Nesouhlasím tak docela. Přesněji, nemyslím si, že čistě vnitrostranické spory zelených hrají nějakou významnější roli, než mají ve skutečnosti. Nemyslím si, že právě tohle lidem nejvíce na zelených vadí. Jsou tu přece i jiné strany, a tam se vnitrostranicky "sváruje" často tak, že se jednomu až protáčejí panenky. A nic se neděje, vždy se to nějak nazve, zažehlí, vysvětlí, eventuelně překroutí. Už si tak nějak zvykáme - čímž nechci říci, že se mi to líbí.

Jinou otázkou je předvolební program, předvolební sliby zelených, kvůli nimž je vlastně mnoho lidí volilo. S nadějí v něco jiného, než je dosavadní politický guláš na české scéně. A díky těm voličům, kteří jim uvěřili, se zelení překvapivě dostali do parlamentu. Jen díky tomu má taková pidistrana tolik poslanců.

Podle mého názoru a názoru lidí, s nimiž o tom hovořím, vůbec není pravda, že Martin Bursík "dostal" zelené do politiky a teď mu to někdo kazí, revoltuje, zviditelňuje se, ničí plody jeho práce, kuje pikle, nedokáže se oprostit od emocí...a podobně, to cituji z médií, to nejsou má slova.

Vnitrostranické spory předsedy SZ a jeho arogantní připomínky k oponentům v SZ já osobně beru jako jeho hněv a povýšený údiv nad tím, že mu jeho straníci působí problémy v jeho cestě k vlastním politickým cílům - nepřikyvují na všechno, nehodlají být koaličně - servilně povolní, dokonce mají své vlastní názory a to navíc zelené.

(Jestli to tak půjde dál, bude nakonec muset přestoupit do už čtvrté strany - jenže do které, že? Nejlépe někam, kde nemají ani Republikovou radu, ani nepořádají stranické sjezdy s jejich ne-příjemnými závěry.)

Podle mého názoru Martin Bursík, Kateřina Jacques, Jaromír Štětina a pár jiných, zezadu po-dobných kličkujícím zajícům, se sami zasloužili o to, že preference SZ jsou právě takové, jaké dnes jsou, a že nadále klesají. (Parlamente, adieu!)

Já to tak vidím - ale asi o nic nejde. Jak konstatovala ke klesajícím preferencím v článku jedna funkcionářka SZ: "...to není nic znepokojivého..."

Martin Bursík bude v neděli 25. května v Borovně sedět v pořadu Otázky Václava Moravce mezi Alexandrem Vondrou a Cyrilem Svobodou - a jak jinak, bude obhajovat radar.

Ten radar, o němž jemu osobně skupina přírodovědců zajisté vědecky fundovaných poskytla mnoho údajů a varování o zkáze, jakou radar přinese chráněné flóře a fauně Brd.

Ten radar, proti němuž stojí prakticky všechny strany evropských Zelených. Ten radar, proti němuž protestují dnes tři čtvrtiny národa - voličů, kteří od předsedy SZ očekávali něco naprosto jiného, než servilnost a pyšné přehlížení, jaké předvádí nyní.

Samozřejmě že v Borovně v neděli budu. A bude mi potěšením, pokud mě ČT připustí ke slovu, otázat se Martina Bursíka, jak si se svým "zeleným" svědomím srovnává fakt, že patří k malé sku-pince koaličních politiků, která si uzurpovala moc a kašle na všechno - na lidi, na jejich zdraví, na jejich bezpečí, na demokracii, na parlament, na presidenta, na přírodu - a hodlá zdevastovat vše okolo sebe nejen nám, ale i příštím generacím.

Pokud tedy ovšem ví, co tím slovem "svědomí" myslím.

Pokud ne, to by pak "znepokojivé" bylo.