Stejně jako v obou svých předchozích celovečerních filmech je Sláma fascinován chudobou a obyčejností českých lidí, především na venkově. Stejně jako v jeho předchozích dvou celovečerních filmech Divoké včely a Štěstí se například i ve Venkovském učiteli objevuje motiv neexistence koupelny s tekoucí teplou a studenou vodou. (Stejně jako v Divokých včelách, i ve Venkovském učiteli nosí postava kyblíky s teplou vodou do místnosti, aby se někdo mohl umýt; ve Štěstí hlavní hrdina koupelnu jako gesto vzdoru proti nepřízni okolností buduje -- neexistence moderní koupelny jako by byl, v důsledku svého opakování, typický slámovský motiv, neformální metafora omezenosti lidské existence...)

I tento nejnovější Slámův film je výpověď o nekonečném boji lidských protagonistů proti entropii. "Vzdělávací" vyznění filmu spočívá v tom, že nás Sláma energicky přesvědčuje, že je lidským údělem a povinnosti proti nepříznivým okolnostem, které se neustále zhoršují, často kvůli náhodnému činu s nepředvídatelnými následky, bojovat -- a nejúčinněji to dokážeme, když se za všech okolností dokážeme vůči svým bližním chovat jako lidi -- to znamená s velkou mírou lásky a tolerance.

Tohle všechno bylo v jisté míře přítomné i v předchozích Slámových filmech, jenže ve Venkovském učiteli je to sdělováno prostřednictvím zatím nejvyzrálejšího narativu. Divoké včely byly v podstatě jen sérií statických, atmosferických "živých obrazů", polodokumentárního ohledávání toho, jak lidé žijí ve vesnici kdesi na severovýchodní Moravě v podmínkách skoro naprosté ubohosti. Štěstí přidalo kontrast mezi chudou, omezenou existencí lidí, kteří zůstávají lidští a nechtějí se zaprodat, a "mladými perspektivními podnikateli", kteří tím, že se zaprodají "mamonu" svou lidskost ztrácejí. Ve filmu Štěstí to Sláma sděloval už dobře vyvinutým příběhem.

Ve Venkovském učiteli je narativ ještě propracovanější a zralejší. Je systematicky budován na momentu překvapení. Postavy jednají na základě určité konkrétní motivace, která však po jistou dobu není divákovi zpřístupněna. Když se doví, proč se dané skutečnosti udály, je to překvapivé. Narativ programově funguje touto metodou. Recenzentovi to ztěžuje práci, protože vám nemohu prozradit, o co ve filmu jde a k jakým náhlým zvratům v příběhu dochází, neboť bych vám ten film zkazil.

Jde však -- jako u Slámy vždycky -- o mezilidské vztahy a o jejich kultivaci. "Každý někoho potřebuje" -- praví reklamní slogan k tomuto filmu a snímek je ilustrací této skutečnosti. Zároveň varováním a naléháním, abychom, stůj co stůj, navzdory chybám a ranám, které svou slabostí svým blízkým způsobíme, šířili vždycky vřelost a lásku.

Hlavní postava filmu, asi třicetiletý učitel Petr, odejde z důvodů, které se vyjeví až později, učit z pražské střední školy na základní školu na vesnici. Určitou kritikou Slámova filmu by mohlo být, že hlavní postavu zase hraje Pavel Liška (i když, vím, je to jeden z nejlepších současných českých herců) a zase představuje v podstatě tentýž charakter jako v předchozích Slámových filmech, především ve Štěstí - vlastně je to postava, kterou poprvé zobrazil v hlavní roli v Gedeonově snímku Návrat idiota. Je to jemný, citlivý, nevýrazný mladý muž, který je zosobněním dobra. Když se děje něco nekalého, snaží se proti tomu zasáhnout, ale nemá dostatečnou průraznost a většinou nevítězí. Ve Venkovském učiteli má tato liškovsko-gedeonovsko-slámovská postava ovšem dobré důvody, proč se chová právě tímto způsobem.

Na venkově se učitel Petr (Pavel Liška) sblíží se stárnoucí vesnickou chovatelkou krav Marií, hraje ji Zuzana Bydžovská. Je to -- opět typicky -- žena bez manžela. Ten ji a syna terorizoval a pak, k úlevě obou, zahynul v opilosti při autonehodě. Znovu, jako v mnoha nedávných a současných českých filmech, se tu objevuje motiv nedostatečných mužů a marného ženského hledání úspěšného partnera. Frustrovaný a s hlubokým pocitem méněcennosti je i Mariin dospívající syn, jemuž "venkovský učitel" pomůže svou méněcennost do jisté míry překonat a udělat úspěšně maturitu. Všechno jako by spělo ke zdárnému vyústění, pak ale udělá učitel Petr neočekávaně něco strašného -- ve chvilkové slabosti podlehne svým pudům -- a skoro všechno se zhroutí. Je zapotřebí intenzivního úsilí, aby se situace napravila.

Jak jsem uvedl v úvodu, Venkovský učitel je znovu, v podstatě, politický -- či společenský -- pamflet. Sláma asi svým filmem nezkoumá skutečnost. Má o ní apriorně určité představy, které pociťuje velmi silně, a svůj příběh konstruuje tak, aby nás o svých názorech přesvědčil a dal nám najevo, co je podle jeho filozofie v životě nejdůležitější a jak se máme chovat. Mně tato aprioristická tendence v Slámově filmu nevadí -- zvlášť, pokud dochází k ilustraci Slámových aprioristických myšlenek zralým, propracovaným, složitým a promyšleným příběhem. Zdá se mi, že je toto dobrý film, udrží vás v pozornosti a v napětí a přiměje vás k zamyšlení -- už tím, že jsou jeho motivy navzájem prokomponovány tak složitě, že vás to přímo nutí se nad strukturou a posláním tohoto filmu zamyslet.