29. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 2. 2008

Volba prezidenta 2008, exces, či nový trend?

Čas od času dojde ve společnosti k události, která v ní vyjeví výrazněji než každodenní její život nové nastupují jevy a procesy. Tak tomu bylo také při letošní volbě prezidenta, včetně předcházející prezidentské kampaně. O celé události bylo napsáno mnoho článků, komentářů, a vlastní prezidentská volba byla mimořádně zdokumentována on line. Vlastní přenos události byl prokládán komentátory a nejrůznějšími odborníky ze studia. Přesto se domnívám, že doposud nebyla upřena dostatečná pozornost na některé podstatné stránky celé události. Proto se chci v tomto článku věnovat jevům, které doposud byly mimo pozornost jak veřejnosti tak i odborníků a médií a které jsou dle mého názoru důležitější než vlastní výsledek prezidentské volby.

Na základě mých zkušeností z desítek empirických sociologických výzkumů se domnívám, že minimálně 30 - 40% populace si není schopno samostatně vytvářet mínění, názory a postoje, ale jejich názory jsou výsledkem systematického působení médií na čtenáře, posluchače a diváky. Reflexe tohoto mediálního tlaku je nepřímo závislá na věku, vzdělání a inteligenci. To znamená, že čím je občan méně inteligentní, méně vzdělaný a mladší, tím více je přesvědčen, že jeho názory jsou výsledkem pouze jeho myšlení a nejsou ničím ovlivněny. Člověk vzdělaný, inteligentní a s dostatečnou životní zkušeností je schopen uvědomit si vnější vlivy na utváření vlastních názorů a postojů.

V řadě výzkumů a ve svých dřívějších pracích jsem se zabýval vlivem médií na společnost a na člověka (Sak.P.a kol., Člověk a vzdělání v informační společnosti, Praha, 2007) a stejně jako řada jiných autorů jsem psal o tom, že média jsou schopna produkovat nejen reklamu, ale také životní styl, nebo vytvořit popovou hvězdu či politika. V letošní prezidentské volbě došlo poprvé k absolutnímu naplnění těchto možností médií při vytvoření umělé politické persóny.

Mediálně virtuální stvoření politika připomíná výrobu věnce. Jádro věnce ze slámy je skutečný základ-kostra. To se však musí překrýt květy a zeleným chvojím. Tak jako je skutečný věnec ze slámy překryt květy a zeleným chvojím, tak reálný člověk a jeho život musí být překryt produkce expertního týmu a spolupracujících médií.

Požadavek "nevyčuhování slaměné reality života" z mediálního artefaktu splňoval Jan Švejnar velmi dobře. I to málo z reality, které však prosáklo, působilo kontraproduktivně a čouhalo jako sláma z bot. Otec-agent STB, médii dramaticky zveličované rozhodnutí, že pokud bude zvolen prezidentem, vzdá se amerického občanství. Normální by přece bylo vzdát se občanství nejpozději před přijetím kandidatury. Nešťastné také bylo v televizním pořadu s J.Švejnarem, když za důkaz vztahu k České republice a důkaz snahy napomoci české společnosti, byla J.Švejnarem prezentována výchova špičkového ekonoma, který byl vyšetřován v souvislosti s vytunelováním téměř miliardy českých korun z českého finančního ústavu.

Vystupování Jana Švejnara a jeho projevy byly během kampaně stále "hladší", stále méně kontroverzní a dokonalosti svého druhu dosáhl projev při vlastní volbě. Projev byl velice kultivovaný a sofistikovaný a těžko by se hledal někdo, komu by ve vlastním projevu něco vadilo, s čím by nesouhlasil. Současně však za vyřčenými slovy a větami nebylo cítit živého člověka, který by tyto myšlenky vymyslel a který by jimi žil. Když při projevu Jan Švejnar pozvedl ruku, provokovalo to k představě, jak mediální odborník označil v projevu místo, kde je třeba ruku zvednout. Projev bez ducha a bez života mohl přečíst kdokoliv a kdekoliv a umím si představit, že kdyby ho četl např. Jiří Adamíra či Eduard Cupák, tak by dosáhl ještě vyššího účinku. Nadsázkou řečeno, kdyby to bylo možné, divák by měl chuť podívat se dozadu, kde se zastrkuje klíček, kterým se TO natahuje či hledat, jak se ten dokonalý robot ovládá. Během kampaně tým odborníků vyprodukoval jakousi "mediální politickou Barbínu", do níž si občané mohli promítnout své frustrace a naděje. Celou kampaň a tvorbu produktu lze rozdělit do několika etap.

V první etapě Jan Švejnar není ohlášeným kandidátem a v anketě na serveru Aktuálně cz. má několik stovek preferenčních hlasů v době, kdy hlasy pro Václava Klause a Jiřího Dienstbiera na prvních dvou místech v anketě přesahují sto tisíc.

V druhé etapě se Jan Švejnar stává kandidátem Strany zelených, média o něm informují a v průzkumech veřejného mínění se pro něho vyslovuje kolem 10 - 12% respondentů. V tomto okamžiku končí spontánní mediální procesy.

V třetí etapě se stává Jan Švejnar kandidátem ČSSD a nastupuje tým odborníků a propojení volebního týmu s médii. Masivní nástup Jana Švejnara do médií, především do televizních zábavných pořadů a týmem propracované vystupovaní v těchto pořadech nese své ovoce. Pak přicházejí na řadu agentury výzkumu veřejného mínění, které přinášejí správné výsledky o strmém vzestupu preferencí. Server Aktuálně cz. opakovaně přináší výsledky výzkumu, který "pro něho dělají odborníci z Olomoucké Univerzity". Takto označený výzkumný subjekt působí asi tak věrohodně, jako v reklamě uváděná tvrzení: "Univerzita Karlova vědecky potvrdila, že nejzdravější je minerálka XY". Na konci článků uveřejňovaných na serveru Aktuálně.cz o názorech ve společnosti a o preferencích je větička, že výzkum byl prováděn v Praze, Brně a Bruntále. Pokud chci závěry z výzkumu generalizovat na celou populaci, musím mít reprezentativní výběrový soubor a ne soubor z Prahy, Brna a z Bruntálu.

Zaměření volební kampaně na populaci, ač voliteli jsou poslanci a senátoři, bylo novinkou. Šlo o vytvoření silného mediálního a společenského tlaku na parlament a na sněmovnu. Scénář, který byl z procesů kampaně odvoditelný, připomínal rukopis scénáristů takových akcí jako byla Krize ČT a "propasírování" Strany zelených do parlamentu. Týmy a média stojící za Janem Švejnarem odvedla skvělou práci a dosáhla vynikajících výsledků. Získaly preference zhruba všech občanů, jejichž názor je závislý na médiích. Rozdíl mezi počátečními 12% a zhruba 50% preferencí při vlastní volbě je ta část voličů, o něž jde při každých volbách. Volební kampaně nesměřují na politicky vyhraněné občany, ale na ty nerozhodnuté, nevyhraněné, orientované na média. Tým a spřátelená média si tak ověřila metodiku, know how, a při volbách, kde budou rozhodovat sami občané, mají vysokou pravděpodobnost, že ne občané ale ONI rozhodnou volby.

Domnívám se, že volba prezidenta v roce 2008 je v české politice přelomová. Je to poprvé, kdy tým marketingových, mediálních a PR odborníků v těsné součinnosti s médii vytvořil mediálně virtuální produkt - politickou persónu - a úspěšně ji implantoval české veřejnosti.

                 
Obsah vydání       29. 2. 2008
2. 3. 2008 Občanská sdružení kritizují postup památkových úřadů Petr  Kužvart
1. 3. 2008 Hlavní dodavatel plánované základny Boeing přišel o mamutí zakázku pro Pentagon Karel  Dolejší
29. 2. 2008 "Tak trochu jiná" euroatlantická diplomacie v Sýrii: Brzeziński a Paroubek Štěpán  Kotrba
1. 3. 2008 Michael  Marčák
29. 2. 2008 Kubiceho zpráva: Stížnost proti odfláklému stanovisku Rady Českého rozhlasu Štěpán  Kotrba
29. 2. 2008 K čertu s Komersem aneb jaký má názor etická komise Syndikátu novinářů
29. 2. 2008 Rhizome aneb Kauza bratří Mašínů pohledem českých novinářů Josef  Švéda
29. 2. 2008 Kdy je třeba zaplnit jalovými diskusemi mediální prostor Štěpán  Kotrba
29. 2. 2008 Litujete svých obětí? Proč ne? Josef  Brož
29. 2. 2008 Sic semper (ale skutečně) tyrannis !
29. 2. 2008 Český helsinský výbor protestuje proti medaili udělené Mašínům
29. 2. 2008 Bratří Mašínové jako průkopníci metod al Kajdy Lukáš  Lhoťan
29. 2. 2008 Volba prezidenta 2008, exces, či nový trend? Petr  Sak
29. 2. 2008 Přestaňte si číst o tom, jak jsou hloupí, a něco dělejte Ondřej  Hausenblas
29. 2. 2008 Joseph Stiglitz: Jaká je pravá cena války v Iráku
29. 2. 2008 Nepouštět k mezinárodním jednáním české premiéry bez certifikátu kvality! Vladislav  Černík
29. 2. 2008 School of Americas - škola zabijáků a masové hroby v Panamě aneb zavádění demokracie po americku Jana  Ridvanová
29. 2. 2008 K souvislostem shromáždění neonacistů v Plzni dne 1.3.2008
29. 2. 2008 Proč (ne)byl v Plzni zakázán pochod tzv. neonacistů František  Řezáč
29. 2. 2008 Slovo dnes nemá žádnou váhu Anna  Jančaříková
29. 2. 2008 Pojďme bojovat za demokracii Monika  Binke
29. 2. 2008 Wikitopol Bohumil  Kartous
2. 3. 2008 Urážení, které nikomu neprospěje Petr  Wagner
29. 2. 2008 Pomluva i realita
29. 2. 2008 Porodnice -- skryté reklamní prostředí Tereza  Šimíková
29. 2. 2008 Noc vítězů, neboli Od uměleckého díla k rozmanitosti pohledu na dnešní svět Uwe  Ladwig
29. 2. 2008 11 Jiří  Studený
29. 2. 2008 Postmodernismus je něco, co už bylo Boris  Cvek
29. 2. 2008 Postmodernismus? Lukáš  Zádrapa
28. 2. 2008 Postmodernismus: Jaký je dnešní svět? Jan  Čulík
29. 2. 2008 Proč je pro americké vízum třeba chodit?
29. 2. 2008 Pochod neonacistů Plzní ignorujte Aleš  Hess, Milada  Emmerová
28. 2. 2008 Táhni, blbe: dva politici, dvě nadávky Karel  Košťál
28. 2. 2008 Máme dva prezidenty. Oba jsou nacionalisté Ondřej  Slačálek
28. 2. 2008 Bursík: "Kdybychom dělali, co chtějí voliči, byli bychom jen pasivní, populistickou vládou" Vladimír  Tupáček
28. 2. 2008 Plány ministerstva zdravotnictví ohrožují vzdělávání budoucích lékařů
28. 2. 2008 Blokační minorita Petr  Wagner
28. 2. 2008 Vzpomínka na Karla Kryla
28. 2. 2008 Kterak Topolánek bagatelizuje zkušenost totality Bohumil  Kartous
27. 2. 2008 Sloučení škol v Unhošti je pohrdáním názorem občanů
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008

Sdělovací prostředky RSS 2.0      Historie >
29. 2. 2008 Volba prezidenta 2008, exces, či nový trend? Petr  Sak
29. 2. 2008 Kubiceho zpráva: Stížnost proti odfláklému stanovisku Rady Českého rozhlasu Štěpán  Kotrba
28. 2. 2008 Sněmovně přibude návrh na odvolání Ladislava Jíši z Rady Českého rozhlasu Štěpán  Kotrba
22. 2. 2008 Vzkaz TV Prima: Než takovéto zprávy, to raději žádné   
21. 2. 2008 Barbora Tachecí je pryč. A co Rada? Irena  Ryšánková
21. 2. 2008 Češi jsou přesyceni reklamou v elektronických médiích   
21. 2. 2008 Rozhlas by měl otevřít diskusi o tom, jak by měl Radiožurnál vypadat Boris  Cvek
15. 2. 2008 Jiřina Jirásková pokřtí Lucii Bílou v roli malé černé gorily   
13. 2. 2008 Stálá komise pro sdělovací prostředky bude rozhodovat o odvolání Marie Ptáčkové Štěpán  Kotrba
12. 2. 2008 Je DAB digitální rozhlasové vysílání slepou uličkou?   
9. 2. 2008 Studio ČT poskytuje podporu Václavu Klausovi Bohumil  Kartous
8. 2. 2008 Prohlášení ČRo k vyjádřením redaktora Miroslava Konvaliny   
8. 2. 2008 Konvalina chce vysvětlení svého odvolání? Může ho mít. Štěpán  Kotrba
8. 2. 2008 Volba prezidenta ČR: K čemu je neaktuální Český rozhlas? Jakub  Rolčík
6. 2. 2008 Čurdová: Na výchovu dětí většina médií rezignovala Irena  Ryšánková

Klaus versus Švejnar - prezidentské volby 2008 RSS 2.0      Historie >
29. 2. 2008 Volba prezidenta 2008, exces, či nový trend? Petr  Sak
18. 2. 2008 Cesta do pravěku Bohumil  Kartous
17. 2. 2008 Volba Klause objektivem fotoaparátu - jak se kdo tvářil při druhé volbě Štěpán  Kotrba
16. 2. 2008 Pehe zveřejnil protestní nótu: vztahy Česka s USA se prý po zvolení Klause zhorší Štěpán  Kotrba
15. 2. 2008 Kdo se bojí Václava Klause ? Ivan  Veselý
15. 2. 2008 Jana Bobošíková: Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti, když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem Jana  Bobošíková
15. 2. 2008 Embargo je formou lži Jiří  Maštálka
15. 2. 2008 Václav Klaus: Jsme už úplně jinde, jen na to, co bylo předtím, nějak příliš rychle zapomínáme Václav  Klaus
14. 2. 2008 Komunista Maštálka: Pouze politik, který si "zašpinil" ruce pravicovou politikou minulých let, dokáže něco změnit Jiří  Maštálka
13. 2. 2008 Jana Bobošíková na Hrad! ...? Jan  Hamáček
13. 2. 2008 Chladné ANO pro radar i NATO je totéž, co teplé NE - rozhodně nikterak vřelé vztahy k USA Martin  Martínek
13. 2. 2008 Rozpadlé NATO už Spojeným státům jako zástěrka neposlouží   
13. 2. 2008 Bobošíková jako zkouška pevnosti hlasů koalice i opozice Štěpán  Kotrba
13. 2. 2008 Komunisté na Topolánkově cestě do ztracena Lubomír  Novotný
12. 2. 2008 Kde se berou v sociální demokracii odpadlíci? Jan  Makovička