Ve svém původním článku se podivoval nad tím, jak může Marx současně odhalovat zákonitosti vývoje lidské společnosti a zdůrazňovat přitom význam lidské aktivity. Právě na tuto otázku jsem mu odpověděl poukázáním na to, že stejný princip najde jak při uplatňování zákonitostí vývoje lidské společnosti, tak dokonce i při průběhu přírodních procesů. Míra energie, vstupující do procesu, rozhodne o rychlosti jeho průběhu. Pokud má něco věcného k tomuto vysvětlení a je schopen dokázat, že je tomu jinak, nechť tak učiní. Zatím jsme se od něj dočkali jen záplavy naprosto nepodložených hodnocení.

Psát za současné krize kolem zdrojů energií, že analogie se vstupem energie do systému je nesprávná, má skutečně kouzlo nechtěného. Rozdíl oproti příkladu s přírodním procesem zde sice je, totiž v tom, že část energie je lidmi z okolního prostředí aktivně získávána (část ji přichází samovolně -- např. sluneční záření), ale na principu urychlení vývoje a zdůraznění významu lidské aktivity, která přitom vůbec není v rozporu s platností zákonitostí vývoje lidské společnosti, to nic nemění.

O podstatě Marxovy filosofie diskuse zatím nebyla, což je jasné již z druhé věty mého původního článku. Ale jak říká lidové přísloví, kdo nechce pochopit, je to horší, než když pochopit nedokáže.

Několik poznámek k dalším ideologickým klišé, kterým pan Toman podléhá.

Svobodu jako poznanou nutnost chápali mnozí starší filozofové dávno před Marxem a pan Toman by to měl vědět, když již se pouští do této diskuse. U Marxe má pak toto poznání úzkou souvislost s tím, že zákonitosti lidské společnosti, i když jsou platné, nevylučují význam lidské aktivity.

Podobně naprosto nechápe význam tvrzení o stranickosti lidského poznání. Pokud se ovšem jeho znalost tohoto výroku neopírá o četbu příruček pro stranické školení někdy z doby normalizace či ještě starších. Marx rozlišoval pravdivé poznání a ideologii. Pravdivé poznání prospívá těm, kteří usilují o demokratizaci a humanizaci lidské společnosti. Je tomu tak proto, že stejným směrem "jde" samotný vývoj lidské společnosti řídící se pro něj platnými zákonitostmi. Toto pravdivé poznání, o jehož pravdivosti rozhodují fakta, logická nerozpornost a úplnost, je tedy v zájmu tříd utlačených. Naopak, třídy vládnoucí, které usilují o zachování svého postavení, vytvářejí lživý obraz skutečnosti, který ji představuje jako nejlepší ze všech možných světů a jako svět, k němuž neexistuje žádná lepší alternativa. Pravda tedy je nutná a výhodná pro ovládané. Nekonzistentní směs částečných pravd i naprostých lží je nástrojem, ideologií, s jejíž pomocí se vládnoucí třídy snaží ovládat myšlení ovládaných a odvrátit je tak od boje za jejich vlastní zájmy. Ostatně právě tento ideový boj vidíme i v souvislosti se spory kolem americké protiraketové základny.

V tomto smyslu je tedy pro Marxe, a jen v tomto smyslu, poznání stranické, což znamená, že pravda je pro někoho výhodná a pro jiné ne. Důkazy těchto tvrzení ve formě vlastních Marxových výroků najde zájemce jak ve vlastních Marxových pracích, tak i v mé knize Marxova filosofie dějin , kde také najde výklad podstaty Marxovy filosofie. O té se zde zatím nepsalo nic.

Tvrzení o Marxovi jako náboženském mysliteli je již jen čistá manipulace s více významy slova víra. Pokud tím pan Toman myslel skutečně víru náboženskou, pak jej vyzývám, aby předpoložil důkazy ve formě citací z Marxových textů, jak jsem to pro svá tvrzení například udělal já ve výše zmíněné knize a jak je to ostatně běžné v každém serióznějším článku.