Vyšetřování CzechTeku v režii Ivana Langera

Ivan Langer patřil k několika předním představitelům ODS, kteří zásah proti CzechTeku intenzivně využívali ve své opoziční kanonádě proti soupeřům v ČSSD. Připomeňme například jeho výzvu k odstoupení policejního prezidenta Husáka , kterou sepsal v únoru 2006 po zveřejnění zprávy ombudsmana. Překvapivě po Langerově nástupu Husák nerezignoval, Langer ho neodvolal, ale zbavil se ho až za několik měsíců během kampaně pod jejímž tlakem Husák nakonec odstoupil .

Když se Ivan Langer loni v září po patové mezihře konečně ujal ministerské funkce, slíbil i další vyšetřování CzechTeku. Dodejme, že tak učinil na své první tiskové konferenci , kde ho k tomu vyzval Stanislav Penc - po rozpadu iniciativy PolicejníStát.cz, poslední aktivista, který na nevyšetření kauzy CzechTek upozorňoval.

Splnění tohoto slibu bylo již podstatně obtížnější než opoziční prohlášení či vzletná slova za řečnickým pultíkem. Více jak po měsíci předstupuje Ivan Langer před novináře znovu. Informace, které zveřejňuje, jsou však pouze rekapitulační zprávou Inspekce ministra vnitra, která sečetla podaná trestní oznámení. Celkem bylo podáno 128 t.o., pouze dvě z nich dostali státní zástupci s návrhem na obžalobu . V reakci na dotazy novinářů Langer slibuje, že šetření bude pokračovat . Další tiskovka na téma CzechTek se však již nikdy konat nebude.

Na konci ledna 2007 Langer v rozhovoru pro Frekvenci 1 prohlašuje, že CzechTek již nelze vyšetřit vzhledem k dlouhé době, která od něj uplynula. Podle této logiky by tedy nebylo možné vyšetřit téměř žádný zločin starší jednoho roku. Je jasné, že Langer se chce CzechTeku zbavit. S tím nesouhlasí poslankyně Strany zelených a členka sněmovního bezpečnostního výboru Kateřina Jacques, která chce zodpovědět dosud nevysvětlené okolnosti zásahu .

Ministr vnitra na položené otázky zodpověděl v březnu . Oficiální dokument se však řadě konkrétních informací znovu vyhýbá či je úspěšně maskuje. Policie tak například dodnes odmítá zveřejnit jména vysokých funkcionářů, kteří zásahu na místě údajně „pouze“ přihlíželi.

V březnu jsou zveřejněny i další dokumenty z tzv. Langerova šetření:

Zpráva o činnosti IMV při šetření zákroku Policie ČR na akci CZECHTEK 2005 a Informace o příčinách, průběhu a důsledcích událostí na technoparty CzechTek 2005.

Oba materiály vykazují podobné znaky – v podstatě jde jen o lehce zaktualizované směsi různých polopravd či vysloveně nepravdivých tvrzení (byť již několikrát před tím přesvědčivě vyvrácených), kterými se od počátku konfliktu snažila policie bránit kritice za brutální zásah.

Realisticky vzato je celkem pochopitelné, že Langer nechce otevírat staré rány a dráždit policejní sbor případem, který by při skutečném vyšetřování dokázal paralyzovat podstatnou část policejního systému. I v případě, kdy by byl obětován nějaký policejní beránek, hrozilo by, že se bude bránit a zasáhne přitom další pohlaváry.

Podstatně horší je ovšem skutečnost, že dosavadní působení Ivana Langera na policejní složky nenaznačuje kvalitativní změnu do budoucna a nedává tak záruky, že se něco jako CzechTek nebude opakovat.

Policejní násilí po nástupu Langera

Prvním signálem, že to s kontrolou policie a zásadní změnou chování policistů a policistek nemyslí příliš vážně, byl incident ze října 2006 na freeparty u obce Ždírec nedaleko České Lípy . Na neurvalé chování zásahové jednotky ani krkolomná tvrzení českolipské policejní mluvčí nikdo z oficiálních míst nereagoval. Námitka, že nikdo nepodal inspekci podnět, neobstojí, po výkonu inspekce, který předvedla právě po CzechTeku se na ní bude obracet a marnit s ní čas jen prostoduchý naivka. Navíc inspekce může zahájit šetření z vlastního rozhodnutí.

Oddíly těžkooděnců také tvrdě zasahovaly proti několika antifašistickým blokádám. Policie opět dává přednost použití síly před sofistikovanějšími postupy. Vyvrcholení této taktiky byl letošní 1. máj, kdy takzvané pořádkové oddíly rozehnaly přibližně 200 antifašistických demonstrantů, kteří blokovali pochod několika hnědě zabarvených „vlastenců“. Při zásahu na obranu neonacionalistů bylo zraněno několik osob, někteří zásahy výbušek , další povalili či zbili těžkooděnci. Jedna z protestujících dívek odnesla zásah zlomenou nohou. Minimálně o tomto zranění byl informován přímo ministr Langer, protože ho kontaktovala matka zraněné dívky, shodou okolností novinářka týdeníku MF Plus .

Zcela výjimečně byla rozehnána i neonacistická demonstrace v Brně, zřejmě aby nebylo tak nápadné, že se trénuje pouze na antifašistech.

Mediální smetanu z 1. máje slízla ovšem skupina Mladých sociálních demokratů , kteří protestovali přímo na Střeleckém ostrově. Policie je sice nezmlátila, ale zadržela na několik hodin a podrobila je ponižujícím prohlídkám. Svoje první nepříjemné setkání s celkem běžnou policejní praxi náležitě využili a mediálně tak zastínili mnohem závažnější zásah před mostem Legií.

Ministr Langer postup policie označil za profesionální.

Těžkooděnci se objevili v pražských ulicích ještě 4. června při protestech proti návštěvě prezidenta Bushe. Po krátké potyčce na Loretánském náměstí se snažili neúspěšně zachytit živelný anarchistický průvod . Ten, i přes rozsáhlé bezpečnostní manévry doprovázející celou návštěvu údajně nejmocnějšího muže planety, bez větších problémů prorazil do červené zóny - k rezidenci amerického velvyslanectví v Bubenči. Tam byli anarchisté obklíčeni, ale policie se k nim chovala na české poměry slušně. O incident a následnou publicitu skutečně nestála a radši se snažila své lehké fiasko ututlat .

Zatím posledním známým případem policejního násilí, které proniklo do médií, byl opět zásah proti freeparty. Tentokrát v Liberci na opuštěné vojenské střelnici. Během posledního srpnového víkendu zde měli příslušníci Policie ČR zbít muže, který se jim zdráhal vydat elektrocentrálu. Policie tvrdí, že je napadl a obvinila ho z útoku na veřejného činitele . Skutečně vhodný příklad „polidšťování“ policie , které vyhlásil nově nastupující šéf pořádkové policie.

V kontrastu k uvedeným případům je mediální aktivita ministra vnitra v jiných pochybeních policie. Ivan Langer neváhal razantně vystupovat v mediích, když šlo o bulvární kauzu ukradených fotografií mrtvého skladatele Karla Svobody nebo v případě kladenských policistů, kteří se nechali uplatit zabíjačkou .

Kontrola policie – hra do ztracena

Tristní je pohled i na legislativní přípravu nezávislé kontroly policie. Český stát neplní mezinárodních dohody o lidských právech a je za to minimálně posledních 10 let opakovaně kritizován. Po MMF v roce 2000 Amnesty International i Výborem OSN proti mučení . V letošním roce naposled v březnu a znovu v červenci . Přesto je tento oprávněný požadavek vytrvale ignorován celou politickou reprezentací.

V červnu 2006 sice vyhlásila vládní Rada pro lidská práva, že se jí podařilo donutit ministerstvo vnitra, aby připravilo do konce března 2007 legislativní návrh na vznik zcela nezávislé instituce . Koaliční vláda pod vedením ODS ovšem tento projekt v dubnu 2007 odmítá . Místo jasné koncepce se téma občas objeví v tisku, kde se zainteresovaní už celý rok nemohou shodnout ani na tom, zda by měla být inspekce nadále pod ministrem vnitra či přesídlit pod ministerstvo spravedlnosti nebo vzniknout zcela nová instituce.

Řešit kontrolu policie se zdá se někomu příliš nechce. Pokud si totiž odmyslíme nejkřiklavější případy policejního násilí, je inspekce i mocná zbraň nejen na policisty, ale i na politické protivníky. To názorně ukázala i aféra s odposlechy , kdy vyšetřovatelé inspekce odposlouchávali celkem 46 telefonních čísel v souvislosti s únikem tzv. Kubiceho zprávy.

Přitom by stačilo málo. Pokud by to současný ministr vnitra myslel se zásadní změnou vážně, jmenoval by šéfem inspekce vhodnou a respektovanou osobu a ne policistu, který navíc nechvalně proslulou inspekci již vedl . Že je něco takového možné, ukazuje přitom jmenování Pavla Žáčka ředitelem archivu ministerstva vnitra.

Ivan Langer naproti aspiruje stát se dalším členem galerie ministrů, kteří více či méně politicky kryli brutální praktiky českých policistů – Jan Ruml (Propast 1996), Cyril Svoboda (Global street party 1998), Stanislav Gross (MMF 2000), František Bublan (CzechTek 2005).

V této ambici mu úspěšně sekundují jeho političtí spoluhráči - počínaje vládou, Sněmovnou a Senátem konče, pro které kontrola policie doopravdy není to pravé téma. Vzpomene si na CzechTek například ministr Alexandr Vondra ? Nebo už pro radar zapomněl, proč do aktivní politiky vstupoval?

A nahrávají mu v tom i čeští novináři, pro které přestává být policejní násilí atraktivní. Soudě například podle toho, že je nezaujala ani zraněná dívka z prvomájové blokády. Podobně dopadl i zmlácený mladík z Liberce, jeho případu se věnoval pouze Liberecký deník. Kupodivu jeho zprávu ostatní média nepřevzala, a to ani v situaci, kdy prováděla sezónní hon na technoparty a referovala z nich div ne o teplém pivu.

Pravděpodobně bude tedy muset nějaký ten policejní mameluk zmlátit přinejmenším Karla Gotta, aby s tímto neřešeným problémem konečně začal někdo něco dělat a přinutil policii chovat se tak, jak jí zákon káže.