8. 12. 2007
BUSHOVI PORADCIAmerika tvrdě promarnila ve věci Íránu svou šanciDnes večer: Jak se katastrofický scénář George Bushe o jaderném Íránu rozložil před jeho očima, informoval v pátek večer pořad televize BBC Newsnight. Bushova vláda se dostala tento týden do naprosté slepé uličky odhadem amerických výzvědných služeb, které se vyjádřily, že Írán není jaderným nebezpečím. Zpráva uvedla, že Írán zastavil svou práci na vývoji jaderných zbraní v roce 2003, ale může ji kdykoliv obnovit. Bílý dům osciloval mezi zlořečením Íránu a vyjednáváním s ním. Občas dělal obojí zároveň, i když byl dialog tajný, někdy se odehrával prostřednictvím třetí strany. Náš reportér Peter Marshall je ve Washingtonu, hovoří tam s informovanými osobami v Bílém domě o tom, jak a proč se rozložila americká zahraniční politika vůči Íránu. |
Reportér: Před několika týdny varoval George Bush, že se Írán možná chystá zahájit třetí světovou válku. Nyní informovaly jeho výzvědné služby, že Írán pravděpodobně zastavil svůj jaderný program před čtyřmi lety. Novinář v Bílém domě: Nemůžete být obviněn, že jste tuto hrozbu přeháněl a nejste znepokojen, že to ochromuje důvěryhodnost Spojených států? George Bush: Írán byl nebezpečný, Írán je nebezpečný a Írán bude nebezpečný, jestliže bude mít znalosti nutné k výrobě jaderných zbraní. Reportér: Toto je íránské velvyslanectví ve Washingtonu. Je uzavřeno od té doby, co se Američané na americkém velvyslanectví v Íránu stali rukojmími. Už téměř tři desetiletí jsou vztahy mezi USA a Íránem na tomto diplomatickém bodu mrazu. A nyní je budoucnost nejistější než kdy předtím. Hovořili jsme s informovanými osobami, které prováděly americkou zahraniční politiku vůči Iránu za George Bushe s jestřáby i s holubicemi, a obě skupiny se shodují, že informace od výzvědných služeb z tohoto týdne způsobily, že se americká zahraniční politika vůči Íránu zcela rozložila. A, různou měrou, obě strany z toho obviňují George Bushe. Na předměstích ve Virginii žije mnoho amerických státních úředníků, kteří vytvářejí americkou politiku. Než se vzali a přestěhovali se sem, Flynt Leverett a Hillary Mannová byli klíčovými osobami, které tvořily americkou zahraniční politiku vůči Íránu. Hillary Mannová se podílela na tajných vyjednáváních s íránskou stranou. Flynt Leverett byl vysokým poradcem v Bílém domě. Nyní oba konstatují, že byla Amerika ponížena. Flynt Leverett: Amerika přišla o svou důvěryhodnost. Přišla o důvěryhodnost mezinárodně. Vypadá slabě. Vytváří dojem, že sebou jen tak bezcílně háže do různých stran. Má vládu, která -- rád bych se mýlil -- není ochotna tak radikálně změnit kurs, aby tyto katastrofické chyby napravila. Reportér: Takže co se bude dít po celý další rok: Hillary Mann: Během nadcházejícího roku budeme potenciálně na cestě ke konfliktu. S Íránem se jednat nebude a mezinárodní komunita neví, co má dělat: je opravdu ochromena americkým postojem, který není důvěryhodný. Reportér: Do doby před několika týdny byl poradcem pro Írán pro Dicka Cheneyho David Wurmser. Zatímco Leverett a Mannová jsou mainstreamoví konzervativci, Wurmser je neokonzervativec. Ale i on souhlasí, že Amerika vyrobila spoušť. David Wurmser: Na výzvědných odhadech je něco svou podstatou chybného a nebezpečného. Je nebezpečné je zveřejňovat. Když jsou prozrazeny. Tento ale nebyl prozrazen, ten byl oficiálně zveřejněn. Reportér: Ale Bílý dům se rozhodl, že to udělá. Wurmser: Rozhodl to zveřejnit Bílý dům, ale na tom je něco velmi nebezpečného, a to hned dvakrát. Zaprvé, jako bývalý výzvědný profesionál, vím, že výzvědní pracovníci, kteří píšou tyto zprávy, vždykcy to píší s nějakou politickou kalkulací. Vědí, že to, co píší, může skončit ve veřejné doméně. Reportér: Takže Bílý dům podle vás udělal chybu, že tuto zprávu zveřejnil? Wurmser: Byla to velká chyba. Promarněné příležitosti
Za scénou, během roku 2001, měly Spojené státy a Írán společný cíl. Obě země nenáviděly Taliban. Hillary Mannová byla v OSN. Hillary Mann: Byl tam můj íránský kolega a můj ruský kolega. Spolu jsme prosazovali co nejpřísnější sankce proti Talibanu. Reportér: A Írán vám při tom pomáhal? Hillary Mann: Íránci nám nesmírně silně pomáhali. Jejich vliv byl klíčový. Íránci i Rusové byli nesmírně důležitými, klíčovými partnery. A byli dokonce ještě energičtější při svém odporu proti Talibanu a ve své ochotě bojovat proti Talibanu než USA. Reportér: Pak přišel den 11. září. Hillary Mann: Byli jsme evakuováni, šla jsem pěšky domů a zatelefonoval mi při té cestě můj íránský protějšek. Ptal se, jestli jsem v pořádku, vyjádřil své zděšení nad tím útokem. Íránci mi pak sdělili asi o čtrnáct dní později, že udělali rozhodnutí, že nám budou bezpodmínečně pomáhat, že nám budou poskytovat bezpodmínečnou podporu, budou dělat všechno, co budeme potřebovat. Flynt Everett: Mně se zdálo, že tohle je opravdická příležitost. Že bychom s Íránci mohli spolupracovat ve snaze dosáhnout našich společných cílů v Afgánistánu, proti al Kajdě. Ale mohli jsme toho také využít jako otevřené dveře. Reportér: Když Amerika provedla invazi do Afghánistánu, svědčí Mannová, íránský diplomat nabídl Spojeným státům, že je bude informovat o cílech, které by měli Američané bombardovat. V této době jednala Hillary Mannová s Íránci pravidelně každý měsíc, v Ženevě a v Paříži. I poté, co prezident Bush označil Írán za člena "osy zla", jednání pokračovala. A pak Írán Spojeným státům nabídl svou obrovskou nabídku. Hillary Mannová: Írán nabídl, že zastaví svou hmotnou podporu pro organizace jako Hamas, Hizbollah a Islámský džihád. Musíte si uvědomit, že tou dobou Evropská unie nezakazovala hmotnou podporu z Evropy pro Hamas. Írán nabídl přísnější postoj vůči těmto organizacím než jaký zastávala Evropská unie. Reportér: Myslel to Írán vážně? Hillary Mannová: Jsem přesvědčena, že to mysleli naprosto vážně. Reportér: Jak na to reagoval Bílý dům? Flynt Leverett: Bílý dům to nebyl ochoten přijmout. Nebyla vydána na to žádná oficiální americká reakce. Reportér: Bílý dům řekl: Nejednejte s těmito lidmi, musejí se vzdát stejně všeho terorismu? Leverett: Ten argument jsem slýchával v Bílém domě často. Reportér: Dobrý argument? Leverett: Ne, protože to v podstatě znamená, že ty problémy nikdy nevyřešíte. Nikdy nedosáhnete skutečné změny íránského chování. A znamená to, že nemůžete provádět diplomacii, zaměřenou na vyřešení těchto problémů. Reportér: Když se Leverett a Mannová pokusili zveřejnit to, co se stalo, v deníku New York Times, poté, co z vlády z frustrace odstoupili, Bílý dům to zcenzuroval. Jestřábi soustředění kolem viceprezidenta Cheneyho tvrdí, že jakákoliv nabídka z Íránu byla jen iluzí. Wurmser: Myslím, že s Íránci neexistoval nikdy ohledně této velké nabídky žádný otevřený vyjednávací proces. Reportér: No, oni říkají, že neexistoval, protože jste nedovolili, aby se to stalo. Polovina vlády nechtěla s Íránem vůbec vyjednávat, protože jste byli tak úporně spojení s myšlenkou "osy zla". Pokuyd Írán nabízel, že přeruší kontakty s organizacemi Hamas, s Islámským džihádem, s organizací Hezbollah, nabízel, že se zbaví teroristů, to nebyla vážná nabídka? Wurmser: Ne, protože jde o daleko víc. Musejí se přiznat k terorismu z minulosti. V Teheránu jsou lidé, kteří nám musejí být vydáni. Reportér: Ať to bylo jakkoliv, v Teheránu nyní triumfuje prezident Ahmadinedžád. Zdůrazňuje, že americká výzvědná zpráva, podle níž Írán přestal vyvíjet jaderné zbraně před čtyřmi roky, je vítězstvím Íránu nad Amerikou. Flynt Leverett je přesvědčen, že Amerika promarnila své šance. Flynt Leverett: Všechno to byla jen politika biče. Írán se musí stoprocentně vzdát. Nebyl tam žádný cukr. Amerika nenabídla žádné strategické nabídky, v důsledku nichž by byly ústupky pro Írán výhodné. Reportér: Ale je možné říci, že Írán přestal v roce 2003 vyvíjet jaderné zbraně v důsledku amerických hrozeb. Flynt Leverett: Je však nepopiratelné, že Írán dál vyvíjí jadernou technologii pro elektrárny. V roce 2003 nekupovali odstředivky. Neobohacovali uran. A myslím, že kdybychom bývali s Íránem vyjednávali, v roce 2003 jsme s nimi mohli uzavřít dojednanou dohodu o jaderných otázkách, která by zabránila nebezpečí šíření jaderných zbraní. Teď je to daleko obtížnější, protože íránský jaderný program, i když je zaměřen jen na palivo, je daleko pokročilejší. Reportér: Takže americká vyjednávací pozice vůči Íránu je dnes daleko slabší než dříve. Wurmser: Je nutno přiznat, že je tomu tak. Moderátorka ve studiu: Amerika je nyní v daleko slabší vyjednávací pozici. Co se bude teď dít s americkou zahraniční politikou v krátkodobé perspektivě? Reportér: No, americká zahraniční politika vůči Íránu bude klopýtat dál, beze změny, avšak zpod ní byl vytažen koberec. Americký prezident stále nepřímo vyhrožuje, že použije proti Íránu vojenskou sílu, jako poslední možnost, tato hrozba musí zůstat na stole, ale ta hrozba je stále víc nepřesvědčivá. Nikdo neočekává, že Amerika podnikne vojenské akce proti Íránu, když všech jejích šestnáct výzvědných služeb konstatovalo, že cílem vojenských akcí mělo být zabránit realizaci íránského jaderného vojenského programu, který ale podle nich byl zastaven před čtyřmi lety. A proč bylo výzvědným službám dovoleno tuto zprávu zveřejnit? Byla oficiálně zveřejněna, protože jinak by byla neoficiálně prozrazena. Americké výzvědné služby zuří ohledně toho, co se stalo s výzvědnými informacemi ohledně Iráku, mají pocit, že jejich informací bylo zneužito, a nedovolí, aby k něčemu podobnému došlo znovu. Moderátorka: Je tedy možné, že až do příchodu nové vlády nedojde v americké zahraniční politice vůči Íránu ke změně? Reportér: Je to víc než možné. Tento prezident, jak jsme slyšeli, provádí politiku biče a nikoliv cukru. A ten bič -- to jediné, co měl, se mu teď rozbil. Z ideologických důvodů je proti vyjednávání s Íránem, a i kdyby změnil názor, nikdo ho už neposlouchá, protože je stále slabší, jak míjejí měsíce. Írán je nyní ve velmi silném postavení. Evropané, Němci, Francouzi a do určité míry Britové, budou dál na straně Ameriky, prosazují americké sankce proti Íránu, jenže je důležité, že Rusko a Čína ty sankce nechtěly schválit v minulosti a určitě je neschválí ani teď. |