Moje kolegyně stála včera ve frontě před Cizineckou policií v Praze ve tři hodiny v noci, ani to nestačilo, na řadu se nedostala. Takže si asi lidé musejí stoupnout do fronty už večer, aby se až druhý den odpoledne dostali na řadu.

Nevím, zda je to myšleno jako výběr zvlášť odolných cizinců, protože podobná organizační neschopnost je prostě nepochopitelná. To není možné přidělit čekajícím lidem pořadová čísla, anebo zavést přihlašování na internetu? Cizinci taky platí v ČR daně..., píše Marie Lipoldová.

(Hospodářské noviny, Univerzity se mají proměnit ve firmy)

Podle hlavního článku Hospodářských novin z 2. května by se české univerzity měly proměnit ve firmy: "České vysoké školy by měly brzy mnohem víc připomínat firmy: řídily by je správní rady, kde budou sedět kromě uznávaných vědců i zástupci měst a byznysmeni." Když jsem v tomtéž týdnu v několika amerických časopisech viděl velmi zvláštní reklamu University of Florida, napadlo mě, že by bylo zajímavé ukázat na konkrétním případě, jak vlastně taková univerzita-firma vypadá.

ŠOK│ 1. července hovořil Jan Jirák Radiožurnálu s Lucií Výbornou o médiích veřejné služby. Otázky po smyslu veřejné služby, vnucené médiím veřejné služby pravicovými či tržně liberálními vládami v řadě zemí dnes brzdí rozvoj zvláště v oblastech nového způsobu šíření obsahu. Internet, digitální vysílání, a způsoby, jakými je rozvinula BBC, ARD a další veřejnosprávní instituce, ohrožují monopol komerčních provozovatelů a producentů obsahu. Pokud je v médiích veřejné služby nastavena jako model spolupráce a kooperace (a to i mezinárodní - na platformě EBU) na rozdíl od konkurence mezi komerčními provozovateli vysílání, cítí se mediální a reklamní podnikatelé nekomerční alternativou existenčně ohrožení. Zlikvidovat platbu koncesionářských poplatků a zničit tak na příjmech z reklamy nezávislá veřejnoprávní média se tak stalo úkolem pravicových vlád. Co na to profesor Jirák z Karlovy univerzity?

Vážený pane primátore, dne 24. 4. 2008 jsem Vám poslal níže uvedený dopis. Bohužel jsem dosud nedostal žádnou odpověď a situace v botanické zahradě se ještě více vyostřila. Jako člověk, který cítí odpovědnost za sbírky botanické zahrady -- účastnil jsem se většiny expedic ve Středomoří a Číně, které byly zaměřené na sběr a introdukce rostlin, inicioval jsem získání sbírky čínských bonsají (penjingů) v rámci grantu mezinárodní spolupráce MŠMT M619 a přes 10 let jsem odpovídal za logistiku nákupu rostlinného materiálu -- bych Vás chtěl požádat o následující:

• pozdržte platnost personálního auditu, ve kterém se, snad neúmyslně, objevily hrubé chyby
• jmenujte odbornou komisi či radu složenou z botaniků, zahradníků, odborníků v PR a ochraně přírody. Nechte touto komisí zhodnotit sbírky a stávající generel rozvoje botanické zahrady a nastavit podmínky pro budoucí rozvoj botanické zahrady, její činnosti a sbírek.

Děkuji za pochopení, s pozdravem

RNDr. Pavel Sekerka
kurátor sbírek pivoněk, listnatých dřevin, árónovitých rostlin mírného pásma a stínomilných trvalek, vedoucí projektu evidence genových zdrojů botanických zahrad ČR - databáze Florius

,,Pár stranických kabinetních politiků si už dávno fakticky dělá, co chce." Takto charakterizuje českou politiku Jeroným Klimeš (LN 4.6. 2008). Petra Buzková po té, co vystřídala vrcholné politické funkce za ČSSD v době svého odchodu z politiky v květnu 2006 v nepublikovaném rozhovoru prohlásila, že lidé se dnes dostávají do parlamentu stranickými primárkami, kde je vlastní názor kandidáta spíše na obtíž a tomu pak odpovídá chování ve sněmovně: ,,Poslanci vycházejí z toho, že názor má strana." Nikoli voliči, ale pouze politické strany určují, kdo se objeví na kandidátce a kdo tam bude na volitelném místě. Tak byli občané České republiky připraveni o podíl na moci ve státě, který jim měly zaručovat svobodné volby. U nás nevládne lid, a proto Česká republika není demokratická země v pravém smyslu slova.

Bývalý agent CIA, kterému CIA zakázala používat své skutečné jméno a dokonce i dostavit se k soudu, podal u amerického federálního soudu žalobu, ve které žádá americkou vládu, aby odtajnila dokumenty, které dokazují, že záměrně potlačila informace o tom, že Irán zastavil práce na vývoji atomové zbraně.

Nemohu se nevyjádřit ke článku Tomáše Koloce "Tunelované České dráhy a jejich potěmkinovská eLiška", který se na stránkách Britských listů objevil 18. června. České dráhy jsou společností, která může být podrobena celé řadě objektivních kritik, avšak elektronické jízdenky v této řadě nenajdeme.

Francouzský prezident Nicholas Sarkozy zahájil své šestiměsíční předsednictví Evropské unii s příslibem, že vyřeší "instituční krizi", kterou vyvolalo irské odmítnutí Lisabonské smlouvy. Chystá se do Dublinu a do Prahy, ve snaze přesvědčit Iry, aby o Lisabonské smlouvě hlasovali podruhé, a aby Česká republika smlouvu rychleji schválila. Chce také jednat s polským prezidentem Lechem Kaczynskim, který v úterý oznámil, že se rozhodl suspendovat ratifikaci smlouvy až do doby, než se Irsko rozhodne, co udělá.

Francouzsko-německou strategií bylo přimět ostatních 26 zemí EU, aby Lisabonskou smlouvu co nejrychleji ratifikovaly. Už ji ratifikovalo 19 zemí.

Ale odpor z ČR a z Polska dokazuje, že Sarkozyho strategie, jejímž cílem je izolovat Irsko, se nedaří.

Polský parlament už smlouvu ratifikoval, ale Kaczynski musí tuto ratifikaci schválit.

Francouzi sdělují Středoevropanům, kteří si přejí rozšíření EU na jih a na východ, že k dalšímu rozšíření nedojde, dokud nebude podepsána Lisabonská smlouva. Podle Elysejského paláce zahájí Češi své prezidentství v lednu 2009 v obrovské izolaci, jestliže Lisabonskou smlouvu nepodepíší.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ačkoli nemám rád českého ani polského prezidenta, sdílím jejich názor na Lisabonskou smlouvu. Zdá se mi krajně nepoctivé tvrdit, že pár Irů nemůže zablokovat vůli 26 ostatních států. Vezměme si třeba Polsko - dnes se zdá, že Polsko je PRO a že jeho prezident svévolně hatí vůli parlamentu a vlády. Jenže co kdyby v Polsku bylo referendum jako v Irsku? Co kdyby referendum bylo ve všech státech? Já myslím, že Francouzi, ale i Němci by byli proti - v každém případě francouzští politici už pro jistotu nenechali občany rozhodovat. Není tedy pravda, že Irové něco blokují, Irové jsou pouze jediný národ, který měl možnost vyjádřit se v referendu a řekl nahlas něco, co si myslí lidé i v mnoha jiných (ne-li ve všech) zemích. Zajímavá bude situace v Rakousku, jestli se tam nakonec referendum uskuteční, ale také němečtí politici začínají váhat. A pokud mají evropští politici kousek poctivosti v těle, měli by Lisabonskou smlouvu opravdu pohřbít.

Neklid v Evropě. Ratifikace Lisabonské smlouvy se zdá být nejistá, a to nejen tam, kde při prvním pokusu už ztroskotala. Stoupenci užší evropské spolupráce jsou překvapeni a hledají východisko. Při tom mluví s hrůzou o dvourychlostní Evropě. Euroskeptičtí politikové mají radost, někteří dokonce doufají, že tohle bude konec evropského sjednocení, a mluví s nadšením o konečném posilování národních států. To se mi zdá dobrým důvodem, proč se podívat na zdánlivou jednotu v Evropské unii a zamyslet se nad možnostmi, které jsou spojeny se zamítnutím Lisabonské smlouvy.

Euroskeptikové budou do Evropské unie tak dlouho vrtat, až ji rozloží a kontinent se znovu rozpadne na národy a nárůdky, zmítající se ve vzájemné, nesmyslné nacionalistické nenávisti. Evropské unie bylo zapotřebí, aby se jednou provždy odstranilo nebezpečí vražedných válek v Evropě, jimiž - a jejichž důsledky - bylo tvrdě postiženo celé dvacáté století. Zrovna Středoevropané by tomu mohli rozumět nejlíp.

Červnem se čas každoročně obrací z jara do léta. V našem zeměpásu to bývá spojeno jak s blížícími se žněmi, tak s dobou prázdnin a dovolených. Pro politický svět je to tradičně tzv. "okurková sezóna".

Minulý týden jsem byl na obědě s kamarádkou Blankou. Ta mne pravidelně zásobuje analýzami všeho druhu: od české politiky přes tu evropskou, od vztahů mezinárodních, až po ty intimní, a místy nevynechá ani ty nejintimnější. Tentokrát jsme si dali speciál: hlavním tématem byly Slovenky.

Pronesl jsem totiž hned na úvod několik nešikovných vět o půvabu Slovenek v Praze. "Ty už v tom jedeš taky?" vytřeštila na mne Blanka oči a začala se smát nahlas na celou zahradní restauraci.

Žijeme v příšerném světě. Triumvirát kandidátů na amerického prezidenta předvedl a předvádí, jak by měla fungovat americká demokracie v praxi. Ač je senátorka Clintonová mimo hru, její nedávný výrok o případném řešení uměle udržované krize týkající se íránského jaderného programu mnohé zaskočil. Tato " žena" během jednoho interview prohlásila, že bude-li Írán dál ohrožovat Izrael (sic!), budou Spojené státy připraveny ho vyhladit (obliterate).

Richard Seemann na základě ankety Mnichovského institutu nám sdělil, že "Každý třetí Němec nemá důvěru v demokratický systém". Zároveň nás mnichované trochu postrašili, že "stále více lidí se vzdaluje od demokracie. Každý třetí již nevěří, že lze demokratickým způsobem řešit nastalé problémy". Studie správně označila chudobu a z ní plynoucí sociální vyloučení za příčinu takových názorů, kdy z osobního neúspěchu vyrůstá nepřátelský postoj k státnímu systému. Když to dáme do souvislosti s články "Každý čtvrtý Němec je ohrožen chudobou" nebo "Zpráva o chudobě německých dětí a mladistvých", nemůžeme se tomu divit. Jenže situace je horší. Čtvrtina Němců je ohrožena chudobou, ale tři čtvrtiny Němců všechno co mají, mají na dluh.

Tam, kde se dnes prohánějí psi, a prakticky na dosah ruky od matek s kočárky, bruslařů a cyklistů má být dle záměrů vedení města vybudována tramvajová trať, která má nahradit přerušené spojení z třídy Milady Horákové. Několik let trvající výluka tramvají je způsobena stavbou dálničního tunelového komplexu Blanka.

Dne 4. července slaví Spojené státy americké (USA) Den nezávislosti, jako připomínku boje za svobodné rozhodování o své zemi. Ambasáda Spojených států v Praze pořádá ve středu 2. 7. oslavy tohoto svátku.

Iniciativa Ne základnám při této příležitosti uspořádá happening "I my chceme nezávislost". "Stejně jako si Američané vybojovali svou samostatnost a suverenitu rozhodování nad vlastním územím, žádáme ji i my. Podobně jako oni si nepřejeme, aby se o tom, co se děje v naší zemi, rozhodovalo na druhé straně Atlantiku" řekl mluvčí iniciativy Jan Májíček. "Chceme připomenout, že 76% občanů naší země si přeje referendum, v němž by sami rozhodli o tom, zda se poruší celistvost našeho území a zda umožníme cizímu státu vybudovat ve středu naší země jeho vojenskou základnu" doplnila ho druhá mluvčí Ivona Novomestská. Happening proběhne ve středu 2.7. v 11h před rezidencí Velvyslance USA, Zikmunda Wintra 3, Praha 6.

V minulém týdnu premiér Topolánek opět šokujícím způsobem dokázal, jak to koalice, a především ODS, myslí s demokracií. Když totiž měla být projednávána informace o jednání s americkou stranou o umístění radaru v Brdech a koaliční většina toto projednávání nepřipustila, Topolánek obvinil Poslaneckou sněmovnu, že mu neumožnila tuto informaci vůbec podat (!). Už mnohokráte opozice a osobně i já jsme iniciovali zařazení bodu o stavu jednání s americkou stranou na pořad Poslanecké sněmovny. Vždy koalice tento bod odsunula, takže nemohl být projednáván. Nikoli vinou opozičních poslanců, nýbrž koaličních, které - jako obyčejně - podporovali přeběhlíci z lavic ČSSD.

V Holandsku vešel dne 1. července v platnost zákaz kouření tabáku v kavárnách a v restauracích. Nadále je tam povoleno kouřit pouze čistou marihuanu. Majitelé holandských kaváren si stěžují, že zákaz kouřit směsici konopí s tabákem povede stovky kavárenských podniků ke krachu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Na stránkách organizace pro urychlení výzkumu v medicíně (saving lives by saving time, čili čím dříve bude lék vymyšlen a aplikován, tím méně lidí umře na danou nemoc) Faster Cures její prezident Simons vytýčil deset hlavních priorit pro rok 2008. Na jednu ale pozapomněl a na můj popud se k ní potom za Faster Cures přihlásila Kristin Schneeman těmito slovy: "We definitely believe that pursuing new uses for existing compounds is a very fruitful avenue for research." Ano, hledání nových použití pro staré léky je jednou z hlavních priorit naší doby.

Když jsem před více než rokem poprvé psal o disulfiramu pro léčbu rakoviny do Britských listů, připadal jsem si jako beznadějný blázen. Naprosto marně jsem hledal podporu a zastání, kdosi mi dokonce cítil potřebu sdělit názor jakéhosi onkologa, že šířit podobné naděje pro pacienty je nebezpečné. Teprve při brouzdání po stránkách zahraničních institucí (jako je National Cancer Institute, kde kupodivu klinické testy disulfiramu už probíhají) jsem získal jakousi důvěru v to, že hledat naději v nové léčebné postupy je nejen smysluplné, ale i velice důležité. Stále ještě mnoho lidí umírá na rakovinu, stále ještě mnoho pacientů trpí i léčbou samotnou a uvítali by léčbu efektivnější a šetrnější zároveň.

Samozřejmě, že stojí. Kdyby ŠOK pochopil, že Uwe Ladwig nežádá nic jiného než vymezení a vyjasnění pojmů, zcela základní požadavek pro racionální diskusi, tak by mu to možná došlo. Zjevně se tady ukazuje vliv dlouhého období, kdy se na českých školách místo logiky vyučovala bolševická dialektika. Matení pojmů může fungovat v umění nebo v propagandě, ale nemá co dělat v úvaze, kde jsou některá tvrzení předkládána jako pravdivá.

V současné době jsou u veřejnosti v oblibě tzv. zajištěné fondy. Vysvětluji si to tak, že veřejnost doposud tento matematický trik neprohlédla (možná i díky zrušení povinných maturit z matematiky). Proto jsem se rozhodl objasnit tuto problematiku v samostatném článku. Vycházím z konkrétní nabídky nejmenované mezinárodní investiční skupiny, která zní v zásadě takto "garantovaná 100 % návratnost počáteční hodnoty investice potenciální výnos až 60 % za 5 let, Výnos je vázán na výkonnost koše 15 prestižních světových akcií -- Japonsko, západní Evropa a USA (tzv. blue chips). ... ", existuje velké množství podobných produktů různých finančních skupin. Zhruba toto mívají tyto nabídky společné, stejně tak jako mají společný princip, který si ukážeme. Celý produkt je navíc pravděpodobně z daňových důvodů kamufolván jako životní pojištění.

Co mohou anarchisté dodat k výroku křesťansko-demokratického poslance Hovorky, který proti reformě zdravotnictví vystoupil s tezí, že "diktatura proletariátu byla u nás nahrazena diktaturou kapitálu, která je uplatňovaná prostřednictvím politických stran"? Snad jen to, že v minulém režimu nebyl oním diktátorem proletariát, ale jen omezený počet partajních šéfů. A také to, že diktatura kapitálu neexistuje jen ve zdravotnictví -- a především, že se proti ní, stejně jako proti všem ostatním diktaturám, musí bojovat.

Dlouhou dobu to s odporem proti reformám vypadalo neslavně – odpůrci sem tam něco napsali a byli ukřičeni hlasem „zdravého rozumu“, opakujícím mantru: normální je soukromé vlastnictví a platba za služby. Halasně ohlášená a vcelku sympatická představa „občanské neposlušnosti“ v podobě neplacení poplatků u lékaře organizovaná redaktorem Práva a bývalým aktivistou Levé alternativy Alexandrem Kramerem v tichosti odezněla do ztracena. Možná i proto, že ordinace, kam pacienti přicházejí se zdravotními problémy, a lékaři tak mají jistou podobu moci nad jejich těly, není právě nejlepším prostorem pro vedení sociálního konfliktu. Nehledě na to, že je nešťastné vymezit tento konflikt jako spor mezi lékaři a pacienty: znamená to namísto zpochybnění těch, kdo mají moc, střet mezi dvěma skupinami těch, kteří tuto moc musejí poslouchat.

Když 12. června tohoto roku vyslovila irská veřejnost Lisabonské smlouvě v referendu své NE, čeští politici ani nemohli se svými reakcemi dále čekat. S jasným stanoviskem okamžitě přispěchal prezident a čestný předseda ODS Klaus, známý svým vypjatým euroskepticismem, podle něhož v Irsku "zvítězil rozum a svoboda nad umělými elitářskými projekty a evropskou byrokracií".

Bulvarizace tisku, projevující se snahou o prvenství v získání čtenářsky přitažlivé zprávy i za cenu potlačení profesionální opatrnosti, která by měla předejít uveřejňování zkreslujících nebo zcela nepravdivých informací, občas postihne i jinak seriózní noviny. Neselhávající bludičkou, lákající do bažin honby za levnými senzacemi, je pověstná kauza "katarského prince", která médiím bez ohledu na různost majitelů a politických sympatií posloužila za základ pro vytvoření jednotného virtuálního příběhu, značně vzdáleného od pravdy, který si dál žije svým vlastním životem, bez ohledu na snadno zjistitelné a nezpochybnitelné skutečnosti, které do něj nezapadají. Tentokrát podlehlo vábení Právo, v jehož sobotním vydání si zadováděl šotek bulvarizace článkem Josefa Koukala "Obhájci prince dali ruce pryč od kauzy Vesecká". Titulek i obsah článku mohou skutečně v čtenáři vyvolat dychtivé zamrazení z tušení skandálu: kdoví, zda oznámené přistoupení Hamada al Thani, řečeného "katarský princ", k žalobě sedmi žalobců na ochranu osobnosti proti advokátce Marii Benešové, není podvrhem !

tisková zpráva Mezinárodního červeného kříže

Předpokládá se, že uzavření dohody o příměří mezi Izraelem a Hamasem pomůže zmírnit omezení pohybu osob a zboží v Gaze. Je ještě příliš brzy hodnotit dopad příměří, nicméně personál MVČK podrobně sleduje situaci.

Striktní uzávěra Gazy měla po minulý rok devastující dopad na všechny aspekty každodenního života -- zaměstnanost, zdravotnictví i přístup k pitné vodě, což přivedlo tuto oblast na pokraj ekonomického zhroucení.

Občany, voliče, média, poziční, koaliční a opoziční politiky, a dokonce i některé nevoliče, rozčiluje vládní cestovní kancelář. No, představte si tu drzost, že premiér si lítá vládním speciálem do zahraničí za zábavou, na rekreaci a na fotbal! Jak to, že jeho jedinou zábavou není dřepět v kanceláři a starat se o blaho občanů? Jeden hospodařící zemědělec prý uživí tisíc občanů. Protože premiér je nejvyšším hospodářem ve státě, musí uživit 10.000.000 kusů občanů!

Článek Michala Gibody "Škola žádá kreativitu" v Britských listech z 26.6. 2008 je jeden z mála článků v mnoha posledních letech, kde jsou uvedeny opravdu podstatné stránky vzdělávání a učitelství: kreativita, schopnost udělat z učiva věc zajímavou pro žáka, souvislost vzdělání a kultury.

Jedna stránka jmenována nebyla, a není divu, je to ožehavé: ve školství by bylo potřeba mnohem větší množství hodně inteligentních lidí. Ne že by tam nebyli žádní, ale je jich podkritické množství. To nemusí znamenat, že učitelé jsou nějak hloupí -- spíše jsou na tom tak jako ostatní národ (plus se tam za léta komunismu dostalo hodně lidí poslušných -- ale tak se chovala i většina populace, ne?). Aby se však vzdělávání zlepšovalo, aby stačilo tempu dětí, které jsou napřed o jednu a více generací, nemůže učitelstvo být jen průměrným vzorkem populace. Ani lékaře byste přece nechtěli mít v takové škále, jako jsme my sami - od úplných trumpetů přes neslané nemastné až ke géniům. Na svá játra a klouby budeme chtít lékaře nadprůměrné, ne? A na své děti bychom, možná, mohli chtít lidi nadprůměrně chytré -- nebo vlastně nechceme, aby děti byly jednou (brzy!) chytřejší, zodpovědnější, vynalézavější a svobodnější než my, staří a zanedbaní otroci?

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.