30. 3. 2007
Marx nebyl prorok, ale ...reakce na článek Petra Kužela "Marx nebyl prorok ani historicista"
S potěšením sleduji rozvíjející se debatu o Marxově myšlenkovém odkazu na Britských listech. Nedá mi to, abych nezareagoval na příspěvek Petra Kužela „Marx nebyl prorok ani historicista“, speciálně na Kuželovo tvrzení „nenajdeme v ní (rozuměj v Marxově koncepci) ... žádný dějinný automatismus. Neplatí ani to, že by nutně muselo dojít k socialistické revoluci, ani to, že bude nutně vytvořena komunistická společnost.“ Petr Kužel pro toto své tvrzení hledá poctivě oporu přímo v Marxových výrocích. Připouštím, že nalezené citáty Kuželovu stanovisku neodporují. Problém je ale v tom, že se dají dobře a zhusta nalézt i výroky, které svědčí o opaku a které mne vedou k tomu, že Marxe vnímám jednoznačně jako materialistu a deterministu, jehož myšlenkový vývoj byl podpořen mohutným rozvojem vědy a techniky i na tomto základě vyrůstajícím racionalismem. |
Pro Marxe (oproti Engelsovi a řadě dalších „marxistů“) není výrazný rozdíl mezi přírodními a společenskými zákony, nebo jak on sám říkal říká zákony historickými. I ekonomický vývoj byl pro něj přírodním procesem. Stačí si vzít I. svazek Kapitálu, kde mluví o „přírodních zákonech kapitalistické výroby.“ Marx byl podle mého názoru přesvědčen, že je možno podobně jako v přírodovědě najít hybné síly, studovat potenciály a nakonec formulovat zákony a zákonitosti společenského vývoje. Marx byl přesvědčen, že správná cesta k vědeckému zkoumání společenského života vede přes zkoumání jeho materiálního obsahu, výrobního procesu. A tady byl přesvědčen, že našel klíč k zákonitostem společenského vývoje. Následující pasáž z předmluvy k Marxovu spisu Ke kritice politické ekonomie bývá někdy považována za „definici“ historického materialismu; rozhodně je v ní ale obsažena většina Marxových vývodů, které Petr Kužel popírá. „Celkový výsledek, k němuž jsem dospěl a který, když už ho bylo dosaženo, mi pak byl při studiích vodítkem, se dá stručně formulovat takto: Ve společenské výrobě svého života vstupují lidé do určitých, nutných, na své vůli nezávislých vztahů, výrobních vztahů, které odpovídají určitému vývojovému stupni jejich materiálních výrobních sil. Souhrn všech těchto výrobních vztahů tvoří ekonomickou strukturu společnosti, reálnou základnu, nad níž se zvedá právní a politická nadstavba a které odpovídají určité formy společenského vědomí. Způsob výroby materiálního života podmiňuje sociální, politický a duchovní životní proces vůbec. Bytí lidí není určováno jejich vědomím, nýbrž naopak, jejich vědomí je určováno jejich společenským bytím. Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy nebo - což je jen právní výraz toho - s vlastnickými vztahy, uvnitř nichž se dosud pohybovaly. Z forem vývoje výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou ekonomické základny dochází pomaleji nebo rychleji k převratu celé ohromné nadstavby. Při zkoumání takových převratů musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v ekonomických výrobních podmínkách, který se dá přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a vybojovávají ho. Jako neposuzujeme individuum podle toho, co si samo o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou epochu převratu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak, toto vědomí musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy. Společenská formace nikdy nezaniká dříve, než se rozvinuly všechny výrobní síly, jimž poskytuje dost prostoru, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují dříve, dokud se materiální podmínky jejich existence nevylíhly v lůně staré společnosti samé. Proto si lidstvo ukládá vždy jen takové úkoly, které může vyřešit, neboť při přesnějším zkoumání se vždycky ukáže, že úkol sám vzniká jen tam, kde jsou materiální podmínky k jeho řešení už dány nebo kde jsou alespoň v procesu vznikání. V hrubých obrysech je možno označit asijský, antický, feudální a moderní buržoazní výrobní způsob za progresívní epochy ekonomické společenské formace. Buržoazní výrobní vztahy jsou poslední antagonistická forma společenského výrobního procesu, antagonistická nikoli ve smyslu individuálního antagonismu, nýbrž ve smyslu antagonismu vyrůstajícího ze společenských životních podmínek individuí; avšak výrobní síly vyvíjející se v lůně buržoazní společnosti vytvářejí zároveň materiální podmínky k řešení tohoto antagonismu. Touto společenskou formací tedy končí předhistorie lidské společnosti.“ Tolik tedy Marxův citát. Na jeho základě nemám pochyb o Marxově přesvědčení, že kapitalismus skončí sociální revolucí, jakmile pro to budou vytvořeny materiální podmínky a jakmile si to lidé dříve či později uvědomí a konflikt produkčních sil a vztahů vybojují. I v uvedeném citátu mluví Marx o podmínkách, na něž naráží i Kužel. U Marxe to jsou ale materiální podmínky nových výrobních vztahů, tedy materiální podmínky nové základny. A tyto vztahy jsou součástí bytí lidí, které podle Marxe jednoznačně určuje vědomí - tedy v poslední instanci. Marxův pohled na společenský vývoj se vyvíjel s časem a měnily se některé jeho formulace. Ty pozdější, v jakém smyslu je výrobní způsob určujícím momentem společenského vývoje, byly zřetelně mírnější, ale hlavní smysl se neměnil. Petr Kužel správně citoval část Engelsova dopisu Blochovi z roku 1890. Škoda jen, že s ním čtenáře neseznámil šířeji: „... Podle materialistického pojetí dějin je v poslední instanci určujícím momentem v dějinách produkce a reprodukce skutečného života. Ani Marx, ani já jsme nikdy více netvrdili. Překrucuje-li to nyní někdo v tom smyslu, že prý ekonomický moment je jedině určujícím momentem, přeměňuje onu větu v nic neříkající, abstraktní a absurdní frázi. Ekonomická situace je základem, avšak rozličné momenty nadstavby: politické formy třídního boje a jeho výsledky - ústavy stanovené vítěznou třídou po vyhrané bitvě atd. - právní formy a pak zejména reflexy všech těchto skutečných zápasů v mozcích zúčastněných, politické, právní, filosofické theorie, náboženské názory a jejich další rozvedení v systém dogmat, také působí na průběh dějinných zápasů a v mnoha případech převážně určují jejich formu. Je tu vzájemné působení všech těchto momentů, v němž nakonec celým nekonečným množstvím náhod (t. j. věcí a událostí, jejichž vnitřní vzájemná spojitost je tak vzdálená nebo tak těžko dokazatelná, že ji můžeme považovat za neexistující a pomíjet ji) se prosazuje jako nutnost ekonomický pohyb.“ Čtenář jistě zaregistroval, že podle Engelse (Marx už byl sedm let po smrti) nadstavba vlastně rozhoduje pouze a především o formě dějinných zápasů. V zásadě se dá podle mne povědět, že Marx na svých zásadních stanoviscích trval až do konce svého života. On sám zhodnotil svůj celkový přínos v dopise Weydemeyerovi těmito slovy: „Pokud jde o mne, nepatří mi zásluha, že jsem objevil existenci tříd v moderní společnosti, ani zásluha, že jsem objevil jejich vzájemný boj. ... Můj přínos spočívá jen v tom, že jsem dokázal:
Jen pro dokreslení a na závěr: Marx 14. března 1883 zemřel a byl pohřben vedle své ženy na hřbitově Highgate v Londýně. Hlavní řeč na pohřbu měl Bedřich Engels. Vyberme z proslovu část, ve které hodnotil Marxův teoretický přínos: „Jako Darwin objevil zákon vývoje organické přírody, tak objevil Marx vývojový zákon lidských dějin: prostou skutečnost, dosud skrytou pod ideologickými nánosy, že lidé musí jíst, pít, bydlet a šatit se, dříve než mohou provozovat politiku, vědu, umění, náboženství atd.; že tedy výroba bezprostředních hmotných životních prostředků, a tím každý daný stupeň hospodářského vývoje národa nebo epochy tvoří základnu, z níž se vyvinula státní zřízení, právní názory, umělecké a dokonce i náboženské představy lidí oné doby a z níž proto také musí být vysvětlovány, a nikoli naopak, jak se dělo dosud. Nedosti na tom. Marx objevil též zvláštní pohybový zákon dnešního kapitalistického výrobního způsobu a jím vytvořené měšťácké společnosti. Objevem nadhodnoty bylo náhle do věci vneseno jasno, zatímco všechny dřívější výzkumy jak měšťáckých ekonomů, tak i socialistických kritiků byly blouděním v temnotách.“ Snažil jsem se, milý čtenáři, krátce vysvětlit, proč je můj pohled na Marxe trochu jiný než pohled Petra Kužela. Končím Marxovou větou pod Kritikou gothajského programu: „Promluvil jsem a spasil jsem svou duši“. |
Komunistická idea a její reflexe v politice i teorii | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
30. 3. 2007 | Marx nebyl prorok, ale ... | Milan Neubert | |
29. 3. 2007 | Když Potůček naslouchal antikomunistům mezi bývalými komunisty | Štěpán Kotrba | |
28. 3. 2007 | Marx nebyl prorok ani historicista | Petr Kužel | |
26. 3. 2007 | Marx prorok rozhodně nebyl | Milan Valach | |
21. 3. 2007 | Dvojí tvář prorokova -- filosof Marx si vulgarizaci nezaslouží | Luděk Toman | |
19. 3. 2007 | Marx a zákony | Milan Valach | |
16. 3. 2007 | Prorok Karel Marx | Luděk Toman | |
5. 3. 2007 | Dialektika není nevědecká, musí se jí ale rozumět | Michael Kroh | |
5. 3. 2007 | Marxisté všech zemí, nemýlíte se? | Uwe Ladwig | |
2. 3. 2007 | Nekonečná bída antikapitalismu | Luboš Zálom | |
2. 3. 2007 | Argumenty Josefa Víta jsou omezené | Jiří Holý | |
2. 3. 2007 | Trojí bída komunismu III. aneb nacionalismus některých obhájců Marxe | Bohuslav Binka | |
2. 3. 2007 | Mýlil se Marx? | Milan Valach | |
1. 3. 2007 | Trojí bída komunismu II. | Bohuslav Binka | |
1. 3. 2007 | Trojí bída hlubinného ekologa | Michael Kroh |
Karl Marx | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
30. 3. 2007 | Marx nebyl prorok, ale ... | Milan Neubert | |
28. 3. 2007 | Marx nebyl prorok ani historicista | Petr Kužel | |
26. 3. 2007 | Marx prorok rozhodně nebyl | Milan Valach | |
21. 3. 2007 | Dvojí tvář prorokova -- filosof Marx si vulgarizaci nezaslouží | Luděk Toman | |
19. 3. 2007 | Marx a zákony | Milan Valach | |
16. 3. 2007 | Prorok Karel Marx | Luděk Toman | |
5. 3. 2007 | Dialektika není nevědecká, musí se jí ale rozumět | Michael Kroh | |
5. 3. 2007 | Marxisté všech zemí, nemýlíte se? | Uwe Ladwig | |
2. 3. 2007 | Nekonečná bída antikapitalismu | Luboš Zálom | |
2. 3. 2007 | Argumenty Josefa Víta jsou omezené | Jiří Holý | |
2. 3. 2007 | Trojí bída komunismu III. aneb nacionalismus některých obhájců Marxe | Bohuslav Binka | |
2. 3. 2007 | Mýlil se Marx? | Milan Valach | |
1. 3. 2007 | Trojí bída komunismu II. | Bohuslav Binka | |
1. 3. 2007 | Trojí bída hlubinného ekologa | Michael Kroh | |
1. 3. 2007 | Trojí bída antikomunismu | Josef Vít |