Agenti 007 s povolením mediální vraždy

Může se stát, že jednou se radují poslanci ODS a obhajují neobhajitelnou Kubiceho zprávu, protože jim z toho kyne krátkodobý zisk. Neuvědomují si, že za smlouvy s ďáblem se platí krví. Vlastní krví. Podruhé zas třeba pošle Paroubek svého věrného posla tam, kam nemá, aby nebránili a naopak podpořili vyšetřování Topolánkova Dalíka. Se stejným cílem. Oplátka za půjčku. Revanš. Kolotoč nenávisti se roztáčí. Může se stát, i když v žádném případě netvrdím, že se stalo... Ale znáte to, není šprochu.... Mohl bych i říkat podrobnosti. Každý v této zemi na každého něco ví. Neví se nic pouze na ty, kteří nic nikdy nedělali a nic neznamenají... A nic neví pouze ten, který chodí po lese a sbírá houby.

Obojí je špatně - na tom jsme se tehdy s bývalým předsedou komise Velké ucho shodli. Proti nám seděl v sále člověk, zodpovědný za odposlechy a sledování telekomunikačního procesu, který v rozporu s realitou tvrdil, že k nelegálním odposlechům prostřednictvím policie nedochází. Zapoměl sdělit, že přístup do sítí mají i celníci nebo tajné služby... Ale shodli jsem se i na tom, že tu vlnu řízených úniků dezinformací a kompromitujících materiálů spouští cíleně a promyšleně paralelní struktura uvnitř státních struktur. Disponující specialisty na svou práci. To není jeden policajt či několik naštvaných státních zástupců, to je centrálně řízená agentura s plánovacím útvarem, a vysokou mírou dělby práce. Nejen na vnitru, ale zasahující i na NBÚ, finance a další resorty. Zasahující média. Zasahující soudní znalce i soudce a soudní úředníky. Existence takovéto struktury ohrožuje už samotný základ státu, jeho stabilitu a výkon řady agend. Ohrožuje demokracii, neboť se cíleně pustila do demontáže politických stran. Nejen že obětí se může stát kdokoliv. Problémem je, že pro profesionály disponující dostatečně silnou bází dat (a systém je dnes už vrchovatě plný) není problém obklopit cílovou osobu několika svými lidmi, během času zaplést síť a vyfabrikovat a narežírovat jakékoliv podezření či obvinění na kohokoliv, aniž by si dotyčný, pokud není profesionální paranoik, uvědomil možnost manipulace svým okolím, použití všeho, co řekne nebo udělá, nebo i neudělá proti němu.. . O takovémto vývoji by mohl vyprávět bývalý generální sekretář ministerstva zahraničí, rozvědčík Srba. Skoro nikdo se nekontroluje stoprocentně přede všemi po 24 hodin denně. A málokdo se kontroluje před těmi, které zná celá léta. Dlouhodobé krysí strategie vyhrávají nad ostražitostí i profesionálů. Vždy je to souboj více mozků proti jednotlivci. Oběť nemá šanci. Teorie her v praxi.

Pokud je zakonspirováno pouze "36 spravedlivých", tak to není tak nejhorší. Je to forma "osvícené diktatury" zákulisí. Nicméně židovská legenda o třiceti šesti cadikim - spravedlivých , kteří svou poctivostí obměkčují Boha před zkázou celého světa, neobstojí v praxi dneška. Není spravedlivých. Člověk je nádoba hříšná. A moc korumpuje. Nejvíce nekontrolovatelná moc. Absolutní moc korumpuje absolutně. Snad proto moudří mužové vymysleli dělbu moci a vzájemnou nezávislost jednotlivých pilířů moci. Jenže - žádná revoluce nerespektovala ještě nikdy neutralitu moci. Ta sametová nebyla výjimkou. "Občanské fórum" nebyli pouze nadšení občané, tvořící demokracii "zdola". Prověrkové "občanské" komise a některé dokumentační skupiny to začaly: vpustily do profesionálních zpravodajských a bezpečnostních struktur diletanty a fanatiky. Revanšisty. Vpustily sem touhu si to rozdat, do hrdel a statků. Začala demontáž a divoká privatizace všeho - i toho, co nemělo s "StB" vůbec nic společného. Zprivatizovala se výroba odposlechových zařízení a jiné špionážní techniky, zprivatizovali se dokonce i vnitráčtí kasaři. Zprivatizovali se analytici. Do soukromé sféry odešli kryptologové. Odešli mnozí zhnusení policajti, kriminalisté i dopraváci. Odcházeli během několika politicko-generačních vln. Někteří přešli pod vlajku protivníka. Za peníze. Někteří se začali pouze mstít. Začala vleklá zákopová válka na neviditelné frontě, která trvá dodnes.

Politici kteří se náhodou dozvědí příliš mnoho o policejních machinacích, jsou nalezeni s pořezanou tváří před Sněmovnou a policejní kamery se jako na potvoru opravují.... Jiným je vykradena kancelář, ukradena aktovka s tajnými spisy z auta. Nikdy nikdo nic nevyšetří. Nacházejí se štěnice. Mizejí části soudních spisů, falšují se dokumenty za aktivní účasti notářů. Mrtvý novinář z Večerní Prahy je nalezen doma s prostřelenou hrudí a v jeho domácím počítači se najde několik gigabajtů čerstvých policejních databází. A tak jen náhodou se přijde na to, že nebyl jenom novinář... Objevují se různé kompromateriály na různé veřejně známé osoby. Kýble staré zatuchlé špíny se "najednou" nalézají kdesi na půdě v pytlích... A cíleně se dostávají, řádně opoznámkované, do rukou novinářům, dychtícím po Pullitzerově ceně.

Má novinář právo chránit zdroj, který se dopustil vyzrazení utajované skutečnosti, ohrožení osobních údajů či jiného "úřednického" deliktu? Kolik osob může vzít trestní spis místopředsedy vlády a zkopírovat jej celý tak, aby jej nikdo neviděl? Že těchto osob není mnoho? Že to není a nemůže být standardně vybavený a standardně vyškolený novinář, kdo zkompletuje informace úplně sám, je nabíledni. Dobrat se deset let starých informací, pocházejících z banky, z městského úřadu, od policie i z dalších míst je stejně tak absurdní jako vlastnictví podrobných informací o činnosti tří Čechů před pěti lety v ghanském hotelu... V obou případech předcházelo mediálnímu výstupu zpravodajské rozpracování objektů.

Nikdo si nemůže myslet, že novináři jsou cvičení slídilové a z tak různorodých zdrojů nashromáždí informace sami... Bez pomoci. Ne. Jsou jiní, kteří ví. Protože oni vědět musí. Protože je za to platí, technologicky je vybavili informačně analytickými a vyhledávacími systémy jako je TOVEC a TOPIC, dali jim výjimky ze zákonů, aby mohli shromažďovat různé jinak nedostupné informace o našem soukromí v obrovském množství a různorodosti (od důchodové databáze po zdravotní záznamy, majetkové poměry, bankovní a úvěrové informace, čísla a časy telefonů a polohy konkrétních telefonů v konkrétním čase, pohyb osob přes hranice či veškeré bezhotovostní platby, vstup do hlídaných prostor ap.) a zaúkolovali je. Na konkrétní cíle.

Příběh domovnice z centrály politické strany

Je jasné, že laické fungování aparátů politických stran je rájem pro průnik zpravodajských vlivových osob. K infiltraci informátorů do prostředí politiky na všech úrovních a ve všech stranách došlo už v dávné minulosti. Vzpomeňme jen na bývalého vedoucího prvního porevolučního úřadu vlády České republiky a jednoho z prvních předsedů strany Zelených - Jaroslava Vlčka, zapleteného do kauzy Bamberk. Byl agentem FBIS. Případ Péťa a další vysočinské kauzy byly další takovou ukázkou práce jednoho agenta a několika připojených herců-provokatérů v jednom jediném okrese... Tím nechci říci, že by starosta Budišova byl bez viny. Ne. Ale kolik je takto jednoduše prospěchářsky uvažujících a konajících starostů mezi 6500 českými a moravskými radnicemi? Byla náhoda, že v síti, do které se mimo policie zapletla také senzacechtivá média, uvízl zrovna Péťa? Ne. Byl to záměr, rozpracovávající cíleně část struktur ČSSD.

Jak ochránit politiku před infiltrací zájmových osob, jednajících ve prospěch protivníků? Není šance. Možnosti krycích identit jsou nekonečné. Různost individuálních zájmů jednotlivých politiků a nutnost uzavírání dílčích koalic pro prosazení vyšších funkcionářů včetně vedení je ideálním místem pro manipulace. A proto není také důvěra mezi straníky, není zde sdílení společných strategií, jen vektor souladu individuálních zájmů. Strategie s delší dobou realizace než do příštích voleb nemají mnoho šancí. Jen proto se tak špatně hledá energetická, dopravní nebo surovinová politika. Úložiště jaderného odpadu, vstup do schengenského prostoru či přijetí eura není příležitost k politickému soupeření, ale existenční nutnost. Přesto se nenachází strategicky uvažující lobby k jejich prosazení ani mezi podnikateli (vlastní energetické zdroje zaručují stabilitu cen i při nedostatku v okolních zemích, dopravní infrastruktura zajišťuje bezproblémovou logistiku i individuální dopravu a rozvoj regionů, otevření hranic odbourá protekcionismus v "přeshraničním" styku, jednotná měna integruje české výrobce do evropského odbytiště). Politické strany nemají šanci bránit pátým kolonám ve svém středu. Jejich organismy jsou založeny na pozitivním přístupu ke členům, otevřenosti, absenci jakýchkoli čekacích či kandidátských lhůt, prověřování a záruky stávajících členů. Do okamžiku cílené dekonspirace je vetřelec neodhalitelný. Kolik formálních členů stran žije v přetvářce - pracuje pro protivníky?

Moralizování některých novinářů je zbytečně anarchizujícím nesmyslem. Politici nejsou "náš vzor" jako svatí na mostě, ale zrcadlo morálky společnosti. Pokud funguje systém zastupitelské demokracie, nemůže tomu být jinak. Nemohou být všichni ctnostní, protože nejsou voleni dle ctností, ale dle sympatií a schopnosti přesvědčit. Hříšníky. Podrazáky. Lidi s morálkou i bez ní. Lidi potřebné i lidi asociální. K politice i herectví patří hysterióznost i flexibilita výrazu, nikoliv dogmatický Ejzenštejnovský ethos či neorealistická pravdivost. Politika není příručka morálky, ale systém reprezentace skupinových zájmů , ve valné většině rozporných dle vstupních ideologií. Politik je ztělesněním charakteru i vůle svých voličů. Jen tak se mohou do politiky dostat bachaři či majitelé barů či nevěstinců. Stěžovat si na politikovy nedostatky znamená stěžovat si na občany... Vrah o morálce káže..., zpívá Karel Kryl.

Možnosti a meze politické sebeobrany

Prakticky žádné. Válka s médii je předem prohraná, arogance se neodpouští. Síť splétaná několik let může dnes po osmnácti letech od převratu a destrukce předcházejícího systému hodnot i moci obepínat každého. A možná právě ona síť dopomůže onomu politikovi k vrcholné pozici, když ho obepíná dostatečně pevně dostatečně dlouhou dobu. Aby ta síť měla nějaké užitky. Dnes už prakticky žádný perspektivní politik není bez minulosti ani bez hříchu. A prakticky žádný není bez uzavřené smlouvy s ďáblem. Důvodem je rozdíl mezi faktickými náklady života politiků, náklady politických kampaní a legálními výnosy politiků (plat včetně cestovních a ubytovacích náhrad). Od zvolených politiků se očekává, že zabezpečí činnost svých místních sdružení či okresních orgánů, pomohou s kampaní jejím spolufinancováním a ještě si zajistí, že nebude překroužkován preferenčními hlasy. Náklady kampaní jak v ODS, tak v ČSSD ale většinou překračují částky oficiálně deklarované. Do nich se nepočítají fotografové, do nich se nepočítají drobné letáčky či jejich roznos. Do nich se nepočítá nic, co je nad rámec centrálních rozpočtů a patří k ambicím politika. Politická strana financuje základ kampaně. Jednotliví kandidáti se podílejí na ostatních nákladech . Každý poměrnou částkou dle míry jistoty, že pozice je volitelná. A tak k desítkám tisíc od strany se připočítávají až stotisícové i milionové náklady z vlastních zdrojů lídrů a kandidátů na volitelných místech. Dejme tomu, že se jedná na osobu o 1-1,5M Kč za čtyři roky (nebo také za dva, když jsou volby mimořádné. K tomu ještě příspěvky do stranické pokladny - dejme tomu 50-100 kKč ročně. Kde na to mají politici brát? Jaká je vlastně jejich motivace k vedení kandidátek, starostování, poslancování, senátorování? Služba vlasti? Nedejte se vysmát. I vojáci už dnes nebrání vlast, ale vraždí za peníze. Politika je také žoldácká práce, navíc sezónní. Francouzský moralista a znalec ženské psychiky François de La Rochefoucauld napsal: Neznám věrné ženy, znám jen ženy, na které se doposud nic neprovalilo. Já k tomu dodávám: Neznám poctivé politiky - v žádné straně. Znám jen politiky, na které doposud nikdo nic nepoužil.

Ivo Svoboda mohl uniknout svému osudu několikrát. O jeho operacích v Libertě se vědělo dávno před tím, než došlo na vyšetřování... Rozhodl o sobě sám. Hamižnost, ambice a nekritická sebedůvěra i pocit beztrestnosti se tomu říká. Svému osudu neutekl a zablokoval ambice Stanislava Grosse na kontrolu nad politickým vývojem a profilací ČSSD o několik důležitých let. Spravedlnosti nakonec pomáhali i jeho spolustraníci. Stejně tak byl prozrazeny díky souboji uvnitř středočeské ODS operace jejích předáků v Kladně. Politika má mnoho temných zákoutí, kde se stranické dresy nenosí. Nutnost koalic k prosazení alespoň dílčích individuálních cílů nutí politiky k riziku mesaliance . Někdy výnosnému, někdy smrtelnému.

Řešení?

Nedělej bližnímu to, co bys nechtěl, aby on dělal tobě. V tom je celá Tóra. Všechno další jsou jen komentáře. Tisíc let stará moudrost rabi Hilela. Novináři hledají potvrzení legendy a vyjadřují zklamání nad jejím nenalezením, nehledají pravdu. Co je třeba k jejímu poznání? Přiznání si převažujících skutečných motivací lidí pro vstup do politiky - peníze a moc nad osudy druhých. Přiznání si smrtelnosti všech zákeřných útoků zevnitř politických stran pro celý politický systém. A přiznání si skutečných nákladů na činnost politických stran zveřejněním veškerého účetnictví na internetu do roka od voleb k veřejné kontrole. Jestliže komunální náklady v jednom obvodě stojí kandidátku formálně sto tisíc a fakticky milión, ve velkých městech i více, tak bez nelegálního sponzoringu vlivových podnikatelských skupin nejsou takové náklady realizovatelné. Domněnka voličů, že politici budou pracovat skoro zadarmo (jejich příjmy jsou v "superhrubé" podobě) sedm dní v týdnu dvanáct i více hodin denně celé čtyři roky - ve stresu a strachu o svou židli v příštích volbách za situace, kdy se zdražují všechny expertní služby nutné pro kvalifikované rozhodování na nadnárodní komerční úroveň (statisícové odměny právníkům za legislativní návrhy, statisícové odměny za expertizy důsledků návrhů konkurence či alternativy), je nerealistická a idealistická. Buď to bude kvalitní zastoupení a pak bude stát dvoj i vícenásobek, nebo to bude levné zastoupení. O kvalitě a poctivosti nemůže být řeč. Pokud se mi laskavý čtenář v této chvíli chce vysmát, neb si nemyslí, že by pracovní vypětí politiků bylo tak velké, nemá pravdu. Bývám dost často "u zdroje".

Tři týdny schůze (nástup od devíti, konec v sedm večer, přestávka na oběd hodina, desítky bodů denně, nutnost "domácí přípravy", korespondence, řízení týmu asistentů, stranické povinnosti v poslaneckém klubu, večer reprezentace), týden práce v regionu (schůze okresních a krajských grémií, odborné komise, setkání s voliči, reklamní a jiné společenské akce) . Každý den několik set stran návrhů zákonů, pozměňovacích návrhů, zpráv a analýz, dopisů. A tak pořád dokola. Chyba se nepromíjí. Setkání s odborníky, lobbisty, výbory, podvýbory a delegace. Reporting na stranickém klubu. Nudné večírky diplomatů, škrobené úsměvy recepcí a oficiální návštěvy. Štrasburk, Brusel, několikrát za rok parlamentní cestovka někam do horoucích pekel. Spolustraníci a lobbisté. Stížnosti, stesky občanů i kverulantů. Udání. Vždy s úsměvem - keep smiling. Vždy oholen, naškroben, v obleku a dobré náladě. I když je venku vedro a všichni ostatní chodí v bermudách. Stálá reprezentace státu. V předsálí smečka novinářů z nichž dvě třetiny větří kořist a čekají na každé nevhodně pronesené slovo. Nic se neodpouští. Vnitrostranické rvačky o pozice, frakce a skupinky. Sledování výroků ostatních politiků, monitoring médií, příprava vlastních výroků a projevů odůvodňujících ty či ony kroky. Kladení věnců o výročích. Źeny pak mají starost co na sebe, kdy ke kadeřníkovi, do solária, do tělocvičny. Stárnou, tloustnou, hořknou, tvrdnou. Proč si všichni myslí, že poslankyně musí být stále jako modelky či milenky z filmů? Proč si všichni myslí, že elegance, vtip, laskavost a chápavý úsměv je samozřejmostí vždy a všude, i po celodenním maratónu? Všude kamery, fotoaparáty, závist, nástrahy, podrazy. Odkudkoliv může přijít dotaz o jehož pravém smyslu se můžete dohadovat. Odpověď většinou tazatel zná dopředu. Proč jste hlasoval pro, proč jste hlasoval proti? Co si myslíte o výroku toho či onoho? Jsou chvíle, kdy ani horečka či svíravá bolest neomlouvá neúčast. Nezávidím poslancům jejich čtyřletou roli. Je vyčerpávající a míra rizika za ten zisk nestojí. Obstojí ten, který přežije. Nikdo se neptá jak.

Množství legislativních návrhů je stále stejné, spěch na jejich prosazení stále stejný, stále vylučuje prozkoumání všech variant a alternativ, stále vylučuje klidné vyslechnutí všech relevantních názorů zúčastněných či postižených stran a jejich oponentura pro opravdu kvalifikované a opravdu odpovědné rozhodování s dlouhým horizontem platnosti. Přitom chyby nikdo neomlouvá. Důsledky jsou mnohdy nevratné, poškozující nevinné, ekonomicky ničící podnikatele, zaměstnance i jejich rodiny. To je ta odpovědnost. Z domu za tmy, domů za tmy. A zítra zase. I v to "modré" pondělí. I v neděli. Závist nevidět, nic nikomu nevysvětlovat, protože duševní pochody politika stejně nikdo nepochopí. Důvody, proč se nevrátíte zpátky k původní profesi, také ne. A mnohdy už ty důvody neznáte ani vy. Potkal jsem politika, dvanáct let působícího profesionálně. Byl původem učitel. Dobrý učitel. Za dvanáct let získal odbornost jinou, v mnoha ohledech neocenitelnou. Pak ho jednoho dne už jeho spolustraníci odsunuli na nevolitelné místo a voliči nezvolili. Neměl už sílu se vrátit mezi žáky za katedru, protože už nebyl schopen souznít s jejich viděním světa. To, co ho dělalo dobrým učitelem, ztratil. O jeho zkušenost z politiky a tisíců stran odborných textů, stovek stran připomínek nikdo neměl zájem. Měl strach, že svou profesi zapomněl. Alkohol pomáhá jen chvíli, pak se stane každodenním zabijákem vůle. Vzpamatoval se za dva roky. Dnes je už v pozadí, ale nevrátil se už nikdy tam, odkud před patnácti lety odešel. Živí se jako nezávislý konzultant (čti za peníze k pronajmutí kýmkoliv) a čeká na důchod. Politika mu více vzala, než dala. Odešel z velmi vysokého postu...

Zastupitelská demokracie v té podobě, do jaké se vyvinula - tvrdý souboj bez pravidel - vyčerpává elity státu. Kdo z mladých (mimo úřednických kariéristů a lobbistů placených z privátních zdrojů) chce vstupovat do aktivní politiky? Proč? Omyl? Idealismus za nímž následuje zklamání a frustrace ze zákulisí ?

O úspěšnosti jakéhokoliv legislativního návrhu média nepíší, zdůrazňují vždy negativní dopady, zveličují je. To, co se povede, má publicitu neviditelnou, omyly, nedostatky a chyby či individuální selhání vládnou veřejným prostorem. Řešení? Desetiletý mandát s padesátiprocentní obměnou (každých pět let se obmění polovina poslanců). Daleko větší náklady na asistenty a experty poslaneckých klubů - závislé na zveřejněných plných textech výstupů za tyto peníze - včetně částek a jmen autorů materiálů. Jednotná taxa pro právníky za legislativní práce - zveřejňovaná jména autorů návrhu u návrhu každého zákona nebo pozměňovacího návrhu ve chvíli, kdy si chce poslanec vyúčtovat náklady Sněmovnou. Ukončení eurolegislativní smršti. Odložení platnosti všech zákonů mimo rozpočtu o dva až pět let od jejich schválení, vedoucí k větší předvídavosti a koncepčnosti. V případě okamžité účinnosti návrhu nutnost ústavního kvóra (120 z 200).

Politika, dělaná s respektem vůči protivníkům a noblesou, nemusí být vnímána jako slabost. Slušnost není slabá, má vždy morální převahu. U lidovců kdysi platilo heslo Klidná síla. A to měli stáel oněch deset procent, jako dnes. Lux ale nebyl xenofob ze Vsetína.