První deflorace

Stačí dohledat projevy onoho "hrdiny" před "plyšákem" a po něm. Stačí konfrontovat jeho touhu zrušit NATO, nebo být prostředníkem v komunikaci CIA a KGB. Postavit pomník neutralitě formou dvou dohod československé rozvědky. Na jedné straně dohodou s KGB, na druhé straně dohodu s CIA. Obojí ale nejde naráz, zvlášť když BND je za humny, drží na řadu lidí kompromateriály a Italům předá naivní křesťanský ministr vnitra seznam českých rezidentů v zahraničí... Diletanti takto v prvních chvílích vládli.

Havel chtěl zvrátit dějinnou logiku bipolárního světa, dokud mu nevysvětlili, že to nejde. Potud je pravdivá paralela mezi ním a Dubčekem. Dubček si to nechal vysvětlit v Moskvě, Havel ve Washingtonu. Dubčeka při tom věznili, Havla při tom oslavovali. Výsledek byl stejný: u Dubčeka pendrekový zákon po návratu a trapný odchod do zatrpklého privátu, u Havla privatizační zákony, rozpad Československa a rozpad OF na politické partaje. Davidovo srdce nad Hradem, posléze zakryté jako otazník. NATO se nerozpadlo, české a slovenské zbrojovky (ač zdecimované) vyrábět a vyvážet zbraně nepřestaly. Svět se s vládou Václava Havla v Československé pomlčkové republice nestal lepší a Havel nebyl jmenován generálním tajemníkem OSN. Dlouhodobý plán I. správy FMV na jednu z největších operací české tajné služby nevyšel. Protivníkem starých konspirátorů se stal čas a jiní konspirátoři na druhé straně. Poté počínající senilita a jiné starosti všech ostatních. A až se Havel definitivně ztrapnil, dostal americkou demokratickou výslužku v podobě potlesku na Fóru 2000 a několika státních večeří. Inscenovali mu hry v Británii i jinde. Dnes rozvrací systémy v exotičtějších zemích, zájmových sférách USA, kde jeho prohry ještě neznají. Propaganda může slavit úspěchy...

Svou roli ale Havel splnil všem a nejen výtěžek z Lucerny mu byl odměnou - to byly jen nutné režijní výdaje. Jedněm ("bývalým") zachoval po bezporuchovém předání moci nad lidem patnáct let klidu na dožití a schopnost přežití v novém systému (s možností si nakrást, byť beze cti a veřejného respektu - jak jinak) . Těch několik málo, kteří vědí, mu vždy neopomenou poděkovat osobně. Zbytek se staví ostentativně do pozice zatrpklých poražených, i když je nikdo neporazil, neb moc odevzdali dobrovolně. Nic jiného dělat ani nemohli, neb už v roce 1987 Gorbačov řekl, že se rok 1968 opakovat nebude. Husáka to mrzelo. Havla ne. Druhým ("novým") dal Havel za státní peníze (čti majetek všeho lidu) možnost simulovat elitu tohoto státu (s nakradeným majetkem v divoké privatizaci přímých prodejů a posléze kupónů; beze cti a veřejného respektu - jak jinak nazvat Komanického, Koženého, Krejčíře a stovky dalších). Třetím ("staronovým") dal potlesk naivních davů, možnost sebeoslavných knih (v rámci krachujícího vydavatelského trhu, dnes v Levných knihách a bazarech), monopolní potlesk režimních publicistů a novinářů, pochybnou čest a veřejný respekt (včetně Respektu, o který se vzápětí připravili sami. Připravili se i o respekt s malým "r", protože chtěli ještě navíc restituce klášterů, zámků a katedrál, některým stačily i činžáky).

Jak Václav Havel podruhé o panictví přišel

To vše stihl absurdní dramatik po svém prohlédnutí z naivity. A on byl do určitého okamžiku naivní. Věřil, že skautské heslo, se kterým šel do války proti systému, povznese národ, Evropu, svět. Věřil, že nepolitická politika a moc bezmocných jsou budoucností Evropy. Věřil v multikulti lásku a pravdu, bez ohledu na zájmy nadnárodních korporací a mocenské oligarchie. Mohl se poučit - na životním osudu dvou mužů tehdejšího dialogu Východu se Západem.

Armand Hammer (1898-1990), americký obchodník s pšenicí pro Lenina, s ropou Muhammara Kaddáfího pro Američany, obchodník s léčivy do SSSR i RVHP se stal i symbolem gorbačovské perestrojky v mezinárodním obchodu, symbolem prorážení železné opony mírovými dolary. Pro jedny symbolem "Red Capitalist Prince", pro druhé symbolem "comintern man" či "a rotten bunch" (cit. J. Edgar Hoover , stejný názor na Hammera sdíleli někteří z chytřejších amerických neocons, v té době ještě pouze "cons"). George H. W. Bush ne, ten mu prominul nelegální sponzoring Republikánské strany. Díky Hammerovi odstartovali svou dráhu mnozí američtí politici z obou táborů - prezident Richard Nixon (dostal peníze přímo) i senátor Albert Gore (zbohatl na uhlí). Mimo evropské, americké i bulharské řády dostal i pákistánskou mírovou cenu Hilal-i-Quaid-Azam... Umřel krátce poté, co železná opona padla. Byl jediným mužem, kterého znali osobně Vladimír Iljič Lenin i Ronald Reagan. Václav Havel ho znal také.

Sir Clive Sinclair, britský technolog, byl pionýrem nových technologií v době, kdy jim rozuměl ještě málokdo. Sinclair Radionics byla založena v roce 1961. Počítač ZX80 spatřil světlo světa jako "hračka" v roce 1980 a vydal se "baťovskou" cestou. Cena £99.95 fascinovala technické nadšence v celém světě. Stejně jako v roce 1982 ZX Spectrum. Jen málokdo ví, že jeho "MetaLab" research centre v Milton Hall u Cambridge se pustila do vývoje daleko strategičtějších prvků příštího tisíciletí. A nebyl to jen počítač třetí generace ZX8301 a ZX8302, později nazvaný Sinclair QL- Quantum Leap v roce 1984 byl prvním spotřebním počítačem s multitaskingovým operačním systémem QDOS. Ještě před nástupem Gorbačova byl ale osud systému QL zpečetěn, o rok později Sinclair jeho výrobu pozastavil. Na trh se mezitím dostal Commodore Amiga, který zvládal lepší grafiku, operační systém s multitaskingem a s lepším uživatelským rozhraním. Amiga byla postavena prakticky na totožném procesoru jako QL -- jejím srdcem byla 32-bitová Motorola 68000 (registry dlouhé 32 bitů, 16-bitová datová sběrnice), zatímco QL poháněla Motorola 68008, která měla datovou sběrnici zúženou na 8 bitů (vnitřek byl v zásadě totožný s 68000, včetně mikrokódu), poznamenává Petr Nachtmann.

Sandy Q-XT 640 byl PC s 512K RAM bez IBM i bez Gatese. Thor 1 bylo PC s 20MB HDD. Futura QLT měl 8MB RAM, MIDI a 16bit video. SQLW byl 32bitový počítač s koprocesorem. OPD Merlin Tonto byl první komunikátor s built-in modemem a disky microdrive. QUBBESoft s operačním systémem EPOC, in built aplikacemi PSIONu a motherboardem Aurora měl být prvním masově vyráběným 32bitovým počítačem pro veřejnost. Q40 a Q60 byly jedny z prvních linuxových vlaštovek multimedií, high res grafiky, ethernetového propojení, cad aplikací ap. Nakonec tuto roli po nich převzaly Amigy a později PC. Zakladatel projektu Linux Linus Torvalds před koupí PC s procesorem Intel 80386 prý používal právě QL, tvrdí Nachtmann. Možná. Není účelem tohoto nostalgického povzdechu vyjmenovat všechno, jen připomenout člověka, který myslel "jinak".

Sinclair doplatil v závěru studené války na nápad rozběhnout masovou výrobu 32bitových počítačů na bázi motherboardů Aurora v Gorbačovově Sovětském svaze. Kus za sto liber. Představa, že by SSSR dostal kompletní technologii výroby masového 32bitového počítače, nenadchla tehdy nikoho, nejméně ty, kteří drželi možný technologický vývoj za železnou oponou pod krkem - program COCOM. Na řízení palby tanku stačí osmibitový computer, 32 bit uřídí i jadernou střelu, s multitaskingovým operačním systémem QDOS pak celou baterii PVO.

Petr Nachtmann poznamenává, že v zemích RVHP byly v té době úspěšně klonovány 32-bitové počítače řad IBM S/360, S/370 a DEC VAX. Již dříve v nich byly vyvíjeny další počítače vlastní konstrukce, z nichž některé měly ještě delší registry, zajímavý byl například 48-bitový BESM-6 (navržen v roce 1966, vyráběn 1968-1987, řídil mj. sovětskou část projektu Sojuz-Apollo a jeho varianta 5E26 řídila (řídí?) mobilní protiletecký raketový komplex S-300. To ano, ale to byly sálové mašiny, nevešly se do tašky a nestály sto liber....

Jednomu strategicky naivnímu britskému lordovi se zhroutilo podnikání ze dne na den, ruští pionýři si nemohli hrát s 32bitovým Spectrem nazvaným Aurora a svět přijal PC náboženství Billa Gatese a jeho MS-DOS. Linux se pak už rodil pro jiné počítače a PSION se zkriplil na nevinnou kalkulačku pro snoby. Sinclair odešel po rozhovoru s královnou do důchodu s rentou, Michail Gorbačov prosadil glasnosť i suchý zákon a padl, a projekt QUBBESoft se zhroutil stejně jako Sovětský svaz.

Havel Sinclaira neznal, jeho bratr ale jeho počítače ano. Země RVHP skončily u ruské kopie procesoru 8086, v Německu vyráběli Z80 pod názvem U880B a v Československu Tesla Rožnov kopírovala 8080A od Intelu. COCOM (Coordinating Committee for Multilateral Export Controls) embargoval PC-AT do roku 1990 a PC 386 ještě dlouho po sametu (COCOM ukončil svou činnost až v březnu 1994) a na pašování těchto počítačů do zemí socialistického bloku přes špiony prolezlou Vídeň a moravské celnice vydělali do pádu federace první miliony čeští veksláci, kteří se dnes nazývají miliardáři. Dokonce i první internetový hub v Praze byl postaven na pašovaných computerech... Ekonomové úspěšně prchali před právníky a disidenti psali knihy, které nikdo nečetl. Pokrok šel ruku v ruce se zločinem a Václav Havel byl této zemi prezidentem.

Umění a jeho protiklad

Proč jsou postoje Václava Havla kýčem? Protože podle nich sám nikdy nežil. Ani v tom kriminále. Natožpak na Hradě. Humanista by nikdy neinicioval války. Humanista by nikdy neschvaloval bombardování, natožpak Bělehradu. Humanista by nemluvil o etice, když on sám uzavřel řadu velmi temných pragmatických dohod. Kýč je příliš okázalý, triviální nebo "laciný", podbízivý, kalkuluje se silným emocionálním nábojem. Kýč nesleduje zobrazení prožitku, ale komerční záměry. Nejde o pravdivé sdělení. Kýč cíleně kalkuluje s psychologií vnímatele. Manipuluje. Kýč je falešné vědomí v umění i v politice.

Politika i dramata Václava Havla, nahlíženy prizmatem historické zkušenosti s autorem a jeho životem, JSOU KÝČ. A to je řečeno ještě velmi diplomaticky, jiní hovoří o válečném zločinci a zrádci. Umělci se vysmívají, nebo umělcem pohrdají.