9. 7. 2007
Monitor Jana PaulaUž ani jednoho jointa! Aneb marjánka není vůbec lehká drogaJeden čtenář mi napsal : "Literaturu si vybíráme podle toho, co očekáváme od života, cigarety si kupují primitivové i intelektuálové a stejně tak je to s marihuanou, kterou ovšem primitiv nikdy nedocení". Na první pohled se může zdát tento názor duchaplný, ovšem jenom do chvíle, než si člověk oboje zkusí. Mně se to podařilo, směšné se může zdát, že až v biologických padesáti letech a v duchu tohoto názoru nutně patřím mezi primitivy. Trávu jsem nepřijal, avšak popíši pro zajímavost svoji zkušenost s ní, zážitek člověka, který nepotřebuje nic nahrazovat, to předesílám, plně si vystačím se svoji psychikou. Pokus jsem učinil v situaci hraniční askeze, měřím 181 cm a vážím 58 kg, jsem hluboko pod limitem svého BMI, ale s dvěma krajíci chleba, pytlíkem ořechů, jablky, kysaným zelím a 4 litry vody šlapu v horách 20 km bez sebemenších potíží. Vím přesně, co se děje v mém těle i mysli. |
Jsem vlastně stále vyčištěný, protože konzumuji přirozeně jen to, co je pro mě dobré, co si nasbírám, anebo vyrobím. Všechno na mě působí hned, jsem ideální "pokusný materiál" pro cokoliv, co si sám nevyberu a co nepotřebuji k životu. V této situaci mi byl nabídnut joint marihuany, o které jsem hodně slyšel, ale nikdy před tím nezkusil. Myslel jsem si vždycky, že nefunguje a tak jsem si coby bývalý kuřák cigaret pořádně potáhl. Jednou, dvakrát a po třetí. Za půl hodiny jsem příští dvě hodiny strávil nedobrovolnou procházkou v místě bydliště, aniž bych si byl schopen vysvětlit, co se se mnou vlastně děje. Jedním slovem, nebyl jsem to já, byl jsem kdosi jiný, necítil jsem ruce, cosi jako pahýly mě neslo a bylo mi zle, aniž bych lokalizoval ohnisko. Tělo jsem měl tuhé jako kámen, pocit absolutního ochromení organismu, zablokování všech funkcí. Nemám žádné rezervy, nic v těle do zásoby, okamžitě spotřebovávám to, co tělu dodám. THC do mě vniklo, jako když suchá houba nasaje vodu. V čem je jeho potíž? Učinil jsem zkušenost, že narušuje osobní stabilitu, psychiku, rozrušuje integritu osobnosti, dám krk za to, že nadužívání této drogy nutně vede k otupění celé osobnosti, mezi marihuanou a heroinem podle mě není příliš velký rozdíl ve svém důsledku. Nemohl jsem jíst, nemohl jsem pít, nemohl jsem se pohybovat, dýchat, ani myslet. Nemohl jsem nic a spát se mi už vůbec nechtělo. Jenom díky askezi a dlouhodobému tréninku vůle jsem byl schopen nějak korigovat svůj stav, jakoby z povzdálí sledovat sám sebe, avšak zrádnost marihuany je podle mne v tom, že člověk ji musí přijmout, aby se s ní ztotožnil a ve chvíli kdy to udělá, zřejmě přestane mít tyto potíže, ale stane se závislým. Já trávu nepřijal, protože nic podobného nepotřebuji. Trpělivě jsem čekal, až droga přestane fungovat, stal jsem se pasivním čekatelem na návrat k vlastní autonomii. Druhý zážitek byl ještě horší, v důvěřivosti jsem vypil panáka marihuanového mléka, prý o nic nejde, naštěstí jsem pozřel jen polovinu. Na pět hodin jsem se stal hostitelem několika různých osobností, z nichž ani jedinou jsem nebyl schopen identifikovat jako sebe samého. Stav byl ještě třikrát horší než v předešlé zkušenosti. Skutečnost mi připadala jako ve filmu, cokoliv jsem dělal, dělal jsem se zpožděním několika minut. Fyzicky jsem byl například přítomen v kuchyni a v tu chvíli jsem prožíval minulou situaci, kdy jsem vykonával úplně jinou činnost. Byla mi zima, horko, měl jsem ukrutnou žízeň, ale především, opravdu jsem se bál, abych se z této psychické rozpolcenosti vůbec dostal. Bylo to hrozné, ale mám-li být přesto objektivní, musím zmínit jednu ze situací, kterou osobně nepovažuji za příliš pozitivní, neboť výsledek byl podmíněn drogou a nikoliv vůlí. V rámci každodenního rituálu provádím jeden dosti náročný cvik na soustředění, v němž celou váhu těla udržuji v pokleku jen na předních prstech chodidel, které mám těsně u sebe, přičemž paty se vertikálně dotýkají pánevní kosti. Zkusil jsem tento cvik v naději dostat co nejrychleji z nepříjemného stavu a byl jsem překvapen výsledkem. Měl jsem dojem naprostého odhmotnění těla, pocit volného zavěšení v prostoru, aniž bych se dotkl země. To, k čemu se na malou chvilku obtížně dostávám soustředěním, šlo najednou úplně samo a hned. Jenomže to mi nevyhovuje, to je to, co mě ochuzuje, že získávám něco, aniž bych se o to nějakým úsilím snažil. Tuto tzv. "lehkou" drogu rozhodně nedoporučuji ke konzumaci. Oddychl jsem si, když její účinky přestaly fungovat a zase jsem se vrátil do původní identity. Jak absurdní, když si uvědomím, kolik lidí právě na tyto okamžiky čeká a ještě za to platí. Soudě dle pokusu na sobě, marihuana není vůbec nevinná droga, jak se mnozí tváří, protože působí psychoticky a v tomto užití je jednoznačně destruktivní pro psychiku člověka. |