V Británii se vůbec o islamistickém terorismu nehovoří

25. 5. 2017 / Jan Čulík



Je ohromující, jak rozdílný je veřejný diskurs v Británii, kde došlo v pondělí večer v Manchesteru k teroristickému atentátu, a v České republice, kde k žádným útokům nedošlo, ale kde vznikla neuvěřitelná xenofobní antimuslimská hysterie - přestože je naprosto šílené předpokládat, že terorismus má něco společného s islámem a že půl druhé miliardy lidí na této planetě, kteří jsou muslimové jsou - podle Čechů :) vrazi a zločinci.

V Británii samozřejmě nikdo z manchesterského atentátu muslimy neobviňuje - všichni by takového člověka okamžitě považovali za šílence. Muslimové jsou v Británii integrovaní a žijí tam desítky let.

V Británii ani v těchto dnech nevedou politikové svalnaté antiteroristické řeči. Celý veřejný diskurs se nese v duchu obrovské solidarity a vyjadřování sympatií a lítosti postiženým rodinám a občanům.  Hodně to připomíná atmosféru naprosté solidarity a jednoty, jakou projevovali Čechoslováci během Pražského jara a sovětské okupace v srpnu 1968 - jenže tahle solidarita je naprosto multikulturní. Lidé věnovali příbuzným raněných a mrtvých z Manchesteru do středečního večera - za  dva dny - více než 30 milionů českých korun. Manchester, dynamické, kulturní město hudby, se semknul v přátelství a solidaritě všech svých etnických skupin.

Mnozí poukazují na to, že přehnaně hysterická a saturační medializace teroristických atentátů útočníkům jen pomáhá, protože dopad atentátu, který je v západních zemích mizivý, drsně zveličuje.

V britském rozhlase v úterý právem poukázali na to, že pravděpodobnost, že by někdo zahynul při teroristickém útoku, je nesmírně malá, mnohem menší, než je pravděpodobnost, že byste v loterii vyhráli milion.

Je tragické, že v Manchesteru zahynulo 22 osob, často dětí, avšak na tom koncertě bylo 21 000 lidí!

Policie a bezpečnostní jednotky ovšem velmi efektivně vyšetřují vazby atentátníka na své pomahače a objevují další a další kontext. (Tuto práci jim poněkud hatí americké žvanivé výzvědné služby, které prozrazují do médií tajné informace z Británie.)

Hlava mi nebere, jak v českém prostředí vznikla ta naprosto nelogická přesmyčka, že tento terorismus má něco společného s islámem. Je známo, že Islámský stát založili sekularističtí výzvědní důstojníci bývalého režimu Saddáma Husajna a že většina jeho mladých bojovníků a stoupenců nikdy nepřečetla Korán za stranu 1.

Jak je možné, že tolik Čechů dokáže přijmout onu naprosto nesmyslnou myšlenku, že muslimové jako takoví jsou zločinci? Je to samozřejmě primitivní rasismus, ale snad každý musí vidět, že je to nesmysl?

Zde je pár záběrů z britské televize
- jenže mnozí čtenáři svědectvím nevěří - mají své přesvědčení, které jim nikdo nevezme:

Svou nesmyslnou, rasistickou antimuslimskou hysterií se čeští občané vylučují nejen z civilizované evropské společnosti, ale i ze společnosti lidí a národů racionálně uvažujících. Protože který člověk, který je při smyslech, může racionálně dospět k názoru, že půldruhé miliardy jeho spoluobčnaů na této planetě jsou jeho nepřátelé a zločinci. Kdo vytvořil tohoto nesmyslného strašáka?

Hysterický rasismus, který si mnozí Češi pěstují, je pro tu zemi strategicky nebezpečný, protože bude - už je - spolu s Polskem, Maďarskem a Slovenskem - vylučována ze společnosti slušných zemí. Bude to bohužel mít i vážné ekonomické dopady.

Je to docela zajímavé, protože Parlamentní listy a jiné kriminální servery - ale nyní i Babišova IDnes - vyvolávají nesmysly v obyvatelstvu rasistickou hysterii a strach a dopady budou pro ČR dlouhodoběji  katastrofální.

Solidarita jako v Československu za Pražského jara - jenže multikulturní

25. 5. 2017

Dívka, muslimka: "Jako muslimka, ne nemám pocit tady v Manchesteru nějakých záporných dopadů pondělního atentátu na mne. Jak vidíte, jsem tady (na vigilii za mrtvé), nebojím se tady být. Jsem otevřeně muslimka, jak vidíte. Protože tady vidím přátele. Vidím lidi, kteří se usmívají a kteří mě podporují. A já dělám totéž pro ně. Takže pro mě - být muslimkou je být muslimkou. Je to součástí mé totožnosti a druhou součástí mé totožnosti je, že pocházím z Manchesteru. A proto jsem tady na té vigilii dneska."

Jiná dívka, běloška: "Vždycky jsme se v době nouze spojili, jako při zdejším atentátu IRA před třiceti nebo čtyřiceti lety. Spojili jsme se tehdy a spojujeme se dnes. Myslím si, že je to opravdu důležité a že je vidět, jak těsně provázaná, přátelská komunita tu jsme. Jsou tu lidé nejrůznějších náboženských přesvědčení, etnik, všude. Všichni se dnes spojili a to opravdu ukazuje, jak mimořádné město je Manchester.

Další dívka, běloška: "Je to osobnější, když se to stane ve vašem městě. Nebyla jsem moc daleko. Viděla jsem mladé lidi, kteří byli nadšení, že jdou na ten koncert, a tak, takže to bylo opravdu divné. Bylo to jako jedna z těch situací, kdy si myslíte: "Tady se to nestane." A pak, když bylo potvrzeno, že to byl teroristický útok, je to děsivé."

Žena, muslimka: "Jsem zděšená z toho, co se stalo. Opravdu mě to zdrtilo. Od prvního interview, který jsem slyšela dnes ráno, s tou paní z Prestonu, pořád brečím, a pak, po dalších rozhovorech, když slyšíte to, co lidi zažili, nedovedu si představit, čím museli projít. Chtěla bych jim být k dispozici a pomoci jim. Jakýmkoliv způsobem potřebují."

Dívka, muslimka: "Chci říct tomu atentátníkovi: Myslím, že udělal velkou chybu. Že si vybral zrovna Manchester. To bych chtěla říct, ale nezaslouží si naší pozornosti. Nezaslouží si našeho respektu. Nezaslouží si vůbec ani zmínky. A ať se snažil udělat cokoliv, Manchester tedy vůbec nezlomil. A my se tady všichni vždycky budeme navzájem podporovat."

Libyjec z Manchesteru v BBC: Zdrojem extremismu je zahraniční politika Západu

25. 5. 2017

Rozhlas BBC ve středu v podvečer interviewoval mladého Libyjce, člena libyjské komunity v Manchesteru, který znal atentátníka Salmana Abediho. Muž žádal o anonymitu. Zde je jeho nesmírně zajímavé svědectví:

"Viděl jsem ho několikrát ve fitku a občas se vyskytoval kolem Wally Range ve čtvrti Old Trafford. My jsme tady velmi silně provázaná komunita."

Reportérka: "Jaký byl?"

"Možná to většinu lidí bude šokovat, ale vůči mně osobně on byl přezdvořilý. Vůbec jsem tento atentát neočekával. Asi většina lidí ho neočekávala. Nebyl to kluk, který by na sebe nějak upozorňoval. Nebyl agresivní, nebyl násilný, ty tendence nikdy neprojevoval. Například, naposledy, co jsem s ním mluvil, bylo to asi před čtyřmi týdny, nezdálo se, že by měl jakékoliv starosti, byl uvolněný, ptal jsem se ho, kdy zase přijde do fitka, říkal mi, ano, přijdu brzo. Myslím, že mu úplně vymyli mozek, naprosto ho znecitlivěli vůči utrpení, které lidem v Británii způsobí, jenom proto, že je ostře proti britskému establishmentu, britské zahraniční politice.  

Reportérka: "Myslíte si, že zuřil ohledně britské zahraniční politiky?"

"Podle mého osobního názoru ano. To, co děti zradikalizuje, je vždycky britská zahraniční politika. I když nakonec ten postoj na sebe přijme nějakou náboženskou formu, začátek té revolty je vždycky motivován zuřivostí nad britskou zahraniční politikou. A důvodem, proč se tímto lidi v Británii nezabývají, je ten, že by to přinutilo britský establishment a možná i celý britský národ zaujmout morálnější přístup k tomu, co se děje v zahraničí. By to přimělo všechny lidi, aby si položili tu morální otázku: Co to děláme v Iráku? Co to děláme v Afghánistánu? Co jsme to způsobili v Libyi?

Protože, víte, před válkou v Libyi všichni chtěli, aby nás západní koalice osvobodila od toho diktátora, ale to, co se pak stalo, když diktátor zemřel, vzniklo mocenské vakuum a to jste přenechali extremistům.

Mám jednoho kamaráda, který nedávno navštívil Libyi, protože jeden jeho známý tam měl svatbu. Cestoval na jih Libye, do města Sirte, což bývala Kaddáfího pevnost. A teď je to jen centrum extremismu."

Moderátorka: "Tady v Manchesteru žije velká libyjská komunita. Jezdí lidi hodně mezi Libyí a Británií, sem a tam? Říkáte, že když jezdí lidi do Libye a vidí, že je tam vlastně teď permanentní válka, že to na ně má vliv?"

"Víte co? Když budeme mluvit realisticky, tak mladý britský muž je tolik ovlivněn svými videohrami. Nemyslíte, že stejně intenzivní dopad mají na ty děti válkou rozervaná země, život ve válečné zóně? Vidí tam krev, jsou znecitlivěni vůči zvuku střelby a vůči zápachu střelného prachu. To se pro ně stane normální zkušeností. Dám vám dokonalý příklad. Je to Libyjec. A vrátí se z Libye. Viděl tam, jak tam umírají jeho bratranci. Vidí, že je tam šílená inflace, takže lidi v podstatě nemají vůbec peníze na jídlo. A ten člověk si položí otázku: Kdo udělal ty první kroky, které Libyjce dostaly do situace, v níž se dnes nacházejí? Kdo podporoval ty extremisty? Kdo je financoval? Kdo jim dával peníze? Bude si pokládat tyto otázky. A jakmile si začne klást tyto otázky, dojde na britskou zahraniční politiku."

Moderátorka: "To jsou názory, které tady slyšíte v Manchesteru hodně?"

"Samozřejmě. Zahraniční politika je naprosto určitě prvotním tématem, o níž se hovoří ve většině libyjských domácností, ve většině muslimských domácností. Protože se zpochybňování a kritice těchhle věcí prostě nevyhnete. To neznamená, že se z vás stává extremista, že jste proti establishmentu, víte, máme v této zemi svobodu projevu, takže bychom měli mít právo vyjadřovat tyhle pochybnosti. Měli bychom mít právo zpochybňovat politiku naší vlády. To je podmínkou zdravé demokracie. A jestliže tihle mladí kluci mají pocit, že nesmějí nic kritizovat, a když něco řeknou, že na ně zaútočí [ultrapravicová komentátorka] Katie Hopkins, když začnou být zakazováni a začne se jim říkat, že to jsou extremisté, že sociální financování, které je jim určeno, je vždycky vydáváno jedině na bezpečnostní účely, jestliže zacházíte s někým trvale, jako že je podezřelý, skončí to tak, že udělají to nejhorší, co je napadne. Protože dospějí k názoru 'Společnost si myslí, že jsem póvl, tak proč ne?'"

Moderátorka: "Ve vaší věkové skupině, mezi v manchesterské komunitě Libyjců, slyšíte hodně takovéto frustrace? Myslíte si, že je to motorem určité míry extremismu?"

"S dovolením, to byste musela být blbá, kdybyste si neuvědomila, že určitá zahraniční politika je motorem extremismu. To se přece vůbec nedá popírat. Jsme snad obětí úplných chimér? Je to proto, že Západ Libyi opustil, poté, co z ní udělal spoušť. A když mladí lidé jezdí z Anglie do Libye a zpět, když máte zemi, kterou vládnou extremisti, řekněme si to upřímně, to je země, kde vládnou extremisti,  co si myslíte, že bude výsledek? Když svět bude dál Libyi zanedbávat, Libye se promění v Afghánistán. Bude to místem, kde bude vznikat extremismus a šířit se do světa - teda ono už to tak dnes je. A je to stále horší."


Zdroj v angličtině ZDE  (audio od minuty 47.30)

Svědectví rukojmího Islámského státu: Nemá smyslu teroristy zabíjet. Musíme zlikvidovat ten narativ

25. 5. 2017


Vydáváme znovu svědectví francouzského rukojmího Nicolase Hénina, který poznal Islámský stát z první ruky, když jím byl dlouhé měsíce vězněn. Snad to mnohé vysvětlí. (Původně jsme článek vydali 22. prosince 2015.)

Nicolas Hénin: Já se jich nebojím. Myslím, že strach brání lidem v tom, aby reagovali racionálně. Proč nás terorizují? Protože chtějí, abychom reagovali iracionálním způsobem, z čehož nakonec budou mít oni prospěch. Úspěch teroristického činu nezávisí na jeho pachatelích. Závisí na jeho obětech. Jen blbec si může myslet, že al Kajda a bin Ladin byli invazí do Afghánistánu a do Iráku potrestáni. Ne, to byly opravdové úspěchy.

Reportér: Jakým způsobem je možné ochromit ten celý narativ? Protože samozřejmě neexistuje jen organizace zvaná Islámský stát.

Nicolas Hénin: Pomáháním uprchlíkům. Uprchlická krize letos v létě byla pro Islámský stát obrovskou ranou. Naprosto to zničilo jejich propagandu. Propaganda Islámského státu je totiž založená na tvrzení, že západní společnost není pro muslimy vhodná k životu a že muslimové na Západě jsou marginalizováni a že jsou terčem nenávisti. A letos v létě jsme byli svědky toho, jak statisíce muslimů opustily tuto údajně svatou zemi, zaslíbenou zemi, ten chalífát, a odešly do zemí nevěřících, do našich zemí, a ke všemu tam ještě byli přijati s otevřenou náručí. A to bylo naprostou ránou pro propagandu Islámského státu. Mimochodem, jedním z cílů pařížských útoků v listopadu bylo narušit tu pohostinnost vůči uprchlíkům.

Nicolas Hénin byl rukojmím organizace Islámský stát v Sýrii. Byla to noční můra, která trvala deset měsíců. Ve své knize Jihad Academy (Akademie džihádu) ale píše, že ta noční můra nebyla ničím závažným ve srovnání s utrpením, jímž prochází obyvatelé Sýrie a Iráku. Je to novinář, který byl propuštěn loni. Reportér Mark Mardell z rozhlasu BBC se ho zeptal, co si myslí o těch lidech, kteří ho mučili a zavraždili jeho přátele. Tento pozoruhodný rozhovor se vysílal v úterý 22. prosince na domácí britské rozhlasové stanici BBC Radio Four v pořadu The World at One.

Nicolas Hénin: Jsou to úplně normální lidi. Viděl jsem je zblízka po mnoho měsíců. Skoro rok. A viděl jsem je při jejich každodenním životě. Takže na mě už nedělají žádný dojem. Pro mě už jejich legenda není přesvědčivá.

Reportér: Vám připadají normální?

Nicolas Hénin: No, mají určitý druh šílenství. Bezpochyby mají proprané mozky. Ale vůbec to nejsou superhrdinové teroru, což předstírají.

Reportér: Co myslíte, že ty lidi přitáhlo k této filozofii?

Nicolas Hénin: Je pravděpodobné, že na začátku radikalizace existoval pravděpodobně určitý pocit nespravedlnosti. Měli zřejmě pocit, že jsou nějakým způsobem marginalizováni. A je také pravděpodobné, že u mnoha z nich byl zpočátku motivem jejich radikalizace hněv, když viděli, že Syřané jsou masakrováni a mezinárodní společenství pro ně nehne ani prstem. Pak si začali budovat šílenou konstrukci světa. Jako že existuje obrovské spikutí proti muslimům.

Reportér: Do jaké míry je to důsledkem západní zahraniční politiky a do jaké míry je to důsledkem jejich náboženství?

Nicolas Hénin: Se západní zahraniční politikou to samozřejmě má mnoho společného. Když se podíváte na původ Islámského státu, je zjevné, že otcem Islámského státu je americká invaze do Iráku roku 2003 - v Iráku pak vznikla al Kajda, která byla předchůdcem Islámského státu - a matkou Islámského státu je nečinnost mezinárodního spolelečenství poté, co začala být syrská revoluce strašlivým způsobem potlačována, při čemž byly usmrceny statisíce lidí. Svět pod tím udělal červenou čáru a Syřanům vůbec nepomohl.

Reportér: Jak to vyjadřovali ti lidé, kteří vás věznili?

Nicolas Hénin: No, jsou to vědecké důkazy. Když pohlédnete na Irák, byl jsem sám v roce 2003 v Bagdádu. Dělal jsem reportáže o americké invazi z Bagdádu. V Bagdádu jsem žil během posledního měsíce vlády Saddáma Husajna. Mohu vám svědčit o tom, že v tom městě tehdy nebyl jediný džihádista. Před invzí z roku 2003 nebyla al Kajda v Iráku přítomná. Ano, je to fakt, že až invaze z roku 2003 importovala al Kajdu do Iráku. A dělal jsem reportáže ze Sýrie během demokratické revoluce. V prvních měsících v Sýrii jsem neviděl skoro žádnou zbraň. Měl jsem štěstí, že jsem mohl přijít do Sýrie před militarizací této revoluce. Než se ta revoluce proměnila v něco jako občanskou válku. Takže jsem postupně viděl zoufalství těch lidí. Během mých prvních cest do Sýrie mě tamější lidé přijímali nesmírně vřele. Říkali mi: Musíte o tom, co chceme, informovat svět, protože když svět uvidí, o co usilujeme, pomůže nám obrovskou měrou. A s vaší pomocí my zvítězíme. A při každé další návštěvě jsem také viděl vzestup džihádistů a radikalizaci opozice. Všichni mi říkali, Pomozte nám! Pomozte nám! Nebo se obrátíme na al Kajdu. Bylo to opravdu upřímné, zoufalé volání o pomoc. Zoufale nás prosili o pomoc. Říkali, prosím vás, nenechte nás v takové situaci, abychom se museli obrátit na al Kajdu. A syrský režim dokázal přežít pouze v důsledku mezinárodní pomoci, finanční, vojenské a politické podpory od svých kmotrů, Íránu a Ruska.

Reportér: Ale jak vaše strašlivé zkušenosti, vaše důvěrné styky s těmito lidmi, s konvertity na tento způsob myšlení, jak to změnilo vaše vnímání Islámského státu a jeho bojovníků:

Nicolas Hénin: Byl jsem schopen jim lépe rozumět. Protože jsem viděl zvnitřku, jak fungují. Zaprvé to rozbilo mou osobní zeď strachu. Já se jich nebojím. Myslím, že strach brání lidem v tom, aby reagovali racionálně. Je to teroristická organizace. Co je jejich zaměstnáním? Terorizovat lidi. Z toho je nemůžeme obviňovat.

Reportér: Z toho je nemůžete obviňovat? Poté, co udělali vám a vašim přátelům?

Nicolas Hénin: Nemůžeme je obviňovat, že nás terorizují, protože to je jejich práce. Samozřejmě je můžeme obviňovat z toho, že jsou teroristy. Ale to, co dělají, je to, co je jejich práce: terorizovat lidi. A proč nás terorizují? Protože chtějí, abychom reagovali iracionálním způsobem, z čehož nakonec budou mít prospěch. Skutečný úspěch teroristického činu nezávisí na jeho pachatelích. Závisí na jeho obětech. Krásným příkladem jsou útoky z 11. září. Úspěchem 11. září není pád věžáků WTC, ale invaze do Afghánistánu a do Iráku. Jen blbec si může myslet, že al Kajda a bin Ladin byli invazí do Afghánistánu a do Iráku potrestáni. Ne, to byly opravdové úspěchy.

Reportér: Z těch lidí, které jste tam znal: Myslíte si, že to byli brutální lidé, kteří byli přitahováni ideologií, v jejímž rámci mohli pak vyjadřovat svou brutalitu, anebo že byli prostě brutální ve službě té ideologie?

Nicolas Hénin: Jsou to pravděpodobně brutální a zradikalizovaní lidé, kteří hledali věc, za kterou by mohli bojovat, a tu jim poskytl Islámský stát.

Reportér: Vy charakterizujete některé z nich jako "ztracence".

Nicolas Hénin: To ano. Mnozí z nich jsou nesmírně dětinští, jsou k politování. Způsob, jak se oblékají, například. Jako děti, když si hrají na válku.

Reportér: Říkal jste o jednom, že byl daleko více ovlivněn francouzskými televizními seriály než čtením koránu.

Nicolas Hénin: Ano, zejména Medinamush. Medinamush byl fascinován detektivním seriálem ve francouzské televizi, který zobrazuje slavné zločince. Mám z toho pocit, že dělal všechno to, co dělal, včetně pak zabíjení židů v Bruselu, jen proto, aby se stal hvězdou v tomhle televizním seriálu.

Reportér: Takže nábožensky vůbec motivován nebyl.

Nicolas Hénin: Samozřejmě, že s náboženstvím neměl vůbec nic společného. Nikdy jsem ho neslyšel citovat korán ani říkat cokoliv náboženského.

Reportér: Jak to na vás působilo, když jste se dověděl, že Britové usmrtili muže zvaného džihadistický John.

Nicolas Hénin: Já osobně jsem proti trestu smrti, takže pro mě je obtížné vyjadřovat nějaké uspokojení nad tím, že byl někdo usmrcen, i když to byl tento člověk. To pro mě není spravedlnost. Ale oni usmrtili muže, který mi způsobil hodně bolesti a zavraždil mé nejlepší přátele.

Reportér: Nemáte tedy ani pocit uspokojení spojeného s vinou?

Nicolas Hénin: Vůbec ne. Ničí smrt mě nemůže uspokojit. Nenávist mě nedojímá. Nemotivuje.

Reportér: Jaké máte pocity vůči lidem, kteří vás brutalizovali, mučili vaše přátele a zavraždili je?

Nicolas Hénin: Chci je eliminovat, ale bomby jsou velmi neefektivní způsob, jak je eliminovat. Efektivním způsobem je zlikvidovat ten narativ. Nemá smyslu zabíjet teroristy. Musíme zlikvidovat ten narativ.

Reportér: Takže bombardovací kampaň, kterou Británie právě zahájila, je k ničemu.

Nicolas Hénin: Neříkám, že vojenské akce jsou vždycky k ničemu. Musejí však zůstat nesmírně okrajovou záležitostí. Jen velmi malou součástí celkové strategie odstranit tuto katastrofu pro syrský národ.

Reportér: Jakým způsobem je možné ochromit ten celý narativ? Protože samozřejmě neexistuje jen organizace zvaná Islámský stát.

Nicolas Hénin: Pomáháním uprchlíkům. Uprchlická krize letos v létě byla pro Islámský stát obrovskou ranou. Naprosto to zničilo jejich propagandu. Propaganda Islámského státu je totiž založená na tvrzení, že západní společnost není pro muslimy vhodná k životu a že muslimové na Západě jsou marginalizováni a že jsou terčem nenávisti. A letos v létě jsme byli svědky toho, jak statisíce muslimů opustily tuto údajně svatou zemi, zaslíbenou zemi, ten chalífát, a odešly do zemí nevěřících, do našich zemí, a ke všemu tam ještě byli přijati s otevřenou náručí. A to bylo naprostou ránou pro propagandu Islámského státu. Mimochodem, jedním z cílů pařížských útoků v listopadu bylo narušit tu pohostinnost vůči uprchlíkům.

Zdroj v angličtině (audio, od minuty 34.53) ZDE

Tank v hlavách českých bojovníků za nesvobodu myšlení

Nanananatřeme jim to aneb za svět zelenorůžový

25. 5. 2017 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Když výtvarník David Černý přemaloval v roce 1991 smíchovský tank, vpravdě militaristický památník k uctění pomoci Rudé armády při osvobození Československa od nacistické okupace, zachytil zeitgeist, ducha doby. Akt, který ukazuje, že český naturel nachází hrdinství vždy pět minut poté. Hrdinská imaginace dalších natěračů, kteří si domnívají, že tank má být zelený, je podobného zrna. Stejně jako Černý svým růžovým přelivem, i vyznavači zelené se štětečkem v ruce poukazují na to, že české hrdinství je z výprodeje. A hlavně že uvažování o složitějších společenských tématech vládne bigoterie, jak se ukazuje stále dokola.Kdyby Černý provedl svou performance o tři roky dříve, zasloužil by uznání. Jakkoliv je volba památníku událostem druhé světové války nevhodný terč, jeho militaristická podoba a stálý dohled vojsk téže mocnosti nad normalizací české společnosti takovou zkratku legitimizují. Černý ovšem ten správný okamžik "prováhal". Jeho hrdinská imaginace se probudila v okamžiku, kdy se akt stal beztrestným projevem společenské nevraživosti k Rusům, aniž by většina dokázala projikovat svůj postoj do něčeho jiného než do hokeje. 

Z tohoto úhlu pohledu byl celý happening spíše politováníhodný, nicméně jeho historický význam tím nemizí. Stejně jako bylo projevem kulturní podřadnosti a válení se v prachu blátě před mocí, když byl na piedestal postaven tank, symbol militarismu a ničení, jako památka na Rudou armádu, Černého akt pouze logicky navazuje. Knuta vypadla Rusákům z ruky, ještě chvíli počkáme, abychom se ujistili, že to tak je, a pak to těm bolševikům nandáme. Nanananatřeme jim tank nanananarůžovo. Akt vzpoury s odkladem stává se aktem zbabělosti.

Bojovníci za tank zelený dokazují, že se česká společnost ve svém uvažování doposud nikam dál neposunula. Co se změnilo, jsou globální reálie, jež opět vyvolaly jistá pnutí. S prolomením monopolu na diskurs a zároveň s poměrně úspěšnou snahou ruské propagandy, nasedající na zasutý resentiment té části společnosti, kterou zklamal neoliberalismus, se zase objevili hrdinové nové doby, kteří si - podobně jako Černý v roce 1991 - řekli, že už se "to" zase beztrestně může. V tom okamžiku obvykle přerůstají heroické imaginace, většinou vzešlé z účinků hospodské atmosféry těhotné revoltou, v akci. Nanananatřeme jim tank nanananazeleno. 

Jakkoliv se tomu bráním a hledám lepší vyjádření, nenapadá mě nic jiného: debilita. Následné veřejné disputace nad tím, zda má být tank zelený či růžový, prostě ukazují na ten děsivý kulturní handicap, který si česká společnost nese. Okamžitě se najdou pitomci, kteří vytáhnou zelenou či růžovou vlajku a začnou se na digitální distanc být v rachitická prsa a se slinkou v koutku kuckat něco o šmejdech či neumělcích. Bigoterie jim velí, že se musejí postavit na jednu nebo na druhou stranu, jelikož jinou volbu neznají. Tato bigoterie nedovoluje uvažovat jinak, než v růžové či zelené, ji svazuje do svěrací kazajky, ze které se sama přirozeně neumí vymanit. Nanananahovno, viďte...

Je třeba mít na paměti motivaci teroristů

Teroristickým útokům v Manchesteru a jinde na Západě bylo a stále je možné předcházet

25. 5. 2017 / Daniel Veselý

Vždy, když na Západě dojde k teroristickému útoku, k němuž se oportunisticky přihlásí Daeš či jiné džihádistické seskupení, je v první řadě nutno tyto nihilistické akty násilí nekompromisně odsoudit. Nic však neudělá islámským fundamentalistům větší radost než palcové titulky typu „Muslimští pedofilové prznící puberťačky. Stávají se z nás ovečky jdoucí na halal porážku. Spisovatel Kuras o terorismu v Manchesteru a o tom, jak otřesně to dnes vypadá v Anglii", "Vítači, ohrožujete moje děti. Vyřídím si to s vámi. Zbourat 22 mešit. I to zaznívá po masakru v Anglii", "Manchester? Muslimové úplně všude. Chtěli mě znásilnit. VIDEO svědectví od Čechů", které v den manchesterské tragédie otiskly Parlamentní listy. Extrapolace na základě rasistických předsudků je spolehlivou cestou do pekel, v jejichž přítmí to zavání plynovými komorami. Naopak je zapotřebí každý teroristický akt v ulicích evropských či amerických měst posuzovat individuálně, zasadit jej do širšího geopolitického rámce, a teprve pak dojdeme ke zjištění, že těmto otřesným zločinům bylo a stále je možné předcházet.

Sebevražedný atentát v Manchesterské aréně, při němž přišlo o život 22 osob a další desítky byly zraněny, nespáchal žádný uprchlík nebo migrant, nýbrž britský občan libyjského původu, 22-letý Salman Abedi, jehož rodiče uprchli před Kaddáfího perzekucí.Policie zatkla sedm podezřelých a existují indicie, že útok zosnovala teroristická síť. Podle očekávání se k zločinu přihlásil Daeš, nicméně spojitost mezí atentátníkem a tímto teroristickým kultem prozatím nebyla potvrzena. Bezpečnostní složky se nyní snaží zjistit, zda byl Abedi ve spojení s Daešem operujícím v Libyi. Nejmenovaný Abediho přítel prohlásil, že manchesterský útočník před několika týdny navštívil Libyi, tedy zemi, která se po intervenci NATO v roce 2011 stala eldorádem pro navzájem znesvářené džihádistické skupiny a místem rozvratu ekonomické a bezpečnostní situace. Je tedy pravděpodobné, že právě z těchto důvodů mladý atentátník podlehl svodům maligní islamistické ideologie v rodné zemi svých rodičů. Není také žádným tajemstvím, že intervence Spojených států, Velké Británie a Francie pod hlavičkou NATO vedla k řadě konfliktů napříč Afrikou a Blízkým východem a posílila Al-Káidu a Daeš, jak uvedli britští experti.

Názory na Abediho se různí: Podle některých svědků šlo o tichého a nenápadného mladíka, zatímco další osoby, které jej znaly, tvrdí, že mu perverzní ideologie Daeše a libyjských džihádistů z Ansar al-Šaría patrně nebyla cizí. Bývalí Abediho spolužáci sdělili, že manchesterský atentátník před svou radikalizací pil alkohol, kouřil marihuanu a patrně měl styky s místními gangy. Obdobná proměna byla zdokumentována i u řady dalších teroristů, kteří útočili již dříve v Paříži a Bruselu. Podle zprávy organizace International Centre for the Study of Radicalisation má více než polovina evropských džihádistů kriminální minulost, a jsou tak snazší kořistí pro verbíře Daeše, kteří jim nabízejí falešné vykoupení.

Stoupenci Daeše na sociálních sítích nesmyslný zločin oslavovali a někteří z nich uvedli, že jde o pomstu za britské bombardování syrských a iráckých měst. Ačkoli je naprosto barbarské vyzvedávat jakýkoliv teroristický čin, nelze brát motivaci k těmto útokům na lehkou váhu. Kupříkladu 20. a 21. května bylo podle informací nezávislé organizace Airwars při Američany vedeném bombardování Sýrie a Iráku v Mosulu a Rakká zabito 30 a 35 „bezejmenných“ civilistů. V průběhu května pak západní bomby v těchto dvou válečných zónách připravily o život více než 800 civilistů. Jinými slovy: Kdyby se západní státy neangažovaly v konfliktech na Blízkém východě a Africe, džihádisté a jejich stoupenci na Západě by postrádali kýženou ideologickou munici a k sebevražedným atentátům v evropských a amerických velkoměstech by s velkou pravděpodobností vůbec nedocházelo.

Ba co více, k teroristickému činu, jehož svědky jsme byli v Manchesteru, vůbec nemuselo dojít, neboť britská zpravodajská služba varovala někdejšího britského premiéra Tonyho Blaira, že intervence do Iráku by mohla vést k sebevražedným atentátům ve Spojeném království. Britští zpravodajci v únoru 2003 zveřejnili zprávu s názvem International Terrorism: War With Iraq, v níž píší: „Hrozba ze strany Al-Káidy se zvýší, pokud bude zahájena jakákoliv vojenská operace proti Iráku. Útoky proti západním cílům jsou rovněž pravděpodobné, zejména ve Spojených státech a Velké Británii. Válka zvýší protizápadní sentiment v islámském světě a také v muslimských komunitách na Západě.“

Blair však tehdy varování zpravodajských služeb ignoroval a výsledkem byl sebevražedný atentát, k němuž došlo v Londýně v roce 2005 a při kterém přišlo o život 52 osob. Jeden z útočníků (rodilý Brit) se před tragédií na audionahrávce nechal slyšet, že své spoluobčany zabije proto, že západní vlády na celém světě neustále provádějí zvěrstva proti jeho lidem. Na jiné nahrávce zase říká: „To, čeho jste nyní byli svědky, je jen pouhým začátkem série útoků, které budou pokračovat a které budou čím dál silnější, dokud nestáhnete svá vojska z Iráku a Afghánistánu.“

Když před dvěma měsíci britský konvertita k islámu na Westminsterském mostě usmrtil pět osob, své běsnění odůvodnil jako pomstu za západní války na Blízkém východě.

Jestliže sdělovací prostředky (o manipulativních médiích nemluvě) nevěnují zevrubnou pozornost motivaci sebevražedných atentátníků ve spojitosti s ničivými západními intervencemi na Blízkém východě a jinde, můžeme snadno podlehnout představě, že terorismus je islámu vlastní. Je to ale stejně nesmyslné tvrzení, jako kdybychom ztotožňovali katolictví s bombovými útoky IRA. Také v tomto případě bylo řádění atentátníků motivováno politickým konfliktem, který byl nakonec víceméně urovnán.

Bohužel v blízké době nelze očekávat zásadní změnu v přístupu západních zemí vůči konfliktům v islámském světě. Americký prezident Donald Trump se staví na stranu sunnitských monarchií, svého klíčového spojence v Rijádu, který je kolébkou zhoubné wahhábistické ideologie, zahrne zbraněmi za stovky miliard dolarů a za strůjce terorismu označuje šíitský Írán. Teroristické útoky v západních zemích jsou však výlučnou záležitostí sunnitských extrémistů a primární obětí káidistických elementů na Blízkém východě jsou šíité. Trumpova blízkovýchodní agenda je tedy příslibem intenzifikace válečných rozbrojů v zemích, jež jsou dlouhodobě destabilizovány západními výboji, receptem na posílení sunnitských despotů a s nimi spřízněných islamistických buněk, a logicky plodnou půdou pro další džihádistickou ideologií motivované atentáty v Evropě a ve Spojených státech.

Nelze se proto ubránit pocitu, že platí tvrzení nejmenovaného západního operativce, jež v roce 2004 zmínil britský politolog Richard Shultz: „Teroristické útoky jsou jen malou cenou za to, že jsme supervelmocí.“

Skutečné nebezpečí současného terorismu

Také vrah může cítit morální převahu

25. 5. 2017 / Roman Kanda

V románu Jonathana Littella Laskavé bohyně je scéna, v níž hlavní hrdina Maximilian Aue, esesácký vrah ukrajinských Židů, vyčítá Němcům v zázemí, že žijí pokrytecky. Všichni ti dobří nevinní Němci, spokojeně usazení v křeslech, v samém srdci klidné domácnosti, konzumují levnou ukrajinskou kukuřici a dojímají se nad zprávami o mrtvých německých vojácích, kteří padli na východní frontě, u Stalingradu. Přitom je ani nenapadne, že mezi levnou obilovinou a nacistickými válečnými zločiny na Ukrajině existuje nějaká souvislost. Určité myšlenky si prostě zapovídají, nepříjemné otázky si nekladou – jen aby nenarušili svou klidnou idylu, jíž se drží tím silněji, čím víc kolem zuří válka. Diví se, spravedlivě se rozhořčují, a především nic nechápou.

Vrah Aue nad nimi pociťuje morální převahu; sám si ušpinil ruce krví, byl takříkajíc „u toho“. Zná špinavé souvislosti, jichž se slušný člověk štítí. Bojoval. Právě tento druh morální převahy vědoucího vraha nad nevědomým pokrytcem představuje ďábelský paradox, který z dvacátého století učinil sled nejhrůznějších zločinů, jimž přečasto nechybělo působivé morální či filozofické zdůvodnění.

Skutečné nebezpečí současného terorismu – jeho přitažlivost především pro některé mladé – tkví pravděpodobně v tom, že kolem sebe šíří podobný druh morální převahy lidí, kteří mají odvahu ušpinit si ruce. Z takové zvrácené odvahy jde strach. V čem však spočívá dnešní pokrytectví „lidí v zázemí“? Například v tom, že západní společnosti sice hovoří víceméně politicky korektním jazykem, ten ovšem jako by chtěl překrýt holou skutečnost: stále přetrvávající politickou a zejména ekonomickou převahu Západu nad zbytkem světa. 

Ta samozřejmě nespadla z nebe. Jedná se o důsledek konkrétních politických a ekonomických rozhodnutí, k nimž by se Západ možná někdy nechtěl znát, počínaje kolonialismem a konče současnou globalizací (která je v leckterém ohledu v podstatě kolonizací ekonomickou). Nahlíženo zevnitř, z pohodlného křesla našich západních domácností (chceme-li se coby Středoevropané počítat k Západu), považujeme za historické štěstí, že je převaha Západu institucionálně rámována liberální demokracií, a jsme na to dokonce pyšní – ale jednak je toto štěstí výsledkem trnité cesty plné temných odboček i zločinů, jednak ani liberální demokracie sama nedokáže zabránit vzniku a vzestupu některých negativních tendencí v podobě neonacismu, populismu a podobně.

Je úžasné, jak vysoká vlna solidarity se vzedmula bezprostředně po teroristických útocích v Manchesteru. Zapamatujme si tento okamžik, i délku jeho trvání. Zřejmě nebude příliš dlouhá, jak už to tak bývá, a přesto má obrovský význam. Odvolávání se na kategorii lidství je v zjitřené situaci sice psychologicky pochopitelné; nicméně mobilizovaná ideologie humanismu může být další formou překrývání skutečnosti, kvůli kterému nikdy nepochopíme, odkud se terorismus bere (ostatně na zločincích bývá nakonec nejděsivější to, jak se nám podobají). Špinavé souvislosti nevidíme, nechceme vidět. Přijali jsme za samozřejmou skutečnost, že Západ diplomaticky, vojensky a ekonomicky zasahuje do událostí v Libyi nebo v Sýrii (ostudná role Ruska by byla samostatnou kapitolou). Ale dokážeme si vůbec představit alternativní svět, v němž by do záležitostí Západu zasahovala mocná Libye nebo Sýrie? Přiznali bychom jim toto právo? Jak bychom reagovali?

Netvrdím, že Západ má vzít na sebe veškerou vinu za dění ve světě. K tomu by se stejně nikdy neodhodlal. Jak by to také mohl provést? Mám jen za to, že z pocitu trvalého ponížení, z bezvýchodnosti, z neznalosti sebe sama vzniká nenávist a z hluboké nenávisti se rodí odhodlání k boji. A to je zlé.

Rozhovor Britských listů 110:

Komunální politika není ideologická

19. 5. 2017



Bohumil Kartous hovoří v tomto Rozhovoru Britských listů s Janem Čižinským, starostou Prahy 7 a představitelem hnutí Praha 7 sobě, které se dostalo k moci prostřednictvím lidového referenda proti předražené radnici a v důsledku systematické interakce s místními voliči. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 19. května 2017.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Hranice mezi terorismem a politikou, vraždou a ... vraždou

25. 5. 2017 / Bohumil Kartous

Představa teroristického útoku vyvolává hrůzné představy. Bezmocnost nevinných obětí a drastické scény okupují lidskou mysl, její primární úroveň, s intenzitou, které se nedá bránit. Představa toho, že jdete po ulici, stojíte v metru nebo jste s dětmi na koncertě a v příští vteřině jste vy nebo vaši blízcí mrtví či ležíte s utrženými nohami v tratolišti krve a zemřete pravdě podobně v příštích pár okamžicích je nesmírně vtíravá a mocná. Zvlášť když jste periodicky pod obrovským tlakem mediálních obrazů a výkřiků, které takový strach umocňují. Slyšel jsem tak českého bezpečnostního analytika s vážnou tváří tvrdit, že přece Staroměstské náměstí před orlojem je jedinečný prostor, kde by se dal provést teroristický útok. Bývalý diplomat mu přizvukoval...Jistě, nikdy není možné tvrdit, že k teroristickému útoku nedojde. Západ je konsternován každým dalším aktem brutálního, fanatického násilí natolik, že se najednou jeví být pravděpodobné takřka cokoliv. A zároveň jsou tím vytěsňovány na okraj zájmu či zcela mimo diskusi velmi palčivé otázky, bez nichž nelze o terorismu a možném řešení tohoto relativně jednoduchého nástroje zkázy rozumně uvažovat. Třeba jen o tom, že i teroristé velmi pečlivě zvažují, kde a za jakých podmínek útok provedou, aby naplnili své cíle. 

Uvažuje se o "boji s terorismem" a takové uvažování je scestné. Boj, navíc pojatý jako deklaratorně otevřená válka. To je přesně ten stav, o nějž jde teroristům zaštiťujícím se politickým islamismem. Jde jim o neustálý, trvalý boj, který jim umožní potvrdit fundament jejich apokalyptického postoje ke světu.  

Západ jim na tuto návnadu zatím stále nasedá. Politici, pod tlakem pudů vybuzených tím, co se chce tvářit jako "útok na západní hodnoty", ukazují své "válečné" odhodlání a neváhají hrát hru teroristů vedoucí k nekonečné spirále násilí. Je samozřejmě nutné snažit se odhalovat ty, kdo se chystají někdy v blízké budoucnosti zabít další nevinné Evropany či Američany.

Zároveň je ale nutné neustále dokola a nahlas připomínat, že tím nelze islamistický (ani žádný jiný) terorismus vykořenit, pouze - v případě příznivé konstelace - odříznout končetinu či hlavu hydry, aby jí hned narostly další dvě. Čím více tuposti a populismu je politik ochoten produkovat, tím více inklinuje k tomu reprodukovat problém a eskalovat ho. A jeho voliči mu věří, jelikož komplexita problému, před kterým stojí, je nad jejich síly, jak dobře demonstruje experiment zkoumající schopnost lokalizovat problematickou zemi a volit řešení vztahu s ní.

Je třeba západním společnosti stavět před realitu zbavenou pokryteckých představ o tom, že snad jsme v jakési válce s terorismem, kde na jedné straně stojí "dobrý" západ a na straně druhé "odporní" islamisté. To je zjednodušení zcela popírající skutečnost. Bojíme se "islamistů" a držíme vigilie za stovky obětí, které zavraždí, aby mezi tím pokračovalo naprosto nesrovnatelné masové vraždění v Sýrii, Iráku, Afghánistánu, Jemenu a na dalších místech, kam západní vlády (ale samozřejmě i Rusko nebo Čína) dodávají zbraně a či minimálně tolerují stav věcí, které vytvořily. Ve stejném okamžiku, kdy truchlíme nad desítkami mrtvých stále relativně sporadických teroristických útoků se v zemích, v nichž zoufalci marně hledají kořeny své identity, naučili žít s utrpením a smrtí dennodenně přítomnou na dosah a často na dotek. Jak jednoduché by bylo za takových okolností vytvořit z Evropanů či Američané teroristy? 

Západní společnosti jsou trvale uchovávány v nevzdělanosti a nevědomosti o tom, jak silně jsou kořeny současného islamistického terorismu prorostlé s historií, od koloniální nadvlády až po současné snahy vrtěti rozzuřeným psem volatilních společností a hrou na globálně inženýrské experimentování. 

Západní společnosti si musí připustit, že zájmy mocností, ekonomické a politické vazby, vždy stojí nad životy jednotlivců, aby pak docházelo k cynickým projevům soustrasti nad VIP mrtvými. Těsně poté, kdy byl vydán rozkaz, aby byly bombardovány teroristické cíle někde na středním východě, jenž způsobí smrt ženám a dětem, které stejní humanisté berou za pouhé přípustné ztráty v odhodlaném boji s terorismem. Lidé z západě si musí uvědomit, že rozdíl mezi terorismem a politikou se v takovém případě stírá a že rozdíl mezi vraždou a vraždou nedělá fyzická vzdálenost oběti a způsob vraždění.


Nejen pár súr, a nejen k doložení věroučných pohnutek ke stěží vysvětlitelnému tragickému činu v Manchestru

25. 5. 2017 / Miloš Dokulil

Ne že vždycky pravda přichází odněkud „od lesa“. Ale zdánlivě zprvu společně odbočíme. A to do několika vzájemně nikoli nutně provázaných oblastí. Uvědomme si, kolik se toho jenom během 20. a na počátku 21. století kolem nás změnilo. Aniž mám v úmyslu dosazovat do té charakteristiky učené termíny, nazvat to jinak než „exponenciálou“ nelze. Jde o křivku, která se na grafu vine nejdřív skoro stále vodorovně (tedy – jako horizontála – bez nápadných změn ve sledovaných ukazatelích v čase), aby se zakřivovala stále víc do vertikály (a tedy směrem k vrcholu vytčených mezí pro graf), a potom stále překotněji k většímu počtu a kvalitě těch předem dokonce netušených změn; a to ve stále kratších intervalech času. Jen pár letmo nadhozených, ale pádných a dnes již stěží adekvátně představitelných příkladů…

Teprve těsně před koncem 19. století došlo k objevu první částice atomu (elektronu); a trvalo tři desetiletí, než tu byl výchozí model atomu s možnými celkem třemi částicemi. O necelá dvě další desetiletí svět již pak poznal atomovou pumu! K znovuobjevení DNA (jako nositele biologické informace) došlo roku 1943; aniž hned vědci dokázali poznat složitou strukturu této sloučeniny. Před koncem 20. století jsme již věděli, jak vypadá lidský genom. Na začátku 20. století (v jeho prvním desetiletí) se vzneslo první letadlo. Tehdy bylo nanejvýš jen „verneovkou“ uvažovat třeba o pobytu člověka na Měsíci! A jen mimochodem budiž teď řečeno, že řada nevyléčitelných chorob je již vyléčitelná; anebo již v civilizovaných zemích masově nehrozí dětská úmrtnost. Ještě za 2. světové války (roku 1943) se nesměle zrodil první počítač. A dnes se již děti rodí málem s tabletem v kolébce!

Do druhé světové války také Evropa ještě sociálně žila v patriarchátu. Pro nemálo nejen evropských států začala konečně po roce 1945 nastupovat rovnost obou pohlaví; ale stále ještě se sňatky vesměs církevním způsobem. Ve zmíněné oblasti v dnešní době mnoho dvojic žije dokonce i mimo civilní formu sňatku, a tedy „partnersky“. Přitom se žije jaksi „rychleji“ a běžně existenčně zajištěněji; s většími nároky na intelektuální způsobilost „zařadit se“ do společnosti. Stále více lidí žije především v kulturně vyspělých oblastech ve městech. Hromadná výroba vyžaduje náročnější „fortel“ jak organizačně, tak přímo ve vlastních dílenských procesech. Stále dramatičtěji nad provozním kapitálem bdí kapitál finanční. Vzájemných mezilidských kontaktů díky masové dostupnosti třeba televize spíše ubylo. Je také v civilizovaném světě „Západu“ srovnatelně mnohem méně municipálních kontaktů, odborářské aktivity, anebo politické práce přímo „v terénu“, než tomu bylo ještě třeba o dvě či tři generace dříve. (V řadě muslimských zemí ještě setrvává nejen patriarchát, ale přímo i občansky feudalismus. Vysoká a nekontrolovaná porodnost znemožňuje v nich uplatnění pro všechny, kdo mezitím dospěli.)

Pochopitelně ne každý se v optimálním čase svého života přijatelně „zařadí“. Jsou v Evropě státy, v nichž je třeba i 10 % lidí v produktivním věku nezaměstnaných. A jsou i vyspělé země, v nichž může být nezaměstnaných hned v tom citlivém mladém věku třeba málem celá jejich čtvrtina! Přijatelně pak nebude hned nic jako řešení té existenční situace ve výhledu. Ne že by tohle řešila „sociální síť“. Nezaměstnaností postižení mladí (i starší) lidé nevidí často pro sebe jiné řešení než radikální. Mají k tomu předpoklady sociální (tou jakoby „vyvržeností“ z normálního občanského a pracovního procesu), psychologické (konfrontováni neúspěchem k pesimismu, bolestínství, ale i k nervózně nabuzovanému radikalismu), a taky přímo intelektuální (zpravidla též nižším vzdělanostním koeficientem, znemožňujícím lepší uplatnění na trhu práce). V tom „západním“ světě náboženství přitom moc útěchy nezaměstnanému člověku nedodá; je kolem něho rovněž dost skepse k nějakým „konečným“ a „zásvětným“ hodnotám.

Především budiž konečně teď taky konstatováno, že muslimský svět, i když může mít pro svou elitu dokonce třeba honosnější kulisy (co všechno lze zaplatit výnosy z ropy!), má zároveň těch zrovna výše uvedených problémů nemálo víc. Již proto, že v muslimských státech nebývá ekonomika šíř diverzifikovaná, aby umožňovala rozvětvenější volbu alternativ pro zapojení do práce. Navíc, a to je nutné teď hodně zdůraznit, žena v muslimském světě nemá rovnocenné postavení s mužem, ani občansky, ani v rodině. Islámské rodiny plodí přitom nesrovnatelně početnější potomstvo, než je tomu běžně na „Západě“, což má další důsledek hned v nárocích na jejich obživu; a potom bude i relativně vůči počtu adeptů o práci ze „západně“ situovaných rodin nesrovnatelně více uchazečů o práci a o postavení ve společnosti v islámském světě. Evropa o tomto nejen humanitárně, ale i existenčně podníceném migračním tlaku až moc dobře ví. A ne že by se islámský emigrant v Evropě mohl hned hravě uchytit, když kromě možná problematické výchozí kvalifikace nebude navíc automaticky určitě ovládat jazyk hostitelské země. (Už samotná ta hostitelská země má svých vlastních nezaměstnaných „ideálně“ jistě aspoň 5 %.)

A máme to tu. Je tu mladý muž, emigrant odněkud ze zcela odlišně žijící země, a nemá zakotvení ani v práci, ani potom v nějaké již své vlastní rodině. Má celou řadu důvodů, aby byl se stavem svého života nespokojený. Existenčně nezakotven, není pak ani sociálně zodpovědně vázán (ani na tu hostitelskou zemi, k níž ho nic neváže!); disponuje sice svým časem 24 hodin denně, ale bez přijatelného uspokojení. Takže se může zabývat až bolestínsky stavem, v němž se nachází; nebo i vztekle, že by něco rozbil nebo někomu nabil, kdyby byla k tomu příležitost… když už není do čeho činorodě „píchnout“. Vzdělání také nebude mít každý takový emigrant na žádoucí výši. A v tom cizorodém prostředí snadno potom toho vykořeněného mladého muže přepadne nutkavá vzpomínka na vlastní náboženskou víru a její v hlavě kolující dogmata. Ne že by ta víra byla některými možnými inspiracemi nějak potenciálně hned i zlověstnou; a to jak pro okolí, tak přímo pro strádajícího mladého muslima v cizorodém a nikoli osobně spásonosném pro něho prostředí. Ale pro některé jedince se víra začne nabízet jako aspoň spásonosný konec stávajících nejistot a strádání. Dokonce zřejmě i tou vizí věčné blaženosti, ze které toho zatím takovému zoufalci nebylo předběžně předvedeno v tomto životě vůbec nic. A muslim má svou víru fixovanou stále do perspektiv nahlížených poznávacím a zvykovým filtrem ze šestého století; s provázáním do veřejně zavazujícího „kréda“. Islám byl od počátku a zůstal dodnes především jistým politickým fenoménem.

*

Nyní si všimneme pár řádků teorie, jaksi „na okraj“. Texty Koránu vznikaly v 6. století a jejich autor, Muhammad, byl zřejmě negramotný (byť inspirovaný jak židovskou, tak i křesťanskou vírou). Přímo v jazykové oblasti přitom disponujeme vždycky nějakým textem, který bude mít nějakou výchozí sémantiku (s výchozími významy jednotlivých výrazů) a syntax (jako formální prostředky zapojující jednotliviny v celek). Nelze ovšem předem vyloučit, že výpověď jednotlivých vět může nárokovat nějak specifickou interpretaci jak některých výrazů či slovních spojení, tak jednotlivých vět; ne-li – z nějak zadaných hledisek – jejich celku. (Vyjdeme níže ze znění koránu v překladu Ivana Hrbka z roku 1972.)

V súře „krávy“ je např. výzva (2.187/191) k zabíjení nepřátel, jenže ještě předchozí verš vymezuje jistá závažná omezení pro takové činění; raději hned jej celý ocitujme, a tučně podtrhněme aktuálně klíčovou myšlenku: „A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí.“ (2.186/190)

Máme tu ovšem – ve zcela odlišně směřovaném kontextu, a bez doprovodných omezujících podmínek – rovněž třeba v súře „žen“ verš: „Nechť tedy bojují na stezce Boží ti, kdož kupují za život pozemský život budoucí! A těm, kdož bojují na stezce Boží a budou zabiti či zvítězí, těm dáme odměnu nesmírnou.“ (4.76/74)

V jedné další súře („kořisti“) je potom bezpodmínečné rozhřešení: „Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil; a nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to Bůh, kdo vrhal, aby vyzkoušel věřící zkouškou dobrou, od Něho přicházející, vždyť Bůh slyšící je, vševědoucí!“ (8.18 /„Vrhání“ může být zde pojato jako „kamenování“ nebo „střílení šípy“./)

V jiné súře – dokonce nazývané súra „Pokání“ – najdeme znovu výzvu k zabíjení modloslužebníků, pokud si nemíní zachránit svůj život kajícností, nábožností a dobrotou; s odkazem na podmíněnou boží milosrdnost: „A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.“ (9.5)

Chci věřit, že ty uvedené súry či spíše jejich výňatky snad – i tím svým zde uvedeným sledem – navozují hned od té súry „krávy“ mj. výslovnou výzvu k tomu, aby muslim nečinil bezpráví, což by mělo být vodítkem bez dalšího komentáře (a kéž by zcela obecně a kategoricky). Nelze ovšem přehlédnout, že ten, kdo přijde o život kvůli víře, má Koránem slíbenou posmrtnou blaženost. (I když v tomto bodě se můžeme začít dohadovat, co a jak tou vírou autenticky a věrohodně je, či má být!) Ta další súra ovšem nepřehlédnutelně dává tomu, kdo zabíjí nepřítele, automatické rozhřešení. (Vidíme, že hned zde vytčená výchozí zásada z té súry „krávy“ byla míněna podmíněně a ne kategoricky. Aniž se takto někam eticky dostaneme v 21. století, když ta myšlenka byla ukuta v politickém rámci 6. století.) Pochopitelně i zde posléze citovaná čtvrtá súra (ta „9.“) nejdříve v tom úryvku vybízí Alláhovy stoupence k zabíjení těch, kdo nejsou souvěrci; až potom teprve toleruje konvertity a odkazuje na boží slitovnost!

*

Křesťané mají tuto výchozí zkušenost – bojem potřít náboženskou konkurenci – nemálo trpce za sebou. To, když počátkem 16. století vznikla reformace a ještě o sto let později se třicetiletou válkou mělo – ve Střední Evropě – rozhodnout, kdo z koho. Westfálským mírem z roku 1648 byl vzájemně uzavřen kompromis. Následujícím stoletím – „osvícenstvím“ – se Evropa učila i vzájemné toleranci. Ve 20. století, ještě mezi oběma světovými válkami, začal se pomalu prosazovat názor, že náboženství je soukromou věcí každého jednotlivce. (Přitom islám zůstal dosud tradicí své víry – málem od počátku, brzy po Muhammadově smrti – rozštěpen na dvě klíčové a vzájemně nepřátelsky orientované větve, což trvá, a bez přiměřeného náznaku vzájemné tolerance. Přitom se základní představou, že náboženství je zároveň politikum, takže zůstalo formou „občanství“ a loajalita /či spíše zbožnost/ též ve víře se v muslimských zemích nejednou vymáhá mocensky. /Navenek jsou to vesměs teokracie./ V tomto ohledu islámský svět zatím ještě nevkročil ani do „osvícenské“ tradice Západu. Ani cesta prezidenta Trumpa na Blízký východ nemohla v tomto ohledu zatím navodit aspoň zárodky k postupnému vzájemně aktivnímu soužití bez dalších konfrontací.)

Nuže, a pokud přihlédneme ke všemu, co tu již bylo vyřčeno výše, je asi rovněž patrné, že s rizikem dalších teroristických aktivit v Evropě (ale menší měrou zřejmě i v Americe) pro příští čas se musí již „včera“ setrvale počítat. Možní pachatelé zítřejších teroristických činů si na tom našem „Západě“ v tom běžném usilování o aspoň minimální životní standard nějakou dobu zřejmě přijatelně neporadili; s přihlédnutím pak také k věku (přijatelnými zkušenostmi nevykvašené „mládí“), celkovému intelektuálnímu rozhledu (vzdělání spíše podprůměrné, že?), a také k osobním psychickým dispozicím (u mnohých bude jistá impulzivnost v reakcích, vztek na všechno kolem) jsou pak ochotni řešit svou osobní situaci třeba i dramaticky. Pak asi i proto, že jim k tomu může nabídnout jakoby „zdárné vyústění“ jak přímo třeba představa o následně už blaženém posmrtném životě, tak i nejeden předchozí teroristický útok jako inspirující příklad tohoto „řešení“.

Nejen že se nemáme v tomto ohledu na co těšit. Ale opatrnosti tu není nikdy dosti. A ne že bychom byli schopni předem vytypovat problematické jedince bez výjimky všechny. Když do hlavy přímo nikomu nevidíme… A muslimský Orient (také jižní riskantní cestou, pak z Afriky) vyváží stále další své jaksi „přebytečné“ (nebo pronásledované, či zoufalé) občany do Evropy dál… Takže ta dosavadní rizika zatím určitě nekončí.

Textová analýza odhaluje, že násilí je běžnější v Bibli než v Koránu

29. 7. 2016

Pozn.: V souvislosti s článkem Miloše Dokulila upozorňujeme na zjištění, o němž jsme publikovali v červenci 2016. Softwarový inženýr Tom Anderson se zabýval tím, zda je v Koránu obsaženo více násilí než v Bibli, a dospěl ke zjištění, že zabíjení a destrukce se častěji objevuje v křesťanských textech než v islámských. Anderson k tomuto účelu analyticky zpracovával texty svatých knih. Autor textové analýzy uvedl, že projekt byl inspirován právě probíhající veřejnou debatou, zda terorismus spojený s islámským fundamentalismem reflektuje domněnku, že islám je výrazněji agresivnější než ostatní významná náboženství.

Anderson s pomocí analytického softwaru s názvem Odin Text analyzoval jak novou mezinárodní verzi Starého a Nového zákona, tak anglickou verzi Koránu z roku 1957. Tím, že kategorizoval osm emotivně zabarvených slov – radost, očekávání, hněv, odpor, smutek, překvapení, strach/úzkost a důvěra – dospěl k poznatku, že v Bibli se objevuje slovo „hněv“ častěji než v Koránu. Naopak slovo „důvěra“ se v Bibli objevuje méně než v Koránu.

Další analýza zjistila, že Starý zákon je agresivnější než Nový zákon. Starý zákon je dokonce dvakrát agresivnější než Korán.

Anderson své poznatky shrnuje následovně: „Zabíjení a destrukce se v Novém zákoně objevuje o trochu více než v Koránu - 2,8 procenta v Novém zákoně a 2,1 procenta v Koránu. Avšak Starý zákon v tomto ohledu s 5,3 procenty jasně vede.“

Nicméně Anderson podotýká, že Starý a Nový zákon a Korán nejsou jedinou literaturou o judaismu, křesťanství a islámu, a tedy nepředstavují ucelenou sumarizaci těchto náboženských doktrín.

Více informací zde ZDE

(Shrnutí připravil D. Veselý)

Jak neseriozní česká média rejžují na vyvolávání iracionálního strachu veřejnosti

25. 5. 2017

Víte, proč bude terorismus v 21. století považován čím dál více za úspěšnou strategii vedení boje? Teroristům na prvním místě nejde o počet obětí. V první řadě jim jde o psychologický efekt. Bez médií a veřejného mínění jde vyvolat panický strach jen těžko.

Je 48 hodin po útoku v Manchesteru, na iDNES.cz je k tomuto tématu zveřejněno 17 článků, napsal Lukáš Hendrych na Facebooku.

Do 48 hodin od teroristického útoku v Paříži v listopadu 2015 bylo na iDNES.cz zveřejněno 36 článků k této události.

Do 48 hodin od teroristického útoku v Bruselu v březnu 2016 bylo na iDNES.cz zveřejněno 34 článků k tématu.

Do 48 hodin od útoku v Nice v červenci 2016 17 článků.

Do 48 hodin od útoku na redakci Charlie Hebdo v lednu 2015 to bylo 20 článků.

A to mluvím jen o prvních 48 hodinách, samotné téma se pak povětšinou intenzivně probírá týden, klidně dva.


Víte, proč bude terorismus v 21. století považován čím dál více za úspěšnou strategii vedení boje? Teroristům na prvním místě nejde o počet obětí. V první řadě jim jde o psychologický efekt. Bez médií a veřejného mínění jde vyvolat panický strach jen těžko, 21. století je dobou přeinformovanosti, rychlosti, sociálních sítí. Máme demokracii, masy mají vliv. Máme mediokracii, veřejné mínění se utváří v médiích.

Omlouvám se, že jsem si vybral zrovna iDNES.cz, ale tam je to prostě nejvíce do očí bijící. Taky jsem tam pracoval, takže z vlastní zkušenosti vím, co se v redakci po takovém útoku děje.

Podávat relevantní informace seriózním způsobem je důležité. Je ale třeba najít tu míru mezi seriózností a neutuchající honbou za klikanci (kterých je sakra hodně, jsou to přímo žně). Mějme přitom na paměti, o co těm vymletým palicím s bombama na těle jde. Nebo spíš těm, kdo stojí za jejich radikalizací.

Během teroristických útoků v 60, 70., 80. a 90. letech v Evropě (které páchali původem Evropané z politických důvodů) šlo často taky o vyvolání paniky a o to dotlačit vlády liberálních demokracií, aby se pod tlakem veřejnosti uchýlily k nedemokratickým praktikám a samy tak liberální demokracii zničily. Nepovedlo se jim to. Je otázkou, jestli k takové strategii nejsou v této době lepší podmínky.

Když slyšíte Angelu Merkelovou říkat "Wir schaffen das", tak se prostě jen racionálně snaží uklidnit společnost a veřejné mínění. Ví totiž, jaké vlivy na nás působí. A komu tou panikou a strachem nahráváme.

Bodláky Václava Duška

Jestli se rozzlobíme - budeme zlí

25. 5. 2017 / Václav Dušek

Fakta o minulosti i přítomnosti značně zkreslena. Svět má rakovinu, tou rakovinou je člověk – jak tvrdil znalec života běhu Eduard Pestel. Není nad milé povzbuzení, děkujeme uctivě, vážený pane. Být zlým, vědí nádhero, jest přetěžká profese. Trvalka zla z doby děsu, kdy Heinrich Franz Boblig von Edelstadt proháněl čarodějnice v mučírnách a odporně bohatl, připomínka běsnícím tyranům, jak snadné bývá pěstovat zlo – i dnes známe syčáky, co z hnusu uváleli páchlé kuličky a nahráli si prašule do děravých kapes; nakonec, hyeny v lidské podobě přežili obětiny, nasyceny, či zbroceny krví, hlasitě mlaskají, zdravě bzdí; vrahy omilostníme zlehka. V tu dobu excesů platily jiné zákony, hotovo!

Z vrahů zrozeni posvěcení kati. Opravdu jsme nástroje a loutky v rukou boháčů, kteří v zákulisí tahají za nitky. Tancujeme podle toho, jak pískají. Naše talenty, možnosti i život, jsou vlastnictvím cizích lidí. Nejsme prý nic víc než intelektuální prostitutky. Tvrdá slova postrádající kompromis. Velcí muži konají skutky na pováženou beze známek strachu. Zloba klepe na vrata – otevíráme, číháme, kdo bude postižený, odsouzený; dneska ty, my až zítra a možná pozítří.

Všeobecně platí, že prodělek jedné bytosti je ziskem u jiné. Být bohatí všeci, lidoušové, planeta pukne. I proto máme prostředky k lámání vůle, ovlivňování myšlení; psychochirurgie prý dosahuje úspěchu tím, že nám roztříští fantazii, otupí city, zničí abstraktní myšlení, vytvoří kontrolovatelné individuum podobné robotovi. No, toto! V příštím století, nebude-li země zničena demokratickými bojovníky za svobodu, budou se procházet ve světě bez hranic načipovaná řízená monstra centrálním výborem blaženosti – potrava se vyloučí pro přílišnou jedovatost, pracovat se bude pouze za odměnu, protože přebytek blaha ohrožuje významně loajalitu.

Nech si neprodleně vyšetřit hladinu zla, je-li zanedbatelná, požádej o pomoc.

Naprogramujeme bytosti dle libosti mocných finančních lasiček, vojenských a polo politických ploštic. Armáda novodobých otroků hledí udivena k abstraktním cílům. Přelidnění planety nám vel-mi nebezpečně a reálně hrozí, i proto našim krokem k pokroku musí být zvýšená kontrola myšlení – a proč se stydět, člověni, za použití vydatných chemických dešťů. Nebudeme přece dbát slov Seppa Holzera: Zeptej se přírody, zeptej se své půdy, své vody a svých zvířat, zda se pod tvým vedením cítí dobře. Člověk není had, přesto saje krev, není-liž pravda? Řekne-li se člověk, Stvořitele poleje ruměnec – nu, všechno se nepovede.

Zlo přednášeno a filtrováno k dalšímu použití v mnoha podobách bývá nadužíváno. Učedník ne-plech a porevoluční miliardář si vzal na rozdíl od většiny souputníků ponaučení: „Dejte mi kontrolu nad měnou jednoho národa – potom mi bude zcela lhostejné, kdo píše zákony. Tuto žádost vyslovil bez obalu Mayer Amschel Rothschild (1744-1812). Být znalcem lidí nezaškodí.

Máš být skutečně zlým – neváhej, budoucnost ti kráčí v ústrety.

Války přihrály a nadále přihrávají do bankovních domů demokratických státních útvarů čistotně přeprané a vyžehlené miliardy, biliony, triliony; vlastnit banku je dozajista zaručený vývar, jistější než ji chtít vyloupit. Bankovní loupež je něco pro diletanty. Skuteční profíci založí banku. Vzkaz nepoučitelným služebným masám. Zlo majetku – zlo moci, neléčitelné nemoci. Teroristické válečné běsnění napomáhá utajeným nadnárodním elitám k jistému zisku s minimálním rizikem. Odhalit lichváře můžete, ale skončíte v připravené síti pro nepohodlnou svoloč. Kušovat jest zdravé. Pamatujte, že nejste-li vybrán, nebudete tančiti po palcích obrů.

Lázně Zloprcek a.s. zlevnily. Nekupte to. Masáže vás prověří. Pučet blbost, máme domov samý květ. Magnesia filuta, co čtenář, hlupec, musí se mu dovysvětlit oceněná hnida. Magnesium nešumivé, pidislovesníci počítají řády – svět umění prosycen zlem, dýchá jed o sto šest. Umělecké zlo nelze vymýtit, a přiznejme si, copak nás umělečtí kuliferdové občas nepobaví? Nerozdají zdarma vyšeptalé ošuntělé rozumy, jak žít hezky pročesky, koho milovat do bezvědomí, a naopak nenávidět k zešílení.

Zlo ve štítu, ustálená realita.

Nevěřte slepě výkladům politiků nebo médií. Lžou, nemýlí se, ne, lžou opakovaně a s vědomím nad-řazenosti – stačí nečíst, neposlouchat, nedívat se, utrácet čas smysluplnějšími aktivitami. Peníze jsou rozpoznatelné zlo – a v zájmu zachování dalších zisků vytvářejí mediální šéfkuchaři myšlenkové hody hody doprovody, ochucují minulost podle receptů všehoschopných utajovaných pokrokářů; vraz do textu jedovatý šlem, posyp slova hadími exkrementy, posiluj lásku k mamonu, vykřič chudině napomenutí – kdo nepřikrádá, závidí.

Snaha vytvořit zisk je prazákladem zla – musíme zbrojit, musíme vytvořit nového nepřítele, musíme zapomenout významných historických vzkazů. Po sjednocení Německa, trestaného ještě stále za druhou světovou válku, odešla za doprovodu muziky sovětská vojska, v tichosti se uzavřely pokračující potřebné smluvní závazky o setrvání zámořské armády. A můžeme se domnívat, že demokratická armáda, která se zkrátka nemýlí, i proto může beztrestně zabíjet, stojí nemalé finanční prostředky, a odkud pocházejí, můžete hádat, hadači… Sousedé si ochranu musí zaplatit. Voják není laciný misionář. Zbrojnoši podražili. Ona každá sranda něco stojí.

Být hodným v chudobě, ztráta času. Zlo vítá připravené k dobrodružným cestám k poznání. Zlo nelze léčit – chirurgické odstranění vředu bezbolestně nevyřeší ani laserový skalpel. Být zlým zakládá budoucnost bez přívlastků. Máme domácké zlo a není ho právě málo. Kdo zlo nevidí, má výhodu, že až ho napadne, bude se moci divit.

Máme historicky zmapované trasy zla – ale k čemu se trýznit lacinou pravdou. Nedávno odešel do míst, kde se již nepohřbívá, pan profesor Kočandrle, který jako první vyměnil srdce; usmýkáván blbouny sepisujícími odrhovačky, častušky, vykrádajícími světové autory, dutohlávky neznajícími pokoru a slušnost, dušinkami s výraznými kaňkami, byl odejit revoluční sběří. V USA pana profesora uvítali s otevřenou náručí v proslaveném vojenském špitálu, kde se léčili i prezidenti; pan profesor předával zkušenosti za mořem a doma neumětelové a podivíni z kruhu nenávisti a závisti zatím zavedli společnost do pestrobarevných sociálních bublin. Revoluční šašouři sloužili bez obalu mocným, kteří platili královsky za odpudivá zla. Být zlým bývá nakažlivé. Zběsilost srdcí k prodeji.

Prosíme, přispějte finančně na provoz Britských listů

3. 3. 2017

Milí čtenáři,

na provoz Britských listů potřebujeme měsíčně přibližně 60 000 Kč. Velmi oceňujeme, že čtenáři podstatnou měrou přispěli na provoz našeho serveru v listopadu a v prosinci 2016. Bohužel však tuto finanční podporu potřebujeme trvale,  výdaje udržujeme na minimu, avšak  bez rozpočtu se server provozovat nedá. Prosíme, tedy, uvažte o pravidelném finančním příspěvku ve prospěch BL. Stačilo by, kdyby 300 lidí příspívalo měsíční částkou 200 Kč.

Jako občanské sdružení poskytujeme všem přispěvatelům potvrzení, na jehož základě si finanční dar můžete odečíst od základu daně. 

Přispět můžete i bankovním převodem na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat i z mobilního telefonu, informace o tom jsou níže.


Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Jako poslední článek každého vydání Britských listů zveřejňujeme pravidelnou měsíční zprávu o jejich hospodaření.

Přispějte finančně na provoz Britských listů svým mobilním telefonem

Chcete-li poslat jednorázové dobrovolné předplatné na provoz Britských listů, odešlete svým mobilem na telefonní číslo 90210 textovou zprávu, která odpovídá výši vašeho příspěvku. Zabere vám to zhruba 20 vteřin:

 

text SMS

částka

QR kód (co to je? tohle)

BLISTY

25 Kč

BLISTY 25

25 Kč

BLISTY 40

40 Kč

BLISTY 60

60 Kč

BLISTY 99

99 Kč

BLISTY 249

249 Kč

 

 

Přijde vám textová zpráva, potvrzující vaši platbu. Cena objednací textové zprávy je podle tarifu vašeho mobilního operátora. Cena příchozí zprávy se rovná odeslanému finančnímu příspěvku.

Službu jsme zprovoznili, protože je to pro vás snadné a rychlé. V minulosti nebylo možno tuto službu používat, protože byla zatížena nesmyslně vysokými provozními poplatky. Situace se však změnila a díky firmě Airtoy jsou k dispozici v dohodě s mobilními operátory pro speciální služby, jako je jednorázové dobrovolné předplatné na BL, velmi rozumné ceny.

Pro přispěvatele je platba prostřednictvím mobilu finančně výhodnější než platba bankovním převodem, protože cena dárcem odeslané sms je obvykle menší než poplatek za odchozí platbu v bance.

QR kódy jsou vlastně obdoba čárových kódů (patří mezi ně např. EAN kódy), které určitě znáte z obalů zboží v obchodech. V našem případě slouží k usnadnění zadání SMS, kterou nám pošlete finanční příspěvek. Když kliknete na QR kód, zobrazí se Vám samostatně jako větší obrázek. Pak jej stačí přečíst čtečkou QR kódů ve Vašem mobilním telefonu a čtečka Vám sama předvyplni text SMS i číslo a stačí jen odeslat - nemusíte nic psát a vyplňovat. Zde jsou odkazy na některé čtečky QR kódů: NOKIA, iPhone, Android, Symbian.

Děkujeme.

Službu technicky zajišťuje Airtoy a.s., Infolinka 602 777 555, www.platmobilem.cz

Nedovolte, aby psychopatičtí vrazi potlačili naše společné lidství

24. 5. 2017



Cílem terorismu, ať ho páchají vlci samotáři, organizace, nebo státy, je zdemoralizovat jeho oběti a zlikvidovat jejich lidství, píše George Monbiot. Také nám to ukazuje, jak máme reagovat. Teroristé chtějí mezi námi vytvořit konflikt, zasít podezření a strach, nahradit svobodu bezpečnostními opatřeními. Tak musíme dělat opak. Musíme se jim vzdorně postavit tím, že dokážeme, že takoví nejsme. A důkazy jsou všude.

Lidská spolupráce a vzájemná pomoc jsou tak normální, že si jich téměř nevšímáme. Skoro nevnímáme denní akty laskavosti, které jsou charakteristické pro lidi: že lidé pomáhají neznámým cestujícím zvednout jim kufr do vlaku, nosí kočárky do schodů, dávají si přednost na silnici a na chodníku, naslouchají přátelům, pracují pro charitativní organizace a přispívají penězi na kauzy, z nichž nemohou mít nikdy osobní prospěch.

Možná si víc všímáme těch pozoruhodných lidí, kteří adoptují děti, anebo kteří přijímají uprchlíky do svých domovů.

Tato norma - že si lidé vzájemně pomáhají, i když se neznají, je jak píše časopis Frontiers in Psychology, "spektakulárně nezvyklá ve srovnání s jinými zvířaty". Empatie, vysvětluje tento časopis, existuje už u nemluvňat. Nové narozené děti začnou brečet, když brečí jiná nemluvňata. Už ve věku 14 měsíců se děti snaží utěšovat jiné lidi, pomáhat jim či sdílet s nimi své věci.

Posilujeme tyto tendence morálními normami, které, zase, jsou jedinečné pro lidské bytosti. Tak silné jsou tyto projevy, že být svědkem děsivých věcí, které se dějí jiným lidem, je často zdrojem traumatu.

Proto dochází k terorismu: Ti, kdo ho páchají, vědí, že útok na jednoho člověka je útokem na nás všechny.

Altruismus a empatie jsou vlastnosti, které nás spojují a které nás definují.

Naše lidskost, v obou smyslech tohoto slova, je teď vidět po celém Manchesteru. Je to vidět ve frontách dárců krve, v hotelích a v soukromých příbytcích, které byly otevřeny pro lidi, uvíznuvší ve městě po koncertu, ve zprávách zveřejňovaných na sociálních sítích, ve finančních darech tisíců lidí na podporu obětí útoku, v taxících, které vozí lidi zadarmo domů a do nemocnic.

Ale to není jen Manchester: Téměř všichni, všude, se takto chovají.

Naším úkolem je nestat se takovou společností, jakou chtějí vytvořit teroristé.,

Tak oslavujme to, jací jsme. Postavme se v solidaritě s obětmi atentátu a zajistěme, aby byli pachatelé potrestáni.  A nedovolme ani malému počtu psychopatických vrahů, aby potlačili naši lidskost a odvedli naši pozornost od nádherných vlastností naší lidské povahy.

Kompletní článek v angličtině ZDE
 

Členové libyjské komunity v Británii poukazují na to, že opakovaně varovali britské úřady, že v Manchesteru operují verbíři pro terorismus

24. 5. 2017



Členové libyjské diaspory v Británii svědčí o tom, že po mnoho let opakovaně varovali britské úřady, že v Manchesteru dochází k radikalizaci některých jedinců. Salah Suhbi, poslanec v Libyi, který vyrostl v městě Sheffield nedaleko Manchesteru, informoval o tom, že Libyjci žijící v Manchesteru opakovaně varovali před teroristickými verbíři, otevřeně operujícími v tomto městě.

"Manchester má největší komunitu Libyjců v Británii a ti vědí přesně, co se děje. Dochází systematicky k rekrutování lidí pro terorismus, varujeme před tím dlouhá léta," řekl Suhbi. "Lidé o tom hovoří už asi tři nebo čtyři roky, o tom, jak nemilosrdní a krutí jsou ti extremističtí verbíři. Jsou to lidé, kteří se rekrutují z druhé a třetí generace libyjských Britů nebo arabských Britů."

Británie je domovem pro velkou libyjskou komunitu. Mnoho Libyjců uprchlo v osmdesátých a devadesátých letech z Kaddáfího Libye. Suhbi uvedl, že drtivá většina z nich je atentátem v Manchesteru zděšena a dodal: "Jsme opravdu šokováni tím, co se v Británii děje. Libyjci mají pro Británii velký přínost, v britském státním zdravotnictví pracuje 3000 libyjských lékařů."

Lékař Ghazi Gheblawi, který pracuje v Londýně, uvedl, že se mnoho Libyjců obává, že šířící se ideologie Islámského státu v Libyi může proniknout i do Británie.

Libyjská diaspora oslavovala Arabské jaro, během něhož padl Muammar Kaddáfí, a doufala, že nastane svoboda a demokracie. Namísto toho následoval chaos a občanská válka.

Islámský stát je přítomen v Libyi už skoro tři roky a přesvědčuje mladé muže, aby páchali atentáty v zahraničí. Před dvěma lety usmrtil Seifeddine Rezgui, vycvičený Islámským státem v západní Libyi, 38 turistů, 30 z nich Britů, v letovisku Sousse v Tunisku.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

I po britské kritice prozradili Američané další důvěrné informace o útoku v Manchesteru

24. 5. 2017



Přestože britská ministryně vnitra Amber Rudd varovala Američany, aby nezveřejňovali informace o vyšetřování atentátu v Manchesteru, prozrazování důvěrných informací v USA - a ve Francii - pokračovalo. Ztěžuje to vyšetřování.

Několik hodin po britském varování, aby Američané drželi ústa, zveřejnil na Twitteru americký reportér Richard Engel z NBC další podrobnosti, nezveřejněné v Británii. Engel se dozvěděl od amerických výzvědných služeb, že rodinní příslušníci Salmana Abediho varovali britské bezpečnostní jednotky před ním a sdělili jim, že je nebezpečný. Dodal, že Abedimu zřejmě někdo pomohl "vyrobit velkou a sofistikovanou bombu". 


Britští odborníci na boj proti terorismu zdůraznili, že potřebují udržet jméno podezřelé osoby v tajnosti alespoň 36 hodin, aby byl zajištěn prvek překvapení při kontaktování jeho příbuzných, přátel a dalších lidí. 

Američtí činitelé ve Washingtonu sdělili americkým novinářům v úterý ráno počet mrtvých, potvrdili, že šlo o sebevražedný atentát a pak zveřejnili i jméno atentátníka. Británie tyto informace v úterý neplánovala zveřejnit. 

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

OHROŽENÍ ŽIVOTA: Lékaři v motolské nemocnici neošetří dítě zraněné při autonehodě: je to cizinka

24. 5. 2017

Aktualizace: Facebooková stránka matky zraněné holčičky byla právě vymazána, "aby nevyšlo najevo, že české úřady odmítly holčičce poskytnout právní dokumentaci, která by ji opravňovala k ošetření, které naléhavě potřebuje," píše Oleg Vorotnikov. Viz níže.



Milí přátelé,

včera jsem se dozvěděl, že malou dcerušku performerů a mých dobrých přátel Olega a Kozy (Olega Vorotnikova a Natalie Sokol, zakladatelů skupiny Vojna) srazilo v Praze auto, píše Milan Kohout.

Byla převezena do Motola, kde zjistili, že má zraněné ledviny (po nárazu letěla asi dva metry). Ale dnes jsem se dozvěděl další hrůzu a to, že čeští "lékaři" (kteří zřejmě složili "lékařskou" přísahu ždímání prachů z pacientů)   odmítají provést další testy, aby se zjistil rozsah zranění, a odmítají poskytnout další léčbu!!!

To je naprosto neuvěřitelné a na blití!!!

Co se to do Česka nastěhovalo za hnusný, křupanský a bezohledný kapitalismus?? Nepomoci dítěti proto, že nemá legální status na území Česka???? Co je to za idiotský argument. I tady v kruté Americe by bez diskuzí ošetřili a léčili zraněné dítě bez ohledu na to, kdo to je a jaký má status!!! Možná by se potom snažili dostat z rodičů peníze za léčbu, ale určitě by neodmítli dítě léčit!!  To je hnus, co se v Česku děje!!

Nemůžete někdo pomoct????

Milan

Kdosi- možná z úřední moci? - si Facebooku na Vorotnikovou stránku na Facebooku stěžoval, takže byla vymazána, "že není legitimní".

Toto měla Koza na svém facebookovém profilu: (


):

 Vysvětluje, že podle právníka Pavla Uhla nemají děti Olega a Kozy v ČR kvůli rodičům právní status, proto je nikdo neošetří. Ruské velvyslanectví odmítlo matce poskytnout dokumenty: "Nemůžeme vám pomoci".

Milan Kohout doplňuje kontext:

Oni jsou anarchističtí nomádi, kteří nemají teď nikde legální status a jsou pod zatykačem v Rusku. Částečně je to proto, že odmítají náš západní systém postavený na penězích a odmítají peníze používat. Nejsem si úplně jistý, ale myslím, že zrovna ta jejich dcera, kterou porazilo auto v Praze nemá žádné dokumenty žádného státu a je prakticky jen obyvatelka zeměkoule. Já jsem přemluvil toho škudlila Schwarzenberga, aby je ubytoval na čas u něj na Orlíku. Ale dát jim jídlo už odmítal. Pak je vyhodil. Oleg je někde zatčený a Koza je se třemi dětmi někde v Praze. Ani nevím, kde přespávali.

Oleg Vorotnikov - https://en.wikipedia.org/wiki/Voina-
Natalia Sokol - https://en.wikipedia.org/wiki/

Podrobnosti o nich:

https://archiv.ihned.cz/c1-65444790-oleg-vorotnikov-vojna-umeni-zatceni-rusko-policie-praha

https://zpravy.aktualne.cz/oleg-vorotnikov/l~456b76d2848f11e6851c002590604f2e/?redirected=1495548348


 “Kidney

 My Mom's staying at the hospital. The doctors say about serious kidney disease.

 Now need full adoption, but no insurance. Insurance cannot do.

 Czechs are refusing to issue any paper on children. Lawyer Pavel ul confirms: "children now have no legal status in the territory of the Czech Republic". he said that that is the Czech law: children is not legal. " theoretical view that authorities should in case of familiarizing myself with the fact that, in the territory of the state boys without legal residency status, their status legalized, unfortunately does not have any foothold in the legal system of the Czech Republic. The present law left fully responsible for the status of children to their parents ".

 At The Russian embassy too refused to give mom a documents. "we can't help you”.”

Výše uvedená facebooková stránka byla vymazána, jak upozorňuje Oleg v tomto mailu:

ONI VYMAZALI KOZIN FACEBOOK

Ahoj, Milane,

právě vymazali Kozin Facebook, protože tam psala o českých úřadech, které jí odmítly poskytnout určitý právní status a nějaké dokumenty, které by nám mohly pomoci získat naléhavé opatření. Prosím, sdílej toto!


Už máme teď jen Twitter a Instagram pro informování o nás!


 From: Free Voina <really@free-voina.org
 Subject: THEY DELETED KOZA'S FACEBOOK
 Date: May 23, 2017 at 6:08:44 PM EDT
 To: Milan Kohout <plzenslovany@gmail.com

 Hi Milan,

 they just deleted Koza's facebook because of her publications about Czech authorities who refused to give Mama some legal status and any kind of documents which can help with urgent medical treamment. Please share this!


 https://www.instagram.com/p/BUc2K1JAApE/?taken-by=voina_group

 We now have only twitter and instagram to spred info about us.

 Greetings to Petra and Emma!

 Kind Regrds,
 Oleg
 ___________
 The one and only Voina group
 free-voina.org
 https://www.facebook.com/realvoina/
 https://www.instagram.com/voina_group/
 https://twitter.com/free_voina
 really@free-voina.org


From: Free Voina <really@free-voina.org>
Subject: THEY DELETED KOZA'S FACEBOOK
Date: May 23, 2017 at 6:08:44 PM EDT
To: Milan Kohout <plzenslovany@gmail.com>

Hi Milan,

they just deleted Koza's facebook because of her publications about Czech authorities who refused to give Mama some legal status and any kind of documents which can help with urgent medical treamment. Please share this!

https://twitter.com/free_voina/status/867136971436589057

https://www.instagram.com/p/BUc2K1JAApE/?taken-by=voina_group

We now have only twitter and instagram to spred info about us.

Greetings to Petra and Emma!

Kind Regrds,
Oleg



Vzkaz Islámskému státu

24. 5. 2017

Milý Islámský státe,

posmívám se Angličanům tak silně, jako každý druhý Ir, ale chci vám něco ukázat. Na fotce dole je mlékař roznášející mléko v Anglii za druhé světové války, na vrcholu nacistického bombardování Británie. Ani Hitler nezabránil Angličanům, aby neměli mléko pro své cereálie na snídani, tak jakou šanci máte vy?


Abedi zřejmě odpálil bombu, kterou vyrobili profesionálně

24. 5. 2017



Britské bezpečnostní služby zavedly v Británii stav pohotovosti, protože se domnívají, že atentátník z Manchesteru nejednal sám.  Jeho bomba byla příliš technicky složitá na to, aby ji mohl zkonstruovat sám. Jinými slovy, byla to "mula, která přinesla bombu, kterou vyrobil někdo jiný". Ta osoba dosud nebyla zatčena, tak existuje možnost dalšího útoku. 

Abedi se před několika dny vrátil do Británie z Libye. 

Britská policie zatkla ve středu v Manchesteru tři muže. 

 Breaking: Armed forces are raiding a Manchester city centre buildinghttps://t.co/EfFJUD3RWv pic.twitter.com/s6sBwel1Os



Podrobnosti v angličtině ZDE 
 

Britští muslimové vybrali tisíce liber pro oběti útoku v Manchesteru

24. 5. 2017

Několik muslimských iniciativ vybírá peníze pro oběti exploze na manchesterském koncertě Ariany Grande. Útok usmrtil 22 lidí.

Nevládní organizace MEND vybrala více než 2 300 liber a její ředitel Shazad Amin tvrdí: "Je základní součástí naší víry pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, nehledě na jejich původ. Muslimská komunita stojí bok po boku s oběťmi těchto zvěrstev."

Další fundraisingovou kampaň vede Britské centrum pro muslimský odkaz spolu s organizacemi jako Islámské společnost - a vybralo během několika hodin přes 700 liber.

Toto úsilí se objevilo poté, co útočník Salman Abedi odpálil bombu ve foyeru mezi Manchester arénou a stanicí Victoria po skončení koncertu Ariany Grande.

Webové iniciativy vybraly dokonce 562 000 liber (Just Giving) a stránky v aplikaci GoFundMe více než 8 000.

Muslimští představitelé útok široce odsoudili.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Lékař: Zranění z Manchesteru jsou taková, jaká jsem viděl v Sýrii, ale v daleko větším měřítku

24. 5. 2017


Chirurg, který ošetřoval jednu z obětí manchesterského útoku, konstatoval, že její zranění byla podobná těm, která ošetřoval jako dobrovolník v nemocnicích ve vzbouřeneckých oblastech v Sýrii.

Mounir Hakimi, z fakultní nemocnice v Lancashiru, se ve středu dopoledne připravoval na operaci, v jejímž rámci bude odstraňoval úlomky šrapnelu z těla jedné ženy. Hakimi řídí organizaci Syria Relief, která poskytuje kvalifikační kursy pro syrské lékaře. Uvedl, že zranění této ženy jsou podobná zraněním lidí v Sýrii:

"Když jezdím do Sýrie, máme tam takováto zranění z výbuchů, ale v daleko větším měřítku. Ošetřoval jsem pacienty, kteří přišli o končetiny a měli daleko vážnější zranění. Také ošetřuji lidi s podobnými zraněními, jaká budu operovat dnes dopoledne. Rakety odpalované v Sýrii obsahují množství šrapnelu, hřebíků a dalšího materiálu, ale v Sýrii je to v daleko větším měřítku.

Chirurg vysvětlil, že v Sýrii ošetřuje také mnoho zranění způsobených rozdrcením těl. Dodal, že jeho lékaři léčí pacienty, kteří jsou silně ztraumatizováni. "Je to tak obtížné, když máte pacienta, který je mentálně a psychicky těžce postižen."

Podrobnosti v angličtině ZDE


Výzvědní odborníci: "Británie je možná ohrožena džihádisty, kteří se nemohou dostat do Sýrie"

24. 5. 2017



Jak Islámský stát, tak al Kajda vyzývají "frustrované džihádisty" ze Západu, aby zůstali doma a páchali atentáty ve svých zemích


Protiextremistické bezpečnostní organizace v Británii mají plné ruce práce, protože v zemi jsou jednak frustrovaní extremisté, kteří nemohou odjet do Sýrie, a dále extremisté, kteří se ze Sýrie už vrátili.

Hamza bin Ladin, syn Usáma bin Ladina, tento měsíc apeloval na extremisty, aby se "stali mučedníky" na Západě. Totéž požaduje Islámský stát, který je nyní pod intenzivním vojenským tlakem v Iráku i v Sýrii.

Hamza požadoval, aby jeho následovníci "pomstili" "děti Sýrie", "vdovy Palestiny", "svobodné, počestné ženy Iráku" a "sirotky Afghánistánu".

Takovéto výzvy jsou doplňovány instrukcemi, jak páchat atentáty, na subskripčních službách, jako je Telegram. Na sociálních sítích se šíří  strategické informace, jak vést válku proti Západu.

Důsledkem je větší počet zatýkání extremistů v Británii. Británie čelila od vraždy vojáka Lee Rigbyho v květnu 2013 třinácti vážným teroristickým spiknutím. Policie nyní zatýká občany téměř každý týden, kvůli obvinění z údajné podpory pro teroristy až po obvinění, že si někdo stahoval z džihádistických serverů instrukce pro teroristy.

K Isis se v Sýrii a v Iráku připojilo více než 850 britských občanů, z nichž se asi polovina vrátila. Rozvědka MI5 sleduje asi 3000 osob, některé z nichž se vrátily ze Sýrie.

Abedi byl sledován rozvědkou MI5, ale  byl považován za okrajovou figuru, stejně jako terorista, který nedávno spáchal útok automobilem ve Westminsteru, Khalid Masood.

Podrobnosti v angličtině ZDE


Američané předčasně prozradili jméno manchesterského atentátníka

24. 5. 2017


Zřejmě to  ohrozí sdílení výzvědných informací mezi Evropou a USA


Američtí činitelé prozradili jméno atentátníka z Manchesteru dvě hodiny předtím, než ho byla připravena zveřejnit britská policie. Jméno atentátníka "Salman Abedi" získaly sdělovací prostředky z amerických zdrojů dříve, než ho zveřejnily britské úřady. To se stalo terčem kritiky.

Zbrklé zveřejnění jména atentátníka Američany obnovilo znepokojení nad nedávným incidentem, kdy americký prezident Donald Trump prozradil tajné informace o Islámském státu, získané z Izraele, během schůzky v Bílém domě ruskému ministru zahraničí.

Kritikové varují, že spojenci USA budou možná  v budoucnosti méně ochotni sdílet se Spojenými státy výzvědné informace.

I když britští novináři měli Abediho jméno, britská vláda a manchesterská policie ho odmítaly potvrdit ještě dvě hodiny poté, co bylo zveřejněno v americkém tisku. Předtím britská vláda dala najevo, že v úterý jméno atentátníka  v důsledku pokračujícího vyšetřování vůbec nezveřejní.

Indiskrece americké vlády zřejmě vyvolala v Londýně pocity konsternace a možná ohrozí dlouhodobou spolupráci s USA.

Thomas Sanderson, ředitel projektu zabývající se mezinárodními hrozbami ve Středisku strategických a mezinárodních studií ve Washingtonu uvedl, že předčasné zveřejnění atentátníkova jména Brity jistě iritovalo. "Náhle je atentátníkův dům v obležení od 10 000 reportérů. Možná chtěla policie pracovat trochu jemněji," dodal.

Sanderson varoval před nesoudností a nedostatkem disciplíny v Bílém domě. "Toto je děravá vláda. Co to znamená pro sdílení informací? Británie a Izrael jsou pravděpodobně naše dva nejvýznamnější zdroje výzvědných informací. Teď musejí uvažovat: Uškodí nám to pokaždé, když Američanům něco sdělíme? Pak budou muset uvažovat o tom, které informace s námi sdílet."

Podrobnosti v angličtině ZDE


Bývalý šéf CIA: Vyšetřování proti Trumpovi je "dobře podložené"

24. 5. 2017

Bývalý ředitel CIA John Brennan prohlásil, že vyšetřování možného spiknutí mezi Trumpovou kampaní a Kremlem je "dobře podložené".

Brennan sdělil zpravodajskému výboru sněmovny, že věděl o zpravodajských informacích ukazujících na kontakt mezi ruskými představiteli a "americkými osobami zapojenými do Trumpovy kampaně".

Rusové podle Brennana Trumpovu kampaň kontaktovali.

Brennanovy důkazy podkopávají Trumpovo tvrzení, že vyšetřování je "šaráda placená daňovými poplatníky".

Bývalý ředitel CIA spolu s FBI a úřadem ředitele národních zpravodajských služeb v lednu publikovali zprávu dospívající k závěru, že se Moskva snažila ovlivnit výsledek voleb.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Trumpův rozpočet: Velké dary bohatým, velké škrty chudým

24. 5. 2017

První Trumpův rozpočet může lze shrnout následovně: Velké dary bohatým, velké škrty chudým.

Navýšení obranného rozpočtu o 3 % bude kompenzováno sešktáním sociálních výdajů. Ty zahrnou zejména financování zdravotní péče (-600 mil.) a omezení potravinových poukázek (193 miliard za 10 let). Dále má dojít k omezení studentských půjček (143 miliard za 10 let) a seškrtání federálního důchodového programu (63 miliard za 10 let). A pravděpodobně dojde i na program pro hendicapované.

Naproti tomu se snižují daňové sazby. Bohatí investoři s příjmem nad 200 000 dolarů ročně dostanou daňové prázdniny, zatímco polovina Američanů žádné investice nevlastní, protože nemá peníze nad rámec bezprostředních potřeb.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Německo potichu buduje evropskou armádu. Pod vlastním velením

24. 5. 2017

Vždy po několika letech se do zpráv vrací myšlenka armády Evropské unie. Tato koncepce je jak fantazií, tak strašákem: Na každého federalistu v Bruselu připadá v Londýně či jinde jeden oponent, který odmítá potenciálního rivala NATO.

Avšak letos Německo a dva jeho spojenci, Česká republika a Rumunsko, potichu podnikli radikální krok směrem k čemusi, co vypadá jako evropská armáda, zatímco se to vyhýbá zmatené politice v minulosti s projektem spojené. Oznámili integraci ozbrojených sil.

Celá rumunská armáda se nepřipojí k Bundeswehru, ani se Armáda České republiky nestane pouhým podřízeným prvkem německých ozbrojených sil. Ale v příštích měsících každá ze zmíněných zemí integruje jednu brigádu do německých struktur. Rumunská 81. mechanizovaná brigáda se připojí k divizi rychlé reakce Bundeswehru, zatímco česká 4. brigáda rychlého nasazení se začlení do 10. obrněné divize. První příklad takové integrace představují dvě nizozemské brigády, které se již připojily k německým silám rychlé reakce a 1. obrněné divizi.

Pod amorfní koncepcí se skrývá pokus o cosi ambicióznějšího - vytvoření sítě miniaturních evropských armád vedených Bundeswehrem.

"Iniciativa vzešla ze slabost Bundeswehru," vysvětluje Justyna Gotkowska, analytička Polského centra východeoevropských studií. "Němci si uvědomili, že Bundeswehr potřebuje vyplnit mezery ve svých pozemních silách... aby získal politický a vojenský vliv v NATO."

"Mezery" Bundeswehru jsou spíše eufemismus. V roce 1989 západoněmecká vláda vydávala na obranu 2,7 % HDP, ale v roce 2000 výdaje klesly na 1,4 %, kde zůstaly po mnoho let. Mezi lety 2013 - 2016 činily výdaje 1,2 % HDP.

Generální inspektorát Bundeswehru v roce 2014 v parlamentní zprávě vykreslil děsivý obraz: Většina vrtulníků vojenského námořnictva nefungovala a z 64 armádních jich bylo v provozu jen 18. Vloni v létě měla armáda ve svých řadách jen 176 015 mužů a žen.

Od té doby armáda překročila hranici 178 000 vojáků a vláda zvýšila výdaje na obranu o 4,2 %. Letos vzrostou dokonce o 8 %. Jenže i tak Německo jako vojenská mocnost silně zaostává za Francií a Británií.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Uprchlíci ze subsaharské Afriky zůstávají v Maroku

24. 5. 2017

Maroko je pro mnoho uprchlíků ze subsaharské Afriky tranzitní zemí na cestě do Evropy. Ale někteří se nyní rozhodují neriskovat životy při cestě přes Středozemní moře. Místo toho zkoušejí začít nový život v Maroku.

Na rušném centrálním tržisti v Casablance existuje oddělení, kde mnoho Marokánců nepotkáte. Místo nich zde téměř všichni pracovníci pocházejí ze zemí subsaharské Afriky, jako je Pobřeží Slonoviny, Guinea a Kamerun.

Richard Wenong je kamerunský elektrikář, který pracuje na tržišti, kde má jeho žena krámek s módou. Patří k těm, kdo původně pohlíželi na Maroko jen jako na tranzitní zemi na cestě do Evropy. Ale pak změnil názor, když sehnal práci - a zjistil, že může zůstat.

V posledních čtyřech letech tisíce subsaharských Afričanů získaly marocké dokumenty v důsledku dvou vládních iniciativ, jejichž cílem je legalizovat migranty.

I když legalizace tisíců lidí znamená velkou změnu, mnoho Maročanů ji vítá.

Marocký hrubý domácí produkt právě roste rychleji než v případě mnoha evropských zemí - a lidé ze subsaharské Afriky přitom hrají stále důležitější roli.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Toto byl manchesterský atentátník

24. 5. 2017



Salman Ramadan Abedi, 22, byl znám bezpečnostním službám, ale nebyl považován za velké riziko. Byl považován za periferní postavu. Salman se narodil v Manchesteru r. 1994. Byl tichý a zdvořilý. "Jeho bratr Isamil je extrover, ale Salman byl velmi tichý. Je to tak netypické, že udělal něco takového," konstatoval soused.

Salman a jeho bratr Ismail se chodili modlit do mešity v Didsbury, kde jejich otec, který je v komunitě znám jako Abu Ismail, je známou osobností. "Dělal pět a vyvolával adhan. Má naprosto nádherný hlas. A jeho chlapci uměli korán zpaměti."

"Abu Ismail bude z tohoto naprosto zoufalý. Vždycky se stavěl velmi konfrontačně proti džihádistické ideologii, a tahle věc s Islámským státem, není ani džihád, to je čistá zločinnost. Rodina bude naprosto zničená."

Zdroj v angličtině ZDE

 

Norsko chce mezi Oslem a Kodaní futuristický vakuový vlak

24. 5. 2017

Norská Strana zelených si přeje, aby Oslo a Kodaň do dvaceti let spojoval nový vlak založený na projektu Hyperloop amerického inovátora Elona Muska.

Na výroční konferenci v Lillehameru strana získala silnou podporu pro návrh zavést futuristický vlak. Projekt vlaku bude v blízké budoucnosti testován v Dubaji, kde zajistí spojení v rámci Spojených arabských emirátů v roce 2020. Linka Oslo-Kodaň by měla následovat v roce 2037.

Technologie je založená na pohybu vozu rychlostí zvuku ve vakuovém tunelu, což šetří čas i energii.

Podle výpočtů by vlak Hyperloop cestoval z Los Angeles do San Francisca, neboli 560 km, 35 minut - průměrnou rychlostí 970 km/h.

Vzdálenost mezi hlavními městy Norska a Dánska činí vzdušnou čarou 480 km a vlak Hyperloop by ji urazil za 29 minut.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Proč jsou francouzské parlamentní volby pro Macrona tak důležité?

24. 5. 2017

V pondělí oficiálně začala volební kampaň před parlamentními volbami. 11. a 18. června více než 47 milionů Francouzů půjde k volbám hlasovat pro některého z 6 500 kandidátů bojujících o 577 poslaneckých křesel v dolní komoře Národního shromáždění.

Letos jde skutečně o mnoho, když nově zvolený prezident Emmanuel Macron usiluje o většinu pro svou kampaňovou platformu. Prezident, který většinu nezíská, vládne prostřednictvím uspořádání známého ve francouzském kontextu jako "kohabitace" - má podporu v oblasti zahraniční politiky a obrany, ale domácí agenda pak bývá v rukou opozice.

V běžném volebním roce voliči obyčejně mají snahu poskytnout novému prezidentovi parlamentní většinu, aby mohl splnit mandát. Jenže letošní volby jsou vše jiné, jen ne standardní nebo konvenční.

Obě velké tradiční strany, socialisté i konzervativní gaullisté, skončili v prvním kole prezidentského hlasování na štítě. Ve finále se tak utkali antiimigrantská Marine Le Pen a nezávislý centrista Emmanuel Macron. Dvě třetiny voličů hlasovali proti Le Pen. Nicméně kritici upozorňují, že většina Macronových voličů pro něj hlasovala hlavně proto, aby zabránila nástupu ultrapravice, nikoliv z nadšení nad jejím protikandidátem.

Macronovo hnutí Vpřed je pouze rok staré. Prezident staví do voleb neokoukané tváře: Toreadorku nebo vyznamenaného matematika. A oslovil také známé postavy z jiných stran.

Průzkum společnosti Opinion Way minulý týden ukázal, že 49 % Francouzů si přeje, aby prezident parlamentní volby vyhrál, a stejně tolik si to nepřeje. A 48 % lidí si stále není jisto, koho zvolí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Pondělí, katastrofální den pro britské konzervativce skončil mediální popravou Theresy Mayové

23. 5. 2017 / Jan Čulík

V pondělí se britská konzervativní premiérka Theresa Mayová rozhodla učinit obrat o 180 stupňů ve své politické strategii týkající se sociální péče pro přestárlé osoby trpící demencí. Minulý týden publikovala - bez předchozí konzultace s kýmkoliv - ve konzervativním programu pro nadcházející britské předčasné volby, které se budou konat 8. června, návrh, že - nákladnou - pečovatelskou službu pro přestárlé občany trpící demencí si občané budou muset hradit sami, dokud jim z jejich majetku nezůstane jen 100 000 liber. Vzhledem k tomu, že většina britských domů a bytů má hodnotu větší než 100 000 liber, znamenalo to, že nejméně 90 procent takto postižených občanů bude muset svou nemovitost prodat a financovat z ní tak svou sociální péči. Není divu, že návrh této strategie vyvolal v Británii zejména od starších občanů vlnu zuřivosti.

Ta přiměla premiérku Mayovou, aby v pondělí na tiskové konferenci ve Walesu svou strategii modifikovala. Oznámila, že částka, kterou budou přestárlí občané postižení demencí muset hradit, nebude neomezená, ale bude omezena nějakým blíže neurčeným limitem. Tím si rozezlila novináře a veřejnost ještě více protože, celá záležitost byla ještě více znejistěna a zmatena.

Mayová si neposloužila, když na tiskové konferenci opakovala jako robot, že "K žádné změně nedošlo! K žádné změně nedošlo!" přestože o méně než 24 hodin předem její předchozí - údajně neměnnou - strategii potvrdili hned dva ministři její vlády (včetně potrhlíka Borise Johnsona).

Katastrofální den pro Mayovou skončil v 19 hodin, kdy Mayovou půl hodiny interviewoval na televizní stanici BBC 1 v hlavním vysílacím čase nestor britských televizních inkvizitorů, někdejší šéfredaktor týdeníku Sunday Times Andrew Neil. Zde je ten - naprosto pozoruhodný, děsivý rozhovor.

Otázkou je, jaký bude mít toto kataklysmatické pondělí dopad na názory britských voličů. Mnozí poukazují na to, že pokud Mayová nezvládne ani televizní rozhovor, těžko bude efektivně vyjednávat v Bruselu o brexitu. Jiní poukazují na to, že její mantra "strong and stable" (silná a stabilní vláda, tedy její) byla od tohoto víkendu poněkud zrušena.

Mayová se normálně skrývá před veřejností, nenechává se interviewovat a v žádném případě se neúčastní debat s politiky. Teď už všichni vědí proč:

Neil jako vynikající moderátor pronesl v rozhovoru vlastně jen pár vět. Všechny z nich šly tvrdě na tělo. Mayová neodpověděla na VŮBEC ŽÁDNOU OTÁZKU a po celou půlhodinu blekotala znovu a znovu, opakovaně, tytéž nesmysly.

Deník Guardian vybral z té půl hodiny naprostých blábolů pět Neilových otázek s blábolivými odpověďmi Mayové:



Andrew Neil: Vstoupila jste do této předvolební kampaně s obrovským dvojciferným náskokem v průzkumech veřejného mínění. Nyní v některých průzkumech poklesl na méně než deset procent. Co se zhatilo?

Theresa Mayová: No, víte, Andrewi, je jen jediné hlasování, o které jde v každé volební kampani, jak jistě víte na základě své dlouholeté zkušenosti, a to je to hlasování, které bude 8. června.

Andrew Neil: Váš předvolební manifest odmítl limit na platby občanů za pečovatelskou sociální péči. Uvádí se tam důvody, proč jste ten limit zrušili. Teď jste řekla, že limit zavedete. Musíte jednat poctivě, řekl bych, a sdělit britským občanům, proč jste se teď rozhodla jinak.

Theresa Mayová: To, co já dělám - zaprvé, Andrewi, jednám s britským lidem  ohledně velkých problémů, jimž čelíme, absolutně poctivě. To, co jsem udělala dnes, je, že jsem viděla to strašení lidí, upřímně řečeno, jehož jsme byli svědky přes víkend. Viděla jsem, že se Jeremy Corbyn snaží plíživě se dostat  do premiérského úřadu v Downing Street tím, že zneužívá strachu starších a zranitelných lidí, a tak jsem objasnila, co včleníme do konzultativního dokumentu, o němž se zmiňuji v předvolebním programu.

Andrew Neil: Mnoho lidí říká, že váš předvolební program je docela mlhavý, pokud jde o to, jak hodláte hradit své přísliby výdajů. Z čeho hodláte uhradit těch nových 8 miliard liber pro státní zdravotnictví? 

Theresa Mayová: Když jezdím po Británii a hovořím s lidmi ohledně toho, co budeme dělat ve vládě, to, co lidé chtějí vědět, je, zda budeme opravdu mít silnou ekonomiku, která nám umožní platit státní zdravotnictví a platit za veřejné služby, které lidé chtějí.

Andrew Neil: Chtěl bych se zmínit o lidech, kteří sotva vycházejí se svými příjmy. Nejsou to nejchudší občané, ale nejsou ani bohatí. Život pro ně je tak trochu boj. Vy říkáte, že jste na jejich straně, ale inflace nyní roste rychleji než průměrné platy, takže klesá životní úroveň a vy jste zmrazila sociální dávky pro téměř sedm milionů lidí. Jakým konkrétním způsobem jste na jejich straně?

Theresa Mayová: No, když se podíváte na problémy kolem lidí, kteří, jak říkáte, chci říct, hovořila jsem o těch, kteří sotva vycházejí se svými příjmy, pro něž je někdy život tak trochu boj, když jsem loni přišla do Downing Street a je celá řada způsobů, jak chci tyto lidi podporovat. Co se týče životní úrovně, chci vybudovat silnou ekonomiku s lépe placenými pracovními příležitostmi. Chci jim vždycky pomáhat s věcmi, jako jsou účty za energie a proto uvalíme limit na zvyšování cen energií. 

Andrew Neil: Konzervativci slíbili, že umoří rozpočtový deficit do roku 2015. Teď to nebude dříve než v roce 2025. Vy jste přislíbila snížit imigraci na desetitisíce lidí. Dosahuje stále 273 000 lidí. V těchto dvou otázkách jste nesplnili své sliby: proč bychom měli důvěřovat konzervativcům v čemkoliv jiném?

Theresa Mayová: No, jak říkám, tyto volby budou o důvěře. Ano, my máme - my jsme pořád strana, která chce zajistit, že umoříme deficit. Už jsme z něho umořili tři čtvrtiny. Takže tu práci děláme a budeme ji dělat i dál. Ostrý kontrast s Labouristickou stranou, která chce podstatnou měrou zvýšit státní zadluženost a má šéfa, který říká, že mu zadluženost a deficit nevadí.

Zdroj v angličtině ZDE

 


Reakce na sociálních sítích byly sžíravé: 

Pokud jste neviděli rozhovor s Theresou Mayovou, tady je ještě jednou:



Podívejte se na rozhovor Andrewa Neila s Theresou Mayovou. Je to železniční katastrofa. Je úplně jasné, proč nechce debatovat s jinými politiky:



Ten rozhovor s Theresou Mayovou je naprosto surrealistický, když si přečtete jeho transkript. Ona není schopna odpovědět na jedinou otázku:
 



Právě jsem viděl Andrewa Neila interviewovat Theresu Mayovou. Za tento výkon bychom ho měli poslat do Bruselu vyjednávat brexit. Ona je  nemožná:

 



Žádnou paniku! Theresa Mayová slibuje, že sežene 8 miliard liber do zdravotnictví, hmm... někde:

 



Rozhovor s naší Nejvyšší vůdkyní, nyní pro lepší porozumění jejím zlatým slovům s titulky:

 


 

Theresa Mayová odhaluje rozpočtovou technologii svého volebního programu v dnešním rozhovoru:

 


Obrovská solidarita mezi muslimy i nemuslimy zavládla v Manchesteru po teroristickém atentátu

23. 5. 2017

Aktualizace 18.30:

V Manchesteru se pokusila demonstrovat fašistická English Defence League. Střetla se s policií, ale především se proti jejich nenávisti postavilo množství manchesterských občanů, kteří EDL zabránili v demonstraci:


Je životně důležité, aby všechny ty různé komunity v Manchesteru "odmítly nenávist" - šéf manchesterské policie Ian Hopkins:

Lidé v Manchesteru sjednoceni proti terorismu:





Aktualizace 18:00:

Dvaadvacetiletý atentátník z Manchesteru se jmenoval Salman Abedi. Narodil se v Manchesteru. Jeho rodiče jsou imigranti z Libye. Jeho sousedé v Manchesteru svědčili o jeho podivném chování v týdnech před atentátem. "Zpíval nahlas na ulici islámské modlitby." Lina Ahmedová, 21,  muslimka, konstatovala: "Je to rodina z Libye a chovali se divně. Před dvěma měsící on (Salman) zpíval na ulici první kalmu (islámskou modlitbu) opravdu nahlas. Zpíval v arabštině."

Z malé oblasti v Manchesteru pocházelo nejméně 16 odsouzených nebo mrtvých džihadistických teroristů a někteří tamější občané byli trvale pod policejním dohledem.

Aktualizace 14.00: 

Tzv. "islámský stát" si přisvojil odpovědnost za manchesterský útok. Prohlášení je pochybné, mimo jiné i proto, že údaje, v něm uvedené, se neshodují s tím, co se stalo.

Útočník byl podle policie Brit, anebo žil v Británii.


 
Manchesterská policie informovala, že v souvislosti s včerejším incidentem v Manchesterské aréně byl zatčen v jižním Manchesteru třiadvacetiletý muž.

- Komentátorka listu Daily Mail Kate Hopkins byla udána policii za to, že požadovala v okamžicích po atentátu v Manchesteru  "konečné řešení". Hopkinsová posléze tento svůj výrok na twitteru vymazala

- Předáci náboženských a komunitních organizací po celé Británii, stejně jako politikové, útoky odsoudili. Harun Khan, generální tajemník Muslimské rady Británie, se vyjádřil: "Toto je děsivé, je to zločin. Nechť pachatelé čelí plné síle spravedlnosti v tomto životě i v životě příštím." 

- Donald Trump odsoudil "zlé losery", kteří spáchali tento útok: "Tato zlovolná ideologie musí být zničena - míním úplně zničena - a nevinné životy musejí být ochráněny." 

Taxikáři celou noc vozili lidi zadarmo: 

Taxíkář: "Snažím se všude pomáhat, jak můžu. Vezl jsem lidi, kteří potřebovali najít členy své rodiny, odvezl jsem je do nemocnice, neměli žádné peníze, uvízli tady. V Manchesteru není žádná veřejná doprava, všechny ulice jsou uzavřeny, je opravdu obtížné tudy jezdit. Musíme, víte, vyjít na veřejnost a ukázat, víte, že ať tohle udělal kdokoliv, že na tom nezáleží, protože Manchester, my jsme všichni spolu, a držíme se spolu, kdykoliv na tom záleží. Někteří byli celí zakrvácení, někteří měli jizvy, víte, vypadalo to jako ve válečné zóně. Je to děsné, že jsme to zažili v Manchesteru. Je to jedna z těch situací, o níž si nemyslíte, že by k ní mohlo kdy dojít ve vašem domovském městě."

 Taxi drivers, hotel workers and the emergency services have worked through the night to help those caught up in the Manchester attack pic.twitter.com/9FhngeMReO

Politikové vyjadřují solidaritu. Např. skotský ministr dopravy, muslim Humza Yousaf:

"Naprosto zdrcující zprávy z Manchesteru. Nádherné město plné nádherných lidí. Tohle překonají - solidaritu s nimi se všemi"


V pondělních večerních hodinách došlo v koncertní hale v Manchester Arena v Manchesteru, kde se konal koncert americké zpěvačky Ariany Grande, k výbuchu. Policie oznámila, že došlo k obětem, a apelovala na veřejnost, aby se do oblasti nepřibližovali. 

Do rána bylo zjištěno, že zahynulo 22 osob a 59 bylo zraněno. Mezi obětmi jsou děti.  Policie atentát považuje za teroristický útok, "pokud nezíská jiné informace". Bomba vybuchla ve foyeru koncertní haly ve 23.33 středoevropského času.

Manchesterská policie uvedla, že útočník byl sám a odpálil amatérsky zkonstruovanou bombu.

Britská média neprojevují hysterii z atentátu, spíš lítost a solidaritu. O motivaci útoku není dosud nic známo.


Šéf manchesterské policie Ian Hopkins v úterý ráno uvedl:

"Považujeme toto za teroristický incident a jsme přesvědčeni, že ho spáchal jeden muž. Prioritou je určit, zda jednal sám, anebo jako součást sítě. 

Útočník, mohu potvrdit, v aréně zemřel. Jsme přesvědčeni, že útočník měl u sebe improvizovaný výbušný stroj, který detonoval, a způsobil tak tento masakr. 

Žádáme veřejnost, aby nespekulovala o jeho podrobnostech a aby ani nesdílela jména. Toto je složité a rozsáhlé vyšetřování, které teprve probíhá. Naší prioritou je spolupracovat s celostátní protiteroristickou policejní sítí a britskými výzvědnými službami ve snaze získat další podrobnosti o člověku, který provedl tento útok."

Manchesterští muslimští lékaři pracovali po celou noc, manchesterští muslimští taxikáři vozili lidi domů zadarmo. Vy Manchester neznáte:


Celý Manchester projevil účastníkům koncertu obrovskou solidaritu. Lidé nabízeli ubytování zadarmo, taxíkáři je zdarma vozili domů:

"Když někdo potřebuje odvézt z Manchesterské arény či ubytovat. pošlete tweet" #roomformanchester. Přepošlete na twitteru, ať se do dostane do popředí a ať to lidem pomůže:"

 Obyvatelé Manchesteru otevírají své domovy lidem, kteří tu uvízli, podniky nabízejí svezení zadarmo. Tohle je Manchester, který miluju:


Taxíky v centru Manchesteru nabízejí svezení ZADARMO každému, kdo se dnes nemůže dostat domů. Přepošlete na twitteru a rozšiřte tuto informaci: 

Donald Trump na Blízkém východě aneb Mír se odkládá na neurčito

23. 5. 2017 / Daniel Veselý

Americký prezident Donald Trump spolu s ministrem zahraničí Rexem Tillersonem zamířil na Blízký východ, aby ujistil své klíčové spojence v Rijádu a Tel Avivu o své neochvějné podpoře a aby lál Íránu a jeho šíitským spojencům. O víkendu Spojené státy a Saúdská Arábie uzavřely vojenský kontrakt v hodnotě 110 miliard dolarů (očekává se, že do této monarchie v průběhu následujících 10 let doputují zbraně za astronomických 350 miliard dolarů), a to navzdory pokračující agresi Rijádu a spol. v Jemenu, který je na pokraji hladomoru. Trump posléze navštívil Izrael, kde právě probíhá protestní hladovka palestinských vězňů, zatímco na Izraelem okupovaném Západním břehu vypukly masové protesty. Ani příliš nepřekvapí, že si americký prezident na horké blízkovýchodní půdě počíná jako pověstný slon v porcelánu, jenž se navíc zasazuje o prohloubení tamních konfliktů nejen po sektářské linii.

Donald Trump přednesl v Rijádu, kam se sjeli předáci desítek arabských monarchií, bizarní projev namířený proti Íránu, Hizballáhu, jemenským Húsijům a iráckým šíitským milicím, a to v okamžiku, kdy si Íránci v relativně férových prezidentských volbách zvolili nejumírněnějšího kandidáta a zároveň stávajícího prezidenta Hasana Rúháního, jemuž odevzdali hlasy především mladí, ženy a liberálové. I když íránský politický systém nelze ani s notnou dávkou fantazie označit za demokratický, kupříkladu v Saúdské Arábii mohou lidé volit pouze zastupitele do místních rad, jež de facto nemají žádnou moc. Saúdská Arábie je absolutistickou monarchií a vedle rozsáhlého porušování lidských práv by tu mohlo docházet k takovým absurditám, že by například panel saúdských vědců dospěl k závěru, že ženy nejsou lidé, ale pouze savci, a mohou se tak těšit stejným právům jako velbloudi, dromedáři a kozy (Jde ale o hoax). Tato absurdita a jiné groteskní, byť v jádru reálné a děsivé skutečnosti patrně přiměly Ivanku Trumpovou, aby pochválila pokrok v ženských právech, k němuž údajně v monarchii došlo. Nenechme se mýlit - za vším stojí peníze, vliv a moc, a ani Ivanka Trumpová nepřišla zkrátka. O lidská práva tu samozřejmě nejde ani omylem, ostatně to Trumpova administrativa ani nepředstírá.

A jestliže v Íránu utrpěl porážku ultrakonzervativní kandidát a favorit zkorumpovaných Revolučních gard Ebrahim Raisi, jenž má ruce namočené v krvi tisíců politických vězňů popravených v roce 1988, je to samozřejmě dobrá zpráva. Trumpovo obvinění Teheránu z vedení rozsáhlé státně teroristické kampaně proto padá na spálený úhor reality, neboť prezident Rúhání uzavřel se Spojenými státy přelomovou dohodu o íránském jaderném programu, je nakloněný korektním vztahům s Bílým domem a působí jako spolehlivá hráz proti tamním hardlinerům. Silně kontroverzní a problematická je však úloha Íránu v Sýrii, kde Teherán bojuje po boku brutálního prezidenta Asada. Na druhou stranu krutý wahhábistický režim, jemuž Donald Trump skládal jednu poklonu za druhou, inspiroval teroristický kult Daeše, dlouhá léta destabilizoval Sýrii podporou tamní odnože Al-Káidy, postavil se za pučisty v Egyptě, zadusil demokratické protesty v Bahrajnu - o decimaci Jemenu nemluvě.

Americký prezident ve spolupráci s plejádou sunnitských diktátorů a autokratů podle reportéra Roberta Fiska v Rijádu položil základy „arabského NATO“ ve zjevné snaze neutralizovat vliv šíitského Íránu, a to nejlépe vojenskou silou. K této koalici samozřejmě patří také Izrael, jemuž je Írán stále solí v očích. Někteří pozorovatelé dokonce varují před vířením válečných bubnů, jako tomu bylo v předvečer anglo-americké intervence do Iráku.

Trumpova a Tillersonova návštěva Izraele probíhá v době, kdy v izraelských věznicích stovky palestinských vězňů drží protestní hladovku a na Západním břehu demonstrují tisíce lidí poté, co ilegální osadník usmrtil mladého Palestince. Demonstranti, kteří čelí izraelským ozbrojeným složkám, vězňům vyjádřili podporu a na znamení solidarity vyhlásili generální stávku. Americký prezident míní navázat tam, kde jeho předchůdce před třemi lety ztroskotal: Chce obnovit blízkovýchodní mírový proces, který je však v komatózním spánku. Nutno poznamenat, že si Trump v Jeruzalémě stejně jako v Rijádu počíná neohrabaně, neboť se jako první americký prezident odhodlal ke kontroverznímu kroku a navštívil Zeď nářků.

Přestože si Trump, jemuž chápání složité blízkovýchodní reality komplikuje akutní nedostatek vědomostí a přebujelé ego, vytkl grandiózní cíl, již nyní je zjevné, že nemá po ruce konkrétní plán, jak blízkovýchodní pat vyřešit. Avšak Trumpova zmínka o nezlomném poutu mezi Spojenými státy a Izraelem na Ben Gurionově letišti hned po jeho příletu mnohé naznačuje. Zvláště poté, co izraelský premiér Netanjahu americkému prezidentovi blízkovýchodní spor vylíčil jako zápas civilizace a barbarských sil. Trump v Jeruzalémě slíbil, že Spojené státy nedopustí, aby Írán vyvinul jadernou zbraň a že přehodnotí dohodu o íránském jaderném programu.

Návštěva amerického prezidenta a šéfa diplomacie na Blízkém východě opět potvrzuje jednu zásadní věc. Spojené státy se lvím dílem podílejí na rozdmýchávání tamních animozit a konfliktů, neboť se entuziasticky staví na stranu dvou států, jež dlouhé dekády tento klíčový region destabilizují největší měrou. I když se šíitský Írán a jeho spojenci bezesporu dopouštějí mnohých zločinů, je naprosto pošetilé dělat všechno proto, aby ultrakonzervativní síly v Teheránu získaly ideologickou munici a koneckonců i moc, navíc ve chvíli, kdy Írán podává Spojeným státům vstřícnou ruku.

Trump požádal dva šéfy amerických výzvědných služeb, aby popřeli vazby jeho týmu na Rusko

23. 5. 2017





Poté, co šéf FBI James Comey informoval dne 20. března výbor amerického Kongresu o existenci vyšetřování možných vazeb Trumpova předvolebního týmu na Rusko, Donald Trump pak naléhal na dva vysoké americké výzvědné činitele, aby se veřejně vyjádřili, že žádné takové vazby mezi jeho týmem a Ruskem nejsou. Požádal o to ředitele národních výzvědných služeb Daniela Coatse a admirála Michaela S. Rogerse, šéfa National Security Agency (NSA). Oba tito činitelé odmítli učinit takové prohlášení jako nevhodné. 

Známý manchesterský zpěvák: Manchester má multikulturní historii, proto je to tak úspěšné město

23. 5. 2017

Guy Garvey, zpěvák známé manchesterské skupiny Elbow o situaci v Manchesteru:

Tu Manchesterskou arénu znám velmi dobře. Znám ji zvnějšku, když jsem byl mladý a hrál jsem tam na ulici, znám ji, protože jsem tam byl na mnoha koncertech, a znám ji, protože jsme tam hráli se skupinou Elbow. Znám množství lidí, kteří tam pracují. Je to součást srdce města. Hudba je součástí totožnosti Manchesteru. Lidé přicházejí do Manchesteru studovat částečně kvůli jeho univerzitě, ale také kvůli jeho kultuře, jejíž součástí je hudební dědictví a historie. Nejen pop music, ale také Hallé Orchestra. V pozadí všech záběrů dnes vidíte Chatham School of Music. Je to strašně smutná věc.
U té Arény, každý večer, když lidé odtamud odjíždějí, trochu to způsobuje zácpu, a to vám jde na nervy. Díváte se na lidí, kteří odjíždějí, a snažíte se posoudit, podle toho, jak jsou oblečení, kdo tam zrovna hrál. Často jsou to obrovské skupiny mladých dívek. Jako včera večer. Je to naprosto srdcervoucí.

Je to tak matoucí a tak smutné. Že tohle mohl někdo udělat. To, co se stalo, je něčím, co budeme muset řešit, co budeme muset zkoumat. A lidé v Manchesteru se budou bát. Budou se bát ti skuteční muslimové, ti, kteří opravdu věří, ti, kteří nepodporují násilí, Manchester má multikulturní historii, právě proto je to tak úspěšné město. Je tady snad největší počet mezinárodních studentů v Evropě. V ulicích Manchesteru se mluví všemi jazyky světa. To je, proč se Manchester v posledních desetiletích stal tak vynikajícím městem.

Ta obrovská solidarita, která ve městě dnes vznikla, vůbec není překvapující, protože to je atmosférou tohoto města. Oslavujeme a nejvíc si ceníme toho, že všichni tady spolu spolupracujeme. Občané Manchesteru se považují za součást celku a spolupracují, aby dohromady něčeho dosáhli. Proto je to město, které v tolika oblastech se dostalo na první místo.

Podrobnosti v angličtině ZDE (audio)  (od minuty 38) 

Kdo jsou noví džihádisté?

23. 5. 2017

V souvislosti s atentátem v Manchesteru vydáváme znovu analýzu o motivech atentátníků, kterou jsme původně vydali letos v dubnu.

Ze životopisů "domácích" evropských teroristů vyplývá, že to jsou násilní nihilisté, kteří přijali islám, nikoliv náboženští fundamentalisté, kteří páchají násilí.

Musíme pochopit, že terorismus nevzniká radikalizací islámu, ale islamizací radikalismu.


Jak terorismus, tak džihádismus existují už mnoho let a globalizovaný teror bez ohledu na národní hranice nejméně od anarchistického hnutí z konce 19. století. Bezprecedentní ale je, že teroristé dnes úmyslně usilují o vlastní smrt, píše Olivier Roy.

Za posledních dvacet let se téměř všichni teroristé ve Francii buď sami vyhodili do povětří, anebo se nechali zabít policií. Smrt je dnes ústřední součástí teroristova plánu.

Systematická volba smrti je nová věc. Pachatelé teroristických útoků ve Francii v sedmdesátých a v osmdesátých letech pečlivě plánovali svůj únik. Muslimská tradice sice uznává smrt mučedníka, který zemře v boji, nikoliv však sebevraha, protože sebevrah se protiví Boží vůli.


Vazba na sebevraždu je spojena s tím, že současný džihádismus na Západě, v Maghrebu i v Turecku je mládežnické hnutí, které je zkonstruováno nezávisle na rodičovském náboženství a kultuře, ale je také zakořeněno v širší kultuře mladých lidí. Tento rys současného džihádismu má klíčový význam.

Kdykoliv vznikne tato generační nenávist, přijímá také formu kulturního ikonoklasmu. Ničeni jsou nejen lidé, ale i sochy, modlitebny a knihy. Je ničena paměť. To mají bojovníci Islámského státu společné s Mao Ce Tungovými Rudými gardami i s Rudým kmérem.

Tento sebeničící rozměr nemá nic společného s politikou Blízkého východu. Je dokonce kontraproduktivní i jako strategie. Sebevražedné atentáty nejsou efektivní ani z vojenského hlediska. Teroristické útoky nepřivádějí západní společnosti na kolena. Jen vyvolávají protireakci. A tento druh terorismu dnes zabíjí daleko více muslimů než lidí na Západě.

Systematické spojení se smrtí je jedním z klíčů k porozumění dnešní radikalizaci. To, co svádí a fascinuje, je myšlenka čisté revolty. Násilí není cílem. Je to samo o sobě účelem.

Islámský stát nevynalezl terorismus. Jen nabízí mladým lidem narativní rámec, v němž mohou dosáhnout svých cílů. Pro Isis je výhodné, pokud je dobrovolník mentálně nemocný, či zranitelný, nebo je to rebel bez příčiny. Nevadí, že takovíto lidé nemají s Islámským státem mnoho společného, ale pokud jsou ochotni deklarovat vůči němu svou loajalitu, stávají se součástí jeho globálního narativu.

Proto je nutné chápat současné islamistické násilí spolu s jinými formami násilí a radikalismu, které jsou velmi podobné - jde o ta hnutí, která prosazují generační revoltu, sebezničení, radikální konflikt se společností, estetiku násilí, kulty soudného dne.

Často se zapomíná, že sebevražedný terorismus a organizace jako al Kajda a Isis jsou v historii muslimského světa nové a není možné je  vysvětlit prostě vzestupem fundamentalismu. Musíme pochopit, že terorismus nevzniká radikalizací islámu, ale islamizací radikalismu.

Musíme se ale ptát, proč a jak nalezla vzbouřenecká mládež v islámu paradigma své totální revolty. Násilná radikalizace není důsledkem náboženské radikalizace. Náboženský fundamentalismus existuje a zosobňuje podstatné společenské problémy, protože odmítá hodnoty založené na individuální volbě a osobní svobodě. Avšak nutně nevede k politickému násilí.

Ti, kdo páchají atentáty, nejsou oběti. Nejsou nejchudší, nejponíženější ani nejméně integrovaní občané. Skutečnost, že 25 procent džihádistů jsou konvertité, dokazuje, že vazba mezi radikály a jejich "lidem" je také umělá.

Revolucionáři téměř nikdy nepocházejí z trpících tříd.

Až do poloviny devadesátých let pocházela většina džihádistů z Blízkého východu a bojovala před pádem komunistického režimu v Afghánistánu.

Od roku 1995 však páchají atentáty "domácí teroristé".

Neexistuje standardní teoriristický profil, ale objevují se opakující se charakteristiky. Profily evropských teroristů se za dvacet let skoro nezměnily. Jsou to lidé z druhé přistěhovalecké generace, jsou relativně dobře integrovaní, mají historii drobné zločinnosti, dojde k jejich radikalizaci ve vězení a zemřou při konfliktu s policií.

Jsou to také téměř vždy původně ateisti, kteří konvertovali k islámu, lidé, kteří žili silně sekularistickým životem, chodili do klubů, pili alkohol, páchali drobné trestné činy. Náhle se intenzivně dají na náboženství, buď individuálně, anebo v malé skupině. Členství této skupiny je téměř vždy stejné: bratři, přátelé z dětství, známí z vězení, někdy z výcvikového tábora. Je také pozoruhodné, kolik těchto skupin tvoří sourozenci. Zdůrazňuje to generační rozměr radikalizace.

Radikálové jsou často sirotci, anebo pocházejí z nefunkčních rodin. Nerebelují nutně proti svým rodičům, ale proti tomu, co představují: ponížení, ústupky učiněné společnosti. Rebelují také proti tomu, co u svých rodičů považují za jejich náboženskou ignoranci.

Většina nových radikálů se velmi silně účastní na kultuře mladých lidí: chodí do nočních klubů, namlouvají si dívky, kouří a pijí. Téměř 50 procent džihádistů ve Francii má historii drobné zločinnosti - většinou prodeje drog, ale také násilí a méně často ozbrojená přepadení. Oblékají se jako dnešní mládež - do značkového oblečení, nosí baseballové čepice, kapucy, pouliční oblečení mladých lidí.

Mají rádi rapovou hudbu a chodí do klubů. Velmi rádi hrají počítačové hry a líbí se jim násilné americké filmy.

Jejich násilné tendence někdy mají jiné vyústění než džihád a terorismus - viz války gangů v Marseille. Také je možno tyto tendence kanalizovat - například vstupem do armády nebo sportem. Jazyk radikálů je vždycky jazykem země jejich pobytu.

Ve vězení se dostávají do kontaktu se zradikalizovanými příslušníky své generace a jsou daleko mimo jakékoliv institucionalizované náboženství. Vězení prohlubuje mnoho faktorů, které vyvolávají v současnosti radikalizaci: konflikt generací, revoltu proti systému, šíření zjednodušeného salafismu, utvoření těsné buňky, hledání důstojnosti ve vztahu k normě, vnímání zločinnosti jako legitimního politického protestu.

Jiným charakteristickým rysem je vzdálenost radikálů od jejich bezprostředního kruhu známých a příbuzných. Nežijí v silně náboženském prostředí. Jejich vztah k místní mešitě je obojaký: buď tam chodí zřídka, anebo byli z mešity vyloučeni pro pohrdavý přístup k místnímu imámovi. Nikdo z nich se nikdy nepodílel na činnosti žádné muslimské organizace. Výjimkou byla Británie, která měla síť extremistických mešit.

Náboženský extremismus vzniká mimo komunitní struktury, opožděně, náhle a velmi krátce před tím, než se terorista rozhodne k akci.

Shrňme to: Typickým radikálem je mladý imigrant druhé generace nebo konvertita, který často páchal drobnou zločinnost, nemá prakticky žádné náboženské vzdělání ani znalosti, avšak projde rychlým procesem radikalizace v rámci skupinky přátel či na internetu, nikoliv v mešitě. Přijetí náboženství je exhibováno, ale neodpovídá pravidelné účasti na náboženských obřadech. Rétorika je násilná. S nepřítelem není možné dospět k žádnému kompromisu. Nepřítelem je i vlastní rodina, která je obviňována, že dodržuje islám nesprávně, anebo odmítá k islámu konvertovat.

Je zjevné, že rozhodnutí radikála identifikovat se s džihádem a tvrdit, že patří k radikální islamistické organizaci, je významné. Naším úkolem je porozumět procesu islamizace radikalismu.

Neexistuj žádný typický sociální či ekonomický profil zradikalizovaných jedinců. Není pravda, že terorismus je důsledkem neúspěšné integrace. Kromě toho, radikálové nepocházejí z fundamentalistických komunit.

Velmi často se džihádismus považuje za rozšíření salafismu. Je to ale složitější. Mladí radikálové skutečně upřímně věří, že přijdou do nebe a jejich referenční rámec je hluboce islamistický. Jenže jaká forma islámu to je?

Džihadisté nepropadají násilí studiem posvátných textů. Stávají se radikály, protože se jimi rozhodli být, protože je pro ně radikalismus atraktivní. Téměř absolutní neznalost náboženství mezi džihádisty je naprosto ohromující. Z více než 4000 zahraničních rekrutů naverbovaných Islámským státem přiznalo více než 70 procent, že mají jen velmi základní znalost islámu, přestože většina džihádistů má velmi dobré vzdělání.

Proč páchají radikálové své útoky?

Prvotní motivací jsou zvěrstva páchaná Západem proti "muslimskému lidu", druhá je role hrdiny mstitele, třetí je touha po smrti a přijetí v nebi.

Muslimská komunita, kterou teroristé údajně mstí, není nikdy specifikována. Je to nehistorická a neprostorová realita. Žádný džihádista se nikdy neúčastnil žádného propalestinského hnutí ani nebyl členem žádné organizace bojující proti islamofobii, ani členem žádné islámské nevládní organizace. Tito zradikalizovaní mladíci čtou na internetu texty v angličtině a ve francouzštině, ale ne v arabštině.

Je podivné, že obránci Islámského státu nikdy nehovoří o zákonu šaria ani o islamistické společnoseti, kterou má vybudovat Isis. Žít v islamistické společnosti džihádisty nezajímá: jezdí na Blízký východ nikoliv, aby tam žili, ale aby tam zemřeli. Tito mladí radikálové nejsou utopisté, jsou to nihilisté.

Co je radikálnější na nových radikálech, než jak tomu bylo u starších generací revolucionářů, islamistů a salafistů, je jejich nenávist vůči existujícím společnostem, ať západním, nebo muslimským. Tato nenávist je zosobněna tím, že usilují při masovém vraždění o vlastní smrt.

Sebevražedný masový vrah je bohužel velmi častou současnou osobností. Typickým příkladem je americký střelec ve škole, který se vydá do školy silně ozbrojen, usmrtí tam co nejvíce lidí může a pak zabije sám sebe, anebo se nechá usmrtit policií. Už předtím zveřejnil fotografie, videa a prohlášení na internetu. V nich zaujal pózu hrdiny a je nadšen tím, že nyní všichni budou vědět, kdo je. V USA došlo v letech 1999-2016 k padesáti takovýmto útokům.

Hranice mezi sebevražedným masovým vrahem tohoto druhu a extremistou za chalífát jsou velmi mlhavé. Vrah z Nice, například, byl nejprve charakterizován jako duševně chorý a pak jako extremista pro Isis. Obojí charakteristika se nevylučuje.

Tyto kategorie vrahů jsou specifické, avšak mají mnoho společného. Masové vraždy páchají nihilističtí  a sebevražední mladíci v deziluzi. Organizace jako al Kajda a Isis jim k tomu poskytují scénář.

Islámský stát dokáže zneužívat našeho strachu. Hlavním strachem je strach z islámu. Strategickým dopadem útoků je jejich psychologický dopad. Nemají dopad na vojenské schopnosti Západu: naopak, teroristické útoky je posilují a vedou k ukončení škrtů ve vojenských rozpočtech. Mají jen okrajový hospodářský dopad a ohrožují naše demokratické instituce jen potud, pokud je sami zpochybníme nekonečnou debatou o rozporu mezi bezpečností a zákonností.

Bojíme se, že naše vlastní společnosti se rozloží a dojde k občanské válce mezi muslimy a "ostatními".

Ptáme se, co islám chce a co islám je, aniž bychom si kdy uvědomili, že tento svět islámu neexistuje. Ke konfliktům dochází především mezi muslimy samotnými. Klíč k těmto konfliktům je v první řadě politický: národní otázky jsou klíčem k Blízkému východu a sociální otázky klíčem k integraci.

Samozřejmě Isis, stejně jako al Kajda, vytvořila grandiózní imaginární systém, kdy si představuje, že dobude a porazí Západ. Je to obrovská fantazie, jako všechni tisícileté ideologie.

Avšak na rozdíl od hlavních sekularistických ideologií 20. století má džihádismus velmi úzkou sociální a politickou základnu. Nemobilizuje masy a užívá jen lidí na okraji společnosti.

Existuje pokušení představovat si islám jako radikální ideologii, která v muslimském světě mobilizuje miliony lidí tak, jak nacismus byl schopen zmobilizovat velkou část německého obyvatelstva.

Avšak realitou je, že předstírání Isis, že chce vytvořit globální chalífát, je nesmysl - a proto verbuje mladé násilníky, kteří propadají falešným představám o svém hrdinství.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Muž zatčen za to, že pozvedl hlas proti Mayové

22. 5. 2017

Britská policie brutálně zatkla muže protestujícího před příjezdem Theresy Mayové do Wrexhamu proti jejímu rozhodnutí obnovit hony na lišku. Posléze ho propustila, aniž byl z čehokoliv obviněn.

 

This just happened. Everyone. Please stop for a moment to watch this. Then share. pic.twitter.com/xj2hCU2AF0 #ImWithConnor #ToriesOut

 


Monitor Jana Paula: Má Panský Dvůr v Dolních Počernicích zapotřebí vyžadovat od hostů 65 Kč za litr vody?

22. 5. 2017 / Jan Paul

 

 Pokud nemusím, tak do snobského komplexu Panský Dvůr v Dolních Počernicích nechodím, pouze výjimečně, a jen na přání některé z mých návštěv, kterým se líbí počernický park s přilehlým rybníkem a posezením u kávy. Panský Dvůr s restaurací Léta páně, pizzerií Al Mulino, Počernickým pivovarem s restaurací, a penzionem s lázněmi u Hastrmana je totiž situován právě v tzv. exklusivní lokalitě, klidové zóně, a exklusivní jsou i ceny. Však oni si to návštěvníci z přilehlých sídlišť rádi zaplatí.


 Na venkovní zahrádce v pizzerii Al Mulino, s výhledem na hráz rybníka posetou starými stromy, jsme si objednali espresso. Vodu? Ano prosím, vodu. Servírka za chvilku přináší dva drobné šálky kávy, a litrový džbánek vody, v níž plave trochu máty a malý kousek limetky. No príma, to je milá pozornost podniku, že by přece jen byli rádi, aby se hosté vraceli? Bylo to fajn, už ale musíme jít. Jenže po otevření krabičky s účtenkou nevěřím svým očím, to, co mám zastrčené na dosah ruky v batohu stojí rovných 65 Kč !

 První myšlenky…nic podobného jsme si neobjednali, předpokládali jsme, že ke kávě dostaneme automaticky sklenici vody gratis, jak je to obvyklé například v Paříži, a nebo v Ženevě, jenomže tady jsme na okraji Prahy v podniku, který se tváří lidumile, ale chová se velkopansky. Je to šmudlárna, vybavují se mi hodnotící slova mého kamaráda, žijícího dlouhá léta v zahraničí, nejezdí sem rád, má pocit, že ho tu chtějí jen okrádat, a já se teď bohužel nemohu zbavit stejného pocitu.

 Nezaplatím, co jsem neobjednal! Zcela určitě bych uspěl, jenomže nechci hosta, dámu z blízké ciziny, vystavovat trapným dohadům a handrkování, a tak mi stačí asertivní komentář, jako odpověď servírce když se mě ptá, jestli je vše v pořádku. V hlavě mi to šrotuje, jak snadno a rychle se dá vydělávat, mám se opravdu cítit jako blbec, ne, prostě jsem to zkusil, a teď už opravdu naposled, i kdybych vydělával měsíčně 300 tisíc, tak mě tu neuvidí! Jeden naštvaný host je horší, jak deset spokojených.

 Panský Dvůr Dolní Počernice provozuje firma Gastro Group Počernice s.r.o., podnikatelský záměr jim nepochybně vyšel, jenomže co je dneska, nemusí být zítra, a tak by si měli vážit každého hosta, a ne se snažit za každou cenu na něm vydělat. Vždyť v rubrice Reference si na netu sami pod nadpisem „naše přednosti“ krom jiného napsali : Svým zákazníkům nabízíme solidní jednání a především dlouholeté zkušenosti v oboru, které díky našim zákazníkům neustále zdokonalujeme. Třeba dostojí poslední větě, a zdokonalí i své ceny.

 Na webu sice ještě píší, že plně využívají veškerých informací a zkušeností z konkurenčního prostředí a znají potřeby cílové skupiny, tzn. potencionální klientely, ale já si tím nejsem vůbec jistý, pokud bych se měl mezi klienty počítat. A konkurenční prostředí? Když srovnám některé ceny například s restaurací Lucerna, umístěné v nesrovnatelně exklusivnější lokalitě Prahy, tak ceny zmiňované pizzerie Al Mulino jsou opravdu bezkonkurenční, a to nejen proto, že za litr vody z kohoutku si účtují 65 Kč, a za 0,5 litru této vody pak rovných 39,-Kč !

 Například v restauraci Al Mulino zaplatí host za kávu espresso 56,- Kč, zatímco v restauraci Lucerna v centru Prahy dá za tutéž kávu o 11,- Kč méně, tedy 45,- Kč. Na webu Prahy 14 Dolní Počernice se píše, že gastronomický komplex Dolnopočernického pivovaru je tvořen ze souboru zrekonstruovaných historických budov lemujících severní část parku, ale byli to právě radní Dolnopočernického úřadu, kteří tyto budovy nevyužili pro kulturní účely obce, ale pronajali je firmě  Gastro Group Počernice s.r.o. Ano, byznys je byznys, ale pochybuji, že každý návštěvník je ochoten platit za vodu tak nehoráznou sumu, já tedy určitě ne.

Tajné předpisy Facebooku (ne)regulující násilí a sex odhaleny

22. 5. 2017



Deník Guardian konstatuje, že Facebook nestačí regulovat výroky a videomateriál zveřejňovaný dvěma miliardami uživatelů na Facebooku. Podle jednoho dokumentu Facebook každý týden zkoumá 6,5 milionů udání ohledně možných falešných účtů.

Složité a kontroverzní jsou zejména instrukce jak cenzurovat sexuálně explicitní materiál.

Cenzurní zásady Facebooku jsou nejasné a měla by o nich proběhnout veřejná diskuse, neměly by se utajovat.

Toto jsou některé instrukce Facebooku pro jeho moderátory:

- Výroky jako "Někdo zastřelte Trumpa" by měly být vymazány, protože jako šéf státu je v kategorii ochraňovaných osob. Avšak je prý přijatelné napsat: "Chcete-li krávě zlomit vaz, musíte uplatnit veškerý tlak uprostřed jejího krku", anebo "jdi do prdele a zemři", protože tyto výroky se nepovažují za uvěřitelné hrozby.

- Videozáznamy násilné smrti nemusejí být ve všech případech vymazávány, protože mohou přispět k veřejnému povědomí o otázkách, jako jsou duševní choroby.

- Některé fotografie nesexuálního fyzického násilí a zastrašování dětí nemusí být vymazávány, pokud v nich není sadistický či oslavný prvek.

- Záběry týrání zvířat jsou povoleny.

- Všechny podomácku vyrobené materiály ukazující nahotu a sexuální aktivitu jsou povoleny, ale digitální záběry sexuální aktivity povoleny nejsou.

- Záběry potratů jsou povoleny, pokud není ukazována nahota.

- Uživatelé s více než 100 000 přáteli na sociálních platformách jsou veřejnou osobností a mají menší ochranu než soukromí občané.

- Dovoleny jsou i výroky jako "Holčička se musí uklidnit, než jí tatínek rozbije ksicht" anebo "Doufám, že tě někdo zabije", protože se nepovažují za uvěřitelné.

V jednom z prozrazených dokumentů Facebook přiznává, že "lidé používají násilný jazyk k tomu, aby na internetu vyjadřovali frustraci" a "cítí se při tom bezpečně". "Mají pocit, že z toho nebudou mít problémy a nemají osobní vztah vůči člověku, kterému vyhrožují, protože s ním komunikují nikoliv tváří v tvář, ale prostřednictvím internetu."

"Násilný jazyk je většinou nepřesvědčivý, dokud nás nepřesvědčí konkrétnost jazyka, že už nejde jen o vyjadřování emocí ale o přechod ke spiknutí zabíjet. Z tohoto hlediska nejsou výroky jako "Zabiju tě" či "Jdi do prdele a zemři!" uvěřitelné a jsou jen násilným výrazem  antipatií a frustrace.

"Lidé často vyjadřují odpor či nesouhlas vyhrožováním či požadováním násilí všeobecně nevážným způsobem."

"Videozáznamy násilné smrti jsou znepokojující, avšak jsou schopny vyvolávat povědomí. Myslíme, že nezletilí uživatelé by měli být chráněni a dospělí by měli mít volbu."

Monika Bickert, šéfka Facebooku pro globální strategii, uvedla, že Facebook má skoro 2 miliardy uživatelů a že je velmi obtížné dosáhnout konsensu ohledně toho, co povolit.

1. května letošního roku byla zveřejněna zpráva britských poslanců, která konstatuje, že "největší a nejbohatší firmy provozující sociální sítě ostudným způsobem nepodnikají dostatečné kroky k odstraňování nebezpečného či protizákonného materiálu a neuplatňují řádné komunitní normy ve snaze udržet své uživatele v bezpečí".

Facebook má trvalé problémy s tím, jak hodnotit zpravodajskou hodnotu či hodnotu "uvědomování" násilného videomateriálu.

Podrobnosti v angličtině  ZDE

 


Vnitřní potíže ČSSD a čekání na preference po tzv. vládní krizi

22. 5. 2017 / Boris Cvek

Podle České televize místopředseda a volební manažer ČSSD Jan Birke vyjádřil naději, že sociální demokraté nakonec společně naleznou nejlepší řešení předvolební vnitrostranické třenice na jihu Čech, neboť „máme stejný cíl, a to vyhrát volby“. Zdá se však, že ten stejný cíl je jiný a vzájemně rozdělující: každý, kdo jen trochu může, se chce dostat do Sněmovny.

Je pravda, že Jiří Zimola, čerstvě bývalý hejtman Jihočeského kraje, se sám v důsledku své „kauzy“ nechal napsat až na poslední místo kandidátky. Měl to být test u voličů, zda jej podpoří a vytáhnou preferenčními hlasy nahoru. A vzhledem k jeho výbornému výsledku v krajských volbách, který tak kontrastoval s osudem ČSSD v jiných krajích (vzpomeňme na pana Haška), je to zřejmě i pravděpodobné. Vedení strany ovšem zasáhlo a Zimolu prostě z kandidátky odstranilo.


Dokážu to pochopit. Kdyby ČSSD ještě měla nějaké voliče, kterým by mohl skandál pana Zimoly vadit, mohli by vnímat právě jeho postavení na konci kandidátky jako jasný důkaz o síle místních vazeb. Těmto místním vazbám mnozí říkají s oblibou „demokracie“. Vzhledem k tomu, jak mizivě malou členskou základnu české politické strany mají (asi tak desetkrát menší než rakouské), je poměrně snadné je ovládnout na místní úrovni pomocí různých klientelistických sítí.

Na druhou stranu to celé vypadá jako pokus vedení ČSSD zbavit se nepohodlného kritika, ne-li jako pomsta. Tím spíše, že ve vedení strany, ba na druhém nejdůležitějším postu, zůstává člověk, který – s výjimkou podpory prezidenta Zemana – představuje snad ještě výraznější zemanismus než Zimola. V každém případě rozkol a hrozba vyvolání rozhodčího řízení mezi jihočeskou organizací a vedením strany nemůže sociální demokracii před volbami pomoci.

Sobotkovo stmelování strany – způsobené podle mne zejména neúspěchem Haška a Škromacha – je ovšem ve srovnání se stavem z podzimu 2013 úžasné. Nemluvím jen o tzv. „lánském puči“, ale také o žalobě bývalého ostravského primátora za ČSSD Kajnara na svou stranu kvůli kandidátce do sněmovních voleb 2013. V Ostravě problémy zůstávají dodnes, ostravská městská konference má dokonce projít přeregistrací, aby se ujasnilo, jaký má vlastně počet členů. A jsme opět u místních vazeb a tzv. demokracie.

Mám-li pravdu a je-li prohra Haška a Škromacha s jejich hnědým pojetím levice jakýmsi náznakem, o čem budou sněmovní volby 2017, pak ten, kdo tyto volby sociální demokracii prohraje na prvním místě, bude její první místopředseda, který se nechává fotit se puškou na hrudi a který tvrdí, že ČR nepřijme více než 12 uprchlíků. O fatální chybě s policejní reorganizací nemluvě.

A pokud jde o vládní krizi, je poměrně zřejmé, že se čeká na to, jak dopadnou průzkumy stranických preferencí. Sám jsem na ně velmi zvědav. Zdá se jisté – aspoň zatím – že ČSSD a ANO nejsou v tak zásadním sporu, aby spolu nemohly vládnout. Po všem tom, co bylo řečeno ze strany premiéra o Andreji Babišovi, to působí překvapivě. Vládní krize vlastně začala tím, že premiér ohlásil, že nepodá návrh na odvolání Babiše, neboť by se podle něj takto Babiš stal „mučedníkem“, a proto podá demisi celé vlády, neboť podezření, padající na Andreje Babiše, znemožňují fungování vlády.

Pak jsme se dozvěděli, že se údajně premiér zalekl toho, že Zeman by Babiše odmítl odvolat, a to byl hlavní důvod demise vlády. Potom se premiér zalekl toho, že by prezident mohl chtít chápat demisi vlády jako demisi pouze premiéra, a tedy přistoupil – po zveřejněných kompro nahrávkách na Babiše (vzpomene si na ně dnes někdo?) – na pokus o odvolání Babiše, který prezident blokoval. Nakonec to tedy vypadá tak, že Babiš bude odvolán, ANO zůstane ve vládě a na postu ministra financí bude kandidát ANO Pilný. Dokud ČSSD zároveň vládne s ANO a zároveň kritizuje Babiše za jeho gigantické střety zájmů a různá závažná podezření, zůstává ve schizofrenní situaci.

V každém případě Babiš dosud není odvolán a kandidát jeho hnutí není ministrem. Další zvraty jsou možné. Stejně jako je velmi nepravděpodobné, že by ČSSD a ANO dokázaly do voleb dovládnout bez zásadních předvolebních střetů.

Zimola ani Rykala do voleb nepůjdou. Špičky ČSSD je z kandidátek škrtly

https://www.novinky.cz/domaci/438349-zimola-ani-rykala-do-voleb-nepujdou-spicky-cssd-je-z-kandidatek-skrtly.html

Jihočeská ČSSD nesouhlasí s vyškrtnutím Zimoly. Chce rozhodčí řízení

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2126757-jihoceska-cssd-nesouhlasi-s-vyskrtnutim-zimoly-chce-rozhodci-rizeni

 

Saúdská Arábie blokovala u Američanů zařazení saúdské pobočky Islámského státu mezi teroristické organizace

22. 5. 2017




Saúdská Arábie, kterou Donald Trump chválí jako klíčového spojence v boji proti Islámskému státu, zablokovala pokus Trumpovy vlády zavést sankce proti saúdské pobočce Islámského státu, píše Washington Post.

Plán přidat saúdskou pobočku Islámského státu na seznam teroristických organizací OSN byl před čtrnácti dny v Radě bezpečnosti OSN zlikvidován. Saúdská Arábie protestovala proti veřejnému přiznání, že v tomto království existuje saúdská pobočka Islámského státu.

"Nechtějí přiznat, že mají na svém vlastním území problém," konstatoval nejmenovaný americký činitel.

Zdroj v angličtině ZDE

 

Zdá se, že o odtržení východní Ukrajiny je rozhodnuto

22. 5. 2017

Nová vyjádření Putina a separatistů, vyvlastňování v Donbasu: To vše vede k závěru, že Rusko nabírá kurs na definitivní oddělení ukrajinského regionu, napsal Gerhard Gnauck.

Rusko upadá nazpět do autoritářství a revanšismu. Největší obětí tohoto vývoje se stala Ukrajina. I když se Kyjev bezvízového styku s EU a ještě několika dalších pozitivních zpráv, Minský mírový proces zůstává na mrtvém bodě a výměna zajatců se zastavila.

Nová vyjádření Putina a separatistů spolu s vyvlastňováním v Donbasu naznačují, že Rusko nabírá kurs na finální odtržení regionu.

V Donbasu stále hlídkuje 700 neozbrojených pozorovatelů OBSE. Ale dalo se dělat mnohem více. Jen zřídka se v Evropě utkávají bezmocné právo a bezprávná moc takovým způsobem, jako dnes na východní Ukrajině.

Podrobnosti v němčině: ZDE

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za duben 2017

6. 5. 2017

V dubnu 2017 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 49 606.77.  Výdaje na provoz Britských listů byly 68 363.50 Kč. 

Zůstatek byl koncem dubna 2017 146 373.43 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za duben 2017

Zůstatek k dispozici Britským listům k 31.3. 2017 :..............165 130.16 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 49 606.77   Kč   

 

Výdaje:

bankovní poplatky...........................................................522.00 Kč
připojení k internetu: .....................................................1341.50 Kč
honorář (KD) ...............................................................19 500.00 Kč
honorář (DV) ...............................................................10 500.00 Kč
honorář (BK) ...............................................................10 500.00 Kč
správa a modernizace serveru (MP) ................................17 000.00 Kč
natáčení a střih Rozhovorů BL (AK) ..................................9 000.00 Kč

Zůstatek k 30.4. 2017: 146 373.43

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2015

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015