Dostal jsem velké množství souhlasných reakcí na svůj článek "Co se změnilo od dob normalizace?". Argumentuji v něm, že velká část národa má úplně jiný názor na politiku a na současný život v České republice, než co národu prezentují české sdělovací prostředky.

Uvažuji během svého pobytu v ČR nad tím, jaký je rozdíl mezi českými a západními médii. Myslím, že už to mám. Dobrá západní média ohledávají skutečnost, ptají se obyčejných lidí na názor a pak se snaží to, co se kolem novinářů děje, analyzovat a reflektovat.

Čeští novináři většinou ne. Ti realitu ignorují, protože mají v hlavě utkvělou představu, jak věci jsou nebo mají být. A neustále lidi poučují o tom, co si mají myslet. Není divu, že jdou lidem média tak silně na nervy.

Hovořil jsem o tom včera na Olomoucké univerzitě s jedním čtenářem Britských listů. "Můj tatínek byl celý život 'podvratný živel', 'pravicový oportunista', řekl mi tento čtenář. Ani otec ani matka nikdy nebyli ve straně. Po pádu komunismu ho okamžitě začali označovat za 'starou, bolševickou strukturu'".

Vyprávěl mi tento příběh:

"Protože rodiče nikdy nebyli ve straně, ani já jsem nikdy nebyl v Pionýru ani v SSM. Když mi bylo asi deset let, zasedl si na mě učitel v naší škole, zavolal mě do kabinetu a naléhal na mě, abych mu vysvětlil, proč nechci vstoupit do Pionýra. Vymlouval jsem se, že nemám čas, že chodím do hudební školy a tak... To mu nestačilo. 'Ostatní také chodí do hudební školy. Ty mi přiznáš, proč nechceš do Pionýra, a dokud to nepřiznáš, budeš po škole.' Učitel žáka zadržoval v kabinetě mimo vyučování asi hodinu. Chlapec to večer vyprávěl otci. "Myslel jsem si - bylo mi deset - že se tatínek bude zlobit, že jsem svou motivaci tomu učiteli neřekl. Tatínek se ale nesmírně rozčílil a druhý den šel do školy."

Jakmile ho příslušný učitel uviděl, snažil se před ním utéci. Otec se ale nedal, učitele dostihl a zahnal ho do kabinetu. "Co si to dovolujete terorizovat mého syna a nutit ho do Pionýra," křičel na něho. "To je v rozporu se všemi závěry XVI. sjezdu KSČ! Budu si na vás stěžovat! Jdu na krajský výbor strany!" A taky si tam stěžoval a učitel pak chlapci už dali s Pionýrem pokoj.

A pointa tohoto příběhu? Koncem roku 1989, v době pádu komunismu, se tento nadšený neostalinista stal předsedou místního "demokratického" Občanského fóra...

Vezměte si z toho takové poučení, jaké chcete...

To jsou příběhy na román. Proč se o tom v českých médiích nepíše?

Když jsem přijel v úterý odpoledne do Ostravy, jeden starší pán v tramvaji nahlas nadával na Američany. Svým humanitárním bombardováním z výšky 5000 metrů jim vůbec nejde o obyčejné lidi, tvrdil. V Iráku, v Bosně - bylo to úplně stejné v letech 1942-45 tady v Ostravě. Prý zamýšleli vybombardovat průmyslové objekty, zničili však množství činžáků a ohrožovali civilní obyvatelstvo. "Nálety byly vždycky od půl desáté tak do dvou. Kličkoval jsem tady u kavárny Elektra mezi bombami. Celá tato ulice byla zničena."

Tolik vox populi.

Proč to není v novinách?