|
8. 4. 2008
O tom, co je v literatuře hodnotné, nerozhodují ti, kteří ji čtou, ale ti, kteří ji píšíNemám sebemenší náladu se pouštět do diskuse o problémech současné literatury, ať už české či cizí, a i kdybych měl, tak si nemyslím, že Britské listy pro ni jsou to správné místo. Jelikož jsem ale to, co napsal Štefan Švec a co víceméně opakuje Hana Tomšů, slyšel na své poslední návštěvě Čech, v růžovém či bleděmodrém, od mnoha lidí, kteří se většinou nějakým způsobem živí nebo alespoň snaží živit psaním o literatuře a jelikož se domnívám, že je to hledisko politováníhodně neinformované, povrchní a pomýlené, rád bych alespoň (na porovnání) zveřejnil následující citáty od tří básníků. |
|
Nakonec o tom, co je v literatuře hodnotné ultimativně nerozhodují ti, kteří ji čtou nebo kteří o ni píší, ale ti, kteří ji píší. A tak tomu, ať už se to někomu líbí či ne, bylo po tisíciletí. Lidé psali, tvořili, vymýšleli matematické teorie, předávali si z generace na generaci zkušenosti, kritéria vkusu, krásy a řemesla, bez ohledu na režimy, mecenáše, odměny, slávu a přízeň čtenářů. Dokonce se odvážím říct, a to je patrně parafráze autora jehož jméno si nevybavuji, že celá lidská kultura a civilizace byly vytvořeny ne díky výše zmíněným, ale jim navzdory. Umění je bezpochyby nejkrásnější, ale také nejhorší iluze. Jasnost díla závisí na hledisku, které člověk zaujme, když je posuzuje. Proč upírat tvůrci, že jeho hledisko je nejlepší. Proč se chce, aby zaujal hledisko obecenstva, hledisko, které je nekonečně rozmanité, zatímco jeho je jediné? Pierre Reverdy Teprve když víme, do jaké šíře byl jistý způsob vyjádření doveden -- dejme tomu -- v půltuctu velkých literatur, začínáme mít schopnost poznat, zda má posuzované dílo rozměr velkého umění... Hloupé nebo provincionální soudy o umění vycházejí z víry, že velké umění musí být právě takové jako umění, k jehož ctění byli kritici vychováni. Ezra Loomis Pound Umělecké dílo je dobré, vzniklo-li z nutnosti... umělecky zážitek jest tak neuvěřitelně blízko pohlavnímu, při jeho bolu a jeho rozkoši, že oba jevy jsou vlastně jen různými formami jedné a téže touhy a blaženosti... Rainer Maria Rilke * Citováno podle knihy Sto moderních básníků, Adolf Kroupa, Nakladatelství Československý spisovatel 1967 |
