Rozhovor Britských listů 196. Pražská elita je nabubřelá a nese odpovědnost za stav země

14. 12. 2018


Pavel Šafr, bývalý šéfredaktor Lidových novin a Mladé fronty DNES a nynější šéfredaktor deníku Forum 24 je ostrým kritikem Andreje Babiše. Avšak nejsou to právě lidi jako on, kteří popularitu Andreje Babiše způsobili? O tom a o dnešní politice v ČR hovoří s Pavlem Šafrem v tomto rozhovoru Britských listů Jan Čulík. Rozhovor se vysílá v Regionální televizi, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 14. prosince 2018.

K tomu:


Všechny Rozhovory Britských listů jsou nyní k dispozici ke stažení v audiu jako podcasty, k poslechu na vašem mobilu kdekoli. Informace ZDE

V Maďarsku pokračují velké demonstrace proti Orbánovi

16. 12. 2018

Katalyzátorem protestů byla změna pracovního zákona, který nyní dovoluje zaměstnavatelům uvalit daleko větší množství přesčasových hodin na zaměstnance než dříve. Demonstranti nyní  chtějí přes policejní kordon proniknout do maďarské televize a přečíst ve vysílání svých pět požadavků.

Pět požadavků demonstrantů:

1. Zrušení otrockého zákona (o přesčasech

2. Snížit přesčasy pro policii

3. Nezávislé soudnictví

4. Stát se členem prokuratury EU

5. Nezávislá veřejná média







Selský rozum: Šokující film o Babišovi je nyní k dispozici na DVD

16. 12. 2018

Selský rozum, šokující dokument o Babišovi, který ČT odmítla odvysílat loni před volbami nyní vyšel na DVD. Píše jeho režisér Vít Janeček:

Dobrý den, na poslední chvíli se podařilo, že Bontonfilm vydal Selský rozum na DVD (s anglickými a německými titulky a s prologem, který tvoří větší část projevu mluvčího Agrofertu, jak to vysílala ČT). Dávám jen na vědomí, kdybyste byli ochotni dát o tom vědět vašim čtenářům, film je od pondělka k dispozici v těchto on-line obchodech a od ledna i v knihkupectvích:

https://www.filmnadvd.cz/selsky-rozum-dvd
https://www.film-game.cz/selsky-rozum-dvd,0912183.html
https://www.zona-zabavy.cz/selsky-rozum-dvd--0912183.html
https://www.bonstella.cz/selsky-rozum-d008394.html


Obě hlavní britské politické strany zradily svůj národ, který se potácí do propasti

16. 12. 2018

To je titulek komentáře Andrewa Rawnsleyho v dnešním týdeníku Observer. Nick Cohen v témže týdeníku píše o tom, že pozoruhodná nečinnost labouristické opozice tváří v tvář katastrofální politické konzervativců je zřejmě motivována leninským přesvědčením Jeremyho Corbyna a jeho poradce Seamuse Heanyho (ten určuje Corbynovy názory, protože Corbyn sám není moc chytrý), že pokud se propadne Británie v důsledku brexitu do sociální a ekonomické katastrofy, bude to důvodem, proč  Britové hned poté zavedou komunistickou republiku. Potíž je, že hospodářský a sociální propad vždycky vedl nikoliv k vítězství socialismu, ale ultrapravice.

Reportér Channel 4 News se v neděli pokusil zeptat se Jeremyho Corbyna, proč nejedná. Zde je jeho podivná reakce:

"Uslyšíte zprávu, až ji oznámím".

Pane Corbyne, kdy začnete něco dělat? Vy snad chcete všeobecné volby, ne? Víte, že musíte něco udělat, aby k nim došlo?

Corbyn: Teď budeme jednat o zprávě OSN o chudobě. Nepřerušujte mě.

Nemyslíte, že lidi si zaslouží přímou řeč, poctivé odpovědi ohledně brexitu, kdy začnete něco dělat?

Corbyn: Děkuji vám za vaši otázku, dovíte se to, až k tomu dojde.

Vy jste obvinil Theresu Mayovou ze zbabělosti, co je tohle?

Corbyn: Děkuji vám za  vaše otázky. Zprávu se dovíte, až ji oznámím.

Vy ty volby nechcete? Vy se nechcete rozhodnout ohledně druhého referenda? Je to tak?


Reuters: Dluhová past v ČR postihuje 10 procent občanů. Podporuje to extremismus

15. 12. 2018

Olga Petíková z Ústí nad Labem (na obrázku výše s dcerou) má nesplatitelný dluh 2 miliony Kč, píše tisková kancelář Reuters v rozsáhlém článku o kriminalitě českých exekucí.

ČR je nejbohatší postkomunistická země, avšak 10 procent jejích občanů je v dluhové pasti. Lidé pracují na černém trhu, aby nemuseli deklarovat příjem, který by byl zkonfiskován k uhrazení jejich dluhů. To zvětšuje nedostatek pracovních sil, na nějž si stěžují téměř dvě třetiny českých firem jako na překážku zabraňující jejich růst.






Tyto dluhové pasti - důsledek finanční negramotnosti, mnoha let špatné regulace poskytovatelů půjček, nákladných exekucí a tvrdých zákonů ohledně bankrotu - vedou v chudších oblastech ČR k podpoře extremistických politiků.

I malé dluhy jako nezaplacené pokuty či účty za elektřinu či plyn mohou vzrůst v částky, které lidé nemohou nikdy uhradit.

Koncem roku 2017 mělo 863 000 Čechů alespoň jednu exekuci, což znamená, že jejich příjem nad legální minimum je konfliskován. Polovina z nich měla čtyři nebo více exekucí.

Neuhrazených zůstávalo 4,67 milionu exekucí. Celkem jsou to dluhy v částce 239 miliard Kč - téměř 5 procent HDP.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Dnešní Británie: Je nějaká země na světě, kde se nám nesmějí?

16. 12. 2018

Matt, autor kreslených komentářů deníku Daily Telegraph. Dva turisté v cestovní kanceláři, rozhodující se, kam pojedou na zimní dovolenou: "Je nějaká země na světě, kde se Británii dnes nesmějí?" (klikněte na obrázek)


Úpadek demokracie není způsoben nevědomostí. Ten problém je hlubší

15. 12. 2018



Odhalovat dílčí kroky autoritářů nestačí - média se musí soustředit na směr vývoje, skrytý za každodenním zpravodajstvím

Od nástupu Donalda Trumpa k moci má americký deník Washington Post ve svém záhlaví heslo: "Demokracie umírá v temnotě." To je příliš zjednodušený úsudek ohledně vzestupu autoritářských a populistických sil po světě, argumentuje politolog Cas Mudde. Ten argument zní: "Kdyby jen lidé věděli, jak špatní jsou lidé jako Donald Trump (či Andrej Babiš nebo Miloš Zeman), odvrátí se od nich a demokracie bude zachráněna."  

Není pochyb o tom, že transparentnost je životně důležitá pro to, aby liberální demokracie fungovala, avšak transparentnost sama o sobě liberální demokracii nevytváří, ani její absence liberální demokracii nelikviduje. Jde o falešný předpoklad, že čistě zamíření světla na zlořády povede k osvícení veřejnosti.

Ve skutečnosti nezemřely skoro žádné demokracie ve tmě. Dokonce i paradigmatický příklad výmarského Německa, v němž se dostal Adolf Hitler k moci demokratickým způsobem a teprve pak zrušil demokracii, se neodehrál v "temnotě". Všichni věděli, anebo mohli vědět, kdo je Hitler. Jeho bestseller Mein Kampf opakoval jeho antisemitské a protidemokratické názory do zblbnutí. A Hitler zlikvidoval v Německu demokratický systém, zatímco nezávislá média stále ještě fungovala.

V poslední době autoritářští politikové málokdy zrušili demokracii přes noc. Namísto toho pomalu, ale jistě odstraňují nejprve její liberální základy a posléze i její voličskou podporu. V Turecku, v Rusku, ve Venezuele i v Maďarsku jsou liberální demokracie pečlivě, opatrně a pomalu demontovány, často alespoň zpočátku za pozornosti relativně svobodných a nezávislých médií.

V mnoha případech hájí autoritářští politikové své postupné odstraňování demokracie poukazem na to, že podobná situace existuje i v západních demokraciích. Mistrem je v tom maďarský premiér Viktor Orbán. Přebírá jednotlivé instituce a pravidla z celé řady členských zemí Evropské unie. Vzniká stát, který se skládá z demokratických předpisů. Každý jednotlivý předpis sám o sobě je nebo může být demokratický, ale specifická jejich kombinace vytváří režim nedemokratický.

Proto tedy upozorňování na jednotlivé prvky těchto změn vytváření autoritářského státu neodhalí. Pokud média nezačnou poukazovat na propojenost jednotlivých opatření, nevyvolá to poplach u občanů. Média, která pouze o zprávách informují, aniž by je analyzovala, nezaznamenávají vývoj a uvědomí si reálnou hrozbu, až už bude příliš pozdě.

Proto je nutno zavést nyní úplně nový způsob práce sdělovacích prostředků, protože autoritářští vládci ovládli jejich dosavadní praxi.

Je nutné, aby se média zbavila své posedlosti mediálně vděčnými autoritáři, jako je Trump, a začala poukazovat na opravdové hrozby demokracie, ne na výmluvy a šokující výroky autoritářů.

Avšak i když toto média budou dělat, demokracie přesto zahyne, pokud budou mainstreamové elity - kulturní, hospodářské, politické a náboženské - dál s autoritáři spolupracovat, namísto toho, aby se proti nim otevřeně postavily. A zahyne, jestliže demokratičtí politikové nenabídnou lepší alternativy než autoritáři.

Nejlepším příkladem tohoto smutného stavu událostí je Maďarsko, které tento týden učinilo finální krok směrem k autoritářskému režimu tím, že zrušilo nezávislou soudní kontrolu vlády. Spiknutí zahraničních elit, od německého automobilového průmyslu až po klub Evropské lidové strany (EPP) v Evropském parlamentu zabránilo Evropské unii, aby proti tomu začala jednat. Je ovšem pravda, že Orbán je v Maďarsku nejpopulárnějším politikem a těžce rozhádaná a částečně s Orbánem kolaborující opozice nenabízí žádnou realistickou alternativu.

Možná by média měla více posvítit na všechny tyto faktory a spojit je jasnou analýzou. Musíme zkoumat vývoj, který je skrytý pod každodenním zpravodajstvím a nenechat se rozptylovat každým novým Trumpovým tweetem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Jak David Cameron zničil Británii

15. 12. 2018



Než se rozhodl David Cameron uspořádat referendum o brexitu, Britové s členstvím své země v EU vůbec problém neměli. Za problém ho považovalo méně než šest procent Britů! informuje Financial Times. (Červená čára je vývoj obavy Britů z imigrace.)

Cameronovi se podařilo znormalizovat v Británii ultrapravicovou posedlost, a vytvořit tak pro zemi skutečnou katastrofu. Je to varováním pro jakékoliv politiky, aby neflirtovali s ultrapravicí.


Všeobecná deklarace lidských práv není poznání o člověku

14. 12. 2018 / Boris Cvek





Slyšel jsem na ČRo Plus zajímavou glosu Daniela Kroupy, filozofa a bývalého disidenta a politika ODA, na téma Všeobecné deklarace lidských práv z 10. prosince 1948. Kroupa upozornil na to, že pro Deklaraci tehdy nehlasoval SSSR, ani Československo. K tomu pak přidal, že proti Deklaraci se vyslovili také západní sociální vědci, kteří ji vnímali jako produkt západní civilizace, který nelze vnucovat jiným civilizacím.



A tady pro Kroupu začíná problém. A myslím, že to je obecně velmi zajímavý problém. Kroupa vychází z tradiční západní filozofie a má tendenci chápat právní a etické normy jako poznání. Podle něj se v lidských právech uskutečnilo nějaké poznání, univerzálně platné poznání o člověku. Kroupa argumentuje mimo jiné křesťanstvím, které udělalo z každého člověka nekonečně cennou bytost, neboť sám Bůh za každého jednoho člověka zemřel na kříži. Jenže křesťanství není poznání.

Poznání v moderní době je zkoumání evoluce člověka, lidských kultur, dějin, lidské biologie a medicíny. Z takového poznání vůbec nevyplývá, že by člověk měl nějakou nekonečnou hodnotu. Naopak: když jsme za poznání považovali naše hodnotové postoje, vnucovali jsme je lidem navzdory poznání reálnému. Např. naše představy o „přirozené sexualitě“ nebo naše představy o „přirozené společnosti“. Přitom třeba vynucování náboženské víry, vrchnostenský stát nebo otrokářství v tzv. tradiční křesťanské společnosti nejsou v souladu s evangeliem. Ano, svatý Pavel říká, že otroci mají poslouchat své pány, ale to říká jako provizorium pro tu chvíli, než přijde království nebeské, čehož se on sám doufal dožít.

Uskutečňování evangelních hodnot se děje právě napříč společností až po druhé světové válce. Především díky vojenskému vítězství nad Hitlerem, odsouzení zločinů nacismu a jeho ideologie. Všeobecná deklarace lidských práv není nějaké poznání o člověku jako takovém. Nic nám neříká o homo sapiens před dvěma sty tisíci lety. To, v čem se zásadně liším od Daniela Kroupy, nejsou hodnotové postoje, ale představa o jejich zakořenění. Pro mne zásadní hodnota nemusí a ani nemůže být zakořeněna v nějakém filozofickém poznání. To mohlo mít smysl v době, kdy filozofie byla služkou vrchnostenského státu a kdy poznání světa bylo věcí autority, nikoli empirického zkoumání. Představa, že někdo má univerzální poznání, je představa, která garantuje vrchnostenskou moc. Do demokracie nepatří.

Skutečnou demokratickou filozofií je americký filozofický pragmatismus. To, co lidi spojuje, není filozofický názor, ale praktické důsledky. Všeobecná deklarace lidských práv je založená na představě společenské praxe, která nepřipustí zcela konkrétní společenské jevy, s nimiž máme strašnou zkušenost (třeba mučení). Díky praktickému uvažování můžeme také pochopit, a to v souladu se společenskými vědami, proč se jiné kultury bojí toho, že lidská práva přinesou rozklad jejich společností. Můžeme analyzovat reálné společenské změny a jejich důsledky pro konkrétní prosazení lidských práv. Lidská práva jsou totiž především zcela konkrétní praktické fungování institucí. Mnoho států Všeobecnou deklaraci podepsalo, ale zároveň tyto státy nemají institucionálně, společensky na to, aby lidská právě chtěly nebo mohly skutečně realizovat.

Z celého srdce souhlasím s Danielem Kroupu, že kořen lidských práv je Kristus na kříži. Ale je to moje soukromá náboženská víra. Nebudu přece pod pláštíkem lidských práv lidem nějak ordinovat křesťanství. To bych lidská práva naopak popřel. Nemohu stavět mosty mezi lidmi na tom, že jsem křesťan, lidé mohou sdílet otevřenou, pluralitní, na moderním vědeckém poznání postavenou společnost bez ohledu na to, jakou mají náboženskou víru. To, co je musí spojovat, je praxe. A základní motivací pro společnou praxi jsou společné emoce vůči tomu, čemu se chceme vyhnout. Protože víme, že to má katastrofální důsledky. Pod každým lidským právem si představujeme tu nepřijatelnou praxi, kterou odmítáme. Nepotřebujeme pro hodnoty nějaké univerzální poznání o člověku. A takto jsou lidská práva v naprostém souhlasu s moderní přírodní i společenskou vědou.

Ale někdo třeba řekne: ale já chci, aby mé hodnoty byly ty pravé, skutečné, zakořeněné v podstatě vesmíru. Ano, to je legitimní náboženský postoj. Myslím, že celé napětí v tomto postoji je základem obratu, který udělal Ježíš a sv. Pavel na počátku křesťanství. Je to obrat do nitra. Je to odmítnutí kazajky nějakých vnějších norem. Podstatné jsou reálné mezilidské vztahy, jejich praktická podoba, jejich praktické důsledky, nikoli náboženské nebo filozofické kategorie. To je ta pravá, věčná, skutečná hodnota: konkrétní, praktická láska.

Milosrdný Samaritán je bližním zbitému pocestnému navzdory vnější společenské, ba náboženské propasti mezi nimi. Jak se to stalo? Měl s ním soucit. A soucit je něco obecně lidského bez ohledu na náboženství, původ atd. Můžeme se napříč společností a v souladu s moderní vědou bavit o tom, jak dát lidem možnost, aby měli soucit, jak rozvíjet jejich emoce, jak jim zpřítomňovat minulou zkušenost s nepřijatelným (např. připomínání holokaustu). Ale univerzální poznání o člověku k tomu nepotřebujeme, on totiž ani žádný univerzální člověk neexistuje, a dokonce ani žádné univerzální poznání jako takové, byť o čemkoli. Celá víra v univerzální poznání je pohrobek po vrchnostenské politické filozofii – ať v platonismu, scholastice, karteziánství nebo hegelianismu.

Člověk jako biologická bytost je prach, nemá šanci na žádné univerzální poznání. To je přece naprosto biblické. Bible není filozofický traktát. Člověk může a má následovat, má se učit z praktické zkušenosti, má vnímat společenskou realitu, útlak, bezpráví, a působit proti nim. Má milovat. K tomu nepotřebuje Aristotela ani scholastiku. Ano, potřebuje k tomu vědecké poznání, ale to nikoli jako základ svých hodnot, ale jako mapu reality, v nímž má působit svou láskou. Tak jako lékař, který pomáhá ve své ambulanci chudým, bezmocným: nepomáhá chudým a bezmocným proto, že by se to dozvěděl z medicíny, pomáhá jim, protože má soucit, ale aby jim mohl účinně pomáhat, aby jeho soucit k něčemu prakticky byl, musí znát medicínu. A je úplně jedno, jakého je náboženství. Bůh přece nebude lidi soudit podle toho, jakého jsou náboženství. To víme minimálně už od podobenství o milosrdném Samaritánovi.

Brusel Mayové: Neustoupíme, přesvědčte Dolní sněmovnu, ať se chová rozumně

14. 12. 2018

Britské premiérce Therese Mayové bylo sděleno v Bruselu, ať se vrátí do Dolní sněmovny a najde tam řešení pro přijetí její "dohody" s EU o odchodu Británie z EU. Apel od britské premiérky, aby Evropská unie Británii ustoupila a zrušila tzv. "zarážku", podmínku, že Británie bude muset zůstat členem evropské celní unie, dokud nebude technologicky zajištěno, aby zůstala otevřená hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou.  

 

Apel britské premiérky na hlav států evropské sedmadvacítky zůstal nevyslyšel. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker charakterizoval britskou debatu jako "mlhavou" a řekl Mayové, ať se vrátí s jasným plánem.

Vedoucí představitelé evropské sedmadvacítky zdůraznili, že o uzavřené dohodě už znovu jednat nebudou a vzkázali britským poslancům, aby se chovali odpovědně a nalezli cestu ze slepé uličky. ZDE

 

Britové budou muset za cestu do Evropy po odchodu z EU platit 7 euro. Dostanou tak podobné svolení k cestám do EU, na tři roky, o jaké evropští občané musejí žádat při cestách do USA. ZDE
 

Bývalý britský premiér Tony Blair v pátek řekl v britském rozhlase, že v Dolní sněmovně brzo vznikne většina podporující nové referendum o brexitu. "Situace je v naprostém chaosu, jak může být nyní nesprávné nezeptat se občanů znovu, co chtějí?" Dodal, že kdyby Británie dala najevo, že chce zůstat v EU, Brusel by jí učinil ústupky, například při omezení volného pohybu evropského obyvatelstva do Británie.  ZDE

Texaský soudce prohlásil Obamovu reformu zdravotnictví za "protiústavní"

15. 12. 2018



Američtí Demokraté protestují, odvolají se k Nejvyššímu soudu


Americký federální soudce v Texasu Reed O’Connor vydal verdikt, v němž souhlasí s koalicí dvaceti amerických států, že změna v americkém daňovém zákoně, která zrušila pokutu za to, když občan nemá zdravotní pojištění, činí celý zákon o Obamově reformě zdravotnictví neplatný.

Republikáni se dlouho snažili Obamovu reformu zdravotnictví zlikvidovat, ale až dosud se jim to nepodařilo. Donald Trump nyní na Twitteru přivítal toto rozhodnutí, avšak Bilý dům upozornil, že konečné rozhodnutí učiní až Nejvyšší soud.

Demokraté rychle soudcovo rozhodnutí odsoudili. Nancy Pelosi konstatovala, že to "odhaluje monstrózní hru Republikánské strany, která je totálním útokem na lidi, kteří jsou už nemocní, než se přihlásili ke zdravotnictví."

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Děsivá podobnost s dneškem. Eseje o ženě v předvečer nástupu nacionálního socialismu k moci

14. 12. 2018 / Albín Sybera

 

Potýká se dnes v ČR a ve světě katolická církev se stejnými problémy jako ve 30. letech 20. století, kdy ji Edita Steinová vyzývala k postavení se proti šířícímu antisemitismu, rasismu a nacismu? Anebo jsou katolické církve v postkomunistických zemích pod specifickým tlakem kremelské lobby?

Steinová, E. (2016). Žena – otázky a reflexe. Překlad: J. Křička. Praha, Nadační fond Edity Steinové.

Před dvěma roky vyšla v rámci publikace českých překladů sebraných spisů židovské filosofky a karmelitánské jeptišky Edity Steinové (1891-1942) kompilace jejích esejů o ženě. Jedná se o přednášky, články a další texty o vzdělávání, které Steinové sepsala v období po své konverzi ke katolictví. Zároveň se jedná o období před nástupem nacismu v Německu, kterým také Steinová přišla o možnost přednášet a veřejně vystupovat.



Steinové eseje z tohoto období jsou psané v aristotelovsko-tomistickém duchu a věroučně nevybočují z křesťanského pojetí světa. Jsou v mnohém poplatné své době a zároveň o této době dokládají velmi zajímavá svědectví. Napříkad jako jedna z prvních akademiček působící v Německu, tedy v zemi s možná nejprestižnější škálou univerzit tehdejšího světa, uvažuje o vědecké práci ženy těmito slovy: vskutku věřím, že je tu pro uplatnění vlastní hodnoty ženy málo příležitostí. Věda je oblastí přísné věcnosti. Ženská osobitost se tedy plodným způsobem uplatní pouze tam, kde má to, co se má probádat, povahu osobního života, tzn. v duchovědách, historii, literatuře atd. V tom, kdo si za pole působnosti vybere jednu z abstraktních věd – matematiku, přírodní vědy, čistou filosofii - většinou převládá mužský duch, přinejmenším pokud jde výhradně o výzkum” (Steinová, str. 9).

Je otázkou, do jaké míry je tento úsudek spíše reflexí Edity Steinové nad stavem věcí na půdách německých univerzit. Ačkoliv ve zmiňované eseji o tomto tématu Steinová výslovně nechtěla mluvit, tak je známé, že coby jedna z prvních doktorandek své doby byla vystavena soustavným předsudkům kvůli svému pohlaví. Její úvahy o tom, zda existují ženské rysy lidské osobnosti obsahují kritický pohled na společnost, která staví ženám překážky při vzdělání a zaměstnání. “Už kvůli tomuto velkému osobnímu zisku [věcná práce], zcela bez ohledu na veškerý hospodářský tlak, by měla každá dívka dostat řádné profesní vzdělání a po tomto vzdělání mít zaměstnání, které ji zcela naplní” (str. 5).

Steinová nijak neboří křesťanské vnímání ženy jako oddané matky a věrné manželky. Hovoří o ženské duši a jejím formujícím principu lásky „tak jak pramení z božského srdce“ (str. 25). Ve stejné eseji – „Étos ženských povoláních“ – zároveň zdůrazňuje: „to, že ženy jsou schopny vykonávat i jiná povolání než poslání manželky a matky, může popírat jen nevěcná zaslepenost.“ A dodává: „neexistuje povolání, jež by žena nemohla vykonávat“ (ibid, str. 19). Dále dokonce píše o ženě jako mentálně odolnější čelit hrozbě, že se člověk při výkonu mechanických zaměstnání ať už v továrně nebo ve státní správě „stane součástí stroje a ztratí své lidství“ (str. 20).

Je zajímavé vidět jak autorka, katolickou církví vnímána jako světice a patronka Evropy, ve svých textech přirozeně balancuje křesťanskou věrouku s pohledem na ženu, který si v ničem nezadal s agendou ženských hnutí usilujících o zrovnoprávnění postavení žen ve společnosti. Sama Steinová, jako německá státní příslušnice, žila v zemi, kde „Výmarská ústava přinesla naplnění ženských požadavků v takovém rozsahu, že ani ty nejodvážnější bojovnice v ženském hnutí nepředpokládaly, že by to bylo možné tak rychle“ (str. 2). Z textů je patrné, že tato práva (rovnost před zákonem, volební právo, atd.) považuje za přirozený stav věcí.

Četba Steinové se jeví aktuální i v těchto dnech. Jen stěží si lze představit, že by tato katolická patronka Evropy mlčky sledovala, kterak jsou v katolických kostelích věřící nabádáni k podpisu petic brojící proti ratifikaci Istanbulské úmluvy, tedy úmluvy jejímž hlavním cílem je sjednotit postoje v zemích světa proti zneužívání a násilí vůči ženám.

Že se Steinová nerozpakovala vyžít svého postavení autorky a myslitelky dokládá její dopis tehdejšímu papežovi Piu XI. z roku 1933. V něm apeluje Edita Steinová na Pia XI., aby přerušil mlčení katolické církve tváří v tvář ideologii šířící antisemitismus, rasismus a xenofobii, která opanovalo Německo prostřednictvím Nacionálního socialismu. Mimo jiné argumentovala hrozbou naprosté ztráty prestiže a kredibility katolické církve, která se nedokáže postavit útokům na pilíře své víry a hlavně upozorňovala na zodpovědnost těch, kteří tuto situaci dopouštěli svou nečinností více ZDE. Sama v tu chvíli nemohla tušit, že tolerance šíření nenávisti a bezpráví ji za necelých deset let nato dovede až do plynové komory v Osvětimi.

Je smutnou skutečností, že jsou to často nuance kolem konceptu tradiční křesťanské rodiny, jejíž obranou se nepřímo ve svém nechvalně proslulém kázání zaštiťoval P. Piťha, které dokáží probouzet i něco mnohem temnějšího. A sice nepřerušené dějiny mužského šovinismu a zneužívání. „Seď doma v kuchyni, starej se o děti a drž, když potřebuju“, je možná známější verze této mužské „morálky“. Možná proto každá ochrana „tradičních hodnot“ v tomto pojetí obratem aktivuje zástupy věrných „ochránců“, kteří ale s křesťanstvím mají pramálo společného.

O to víc je zarážející, že dnes představitelé katolické církve trpí v kostelích v ČR petice brojící proti ratifikaci Istanbulské úmluvy. Nejenom, že tato úmluva tradiční pojetí křesťanské rodiny nijak neohrožuje, ale spíše naopak. Jak píše ve svém věcném shrnutí Daniel Soukup, tak úmluva se „zabývá výhradně násilím vůči ženám a domácím násilím, tedy určitými přesně vymezenými podobami patologického a kriminálního chování” – více ZDE.

Celá trapná kauza okolo zavádějícího a strach šířícího kázání P. Piťhy ale jenom ilustruje dlouhodobější problém v katolické církvi v ČR. A sice fašistické tendence její určité části, které mj. popsal P. Halík ve svém článku „Prodavači strachu“. „Část kléru se opravdu posouvá k ultrakonzervativním náboženským postojům, spojujícím se nebezpečně s politickým pravicovým extrémismem. Je to ona opozice proti papeži Františkovi, která je vůči jeho snahám o nutnou reformu církve stále agresivnější, protože se bojí o své pozice a začíná si uvědomovat, že návrat před Františkovy reformy je nemožný” více ZDE.

K čemu se P. Halík vyjádřil jenom částečně je míra do jaké se představitelé katolické církve v ČR samy dostaly pod tlak té části politicko-mocenského spektra, která se soustavně snaží posunout vnímání světa do rasisticko-nacionalistické roviny. Snaha Okamurovců vyobrazovat se jako strana v přízni katolických představitelů je jedním z nejviditelnějších projevů tohoto procesu. Možná ještě závažnějším projevem jsou ale ti příslušníci kléru, kteří neváhají brojit proti tzv. migrační vlně, vyzývají ke zbrojení populace a pokud možno k vítání „ochránce křesťanských hodnot“ – mafiánského bosse Vladimíra Putina – chlebem a solí. Proč se ale vrcholoví představitelé katolické církve v Čechách schovávají za clonu mlčení? Nedopouští se tak stejné chyby jako jejich předchůdci, na které bezúspěšně apelovala Steinová? Kde je v tomto případě hranice mezi křesťanstvím a jeho naprostou negací?

Ve 30. letech minulého století Edita Steinová viděla jinou katolickou církev, než jak ji formovalo mnoho z jejích tehdejší představitelů. Viděla katolickou církev inspirovanou fragmenty zachovaných myšlenek židovského žebráka z Galileje: „A když chce naše síla selhat ve snášení našich a cizích lidských slabostí, stačí zase jen pohlédnout na Spasitele: on se přece neodvracel s odporem od naší bídy, nýbrž právě kvůli této bídě k nám přišel a vzal ji na sebe“ (Steinová, str. 6).


Asi nikdo nedokáže predikovat kam až nenávist šířená českými politiky a v některých případech i představiteli katolické církve v této zemi povede. Co víme dnes ale s jistotou je, že mylné informace, které tito lidé šíří, jenom vyvolávají další neopodstatněnou nenávist proti bližnímu svému na hony vzdálenou od smyslu zachovaných evangelijních textů. Jak shrnuje Daniel Soukup: „Česko se ratifikací Istanbulské úmluvy jasně přihlásí k mezinárodnímu společenství států ctících důstojnost a práva všech lidí bez rozdílu, tedy hodnoty vzešlé z křesťanství. Zatím to ale vypadá, že žijeme v době, kdy křesťané brojí proti křesťanství, vrcholoví představitelé ČR proti svým vlastním bezpečnostním složkám, bližní proti svým bližním...

Vysloví veřejnost jasné "Ne" nepřátelskému přebírání veřejnoprávních médií?

14. 12. 2018 / Karel Dolejší

Německý spisovatel bulharského původu Ilija Trojanow v rozhovoru pro včerejší Salon Práva formuloval velmi silný názor: Marasmus postkomunistických společností je podle něj nepřímo úměrný poctivosti jejich vyrovnání se starým režimem. Jinak řečeno, míru nápravy (a)morálního dědictví komunismu představuje důsledný institucionální antikomunismus (ve smyslu potrestání starých zločinů).

"Děsivý amalgám starých sítí, oligarchických struktur a nové pravice. Demokratické postoje nejsou rozšířené, ukotvené ani zakořeněné a lze o ně snadno přijít. - Představte si, že by v trestním zákoníku stálo, že si s tím, kdo kradl nebo někoho podvedl, sedneme ke kulatému stolu a budeme s ním diskutovat, co dál. - Jak má fungovat spravedlnost v situaci, kdy víme, že si všichni naši oligarchové své majetky nakradli a že s tím začali už za minulého režimu?" ptá se Trojanow.

Postkomunistické společnosti se podle něj smířily s tím, že staré zlodějiny byly promlčeny a plynule přešly ve zlodějiny nové. Proto v takových společnostech vesměs žijí lidé cyničtí, nikomu a ničemu nedůvěřující - tedy ani hodnotám liberální demokracie, kterou před třemi dekádami radostně vítali na náměstích. Ve skutečnosti je však demokracie v postkomunistickém vydání pouhou papundeklovou maketou svých reálných vzorů.

***

Den před publikací rozhovoru Zuzany Lizcové s Trojanowem vešlo ve známost, že ředitel ČRo René Zavoral neprodloužil smlouvu šéfredaktorovi stanice Vltava Petru Fischerovi - přičemž zlomovým bodem, kdy se rozhodlo o Fischerově odstavení, se zřejmě stala již absurdní letní kauza "porna na Vltavě" ZDE.

Vltava je tradičně stanicí pro náročného posluchače a kulturní veřejnost stojí za Fischerem, který dostal pouhý rok na reformu vysílání. Radno si též povšimnout skutečnosti, že tíž lidé, které tak pobouřila dvě vulgárnější slůvka odvysílaná v čteném citátu z oceněné knihy Alana Hollinghursta, přecházejí bez povšimnutí pravidelný příděl svévolných vulgarit ze Strakovy akademie a (ještě častěji) z Hradu - přičemž samozřejmě i o tom veřejnoprávní média spotřebitele systematicky informují.

Není žádným tajemstvím, že generální ředitel ČRo René Zavoral je Babišovým mužem na klíčovém postu druhého nejdůležitějšího veřejnoprávního média. Problémy, které lze nepochybně označit za politicky motivované, s ním měl už investigativní novinář Janek Kroupa, když mapoval nelegální čerpání dotací podniky ve vlastnictví Andreje Babiše ZDE. Fischer je tedy další "problematickou" osobou na řadě, o níž se veřejně hovoří. Nesnažil se ovšem "tlačit na Vltavu porno", jak tvrdí ti, kdo ho lacině odsuzují, ale usiloval o rozvoj kritického myšlení a demokratické diskuse.

Což, jak upozorňuje výše zmíněný Trojanow, jsou věci, o něž většina obyvatelstva postkomunistických společností ve skutečnosti ani dost málo nestojí.

Na čem naopak záleží velmi je oligarchická kontrola nad médii, která se postupně z Babišova soukromého mediálního impéria přelévá do veřejnoprávní sféry. S takovou kontrolou lze jen těžko skloubit jakákoliv rezidua osvícenského programu, v němž šlo v zásadě o demokratizaci vysoké kultury. Oligarchové všude po světě, pro něž jsou média v prvé řadě špičkovým nástrojem manipulace veřejného mínění, o žádnou vysokou kulturu nestojí. Manipulace se nejlépe provádí tupým podbízením se pokleslému, instinktivnímu masovému vkusu, tak jak je, v kombinaci s pokud možno skrytými tendenčními machiavellistickými zásahy do zpravodajství a komentářů.

Pro český postkomunistický cynismus je naprosto typické, že namísto pokusů vylepšit práci veřejnoprávních médií významná část veřejnosti nachází uspokojení v jejich nepřátelském přebírání oblíbeným oligarchou. Střet zájmů a nebezpečná kumulace moci tyto lidi přitom ani dost málo nezajímají. V prostředí, kde je "Kalouskova TOP09" označována za politický projekt stejného řádu jako soukromě vlastněné ANO nesesaditelného předsedy Babiše, mlácení prázdné slámy v "diskusích" na sociálních sítích nemůže přinést nic jiného než závěr, že "všechno je vlastně jako cokoliv jiného", tudíž na ničem nesejde - a každopádně se teď kolem neděje nic opravdu vážného.

***

Ilija Trojanow s odvoláním na několik "skandálních" mezinárodních komparativních výzkumů upozorňuje, že v postkomunistických společnostech "staré struktury v roce 1989 nezmizely, jen přeskupily síly a vytvořily nová spojenectví".

To vidíme i v ČR, kde "sametová" smířlivost prvních porevolučních let spolu s následným tažením levicové inteligence proti "tupému antikomunismu" vytvořily podmínky nikoliv snad pro návrat progresívní levice, jak by si aktivisté byli představovali - ale pro renesanci autoritářství a tmářství přímo navazujících na klíčovou epochu husákovské normalizace, která tak fatálně zdeformovala kolektivní psychiku české společnosti.

Michael Cohen: Trump dobře věděl, že porušuje zákon

14. 12. 2018



Donald Trump dobře věděl, že porušuje zákon, když nařídil svému právníku Michaelu Cohenovi, aby dvěma ženám během předvolební kampaně r. 2016 zaplatil za jejich mlčení, aby nehovořily o tom, že s nimi měl pohlavní styk.

"Nařídil mi, abych ty platby provedl. Nařídil mi, abych se těmito věcmi zabýval," řekl Cohen, který byl tento týden odsouzen v USA do vězení za tyto platby a další trestné činy.

Cohen uvedl, že má na sebe vztek, že tyto platby provedl, ale že to učinil ze "slepé loajality k Trumpovi". "Poskytoval jsem loajalitu někomu, kdo, upřímně řečeno, si loajalitu nezaslouží."

Trump popřel, že by Cohenovi nařídil provést tyto platby. Ve čtvrtek napsal na Twitteru: "Nikdy jsem nenařídil Michaelu Cohenovi, aby porušil zákon. Je právník a má zákon znát."

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

Evropský parlament odsoudil výstavbu plynovodu Nord Stream 2

14. 12. 2018

Poslanci Evropského parlamentu vyjádřili znepokojení nad výstavbou druhého plynovodu v Baltském moři, který je součástí německo-ruského projektu Nord Stream 2.

Ve schválené rezoluci poslanci berou na vědomí klíčovou roli, kterou hraje Ukrajina v evropské energetické dodavatelské síti. Polská poslankyně Anna Fotygová navrhla dodatek, který odsuzuje výstavbu plynovodu Nord Stream 2 obcházejícího Ukrajinu, "protože jde o politický projekt, který představuje hrozbu evropské energetické bezpečnosti".

Poslanci debatovali o asociační dohodě s Ukrajinou a hodnotili reformy, které země provedla. Avšak nebylo možno obejít téma konfliktu s Ruskem a otázky přiměřené reakce na ruskou agresi v Kerčském průlivu.

"Po léta jsem varovala, že projekty Nord Stream 1 a Nord Stream 2 poškozují integrační proces v Evropské unii. Ukazují nedostatek evropské solidarity a jsou hrozbou bezpečnosti států Střední a Východní Evropy, zdůraznila Fotygová.

Parlament tedy vyzval ke zrušení projektu, přičemž pro rezoluci hlasovalo 433 poslanců a 105 bylo proti. 30 poslanců se zdrželo.

Nord Stream 2 je druhý plynovod o délce 1 200 km vedený pod hladinou Baltského moře, který má být uveden do provozu od příštího roku. Měl by přepravovat plyn z Ruské federace do Německa.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Guardian: Evropský parlament bezprecedentním způsobem zkritizoval Babiše

14. 12. 2018



Europoslanci požadují zastavení  veškerých dotací EU do Agrofertu, kvůli Babišově střetu zájmů


Evropský parlament oficiálně zkritizoval českého premiéra Andreje Babiše za jeho střet zájmů. Deník Guardian poznamenává, že je to bezprecedentní, protože dosud nikdy nebyl takto jmenovitě kritizován šéf vlády nějaké členské země EU.  

Nezávazná rezoluce Evropského parlamentu požaduje poměrem 434 hlasů k 64, 47 poslanců se zdrželo hlasování, aby byly zastaveny veškeré platby podniku, vlastněného Babišem. Poslanci požadují, aby všechny fondy, které byly vyplaceny "ilegálně či neregulérně" byly navráceny a aby bylo zahájeno plné vyšetřování Babišova konfliktu zájmů.

V nezveřejněné právní analyze z minulého měsíce dospěli právníci EU k závěru, že je Babiš ve středu zájmů.

Rezoluci inicioval Philippe Lamberts, spoluvedoucí představitel Zelených. Zdůraznil, že problém musí vyšeřit Evropská komise. "Nedá se čekat, že by české úřady efektivně rozhodly proti vlastnímu premiérovi. Peníze EU jsou peníze daňových poplatníků a my nemůžeme dopustit, aby je odsávali bohatí a mocní."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Rozhovor Britských listů 195. Nemusíme vyšetřovat jeho trestné činy, vyhrál volby!

7. 12. 2018


Nejnovější aféry Andreje Babiše by normálně měly znamenat, že jeho popularita mezi voliči poklesne. Pokud se dá věřit průzkumům veřejného mínění, v ČR je tomu spíše naopak. Znamená to, že si mnozí Češi skutečně myslí, že jejich volební podpora pro potenciálně kriminálního politika je něco jako amnestie? O tom a o nepevnosti českých státních struktur, jako je policie a soudnictví, které nikdy nic nevyšetří a neodsoudí, a o současné české politické situaci, hovoří Jan Čulík v tomto rozhovoru s politologem Jiřím Pehem. Tento Rozhovor Britských listů se vysílá v Regionální televizi, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 7. prosince 2018.


Všechny Rozhovory Britských listů jsou nyní k dispozici ke stažení v audiu jako podcasty, k poslechu na vašem mobilu kdekoli. Informace ZDE

Stačilo by, kdyby z 218 000 unikátních čtenářů BL jich měsíčně 350 přispělo dvěma stovkami na provoz

12. 10. 2017

Milí čtenáři,

Je to nudné, pořád opakovat (a vůči některým čtenářům neférové, protože ti přispívají), avšak jsme na nikom nezávislý, nemanipulující zpravodajský a analytický server, který nestraší veřejnost nesmysly, nevyvolává v ní rasistickou ani xenofobní hysterii a snaží se - neúplatně, padni komu padni - přinášet nezávislé informace z domova i ze zahraničí a otevírat tak dveře do světa.

K tomu potřebujeme minimální částku na provoz ve výši 60 - 70 000 Kč měsíčně. Stačilo by, kdyby z nynějších 218 000 unikátních čtenářů Britských listů za každý měsíc (Google Analytics) jich přispělo cca 350 každý měsíc částkou 200 Kč. Je to míň, než kolik dáte za noviny.

Můžete také příspěvek na Britské listy použít k své registraci na diskusní fórum.

Bez těchto příspěvků se server nedá provozovat, neboť naši reportéři a analytici nemohou pracovat úplně zadarmo.

Pokud si myslíte, že Britské listy hrají v českém prostředí nezastupitelnou roli, prosíme, zaveďte pravidelný příspěvek na náš provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Děkujeme

Jan Čulík
šéfredaktor

Milí čtenáři a příznivci Britských listů

20. 11. 2018

Je  to poněkud trapné, ale musíme znovu zdůraznit, že za nynější míry finanční podpory od čtenářů Britské listy do několika měsíců skončí.

V nynější stále se zhoršující domácí české politické situaci jsou Britské listy jedním z mála seriozních a nezávislých informačních zdrojů, přinášející do uzavřeného českého prostředí otevřenou debatu z vnějšího světa a neúplatnou analýzu domácích poměrů, která není závislá na žádné kmenové příslušnosti znesvářených domácích aktivistických skupin.

Ano, samozřejmě, nezávislé myšlení bolí. Vždycky se pobavím nad občasnými zuřivými reakcemi od čtenářů s klapkami na očích a uších, kteří dám důrazně oznamují, že přestávají Britské listy číst, jako by jejich čtením dělali NÁM milost. Jestliže se však někdo zuřivě rozhodne odstřihnout se od seriozních, otevřených informací z vnějšího světa, je to jeho blbost... :) 

Vydávání Britských listů není zadarmo. Potřebujeme na jejich provoz přibližně 70 000 Kč měsíčně a v tom ohledu plně závisíme na finanční podpoře našich čtenářů. Zvlášť v dnešní době, když už v kmenově rozdělené české společnosti existuje jen minimum informačních zdrojů, které nejsou závislé na nějakém oligarchovi či politickém seskupení, a je jen málo serverů jako Britské listy, které přinášejí otevřené a věcné informace o situaci v zahraničí, která výrazně ovlivňuje to, co se děje v ČR, je role Britských listů nezastupitelná.

V současnosti však nevybereme měsíčně tolik drobných příspěvků od našich čtenářů, aby nám finanční rezerva neklesala. V takovéto situaci do pár měsíců zkrachujeme.  Pokud si přejete, aby byl i nadále v české společnosti slyšen nezastupitelný hlas Britských listů, prosíme, přispívejte pravidelně na jejich provoz částkou cca 200 Kč měsíčně.

Děkujeme

Britské listy

Trump: "Nikdy jsem nežádal Michaela Cohena, aby páchal trestné činy"

14. 12. 2018

Donald Trump ve čtvrtek prohlásil, že jeho bývalý právník Michael Cohen měl vědět o tom, že "umlčovací" platby - které podle vyšetřovatelů Trump nařídil - jsou ilegální, informuje Dylan Stableford.

"Nikdy jsem Michaelu Cohenovi nenařídil porušit zákon," napsal Trump na Twitteru. "Byl právník a předpokládá se, že zná zákony. Říká se tomu ´poradní funkce´ a právník je velmi zranitelný, pokud se dopustí omylu. Proto byli placeni."

Cohen byl ve středu odsouzen k 36 měsícům odnětí svobody ve federální věznici, poté co byl usvědčen z daňových podvodů a defraudace v souvislosti s jeho osobním podnikáním, a z porušení pravidel financování volební kampaně kvůli své roli při zařizování plateb před volební kampaní v roce 2016 pro dvě ženy, které tvrdily, že měly poměr s Trumpem. Vyšetřovatelé tvrdí, že Cohen tak postupoval na příkaz tehdejšího kandidáta Trumpa - a že šlo o zločiny.

Prezident, který kdysi tvrdil, že o platbách nevěděl, nyní nezpochybňuje, že nařídil Cohenovi, aby zaplatil. Místo toho říká, že šlo o "občanskou" záležitost.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Likvidace lesů v Indonésii: Orangutan bojuje zoufale proti exkavátoru

14. 12. 2018

Orangutan se v Indonésii zoufale snaží holýma rukama odstrčit exkavátor, který likviduje jeho poslední strom. Zničení habitatu orangutanů v Indonésii vede k jejich smrti hladem. Ekologičtí aktivisté ho nebyli schopni zachránit.


 

Soud rozhodl, že Evropská komise nemůže povolit autům vypouštět více skleníkových plynů

14. 12. 2018

Evropská komise překročila své pravomoci, když snížila emisní standardy, rozhodl soud. Paříž, Madrid a Brusel tvrdí, že nemohou uplatnit standardy pro čistotu vzduchu, pokud by plán komise zůstal v platnosti, napsal Alexander Matthews.

Tři evropská hlavní města vyhrála právní spor s Evropskou komisí, poté co se ta pokusila rozvolnit emisní limity pro auta a dodávky. Paříž, Brusel a Madrid daly věc k soudu a prohlásily, že komise nemá pravomoc měnit emisní limity.

Komise zvýšila množství oxidů dusíku povolené v emisích, aby poskytla automobilkám více času na přizpůsobení se novým testům.

Avšak města se obávala, že by změna způsobila větší znečištění, poškodila lidské zdraví a porušila by evropské zákony o lidských právech a další normy.

Emisní skandál Dieselgate vyvolaný faktem, že mnohé automobily zapínají emisní kontrolu jen při laboratorních testech, vedla k tlaku na emisní testy v "realistických" podmínkách.

V roce 2016 komise zavedla předpis, který stanoví pravidla pro nové testy RDE (real driving emissions), a určuje, jaké jsou povolené emisní limity.

Limity byly založeny na standardu Euro 6. Ten stanoví, že emise oxidů dusíku nesmějí překročit 80 miligramů na kilometr.

Ovšem komise ve snaze poskytnout výrobcům větší prostor prohlásila, ž testy RDE musejí vzít v úvahu statistické a technické nejistoty. Stanovila limit pro oxidy dusíku v přechodném období na 168 mg/km a konečný limit na 120 mg/km. Pak evropský soud rozhodl, že komise zašla příliš daleko.

Za platné prohlásil za platné části předpisu, které nestanovují limity - a poskytl komisi roční lhůtu na úpravu dokumentu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Nejchytřejší britský politik o brexitu: Vzdali jsme se moci. Nechápu to

14. 12. 2018




https://twitter.com/JamesMelville/status/1073119136157450241



Michael Heseltine, nejchytřejší britský konzervativní politik: Je šokující, šokující, že 70 procent našich mladých lidí chce zůstat v Evropě a ty ignoruje 70 procent starých lidí, kteří chtějí z Evropy odejít. Je v klíčovém zájmu naší země, abychom byli v srdci Evropy. A všechno to o sdílení moci a získání moci, a o suverenitě, to jsou všechno hesla, která nemají žádnou vazby na reálný svět, v němž žijeme. A zatímco existují někteří velmi odvážní konzervativci, kteří hájí pevnost a hájí své vlastní přesvědčení ohledně toho, co je náš národní zájem, existuje příliš mnoho lidí, kteří jsou v jednom ze dvou táborů. Ti, kteří říkají, ať mám klid, nic nemůžeme dělat, lid promluvil, a tak dál a všichni ti brexitéři, které ženou ty posedlosti z minulosti, mají zoufale falešné představy o roli ekonomiky střední velikosti a národního státu v zítřejším světě. A ignorují při tom přání budoucích generací.

Moderátor: Pokud se brexit uskuteční, jaký k tomu zaujmete postoj?

Bude  mi líto, že moje generace zradila mladou generaci. Bude mi líto, že upřeme Británii její historickou roli v srdci Evropy. Smutek, že jsme ustoupili z našeho postavení jako jedné z čelných zemí našeho světa.

Vzdali jsme se moci. Nechápu to. 

Theresa Mayová oznámila, že nepovede Konzervativní stranu do příštích voleb

14. 12. 2018

Je to oficiální. Theresa Mayová právě veřejně znovu potvrdila, že sdělila poslancům, že před příštími všeobecnými volbami odstoupí, informuje Laura Kuenssbergová. Původně to řekla před středečním parlamentním hlasováním o nedůvěře vůči ní, aby snížila počet hlasujících vzbouřenců v Konzervativní straně. Jenže politik, který oznámí, že odchází, tím automaticky ztrácí moc.

Nepřekvapivě neměla chuť pouštět se do debaty o datu odchodu, když řekla, že se soustředí na zlepšení dohody o brexitu a její prosazení.

Nicméně navzdory zjevným požadavkům poslanců Downing Street zřejmě očekává jen málo, že by se něco rychle změnilo, a varuje před "okamžitým průlomem". Jen málokdo v její straně věří, že má Mayová skutečnou šanci získat zásadně odlišnou verzi dohody - přinejmenším ne na tomto eurosummitu. A pozornost se začíná upínat k otázce, kdo by ji mohl nahradit.

Jedna věc je, když premiérka řekne kolegům v soukromém rozhovoru, že jim půjde z cesty, v rámci určitého politického obchodu. Říci to veřejně je něco zcela jiného - zpráva veřejnosti, kterou nelze vzít zpět.

Samozřejmě, jde o stejnou premiérku, která opakovaně prohlašovala, že nevyvolá předčasné volby, a pak úplně změnila názor. Tehdy však vypadala silně - ona i celý Westminster nyní žijí v jiné realitě, ačkoliv... nikdy neříkej nikdy.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Štrasburský atentátník byl místní zlodějíček

14. 12. 2018

Podle zpráv byl Chérif Chekatt, atentátník ze Štrasburku, zastřelen.




Chérif Chekatt se narodil ve Štrasburku v roce 1989 v rodině pocházející z Maroka. Páchal nejprve drobné trestné činy, pak se stal součástí gangsterských kruhů. Byl sedmadvacetkrát odsouzen za trestné činy. K jeho přechodu k islamistickému extremismu došlo během jeho věznění v letech 2013-2015, byl zradikalizován ve vězení.
 
Jako mnoho mladíků vyrůstajících na předměstích francouzských měst, kde vládne chudoba a nezaměstnanost, Chekatt brzo přestal chodit do školy a pracoval v několika špatně placených zaměstnáních. Než dosáhl nyní věku 29 let, byl sedmadvacetkrát odsouzen za krádeže a za násilí.

V den, kdy spáchal atentát na vánoční trh ve Štrasburku, měl být zatčen v souvislosti s pokusem o vraždu spojenou s ozbrojeným vloupání, které v létě skončilo špatně. Pět jeho kompliců z toho vloupání bylo v úterý dopoledne zatčeno, Chekatt však byl pryč. Podle francouzské policie jeho útok vyvolalo zřejmě Chekattovo vědomí, že má jít znovu do vězení.

Odborníci poukazují na to, že celou řadu obdobných teroristických útoků spáchali lidé s podobnými profily: nezaměstnaní, nevzdělaní zlodějíčkové, kteří než dosáhli věku 25 let, měli na svém kontě deset, dvacet rozsudků za spáchané krádeže a trestné činy.

Francouzské úřady sledují asi 20 000 takových lidí. Většina z nich však není nebezpečná.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

V Jemenu bylo uzavřeno příměří pro přístav Hodeida

14. 12. 2018


Válčící strany v Jemeny souhlasí se zavedením okamžitého příměří v přístav Hodeida na Rudém moři, uvedl generální tajemník OSN. Je to zřejmě úspěch týdenních mírových rozhovorů, které se konají ve Švédsku. Antonio Guterres uvedl, že součástí dohody jsou neutrální jednotky pod dohledem OSN a vytvoření humanitárních koridorů. Vojska obou bojujících stran se stáhnou z celé oblasti Hodeida do 21 dní v procesu, na který bude dohlížet výbor za předsednictví OSN.  


O politickém rámci pro Jemen se bude jednat během příštího kola jednání koncem ledna.

Pokud bude dohoda realizována, byl by to velký úspěch, protože přístavem přichází do Jemenu humanitární pomoc a ta byla blokována intenzivními boji. Příměří bylo také dojednáno pro dva další přístavy, Salif a Ras Issa.

Guterres uvedů, že vojska OSN budou hrát klíčovou roli, až se stáhnout znesvářené strany.

Jemenská vláda, podporovaná OSN, ztratila kontrolu nad městy Hodeida a Sana'a, kterou převzali vzbouřenci z kmene Houthi, podporovaní Íránem. Navzdory silné vojenské podpoře ze Saúdské Arábie a ze Spojených arabských emirátů se jemenské vládě, sídlící v Adenu, obě města nepodařilo zpět dobýt.

Podpora Západu pro tuto válkou, vedenou Saúdskou Arábií, značně poklesla v důsledku hromadného zabíjení, hladovění a nejnověji i obvinění, že saúdský princ Mohammed bin Salman zorganizoval vraždu novináře Džamala Chášakdžího.

Součástí dohody má být i podpora pro jemenskou ústřední banku, coý by mělo znaměnat, že 1,2 milionu pracovníků veřejných služeb konečně začne znovu dostávat plat.

Navzdory nepřátelství a brutalitě války, většina rozhovorů ve Švédsku se konala tváří v tvář. Na fotografiích z konference se na sebe oba týmy vyjednavačů usmívají a potřásají si vzájemně rukama.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Izrael objevil tajné tunely Hizballáhu vedoucí z Libanonu na jeho území

14. 12. 2018


Izrael poprvé objevil tunely vedoucí na jeho území z Libanonu a prokopané během řady let libanonským militantním šíitským uskupením Hizballáh. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nařídil vojenskou operaci nazvanou Severní štít, s cílem najít další tunely. Dosud byly objeveny tři, stejně sofistikované, jaké používá palestinské hnutí Hamás. Zatímco pátrání pokračuje, izraelská armáda se obává eskalace.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Stojíme za rebely

14. 12. 2018

 


Protesty francouzských “žlutých vest” proti cenám pohonných hmot neorganizovala levice. Ale boj za rozšíření jejich požadavků je klíčem k zablokování radikální pravice Marine Le Pen, domnívá se Aurelie Dianara.



V posledních týdnech jsme byli po celé Francii svědky masivních demonstrací “žlutých vest”, protestujících proti zdražování pohonných hmot. V sobotu, 17. listopadu, se napříč celou zemí zmobilizovalo 282 000 “žlutých vest” (pojmenovaných podle reflexních žlutých vest, ze zákona povinné výbavy každého motoristy), na křižovatkách a kruhových objezdech vystavěli zátarasy, “hlemýždí jízdou” zpomalovali dopravu, bojkotovali mýtné na silnicích. Po celé zemi proběhlo více než 2 000 akcí, došlo ke 400 zatčení, několik stovek lidí bylo zraněno, jeden člověk zemřel. V tentýž den došlo i k bitkám s policií, hnutí navzdory represím pokračovalo ve svých akcích i v následujících dnech.



24. listopadu se podle odhadu ministerstva vnitra protestu zúčastnilo 106 000 lidí, včetně 800 lidí, kteří se dostavili do Paříže na hnutím předem vyhlášené “II. dějství”. Zatímco se policejní prefektuře podařilo zabránit protestujícím, aby se přiblížili k Elyseji (prezidenstkému paláci), podařilo se demonstrantům obsadit třídu na Elysejských polích, a dostali se do násilných střetů s policií, které trvaly po celý den. Někteří lidé z řad žlutých vest už ohlásili záměr vrátit se do Paříže i příští sobotu.


Zajímavé je i mediální pokrytí těchto protestů: pochopitelně, žádné sociální hnutí z poslední doby nebylo obdařeno ani zdaleka takovou viditelností. Po deset dní se veškerý francouzský tisk pokoušel zjistit, kdo tito nepravděpodobní protestující ve skutečnosti jsou. Mnoho z nich novinářům sdělilo, že se nikdy dříve žádných protestů neúčastnili: vyhlašují se za hnutí apolitických občanů, a také se zformovali mimo politické i odborářské kruhy, které obvykle podobným rozsáhlým protestům dominují.


Pochopitelně jde o složitě profilované hnutí v zárodku, které má mnoho tváří: mužů a žen, pracujícího prekariátu, lidí na nezaměstaneckých dávkách, ekonomicky neaktivních, důchodců, učitelů, obchodníků, a dělníků. Do této masy se zamíchali i někteří členové stran a odborů. Přicházejí jak z prava, tak z leva. Přece však spolu mají něco společného: Jde o Francii, která přežívá od výplaty k výplatě. Jednoduše hnutí, které patří lidem. Nikoli však všem. 



Kteří lidé to jsou?


Lidé, kteří demostrují ve žlutých vestách, jsou lidmi z periferie Francie: nepocházejí z velkých městských aglomerací, ale z menších měst a venkovských oblastí. Povstává část země, která obvykle nebývá vidět. Aby vidět byla, oblékla se do reflexních žlutých vest, kterou musí vozit každý řidič ve svém autě. Spojili se a zorganizovali na sociálních sítích - před pár týdny začali tvořit skupiny v každém depártementu (pozn.: malé administrativní jednotky ve Francii, na způsob okresů, příp. městských čtvrtí) - a tu a tam se sešli k pár přípravným schůzím, než se v sobotu 17. vydali do pařížských ulic.


Žluté vesty se sešli, aby protestovali proti zdražování pohonných hmot. Měli k tomu dobrý důvod: díky skokovému navýšení ceny ropy za barel letos ceny nafty vzrostly o 23 procent a ceny benzínu o 14 procent. Navíc, vláda nedávno oznámila, že ceny nafty i benzínu nadále porostou - o čtyři, resp. o sedm centů - s tím, že jde o prostředek k financování přechodu na ekologicky orinetovanou energii.


Toto oznámení, nepřekvapivě, spustilo velkou nevoli mezi nižší a střední třídou, především na periferii Francie, kterou zasáhnou zvýšené náklady na dopravu nejvíce. Těmto občanům, denně cestujícím mnoho kilometrů autem, mohou ceny za benzín pořádně ukrojit z jejich přijmů. 


Pokud jde o požadavky žlutých vest, chtějí se ze všeho nejdříve zbavit právě tzv. “karbonové daně”. Ovšem za jejich hněvem, vězí ještě něco jiného. Jak lidé z jejich řad opakovali během posledních dvou týdnů, aby své činy (které způsobily nemalý odpor) ospravedlnili, ceny pohonných hmot byly pro ně “poslední kapka”, pokud jde o to, co jsou ochotni snést. 


V hlasech, které jsme měli možnost v posledních dnech vyslechnout, bylo jasně cítit rozhořčení, pocit, že jsou předmětem pohrdání (a vylučovávání - pozn.: z přístupu k dobrému životu) politickou třídou, kterou obecně odmítají. Mnozí volají po rezignaci vlády i prezidenta Emanuela Macrona. Upozorňují na jeho nízkou popularitu a slabou volební legitimitu: nakonec, v loňském prezidentském klání získal pouhých 24 procent hlasů v prvním kole, a účast v tom druhém byla v celé historii nejnižší. “Macrone, odstup!” je slogan, který hřmí venkovem i Elysejskými poli. 


Zmiňovaná předrážděnost je výsledkem několika let fiiskálních a sociálních politik, které postupně přiškrcovaly nízkou a střední třídu, což se týká i vybírání daní. Ihned, jakmile se ujal úřadu, Macron zrušil tzv. solidární daň z bohatství (ISF), a věnovat 4 miliardy britských liber nejbohatším; zvýšil sazbu Daně solidarity a zaměstnanosti (CICE), srážky a výjimky, které převedly 41 miliard britských liber do rukou podniků fracouzských, i těch, které jsou vlastněny mezinárodně. Krátce poté, v rámci rozpočtu na rok 2018, Macron nastavil rovnou daň, jež umožnila snížit zdanění kapitálu, a poslala tak dalších 10 miliard britských liber do kapes těch nejbohatších.


Ve stejném čase vláda zvýšila obecné sociální pojištění (CSG) v rámci přijmové daně penzistů, zatímco penze jako takové přestaly být indexovány oproti inflaci (a tedy oproti schopnosti penzistů nakupovat spotřební zboží). Zbavila se tzv. subvencovaných pracovních kontraktů (které značnému množství lidí umožňovaly pracovat na smlouvy částěčně financované z veřejných zdrojů) a o pět Euro snížila příspěvek na bydlení (APL) těm vůbec nejpotřebnějším. 


Jako by to nestačilo, nová “karbonová daň” pětinásobně více zatíží rozpočty středn třídy než rozpočty třídy vyšší. Vláda však neučinila žádné kroky, aby vyvážila toto zjevně nerovné zacházení — například nabídkou pomoci rodinám s nejskromnějšími rozpočty.


Společně s politickými optařeními již zavedenými prezidenty Nicolasem Sarkozym a Francoisem Hollandem, byl výsledkem další masivní nárůst nerovnosti. Za poslední dvě dekády se největší majetky ve Francii rozrostly desetinásobně, zatímco podle studie OFCE (pozn.: státem podporovaný výzkum) a INSEE (statistický úřad) z nedávné doby, se průměrná "kupní síla" francouzské rodiny od krize v roce 2008 snížila o 440 britských liber ročně. V tomto kontextu přestává být překvapením, že se šíří pocit nespravedlnosti a ponížení, stejně jako pocit, že prezident je arogatním “prezidentem bohatých”.


Toto vše rozšířilo předěl mezi lidmi a privilegovanou elitou reprezentovanou prezidentem, vše ještě zhoršuje řada nedávných finančních skandálů z okolí nedávných hlav státu. Bude-li vláda opakovat, že daňové úlevy pro nejbohatší povzbudí investice, čísla nám napovídají něco jiného: stále čekáme na milion pracovních míst přislíbených Hollandem a tehdy ještě poradcem Macronem, když bylo v roce 2012 zaváděno CICE (pozn.: podpora konkurenceschopnosti podniků).


Konvergence zájmů?


Hnutí není omezeno na francouzskou pevninu, rozšířilo se rovněž do bývalých francouzských kolonií v zámořských teritoriích a kontrétně na ostrov Réunion. Na území, kde je nezaměstanost astronomicky vysoká a 42 procent lidí se tu nachází pod hranicí chudoby, ceny benzínu, plynu a elektřiny rovněž pokačovaly v růstu. Stejně jako ve venkovských oblastech a v periferních částech Francie, konkrétně tato území trpěla oslabováním veřejných služeb během posledních deseti let a leckdy déle, když vlády zavíraly nemocnice, soudy, a železniční stanice, jež by měly být hrazeny z daní. Společenská smlouva se hroutí a ustupuje hněvu.


Na Réunionu hnutí nabylo útyhodných proporcí, včetně bitek s policií, zapalovaných aut a “osobních slev” (kolektivního rabování obchodů), toto vše minulé úterý přispělo k zavedení výjimečného stavu policejním prefektem. 


Ovšem, jakmile regionální vláda 21. listopadu oznámila, že by mohla zmrazit ceny pohonných hmot na nejbližší tři roky, napětí nepokleslo a žluté vesty začali požadovat snížení cen benzínu a nafty. Požadavky hnutí se rovněž rozšířily na životní náklady, dostupnost pracovních míst, opatření ke zmírnění nerovnosti a všeobecnější požadavek úcty vůči lidem. 


26. listopadu žluté vesty na facebooku jmenovali šest “národních komunikátorů” , kteří jsou zodpovědní za dialog s vládou. Byť někteř ílidé z hnutí vznáší pochybnosti nad mírou jejich reprezentativnosti, tito mluvčí již vládu požádali schůzku, na níž chtějí požadavky projednat.


Hlavními doposud formulovanými návrhy jsou snížení míry daňového zatížení a vytvoření institutu “shromáždění občanů” k prodiskutování přechodu k ekologickým opatřením, uznání hlasu občanů, zvýšení kupní síly, a obnovení společenské hodnoty spojované s prací. Shromáždění by rovněž prodiskutovalo tak rozdílná opatření, jako zákaz glyfosfátů, marketing biopaliv, zrušení senátu, organizaci častých regionálních a celo-národních referend, navýšení podpory pro tvorbu pracovních míst (která by nebyla prekariátní. pozn.: tedy krajně nejistá), respekt k genderové rovnosti a rovnému zacházení, zvýšení minimální mzdy a snížení výše sociálního pojištění.


Včera žluté vesty vydali tiskové prohlášení se čtyřiceti “lidovými direktivami”, zaslané rovněž poslancům parlamentu. Jejich obsahem jsou opatření typu komplexní vyřešení problému bezdomovectví, výrazněji progresivní daňový systém, univerzální systém sociálního pojištění, poslanecké ohodnocení ve výši průměrného platu, zákaz outsourcingu a veřejných prací, více smluv na dobu neurčitou, zrušení CICE, investice do udržitelné dopravy, ukončení politiky austerity, zavedení maximální mzdy (15.000 Euro za měsíc), omezení výše nájmů, a okamžité ukončení procesu uzavírání železničních stanic, pošt, škol, mateřských škol, a tak dále.


Zdá se, že toto vše je opravdová výzva pro politiku praktikovanou převráceným Robinem Hoodem na postu prezidenta, který chudým bere a bohatým dává. K Macronově rezignaci vyzývají nesčetné plakáty, hnutí pochopitelně kráčí ve šlépějích mnoha jiných, která se objevila ještě před 17. listopadem, a to od těch, která bojují proti univerzitním reformám a úsporám ve veřejném sektoru až po hnutí za odpor proti represím vykonaným ve jménu “boje proti terorismu”. Přesto se teprve uvidí, zda-li nakonec skutečně dojde k vytoužené konvergenci zájmů.


Na žluté vesty bývá pohlíženo se značkou dávkou nepohopení, podezření a nedůvěry — nikoli pouze povýšenými médii, nýbrž rovněž velkou částí komentářů pocházejících z nejrůznějších koutů rozrůzněné levicové scény. Kritika jejich chování  je ovlivněna evidentním pohrdáním “nižší třídou”: sociání média jsou zaplavena vtipy o “imbelicilech” s "prasečími hlavami” spodiny Francie. Podobný výsměch se objevuje rovněž na sociálních sítích, které mají blízko ke “hnutí” autonomní levice, alespoň tomu tak bylo do doby před událostmi 17. listopadu.


Některé pochyby jsou oprávněné. Enviromentalisté a obránci přírody byli přinejmenším rozladěni řečmi kolem hnutí, jež prakticky požadovaly povolení ke spalování více pohonných hmot za nižší cenu, a jež se zprvu zdály být netečné vůči — z jeiich hlediska alespoň výslovně vyjádřeném — záměru vlády, použít “karbonovou daň” k financování přechodu k všeobecně ekologičtějšímu přístupu v rámci hospodářství.


To je jeden z hlavních důvodů, proč odbory a levice z počátku toto hnutí nepodporovaly. Konfrontováni s rozsahem protestů nicméně mnozí změnili svůj postoj; veškeré síly opozice od leva až do prava, s výjimkou zelených, diskrétním způsobem vyjádřily hnutí svou podporu, a daly si dobrý pozor, aby nemohly být obviněny z toho, že je chtějí oportunisticky “využít” ke svým vlastním politickým cílům.


Jean-Luch Mélenchon, spisovatel a poslanec F. Ruffin, a jiné osobnosti France Insoumis — včetně obdojněji naladěných aktivistů z jejích řadse protestů po boku žlutých vest zúčastnili. V úterý 20. listopadu vyslovili svou podporu umírnění odboráři z FO Transports. Dokonce Philippe Martinez, generální sekretář nejdůležitějších francouzských odborů, původně skeptických CGT, nakonec vyjádřil svou opatrnou podporu a vyzval ke společné demonstraci 1. prosince.


Začala přicházet i podpora od těch, kteří se nacházejí nalevo od samotného hnutí. Například, výbor za Pravdu pro Adama - který bojuje za spravedlnost a pravdu ve věci smrt čtyřiadvacetiletého Adama Traorého, usmrceného na policejní stanici v červnu roku 2016 v Beaumaunt-sur-Oise, chudém kraji, který je součástí pařížských předměstí - oznámili, že se v uliících v sobotu rovněž připojí ke žlutým vestám. I většina ze “známých tváří” z řad aktivistů a francouzské levice - jako Assa Traoré, Frederic Lordon a Edouard Louis - vyzývají k podpoře hnutí v ulicích.


I přes pozdní vyjádření podpory, na levici mnozí stále o protestech pochybují. Samozvaný apolitický charakter hnutí, a skutečnost, že mnoho lidí z řad žlutých vest prohlašuje, že nikdy dříve do ulic nevysli, přitahují obvinění ze “sobeckosti” nebo názory, podle nichž jde o “maloměšťácké” hnutí. Dokonce i ti, kteří volají po “konvergenci bojů”, shledávají nesnadným podporovat požadavky lidí, kteří se nezúčastnili loňských mobilizací proti trojitému útoku vlády na železičáře, studenty a migranty.


A k tomu všemu je tu podezření z poltické infiltrace Marine Len Penové a jejího Rasseblement National (RN, dříve známé jako Front National), nebo dokonce tvrzení, že hnutí mají napovel fašisté. Od počátku mobilizace se objevují občasné projevy rasismu a Islamofobie — incidenty, kterým je věnovaná nadměrná pozornost médií. V pátek předák CGT, Martinez, varoval své odboráře před tím, že se při blokádách žlutých vest mohou setkat “s krajně pravicovými živly, míchajícími oprávněné požadavky s otázkou migrace”.


Tváří v tvář těmto pochybám, mnozí aktivisté volají po opatrnosti, chtějí vyčkat, co se stane a jakým směrem se hnutí vydá. Je nepochybné, že blokád cest se účastní opravdu leckdo: především “apolitičtí”, ale také fašisté z RN, podporovatelé krajní konzervativní pravice stojící za Laurentem Wauquizem (Les Républicains), nacionalisté, Socialisté, Insoumis, Komunisté, odboráři, atd. Ale právě proto, taktika počkáme a uvidíme — “uvidíme, jak se to vyvine” — vydává hnutí všanc reakcionářským silám.


Moralistickou kritiku obviňující žluré vesty z materialistické omezenosti a sobectví lze roněž zpochybnit. Nebyl snad růst cen chleba hlavním faktorem, který přiměl pařížské ženy k jejich rozhořčenému pochodu na Versailles v říjnu roku 1789? Dějiny sociálních bojů jsou plná hnutí povstávajících právě kvůli rozhořčení nad materiálními podmínkami, ve kterých se ocitaly lidové vrstvy, tedy hnutími, která mohou obrovsky rozšířit povědomí, i rozsah požadavků, a sloučit se s jinými boji. Nebo nemusí.


Situace žlutých vest je komplikovaná a mnohotvárná, je však výrazem skutečných potíží. Pro politickou levici účast na tomto hnutí je v mnohém problematická, může se však alespoň pokusit podchytit skutečné obtíže, nasměrovat je užitečným směrem, a zabránit tomu, aby si toto hnutí přivlastnila extrémní pravice. Může to žlutým vestám pomoci, aby se rozvinuli ve hnutí, kterému nejde jen o zvýšení cen a zdanění, ale také o důležité požadavky ekologické a požadavky redistribuce.


Hnutí a média


Pravdou je také to, že enormní zvitelnění žlutých vest médii zakrývá jiné důležité projevy nespokojenosti ve Francii těchto dnů. Nejvýraznějším příkladem jsou akce ze soboty 24. listopadu, mezinárodního Dne boje proti násilí na ženách. Kolektivy a feministické organizace celé měsíce připravovaly “přílivovou vlnu”, která by se postavila sexistickému a sexuálnímu násilí.


Rok od počátku #MeToo, jež se ve Francii dočkalo reálného ohlasu, se Nous Toutes (pozn.: česky, "my všechny”) pokusila v zemi, kde se feministické hnutí vyznačuje napětím a vyostřenými konflikty, vytvořit jednotné a dostatečně masové hnutí. A uspěla: v sobotu se do ulic vydalo více než padesát tisíc lidí po celé Francii, z toho třicet tisíc v Paříži. Bylo to sice mnohem méně lidí, než v Římě (kde organizátoři vyhlásili na dvěstě tisíc účastníků), ale viditený nárůst oproti dvěma tisícovkám, které ve Francii přišli do ulic před rokem. Počet lidí, který se vydal do ulic kvůli sexismu byl v každém případě větší, než osm tisíc žlutých vest pochodujících na Elysejská pole, událost, jež v následných dnech dominovala titulkům zpráv.


Našli bychom mnohé další případy masových protestů odehrávajících se ve Francii v posledních několika týdnech, aniž by se dočkala srovnatelné mediální podpory jako žluté vesty: učitelé demonstrovali 12. listopadu proti snižování množství práce ve školství; od východu k západu stávkovali zaměstanci pošt proti tlaku na rozložení veřejných poštovních služeb; 20. listopadu se zdravotní sestry ozvaly kvůli financování nemocnic. Ačkoli jsme dnes svědky spíše rozrůznění bojů, než jejich sloučení, jsou tu náznaky, že by se tato situace mohla změnit ve skutečné sjednocení periferii Francie, Francie menších měst a předměstí se zbytkem aktivistické levice.


V příštích týdnech uvidíme, zda-li se francouzská periferie dokáže spojit s velkými městskými aglomeracemi, studenty a dělníky z odborů. Alespoň pro tuto chvíli se zdá, že vláda je rozhodnutá vytrvat na svém. V neděli 25. listopadu Elisabeth Borne, ministryně dopravy, zopakovala, že vláda nemíní ustoupit od “karbonové daně”.


V úterý, 27. Macron vydal několik prohlášení ohledně ekologického tranzitu, aniž by hnutí ustoupil. Tento pátek (pozn.: 30. listopadu) by se delegace žlutých vest měla setkat s francuzským premiérem, Edouardem Philippem. V mezičase stát odstraňuje barikády z cest a zatýká stovky lidí: někteří již byli odsouzeni a jsou ve vězení. V sobotu v noci Macron tweetem potvrdil podporu policie: “Hanba těm, kteří se pokoušeli zastrašit volené zástupce. V naší Republice není prostor pro násilí.” Jako obvykle, média se v převážné míře spolupodílí na vládní strategii, zaměřit se na násilí a hnutí zdiskreditovat.


V Macronově strategii je však ještě něco rafinovanějšího a machiavelističtějšího — a jistě nebezpečnějšího. Pokouší-li se vláda (spolu s médii) vyobrazit žluté vesty jako reakční hnutí řízené pravicí, je to manévr jak získat podoru pro La Répunlique en Marche, a připravit tak půdu pro nadcházející Evropské volby.


Manévr byl započat před několika měsíci, a je rovněž spojený s policejními raziemi v kancelářích La France Insourmis, hlavní opoziční levcové síly. V září, po sérii demonstrací, a zvláště po tzv. Bennalově aféře (objevení se videí, na nichž člen prezidentské ochranky, převlečený za policajta, mlátí demostranty) Macron pohořel v průzkumech.


Muž v čele La France Insourmis, Jean-Luc Mélenchon, naopak dosáhl vrcholu své popularity a stal se tak v opozici nejpopulárějším vůdcem. V říjnu postihla vládu další krize, když rezignoval ministr životního prostředí, zelený Niclas Hulot — který odešel kvůli nespokojenosti s vlivem lobbistů na poltiku vlády — a misnistra vnitra Gérarda Collomba.


Právě za těchto okolností bylo nařízeno patnáct razií na kanceláře LFI a další sídla této strany. V dějinách francouské poltiky to byla operace bezprecedentní šíře, navíc šlo údajně pouze o předběžnou fázi vyšetřování financování volební kampaně LFI.


Macron tak zahájil svou kamapaň pro Evropské volby v květnu 2019, během nichž chce svou stranu prezentovat jako jedinou “progresivní” sílu, která je schopná postavit se “nacionalismům”, a hází tak Rassemblement national a France Insourmis do jediného “populistického” pytle. V roce 2017 byl Macron zvolen zejména díky hlasům proti Marine Le Pen — jak se to již v roce 2002 přihodilo s Jacquem Chiracem, který zvítězil ve volbách nad jejím otcem, Jean-Marie Le Penem, s podstatným rozdílem v tom, že zatímco Chirac obdržel 82 procent podpory hlasujících, Macron se dočkal 62 procent hlasů.


Macronovou strategií je vtyvoření obdobně polarizovaného scénáře i pro Evropské volby. Z tohoto důvodu se prohlásil za “anti-Salviniho” a “anti-Orbana”. A přece je Macronova politika vůči migrantům, tak jak byla minulý rok zakotvena v "Zákoně o azylu a imigraci”, zcela kompatibilní s tou, kterou praktikují Salvini nebo Trump: například pokud jde o nařízení umožňující detenci dětí a prodlužování administrativní detence.


Identitářský a xenofobní populismus, který se šíří pocelé Evropě, není odpovědí nebo alternativou k neoliberálním politikám, ale jejich pokračováním. Jak před nedávnem zdůraznil Quinn Slobodian, exponenti Alternative fur Deutschland a rakouské krajní pravice měli blízké styky s věhlasnou Montpellerinskéou společností, globálním intelektuálního klubem neoliberalismu. 


Rovná daň italské vlády Salviniho a Di Maia je dalším příkladem porozumění mezi idejemi (centrálně-levicového a centrálně-pravicového) neoliberálního bloku a identitární pravice. Jejich společným cílem je oběh kapitálu a zablokování cest lidem. Evropa, po které touží Salvini a Orban je pokračováním neoliberální Evropy, nikoli její opozicí.


Na horizontu Evropských voleb v květnu 2019 se tak vynořuje modro-hnědý kontinent. S ohledem k volbám, jež nás příští rok čekají, se strana Marine Le Penové nachází v čele současných průzkumů, před stranou Emanuela Macrona, Les Républucains, a France Insourmise. Během posledních dnů se média snaží varovat před strašákem extrémismu, když opakují, že strana Le Penové, která představuje hlavní opoziční sílu v zemi, za scénou pracuje na tom, aby žluté vesty navedla na cestu násilí. Existují však rovněž síly na levici odhodlané hnutí formovat a zabránit Macronovi nebo Le Penové zneužít je k jejich vlastním cílům. Tito aktivisté budou příští sobotu na Elysejských polích po boku demonstrantů z řad žlutých vest.   


Zdroj v angličtině ZDE 
 

(Pro Britské listy přeložil Petr Soukup.)


  


 


   

  

Španělsko: Šéf strany Podemos grilován v senátu "kvůli finančnímu spojení s Venezuelou"

14. 12. 2018

Během vzrušeného zasedání řízeného lidoveckým senátorem šéf strany Podemos popřel jakékoliv nepravosti, ale připustil, že "nesouhlasí s některými věcmi, které jsem v minulosti řekl", napsali Ana Marcosová a Miquel Alberola.

Lídr strany Podemos vymezující se proti finanční strohosti Pablo Iglesias se ve čtvrtek objevil před senátním výborem, který vyšetřuje financování jeho strany. Jednání svolané konzervativní Lidovou stranou mělo vrhnout světlo na údajné finanční spojení mezi levicovou stranou a Venezuelou.

"Pokud otázka zní, zda financování pro Podemos pocházelo od venezuelské vlády, pak odpověď zní ne," tvrdil Iglesias během slyšení řízeného lidoveckým senátorem a předsedou senátu Luisem Aznarem.

"Nepracoval jsem pro venezuelskou vládu, ale nejsme tu proto, abychom hovořili o tom, s kým jsem spolupracoval, nejsme tu proto, abychom hovořili o mém životě," dodal Iglesias.

Lidovecký senátor se snažil podpořit obvinění proti Podemos promítáním videí z venezuelské televize, v nichž jsou zmíněni zakládající členové španělské strany proti finanční strohosti, a Iglesias zde chválí bývalého venezuelského prezidenta Huga Cháveze. "To jsou osobní názory," řekl Iglesias na adresu videí. "Nesouhlasím s některými věcmi, které jsem v minulosti řekl. Současná politická a ekonomická situace Venezuely právě teď je katastrofální. Přehodnotit politiku je dobrá věc."

Aznar dále upozornil na tvrzení bývalého předsedy venezuelského nejvyššího soudu v exilu, Miguela Ángela Martína Torbatúa z minulého týdne. Ten hovořil o Foro de São Paulo, které podle něj v 90. letech podporovala "extrémní levice" jako platformu pro šíření ideologie financované zeměmi jako Venezuela, Kuba a Nikaragua, a pro financování stran - "dokonce i ve Španělsku". "Pokud někdo říká, že toto fórum financovalo mou stranu, mohu jednoznačně říci, že to nedělalo," reagoval Iglesias.

Nejintenzivnější spor však přišel, když Aznar odkázal na "důkazy v rukou Interpolu".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Zapojte se, je vás třeba

Zprovozňujeme diskuse na Britských listech

18. 4. 2017 / Bohumil Kartous

Vážení čtenáři Britských listů, rozhodli jsme se zpřístupnit těm, kdo pravidelně přispívají na provoz jednoho z mála nezávislých médií v ČR diskuse pod články. Rozhodli jsme se tak učinit proto, aby lidé, kteří mají velký podíl na více než dvacetileté existenci Britských listů, měli možnost vyjádřit se přímo k jejich obsahu a přispět svým úhlem pohledu. Od omezení na platící čtenáře si slibujeme též minimalizaci nenávistných, bigotních a scestných komentářů, které vytvářejí z internetových diskusí skládku mentálního odpadu. Sledovat diskuse a hodnotit příspěvky v nich bude mít nicméně možnost každý návštěvník.

Není to ale zabezpečení, které by výskyt digitální pitomosti či zneužití pro propagandistické účely dokázalo eliminovat úplně. Budeme proto diskuse redigovat a příspěvky, které budou obsahovat nepřijatelný materiál (e.g. rasistické výzvy, urážky ad hominem, výzvy násilného charakteru, replikaci prokazatelně konspiračních bludů), budou bez pardonu odstraňovány.

Přístup k diskusím je jednoduchý. Pokud budete mít zájem o diskuse, zaregistrujte se v systému a proveďte vybranou platbu (dle doby trvání přístupu k diskusím). Platby probíhají prostřednictvím systému GoPay. Poté budete mít přístup k diskusím na dobu, kterou jste si předplatili. V případě technických problémů se prosím obracejte na programátora Britských listů Michala Panocha: michal@panoch.net.

Prosíme pravidelné přispěvatele Britským listům, aby možnosti využili a aby přenesli své platby do nového systému, jenž jim umožní přístup k diskusím. Zároveň vyzýváme ostatní čtenáře, aby tuto možnost zvážili. Víme, že Britské listy čte řada velmi zajímavých lidí a velmi oceníme, pokud se podaří na webu Britských listů vytvořit silnou komunitu lidí, kterým vyhovuje kritický přístup a unavuje je digitální spad. Zajímavé příspěvky v diskusích budeme redakčně zpracovávat a vydávat jako samostatné texty. 

Vážení čtenáři, věříme, že se naše rozhodnutí ukáže jako správné a že diskuse přispějí jak k pluralitě relevantních názorů, tak k dlouhodobé udržitelnosti Britských listů. 

Ruská špionka v USA Maria Butinová přiznala vinu v jednom z bodů obvinění

14. 12. 2018


Ve Washingtonu zatčená ruská občanka Maria Butinová doznala vinu v jednom z bodů obvinění, který se týká spiknutí s cílem porušení zákonů USA o zahraničních agentech. Ruska to potvrdila na jednání soudu ve Washingtonu, D.C. k její kauze ve čtvrtek.

Také přišla informace o tom, že Butinová souhlasí s dohodou o vyšetřování a ustoupila od soudního procesu.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

Irský premiér ignoruje Mayovou a apeluje přímo na britské poslance, aby zrušili brexit

14. 12. 2018

V rozhovoru s Faisalem Islamem z britské televize Sky News apeloval přes hlavu Theresy Mayové irský premiér Leo Varadakar přímo na poslance londýnské Dolní sněmovny: "Je přímo v moci Dolní sněmovny buď článek 50 (o odchodu Británie z EU) zrušit, anebo jeho platnost odložit a tím se vyhnout katastrofálnímu vypadnutí Británie z EU bez dohody."

Varadakar apeloval přímo na britské poslance, aby vzhledem k tomu, že "dohoda" Mayové s Bruselem o odchodu Británie z EU nebude schválena, odložili nebo zrušili brexit, a vyhnuli se tak katastrofálnímu vypadnutí Británie z EU bez dohody.

Američtí diplomaté trpící záhadnou nemocí utrpěli na Kubě poškození vnitřního ucha

14. 12. 2018

Američtí vládní zaměstnanci na Kubě, kteří trpí záhadnými symptomy - závratí, nespavostí, potížemi při koncentraci - poté, co uslyšeli podivný vysoký zvuk, mají všichni jednu věc společnou: Poškození části vnitřního ucha zodpovědné za rovnováhu. Tvrdí to lékaři, kteří vyšetřovali pacienty krátce po zmíněné události, píše Frances Roblesová.

Dva roky poté, co Američané na velvyslanectví v Havaně zažili tento podivný fenomén, lékaři University of Miami publikovali článek potvrzující, co tito pacienti celou dobu tvrdili: Jejich stav je skutečný, není výsledkem masové hysterie, reakce na intenzívní mediální pokrytí nebo stresové reakce na evakuaci, jak tvrdili lékaři na Kubě.

"Tito lidé byli zraněni," říká doktor Michael E. Hoffer, ředitel univerzitního Programu vestibulární rovnováhy a vedoucí autor studie. "Nejsme si jisti jak. Zranění mělo za následek poškození ucha a určité problémy při myšlení."

Některým z 26 poškozených epizoda připomínala cosi jako Star Trek: Několik minut vysoko položeného zvuku, často doprovázeného pocitem vysokého tlaku popisovaného jako "silové pole", zaznamenali lidé ve svých domovech a hotelových pokojích na Kubě během několika měsíců počínaje závěrem roku 2016. Události změnily jejich životy a v některých případech vedly k ukončení kariéry.

Závrať a kognitivní problémy, které následovaly, včetně vážné nespavosti a nevolnosti při použití počítače, byly tak silné, že nejméně jeden zaměstnanec ministerstva zahraničí letos odešel do předčasného důchodu. Další člověk, kterého podobný fenomén postihl v Číně, nastoupil na dovolenou. Ministerstvo zahraničí neposkytne informace o tom, kolik lidí se vrátilo do práce.

Identifikace poškození znamená, že pacienti mohou potenciálně být léčeni fyzickou terapií, tvrdí lékaři. Není jasné, zda zranění je trvalé.

Studie zahrnující práci profesora z University of Pittsburgh a byla publikována v časopise Laryngoscope Investigative Otolaryngology, je prvním dokumentem nejranějších symptomů medicínské záhady, která začala na Kubě, poškodila vztahy mezi touto zemí a USA, patrně se rozšířila do Číny.

Lékaři zjistili, že všichni zasažení, o nichž se původně myslelo, že se stali terčem akustického útoku, mají poškozený hlemýžď, orgán vnitřního ucha řídící rovnováhu a vnímání gravitace.

Lékaři zjistili, že je nepravděpodobné, že by diplomaté a důstojníci CIA utrpěli traumatické poškození mozku.

Studie nepředkládá žádnou teorii o původu zranění, ale Hoffer tvrdí, že lékaři mohou nyní zahájit léčbu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Itálie nabídla snížení rozpočtového deficitu. EU to nestačí

14. 12. 2018

Nový rozpočtový plán italské vlády na příští rok, který omezuje deficit, stále nestačí ke schválení EU, oznámil ve čtvrtek komisař pro ekonomické záležitosti Pierre Moscovici.

"Je to krok správným směrem, ale nicméně musím říci, že to ještě nestačí. Je třeba ještě podniknout další kroky," sdělil Moscovici francouzským senátorům v Paříži poté, co Řím předložil poslední návrh, aby se vyhnul finanční penalizaci Bruselu.

Hovořil den poté, co italský premiér Giuseppe Conte nabídl Evropské komisi snížení deficitu v roce 2019 na 2,04 % HDP.

Evropská komise v říjnu odmítla návrh počítající s vysokými výdaji koalicí Ligy a Hnutí pěti hvězd. Rozpočet zahrnuje univerzální základní příjem ve výši 780 eur pro nejchudší, který by jim měl pomoci vrátit se na trh práce.

Po jednání s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem Conte prohlásil, že dodatečné zdroje poskytují Itálii větší manévrovací prostor. Deficit tak může být snížen z 2,4 % HDP na 2,04 %. Došlo k tomu po varování Bruselu, že navrhovaný deficit ve výši 2,2 % HDP by zemi stále ještě vystavil sankcím.

Pokud nedojde k dohodě, Itálie se může stát terčem procedury EU vyvolané nadměrným deficitem, která může vést k pokutě až do výše 0,2 % HDP.

Deficit ve výši 2,04 % HDP stále zůstává výrazně vyšší než 0,8 % plánovaných předchozí středopravicovou vládou.

Brusel tvrdí, že vysoký deficit by pouze navýšil masivní dluhové břemeno Itálie a nevedl by k růstu, který je slibován po létech úspor.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Za půl století zmizelo ze světových moří až 92 % žraloků

14. 12. 2018

I když jsou žraloci často veřejností považováni za nebezpečné, hrají v mořích důležitou ekologickou roli - zejména pak v pobřežních ekosystémech, upozorňují vědci.

Počty žraloků v australských vodách během několika dekád poklesly v rámci trendu, který podle vědců odpovídá vývoji v celém světě, píše Josh Gabbatiss .

Zranitelné druhy včetně velkého bílého a kladivouna od počátku záznamů prodělaly pokles o více jak 90 %. Toto zjištění protiřečí zprávám o tom, že se žraloci opět vzmáhají, a naznačuje, že nadměrný rybolov znamená pro tyto důležité vrcholové predátory riziko vymizení.

Vědci využili informací z programu na kontrolu žraločí populace v Queenslandu, který pokračuje od 60. let minulého století s cílem omezit počet útoků.

S použitím udic a sítí bylo v rámci programu chyceno takřka 50 000 žraloků.

"Zjistili jsme, že velcí žraloci jako kladivouni, žraloci tygří a bílí, zaznamenali pokles o 74-92 %," říká doktor George Roff z University of Queensland, hlavní autor studie.

Vědci také zjistili, že průměrná délka žraloků jako tygří a kladivoun se rovněž snížila. Výsledky výzkumu byly zveřejněny v časopise Communications Biology.

Vědci došli k závěru, že protižraločí programy jako ten, z nějž byla získána historická data, mohou bránit oživení populací zranitelných druhů.

Kromě obav veřejnosti z útoků ohrožuje žraloky komerční rybolov, zejména kvůli žraločím ploutvím, a příležitostné ztráty při lovu jiných druhů, stejně jako znečištění a ničení habitatu u pobřeží.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Madrid dočasně zakázal provoz nejstarších, nejvíce znečišťujících vozidel v centru města

14. 12. 2018

Madrid přechodně zakázal provoz nejstarších, nejvíce znečišťujících vozidel ve svých ulicích - dva týdny po zavedení nových omezení motivovaných bojem proti znečišťování vzduchu v centru hlavního města.

Poslední pokus o omezení emisí přišel v době, kdy město obtížně bojuje se znečištěním, zčásti kvůli slabému větru.

Benzínová vozidla vyrobená před rokem 2000 a dieselová před rokem 2006 mají zákaz vjíždět do centra města a na jeho okruh M-30. Automobily spadající do obou zakázaných kategorií tvoří 17 % všech vozidel v Madridu.

Podobně jako Londýn, Stockholm a Milán se i Madrid snaží omezit dopravu v centru - ačkoliv jmenovaná města to řeší poplatky za vjezd. Madrid zavedl zákaz a těm, kdo jej poruší, hrozí pokuty.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

In an Orbanesque move, Head of Czech public Radio has sacked the editor of its cultural station

13. 12. 2018 / Jan Čulík

 

René Zavoral, the Chief Executive of Czech public service Radio, has not extended the employment contract for Petr Fischer, the editor-in-chief of Radio Prague's Vltava station, devoted to cultural matters. Mr Fischer will leave the station as of 1st January 2019.

As the British Observer newspaper reported,  one of the reasons for forcing out Petr Fischer was the "scandal" of broadcasting an excerpt from a Man Booker prize-winning novel exploring gay relationships in Thatcher-era Britain, Alan Hollinghurst's The Line of Beauty. The 35-second excerpt from the book aroused little interest when it was broadcast first last June as part of a two-hour programme devoted to water as a literary scene. However, when the programme was repeated on 7th July, a listener complained that the excerpt was of a sexual nature and thus inappropriate for children.

This single complaint server as a start of a "culture war" against the Vltava station by the regulatory broadcasting council, which is highly politicised and is now staffed by various alt-right politicians. As Robert Tait writes in the Observer, one member of the regulatory council,

"Tomáš Kňourek, launched a fierce attack on Fischer and dismissed Hollinghurst as 'a homosexual activist dressed as a writer' whose 'obscenities indicate the level of social life in Great Britain, a country that is voluntarily flooded with the most repulsive form of Islam'."  

"In response to this criticism, Czech Radio's Chief Executive René Zavoral convened an emergency management meeting which said that the programme broke Czech broadcasting law prohibiting offensive content between 6am and 10pm. His statement contradicted Czech Radio’s own legal advice, which stated baldly that the law had not been broken and that the station had not broadcast pornography."

Zavoral has now got rid of Petr Fischer on the pretext that Radio Vltava is "stagnating" under his editorial control, that Petr Fischer "does not fulfil his duties" and also for "lack of trust".

According to Fischer, Mr. Zavoral is also seriously upset that Czech Radio staff have signed a petition in Mr. Fischer's support and that the case has been discussed in the media.

Fischer has only been in charge editorially of Radio Vltava since last December. Zavoral is accusing him that his reforms have not increased viewing figures, although according to the experts from the European Broadcasting Union, at least three years are needed for changes in a radio station to bed down and to have an effect on viewing figures.

The criticism of the station is based on two alleged "specialists", Jiří Mikeš and Lubomír Zeman, who are both well-known for having been informers of the Czech communist secret police under communism. One of these "specialists", Jiří Mikeš, frequently contributes articles to the alt-right, Breitbart-like website Parlamentní listy.

Petr Fischer worked for the Czech service of the BBC before it was closed down in the 2000s. He has worked for the newspapers Lidové noviny and Hospodářské noviny and for three years was the culture editor at Czech public service TV. He is highly regarded by the Prague cultural scene and has received several prizes for his work.

The spokesperson of an activist group Za otevřenou Vltavu (For an open Vltava station), translator and journalist Josef Rauvolf has published an open letter addressed to the Czech Radio ombudsman, saying that he has to date written three letters to Mr. Zavoral, but has not received an answer.

According to Rauvolf Petr Fischer has turned Vltava into a radio station which forced people to think. 

As Britské listy commentator Bohumil Kartous points out,  the decision to get rid of Petr Fischer "is a manifestation of cowardice shows alarmingly, how close the management of Czech public service Radio is in fact to the ideology of the fake news website Parlamentní listy". 

Source in Czech HERE
 

Blízkost Českého rozhlasu a producentů fake news nabývá na intenzitě

Odvolání šéfredaktora ČRo Vltava Petra Fischera ukazuje zbabělost a mocenskou "přizpůsobivost" vedení ČRo

13. 12. 2018 / Bohumil Kartous

Kvůli údajnému nesplnění zadaných úkolů neprodloužil generální ředitel ČRo René Zavoral smlouvu dosavadnímu šéfredaktorovi stanice ČRo Vltava Petru Fischerovi. Jaké úkoly nesplnil Petr Fischer nesplnil, pane řediteli? A podle čeho jste posuzoval, že je nesplnil? Skutečně podle posudků osob s pochybnou etickou integritou, z nichž jedna publikuje na Parlamentních listech? To je podle vás berná mince? A není vám nevolno, když občas zahlédnete sebe sama jako pomyslného Doriana Graye, kterak na sebe civíte ze zrcadla? Pokud je to skutečně tak, jak píše ve výše uvedeném odkazu Jaroslav Spurný, tedy že k rozhodnutí vedly názory lidí, jejichž důvěryhodnost je zpochybněna jejich minulostí a v jednom případě ochotou prostituovat se s mediálním odpadem, měl by odstoupit generální ředitel. Takový člověk je podle všeho nekompetentní řídit veřejnoprávní médium.

Je žádoucí, aby analýzy obou pánů byly zveřejněny, jelikož panuje důvodné podezření, že se jedná o vnitřní dohodu mezi většinou členů Rady ČRo a generálním ředitelem v tom, jakým způsobem bude ovlivňován obraz rozhlasu a jeho směřování. Vypovídá o tom fakt, že ti dva lidé, kteří byli pověřeni k vypracování posudků na práci Petra Fischera, a jejichž odborná způsobilost takové analýzy udělat je více méně v rovině ezoterické, dostali v rozhodnutí rady o "expertní" skupině přednost před takovým Václavem Štětkou. Ten nebyl z rozhodnutí současného složení rady uznán za experta hodného podobné práce. Pravděpodobně právě proto, že má expertní kompetenci.

Ve zveřejněném zdůvodnění k tomu, proč byl Fischer odvolán, vedení ČRo argumentuje "poslechovostí", jejím poklesem. Jednak se tento pokles pohybuje v rozmezí statistické chyby, jednak pochází z tzv. Radiprojektu, jehož výsledky byly opakovaně zpochybňovány či účelově interpretovány samotným vedením i radou v minulosti. 

Pak údajné upozadění klasické hudby ve prospěch dalšího obsahu. Inu, ČRo má stanici D-dur, která se plně věnuje vytváření obsahu pro posluchače, kteří vyhledávají klasickou hudební tvorbu. 

To vše pouze utvrzuje dojem, že potřeba nahradit Petra Fischera není motivována problémy ve vedení stanice, ani žádnými dalšími objektivními důvody. Při pohledu na to, jakým způsobem se pan Zavoral zapsal ve své roli ředitele ČRo ve sporu o reportáž Janka Kroupy, nebo v příběhu následného propouštění, jež je vnímáno jako prostředek, jak se vyrovnat s nepohodlnými, politováníhodná účast na udílení cen producentům fake news, kde mimo jiné zasedá se zaměstnancem Babišovy mediální skupiny panem Pleslem a pak se skupinou lidí připomínající český mediální Monty Python je dobré se ptát, co tam tenhle člověk pohledává. 

Slyšel jsem, že Parlamentní listy hledají šéfredaktora. To by mohlo panu řediteli vyhovovat, jelikož v radě rozhlasu (taškařice "fuj čtení na Vltavě"), mezi svými poradci i mezi "experty" na média rád spoléhá právě na individua, která tam exhibují.

Má snad Putin v kapse polovinu Francie?

13. 12. 2018 / Daniel Veselý

Vždy jsem se snažil držet zásady, že nezávislá novinařina má bez oddechu tepat politickou moc, nehledě na míru její společenské škodlivosti. Přestože je z globálního hlediska Donald Trump kvůli svému postoji vůči klimatickým změnám a kvůli eskalaci jaderného nebezpečí mnohem větší hrozbou než distingovaný neoliberál Emmanuel Macron, sdělovací prostředky by se dle mého soudu měly řídit heslem padni komu padni. Nemohu proto souhlasit s článkem Karla Dolejšího znevažujícím protesty žlutých vest a tradičně ignorujícím jejich příčiny; s textem, v němž autor bez uvedení relevantního zdroje tvrdí, že gilets jaunes mají podporu Kremlu.


K tomu:  Francie zahájila vyšetřování možných ruských zásahů do hnutí žlutých vest    

Klasické sdělovací prostředky neustále padají do vlastní pasti, když jednomu politickému prominentovi prakticky odpustí veškeré nekalosti, přičemž druhému vyčtou všechny zlé a kontroverzní skutky, které kdy napáchal. Tak se kupříkladu dozvídáme, že ruský prezident Vladimir Putin pracoval nejen pro obávanou KGB, ale i pro Stasi. Sice pořádně nevíme, jakých zločinů se rozvědčík Putin ve službách východoněmecké tajné policie dopustil, ale na jeho rázný odsudek to bohatě stačí. Vše by bylo v naprostém pořádku, kdybychom byli obeznámeni také s podrobnostmi působení zesnulého George Herberta Walkera Bushe v CIA, a to nejen během doby, kdy stál v jejím čele. Nic takového se ovšem nedozvíme, a to navzdory skutečnosti, že Bush senior figuroval ve zločinných operacích Ústřední zpravodajské služby v jižním Vietnamu a jako hlava CIA věděl o teroristických aktivitách šesti jihoamerických satelitů USA a dokonce zametal stopy po politické vraždě na půdě Spojených států.

A zatímco Putinovo angažmá v tajných službách totalitních států po právu vyvolává pobouření, daleko závažnější Bushovo působení v CIA s desítkami tisíc mrtvol končí v jámě zapomnění. Místo kritického a racionálními argumenty podloženého zhodnocení odkazu George H.W. Bushe jsme byli svědky groteskní mediální hagiografie – ba přímo svatořečení, během nějž nás profesor historie a mezinárodních vztahů Igor Lukeš s vážnou tváří ujišťoval o humanitární povaze operace Irángate (ilegální prodej zbraní Íránu, z nějž byly financovány americké proxy jednotky, které v Nikaragui bojovaly proti sandinistické vládě, kde mnohdy bestiálním způsobem pozabíjely desítky tisíc lidí. Reaganova vláda byla za své protisandistické tažení, tj. za mezinárodní terorismus, dokonce odsouzena Mezinárodním soudním dvorem). Dnes existují indicie, že mozkem této rozsáhlé operace, v níž figuroval i nechvalně proslulý Medelínský kartel, mohl být právě Bush senior. 

Tato ostudná mediální diskrepance, kdy je jeden zločinec iracionálně vyzvedáván do nebes a druhý neustále zatracován, je jedním z očividných důvodů, proč mnozí z nás zanevřeli na kritické tiskoviny a vrhli se do náruče Sputniku; a proč mnozí z nás chvalořečí pravicové autoritáře, jakými jsou Putin a Orbán, jako omnipotentní dobrodince bojující proti západnímu nihilismu a dekadenci za přežití veškerého slovanstva a křesťanstva.

Ale zpět k Dolejšího textu o protestech žlutých vest a jejich údajnému napojení na Kreml. Jestliže máme výtky na adresu protivládních protestů namířených proti politickému představiteli, jejž tradiční média nerozumně stavějí do kontrastu s populistickými a xenofobními lídry jako jednu z posledních nadějí před pádem do barbarství, měli bychom vycházet z ověřených informačních zdrojů. Je totiž velice sexy a zároveň nesmírně kontraproduktivní hledat vnějšího nepřítele tam, kde patrně není, aniž bychom automaticky analyzovali příčiny masových nepokojů tváří v tvář nepopulárním a kontroverzním vládním opatřením.

Je sice pravda, že proruští trollové na sociálních sítích protesty žlutých vest tragikomicky líčí jako apokalyptické povstání proti zlolajnému francouzskému establishmentu, nicméně prokremelská propaganda jako obvykle těží z nešvarů a kiksů západních demokracií. Kdyby existoval věrohodný důkaz o moskevské podpoře žlutých vest, prezident Macron by jej bezpochyby zveřejnil. Elysejský palác však z organizace masivních nepokojů obvinil francouzskou ultrapravici, aniž by zmínil údajné loutkovodiče z Kremlu. Hnutí žlutých vest ve skutečnosti tvoří nehierarchická aliance mající podporu napříč politickým spektrem. Téměř polovina Francouzů protesty podporuje i poté, co Emmanuel Macron nabídl vzbouřené ulici několik drobtů. Jsou snad všichni tito lidé nesvéprávnými idioty v údajné Putinově válce proti Západu, jak se Dolejší snaží čtenářům sugerovat?

Dolejší také píše: „Václav Havel a ostatní čs. disidenti v opozici vůči starému režimu přijímali pomoc ze zahraničí - žlutou vestu francouzských chaotů podporovaných Moskvou však nikdy nenosili.“ Už víme, že autor neuvedl žádný důkaz pro své tvrzení o napojení francouzského rebelantského hnutí na Moskvu. Oproti tomu s jistotou víme, že českoslovenští disidenti získávali finanční podporu také od Reaganovy vlády. Ta mimo jiné iniciovala špinavou válku ve třech latinskoamerických zemích, jíž padlo za oběť téměř 200 tisíc osob. Havel a spol. sice žlutou vestu nenosili, avšak žádný morální problém se zločiny svých washingtonských donorů zjevně neměli. A platí i tvrzení, že českoslovenští disidenti byli ve spojení s nepřátelskou velmocí, která samozřejmě měla zájem na destabilizaci tehdejšího režimu, jak trefně v diskusi u Dolejšího článku poznamenal Pavel Urban.

Aby bylo jasno: Je zcela legitimní kritizovat povahu protestů, tedy násilnosti, zapojení ultrapravicových elementů, jakož i fakt, že žluté vesty neustoupí, dokud se Macron nezřekne svého mandátu. Zároveň je zapotřebí reflektovat otřesné policejní excesy. Ze všeho nejdříve by nás však měly zajímat reálné pohnutky hnutí žlutých vest, jimiž jsou v první řadě nedůstojné a mnohdy zoufalé životní podmínky, způsobené postupnou demontáží sociálního státu, již doprovází šokující daňové zvýhodňování nejbohatších vrstev v režii bývalého investičního bankéře. Spatřovat zde ruku Kremlu je v lepším případě projev intelektuální lenosti, v horším pak varovný symptom ideologické zabedněnosti.

 

Bush starší a jeho role v politice USA

Mýty versus abstrakce

13. 12. 2018 / Pavel Urban

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Nechci hodnotit George Bushe staršího celkově. Co mě zajímá, je jeho vedení první války v Zálivu. Při které projevil až neamerickou moudrost. A vmanévroval USA do pozice, ve které nemohly při jakémkoli dalším reálném vývoji prohrát, leda vlastní přehnanou akčností. (Což se později stalo.) Chápu, že Danielu Veselému je mocenská pozice USA přinejlepším ukradená. Ale z hlediska výsledků by měl uznat, že Bush starší se během první války v Zálivu zachoval asi nejlépe, jak se jako americký prezident zachovat mohl. Rozhodně v porovnání s alternativou, o které díky jeho synovi víme, jak by vypadala. Pro Daniela Veselého je ale takový názor projevem neinformovanosti. No dobrá. Co tedy Bushovi staršímu vytýká?

Třeba lež. "Prezident Bush však lhal, když s vážnou tváří tvrdil, že Husajn bez varování vtrhl do Kuvajtu. Týden před napadením Kuvajtu, tedy ještě v době, kdy byla krutá Husajnova diktatura vysoce ceněným spojencem Washingtonu, americká ambasadorka April Glaspie prakticky dala iráckému tyranovi zelenou k napadení této země, když prohlásila, že Bushovu administrativu nezajímají interní konflikty arabských zemí, konkrétně pohraniční spor mezi Irákem a Kuvajtem."

Přiznám se, že k pochopení této logické konstrukce není moje funkční gramotnost dostatečně funkční. Kdo koho tady varoval? A před čím?

„Bushova administrativa se bránila diplomatickému řešení krize.“ Husajnovi bylo dáno ultimátum, aby Kuvajt vyklidil bez jakýchkoli podmínek. Vyjednávání o takovýchto podmínkách by znamenalo anulaci tohoto ultimáta, a už to by byl Husajnův úspěch. Na jaké bázi by mělo to diplomatické řešení probíhat? Na základě možné výměny Kuvajtu za stažení izraelských vojsk z palestinských území, Sýrie a Libanonu?

Kdyby USA nebo OSN daly najevo, že jsou o něčem takovém ochotny uvažovat, pak by se samy diplomaticky napůl odrovnaly. Pak by to ze strany Husajna nebyl návrh naivní, ale geniální. Ve skutečnosti to Husajn zřejmě nemyslel jako seriózní návrh, ale jako propagandistické gesto. Kterým přinejhorším nemohl nic zkazit. A které o jeho skutečné ústupnosti či neústupnosti nevypovídalo nic. Pokud tuhle možnost Daniel Veselý přehlíží, pak je to spíše jeho naivita, než naivita Saddáma Husajna.

Jinak platí, že o požadavcích agresora se vyjednává tehdy, pokud je uznáváme aspoň částečně za oprávněné. Nebo tehdy, pokud nám nic jiného nezbývá. Tohle ovšem nebyl tento případ. Kdyby USA, respektive protisaddámovská koalice vyjednával o ústupcích v situaci naprosté materiální převahy, byl by to signál pro lokální trpaslíky na celém světě, že svoji pozici mohou bez většího rizika vylepšit agresí.

(Mimochodem je zajímavé, že zatímco Bushovi a jeho vládě vytýká Daniel Veselý nedostatek ochoty k diplomatickému řešení, v Palestině naopak obhajuje válku Hamásu. Která také působí lidem utrpení a přitom nikam nevede. Přitom se rozhodně nedá říci, že by Hamás vyčerpal všechny možnosti diplomatického řešení, pokud jde o mír a ne jen o dočasná příměří.

Je pravda, že ani Izrael není momentálně zemí mírových diplomatů. V minulosti ale byla chvíle, kdy byl ochoten přijmout mír i za cenu jistých ústupků. A byli to Palestinci (ne radikálové z Hamásu, ale řadoví Palestinci), kdo mírová jednání pár metrů před cílem pohřbil. Nevzpomínám si, že by jim Daniel Veselý někdy vytýkal nedostatek smyslu pro diplomatické řešení.)

Spojené státy tehdy povzbuzovaly Kurdy a šíity, aby se postavili Husajnovi na odpor, a když tak učinili, Bílý dům je nechal na holičkách. Husajn utopil povstání na jihu a severu země v krvi; jeho hrdlořezové tehdy povraždili až 150 tisíc lidí.

Nevím, co Bush starší tehdy slíbil iráckým šíitům. Pravda je, že je pak nechal Husajnovi a ten jejich odpor potlačil očekávanými metodami. Severní oblasti obývané Kurdy ale musel Husajn v rámci příměří vyklidit a akceptovat de facto samostatný Kurdistán. Kde v krvi nic utápět nemohl. Zdá se, že v této věci je Daniel Veselý ještě neinformovanější, než pan Sobota z Respektu. Anebo ctí pravdu podobně, jako kuvajtská válečná propaganda.

„Kdyby USA tehdy Kurdům a šíitům podaly pomocnou ruku, statisíce Iráčanů by nepřišly během Američany prosazeného sankčního období o život a nebyl by důvod k juniorově nelegální invazi, která připravila o život další statisíce lidí. Stručně řečeno: Situace na Blízkém východě se mohla vyvíjet úplně jinak...“

Zajímavé. Kdybych napsal, že Husajn by po dobrém nikdy Kuvajt nevyklidil, protože by ztratil tvář ještě víc, než když byl vojensky poražen, byla by to spekulace. Pomocná ruka podaná iráckým Kurdům a šíitům by vedla k popisovaným důsledkům – to spekulace zjevně není. To je natolik jisté, že to lze používat jako fakt.

„Podat pomocnou ruku“ je pojem dosti široký. Dejme tomu, že by Bushova administrativa podala iráckým šíitům podobnou pomocnou ruku, jako Kurdům, a umožnila jim vznik de facto samostatného území. Iráčtí sunnité a šíité ovšem byli promíchaní mnohem víc, než Arabové a Kurdové. Tudíž jejich vzájemné oddělení by bylo daleko obtížnější, a hlavně krvavější. Vsadím se, že Daniel Veselý by patřil k prvním, kteří by takto podanou pomocnou ruku nemilosrdně kritizovali.

Ale i kdyby to vyšlo, pořád tu byl střed země se sunnitskou většinou a pokračující Husajnovou vládou. Aby tedy statisíce Iráčanů nepřicházely o život během sankčního období, bylo by nutné podat pomocnou ruku i sunnitům, Tak, aby Husajn padl. V tom případě by měl Daniel Veselý vysvětlit, jak konkrétně by ty podané ruce měly fungovat. Jak by se lišily od juniorovy nelegální invaze. A, to především, proč by měly vést k jiným výsledkům, než tato invaze.

„...k vojenskému zásahu by se mělo přistoupit jedině v případě, kdy jsou všechny diplomatické možnosti vyčerpány a nejsou ve hře velmocenské zájmy.“ Pokud se v podobných případech vojenský zásah aspoň trochy nekryje s mocenskými zájmy zasahujících, pak v praxi není, kdo by takový vojenský zásah provedl. Muselo by se počkat na nějakou andělskou armádu, která řeší problémy lidstva, aniž sleduje zájmy svého politického vedení. Vedle čekání na takovouto armádu vypadá Saddám Husajn jako ztělesnění politického realismu. A to i kdyby upřímně věřil, že vymění Kuvajt za vyklizení Palestiny.

Nevím, jestli je hagiografická litanie doprovázející skon 41. amerického prezidenta vodou na mlýn stávajícího nájemníka v Oválné pracovně. V každém případě se mi nezdá, že by vhodnou alternativou bylo "kritické myšlení" založené částečně na abstrakcích s nejasným významem, částečně na silách, které buď neexistují nebo nejsou natolik silné, aby mohly situaci zásadně změnit.

K událostem ve Francii

Je násilí jediným prostředkem "dialogu" současných západních demokracií?

13. 12. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Nebýt hořících aut a rozbitých výloh obchodů, je otázka, zda by běžný francouzský folklór spočívající v permanentním protestu vzbudil nějakou vládní reakci. Nejde o snahu legitimizovat násilí, jde o to poukázat, jak nebezpečně se západní demokracie posunuly k "bodu varu", jenž iniciuje násilné řešení, revoluci.Výše uvedený postřeh pochází z rozhovoru s novinářkou, která žije střídavě v Paříži a v Praze. Pochopitelně jsme se bavili o současných událostech, gilets jaunes, násilí v ulicích, mrtvých a zraněných. "Těžko říct, jestli by si Macron vůbec všiml, že se v Paříži něco děje, kdyby nehořelo v ulicích." 

Může to znít jako cynismus, nicméně nikoliv cynismus mluvčího. Ta otázka je na místě. Západní demokratické politické režimy se staly dokonale rezistentní vůči pokojným formám protestu, byť by jeho důvody byly sebevíce alarmující.

Středoevropské země mají s politickou otupělostí velmi bohatou zkušenost. Postotalitní společnosti reprodukují z velké části to, čemu se po dlouhá desetiletí jejich současní i nedávní političtí představitelé pokorně učili: ignorovat demokratický proces. Demonstrace? Oni se brzy unaví. V ČR se už stalo. Jakkoliv se pravděpodobně ocitáme v kritickém období polistopadového vývoje, přitáhnout v Praze do ulic více než pár tisíc lidí se zdá být nemožné. 

Otázka je, co by se stalo, kdyby v Praze (jakkoliv to není pravděpodobné) propuklo násilí podobné tomu, které radikálové maskovaní žlutými vestami rozpoutali v Paříži. Dokážu si představit, jak by se ta partička politických zbabělců, která vytváří jednoznačnou majoritu napříč politickým spektrem, vyděsila.  Někteří by se možná dokonce rozhodli, že už jim nestojí za to "nasazovat krk" v takovém dobrodružství. Ono kvokat na sebe chrabře v chráněném prostředí před kamerami ve sněmovně nebo v mediálních debatách je přeci jen relativně bezpečné...

Skutečně, to nemá být legitimizace násilí. Samotné podezření, že za radikalizací jinak relativně pokojného hnutí gilets jaunes může stát řízená manipulace ve snaze diskreditovat sociální nespokojenost a zároveň tím vytvořit ještě větší politický příkop, vnáší do probíhajících událostí ve Francii značnou kontroverzi. Pro hlubší uvažování o politickém vývoji západních demokracií je důležitější derivovat z probíhajících událostí klíčové poznatky. Fakt, že násilí je možná jediným prostředkem jak donutit společnosti odcizenou politiku, řízenou primárně zájmy ekonomických makrocelků, poslouchat, by měl varovat nejen ty, kteří by mohli dostat přes hubu...

Kdyby tisíc antropologů...

Pošetilá nadutost jako největší vnitřní hrozba západu

13. 12. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Je tragikomické, jak se západ díky své nadutosti a nabubřelosti dostává do situace, kdy v panice zjišťuje, že se těm "podřadným" kulturám daří číst kulturní kód a postupně ho přepisovat. Zdravou reakcí by bylo začít se aktivně zajímat o kultury, které musíme pochopit k tomu, abychom s nimi dokázali koexistovat a zároveň - v případě, že nás ohrožují - jednat preventivně, ne v panice a pozdě. To si pak vždy vzpomenu na myslitele Zemana, kterému tolik leží na srdci přebytek kulturních antropologů. Potřebovali bychom jich mnohem více. Dobrých antropologů, filologů, sociologů, politologů...V Kanadě byla na žádost USA zatčena dcera zakladatele čínské technologické firmy Huawei a zároveň finanční ředitelka této "rodinné" čínské firmy Meng Wan-čou a zhruba ve stejnou dobu vyšlo najevo, že britská národní telekomunikační společnost odstranila na doporučení MI6 komponenty vyrobené touto společností z internetové sítě 4G.

The Guardian před pár dny zase informoval o tom, že v USA byla ze špionáže obviněna Ruska Maria Butinová, která se údajně snažil infiltrovat konzervativní kruhy v USA postřednictvím Národní střelecké asociace, mocné zbrojařské lobby.

Viditelné špičky ledovců, které vážně ohrožují plavdu křehkého euroaltlantického plavidla demokracie.

Jde o standardní honění pozděbycha. Dokonce i v ČR víme o tom, že Čína i Rusko, dvě země s hegemonními tendencemi, geopolitickým dosahem a specifickou kulturou, aktivně získávají informace o tom, co se zde děje. Zpráva Bezpečnostní informační služby v této souvislosti mluví o "lehkovážnosti", s jakou čeští občané i politici k nebezpečí vyplývajícího z ovlivňování dění ze strany těchto dvou velmocí dochází.  

V západních zemích už došlo alespoň k částečnému poučení, jak v otázce zneužitelných technologií, vlivu sociálních sítí, vlivu přitékajícího kapitálu. V ČR však máme u kormidla částečně diletanty a částečně agenty, o poměru nechť si udělá čtenář úsudek sám. I tak ovšem má západ obrovské zpoždění, což se projevuje hašením větších či menších požárů, které se podařilo kulturní infiltrací způsobit. Některé už dokázaly zplundrovat poměrně velkou část euroatlantické civlizace, jako třeba Trump, enbo Brexit.

Ale i západ se spokojuje s relativním málem. Cítíme se tak nějak bezpečně, když víme o Belt and Road iniciativě a o tom, co jsme si navykli nazývat Gerasimovou doktrínou. Nejsme dokonce schopni ani tolik, abychom fenomén správně pojemnovali. Důkaz neschopnosti?

"Jednou z fatálních chyb v našem konfliktu s Ruskem je naprosté nepochopení protivníka, do kterého projektujeme naše myšlenky a logiku. Nejen my. Napoleon si myslel, že Rusové nezapálí Moskvu, Hitler si zase myslel, že nic nemají a režim se rozpadne. Nyní celý západ řeší, co Dugin, co geopolitika, co říkal Gerasimov. To je ovšem maskirovka. Posílají, co chceme slyšet. Žádná zásadní strategická rozhodnutí a koncepty se v Rusku nevytrubují v časopisech a na Twitteru. Proč se nezajímáme, co Putina v KGB opravdu učili? Jeho neučili geopolitiku, jeho neučil Dugin. To je past a mýtus vytvořený námi. Rusko je velmi nebezpečné tom, jak nám vnucuje svoji vůli. Jak chtějí, abychom věřili na Gerasimovy doktríny. Ovlivňují západ jinými algoritmy... "

Tolik ze soukromé diskuse s člověkem, jenž se na základě svých zkušeností domnívá, že jsme trvale vedle. Nemyslím si, že by se postřehy o hybridní válce tolik popíraly to, co se podařilo zpětně zjistit o prokremelských operativních akcí s cílem ovlivnit politické rozhodování v zemích Evropy a v USA. Nicméně to, že nevíme zdaleka všechno a že zejmpéna nejsme schopni dost dobře pochopit pozadí, kulturní, sociální, ekonomické, to je fakt, jenž nás (ale i mnohme mocnější země ve strukturách, jichž jsme členy) staví do pozice neschopných a nevědoucích.

Abychom pochopili Rusko a Čínu, musíme jejich kultury studovat, poznatky popularizovat, aby se staly součástí širšího diskursu a aby zasáhly i tu část populace, která v daných tématech nemá potřebnou odbornost. Nepotřebujeme jen zpravodajce, kteří vedou informační válku, potřebujeme skutečné vědce v daných oblastech, kteří nám zprostředkují poznání důležité k dostatečně informovanému politickému rozhodování. Třeba k tomu, aby i průměrný český volič pochopil, že nebezpečí, které představuje pro zemi typu Česka Rusko a Čína, je nesrovnatelně větší než údajná muslimská invaze. 

Blbost, s jakou podléháme demagogii, je velkým dílem dána tím, že takové podmínky k politickému rozhodování v ČR zdaleka nenastaly. 

Milá KDU-ČSL, není vám trapně, že se bratříte s likvidátorem demokracie?

13. 12. 2018

Nový zákon v Maďarsku odebral Nejvyššího soudu jeho konečnou pravomoc při rozhodování o administrativních sporech - jde o případy týkající se všeho, od voleb a korupce až po daně a zneužívání policejních pravomocí, a vytvořil nový soud, na který dohlíží ministr spravedlnosti. Maďaři v Budapešti demonstrují.

Andrew Stroehlein, Human Rights Watch: Dobrý den KDU-ČSL, Dobrý den Klube evropské lidové strany, Dobrý den Manfrede Webere. Ozývá se konec demokracie. Vnímáte to? Kdy přestanete podporovat Orbánovo autoritářství v Maďars





"Nikým nevolené děti"

13. 12. 2018 / Lukáš Kraus

Nikým nevolené a nevolící děti nezodpovědně vrhají špatné světlo na "nejlepší z možných světů", jak velmi trefně parafrázoval Václav Klaus slavný konzervativní asociální výrok baronky Margaret Hildy Thatcherové: "There is no alternative." 

Děti svou chudobou a hladem ohrožují kapitalistické pořádky v naší vlasti. Také nikým nevolený a ve své době i dnes nechtěný aktivista Ježíš drze tvrdil něco o tom, že "nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží".

Takovým nenaslouchejme a dál si braňme naše tradiční a dle nás jediné možné křesťanské stavovské a baronské hodnoty, které se nám v posledních dnech zjevně snaží rozvrátit nenažrané děti. Děti v naší společnosti nemají žádná práva a žádnou integritu. Jsou jen produktem vlastních rodičů a nesou tak přímou odpovědnost za exekuce či sociální deprivace v rodině, kraji i ve světě. Nějací neomarxističtí ježíšové a podobní samaritáni a citlivkové, humanisté se svou viditelně se angažující aktivistickou a kverulantskou rukou nejsou slučitelní s demokracií, jak ji chápeme - a hlavně s naší rukou neviditelnou.

Santa Mráz

13. 12. 2018 / Beno Trávníček

Ježíšek krčí se u dveří, bojím se, aby se nelek', zatímco do schodů vybíhá vodrzlej, červenej - dědek.

Chtěl jsem si dneska spravit náladu od povíce negativních společenských emocí i polistoval jsem netíkem - hle. Kreslení přátelé z mechu a kapradí mi přirostli k srdci víc (a určitě nebudu sám) než Mikimaus s Donaldem a Vlk se zajícem dohromady. Takové bohulibé to bývávalo - vůně vánočního cukroví a pohádka.

Možná to něco i napovídá o nás (?) zahrádkářích, trempech, vandrácích, čundrácích, písničkářích, rybářích, horolezcích a mnoha a mnoha dalších pošucích, jak by možná cejchovali tzv. "slušní lidé", když si ten pojem s dovolením vypůjčím od váženého muzikanta a člověka Honzy Nedvěda. Jednou, dávno tomu, jsem se náhodou vyskytl kus pod Zelenou horou u stejného výročního ohně jako on a celý večer a noc tak mohl pozorovat jeho filosofii. Vlastně si vzpomínám, že tam přivezl svojí omlácenou škoďulí jednoho kamaráda z osady, který se v práci pořezal o plechy a vlakem a pěšky by to tenkrát nedal a nikde okolo něj nikdo auto neměl (dělal ve zbrojovce ve Strakonicích – Jan tuším bydlel v Praze).

Tedy nechť se v naše duše vkrádá pokora, klid, vstřícnost, láska, naděje a sounáležitost, ale taky sranda, humor, smích, pohoda a úleva - všechno čím se člověk odlišuje od zrůdy.

Jo a ten Večernícek pro dospělé si pusťte – fakt je boží!

Začíná rusko-americká plynová válka o Evropu

12. 12. 2018

Zdálo by se, že účast ministra energetiky Ruské federace Aleksandra Novaka na zasedání vlády koncem října mělo rutinní charakter, píše Boris Nikolajev. Nicméně fakt, že jednou z otázek se stalo rozšíření výroby zkapalněného zemního plynu s cílem zvýšení exportu, nečekaně změnil zasedání ve svého druhu vyhlášení války americkým konkurentům.

Jak v říjnu informovaly Financial Times, ačkoliv ruský plyn z plynovodů je levnější než zkapalněný americký, Evropa by mohla z geopolitických důvodů vsadit na "transatlantismus". Německá spolková vláda informovala, že zkoumá možnosti finanční pomoci USA na vybudování terminálů "na různých místech německého pobřeží". 11. října Kongres předložil návrh zákona, jehož cílem je omezit dodávku ruského plynu do EU. Podle zpráv TASSu návrh předpokládá vyčlenění miliardy dolarů na financování projektu využití nových energetických zdrojů v EU a poskytnutí diplomatické a technické pomoci EU mezi lety 2019-2023.

Předloha předpokládá opatření na podporu soukromých investic do strategicky důležitých energetických projektů ve Střední a Východní Evropě. Kromě toho vyčleňuje pět miliard dolarů na každoroční ocenění projektů a na technické semináře na podporu projektů v raných stadiích. Kongres doporučuje administrativě posílit politickou a diplomatickou pomoc zmíněným státům při jejich rozvoji energetických trhů.

17. října polský koncern PGNiG uzavřel čtyřiadvacetiletý kontrakt na dodávku zkapalněného plynu se společnosti Cheniere Marketing International. Jde již o druhý dlouhodobý kontrakt mezi polskou a americkou stranou, který umožní Polákům nakupovat v USA zkapalněný plyn. (První byl podepsán s firmou Ventrue Global LNG.) Podle dohody má americký plyn nahradit ruský v okamžiku, kdy budou přerušeny kontrakty s Gazpromem.

List Wiener Zeitung píše, že v současnosti platí Poláci Gazpromu vyšší ceny než jiní evropští spotřebitelé ruského plynu.

O perspektivách plynové konfrontace mezi USA a Ruskem v interview pro Deutsche Welle podrobně hovoří známý německý expert Roland Götz. Americké sankce vůči plynovodu Nord Stream 2 mají dlouhodobý cíl - vytěsnit Gazprom z evropského trhu, myslí si Götz.

Nejbližší cíl USA podle Götze představuje ochrana Ukrajiny. V případě fungování baltského plynovodu s plným vytížením by Ukrajina ročně přicházela o 2-3 miliardy dolarů na tranzitních poplatcích. A USA chtějí Ukrajinu ekonomicky podpořit, aby jí příjmy z tranzitu zůstaly.

Avšak dlouhodobým cílem je podle Götze úplné vytlačení Gazpromu z evropského trhu. Podle mého názoru, píše Nikolajev, jde o snahu USA s cílem omezit ruský vliv, protože považují Gazprom a vztahy v energetické sféře za nástroje Kremlu.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

Francie zahájila vyšetřování možných ruských zásahů do hnutí žlutých vest

12. 12. 2018



Vyšlo najevo, že účty na sociálních sítích se sídlem v Moskvě se zaměřily na francouzské demonstranty, tzv. "žluté vesty", gilets jeunes. Aliance for Security Democracy (Aliance pro bezpečnou demokracii) konstatuje, že asi 600 účtů na Twitteru, známých tím, že šíří názory Moskvy, začalo používat hashtag #giletsjaunes.  Jean-Yves Le Drian, francouzský ministr zahraničí a evropských záležitostí konstatoval, žese věc vyšetřuje, a že se do té doby k tomu nebude vyjadřovat.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 
Pozn. JČ: Mezinárodní komentátoři konstatují, že ruští trollové se snaží systematicky destabilizovat všechny členské země Severoatlantického společenství. Konec konců ředitelka ruské televize Russia Today (RT) nedávno jasně řekla, že je to součástí hybridní války, stejně jako tanky a raketomety. Ruská média neustále tvrdí ruské veřejnosti, že třetí světová válka se Západem je na spadnutí.

Nelze samozřejmě říci, že by Rusko protesty ve Francii, způsobilo zanedbáváním velké části obyvatelstva, vyvolalo, ale že se jich snaží zneužívat a výrazně podpořit v zemi chaos, je zjevné.

Theresa Mayová vážně ochromena hlasováním konzervativních poslanců o důvěře v její vedení

12. 12. 2018 / Jan Čulík

Fundamentalističtí konzervativní poslanci nespokojení s "dohodou", kterou Theresa Mayová vyjednala s Bruselem o brexitu, vyvolali hlasování o nedůvěře v premiérku, které se konalo v Dolní sněmovně ve středu večer.

Theresa Mayová hlasování vyhrála v poměru 200 poslanců vůči 117, ale až poté, co musela v Dolní sněmovně přislíbit, že  v budoucnosti odstoupí a nepovede Konzervativní stranu do příštích všeobecných voleb. Tento příslib ji dramaticky oslabil, podobně jako nedávno Merkelovou v Německu a Tonyho Blaira v roce 2008. Jakmile politik oznámí, že "brzo odejde", už ho  nikdo nebere vážně a okamžitě vznikne systém přetahování o to, kdo bude nástupce.

Přesto, že Mayová přislíbila, že odejde, vyjádřilo jí  nedůvěru celých 117 konzervativních poslanců, co že obrovský počet, vzhledem k tomu, že z 200 poslanců, kteří ji hlasováních podpořili, je asi 150 členy jejího vládního týmu a jsou tedy Mayovou přímo placeni.

Očekává se, že Mayová i nadále nebude schopna získat pro svou bruselskou "dohodu" o brexitu souhlas Dolní sněmovny. Brusel ovšem opakovaně zdůraznil, že dohoda je uzavřena a nebude se otevírat k novému jednání. Jde především o tzv. "backstop", "zarážku", týkající se severoirské hranice s Irskou republikou, který má zajistit otevřenou hranici, aby nedošlo k obnově terorismu. Kvůli tomu musí Británie zůstat v jednotné evropské celní unii. To se stoupencům brexitu nelíbí, podle nich to není žádný brexit.

Chaos, drama a idiocie v britské politice pokračuje.


Nepřítel politického protivníka není mým spojencem, aneb Nosil Václav Havel žlutou vestu?

12. 12. 2018 / Karel Dolejší

1. srpna 1975 podepsalo 35 států v Helsinkách deklaraci, jejíž sedmý bod hovořil o "úctě k lidským právům a základním svobodám, včetně svobody myšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení". Symbolicky tím skončila éra hledání "třídních základů (buržoazní) matematiky" a místo ní se obě poloviny Evropy přinejmenším formálně přihlásily k jednotné sadě univerzálních hodnot.

Jak vážně to s helsinským bodem 7. myslely komunistické režimy byla ovšem otevřená otázka, na niž bylo třeba odpovídat s notnou dávkou opatrnosti a skepse. Přesto však Michail Gorbačov s "glasností" a "novým myšlením" nakonec přistoupil na helsinský prám a pomohl vpustit do sovětského impéria ducha západní demokratické tradice.

Jak se však SSSR druhé poloviny 80. let, jehož špičky tolik toužily po navázání nadlouho zpřetrhaných kontaktů se Západem, lišil od dnešní Ruské federace! Neoficiální ideologie dnešní Moskvy, "eurasianismus", ze všech sil zdůrazňuje asijskou, nikoliv evropskou část ruské tradice. Cokoliv dnes Západní Evropa oceňuje, Moskva automaticky pomlouvá a špiní. S jednotlivými Rusy může mít Evropan i hodnotově leccos společného, s dnešní ruskou vládou však nikoliv. Autoritářská, militaristická, agresívní, podvody a hrubou silou se kasající administrativa mává absurdním obviněním, že - podle kremelského cejchu - "změkčilý" Západ prý připravuje zákeřný útok na matičku Rus. Neuznává nic, co by umožnilo alespoň takovou míru domluvy, jaká existovala mezi lety 1975-1989.

***

Navzdory podpisům komunistických režimů pod helsinskou deklarací se v období po sovětské invazi do ČSSR značná část západních komunistických stran přihlásila k eurokomunismu. Jinými slovy, západní krajně levicové strany usilovaly sice o radikální změnu, ale nikoliv tradičními moskevskými, tzn. násilnými a podvratnými prostředky. Podobně jako čs. disidenti na východní straně železné opony tehdy formulovali výhrady vůči západním liberálním demokraciím, s nimiž jinak spolupracovali, také západní komunisté do značné míry přestali být pouhými tupými nástroji sovětských tajných služeb. Drželi se již kriticky vlastních hodnot, které vykazovaly řadu průniků se západní demokratickou tradicí.

Právě proto není možné v žádném smyslu argumentovat ve prospěch paralel mezi opozicí před rokem 1989 a dnešní "antisystémovou" populistickou a identitářskou opozicí vůči liberální demokracii, pokud vědomě či byť jen mlčky spolupracuje s cizí nepřátelskou mocností. S mocností, se kterou ustanovení západních ústavních dokumentů či bohatství demokratické tradice nespojuje absolutně nic.

***

Jakékoliv původně i legitimní sociální protesty na Západě, jakmile jejich organizátoři přijmou a okamžitě výslovně neodmítnou pomoc putinského autoritářského režimu, právě tímto krokem veškerou legitimitu nenapravitelně ztrácejí. Stávají se místo toho součástí nevyhlášené války, kterou vede Kreml proti západním demokraciím, s nimiž revizionistická mocnost Ruská federace odmítá mít hodnotově cokoliv společného. Už žádné helsinské protokoly. Žádné dohody o kontrole zbrojení. Pouze Putinovy kecy o tom, jak Rusové po smrti skončí v nebi, zatímco ostatní "prostě chcípnou".

Václav Havel a ostatní čs. disidenti v opozici vůči starému režimu přijímali pomoc ze zahraničí - žlutou vestu francouzských chaotů podporovaných Moskvou však nikdy nenosili. Své politické snažení opírali o jednotné civilizační základy, k nimž se v polovině 70. let přinejmenším formálně přihlásily obě strany tehdejší železné opony. Domáhali se toho, aby starý režim dodržoval závazky, k jejichž plnění se sám dobrovolně (formou politické deklarace) zavázal.

S těmi kdo dnes ve spojení s cizí nepřátelskou mocností provádějí žhářské útoky v centru Paříže a vědomě či nevědomky pomáhají Putinovi s destabilizačními operacemi na Západě neměli českoslovenští disidenti 70. a 80. let absolutně nic společného.

Zbaví se Konzervativní strana nyní Theresy Mayové?

12. 12. 2018 / Jan Čulík

Ve Westminsteru kolují horečné spekulace, že odpůrci Theresy Mayové prý už dali dohromady 48 dopisů od poslanců, jichž je zapotřebí k vyvolání hlasování o nedůvěře vůči ní. Konzervativní poslance prý totiž rozčílilo, že na poslední chvíli zrušila hlasování o své "dohodě" o odchodu Británie z EU.

Jak na to poukazují mnozí, v nynější situaci absolutní britské krize  by bylo odvolání Theresy Mayové a vyvolání kampaně za nového šéfa strany ještě více destabilizující. Znamenalo by to, což víme samozřejmě dávno, že Konzervativní strana dává přednost vlastnímu mocenskému hašteření ve svých řadách před zájmem celé země.

Vykopnutí premiérky a šéfky Konzervativní strany by samozřejmě  nic nevyřešilo. Jakýkoliv jiný premiér by čelil těmže neřešitelným problémům s brexitem. Nebezpečí ovšem je, že "vlivnými postavami" Konzervativní strany jsou nyní takoví blázni jako Boris Johnson nebo "poslanec pro 18. století" Jacob Rees-Mogg, kteři by byli ochotni realizovat katastrofický brexit bez dohody a vyvolat v Británii "očistnou", hlubokou hospodářskou a politickou krizi.

Co je to za lidi, kteří vévodí britské Konzervativní straně, lze vidět i z toho, že někteří konzervativní poslanci vyjadřují nevoli, že Irská republika má nad Británií v důsledku svého členství v EU takovou moc. Jak jsme referovali, konzervativní ministryně Priti Patel se dokonce před několika dny vyjádřila, že by měla Británie zablokovat dodávky potravin do Irska, aby byli Irové hladem přivedeni k rozumu.

Jaksi si neuvědomila, že v 19. století Angličané způsobili v Irsku uměle vyvolaným hladomorem smrt milionu lidí. Irské děti se o tom učí ve škole, anglické ne.



Předběžné vyvrácení Marxe

12. 12. 2018 / Tomáš Korda

Nevyvrátila snad Marxe jednou a dostatečně sama skutečnost reálného socialismu? Nebylo by proto na místě raději potichu na Marxe zapomenout? Pohodlné vyšumění Marxe z historické paměti však nepřipadá v úvahu – protože Gulag (když zúžíme skutečnost komunistického experimentu do jednoho bodu) Marxe sice vyvrací, ale zároveň Marxe připomíná, že právě on svou filosofií (ideologií, chcete-li) podpíral po dobu celého jednoho století režim, který ke kapitalismu představoval alternativu a který navíc zprostředkovaně svou existencí podmiňoval kultivaci (socializaci či polidštění) kapitálu na Západě.


Postkomunistický člověk si proto na Marxe chtě nechtě vzpomene, už když jen přijde řada na to pojmenovat, v čem žije, totiž kapitalismus. Postkomunistický člověk je rozdírán rozkolem mezi minulostí a přítomností. Minulost ho od Marxe odvrací, zato kapitalistická přítomnost ho k němu vrací. Tento rozkol zcela zákonitě ústí k paradoxním jevům Babišova typu. Andrej Babiš sice zjevně reprezentuje velký kapitál, ale bez potíží do toho reprezentuje také vztek lidí na kapitalismus, neboť celou polistopadovou politickou garnituru zaštiťující restauraci kapitalismu u nás hází do jednoho pytle.

Nikoli Marx, ale postavy jako Andrej Babiš jsou postkomunistickou odpovědí na kapitalismus. Žádnou lepší odpověď ale nečekejme. Dokonalejší kritika kapitalismu totiž nepřijde, dokud Marx nebude vyvrácen. Marx totiž straší a připomíná, k čemu každá kritika kapitalismu vede. Odtud plyne pro postkomunistického člověka úkol: vypracovat kritiku, která jednorázově bude kritizovat kapitalismus a zároveň tím vyvracet Marxe. Kritika, jež „zabije dvě mouchy jednou ranou“.

Hegelova kritika Spinozy jakožto nástroj pro vyvrácení Marxe

K vyvrácení Marxe poslouží metoda G. W. F. Hegela, pomocí které Hegel kritizoval, vyvracel, idealizoval a postavil na hlavu vše, co bylo hodno kritiky, mimo jiné, také filosofie Barucha Spinozy, na níž bude tato metoda názorně ukázána.

Hegel Spinozovi vytýká, že jeho filosofie je základem každého dalšího filosofování. Na první pohled lichotivé vyjádření. Avšak dialektická zrada spočívá v tom, že základ je vždy pouhým základem. Být základem znamená sice nebýt úplně mimo (tj. mimo pravdu), zároveň to ale také znamená, že tento základ není dosud skutečnou filosofií. Proto potřebuje ještě rozvinout, rozhýbat, dokončit, kritizovat, vyvrátit, idealizovat – postavit na hlavu.

Hegel to formuluje tak, že ačkoli Spinoza nestojí mimo pravdu, nevyjadřuje ještě celou pravdu. Podvratnost této věty z ní přímo čiší: přistoupit na stanovisko Spinozovy filosofie s odůvodněním, že je základem, je přesně tím důvodem, proč na Spinozově stanovisku nelze déle setrvávat a proč je nutné ho rozvinout. Hegelovi tudíž vůbec nevadí a vadit nemůže, že Spinoza zaujal stanovisko, které zaujal, vadí mu naopak, že Spinoza na něm zůstal stát, že na něm ustrnul, jako by snad bylo hotové a dokonalé v té podobě, v jaké ho světu odevzdal.

Stanovisko substance, jak Hegel nazývá stanovisko Spinozovy filosofie, má ten podstatný defekt, že substance neboli bůh neboli příroda o sobě neví. Hegelovi nevadí přirovnání boha k přírodě, jímž Spinoza pobouřil obec teologů a jímž předjal výrok všech pozdějších opožděných kritiků náboženství, že „bůh je mrtev“. Hegelovi zrovna tak nevadí, že bůh, který je přírodou, je zákonitě mrtvý jako nejvyšší mimosvětská náboženská podstata. Hegelovi avšak vadí, že si tento bůh, který je přírodou, sám sebe jakožto přírody není vědom. Copak je to za boha, který o sobě neví, který postrádá sebevědomí, který nemá nitro a který se k sobě nevztahuje… O tom, čím bůh je, ví jen Spinoza (potažmo každý, kdo na jeho filosofii přistoupí), avšak bůh sám nemá o sobě žádné ponětí.

Nevadí, že bůh je mrtev, zvláště pro křesťany musí být pouhou otázkou času, než si v kostele pohledem na kříž připomenou, kdože to na něm zemřel. Ostatně kým jiným je ateista než křesťanem, který si tuto skutečnost v kostele již připomněl. Než se vzpírat smrti boha či ji oslavovat, zaleží spíše na tom, aby bůh sám o své smrti také věděl. V opačném případě, když bůh nebude pochopen jako živoucí sebevědomí, které ví, že je po smrti, a které protože to ví, žije a existuje jakožto duch, pak k žádnému osvobození lidí od vyšší (boží) moci nedoje, neboť ji zákonitě něco jiného nahradí. Zbožštěna pak bude například komunistická strana, kapitál (volnotržní hospodářství), národ či nějaký populista.

Proč je tak důležité, aby si bůh uvědomil vlastní smrt, přibližuje slovinská filosofka Alenka Zupančič pomocí jednoho vtipu z psychoanalýzy: Pacient pokládající sám sebe za zrnko obilí, přijde za psychoanalytikem s obavou, že ho sezobne kuře. Lékař mu vysvětlí, že se nemusí bát, neboť je lidskou bytostí a nikoli zrnkem obilí. Uspokojený pacient se vrací domů. Za pár dní avšak uříceně spěchá opět za doktorem. Panická hrůza z kuřete se mu navrátila. Psychoanalytik ho zkouší uklidnit a opakuje, co řekl posledně, jenomže tentokrát terapie nezabírá. Pacient lékaři potvrzuje, že si sám sebe je dobře vědom jakožto člověka, lidské bytosti, jenomže … ví to i to kuře nade mnou, ví, že nejsem zrnkem obilí?

Alenka Zupančič tento vtip obměňuje, aby ukázala, že týž problém stíhá moderní ateistickou společnost. Stačí si představit osvícenskou diktaturu, kde každý, kdo věří v boha, je zatčen, podroben tvrdé osvícenské kritice náboženství a předveden ateistickému psychoanalytikovi, který mu vysvětlí, že bůh neexistuje. Po osvícení je zatčený propuštěn, ale po několika dnech přispěchá nazpět, že sice ví, že bůh neexistuje, ale pořád má z něho strach a hlavu mu sžírají náboženské představy, protože si není jist, zda také bůh ví, že neexistuje. Proto se bojí božího trestu i nadále. Jinými slovy si člověk není jist, zda jeho vědění coby vědění konečného smrtelného člověka o smrti boha odpovídá absolutnímu vědění samotného boha.

O to běží Hegelovi v kritice Spinozy – o to poznat boha neboli substanci neboli přírodu vskutku křesťansky, lidsky a milosrdně. Poznat boha jako ducha, který si následkem toho je vědom, že jakožto nevyšší náboženská podstata trůnící nad světem je mrtvý, a který protože to ví, musí žít, ale nyní již jakožto duch uskutečňující se ve světě, ve státu, v dějinách.

V čem spočívá Marxova chyba

Kde tedy Marx udělal chybu? Rozhodně ne v tom, že objevil kapitalistickou základnu a zaujal stanovisko kapitálu, podobně jako Spinoza neudělal chybu, když zaujal stanovisko substance – stanovisko boha jakožto přírody. Chybu Marx udělal až posléze, když nepojal kapitál tak, aby o sobě věděl. Avšak k opravě této chyby je nejprve potřeba na Marxovo stanovisko kapitálu přistoupit, zniternit si ho – ano, stát se na moment pro sebe (nemusíte to nikde říkat) zcela přesvědčeným, k sobě poctivým, upřímným marxistou. Jen tudy vede cesta k vyvrácení Marxe. Není jiné cesty. Neexistuje jiné vyvrácení než vyvrácení imanentní, které protivníkovo stanovisko vyvrací jeho rozvedením. Marxe proto nelze vyvrátit odněkud zvnějšku, například z liberálních pozic. V tomto smyslu nevyvrací Marxe ani post-marxisté, pokud pouze odmítají Marxův determinismus, esencialismus či redukcionismus (ekonomismus). Imanentní kritice totiž neběží o to lokalizovat přesné místo Marxovy teoretické chyby a tu následně s chirurgickou přesností vyjmout. Takto „opravený“ Marx je mrtvý Marx. Produkt postmoderní vivisekce – neohrabaného zacházení s myšlením. Myšlení totiž není žádná věc, žádný stroječek, který by šlo zvnějšku opravit. Marx bez chyb, bez determinismu, bez esencialismu, … káva ke kofeinu.

Naopak moc imanentní kritiky spočívá v tom přijmout právě tuto Marxovu chybu a následně ji myslet či spíše jen přihlížet, jak sama sebe překonává, jak se sama ruší a jako Parsifalovo kopí léčí ránu, kterou sama způsobuje. Imanentní kritika tak Marxe nezatracuje za to, že způsobil nadstavbě (politice, kultuře, duchovnu, vědomí) těžká zranění, ze kterých se postkomunistický duch dosud nevzpamatoval. Neviní Marxe za to, že určil nadstavbu jako determinovanou kapitálem, když ji redukoval na kapitalistické vztahy, když její existenci nadekretoval kapitalistickou esenci. Pokud se totiž nadstavba k této své determinaci kapitálem nepřizná a bude ji povýšeně odmítat (neboť onehdy, když se k ní přiznala, způsobilo to gulag), pak se nikdy z této rány, kterou utrpěla, nevyléčí, nikdy Marxe nevyvrátí a zákonitě bude degenerovat, tj. jevy jako Babiš budou stále častější a smrtelnější.

Jestliže se ale postkomunistická nadstavba k této své determinovanosti přizná a především si na rozdíl od komunistů uvědomí, že když se k ní přizná, tak už tím ji překonává, pak jen tak překoná a vyvrátí Marxe samotného. Takovéto překonání determinovanosti kapitálem totiž Marx myslet nedokázal. Nedokázal myslet, že to, co o své determinovanosti ví, ji právě tímto svým věděním překonává. Takové vědění totiž Marx považoval za pouhé vědění (ideologii), které na determinaci nic nemění. Avšak toto vědění není ničím pouhým, čímsi pouze subjektivním, neboť toto vědění musí být vidět, musí být vidět, že nadstavba o své determinaci kapitálem ví, což znamená, že musí jednat, chovat se a dělat takovou politiku, která odhaluje, že ví, že má vědění o své determinaci kapitálem (podobně příroda musí v člověku poznat, že si s ním nemůže dělat, co chce).

Problém s Marxovým kapitálem je tudíž ten, že stejně jako Spinozův bůh (čili příroda) o sobě neví. Nejenže kapitál vykořisťuje lidskou práci, determinuje nadstavbu, ale podstatné je, že to dělá, neboť neví, že to dělá, nemá totiž kde si sebe uvědomit, nemá kde si uvědomit vlastní překonání, vlastní smrt. Jako si bůh musí uvědomit, že je jakožto zásvětní náboženská podstata mrtvý, musí si rovněž kapitál uvědomit, že je jakožto slepý vykořisťující subjekt-automat mrtvý. Jinak dál bude drancovat, kolonizovat (determinovat) nadstavbu. Tento slepý mechanismus nemá totiž kde přijít k sobě. A to je Marxova chyba, nikoli chyba kapitálu. Protože právě v Marxově teorii chybí kapitálu prostor, kde by sebe si mohl uvědomit, kde tento determinující automat by se mohl překonat, tj. poznat, že je coby mrtvý automat mrtvý. Nadstavba totiž není u Marxe pojata jako toto rozhodující místo obratu, kde kapitál přichází k vědomí. Marxova chyba spočívá v tom, že nepojal nadstavbu jako místo překonání kapitálu, kde se slepý automat sám překonává. Jinými slovy Marx nepojal kapitál jako stát a stát jako sebevědomí kapitálu.

Prakticky to znamená, že nadstavba, která o sobě ví jakožto o kapitálu a která si tento základ uvědomuje jako svůj základ, se od něho musí soustavně oddělovat, ohraničovat ho, vystavovat mu znovu a znovu hranici či spíše mu být hranicí, jinak nemůže být kapitálu jeho sebevědomím. Znamená to pro nadstavbu, aby pod sebe nepřetržitě kapitál podsouvala, zakrývala ho a stavěla se na něho jako na svůj základ. Nešťastné je proto vytýkat nadstavbě, politice či státu, že zakrývají kapitál, protože právě o to běží.

Tento prakticko-politický cíl zakrývat kapitál, být kapitálu hranicí čili být jeho sebevědomím nadstavbě odpadá, pokud se jí zmocní liberální nebo marxistická ideologie. Obě tyto ideologie si mohou podat ruce, protože ani jedna nechce, aby nadstavba měla kapitál za svůj základ. Liberální ideologie vůbec nemá důvod stavět sebe a tím i nadstavbu nad kapitál a tím kapitál ohraničovat, protože kapitál je pro ni přirozená v sobě ohraničená, harmonicky cirkulující jednota. Následkem toho je nejen bezpředmětné vystavovat kapitálu omezení, ale navíc je takové zasahování do cirkulace kapitálu ze strany nadstavby nežádoucí politickou chybou. Jejím cílem má být naopak spíše jen civět, jak kapitál hladce cirkuluje. V případě Marxovy ideologie je sice kapitál objeven jako špatná nekonečnost, která nezná vlastních hranic, která vše determinuje a nic jí není svaté, rodina, kultura, mezilidské vztahy, nic. Leč Marxův génius neunesl tíhu svého teoretického objevu. Marx nedokázal Hegelovy slovy prodlévat u tohoto záporna: nedokázal vidět, jak se tato negativita sama překonává a překlápí v nové bytí. Na místo toho Marx kvapně a netrpělivě tento svůj objev zakryl požadavkem kapitál odstranit. Nic (mezi nebem a zemí) totiž v jeho očích nemá moc být kapitálu mezní hranicí překonávající jeho špatnou nekonečnost. Proto svým dílem zadal nadstavbě úkol kapitál odstranit. Komunistický experiment ve dvacátém století tento úkol splnil na výbornou: po odstranění ekonomické základny se z logických důvodů celá nadstavba zřítila. Avšak kdy přesně se zřítila? Až když se podívala pod sebe a zjistila, že nemá, čeho by byla sebevědomím. Tím komunistický experiment vyvrátil Marxe, ale vyvrátil ho pouze „o sobě“, nikoli však za nás, protože to dá práci pochopit a poznat, v čem přesně byl Marx vyvrácen. Tuhle práci za nás nikdo neudělá. Když to pochopíme, pak Marxovi i odpustíme. Či přesněji: pochopením Marxovy chyby mu zároveň bude odpuštěno, neboť (abychom parafrázovali jednu geniálním způsobem odzbrojující větu) jen ať si na Marxe hodí kamenem ten, kdo je ve světle jeho chyby nevinný.

Poslechněte si syrské kytaristy, kteří našli nový domov v Kanadě

12. 12. 2018


Bombardování a násilí přinutily čtyři klasické kytaristy k opuštění Sýrie. Poté Trumpův zákaz cestovat zkomplikoval jejich plány na nalezení útočiště. Nyní program University of Victoria umožnil muzikantům společné vystupování v Kanadě.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Soudní dvůr EU: Británie může sama zrušit brexit před 29. březnem

12. 12. 2018

Británie má ještě jinou, dosud nezmiňovanou možnost, jak naložit s brexitem. Soudní dvůr Evropské unie (ECJ) předložil nález, podle nějž může země jednostranně revokovat článek 50.

ECJ rozhodl, že Británie má možnost, pokud by to vláda měla v úmyslu, "jednostranně revokovat" své oznámení o vystoupení z Evropské unie.

Možnost stáhnout vyrozumění o vystoupení "existuje, dokud smlouva o vystoupení uzavřená mezi EU a členským státem nevstoupila v platnost," nebo, v případě neratifikované dohody, před vypršením dvouletého oznamovacího období po aktivaci článku 50.

Británie vyrozuměla EU o úmyslu vystoupit aktivací čl. 50 29. března 2017 a měla by tedy možnost, pokud smlouvu o brexitu neratifikuje britský parlament a evropský parlament, stáhnout vyrozumění před 29. březnem 2019.

Pokud by se britská vláda rozhodla revokovat čl. 50, členství Británie v EU by bylo potvrzeno a status členského státu by zůstal beze změny. V takovém případě by proces vystoupení byl ukončen.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Juncker: Neexistuje prostor pro novou dohodu o brexitu

12. 12. 2018

Evropská unie je ochotna poskytnout Británii další vyjasnění týkající se dohody o brexitu, ale nebude znovu jednat o smlouvě, ani o protokolu týkajícím se irských hranic, prohlásil šéf evropské exekutivy Jean-Claude Juncker, informují Vivienne Clarkeová a Fiach Kelly.

Britská premiérka Theresa Mayová dnes cestuje do Dublinu v rámci snah zachránit svou skřípající dohodu o brexitu.

Poté co odložila hlasování Dolní sněmovny o dohodě, protože se porážka zdála neodvratnou, začala Mayová cestu po evropských hlavních městech s cílem získat ústupky. Je nepravděpodobné, že by byla úspěšná.

Britský parlament bude hlasovat o dohodě do 21. ledna, oznámila mluvčí Mayové. Pokud by poté neexistovala uspokojivá dohoda, parlament by dál o tématu debatoval.

Mayová se v úterý obrátila na kancléřku Merkelovou a nizozemského premiéra Marka Rutteho. Dále se sešla s předsedou Evropské komise Junckerem a předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem.

Dnes pozdě večer se má v Dublinu sejít s irským premiérem Leem Varadkarem. Ve čtvrtek a v pátek proběhne summit EU, na němž bude zřejmě agendě dominovat právě brexit.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Americko-ruský spor o bombardéry ve Venezuele

12. 12. 2018

Ruští a američtí představitelé se dostali do sporu kvůli přistání dvou ruských strategických bombardérů schopných nést jaderné zbraně ve Venezuele.

Dva letouny Tu-160 přistály v pondělí v rámci ruské podpory vlády prezidenta Nicoláse Madura. Americký ministr zahraničí Mike Pompeo prohlásil, že se jedná o "dvě zkorumpované vlády zneužívající veřejných prostředků".

Ruská vláda označila jeho vyjádření za "zcela nepřiměřené".

Strategické bombardéry dlouhého doletu přistály na letišti Simóna Bolívara v Caracasu, spolu se dvěma dalšími ruskými letouny.

Venezuela a Rusko jsou dlouho blízkými spojenci a ruské bombardéry spolu s raketovým křižníkem byly do Latinské Ameriky vyslány již v roce 2008. Další návštěva nadzvukových bombardérů se odehrála v roce 2013.

Poslední návštěva proběhla několik dní po návštěvě prezidenta Madura v Kremlu.

Ministr obrany Vladimir Padrino tvrdí, že jde o součást leteckého cvičení s ruským spojencem, jehož cílem je demonstrovat odhodlání bránit Venezuelu "do posledního dechu".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

SIPRI: Rusko je namísto Británie "druhým největším výrobcem zbraní"

12. 12. 2018

Rusko předehnalo Británii a stalo se po USA druhým největším producentem zbraní na světě. Oznámila to své zprávě organizace Stockholmský mezinárodní institut pro studium míru (SIPRI).

"Ruské společnosti zažívají významný růst prodejů zbraní od roku 2011," prohlásil přední výzkumník SIPRI Simon Wezeman.

"To je v souladu se zvýšenými ruskými výdaji na nákup zbraní k modernizaci jeho ozbrojených sil."

Rusko má deset společností v "Top 100" žebříčku SIPRI za rok 2017 a podíl 9,5 % prodejů. Cena prodejů se vyšplhala na 37,7 miliard eur.

To řadí Rusko na druhou pozici, kterou od roku 2002 zastávala Velká Británie.

Ruské společnosti se poprvé objevily v první stovce, když například Almaz-Antej v roce 2017 navýšil prodeje o 17 % a prodal zbraně za 8,6 miliardy dolarů.

Mezitím Británie, největší výrobce zbraní v Západní Evropě s 35,7 miliardami dolarů, spadla na třetí pozici.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Bývalý lídr Ku Klux Klanu gratuloval španělské ultrapravicové straně Vox

12. 12. 2018

Dobře známý hlasatel bělošské nadřazenosti David Duke, který se podílel na loňských rasistických incidentech v Charlottesville, v souvislosti s volebním úspěchem strany Vox v Andalusii na Twitteru přivítal "konec socialistického režimu" ve Španělsku.

"VOX triumfuje v Andalusii! 12 křesel a konec socialistického režimu... Reconquista začíná v andaluské zemi a bude rozšířena na zbytek Španělska..." Tuto zprávu odeslal na Twitter devětašedesátiletý David Duke, lídr Ku Klux Klanu v 70. letech 20. století.

Od 14 let sympatizoval s nacismem a v roce 1974 založil odbočku klanu. V letech 1989-1992 působil jako kongresman ve státě Louisiana. Odseděl si 15 měsíců v roce 2002 za daňové podvody a marně kandidoval na guvernéra, senátora a prezidenta. Nyní je online agitátorem krajní pravice.

Liga proti pomluvám ho označuje za "možná nejznámějšího rasistu a antisemitu Ameriky".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Brazílie: Nový výzkum odhalil ilegální doly v Amazonii

12. 12. 2018

V Amazonii existuje 453 ilegálních dolů, ukazuje mapa sestavená skupinou výzkumníků vedených neziskovou organizací Instituto Socioambiental. V celém regionu, který zahrnuje oblast devíti států, existuje až 2 500 ilegálních dolů, upozorňuje Fernando Moraes.

V ilegální těžbě vede Venezuela s 1 899 oblastmi ilegální těžby, ale Brazílie vede, pokud jde o tyto aktivity na indiánských územích, s 18 z 37 identifikovaných oblastí.

Podle Roberta Cabrala, který koordinuje inspekce Brazilského institutu pro prostředí a obnovitelné přírodní zdroje (Ibama), ilegální těžby "ničí lesní krytí. V Amazonii většina dolů sleduje vodní toky... mění koryta řek a ničí malé vodní zdroje. Také rtuť používaná horníky je rozptýlena podél řeky."

Průzkumníci vytvořili mapu na základě půl druhého roku dlouhého šetření založeného na technických zprávách, informacích od místních partnerů, satelistních snímcích a zprávách v tisku. Analyzovali také 30 řek ovlivněných těžbou nebo znečišťujícími vedlejšími produkty.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Tchajwan posiluje zákaz síťového vybavení Huawei

12. 12. 2018

Tchajwan z bezpečnostních důvodů posiluje pět let starý zákaz síťového vybavení vyráběného čínskými společnostmi Huawei Technologies a ZTE Corp.

Státní představitelé se během víkendu snažili ujistit veřejnost a parlament, že taková opatření jsou účinná a hrozba komunikačnímu sektoru je minimální.

Ačkoliv podobný zákaz uplatňuje více zemí, riziko pro Tchajwan j potenciálně vyšší, protože Čína si ostrov nárokuje coby vlastní území a hrozí použitím vojenské síly vůči němu. Zadní vrátka, která podle některých Huawei zabudovala do svých produktů, by poskytla Pekingu přístup k vojenským a ekonomickým tajemstvím, nebo dokonce umožnila vyřadit kriticky důležitou infrastrukturu v případě konfliktu.

Tchajwan již obvinil Čínu z vměšování regionálních voleb v listopadu prostřednictvím šíření falešných zpráv.

V pondělí zákonodárci vyzvali k rozšíření zákazu produktů Huawei na finanční průmysl, kde údajně čínská firma usilovala o poskytování digitálních bankovních služeb.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Británie: Hydraulické štěpení v Lancashire zastaveno kvůli zemětřesení

12. 12. 2018

Krátce poté, co poprvé od října začala těžba na vrtu Preston New Road společnosti Cuadrilla nedaleko Blackpoolu, došlo zde k prozatím největšímu zemětřesení, píše Josh Gabbatiss. To přinutilo provozovatele těžbu opět přerušit.

Zemětřesení o síle 1,5 stupně v úterý dopoledne zasáhlo oblast, když následovalo po sérii menších otřesů. Poté byly přerušeny průzkumné operace související s těžbou fosilního paliva.

V říjnu se opakovaly seismické jevy, což znamenalo, že hydraulické štěpení na novém vrtu v Lancashire muselo být opakovaně přerušováno.

Většina otřesů byla lidskými smysly nezaznamenatelná, ačkoliv místní obyvatelé hlásí, že poslední zemětřesení již cítili.

Společnost Cuadrilla tvrdí, že otřesy nevyvolávají velké obavy, a srovnává ten poslední s "pádem melounu". Nicméně jakýkoliv otřes silnější než 0,5 stupně znamená, že hydraulické štěpení musí být ze zákona přerušeno, než proběhnou předepsané testy.

Mluvčí firmy Cuadrilla prohlásila: "Série mikroseismických událostí v Blackpoolu byla dnes zaznamenána na webové stránce British Geological Survey po hydraulickém štěpení na našem průzkumném zařízení pro břidlicový plyn v lancashirském Preston New Road."

Společnost tento týden obnovila těžbu, když listopad strávila zpracováním "širšího plánu hydraulického štěpení", včetně testů a analýz přímo namístě.

Environmentalisté spuštění lancashirského provozu vášnivě oponovali. Jde o první případ hydraulického štěpení v Británii za sedm let.

I když poslední zemětřesení bylo největší od obnovení hydraulického štěpení, nebylo tak silné jako to, které si vynutilo moratorium na tento způsob těžby v roce 2011. To dosáhlo až 2,3 stupně.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL v říjnu 2018

31. 10. 2018

V říjnu 2018 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 43 927.60  . DĚKUJEME!   Výdaje na provoz Britských listů byly  však 106 601.72 Kč. 

Bez větší míry finanční podpory čtenářů do několika měsíců končíme.

Zůstatek byl koncem října  2018 197 962.12 Kč.  

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu. 

Potřebujeme normálně cca 80 000 Kč měsíčně na provoz. STAČILO BY, KDYBY Z 218 000 UNIKÁTNÍCH ČTENÁŘŮ BL ZA KAŽDÝ MĚSÍC JICH PŘISPÍVALO KAŽDÝ MĚSÍC 400 ČÁSTKOU 200 KČ.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.


Hospodaření OSBL za říjen 2018



Zůstatek k dispozici Britským listům k 30.9. 2018 :.............. 260 636.24 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 43 927.60 Kč 

Výdaje:
poplatek za bankovní výpisy .............................................40.00 Kč
připojení k internetu: .....................................................2061.72 Kč

honorář (KD) ...............................................................28 000.00 Kč
honorář (DV) ...............................................................16 000.00 Kč
honorář (BK) ...............................................................16 000.00 Kč

natáčení Rozhovorů Britských listů .................................4500.00 Kč

modernizace a správa serveru (MP)...............................10 000.00 Kč

výdaje na práci v ČR (JČ) .............................................30 000.00 Kč



Zůstatek k 31.10. 2018:  197 962.12 Kč 

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2016


2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015  2016