se pokusila problém zpět do Afriky a založila fond EU-Afrika v hodnotě 2 miliardy euro (!) jehož cílem je přimět africké země, aby bránily cestě uprchlíků do Evropy.

Důsledkem této politiky je to, že lidé nyní umírají na cestě v Africe a v libyjských koncentračních táborech. Tyto smrti nikdo nezaznamenává.

Problém uprchlíků ovšem nekončí, když se dostanou do Evropy. Evropské země záměrně řeší jejich žádosti o azyl nesmírně pomalu. Viz případ pětadvacetiletého muže z Guineji, který zažádal o azyl v Belgii v roce 2008. Až v roce 2015 mu ho belgické úřady odepřely a on spáchal sebevraždu tím, že se podpálil před budovou belgického azylového úřadu.

Británie je jedinou zemí na světě, která vězní neregulérní migranty na dobu neurčitou a v britských vazebních střediscích zemřelo více než 50 migrantů. Jedním z nich byl Manuel Bravo, který se oběsil v britském vazebním středisku Yarl's Wood v roce 2005, den předtím, než měl být se synem deportován zpět do Angoly. Věděl, že britští imigrační úředníci nebudou moci deportovat jeho třináctiletého syna Antonia bez rodiče.

The List také zaznamenává případy zabitých lidí poté, co je evropské země deportovaly zpět do jejich domovských zemí. Nejnovější tři případy jsou případy tří Afghánců, které po deportaci z Evropy v Afghánistánu usmrtil Taliban. Takto zemřelo více než 700 lidí. Více než 100 lidí zemřelo po kontaktu s evropskou policií, pohraničními strážemi či vojáky.

Sestavovatelé seznamu přiznávají, že je nekompletní. Tisíce mrtvol leží na dně Středozemního moře.  Nikdo neví, kolik uprchlíků zahynulo cestou přes Saharu. Nikoho to nezajímá.

Deník Guardian publikoval dne 20. června The List jako tištěnou přílohu ke svému dnešnímu vydání.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Trump bude věznit rodiny společně

20. 6. 2018



Po zuřivé celostátní reakci v USA proti Trumpově politice odebírání malých dětí od uprchlíků Trump nyní zdá se ustoupil a vyjádřil se, že "budeme zadržovat rodiny společně". Dodal však: "Musíme však i nadále udržovat tvrdost, nebo naše země bude přeplněná lidmi, zločiny, všemi věcmi, které nepodporujeme a nechceme."




U soudu v Texasu začínají soudní procesy s prvními desítkami imigrantů, kteří překročili hranici do USA. Ve skutečnosti však nespáchali žádný trestný čin, neboť překročit hranici a žádat o azyl má právo každý.

Deník Washington Post upozorňuje, že Donald Trump v posledních dnech stále více a častěji veřejně lže.  Za 497 dní svého prezidentství rozšířil Trump 3251 lživých nebo zavádějících tvrzení - v průměru 6,5 lží denně.

Za poslední týden se Trumpova lhavost zintenzivnila jak do počtu, tak to závažnosti témat. Trump lhal o údajně zvyšující se kriminalitě v Německu, v důsledku příchodu uprchlíků, zatímco se v Německu kriminalita drasticky snížila, lhal o vyšetřování, které vede proti Trumpově předvolební kampani Robert Mueller a lhal i o svém kontroverzním opatření odebírat malé děti imigrantům přicházejícím do USA přes mexickou hranici.

Psychologové upozorňují, že opakování lží je velmi efektivní, protože občané začínají opakovanou lež považovat za pravdu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

My dnes máme v Americe vězení pro nemluvňata

20. 6. 2018



I když, možná: Měli bychom klást tu vinu těm nemluvňatům, přece! Jestliže nemluvňata nechtěla být odebrána svým rodičům a poslána do vězení, neměla přelézt přes hranici! Nebrečte, nemluvňata, učinila jste své rozhodnutí, tak s tím musíte žít!

Jak činí ukradení tisíců dětí od jejich rodičů a jejich umístění do klecí Američany bezpečnějšími? Lidi mají skutečně pocit, že je ohrožují malé děti? Existuje vlna zločinnosti, kterou páchají nemluvňata, o níž jsem dosud jaksi neslyšel?



Byly to CIZINECKÉ děti, takže to nevadilo...

20. 6. 2018

"A vlk ty děti sežral a pak vyplivl jejich kosti. Ale byly to cizinecké děti, takže to nevadilo..."

Toto je autentický kreslený komentář Dr. Seusse, který v roce 1941 kritizoval  americké rozhodnutí nepouštět do USA židy prchající z Německa před Hitlerem. Všimněte si, co má matka čtoucí pohádku napsáno na košili...

Právníci a zdravotníci, kteří navštívili vazební střediska pro děti tzv. "křehkého věku" svědčí o tom, že viděli místnosti plné brečících dětí předškolního věku.

"Jak je možné, že se oni rozhodli věznit v institucích tak malé děti? Musím říct, že to prostě vůbec nemůžu pochopit," sdělil listu Boston Globe Kay Bellor, viceprezident programů Luteránské služby pro imigraci a pro uprchlíky. "Oni vězní batolata."

Ano, některé vězněné děti jsou nemluvňata, konstatuje list Boston Globe.

Lékaři a právníci, kteří navštívili vazební střediska, uvedli, že jsou čistá a bezpečná, jenže děti - které nemají tušení, kde jsou jejich rodiče - jsou hysterické, silně brečí a zoufají si.

Alicia Lieberman ze sítě pro raná traumata na University of California poukazuje na to, že desítky let studií dokazují, že oddělení malých dětí od rodičů způsobuje trvalé emocionální poškození.

"Děti jsou biologicky naprogramovány, aby rostly nejlépe v péči rodičů. Když je to pouto porušeno, děti reagují na nejhlubší fyziologické a emocionální úrovni," varovala. "Jejich strach vyvolá množství stresových hormonů, které naruší neurální obvody v mozku, vyvolají vysokou míru úzkosti, způsobí, že častěji propadají fyzickým i duševním chorobám a poškodí jejich schopnost zvládat své emoce, důvěřovat lidem a zaměřit svou pozornost na činnost odpovídající jejich věku."

Trumpova vláda odebrala za poslední cca měsíc více než 2300 malých dětí jejich rodičům.

Trump čelí ostré kritice za oddělování imigrantských dětí od rodičů

20. 6. 2018



Republikánská strana a americká veřejnost reagovala se zuřivou kritičností na Trumpovu strategii oddělování uprchlických dětí od rodičů na texaské hranici. Rodiny jsou děleny, proto, že Trump chce imigranty trestně stíhat za překročení americké hranice, i když to není trestný čin: imigrant má právo překročit hranici a požádat o azyl. Děti nemohou být zadržovány ve vazebních střediscích pro dospělé, proto jsou separovány od rodičů.  

Podle celostátního amerického průzkumu, provedeného Quinnipiac University, proti oddělování dětí od rodičů jsou dvě třetiny amerických voličů. Zuřivá kritika od demokratických i republikánských politiků, bývalých prvních dam, církví, komentátorů a podnikatelů sílí.

Trump nicméně přilévá oleje do ohně. V úterý napsal na Twitteru: "Demokraté chtějí, aby imigranti zaplavili a zamořili tuto zemi."

Zatímco Trump prohrává válku o americké veřejné mínění, základna Republikánské strany jeho strategii odebírání dětí imigrantským rodičům podporuje poměrem 55 procent ku 35 procentům. Zatímco američtí občané jako celek odmítají stavbu zdi na hranici s Mexikem poměrem 58 procent ku 39 procentům, tři čtvrtiny Republikánů ji podporují.

Nicméně reakce veřejnosti na oddělování dětí od rodičů - od 5. května do 9. června bylo odebráno 2342 dětí od 2206 dospělých znepokojuje mnoho Republikánů, kteří čelí v listopadu volbám. Emotivní záběry dětí v klecích přiměly celou řadu Republikánských politiků, aby to kritizovali.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Angličané chtějí brexit, i kdyby se Británie rozpadla

20. 6. 2018

Pozoruhodně fundamentalistické názory zaznamenal v Británii průzkum lorda Ashforda. Do značné míry je to způsobeno maniakální euroskeptickou propagandou britského bulvárního tisku, jemuž nyní do značné míry ustupuje i rozhlas a televize BBC, které bez věcné korekce vysílají fantazie stoupenců brexitu, blouznících o obnovení "britského impéria" a "zlaté doby minulosti" (která nikdy nebyla), jež prý nastane po "osvobození od jha Evropské unie".  Informace, že brexit bude znamenat katastrofu, například pro leteckou dopravu, která ani nyní není po březnu 2019 zajištěna, a předpis, že evropský výrobek se musí skládat z 55 procent ze součástek, vyrobených v Evropské unii, což Británie už nebude, bude znamenat katastrofu pro britskou ekonomiku. To řadoví občané nevědí.

Většina občanů, kteří v Británii hlasovali pro brexit, 63 procent, ho vyžaduje, i kdyby to znamenalo, že Skotsko, Wales a Severní Irsko opustí Spojené království. Největší počet těchto voličů podporuje konzervativce (73 procent!), i když se jmenují Konzervativní a unionistická strana:






59 procent občanů Severního Irska si myslí, že v důsledku brexitu je sjednocení Severního Irska s Irskou republikou pravděpodobnější:






Britští občané poměrem 41 procent ku 32 procentům dávají přednost tvrdé hranici mezi Severním Irskem a Irskou republikou (i když to zřejmě povede k obnovení terorismu), než aby Británie zůstala v evropské celní unii. Stoupenci brexitu to podporují z 66 procent a voliči Konzervativní strany  z 67 procent!

Podrobnosti v angličtině ZDE  

Polsko: Opozice varuje, že eurofondy mohou být zmrazeny

20. 6. 2018

Opoziční lídři tvrdí, že jejich vítězství v parlamentních volbách v příštím roce by zajistilo fondy EU, které mohou být za stávající vlády zmrazeny.

V pondělí se první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans sešel s řadou polských politiků. Brzy odpoledne jednal s předsedkyní ústavního soudu Julií Przyłębskou. Jednal také s premiérem Morawieckim a ministrem zahraničí Jackem Czaputowiczem.

"Teď nastává okamžik, kdy si velmi detailně vyjasňujeme pozice," řekl Timmermans na tiskové konferenci. "Sdělili jsme své podmínky, polská vláda na to reagovala a bylo dobré dnes probrat tyto věci v úplnosti," pokračoval. Timmermans také vyjádřil uspokojení s "otevřeností" polské strany vůči dialogu.

Polsko je připraveno rozptýlit pochybnosti Evropské komise ohledně justiční reformy, ale nebude souhlasit s omezením práva utvářet národní justiční systém, tvrdí náměstek ministra zahraničí zodpovědný za evropské záležitosti Konrad Szymański.

Jednání se projevila na místní politické scéně, když opozice poukázala na probíhající spor o rozpočet EU.

Lídr hlavní opoziční strany Občanská platforma (PO) Grzegorz Schetyna v rozhovoru pro polský deník Rzeczpospolita řekl, že "peníze pro Polsko z rozpočtu (2021-2027) budou nejpravděpodobněji zmrazeny kvůli porušení vlády práva. Po parlamentních volbách v roce 2019 se vrátíme a odblokujeme evropské fondy pro Polsko."

Zdroj v angličtině: ZDE

Trump vytváří svůj americký chalífát, a demokracie nemá proti tomu obranu

20. 6. 2018



Vládní činitelé citující posvátný text na ospravedlnění represivní politiky - to my, kteří jsme vyrostli v arabském světě, dobře známe

Pro ty Američany, kteří jsou šokováni, že jsou zneužívány staré biblické texty požadující poslušnost vůči zákonům vysokými činiteli Bílého domu, od těch z nás, kteří jsme zažili úzkost nad tím, že jsou náboženské texty zneužívány k ospravedlňování zločinů proti lidskosti - jsme si jisti, že to je teprve začátek


Pokud by existovala učebnice pro diktátory, vláda Donalda Trumpa by nyní podle něho realizovala kapitolu "zneužijte náboženství". Minulý týden - a znělo to, jako že americký ministr spravedlnosti zakládá americký chalífát - citoval Jeff Sessions bibli, aby tím ospravedlnil rozhodnutí svého ministerstva odebírat děti imigrantským rodičům na mexické hranici. Dal tím najevo své přesvědčení, že Bůh podporuje nynější americkou vládu, píše Nesrine Malik.

"Chci vám tu citovat apoštola Pavla, jeho jasný a moudrý rozkaz v Římanech 13, že lidé musejí poslouchat vládu, protože Bůh ji vytvořil k tomuto účelu." Tisková mluvčí Bílého domu Sarah Sanders pak k tomu dodala: "Mohu říci, že je velmi biblické vynucovat zákon. To se opakuje v bibli pořád."  

Je velmi obtížné najít koherentní smysl v politické strategii Trumpovy vlády. Jsou důsledkem temperamentálních vrtochů dítěte-prezidenta a jeho tolerance slabým, cynickým a ideologickým Bílým domem. Neexistuje žádný důsledný plán, jen úprk ke dnu motivovaný resentimentem a pocitem křivdy fundamentalistických voličů.

Avšak přesto je viditelný směr.

Když byla automobilem usmrcena v Charlottesville žena, muže, který zastává rasistické pronacistické názory, Trump se vyjádřil, že vinu nesou "obě strany". Byla to normalizace bělošské nadřazenosti. Když Trump zahájil svou kampaň útoků proti tisku, byl to útok proti povinnosti politiků se zodpovídat ze svých činů. A nyní používá Trumpova vláda náboženství ve snaze ospravedlnit své zákony. Nejenže se vláda nemusí zodpovídat ze svých činů, ona totiž vykonává Boží vůli. Nikdo si nemá všímat brutality zákonů, je nutno jen projevovat poslušnost vládci. Sessions, velký mufti, vyhlásil svou fatwu.

Těm z nás, kteří vyrostli v arabském světě, kde zneužívají sekularistické vlády často islámu k potlačování politické opozice, je něco děsivého a zároveň útěšného ve vývoji Trumpovy vlády. Existuje dobrý důvod, proč autoritářské režimy odmítají zrušit zákony kriminalizující rouhání - velmi se to hodí k potlačování politické opozice. Je děsivé vidět toto zneužívání náboženství v údajně zralé demokracii - k vynucení poslušnosti. Je to zároveň strašlivým způsobem útěšné vidět, že nikde na světě se člověk nevyvinul za pokusy zneužívat náboženství k ospravedlňování tyranie. Nejvíce matoucí není, že se Spojené státy pomalu vyvíjejí směrem k diktatuře - nejvíce matoucí je, že se to děje s takovou předpověditelností.


Slova z Bible, kterých Sessions použil, bylo zneužíváno ve čtyřicátých a padesátých letech devatenáctého století k ospravedlňování otroctví. Když abolicionisté argumentovali, že otroctví je kruté a dělení rodin je porušováním náboženské etiky, argumentovalo se proti nim, že bible vyžaduje dodržování zákonů. Profesor John Fea napsal v deníku Washington Post: "Kdykoliv byl výrok z Římanů 13 používán v 18. a v 19. století, a Sessions dělá totéž, takže existuje kontinuita - je to manipulace bible k ospravedlnění vlastní politické agendy."

Vzývání zbožnosti v souvislosti s tímto posvátným diktátorem je také nesmírně nepřesvědčivé. Trump je muž, obviňovaný z množství nevěr, praktikovaných během všech svých tří manželství. Trump nikdy nechodil do kostela - přesto ho volilo 80 procent evangelikálů.

Tento pakt s fundamentalistickou základnou je na Trumpovi to nejděsivější. Každá jeho strategie, každý jeho výrok se stávají tím, co to znamená pro jeho cílovou voličskou skupinu, nikoliv tím, co to objektivně je. Během prezidentské kampaně si Trump stěžoval, že se už nepíše "Veselé Vánoce". Posiloval tím paranoiu a nativistický strach ohledně rasy a totožnosti.

Zatímco jiní vidí děti v panice a rodiče šílené bolestí, když jim jsou odebírány děti, Trumpovi stoupenci to interpretují jinak: "Váš strach je reálný, plním vaši vůli, jsem jejím vykonavatelem. Jakmile je tato linie komunikace vytvořena, už ji nic nenaruší. Je to založeno na předsudcích proti odlišným lidem a proti liberálům, kteří jim údajně pomáhají.

Pro ty Američany, kteří jsou šokováni, že jsou zneužívány staré biblické texty požadující poslušnost vůči zákonům vysokými činiteli Bílého domu, od těch z nás, kteří jsme zažili úzkost nad tím, že jsou náboženské texty zneužívány k ospravedlňování zločinů proti lidskosti - jsme si jisti, že to je teprve začátek.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 

Analýza filmů Věry Chytilové

20. 6. 2018

V nejnovějším čísle akademického časopisu Studies in East European Cinema publikoval Jan Čulík delší článek o filmovém díle Věry Chytilové, realizovaném do roku 1989, "In search of authenticity: Věra Chytilová's films from two eras". Celé to číslo je věnované Věře Chytilové.

Časopis je bohužel, obscénně, přistupný jen za horentní poplatek. Avšak jako ústupek autorovi prvních 50 přístupů je zadarmo, takže koho to zajímá, článek, psaný v angličtině,  je ZDE

Tedy jen pro prvních 50 uživatelů, kteří se k němu proklikají.

Téměř polovinu pracovních příležitostí zlikviduje automatizace

20. 6. 2018

Nejohroženější je Slovensko, nejméně ohrožené jsou Norsko, Finsko a Nový Zéland. V ČR přijde o práci 45 procent lidí, nikdo se na to zde nepřipravuje.

K tomu:  

Bez radikální změny Česká republika zkrachuje 



Povede ožebračení v důsledku automatizace znovu k pokusům zavést komunismus?  


Propadnou se v důsledku robotizace regiony v ČR do nezaměstnanosti?  


ČR neinvestuje do inovací a není připravena na robotizaci   


Vychováváme děti pro minulost? 




Populisté straší migrací, která se ale téměř úplně zastavila

20. 6. 2018

Populisté jako Salvini, Orbán a Seehofer založili svou strategii a svou rétoriku na tvrzení, že počet migrantů přicházejících do Evropy zůstává na úrovni z r. 2015. Avšak od roku 2015 migrace poklesla o 90 procent, částečně v důsledku kontroverzních opatření zavedených evropskými politiky, na něž tito populisté útočí:


V anglické nemocnici usmrtili zdravotníci 650 pacientů

20. 6. 2018

Foto: Jane Bartonová, která přes deset let s vědomím ředitelů nemocnice zabíjela pacienty morfiem

Britský ministr zdravotnictví Jeremy Hunt se ve středu "omluvil" v Dolní sněmovně rodinným příslušníkům 650 starších pacientů, kteří byli v letech 1989-2000 v nemocnici v Gosportu zdravotníky usmrceni záměrným předávkováním morfia.

Rodinní příslušníci si léta stěžovali, ale nikdo jejich stížnosti nebral vážně. Před používáním záměrně nebezpečných dávek morfia varovaly i zdravotní sestry, pracující v této nemocnici, ale ani jejich stížnosti nikdo nebral vážně, byly považovány za kverulantky.

Věc je medializována až nyní, kdy bývalý biskup z Liverpoolu James Jones, který vedl vyšetřování katastrofy na fotbalovém stadionu v Hillsborough, kde v roce 1989 po rozkladu divácké tribuny bylo umačkáno k smrti asi 90 osob, vyšetřoval na základě poskytnuté nemocniční dokumentace úmrtí 1500 pacientů v této a zjistil, že 456 z nich zemřelo v důsledku předávkování opiodních léčiv (morfia). Dalších 200 pacientů bylo zřejmě stejným způsobem připraveno o život.

Předávkovávání morfia pacientům nařizovala v 90. letech dr. Jane Bartonová. Nemocnice si zavedla zvláštní intenzivní dávkovač a zdravotní sestry věděly, že na koho je napojen ten dávkovač, ten brzo zemře. Vedoucí zdravotníci nemocnice věděli o této praxi, ale nic proti ní nepodnikli.

Reportér rozhlasu BBC zjistil, že nemocnice byla pod velkým tlakem nedostatku lůžek. Byla používána jako odkladiště pro přestárlé a těžko léčitelné pacienty, kteří byli do této nemocnice posílání údajně na rehabilitaci, ale její zdravotníci věděli, že pokud se stav jejich pacientů zhorší a budou potřebovat odborný zákrok v jiné nemocnici, ten odborný zákrok jim nebude poskytnut a pacienti nebudou přijati jinde na léčbu. Tak jim zkracovali život morfiem.

Lékařka dr. Jane Bartonová byla v roce 2009 ostře kritizována za odborné nedostatky a regulační orgán britských lékařů uvalil určitá omezení na její lékařskou praxi, nezbavil ji však lékařského oprávnění.

Nikdo dosud nebyl za smrt těchto 650 pacientů trestně stíhán.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Ve Světový den uprchlíků schválilo Maďarsko protiuprchlické zákony

20. 6. 2018


Maďarský parlament schválil sérii zákonů, které kriminalizují každého jednotlivce či skupinu, která nabídne pomoc uprchlíku či imigrantu při žádosti o azyl. Zákony omezují schopnost nevládních organizací jednat v případech žádostí o azyl a byly schváleny jako akt rebelie proti Evropské unii a proti lidskoprávním organizacím.

Podle zákona, který se oficálně nazývá "Stop Sorosovi" budou osoby či organizace, které pomůžou imigrantům získat v Maďarsku azyl, odsouzeny do vězení.
 

Maďarský parlament také schválil ústavní dodatek, který zabraňuje tomu, aby dostalo v Maďarsku právo pobytu "cizí obyvatelstvo". Je to otevřený útok proti Bruselu a jeho plánům na uprchlické kvóty.

Rada Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě kritizovaly nové maďarské zákony ja ko svévolné a varovaly, že jsou v rozporu s evropským právem.

Benátská komise, expertní těleso Rady Evropy, požádala Maďarsko, aby nový zákon neschvalovalo do té doby, než bude vydána její analýza, kterou vypracovává společně s OSCE.

V Maďarsku, které má 10 milionů obyvatel, žije v současnosti 3555 uprchlíků. V prvních čtyřech měsících letošního roku v Maďarsku požádalo o azyl jen 342 osob a 279 osob ho dostalo.



Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Proč italští mamánci dál zůstanou u maminky

20. 6. 2018

Dva ze tří Italů mladších 35 let dosud žijí s rodiči - a fenomén je zvlášť výrazný mezi muži. Nejde však nutně o výraz osobní volby.

Čtyřiačtyřicetiletý Emanuele Baldi kategoricky tvrdí, že by si přál žít nezávisle. Ale přesto i v druhé polovině života žije s matkou.

Baldi je tím, čemu Italové říkají "mammone", mamánci. Pojem označuje dospělé Italy, kteří stále žijí s rodiči - což vůbec není neobvyklé. Podle údajů Eurostatu z roku 2016 66 % Italů mladších 35 let dosud žilo u rodičů. Trend navíc v poslední dekádě sílí. V roce 2008 bylo "mamánků" jen 61 %.

Feenomén je výraznější mezi muži, kde se týká 72 %, zatímco u žen 60 %. Co ale vede většinu mladých Italů k tomu, že v dospělosti zůstávají doma?

"Skutečně to není má volba," vysvětluje Emanuele. "Kdybych jen měl dobrou práci. Vždy jsem pracoval na časově omezené smlouvy jako geolog, takže jsem pracoval šest měsíců a pak byl dalších šest měsíců nezaměstnaný."

"Nikdy nevíte, jakou práci budete mít v budoucnosti, a to je problém, protože budoucnost nemůžete plánovat."

Mladí Italové jsou tvrdě zasaženi stagnující ekonomikou. Míra nezaměstnanosti mladých dosahuje alarmujících 33 %, je třetí nejvyšší po Řecku a Španělsku. Více jak 25 % mladých Italů není ani zaměstnáno, ani se nevzdělává, ani se neškolí.

Údaje ukazují, že dokonce ani zaměstnání nezaručuje mladým Italům opuštění hnízda. Zatímco 41 % lidí ve věku 18 - 34 let žijících doma jsou studenti, méně než 25 % jich tvoří lidé zaměstnaní na plný úvazek.

Emanuele v 39 poprvé žil sám. V Římě si s bývalou přítelkyní pronajali malý byt za 700 euro měsíčně. Pak neúspěšném dvouměsíčním pokusu najít si práci v Německu, který zafinancoval jeho otec, se vrátil domů k sedmašedesátileté matce.

Průměrný nájem apartmánu v Římě s jednou ložnicí se blíží 950 eurům, nebo 650, pokud žijete mimo centrum města. Protože podpora v nezaměstnanosti je vyplácena pouze půl roku, i jako samotný muž bez dětí si Emanuele nemůže dovolit pronajmout v Římě pokoj. Průměrná nominální mzda podle OECD dosahuje pouze 2 600 eur. Emanuele tvrdí, že při doučování matematiky a fyziky si vydělá méně než čtvrtinu - dost na to, aby pokryl týdenní náklady na potraviny.

Pracovní trh není stabilní a vzestup kontraktů s minimalizovanou ochranou pracovní síly vytvořil horší zabezpečení pro lidi pracující na časově omezenou smlouvu.

Emanuele odhaduje, že v posledních deseti letech pracoval pro deset nebo ještě více společností. Naposledy byl zaměstnán vloni v létě jako geolog.

"Pracovní trh v hlavní městě je konkurenční, takže rozhoduje spíše toho, s kým se znáte, než co umíte," říká Emanuele. "Během deseti let jsem byl jen jednou najat na základě mých výsledků. V dalších případech mi zavolali přátelé, kteří už ve společnosti pracovali... Tak to funguje v Itálii."

Francesco Scalone, demograf na boloňské univerzitě, tvrdí, že mizerný stav ekonomiky a sociálního zabezpečení v poslední dekádě problém mamánků zhoršil.

"Existují jiné socioekonomické faktory, které určují a udržují tento fenomén; k mladým méně štědrý stát blahobytu než jinde, vysoké ceny na realitním trhu, velmi vysoká nezaměstnanost a obtížné podmínky na pracovním trhu, dlouhodobá ekonomická krize," vyjmenovává.

Nicméně bývalý mamánek Marco Di Venanzio tvrdí, že fenomén není pouze vedlejším produktem zpomalení ekonomiky. Centrální role rodiny v italské kultuře ovlivněné katolickou vírou vytvořila podle něj generace líných mladých.

"Je to kulturní záležitost a 70 % toho je způsobeno tím, že jsou líní a protože matka je příliš pečující," říká Di Venanzio. Podle něj většina mladých Italů má problémy s nezávislostí a často jsou matkami opečováváni.

"Mám kamaráda, který ani neví, jak uvařit kávu, takže matky způsobují lenivost synů a ti se nedokáží vyrovnat s vlastní budoucností mimo mateřský okruh," tvrdí.

Podle Scaloneho však nelze ignorovat ani historické precedenty.

"Je třeba zvážit určité antropologické a historické charakteristiky, jako že v minulosti lidé žili na venkově ve velmi obtížných podmínkách bez jakékoliv institucionální podpory, takže jedinci měli sklon žít pohromadě s rodinou, aby si poskytovali vzájemnou pomoc," upozorňuje. "To byl případ zemědělských dělníků v severní části střední Itálie. Všichni museli pracovat na poli, takže synové obecně trávili své životy v otcovském domě a výchovou sourozenců. To znamená, že po staletích prožitých s těmito zvyky je dost sociálně přijatelné, že synové jsou takto připoutáni k rodičům."

Ačkoliv jsou rozšířeny stereotypy ohledně italských matek vařících a uklízejících pro své děti, Emanuele tvrdí, že se o sebe všemožně postará - s výjimkou finanční stránky. Jenže jeho životní způsob ovlivňuje většinu základních stránek jeho života, včetně randění, jemuž schází soukromí.

Zdroj v angličtině: ZDE

USA "odejdou z Rady OSN pro lidská práva"

20. 6. 2018

Trumpova administrativa se chystá oznámit odchod z Rady OSN pro lidská práva, hlavní mezinárodní instituce věnované lidským právům. Jde o zatím poslední případ amerického opuštění klíčové mezinárodní instituce.

Ministr zahraničí Mike Pompeo a velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová společně oznámí odchod USA z Rady OSN pro lidské práva, tvrdí čtyři představitelé podrobně seznámeni s kauzou.

Podrobnosti stanoví Hayleová, která již vyhrožovala odchodem z Rady vloni, s odvoláním na dlouhodobé stížnosti, že sedmačtyřicetičlenný orgán je zaujatý vůči Izraeli.

Avšak oznámení bude také učiněnou pouhý den poté, co šéf lidskoprávního programu OSN odsoudil rozhodnutí Trumpovy administrativy oddělit děti přistěhovalců od rodičů.

Tento krok je pokračováním širšího trendu, kdy Trumpova administrativa odstupuje od mezinárodních dohod a opouští mezinárodní fóra v rámci politiky "America First".

Ačkoliv řada amerických představitelů opakovaně tvrdí, že "Amerika především neznamená Amerika sama," administrativa odstoupila od mnoha mezinárodních dohod a konsensů.

Poslední krok může posílit dojem, že Trumpova administrativa usiluje o prosazování izraelské agendy na světové scéně, zatímco se chystá zveřejnit dlouho očekávaný mírový plán pro Izrael a Palestinu, navzdory palestinskému hněvu kvůli stěhování velvyslanectví. Trumpův zeť Jared Kushner tento týden odjíždí na Blízký východ.

Podle zdrojů AP Trumpova administrativa usoudila, že snaha o reformu Rady je marná a vystoupení je jediný krok, který umožní ukázat, že USA myslí své výhrady vážně. Není zatím jasné, zda si podrží post nehlasujícího pozorovatele.

Úplné stažení USA z Rady by znamenalo, že zůstane bez jednoho ze svých tradičních obránců.

Zdroj v angličtině: ZDE

HRW: Odchodem z Rady pro lidská práva OSN se USA obracejí zády k utrpení lidí v mnoha zemích světě

20. 6. 2018

Odchodem z Rady OSN pro lidská práva se USA obracejí zády nejen vůči OSN, ale i vůči obětem porušování lidských práv v mnoha zemích světa, včetně Sýrie, Jemenu, Severní Koreje a Myanmaru,


Opatrný optimismus turecké opozice před "nejdůležitějšími volbami v dějinách země"

20. 6. 2018

Několik dní před nejdůležitějšími volbami v moderní turecké historii roste naděje, že by opozice mohla zastavit postup prezidenta Erdogana k bezprecedentní moci a nadvládě na politickou scénou.

Vítězství by znamenalo, že Erdogan zůstane prezidentem do roku 2023 - do stého výročí založení republiky, upevní svou roli "velkého vůdce" lidu.

Oponenti se obávají, že volby, které už byly ovlivněny uvězněním desetitisíců lidí, mohou představovat poslední relativně svobodné hlasování před dalším pádem do autoritářství.

Výsledek voleb, které proběhnou 24. června, bude mít veliký ohlas nejen v samotném Turecku, ale v celém regionu.

Erdoganův režim je angažován v konfliktu s kurdskými nacionalisty doma i v zahraničí. Jeho jednotky jsou déle než rok nasazeny v Sýrii a přávě vstoupily do Manbídže, města, které bývalo kontrolováno Kurdy.

Operace se šíří dále, když Ankara oznámila nálety na severní Irák nedaleko hranice s Íránem. Cílem je štáb Kurdské strany pracujících (PKK) v Kandilu, kde minulý týden bylo "neutralizováno" 26 oponentů.

Mezitím pokračuje zatýkání po nepovedeném puči před dvěma lety. Bylo vydáno více než 100 nových zatykačů na osoby údajně spojené s exilovým klerikem Fethullahem Gulenem, jehož Ankara obviňuje z vyvolání převratu.

Mezi čerstvě proskribovanými se nacházejí diplomaté, armádní imámové a akademici, včetně profesora Mehmeta Kantera. Zadržováno je více jak 50 000 lidí a dalších 140 000 bylo vyhozeno z práce nebo podrobeno výluce.

Loňské referendum schválilo změny ústavy zahrnující zkoncentrování autority kolem prezidentské kanceláře, na úkor parlamentu a justice.

Nicméně existují známky toho, že Erdogan možná přecenil touhu Turků po "záchraně". Výsledek loňského referenda byl těsnější, než se čekalo, a opozice těží z rostoucí únavy z Erdogana.

Opoziční strany se pomalu vyrovnávají s šokem drakonických vládních opatření a dávají najevo dosud neobvyklou ochotu strategicky spolupracovat. Existuje šance, že Erdogan nezíská 50 % nezbytných k plnému vítězství, což by ho přinutilo ke druhému kolu.

Existuje také určitá možnost, že koalice opozičních stran dokáže oslabit postavení vládní strany AKP v parlamentě a zrušit některá opatření, která vláda prosadila.

Opoziční strany se rozhodly maximálně využít řídkých příležitostí, kdy se dostaly do médií.

Kandidát prokurdské strany Lidové demokratické strany (HDP) Selahattin Demirtas vedl kampaň z vězení, kde již strávil 20 měsíců na základě obvinění, kvůli nimž byl odsouzen k 142 letům odnětí svobody.

V desetiminutovém vystoupení ve státní televizi TRT, na něž má podle volebního zákona právo, Demirtas prohlásil: "Jediný důvod, proč jsem zde, je ten, že AKP má ze mě strach. Myslí si, že když mi zde sváže ruce a bude postupovat z náměstí na náměstí, zatímco šíří obvinění na mou adresu, je to odvážné. Otevřeně porušují ústavu tím, že mě prohlásili za vinného, ačkoliv jsem nebyl usvědčen."

"V těchto volbách dejte šanci světlu, naději, míru a důvěře, nikoliv tmě, strachu nebo noční můře. Věřme, že to zvládneme, a udělejme to společně. Nepochybuji, že budu před zákonem očištěn co nejdříve, pokud se právní autority řídí zákonem a nikoliv očekáváním vlády."

Erdogan a jeho ministři se snaží obviňovat z ekonomických problémů, zejména ze soustavného pádu kurzu liry, mezinárodní spiknutí. Do jisté míry to funguje, rozhodně mezi jejich příznivci. Nedávný průzkum ukázal, že 65 % příznivců strany AKP věří, že úpadek národní měny je způsoben "operací cizích mocností proti Turecku".

Erdogan vyzval příznivce, aby bránili liru prodejem dolarů, eur a zlata. Někteří se tím nadšeně řídili. Během několika týdnů po této výzvě bylo na liry proměněno více než 440 milionů dolarů.

Avšak mnozí z těch, kdo se účastnili obrany měny, nyní čelí těžkostem, když lira kolabuje.

Zdroj v angličtině: ZDE

Šéfka brazilské levice stanula před soudem kvůli korupci

20. 6. 2018

Hlava kdysi dominantní brazilské Dělnické strany Gleisi Hoffmannová v úterý stanula před soudem kvůli korupci a praní špinavých peněz.

Senátorka Hoffmannová je posledním případem v dlouhé řadě vysoce postavených politiků, včetně řady členů Dělnické strany, které zasáhly korupční skandály.

Její manžel Paulo Bernardo, bývalý ministr plánování a komunikací, také stál před soudem v rámci procesu své manželky.

Vyšetřovatelé obviňují pár, že obdržel v roce 2010 milion realů, v té době ekvivalent 568 000 dolarů zneužitých ze státní ropné společnosti Petrobras. Peníze byly údajně použity na černý kampaňový fond.

Vyšetřovatelé zjistili, že obrovská korupční síť měla centrum v Petrobrasu, když společnost předávala přeceněné kontrakty brazilským společnostem výměnou za úplatky, z nichž mnohé končily v kapsách politiků.

Proces s Hoffmannovou představuje další ránu pro stranu, která v letech 2003 - 2015 vládla Brazílii v čele s prezidentem Lulou da Silvou a prezidentkou Dilmou Rousseffovou.

Zdroj v angličtině: ZDE

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL v květnu 2018

3. 6. 2018

V květnu 2018 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 71160,18 .    Výdaje na provoz Britských listů byly 83 047,50 Kč.   

Zůstatek byl koncem května 2018 347 685,03 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu. 

Potřebujeme měsíčně cca 70 000 Kč na provoz. STAČILO BY, KDYBY Z 218 000 UNIKÁTNÍCH ČTENÁŘŮ BL ZA KAŽDÝ MĚSÍC JICH PŘISPÍVALO KAŽDÝ MĚSÍC 350 ČÁSTKOU 200 KČ.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.


Hospodaření OSBL za květen 2018



Zůstatek k dispozici Britským listům k 30.4.2018 :.............. 359 572.35

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 71 160.18  Kč 

 

  

 

 

Výdaje:
 
bankovní poplatky...........................................................507.00 Kč
připojení k internetu: .....................................................2190.50 Kč

honorář (KD) ...............................................................28 000.00 Kč
honorář (DV) ...............................................................16 000.00 Kč
honorář (BK) ...............................................................16 000.00 Kč
natáčení Rozhovorů BL ...............................................14 300.00 Kč


elektřina na provoz serveru ................ ........................6050.00 Kč


Zůstatek k 31.5. 2018:  347 685.03 Kč 

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2016

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015  2016