Kdysi, za vlády Miloše Zemana, se v Lidovém domě scházela skupinka asi dvaceti sociálních demokratů, strana má odbornou komisi pro otázky církví a náboženských společností. Před nějakými osmi lety se pokusila tato několikačlenná skupina pod vedením senátora Doc. PhDr. Karla Flosse spolu s poradcem Petry Buzkové Martinem Profantem přesvědčit dvě desítky církevních hodnostářů, převážně evangelických a husitských, že je jim sociální demokracie přátelsky nakloněna. Nicméně nic z toho nebylo, neb se křesťané od přítomných sociálních demokratů včetně mne dozvěděli, že programová východiska strany vycházejí mimo jiné z principu sekularity, rovnosti, osvícenectví a tradic dělnického hnutí, obsahují požadavky feministického hnutí... a dovolávají se Marxe.

Odtažitý vztah ČSSD k církvím uznal i sám ex-senátor Floss, když ve sborníku z konferencí o vztahu státu a církví v roce 2006 přiznal, že programové dokumenty ČSSD se o církvích zmiňují pouze jednou větou :"V zájmu harmonického rozvoje společnosti je v tomto směru žádoucí spolupráce i s křesťanskými církvemi a jinými humanisticky orientovanými náboženstvími." (kap. 1.2:1. dlouhodobého programu - Humanismus). Vše ostatní ve Flossově vystoupení už ale jsou pouze soukromé názory a interpretace stařičkého filosofa... Pro skutečnou pozici ČSSD irelevantní. Při vší úctě.

Společnost pro dialog církve a státu, Karel Floss: Vztah státu a církví v programu ČSSD in: ZDE

Dnes je církevní komise v hierarchii ústředních odborných komisí ČSSD pouhou subkomisí podřazenou pod kulturní komisi. Paroubkovo okázalé "husitství" se bere v rámci tolerance jako jeho soukromá věc, která se stranickým programem a stranickým životem nemá nic společného. Strana se ještě v roce 2003 hrdě hlásila k Marxovi. A o nějaké křesťanské platformě nikdo v ČSSD nic neví a ani se nikde na stranické půdě dodnes nijak neprezentovala.

Mezinárodním fórem sdružujícím sociálně demokratické a socialistické strany z celého světa je Socialistická internacionála založená roku 1864 ( International Working Men's Association - známá jako 1. Internacionála, First Socialist International) a obnovená roku 1951. V prvním odstavci její Deklarace základních principů stojí:

Myšlenka na socialismus zaujala mysl lidí na celém světě, podporovala úspěšná politická hnutí, rozhodně zlepšila životy pracujících lidí a žen , a přispěla k formování 20. století.

Ani slovo v celém dokumentu o křesťanství. V souvislosti s evropským integračním procesem jsou dnes národní strany členských států Evropské unie sdruženy v Evropské straně sociálně demokratické (PES). V základním dokumentu Deset principů pro naši společnou budoucnost , který byl předložen Poulem Nyrupem Rasmussenem a Jacquem Delorsem, přijat na kongresu PES v Oporto v prosinci 2006 a který je volebním programem pro evropské volby v roce 2009, není ani slovo o křesťanství. Stejně tak v dokumentu, nazvaném "Nová sociální Evropa"

Demokracie sociální, nikoliv klerikální

Bezbožní nejsou ti, kteří pohrdají bohy mas, nýbrž ti, kteří mínění mas připisují bohům.

Sama ČSSD je - ve shodě s ostatními socialistickými a sociálně demokratickými stranami Evropy - programově multikulturně tolerantní a ostentativně nekonfesní - o náboženství se vyjadřuje pouze v souvislosti s Listinou základních práv a svobod a rovností všech lidí (kap. 1.2.5. dl. prog. - Rovnost všech lidí v důstojnosti, svobodě a právech) , jinak chce hledat východiska a protilátky proti důsledkům dehumanizujícího pojetí současného euroatlantického kulturního a náboženského prostoru.

Dlouhodobý program ČSSD "Otevřenost novým výzvám -- věrnost tradici" ZDE

Akcentuje vytvoření vzdělanostní společnosti - šíření poznatků vědy jako "protiváhy objevujících se antiscientistních nálad ve společnosti. O rituálech hovoří pouze jako o kulturním dědictví, o církvích hovoří pouze jako o objektu politiky a především o soukromí každého. ČSSD se oproti tomu otevřeně hlásí k ideji demokratického socialismu, vyzdvihuje emancipační význam dělnického hnutí i dalších sociálních hnutí, ekologických a mírových hnutí . Hlásí se otevřeně k ideálům Socialistické internacionály.

Sociální demokracie má své duchovní kořeny v antické demokratické filozofii, židovsko-křesťanské etice, v renesanci a reformaci, v humanistické a osvícenecké tradici, v deklaracích práv člověka a občana velkých revolucí 17. a 18. století, v evropském socialismu a v národních i mezinárodních zkušenostech dělnického hnutí a jeho stran.

Dlouhodobý program ČSSD "Otevřenost novým výzvám -- věrnost tradici" ZDE

Původní znění z roku 2003 bylo daleko konkrétnější a ostřejší. Jednoznačně se odkazovalo i na Marxe:

Evropský demokratický socialismus má své duchovní kořeny v antice, židovsko-křesťanské etice, v renesanci a reformaci, v humanistické a osvícenské tradici, v Deklaraci práv člověka a občana z roku 1789, v Marxově učení o historii a společnosti a v národních i mezinárodních zkušenostech dělnického hnutí a jeho stran. Socialismus převzal od liberalismu dva z jeho základních principů: víru v pokrok a politickou svobodu. Odmítal však akceptovat jeho individualismus, posvátnost soukromého vlastnictví a požadavek, aby stát zasahoval do hospodářství jen minimálně.

Církví a náboženskou společností je v ČR chápáno

" ... dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování a duchovní služby".

§ 3 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností ZDE

V těch několika větách je řečeno vše podstatné. Z nich plyne, že církve nejsou v republice subjektem politiky ani jakéhokoliv jiného obecného vztahu vůči státu. Nezajímají ho. Text výše uvedených programových formulací ČSSD ve znění schváleném XXXI.sjezdem ČSSD v březnu 2003, i když rozředěný texty z programového zasedání rozšířeného ÚVV ČSSD 29. ledna 2005 na tom prakticky nic nezměnil. ČSSD v podstatě řadí církve mezi instituce občanské společnosti a kultury.

Česká společnost obecně není nakloněna rozsáhlému vydávání majetku církvi. Řešení církevních otázek přiřazuje nejmenší důležitost ze všech. Církvím nedůvěřuje více než 50% občanů. Náboženský život je naprosto lhostejný 59,2% občanů, na první místo ho řadí pouze 0,8%, další 4,1% ho řadí na druhé místo. Více než čtyři z pěti dotázaných (85 %) jsou pro snížení věkové hranice trestní odpovědnosti mládeže pod 15 let, přičemž téměř polovina respondentů je pro toto snížení "rozhodně". Sedm oslovených občanů z deseti se domnívá, že žena má právo rozhodnout se o svém těhotenství sama. Že má žena mít právo se sama rozhodnout o interrupci (zabití nenarozeného dítěte dle křesťanů), tvrdí 72% občanů. Od roku 1990, kdy názor, že žena má právo sama se rozhodnout o umělém přerušení těhotenství, podporovaly dvě třetiny Čechů, vzrostla podpora tomuto tvrzení o dvanáct procentních bodů. Pouze 1% se domnívá, že interrupce by měla být zakázána a 5%, že interrupci lze povolit jen v případě ohrožení života ženy. Stabilně klesá podpora výroku, že interrupce by měla být zakázána -- v roce 1990 ho podpořilo 5 %, v roce 2007 již pouhé 1 % dotázaných. Mezi svobodnými muži se chce ženit pouze 64 % dotázaných a tento počet se dále snižuje. S výrokem že "nesezdaní lidé by neměli spolu žít" nesouhlasí 62 % tázaných. Tři pětiny nesouhlasí s tím, že "pro výchovu dětí je důležitý sňatek rodičů". Odstup ve vztahu k homosexuálům má pouze 34 % osob a také tento počet se každoročně snižuje. 62 % občanů přiznává právo homosexuálů na registrované partnerství. 14,6% rozhodně souhlasí a 43% občanů spíše souhlasí s euthanasií. Jen 10% rozhodně nesouhlasí... Výzkumy nalezne čtenář na serveru CVVM.

CVVM: Česká společnost k interrupcím ZDE

Cíle a prostředky

Politika je budoucím právem a právo je více či méně úspěšně realizovanou politikou

Sociální demokracie není příliš smířena se stávajícím stavem, kdy církve působí jako organizační součásti rozpočtové sféry státu. Členské základně je dlouhodobě nejbližší model odluky státu a církve po francouzském vzoru, nicméně bez neuvážených a neodpovědných církevních restitucí, prolamujících 25. 2. 1948. Vnitřní provoz církví (kultovní činnosti) by měli financovat sami členové církví.

V dlouhodobém horizontu se v ČSSD uvažuje o půl až jednoprocentních daňových asignacích v rámci daňové povinnosti platby daně z příjmu fyzických osob či dobrovolné dani nad rámec povinného daňového státního odvodu pro církve, kulturní, sportovní, vzdělávací a sociální služby - jako o účinném "motivačním prvku". Církevním příspěvkem nejsou obecně zatíženy všechny fyzické osoby -- plátci daně z příjmu. Platí pouze ti, kteří se tak dobrovolně rozhodnou. Výše církevního příspěvku je odvozena z příjmů člena církve. Církevní příspěvek zajišťuje adresnost a stoprocentní směřování výnosu ve prospěch konkrétní církve. Prudký nárůst prostředků vydávaných ze státního rozpočtu na financování činnosti církví je zejména důsledkem dosud neregulovatelného růstu počtu duchovních. Církve při přípravě rozpočtu pouze nahlásí počty duchovních a na tyto počty ministerstvo kultury dle platových tříd a stupňů propočte celkovou výši příspěvku v daném roce. Stát nemá nástroj, kterým by ovlivňoval počty duchovních. Přitom počet věřících stále klesá. V nutnosti omezit tuto nadměrnou solidaritu státu v rámci rozpočtové podkapitoly ministerstva kultury se ČSSD shodne nejen na levici, ale i s ODS... V Británii, Nizozemí či Francii, ale i Irsku či Portugalsku žijí církve pouze z darů a sbírek.

Péči o památky by měly hradit církve jako majitelé těchto památek a přispívat by měl i stát - podle zákona o ochraně památek. Na tomto prvku solidární platby se shodnou všichni. A všichni zároveň souhlasí, že se tak musí dít za stejně rovných podmínek a ve stejném režimu, jako u všech ostatních necírkevních památek. Doposud rozpočtová kapitola Všeobecná pokladní správa obsahuje speciální položky na opravy a rekonstrukce církevních památek, další prostředky vyčleňuje každoročně rozpočet ministerstva kultury v Programu záchrany architektonického dědictví. Nezanedbatelné prostředky vydávají ze svých rozpočtů i kraje a obce. Školská, zdravotnická a humanitární činnost církví by měla podléhat stejným pravidlům, jako činnost jiných neziskových organizací, pracujících v těchto oblastech. Doposud rozpočtová kapitola ministerstva školství mládeže a tělovýchovy zahrnuje dotace církevním školám. Výuku náboženství jako volitelného předmětu na necírkevních školách si musí hradit církve samy v plném rozsahu. Stejně tak činnost duchovních ve věznicích či v armádě, pokud se rozhodnou tyto činnosti provozovat.

Štěpán Kotrba: V čem je navrhované majetkové vypořádání s církvemi prospěšné pro stát či daňového poplatníka? ZDE

Od svého vzniku v roce 1918 nebyla Československá republika ani později Česká republika svázána s žádnou církví. Z politických stran se k církvi přihlásily po "sametu" pouze ČSL, KDU a KDS. S klerikály koketovala částečně i Paroubkova mateřská strana, Česká strana socialistická. Lidovci dožívají - z 80000 členů už je jejich počet méně než poloviční. KDU se sloučila s ČSL, čímž onen nezadržitelný vývoj poněkud zpomalila. KDS se rozplynula v ODS a je zde tolerována jako minorita. Počet aktivně praktikujících věřících prozatím zabezpečuje KDU-ČSL její parlamentní působení. Nicméně nezadržitelně klesá s tím, jak se věk členů blíží či překračuje průměrný věk dožití. Od roku 1991 došlo k poklesu věřících o 1,4 mil. osob. Mládež je v naprosté většině sekulární a hedonistická. Společnost dlouhodobě v naprosté většině nepreferuje propojení církve a státu . Politická budoucnost ČSSD uprostřed sjednocujících se politik Evropské unie je v PES - Evropské sociální demokracii a v Socialistické internacionále. A tam nemá nacionálně orientovaný socialismus ani křesťanský konzervativismus místo. Naštěstí.

Pro naprostou většina občanů tohoto státu je víra či nevíra intimním soukromím, nikoliv politickou fanglí. Budujme proto stát v duchu idejí Masaryka, nikoliv Háchy. A proto se ohledně Paroubkových výroků na téma křesťanské předsednické kamarilly v ČSSD ztotožňuji s lidoveckým volebním heslem Třikrát a dost.

Štěpán Kotrba: Krizová komunikace české katolické církve, smlouva s Vatikánem a ošukaní chlapečci ZDE

volební program ČSSD 2006 Jistoty a prosperita - prezentace PDF