Na základě mých zkušeností z desítek empirických sociologických výzkumů se domnívám, že minimálně 30 - 40% populace si není schopno samostatně vytvářet mínění, názory a postoje, ale jejich názory jsou výsledkem systematického působení médií na čtenáře, posluchače a diváky. Reflexe tohoto mediálního tlaku je nepřímo závislá na věku, vzdělání a inteligenci. To znamená, že čím je občan méně inteligentní, méně vzdělaný a mladší, tím více je přesvědčen, že jeho názory jsou výsledkem pouze jeho myšlení a nejsou ničím ovlivněny. Člověk vzdělaný, inteligentní a s dostatečnou životní zkušeností je schopen uvědomit si vnější vlivy na utváření vlastních názorů a postojů.

V řadě výzkumů a ve svých dřívějších pracích jsem se zabýval vlivem médií na společnost a na člověka (Sak.P.a kol., Člověk a vzdělání v informační společnosti, Praha, 2007) a stejně jako řada jiných autorů jsem psal o tom, že média jsou schopna produkovat nejen reklamu, ale také životní styl, nebo vytvořit popovou hvězdu či politika. V letošní prezidentské volbě došlo poprvé k absolutnímu naplnění těchto možností médií při vytvoření umělé politické persóny.

Mediálně virtuální stvoření politika připomíná výrobu věnce. Jádro věnce ze slámy je skutečný základ-kostra. To se však musí překrýt květy a zeleným chvojím. Tak jako je skutečný věnec ze slámy překryt květy a zeleným chvojím, tak reálný člověk a jeho život musí být překryt produkce expertního týmu a spolupracujících médií.

Požadavek "nevyčuhování slaměné reality života" z mediálního artefaktu splňoval Jan Švejnar velmi dobře. I to málo z reality, které však prosáklo, působilo kontraproduktivně a čouhalo jako sláma z bot. Otec-agent STB, médii dramaticky zveličované rozhodnutí, že pokud bude zvolen prezidentem, vzdá se amerického občanství. Normální by přece bylo vzdát se občanství nejpozději před přijetím kandidatury. Nešťastné také bylo v televizním pořadu s J.Švejnarem, když za důkaz vztahu k České republice a důkaz snahy napomoci české společnosti, byla J.Švejnarem prezentována výchova špičkového ekonoma, který byl vyšetřován v souvislosti s vytunelováním téměř miliardy českých korun z českého finančního ústavu.

Vystupování Jana Švejnara a jeho projevy byly během kampaně stále "hladší", stále méně kontroverzní a dokonalosti svého druhu dosáhl projev při vlastní volbě. Projev byl velice kultivovaný a sofistikovaný a těžko by se hledal někdo, komu by ve vlastním projevu něco vadilo, s čím by nesouhlasil. Současně však za vyřčenými slovy a větami nebylo cítit živého člověka, který by tyto myšlenky vymyslel a který by jimi žil. Když při projevu Jan Švejnar pozvedl ruku, provokovalo to k představě, jak mediální odborník označil v projevu místo, kde je třeba ruku zvednout. Projev bez ducha a bez života mohl přečíst kdokoliv a kdekoliv a umím si představit, že kdyby ho četl např. Jiří Adamíra či Eduard Cupák, tak by dosáhl ještě vyššího účinku. Nadsázkou řečeno, kdyby to bylo možné, divák by měl chuť podívat se dozadu, kde se zastrkuje klíček, kterým se TO natahuje či hledat, jak se ten dokonalý robot ovládá. Během kampaně tým odborníků vyprodukoval jakousi "mediální politickou Barbínu", do níž si občané mohli promítnout své frustrace a naděje. Celou kampaň a tvorbu produktu lze rozdělit do několika etap.

V první etapě Jan Švejnar není ohlášeným kandidátem a v anketě na serveru Aktuálně cz. má několik stovek preferenčních hlasů v době, kdy hlasy pro Václava Klause a Jiřího Dienstbiera na prvních dvou místech v anketě přesahují sto tisíc.

V druhé etapě se Jan Švejnar stává kandidátem Strany zelených, média o něm informují a v průzkumech veřejného mínění se pro něho vyslovuje kolem 10 - 12% respondentů. V tomto okamžiku končí spontánní mediální procesy.

V třetí etapě se stává Jan Švejnar kandidátem ČSSD a nastupuje tým odborníků a propojení volebního týmu s médii. Masivní nástup Jana Švejnara do médií, především do televizních zábavných pořadů a týmem propracované vystupovaní v těchto pořadech nese své ovoce. Pak přicházejí na řadu agentury výzkumu veřejného mínění, které přinášejí správné výsledky o strmém vzestupu preferencí. Server Aktuálně cz. opakovaně přináší výsledky výzkumu, který "pro něho dělají odborníci z Olomoucké Univerzity". Takto označený výzkumný subjekt působí asi tak věrohodně, jako v reklamě uváděná tvrzení: "Univerzita Karlova vědecky potvrdila, že nejzdravější je minerálka XY". Na konci článků uveřejňovaných na serveru Aktuálně.cz o názorech ve společnosti a o preferencích je větička, že výzkum byl prováděn v Praze, Brně a Bruntále. Pokud chci závěry z výzkumu generalizovat na celou populaci, musím mít reprezentativní výběrový soubor a ne soubor z Prahy, Brna a z Bruntálu.

Zaměření volební kampaně na populaci, ač voliteli jsou poslanci a senátoři, bylo novinkou. Šlo o vytvoření silného mediálního a společenského tlaku na parlament a na sněmovnu. Scénář, který byl z procesů kampaně odvoditelný, připomínal rukopis scénáristů takových akcí jako byla Krize ČT a "propasírování" Strany zelených do parlamentu. Týmy a média stojící za Janem Švejnarem odvedla skvělou práci a dosáhla vynikajících výsledků. Získaly preference zhruba všech občanů, jejichž názor je závislý na médiích. Rozdíl mezi počátečními 12% a zhruba 50% preferencí při vlastní volbě je ta část voličů, o něž jde při každých volbách. Volební kampaně nesměřují na politicky vyhraněné občany, ale na ty nerozhodnuté, nevyhraněné, orientované na média. Tým a spřátelená média si tak ověřila metodiku, know how, a při volbách, kde budou rozhodovat sami občané, mají vysokou pravděpodobnost, že ne občané ale ONI rozhodnou volby.

Domnívám se, že volba prezidenta v roce 2008 je v české politice přelomová. Je to poprvé, kdy tým marketingových, mediálních a PR odborníků v těsné součinnosti s médii vytvořil mediálně virtuální produkt - politickou persónu - a úspěšně ji implantoval české veřejnosti.